Gallirea - Příspěvky uživatele

Odměnu mi pošlete na Tesaie
180 kamenů 90 mušlí a 29 křišťálu
Na rozdíl od vás dělám noční šichty proto si o odměnu píšu až teď. Ne že bych jí využila vzhledem k tomu, že je úplně jedno jak moc se snažím a stejně vždycky vyhraje Sionn nebo nějaký jiný oblíbenec.

Příchod z - Náhorní Plošina
Po delší době se Tesai dotrousil až k řece Mahtaë. Co mu šlo k duhu bylo to, že se konečně mohl napít. Úmorné vedro, které během léta nastalo mu nebylo příjemné a tak se rozhodl se na chvíli vorvanit ve vodě. Voda byla příjemně vyhřátá až nějakých 30cm do hloubky, jelikož řeka během léta snížila svůj objem kvůli vytrvalým pařákům, které způsobily nedostatek vody na většině územích.
Ačkoliv Tesai věděl o své vodní magii nikdy ji neuměl používat. I tak ale cítil, že mu pobyt ve vodě dělá dobře.
Voda léčila jeho rány jak na těle tak na duši a pomohla mu uvolnit jak bolavé svaly tak záda a klouby. Dokonce mu plavání rovnalo páteř a snad ho i trochu nabilo energií. Vlastně se divil proč si nešel zaplavat už dávno. Většinu času trávil v lese na území své smečky a vyhýbal se kontaktu s jinými vlky. Tedy.... ne že by se tomu vyhýbal úmyslně ... jen zkratka nechtěl poslouchat nějaké hnusné poznámky na svou osobu. Když už byl z plavání dostatečně unavený vylezl na břeh a odpočíval. Sice měl původně v plánu se jenom napít a jít na území své smečky, ale tady u řeky se mu zalíbilo natolik, že se rozhodl tu zkejsnout až do večera a na území smečky se vydal až docela pozdě večer. Přece jenom... kdo ho potřebuje, za celou dobu, co byl na náhorní plošině se po něm nikdo nesháněl. Tak co by se někam hnal.
Až když už zapadlo slunce a byla tma se Tesai vyhrabal z vody ve, které mu bylo takhle večer víc teplo než venku, otřepal se a vydal se do Asgaru.
Odchází směr ----> Asgaarský hvozd

Tesai se pomalu začal probírat ze svého kómatu do, kterého upal kdovíproč během lovu. Na ten si toho moc nepamatoval. Nicméně teď mu nezbývalo než se jen otřepat a rozmyslet si, co se svým životem teď. Počasí bylo podstatně teplejší než si ho pamatoval. Možná až moc. Unaveně se sesbíral a procházel se okolo. Teď neměl moc, co by mohl dělat, ale měl potřebu vyhledat potravu a zdroj vody. Jelikož bylo léto v rozpuku vybral si Tesai, že se pokusí napřed ulovit potravu a pak teprve půjde hledat zdroje vody.
Vydal se tedy směrem k lesu kde byla hodně vysoká tráva a byla velká šance na to, že by mohl ulovit aspoň zajíce.
Po chvíli chůze se pár metrů před ním zavlnila stébla trávy. Něco se v nich hýbalo. Ať už to byl jakýkoliv hlodavec, Tesai nebyl vybíravý, tak se jen přikrčil a pomalu se šoural blíž. Svým bídným čmuchem zjistil, že má před sebou menší rodinku zajíců. Ještě chvíli počkal a pak vyrazil malý zajíci se rozutekly všemi směry, ale Tesaie zajímaly jen dospělé kusy. Ty naštěstí běžely pořád rovně. Chvíli trvalo než se Tesaiovi poštěstilo, aby mohl svou kořist ulovit. Když se před ním objevil velký šutrák, zajíci ho oběhli, ale Tesai měl možnost na něj skočit a z něj přeskočit přímo nad zajíce, takže teď už mu jen stačilo rychle scvaknout ušáka, který ho podbíhal. Vyjukanému zajochovi se ještě nechtělo umírat a tak chvíli trvalo než ho Tesai zardousil, během čehož schytal od zajíce pár kopanců a škrábanců na tlamě.
Ale ulovil ho a to bylo hlavní !
Po celkem ucházejícím obědě se Tesai rozhodl přesunout blíž k území své smečky.

