Příspěvky uživatele

< návrat zpět

// :D Aha a jéje jedno jméno a jakej to udělá bordel :D

Tesai měl smíšené pocity z toho, co mu jeho soudruh odvětí na tu salvu novinek, kterou na něj teď vychrlil. Kupodivu nevypadal nijak zaskočeně, a to, že si nepamatuje jeho jméno mu nevadilo, měl to stejně. To Tesaie značně uklidnilo, že se nemusí cítit nijak trapně a párkrát vděčně zamával ocasem. Nicméně byl za chvíli sám velice udiven když na zprávu o Elise dostal odpověď, že to byla Yeterova Láska.
Okay, takže co na tohle říct ? Elisa X Yeter ? Jakože cože ? To jak se poznali nebo dali dohromady a co Arcanus a ...a... WTF !!!
Tesaiovi sklaplo. Měl tolik otázek a takový emoční výbuch mozku, že ani nebyl schopný nějak reagovat nebo se nějak tvářit. Jen seděl a civěl. Jeho kolega taky nevypadal nijak nadšeně, a jen si rozpačitě dloubal nohou do země, zatímco vysvětloval jaký jsou mezi ním a Alfami vztahy.
Fúha tak ok to jo... ok...dobře...okay...všechno je v pohodě hlavně nepanikař....nádech, výdech náde-ZACHRAŇ SE KDO MŮŽEŠ !!!
Projelo Tesaiovi hlavou než se ho jeho kolega zeptal jaká je teď situace ve smečce.
"No vím, že Arcanus je teď sám alfa a s jistotou vím jen, že Sionn je beta. A jinak nevím jak se teď promíchaly pozice. Laura myslím, že už ve funkci není. Ale vím, že tam je pár nových členů. Je u nás takový mladý starý a má takovou.... inu... takový ten staromládenecký způsob mluvy a tak. Nevím úplně jak to definovat. Prostě sotva odrostlý vlček, který má způsob myšlení a jednání vlka nad hrobem."
Odvětil Tesai a ušklíbl se. Snažil se dát dohromady, nějaké informace, kterými by rozptýlil svého soudruha, aby se tolik nesoustředil na ztrátu Elisy. Pořád ještě nebyl schopný zpracovat informaci o Yeterovi a Elise.

Tesai se cítil poněkud nejistý z toho, že si nepamatuje jméno vlka, ale pak byl ujištěn, že v tom není sám.
Ok takže Yeter ... jo to by dávalo smysl, že jsem to za tu dobu zapomněl. Tohle jméno by mě ani ve snu nenapadlo. Natož z paměti.
Jelikož v blízkém okolí pořád nikdo nebyl dodal si Tesai odvahu a menší rozhovor. Byl rád, že mu někdo věnuje pozornost.
"Já Tesai. A buď v klidu já si u tebe taky nemohl vzpomenout na jméno. Ve smečce se ty jména a jejich nositelé mění jak na běžícím páse. Jen, co si někoho zapamatuju hned ten dotyčný odejde a vzápětí přijde někdo nový."
Odvětil a podrbal se na noze. Na otázku ohledně nových věcí ve smečce chvíli zaváhal. Má říct, co se stalo ? Neměl by to nechat na Arcanusovi ? Jméno Ashe mu nic moc neříkalo. za to roky už tu bylo hodně vlků a on jemu už to opravdu začínalo splývat.
"No.....Eeeee...ono...jaksi...totiž...ummm....Prostě...."
Začal poněkud nejistě a snažil se při tom imitovat uschlej fíkus.
"Elisa... už je nějakej ten měsíc po smrti.......... Je mi to líto.
.....Všichni...Všichni z toho byli docela špatní když nám to Arcanus řekl.... Zabila ji Styx, což je vlčice, která se před pár lety pokusila zabít Sionna když byl ještě malé vlče.....Z něj je teď tuším Beta. Ashe úplně nevím kdo je, ale něco mi říká, že se u naší smečky neukázala.
... No to je asi tak všechno, co vím, že se za tu dobu událo, ale hádám, že toho bude ještě víc. Jen já taky nejsem u všeho. Ten poslední rok nebyl moc veselej."
Spustil poněkud smutným a skoro až omluvným tónem jakoby čekal, že dostane vynadáno za tu snůšku deprese.
Proč si nedržel hubu ? Proč si NEDRŽEL HUBU ?! PROČ SI NEDRŽEL HUBU ?!!!
Projelo mu hlavou jakmile svému soudruhovi sdělil novinky za posledních pár měsíců.

