Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//Když u mě je to nárazový víš co. Já třeba hraju celý víkend v kuse ale pak se třeba měsíc neozvu protože mám hromadu jiných starostí a když už se dostanu na pc tak dělám svoje projekty a na galli si vůbec nevzpomenu. Ale to už bych teď neřešila

//Ale můj vlk je sice samotář ale kdyby se s ním ostatní CHTĚLI BAVIT SAMI OD SEBE tak by je rád uvítal. On je nedobrovolný samotář. On by chtěl aby se s ním ostatní bavili ale když na něj ostatní kašlou tak co má dělat.
Ale to že by on sám k někomu přišel a začal na něj mluvit na to je Tesai příliš plachý a stydlivý. On není nabručený nebo tak jak psala Laura ale on se BOJÍ! Bojí se s někým mluvit protože se bojí že řekne něco co ta druhá osoba nepřijme viz můj příspěvek.
Tesai sám sebe velmi nenávidí za to že ho ostatní nemají rádi bezdůvodu. On přece nikomu nic neudělal takže se cítí méněcenný. On je ve skutečnosti hrozně hodný ale to poznají jenom ti co SKUTEČNĚ CHTĚJÍ POZNAT. což tady asi nikdo takovej není.
//Lomítka!

//Tesai se nedoprošuje a já když už mám těch volných 20 minut tak je využíván úplně jinak než hraním her. Navíc jsem úplně zapomněla že na galli jsem. A jak už jsem řekla Tesai je vlk mučedník. To že jsi od něj odešla ho zraní ale on za tebou zpátky nepůjde. Proč by se taky měl vydávat za někým kdo od něj odejde ?
//Lomítka!

Zatímco jsem v depresích bloudil bezcílně lesem nějak mi přišlo že se začalo oteplovat. Nikde živé duše natož vlka. Bylo mi smutno a zle. Teplo většinou lákalo mé soudruhy k páření hlavně alfa vlky. Ale to se mi nikdy nepoštěstí nikdy nebudu mít rodinu a budu žít pořád sám osamělý a beze smyslu života. Byly tyhle pocity vůbec normální ? Byl jsem snad jediný svého druhu ? Asi jo ... konec konců který vlk by sám od sebe přemýšlel nad tím že se vrhne z útesu jenom proto aby se zbavil pocitu bolesti a žalu ? Pocit naprosté zbytečnosti a nedoceněnosti a neopětované lásky, který mi teď tepal v hlavě a mrazivý dotyk psychické agonie jenž mě mrazila v každém nervu mého těla mě doháněl k šílenství. Tím spíš mě pak překvapilo když jsem slyšel povědomé "ahoj". Ano byla to Laura, vlčice kterou jsem až doteď považoval za kladnou. Na její otázku jestli je vše v pořádku jsem měl sto chutí odpovědět tím že bych se rozeběhl hlavou proti nejbližšímu kusu skály. Smůla ... žádná skála nebyla v dohledu. Tak jsem jí zalhal jak to obvykle dělám když někomu nechci kazit náladu.
Ahoj.Jo všechno dobrý asi... no mám se asi jako jednonohá srnka na dálnici.
Nevypadalo to že by to vlčici něco dalo. Beze slova se najednou otočila a odešla tak jako přišla.
Bezva zase si to akorát posral. Vážně si jí musel říkat PRAVDU ?!! Ty seš fakt kretén. Nemohl jsi nahodit falešný úsměv a prostě dělat že jsi nejvíc happy vlk na světě?! Akorát si jí svou depresí odehnal. Bude tě nenávidět tak jako ostatní ! Všichni tě nenávidí protože ty si nezasloužíš být milován a mít kamarády. Vůbec sem nepatříš ! Neměl ses sem přidávat Jsi nula! Vždycky jsi byl všude jako poslední, vždycky jsi byl všude navíc, nikdo tě sem nezval a ty ses sem musel stejně nasrat. PROČ ?! Cos tím získal ?! Měl by ses zabít! Měl si uhořet už tenkrát v tom ohni bylo by to jednoduší pro nás oba. Moje úzkosti a hlasy které mi už delší dobu dělaly ze života peklo si mě zase našly. Bylo mi na blití z toho jak šel můj život do háje. Kam jsem přišel tam jsem byl jen vyhnanec. Ještě před pár dny jsem si říkal že když vstoupím do smečky budu se cítit líp a budu mít kamarády a budu oblíbený. Ale opak byl pravdou. Byl jsem jen víc a víc osamělý.

//Promiň ale chodím do práce a pak nemám čas ani chuť být na netu takže vůbec nevím že ses se mnou bavila, ale aspoň teď napíšu JEDEN příspěvek.... dost možná poslední vzhledem k tomu že tu nemám s kým hrát jelikož všichni vždycky zdrhnou.