Odchází směr --------> Řeka Mahtae

Tesai přikývnul na souhlas, že bude v Sionnově skupině. Byl rád, že byl přidělený k skupině mladých jedinců. Ti na něj aspoň nebudou moct machrovat. Přišlo mu, že syn alf, který už údajně lovil zajíce není nijak moc nadšený. Trochu s ním soucítil. Když šla Elisa nadhánět stádo srnek Sionn vyrazil za ní. Jelikož ale jeho matka používala magii neviditelnosti zdál se být zprvu zaskočený, než se mu zas ukázala a on se k ní mohl rozeběhnout. Pak se přidal i zbytek skupiny a snažili se zvířata rozehnat, aby se ukázalo, který kus je nejslabší. Zdálo se, že všichni jdou po jenom starším srnci, který se oddělil jako jeden z prvních. Tesai měl dilema po, kterém boku se má na zvířeti držet. Viděl však, že Lilac si vybrala levou stranu a Sionn si vybral zadek zvířete. Mladý vlče se odklonilo doprava a Tesai usoudil, že pravá strana bude asi nejlepší východisko.
Přece jen pro případ, že by zvířeti je*lo a chtělo udělat prudkou změnu směru směrem k vlčeti mohl by ho Tesai buď odhodit, aby ho srnec nezadupal popřípadě na srnce rovnou skočit.
Teď jen stačilo držet stejnoměrnou rychlost a hnát zvíře, co nejdéle to šlo, aby pak bylo slabší ve finálním boji, kdy na kořist začne smečka skákat ve snaze strhnout lovenou kořist na zem.

Tesai nebyl nijak zaujatý. Prostě seděl vedle Elisy a sledoval nebeský cvrkot. Pomalu se scházeli i ostatní. Když padla řeč na skupiny doufal Tesai, že nebude ve skupině s Castorem. Nebyl v jeho společnosti zrovna dvakrát nadšený. Sionn si povídal se svým pravděpodobným sourozencem a pak došla mladá vlčice černobílého zbarvení.
"Zdravíčko, jsem Tesai" Odvětil na její pozdrav takovým uvolněným milým tónem. Pak došla ještě Gee, ale tu si Tesai pamatoval jen velmi matně. Věděl, že jí poprvé viděl při útoku šakalů, ale jinak s ní nikdy neměl příležitost mluvit. Vlastně s nikým ze své smečky se moc nemohl bavit. A když už tu šanci měl, tak mu nikdo nevěnoval pozornost. A pak se divili, že ho moc neznají, ale na tom teď nesešlo. Pro něj teď bylo důležité, aby věděl do jaký skupiny bude patřit a s kým bude muset spolupracovat. Spolupráce byla totiž jeho největší slabina a jeho socializace byla dosti mizerná.
Co se lovu týče měl spíše vedlejší role, ale tím spíš snil o tom jak by mohl jednoho dne zazářit. Ale to byly opravdu jen jeho sny a tajná přání a šance, že by se mu splnily byly dosti malé.

//Asgaar přes medvědí řeku
Cesta na náhorní plošinu vedla přes medvědí řeku. Tesai nevěděl jestli tu už někdy byl nebo ne, ale nebylo mu to tu povědomé. Řeka byla něco jako dávný artefakt z Tesaiovi minulosti. Dala se dobře využít za předpokladu, že jedna skupina běžela po jedné straně řeky a druhá skupina naháněla kořist do řeky z opačné strany. Ale to bylo vhodné spíše když daná smečka věděla kde je řeka mělká a kde hluboká, aby nahnala kořist do správného místa kde pak lovené zvíře strhli pod vodu a následně s ním doplavali zpátky na břeh. V Tesaiově hlavě se teď vynořovala spousta nápadů jak by se dané zvíře dalo ulovit. Ale bylo mu jasné, že to jsou jen jeho fantasmagorické výmysly v jeho hlavě a šance, že by zrovna on exceloval v lovu byla dost mizivá. Na druhou stranu si teď mohl vybít svůj vztek, bolest a neskutečnou energii hněvu, která se v něm po cel léta hromadila.
když dorazili na místo určené řekla Elisa, že se bude rozřazovat do skupin. To by mohl být problém. Tesai nebyl s nikým ve smečce sladěný a bál se, aby nedostal do skupiny někoho s kým nebude chtít spolupracovat. To by mohlo lov dost narušit. Ale teď jen čekal na to až dorazí zbytek.

