Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Tesai : a,b,b,c,b,f,e,c,a,c,b,a,a,b,c,a,b,a,b,b,a,a
Na dvě smečky ukazují tvoje karty. Jedna zavalená starým dřevem, druhá z mechu povstalá. Asgaarská smečka či Mechová smečka budou ti dobrou volbou.

Sice nevím jestli to ještě platí navíc kvalitu obrázku jsem musela snížit a i tak to dělalo mému PC strašný problém uložit. Proto tam není pozadí ani text. Ale ten obrázek jsem zvládla... i když jsem zklamaná, že to nebylo dle mých představ.... ale musím být realista stejně to bylo total pointless a useless.
Asgarská smečka -https://www.deviantart.com/sarabi-czech/art/Asgarsk-Smeka-865687520
Odkaz na album kde jsou všechny postavy v plné velikosti : https://www.deviantart.com/sarabi-czech/gallery/52617891/graphic-tablet

Příchod z Asgarského lesa.
Tesai se doploužil do Elisina údolí kde měl v pánu si ulovit aspoň něco malého... Po menší zacházce našel na menším palouku rodinu ušáků. Začal se tedy plížit a ve chvíli kdy ušáci byli k němu zády vyrazil. Několik se jich rozuteklo do stran, ale toho jednoho vypaseného po menší kličkovací naháněčce přece jen dostal. Po několika letech opět cítil aspoň něco, co by se vzdáleně mohlo nazvat "radostí, nebo hrdostí". Avšak během toho, co si dával svojí zaslouženou svačinku se z nebe spustil sníh. Teplota začala klesat a Tesaiovi se udělalo zle.
Už to byli skoro 4 roky, co se během jednoho zimního dne přitrousil k území téhle smečky. A co za tu dobu získal ? Marně si Tesai přepočítával okamžiky během, kterých byl šťastný.
Ať počítal jak počítal vždy mu vyšlo, že těch okamžiků bylo mnohem méně než těch během kterých byl v depresi. Marně počítal kdy se snažil o dobrý skutek který by se mu vyplatil. Respektive i když se snažil o dobré skutky nikdy se mu to nevyplatilo spíš naopak. Proč tehdy před rokem zachraňoval život vlkovi, který se ke smečce ani nepřidal ? Proč tenkrát svolával smečku při šakalím útoku ? Kdy se konečně stane něco v čem se jeho snaha zúročí ? Chtělo se mu brečet. Tedy ne, že by za normálu nebrečel, ale poslední dobou to nebyl ten pláč bezmoci, ale spíš zášti.
V Tesaiovi se začínalo pomalu, ale jistě rodit něco zlého. Začínal chápat jednání těch vlků, co chtěli zabít Sionna. Začínal chápat jaké to je změnit strany a začínal chápat, že ne vždy se ke štěstí dostane skrze dobré srdce. Dofutroval svou potravu a přemýšlel kde by se tak mohli nacházet stejně zhrzení jedinci jako byl on sám. Nechtělo se mu teď chodit do lesa. K čemu taky ? Stejně tam na něj nikdo nečeká, stejně ho nikdo nepotřebuje. Stejně ho nikdo nehledá. Tak na, co tu ještě být ?

Tesai dlouho otálel s tím, že by měl někam jít. Nevěděl totiž kam a nevěděl proč by vlastně měl někam chodit. Cítil se být sám a nepochopen. Z kraje Lesa kde prve stál se nakonec rozhodl jít směrem dolů do údolí. Byl tam vlastně jen jednou a to úplně poprvé když tam rostla podivná houba, kterou se smečka snažila zničit. Tehdy tam vlastně poznal většinu smečky. No ... poznal. Jak se blížil k místu určení vzpomínal si, že tehdejší členy smečky prakticky nikdy více neviděl. Nebo si to aspoň nepamatoval. Přišlo mu, že se členové měnili jak na běžícím páse a Tesai si k nim nikdy nemohl vybudovat nějaké pevné pouto. Tohle nebyl život pro něj. On byl spíše starousedlík, který měl svoje pomalé tempo života a spíše si vážil starých morálních hodnot. Bohužel tenhle svět byl příliš zrychlený než, aby ho Tesai stíhal sledovat. Chyběl mu někdo kdo by byl na jeho úrovni, někdo komu by mohl věřit a s kým by mohl komunikovat. No bohužel většinou se vedle svých souputníků cítil jako bezcenný odpad, který radši všichni ignorují, nebo si na něm jenom vybijí svoje negativní emoce.
Aby se aspoň trochu rozptýlil od svých depresí řekl si, že se v údolí podívá po nějaké svačince, aspoň nějaký ušák by mu mohl udělat radost.