Tesai se potuloval kolem hranic a čmuchal jen tak kolem. Pak mu ale přišlo, že ten kdo zavyl tu už někdy byl. Jeho pach byl cítit ještě více u hranic. Tesai si pamatoval toho poklidného jeleního vlka, ale nebyl si jistý jeho jménem.
Možná Wendigo ? Astralion ? Calum ?
Zatímco se Tesai snažil vzpomenout si na jméno svého soudruha, aby se nějak rozhoupal, jeho kolega si ho mezitím všiml. Zjevně byl rád, že ho někdo objevil a on se tu tak nebude nudit sám při čekání na Audienci s Arcanusem.
Tesai nevěděl jestli by mu měl říkat o tom, co se stalo Elise.
Co když to už ví ? Nechci zas být za vola.
Vlk naproti Tesaiovi se k němu spokojeně rozklusal a nechal mu jen tolik prostoru, aby se Tesai necítil jako v pasti. Tesai se pohledem ujistil, že nikde nejsou žádní svědci ̶(̶a̶n̶i̶ ̶t̶i̶ ̶J̶e̶h̶o̶v̶o̶v̶i̶)̶ a když měl jistotu, že tu nikdo další není trochu se ještě přiblížil k vlkovi.
Um.. Ahoj... Jo ty si byl na jaře u nás když se konalo to... podivné rodinné setkání Alf a jejich potomků ? Nebo, co se to tehdy vlastně konalo ?.... vím, že jsme tam tenkrát někde bokem prohodili pár vět.
Tesai měl lehce rozechvělý hlas a byl jako na trní. Po dlouhý době měl něčí pozornost a bál se, aby si to nepokazil.

Navzdory své depresivní náladě byl Tesai tak nějak rád, že měl důvod vylézt ven. Vlčí zavytí v něm probudilo závan naděje a zvědavosti. V tu chvíli ho nijak netrápilo, že venku je kosa, že by tam psa nevyhnal a že mu nejspíš upadnou nohy jak je bude mít omrzlé. Pravda po vylezení z křoví byl okamžitě zmražen závanem sněhu, ale když se otřepal rozklusal se vysokým sněhem pryč. Venku bylo všude sněhu po kolena a hnusný mráz spolu s padajícím sněhem moc k radosti nepřidával. Místy sice sněžit přestalo a objevilo se slunce, ale jediné co se tím změnilo byly odlesky na sněhu, který ve slunečních paprscích vypadal jakoby se třpytil.
Pro někoho by to mohla být krásná podívaná. Tesai se obvykle kochal těmihle detaily, ale teď se spíš snažil zjistit odkud vlčí vytí šlo. Kdoví proč se vždycky snažil dostat tam kde slyšel vytí svých soudruhů, ať už cizích nebo vlastních.
Snad to bylo právě tím, že většinu času se potloukal sám a tak měl vždycky dost času na to, aby se dostavil tam kde slyšel vytí. Byla to pro něj jakási naděje na komunikaci. Trousil se nedaleko okraje lesa, a chtěl mít přehled o tom, co se kde děje.
Aspoň do chvíle než se objeví někdo výše postavený kdo může rozhodovat.