Jak Elisa správně předpověděla ostatní se začali pomalu slejzat. Bylo to jako flashback, na dobu kdy byl útok šakalů. Jen s tím rozdílem, že tehdejší vlčata již byla v tuhle chvíli plně dospělá a kolem nich běhala další generace malých chundelatých vlčátek.
Na Elisinu zmínku ohledně zkušeností v lovu souhlasně kývnul hlavou. Jen se bál, aby nebyl spíše na obtíž.
Tesaiovi bylo smutno když viděl nyní dospělého Sionna, kterému se oči zbarvili do černa, a který si na Tesaie vůbec nepamatoval. V dětství si ho přebrala Lucy a Sionn tak na Tesaie zapomněl. Na otázku ohledně jména sklopil hlavu a uši.
"Tesai..." Odvětil poněkud zklamaným tónem. Cítil se poněkud zbytečně, když zjistil, že si na něj jeho kdysi oblíbené vlčátko nepamatuje. Vlčeti na pozdrav kývnul hlavou.
To už stihl Sionn vyvést novou generaci ? Nebo je to cizí ? Možná Elisa? Projelo mu hlavou.
Když se sešla dost velká skupina stávající se z Elisy, Tesaie, Sionna, Gee a Castora, zavelila Elisa, že se půjde na náhorní plošinu. Tesai se tedy rozklusal za skupinou.
Přechod - //Náhorní plošina přes medvědí řeku

To, že v lese bylo tak málo jedinců Tesaiovi vyhovovalo. Působil mnohem uvolněnějším dojmem a i se tak cítil. Neměl rád když byl jen další v pořadí a teď byl první v řadě, což mu činilo značnou radost.
"Zdravíčko"
Odvětil s pocitem bezpečí, že se teď nemusí nijak přetvařovat. Dokud tu nebyl nikdo další měl Tesai pocit, že teď má svou chvilku slávy, kterou mu teď nikdo nemůže vzít.
"Na smečkovém lovu jsem hodně dlouho nebyl, naposledy na jednom menším s Arcanusem a ....možná Laurou ?
Zamyslel se když přemýšlel jestli se skutečně jednalo o Lauru nebo o Lucy. Každopádně už si ani nepamatoval na opravdový smečkový lov. Byl na něm spíše v mládí, ale teď byl starej páprda a s touhle smečkou ho ještě nikdy neměl. Ale díky tomu, že po zimě byla smečka vždycky o něco zpustlejší by se tentokrát mohl přidat. Ve své rodné smečce byl spíše záložák. Dával si spíše záležet na vytrvalosti, takže se dopředu dral jenom když ostatní už byly příliš unavený a začínali zpomalovat.

Tesai byl zrovna pohroužený do svého nitra kde prožíval další ze svých meditativních seancí. Už to bylo dlouho, co slyšel něčí vytí. Naposledy před rokem touhle dobou když se tu objevil ten zmrzačený vlk, co ani nepoděkoval za záchranu. Od té doby si Tesai uvědomil jak moc je zbytečné se snažit někomu pomáhat. Příliš nevděčné. Ale když po tak neskutečné době slyšel povědomé vytí na, které už pomalu začínal zapomínat nedalo mu to a šel se podívat k místu odkud ho slyšel.
No jasně... projelo mu hlavou po chvíli když přešel k začátku lesa.
Elisa! Uvědomil si. Byla to opravdu celoroční doba kdy s ní mluvil naposledy. Ale tak... co by si s ní Tesai měl povídat. Od doby, co na ně útočili králíci se od smečky distancoval. No spíš to mělo, co dělat s jeho nadřízenými a jejich výlevy na Tesaiovu osobu, ale nebyla to Elisy vina, že se k němu Castor choval tak jak se k němu choval. A navíc to byla příležitost vidět někoho ze smečky. Mimo jiné když se Tesai dostal blíže k Alfě zjistil, že tu kromě nich dvou nikdo další není, což bylo divné. Ale Tesaiovi to dávalo jistý pocit bezpečí a nadšení, že tu je první.

pokud jsem to dobře spočítala tak bych prosila :
80 kytiček dohromady za 2 obrázky.
20 křišťálů ( nevím jestli 10 za každý obrázek zvlášť nebo dohromady)
díky.