Odchází směr ----------------Elisino Údolí

Tesai se dál toulal lesem a jeho pocit zbytečnosti ho nepřestával opouštět. Připadal si tu jako páté kolo u vozu. Ačkoliv tu cítil pár vlčat a nováčků, nikdo ho jaksi neměl zájem vyhledat. Né, že by on sám měl potřebu někoho vyhledávat. Po jistých zkušenostech z jeho mládí se naučil jen čekat až si ho sám někdo najde. Donekonečna vědomě někoho nahánět, aby mu pak bylo řečeno, že o jeho přítomnost není zájem ? Ne ne z toho už vyrostl. Ale, co dělat když o vás nikdo nestojí ? Proč se vlastně přidával do smečky ?
Čekal přece, že se jeho sociální život zlepší, a v jednu chvíli to tak i vypadalo. Ale teď se v lese neobjevili ani šakali, ani nadopovaní králíci, takže Tesai neměl jak upozornit na svou maličkost. Respektive neměl jak zamachrovat. Dokonce ho v jednu chvíli napadlo, že by měl možná smečku opustit. Koneckonců kdo ho tu potřeboval. Podle množství pachů, které tu cítil tu bylo vlků víc než je běžné, nebo mu to tak aspoň připadalo.
Došel za nějaký šutr kde udělal loužičku s myšlenkou, že celý svět je jen obří hajzl. Aspoň pro jeho druh.
O pár desítek metrů dál už byl okraj lesa a i území smečky. Nebylo by to poprvé, co tu Tesai stál a jen s těží se snažil spočítat důvody proč by zde měl zůstat. Na druhou stranu, co si tím pomůže když odejde ... nic by se pro něj nezměnilo. Jen by se toulal tak jako kdysi.

Jak se Tesaiovi potvrdilo daný jedinec byl jemu nadřízený. To ho jen přesvědčilo o tom, že s tímhle jedincem nechce nic mít. Po opravdu dlouhé době se v Tesaiovi ozvala jeho druhá dávno pohřbená osobnost. Totiž vzteklý, nenávistný vrahoun. I to byl jeden z důvodů proč se společnosti vyhýbal, ale všichni přece moc dobře věděli pod jakým keříkem má své malé útočiště a rozhodně nebyla Tesaiova vina, že ho nikdo nevyhledával a, že byl všem ukradený. Jednat s daným vlkem, který se představil jako Castor, jako se sobě rovným rozhodně nebyl Tesaiův úmysl. Daný jedinec tu rozhodně nebyl při šakalím útoku a Tesai si zaboha nemohl vzpomenout, že by ho viděl u houby. Takže ať drží hubu o tom lovu. Když Tesaiův nový nepřítel zmizel začal Tesai vztekle futrovat zbytky, co mu tu "milostpán" ráčil zanechat. Nejedl protože by cítil hlad. Spíš, aby si na něčem vylil svůj vztek. Po chvíli ho však znova oslovil jeho hlásek v hlavě a tentokrát ne jeden, ale rovnou dva!
Jeden mu říkal, že je k němu svět nespravedlivý, a že má právo mít vztek, a druhý mu radil, aby někam utekl a už se tu neukazoval jelikož v téhle smečce nikdy žádné uznání nezíská a nikdy tu nebude šťastný. Ostatně druhý hlas měl pravdu. Jako vždycky.
Ale kam má jít ? Všude to pro něj bude stejné jeho život nemá smysl. Nakonec se Tesai odebral o něco dál do lesa. "Aby nepřekážel" na druhou stranu ať se nikdo nediví, že ho tu nemůžou vidět když ho vyhání z hlavní cesty. Kde jinde by si ho měli všimnout než tam ?