Tesai se znovu choulil zimou pod svým křovím. Jestli to teda bylo jeho křoví. Když naposled smečku viděl neposlechl si moc dobré zprávy a on sám taky moc radosti nepřidal. Nezdálo se, že by na své soudruhy nějak zapůsobil a tak když se zbytek smečky vydal na lov odebral se na spánek do prvního křoví, které mu přišlo jako vhodný úkryt.
Chtěl se schovat. Chtěl být sám ?! Cítil se mizerně a to nejen proto, že bylo nasněženo asi půl metru sněhu, a teplota se pohybovala kolem nezdravých -30°C, ale taky proto, že si přišel jako odpad. Cítil se starý a slabý. Měl docela i hlad, ale vždycky když vykoukl ze svého chladného úkrytu ven do zimy začalo mu připadat, že hladovění je menší zlo než chodit sám tam venku.
Dneska byla obzvlášť velká tma a to i přes den. Tesaiovi se vůbec nic nechtělo. Cítil ve vzduchu změnu, která se mu nelíbila. nevěděl sice, co se přesně mělo stát, ale určitě to nemohlo být nic dobrého. Proč by se jinak cítil jako by měl za chvíli venku skončit svět ?

Tesai

Kupuji 9 lístků za 120 mušliček

// Na ten lov si netroufám a jinak poslední dobou nemam moc fantazii takže se zas přidám až se tu objeví něco čeho se chytím.

Jak šel čas a přicházeli další členové smečky začal se Tesai zase cítit nejistě a uzavřel se do sebe. Přišla Lucy aEtney, kterého si Tesai vždy pamatoval jako pěkného zmetka. Ti se hned začali bavit s Arcanusem.
Arcanus mluvil o tom, že bude tuhá zima a, že bychom měli jít nalovit do zásoby. Taky říkal, že migruje spousta muflonů a další zvěře a šance jsou kladné.
Castor mu potvrdil, že veškerá zvěř migruje na východ.
Jdou vstříc lepším zítřkům. Asi hledají dům u vycházejícího slunce. Lol Projelo při tom Tesaiovi hlavou.
Tesai byl na rozpacích jestli se přidat nebo ne. Poslední smečkový lov nešel úplně podle Tesaiova plánu. Nechtěl tam zase jen překážet jako pátý kolo u vozu. Po Arcanusově zavytí se kousek od skupinky objevil zase ten mladý vlček, který vypadal, že si chce držet odstup a který jim už předtím říkal o ..... Iskerce ?. Snažil si Tesai vzpomenout na jméno toho o kom jim bylo řečeno mladým vlkem.

Styx ?! Ta Styx ? Projelo Tesaiovi hlavou. To jméno mu přišlo povědomé jen si nebyl jistý jestli to je opravdu tak. Popis seděl na jistou mladou vražedkyni malých vlčátek.
Tesai si matně vzpomínal na to, že jednou když byl Sionn ještě poměrně malé vlče... mohlo mu být kolem 4 měsíců ?
Tehdy si Tesai odpočíval rozpláclý na jednom kameni na menší vyvýšenině a sledoval dění okolo, venku byla Elisa, Sionn a snad ještě někdo další ? Sionn si s někým ze smečky hrál a pak někde z poza keře se vyřítila šedá, mladá, a zle vychovaná vlčice, čapla Sionna a tradá s ním pryč. Elisa ji však ani ne do 30 vteřin sundala k zemi a díky své ohnivé magii ji oddělila od Sionna. Nicméně cizí vlčice jí magický útok neopětovala. Elisa ji snad jen zlomila nohu a nechala jí žít. To byla možná tehdy chyba, ta mladá vlčice by jí tuhle laskavost neudělala. Napadlo Tesaie když si dával dohromady fakta, aby z toho mohl vyvodit nějaký závěr.
Pak se, ale osmělil jelikož tohle ho celkově zaujalo. Potřeboval získat informace. Představa, že by byla válka mu dávala jakousi podivnou naději. On sám neměl moc dobré magické schopnosti a spíš se spoléhal na fyzickou zdatnost a vytrvalost.
"Ta Styx ?! To je ta vlčice, co tenkrát chtěla sežrat Sionna ? Pokud vím tak ta neuměla používat magii. A Elisa byla ve své ohnivé magii machr. A měla určitě víc magií v kterých byla hodně zkušená, jak by ji tedy mohl zabít obyčejný, sotva nedávno dospělý vlk ?
Totiž ... nabízí se tu možnost, že Styx má nějakou spešl ochrannou magii, kde nebude běžná magie živlů fungovat. Pokud by to měli i její následovníci tak by to znamenalo, že budeme muset bojovat starou klasickou válku a na to by bylo nejlepší mít početní převahu, ideálně se spojit s další smečkou, které Styx ublížila. Je tu velká šance, že se za svůj život pokusila zabít vlčata i v jiných smečkách. Neměli bychom mít tedy problém sehnat spojence."
Snad to byl právě ten pocit podivné bolesti a smutku před kterými Tesai chtěl utéct.
A snad proto se chytil první příležitosti na to se rozptýlit, od smutného faktu, že s Elisou už se nikdy neuvidí. Takže když padlo slovo o pomstě a o zbavení se nepřítele chytil se tématu.