Příchod z ---------> Zelené Nory
Tesai bloudil různými tunely, všemi směry, hore, dole, našel spoustu slepých cest, které byly zakončeny opuštěnou králičí norou a tak dále. Po nějakém tom čase našel jeden dlouhý tunel bez odboček na jehož konci bylo jasné světlo. Tunel byl vskutku dlouhý a na jeho konci byla cítit vůně známého lesa. Když Tesai vylezl objevil se kousek od hranic Asgaru. U vchodu do tunelu si to pro jistotu označil, aby věděl, že tuhle díru už zná a ví kam vede. Kam se svižně vydal na známé území své smečky. Ale jak moc ho udivilo když zjistil, že nikde nikdo není a ve vzduchu visí jen nevraživý pach nenávisti a křivdy. Zjevně tu došlo k rvačce. Pach Etneyho krve už byl značně vyčpělý, ale místo kde k boji došlo si tu energii vzteku pořád drželo. Tesai jen smutně sklopil hlavu zatímco se procházel po území své smečky. S myšlenkou toho, že : Proč musí být všude tolik nenávisti ?se zastavil na místě odkud bylo všude dobře vidět. Lehl si a jen zklamaně sledoval okolí. Opět se mu vracela jeho melancholická nálada.

Příchod z <------ Elisino údolí
Jak Tesai skákal, aby se mu v sněhové pokrývce lépe hýbalo, najednou se pod ním sníh propadnul a Tesai tak nějak zůstal viset nohama v podzemí a hlavou ve sněhu. Napřed se lekl a kopal nohama, protože pod nimi nic necítil, zároveň nic neviděl jelikož oči byly v úrovni sněhové nadílky. Jak funěl tak mu sníh stékal do čumáku a teprve když si pčíknul, jelikož kapky vody ho v čumáku dost polechtaly, tak se propadl do nory úplně. Bylo tam poněkud šero, a zprvu bylo vidět jen tam kam dopadalo světlo z nově vytvořené průrvy ve stropě. Když se Tesai aspoň minimálně zorientoval a uklidnil z prvotního úleku začal nové prostředí zkoumat. Tunely byly tak akorát velké aby se do nich vešel jeden dospělý vlk a byly jen tak tak šité na míru. Jelikož Tesai nevěděl kudy kam tunely vedou a kde končí rozhodl se jít tak nějak random skrze tunely a schválně kam ho dovedou.
Nevědomě odchází směr ---------> Asgarský hvozd

Tesai se tedy nazdařbůh vydal cestou necestou kamsi do nikam. Hustě sněžilo a teplota klesala každou minutu. Brzo bylo tolik sněhu, že Tesai pro lepší pohyb musel skákat. Což se mu zdaleka nelíbilo. Připadal si jako zajíc, který je na ráně. Kdyby tu teď měl být nějaký lovec měl by Tesaie na dostřel, díky skákání z něj byl dost snadný terč. Brzo však Tesaiovi začaly docházet síly a tělesná teplota. Bylo pro něj hodně obtížné se pohybovat. Už během loňské zimy měl omrzliny a teď se mu to vracelo. O to hůř, že díky sněhu ani nevěděl kde se přesně nachází. Sníh z okolí udělal jednu bílou planinu a díky tomu, že ubývalo stromů bylo těžké se orientovat. Každopádně bylo jasné, že už není v lese. Spíš byl někde na poli nebo na louce. Ale to Tesai urči jen stěží protože kromě Asgaru se nikde moc nezdržoval a teď byl někde kde to neznal. Snažil se tedy jít dál jelikož mu bylo jasné, že kdyby teď zastavil mohl by zemřít.
Odchod do ------> Zelené nory

chápu to dobře, že když mám jen jeden herní character tak můžu poslat jen jednu kresbu ?

// zajímavá akce, Mušličky prosím na Tesaie