<- Ellisino údolí

Po delším bloumáním po lese jsem došel k místu kde mě přijímaly alfy. Divné to místo. Divil jsem se sám sobě. Nemohl jsem vědět co je tohle místo zač a proto jsem se sem přidal. Ale kdybych tehdy věděl že to bude to samé co už jsem zažil dřív tak bych do toho nejspíš ani nešel. Zdejší vlci se zdáli být poněkud sebestředný. Snad až na pár výjimek. Nevěděl jsem co si o tomhle místu myslet. Část smečky se zdála se spolu velmi spolupracuje ale druhá část smečky byla tvořena jedinci kteří si hrabali sami na sebe. Nevěděl jsem ke které části patřím. Zatím jsem byl dost neutrální a nechtěl jsem dělat ukvapené závěry navíc jsem tu nikoho pořádně nemohl poznat. Procházel jsem se lesem a čekal jestli na někoho narazím.

po tom co jsem se zakousnul do odpadlého kousku houby se cela houba začala drolit. Magie mých soudruhů začaly konečně zabírat. Docela mě už lezl na nervy Etney který se furt prohlašoval za krále lesa a sám nic neudělal. Tedy ne že bych já něco udělal ale aspoň jsem držel hubu. Na rozdíl od něj já jsem magii neuměl ovládat protože mě to nikdo neučil. On uměl hned dvě díky té houbě a stejně je nebyl schopný použít. Docela mi přišlo srabácké že mu to ostatní trpěli. Jediná Laura měla sílu na to mu říct pravdu. Ta taky byla nejvíc zničená z toho jak se snažila tu houbu zničit. Za chvíli se všichni začali rozcházet a já zůstal zase sám, opuštěný a zapomenutý. Nevěděl jsem co dělat a kam jít. Zůstal jsem tu jako poslední, jako vždycky. Říkal jsem si že už na ničem nezáleží houba je pryč a s ní i ostatní . Sebral jsem se že půjdu taky do lesa. Třeba se tam objeví někdo ze smečky kdo mě ještě nezná a komu budu připadat zajímavý. HAHAHAHAHA ty jsi vážně vtipnej. Jako bys TY mohl někomu přijít zajímavej. Jako by tebe mohl mít někdo rád. Kde bys asi TY našel někoho kdo by se s tebou chtěl kamarádit??! Jsi trapnej a úplně zbytečnej. Můj vnitřní hlas... nebo svědomí, nebo si to nazvěte jak chcete, mi zase jednou řekl pravdu.
------------->Asgar

Zdálo se že mě vlčice ani neposlouchá a ani nemá potřebu mi nějak pomáhat s mojí magií. Respektive s tím aby mi pomohla se s ní naučit zacházet. Mezitím jsem však slyšel Lauru která konečně řekla to co jsem si tu myslel celou dobu a určitě jsem nebyl jediný. Totiž to že Etney se chová jako narcista ale přitom sám není schopný tu magii použít pro dobrou věc. Já sám jsem magii použít chtěl ale nevěděl jsem jak na to. Ale aspoň jsem držel hubu a nedělal ze sebe něco co nejsem. Krom toho na mě najednou začali další tři soukmenovci volat a já moc dobře nechápal proč ale pak mi docvaklo že na mě padal kus houby. Uskočil jsem ale zároveň jsem si to vyčítal. Ačkoliv houba by mě stejně nezabila. Když Etney žvanil o tom jak má velké zuby měl jsem chuť mu říct ať si houby ukousne. Ale pak jsem sám dostal chuť zkusit co to se mnou udělá když se do ní zakousnu. Pomalu jsem došel ke klobouku a chvíli jsem jen přemýšlel jestli to opravdu chci risknout.