// tohle musí stačit ne?

Jak Tesai rozjímal a užíval si posledních chvil melancholie , která se velmi brzy rozplynula vzhledem k tomu, že k Tesaiově nelibosti se začalo dělat slunečno, najednou mu někdo šlápl na ocas. Tesai to samosebou nečekal a škubl sebou leknutím. Sice něm hrklo ale ani necekl. Zato jeho oprsklý kolega se ozval.
Zase ty ty ********?!Projelo mu hlavou když slyšel dotaz na to jestli mu nevadí, že leží v cestě. Byl to totiž ten samý vlk, který na něj byl velmi nepříjemnej když tenkrát lovili zajíce. Jména Tesaiovi unikala a málokteré jméno mu uvízlo v hlavě, ale na protivy nezapomínal. ******máš čumět na cestu.....Nevadilo mi to dokud si mi tu nezačal oxidovat....******* jeden ********!!! Ty mi šlápneš na ocas a ještě máš kydy ? Tak fajn já jdu do **** když tady panu důležitému překážím. A spousta dalších nepěkných slov a nadávek se Tesaiovi proháněla hlavou když přemýšlel jestli mu vůbec stojí za to, aby dotyčnému odpovídal. V tu chvíli mu v krvi proudil čistý vztek a nenávist a jen fakt toho, že byl příliš línej na to, aby bojoval ho držel na uzdě.
To radši desetkrát prožít odstraňování houby s Etneyem než tohohle zmetka!
Projelo Tesaiovi hlavou během toho, co s protočenýma očima vstal a s ukřivděným zavrčením se loudal kamsi pryč. Mohl sice zkusit odpovědět, ale radši držel hubu. Něco mu říkalo, že pokud vlkovi vůbec stojí za rozhovor, tak spustí sám, ale Tesai radši nechtěl riskovat jelikož jeho kecy stejně nikdy nikdo neposlouchal. Navíc už měl zkaženou náladu z principu toho, že se udělalo hezky, a to, že na něj vlk spustil poté, co mu šlápl na ocas bez omluvy ho nijak nepotěšilo. Spíš mu to o to víc zkazilo náladu. Tak proč jí šířit dál. Co by si tím pomohl, že by se pokusil odpovědět. Jen by to zhoršil.

Tesai se chca nechca probral pod svým opadajícím keřem. Byl celý zkroucený a rozbolavělý a rozhodně se mu nechtělo vstávat. Nicméně chladné teploty po ránu ho vyprudily k tomu, že se nakonec vykopal ven. Velmi líně si zívl a začal se protahovat. Po ránu bylo všude ještě vlhko a vzhledem k né moc hezkému počasí i celkem šero. Byla taková příjemná melancholická atmosféra. Skoro až depresivní. Ale ne taková ta depresivní kdy je vám smutno a chcete se zabít, ale naopak taková tak akorát depresivní, že si zalezete do úkrytu a jen s úsměvem sledujete to pošmourno okolo vás. Při pohledu na tu lesní šedou scenérii si Tesai jen s úsměvem párkrát mlasknul a šel se poflakovat na místo kde před pár lety Elisa vyvedla Sionna. Kromě keře a tohohle plácku kde si poprvé hrál s malým vlčetem nikam jinam příliš nechodil. Pokud to teda situace nevyžadovala. Jen tenkrát když byl útok šakalů a později když přišel ten přichcíplý vlk, tak se Tesai rozhodl jít kousek dál po území. Teď si však líně lehl do pozice Sfingy na otevřeném plácku a civěl po okolí.
Čmuchal, c by kde našel zajímavého, ale snad kromě pár nových pachů vlčat mu tu nic nového nepřišlo.