Tesai se zrovna zkoušel protahovat, ale jeho staré svaly a kosti jen chroupaly a kladly odpor. Nechtělo se jim nijak pracovat. Po chvíli přemáhání to Tesai vzdal otřepal se a lehl si na chladnou zem. Arcanus si povídal s Laurou když přišel Castor. Tesaiův trn v oku. Nesnášel toho páprdu, ačkoliv mu nic neudělal byl na něj castor věčně hnusný. Přesně ten důvod proč se Tesai držel v samotě a netrávil moc času se smečkou. Jen když ho bylo potřeba tak přišel na zavolání alf a občas když se něco dělo tak dal ostatním vědět. A Arcanus mu před chvílí dodal sebevědomí. Ale na jak dlouho vzhledem k nepřátelskému vlkovi z kterého Tesai cítil silné napětí nesnášenlivosti.

Když se pak Laura jakoby mimochodem zeptala Arcanuse proč nás vlastně zavolal. Dozvěděl se Tesai, že jejich druhá Alfa Elisa je po smrti. Tesai se teď cítil...inu divně, prázdně.
Měl stejný pocit jako když mu zemřela jeho máma.
Najednou měl v hlavě tolik otázek.
Jak zemřela ? Přirozeně ? věk ? nemoc ? Zabil jí někdo popřípadě kdo ?
Bál se ale zeptat nahlas a tak jen mlčel a díval se smutně do země. Věděl, že se říká, upřímnou soustrast, ale nějak se neodvažoval promluvit, tentokrát se mu nechtělo být ve všem první. A kondolenci neuměl důstojně vyslovit.

Ačkoliv Tesaiovo nízké sebevědomí provádělo s vlkem psí kejkle, Arcanusova slova ho vždy dokázala svým způsobem uklidnit. Když slyšel, že je pro smečku potřebný neubránil se něčemu, co by se vzdáleně mohlo nazývat vděčný úsměv a párkrát šťastně zamával ocasem.
Co ho však překvapilo byl asi tak půlroční vlček, kterej si to k nim napochodoval "like a boss" a , veledůležitým způsobem jim oznámil, že jakási Iskerka někam odešla ještě s někým kamsi za smrtí. Načež se odebral někam do lesa.
Jo tak to jo no... Zajímavý dorostenec. Koukám, že se tu věci mění docela rychle.
Projelo Tesaiovi hlavou když se díval na vlka, který se jim představil jako Parsifal.