Jak jsem tak pozoroval ostatní a snažil se vymyslet nějaký plán tak se ke mě přemístila Nola. Na její otázku ohledně magie jsem nemohl moc dobře odpovědět. "já ani nevím že nějakou magii mám, teda jako vzpomínám si že když jsem byl ještě vlče tak se stalo v našem lese velké drama po kterém se nám změnila barva očí, ale pokud to teda znamená přítomnost magie pak musím přiznat že nevím jak s ní pracovat. Nikdo z naší smečky magii neměl, kromě nás sourozenců. Ale i kdyby s tím moji sourozenci uměli pracovat, tak mě s tím nikdo nenaučil. Ale ten kdo první přišel s tím že chtěl použít svou magii vzduchu, a ten mu blafnul tak teď ovládá oheň, mohl by tu houbu zapálit. Ale je tu jedna otázka, vy ovládáte magii na dané úrovni, ale teď máte novou magii kterou buď můžete ovládat na stejné úrovni jako svou přirozenou, nebo ji ovládáte jenom základně, což by pořád bylo víc než jak jí ovládám respektive neovládám já." Uchechtl jsem se poslední větě protože jsem si připadal poněkud zaostale. Všichni tady něco uměli, čarovat s ohněm, vodou, vzduchem. Já neuměl nic. Nevěděl jsem jak tu magii použít, nikdo mě na ní necvičil. Ani jsem nevěděl jakou magii mám. "Ten kdo za normálu ovládá vzduch by teď měl ovládat oheň, a ten co má vodu by mohl ovládat vzduch, a ten kdo umí něco se zemí by teď mohl umět čarovat s vodou. Víc jsem zatím nevypozoroval. A nevím jestli má to střídání barev mít vliv na to jak nám magie fungují. Že když svítí červeně tak v tu chvíli funguje jen oheň a když změní na modrou tak funguje jen voda a oheň už nepůjde použít. Ale jak říkám já vážně v tomhle nefiguruji takže to nemohu potvrdit z vlastní zkušenosti. Znovu jsem se odmlčel. Pro tuhle chvíli jsem řekl a příliš a měl jsem potřebu být zas chvíli zticha, navíc jsem k tomu nemohl říct o moc víc než ostatní. Napadla mě sice otázka jestli ty magie budou moct ostatní používat paralelně po zničení té lysohlávky ale to jsem chtěl rozebírat až později. Svou myšlenku o tom že teď by se mohli zamyslet nad tím že teď mohou žít život někoho jiného, poznat jaké by to bylo kdyby se narodili s jinou "mocí"jsem teď nechtěl vytahovat.Nedělej si víc problémů než kolik jich teď máš, znáš se, víš jak se vždycky rozkecáš a pak už ani nevíš co meleš. Nedělej to !! Varovalo mě mé svědomí.

Jak se ukázalo tak se nám vlivem té divné lysohlávky změnily magie. Prohodily se, což ale nebyl takový problém v mém případě jelikož já jí stejně neuměl ovládat. Ale ostatní zjevně ano a pro to pro ně byl problém když místo svojí magie vyčarovali jinou s kterou si nevěděli rady. Navíc už se tu rozjelo několik pokusů o zničení houby jako strhnout ji pod zem(asi) rozdrtit kořeny, zapálit jí a sebrat jí vzduch. Ale nic z toho nešlo dokončit protože nebylo jak, pořád se opakovalo to co jsem věděl už delší chvíli.
Copak jim to ještě nedošlo ? Vždyť mají jedinečnou možnost se něco naučit něco nového, oni umí ovládat svoje magie a teď mohou ovládat i nové magie svých vrstevníků. Já neumím použít ani tu svou, pokud vůbec nějakou mám, a oni teď budou moct , až tohle skončí, používat hned dvě najednou, možná. Nemohl jsem nic říct jen stát a myslet si. Neměl jsem odvahu říct svůj názor nebo pocity z téhle situace.
Calum si stěžoval že mu nejde použít magie vzduchu a místo vzduchu dělal oheň. Pane bože tak tu houbu zapal! Měl jsem chuť na něj šťěknout ale radši jsem zůstal stát a držel jsem tlamu. Nechtěl jsem problémy hned ze začátku.

Seděl jsem a pozoroval svoje soudruhy jak se baví. Ten vlk co měl všechny možné odstíny šedé se tedy jmenoval Etney a podle všeho to byl syn alf. No tak jestli tenhle bude alfa tak mi bůh pomáhej.
Vypadal poměrně egoisticky což mi vůbec nevyhovovalo, ačkoliv když jsem zaměřil svou pozornost na Nolu tak jsem se dostal do jistého dilematu jestli je horší když někdo pořád něco bezděčně říká i když to nesouvisí s tématem nebo když někdo řekne něco pořádného i když ne moc příjemným způsobem.
Zatím se mi nejvíc zamlouvala Laura protože byla taková akorát. Byla milá, klidná a při rozhovoru s ní jsem se necítil nijak nekomfortně. Krom toho se teď někam odebrala a vzápětí jsme mohli slyšet že nás svolává k sobě. Zjevně objevila zdroj toho prachu, protože když jsem se k ní rozešel začala se přede mnou objevovat silueta houby. Aha takže výtrusy nějaké mimozemské lysohlávky ... takže buď budeme všichni sjetí a haluškovat a nebo se brzo sami změníme v chodící houby protože ty výtrusy se v našich plicích uchytí a pomalu nás zabijou. Moje fantasie teď pracovala na 120% a v mojí hlavě se teď objevovaly fantastické obrazy zmutovaných zvířat vlků a kdovíčeho všeho ještě. Dost tomu napomáhal fakt toho že se Laura snažila houbu zničit pomocí nějaké magie. Ale pokud už na ten prach někdo magii použil a ten pak vzplál tak ... snažil jsem se logicky odůvodnit tuhle situaci. Pokud Laura houbu drtí kořeny pak z houby víc lítají její výtrusy což se projevilo tím že Nola chytla další astmatický záchvat, ale když někdo (nebyl jsem si jistý kdo o tom mluvil) zkoušel prach rozehnat magií tak výtrusy vzplanuly. Ale on nepoužil magii ohně ale větru ne ? Jak by se tedy výtrusy chovaly pokud by se je někdo pokusil zapálit vědomě ? A jak by se chovala houba ? Jistě výbuchy koncentrovaných výtrusů jsou hodně nebezpečné a mohou způsobit těžká zranění ale přece mohlo by to pak krásně vyčistit vzduch, sice čistý kouř způsobený hořením není asi o moc lepší než výtrusy ale u kouře máte jistotu že ve vás nezačne klíčit. Přemýšlel jsem jestli se mám zeptat nebo ještě počkat jak se situace vyvrbí.