//Wooohoo to je bomba díky moc

//To máme seriózně další 3 měsíce na to kreslení návrhů ? To možná stihnu ten svůj návrh na billboard (zatím mám 7 postav z celé smečky klidně mohu poslat koncept)

Tesai, který byl rozvalený mezi kopci kdesi v lese na mýtince se probral vedrem. Jak čas postupoval slunce se přesunulo a svítilo teď zase jenom na něj. To se mu nelíbilo a tak zase začal šmejdit po lese kde by našel nějaký stín. Kolem hranic cítil, že byly obnoveny. Mimo to mu přišlo, že tu zase cítí spoustu nových vlčat. Nebo to byla ta, která tu už byla delší dobu a Tesai si jen nepamatoval komu z nich patří dotyčný pach ? Ostatně jak by mohl ? Kromě Sionna se s žádným dalším vlčetem nesetkal. Navíc Sionn už touhle dobou byl dospělý a Tesaiovi se úspěšně dařilo být ve své smečce něčím jako bohem. Několik jedinců věřilo, že tu žije ale většina nováčků ho ještě nikdy neviděla. Zatímco se trousil směrem ke svému křoví se kochal tím jak se les začal koncem léta a začátkem podzimu měnit. Dříve mladé výhonky na jehličnanech teď dorostly v pořádné jehlice a pár listnáčů, které se jedině objevili už měnili barvy ze zelené do žluté. Tesai si jen líně zívl a pokračoval na svůj plácek kde teď dosahoval stín z okolních stromů. Když došel ke svému keři lehl si pod něj a civěl, co se děje okolo.

je počet obrázků omezen na jednoho hráče jeden obrázek, nebo jich můžeme poslat víc ?

Netrvalo to moc dlouho a už tu byl další letní den a velké parno a světlo, které donutilo Tesaie, aby se z pod svého keře přesunul a schoval někam do stínu. Se spoustou nadávek a klení se vyprdelil ze svého úkrytu, který byl pod útokem slunečního světla a namířil si to mezi stromy. Nicméně spousta jehličnanů byla suchá a moc stínu mu neposkytla. Šmejdil proto různě po lese a přišlo mu, že se to tu hemží samými novými tvářemi. Ve vzduchu bylo cítit spousta nových mláďat a nových vlků. Nicméně Tesai tu už dlouho nezažil nějaký větší drama. Naposledy v zimě toho chcípáka, který i přes veškerou snahu Tesaie, Lucy a Elisy srabácky zdrhnul bez poděkování.
Když konečně našel celkem stinné místo za jedním pahorkem rozvalil se a jen si tak přemýšlel. Jak moc je ten život zbytečný a nevděčný k čemu mu tehdy ta snaha byla ? Co čekal ? Opět se dostával do své melancholické nálady a těžko říct jestli to bylo dobře nebo špatně. Jak ležel s hlavou zabořenou v krátkém jehličím posetém porostu sledoval různou hmyzí havěť, která se tu všude hemžila.

Tesai se kochal okolím a jak začala bouře přišlo mu to velice vhod. Voda trochu vyčistila vzduch a jednomu se hned dýchalo o něco lépe. Pak ale Tesai zavětřil povědomý pach a brzy se u něj zjevil Etney. Ten byl až neobvykle zvědavý, ale než mu Tesai stihl pořádně odpovědět Etney zase odběhl. Za ním šla i Lucy. Otázka na Tesaie byla ohledně magie načež Tesai řekl jenom to, že by měl ovládat vodu, ale, že neví jak a tak jí prostě nepoužívá. Víc toho říct nestihl. Když Etney s Lucy zmizeli protáhl se Tesai a seskočil z šutru na, kterém ležel a moknul.
Co naplat holt se schová před bouřkou u sebe v keři. Venku stejně neměl, co dělat a samotného ho to ani moc nebavilo. Po cestě k sobě mu přišlo, že v Asgaru opět cítí mláďata. Dokonce Alfa páru. Sice jen velmi slabě, ale cítil.
Ty vole další mladé. To tu dlouho nebylo. Všechno se to rozmnožuje má to mláďata ... Bleh, už mi to začíná lézt na nervy.
Projelo mu hlavou zatímco se smotával do klubíčka pod svým keřem.