Jak Tesai správně doufal začal mluvit jako první Arcanus, což bylo pro Tesaie jedině dobře. Pomohlo mu to více se osmělit.
"Zdravím" odvětil jemně.
Na otázku ohledně svého stavu mu odpověděl
"Ale tak hej....jsem jen stará,prašivá, chlupatá, líná kůže, co se vždycky dostaví na shromáždění, aby aspoň na chvíli pobyl se svými soudruhy. A jinak se prostě jen tak potloukám a přežívám jak se dá...."
Odvětil nesmělým tónem a nahodil takový ten "cute" výraz když se nechcete přímo usmívat, ale zároveň chcete dát najevo, že se cítíte v bezpečí.
Co Tesaie trochu překvapilo bylo to, že další kdo přišel byla... Laura! ... Další z vlků, kteří tu byli už když se Tesai přidal ke smečce. Navíc měla zjevně dobrou náladu, což vzhledem k podzimní atmosféře dodávalo pocit lepší snesitelnosti té melancholie, která tu visela ve vzduchu.
"Taky vás moc rád vidím,"
Pípl když je Laura pozdravila. Celá situace pro něj nabrala poněkud útulný pocit klidu a bezpečí a i si tu melancholii trochu více užíval. Už to nepůsobilo tak moc depresivně a šedivě. Teď si i více všimal toho jakou má listí barvu a jak je příjemný ranní studený vzduch. ...

Tesai byl zrovna pohroužený do svého nitra kde prožíval další ze svých meditativních seancí. Už to bylo dlouho, co slyšel něčí vytí. Naposledy se jednalo o svolávání ke smečkovému Lovu, kde se potom Tesai musel nějak zranit, či co ale vůbec si průběh lovu nepamatoval a věděl jen, že se probudil sám a polomrtvý. Ale když po tak neskutečné době slyšel povědomé vytí na, které už pomalu začínal zapomínat nedalo mu to a šel se podívat k místu odkud ho slyšel. Asgaar se za ten rok celkem rozrostl, ale teď na podzim to bylo stejně jedno, cestou přemýšlel komu vytí patřilo. No jasně... projelo mu hlavou po chvíli když přešel k začátku lesa.
Arcanus! Uvědomil si. Byla to opravdu neskutečně dlouhá doba kdy s ním mluvil naposledy. Ještě delší než u Elisy s kterou mluvil někdy z jara.
Ale tak... co by si s ním Tesai měl povídat. Už si ani nepamatoval o čem jejich poslední rozhovor byl. Natož kdy byl. Ale jeho introvertní povaha mu nedovolovala se s nikým blíže spřátelit. Byl to prostě samotář, byť nedobrovolný.
když se Tesai dostal blíže k Alfě zjistil, že tu kromě nich dvou nikdo další není, což bylo divné, nikoliv však nezvyklé. Ostatní si totiž často tvořili dvojice nebo skupinky všude možně po lese a pak spolu trajdali světem zatímco vedli sáhodlouhé rozhovory. Proto většinou chvíli trvalo než se sešli na místo kde je alfy svolávaly. S Tesaiem se většinou nikdo moc nebavil a tak taky neměl moc důvod se nějak pohybovat po lese a díky tomu byl většinou první kdo se dostavil na shromáždění.

Příchod z-------------> Řeka Mahtaë (jih)
Od řeky to měl Tesai ke svému smečkovému území pěkně do kopce. To pro jeho staré tělo nebylo moc veselé, takže se u řeky ještě pořádně natankoval studenou vodou, která příjemně osvěžila, než se šel zapotit cestou nazpátek do Asgaaru. Oproti letním pařákům teď bylo příjemně chladno. Blížil se podzim a ačkoliv listí ještě zůstávalo aspoň z poloviny zelené a na stromech, byla ve vzduchu jakási pochmurná atmosféra. To, že přes bylo hezky a příjemně teplo bylo v noci hezky vyvážené chladem.
Nicméně po příchodu na území své smečky se Tesaiův melancholický, skoro až depresivní pocit nijak nezměnil. Jen mu přišlo, že ten pocit není jeho. O něco zřejmě musel přijít. Ve vzduchu bylo cítit něco, co by Tesai označil za instantní tragédii. Něco se tu prostě muselo stát. Něco zlého a něco hodně smutného. Jen nevěděl, co kdy kde a jak. Tak se jen odebral na jehličnatý plácek a sledoval dění kolem sebe.
Navíc se nezdálo, že by ho za tu dobu, co se neukázal někdo nějak výrazně pohřešoval. A ani žádný uvítací výbor ho nečekal, což mu zas tak nevadilo.