//Já vím ale vzhledem k tomu že jsem tu delší dobu nebyla tak jsem chtěla udělat že teď má Tesai menší výpadky pozornosti a paměti :D což ostatně nikde nebylo napsaný že ten prach ti nevygumuje myšlení :D

//Lomítka...
~Sky

Jak jsem tam stál a nestíhal vnímat co se kolem mě děje, najednou mi přišlo že zas umírám. Dáli se to tak nazvat? Přicházelo víc vlků a vlčic kteří se už znali mezi sebou a já si zas začal připadat jako kůl v plotě. Moje prvotní nadšení z toho že se mnou někdo začal mluvit ze mě okamžitě spadlo ve chvíli kdy se všichni tak nějak stočili jiným směrem a začal tvořit větší houf spolu s jinými vlky. Vážně už zase? Nemůžu být aspoň jednou být středem pozornosti dýl jak pár vteřin? Musí vždycky všechno proběhnout během pár vteřin ? Musí mi vždycky sebrat pozornost někoho kdo se se mnou baví někdo další? Nenáviděl jsem se za své výpadky a o to víc jsem se nenáviděl za to že jsem si vždycky musel začít rozhovor s někým kdo u mě nevydržel dýl jak pár minut.
Připadal jsem si jako malé vlčátko které věří na lásku z pohádek kde si zakletá vlčí princezna vezme silného alfa samce a budou spolu žít krásně až na věky. Jenže už se nikde nepovídalo o tom že alfa samec byl furt někde na lovu nebo pobíhal kolem hranic smečky aby přibíral nové vlky a princezna tak byla pořád sama někde v noře nebo v lese nebo někde a své vytoužené chvíle se svým manželem se nedočkala. A krom toho tady všichni řešili jen ten debilní prach který mění barvu a několika slabším jedincům dělal alergickou reakci. A moment nebyl zrovna ten prach důvod toho proč se mi vypínalo myšlení ? Proč jsem nezaregistroval že na mě někdo mluvil proč jsem neslyšel nic jako " Jdeš s námi Tesai?" A proč se teď všichni motal kolem Vlka kterému se epickým způsobem střídaly různě šedé odstíny po celém těle ? Měl jsem mikrospánek že jsem něco nezaregistroval ?
A navíc mi začaly neskutečně tuhnout svaly kolem krku a zad takže jsem se rozhodl že se protáhnu abych začal víc vnímat dění kolem sebe.

Chvíli po tom co jsem odpověděl Lauře na pár jejích otázek a zase jsem se odmlčel, se přihnala další vlčice. Vida ve staré smečce mě žádná nechtěla a tady se se mnou začali bavit hned dvě a samy od sebe! Napadlo mě když se mi představila coby Nolaya.
Strašné jméno, to nevyslovím ani kdybych se na hlavu postavil, buď jí budu říkat Nola nebo Laya. Zděsil jsem se když jsem si v duchu snažil její jméno párkrát říct a neúspěšně.
Vlčice byla převážně bílá jen jedno ucho a čumák měla černý. Poslední věci které jsem si stačil všimnout bylo to že měla světle modré oči. Taková vybledlá tyrkysová. Zjevně byla taky nová a tím pádem i značně pod tlakem, protože zrovna tak jako já mluvila spěšně trochu roztržitě a rychle měnila témata. Popravdě jsem jí ani nebyl schopný tak rychle odpovědět protože od svého představení přeskočila k tomu že jí vzduch způsobuje něco jako alergii, hned na to dodala že je taky nová ve smečce pak se mi omlouvala že neumí vyslovit moje jméno a vzápětí řekla že půjde za dalším vlkem který tu byl někde poblíž.
Dobře tak teď nevím jestli se mám cítit jako malé vyděšené vlčátko které neumí dobře snášet rychlé změny, nebo jako staršina který už trpí demencí a nestíhá tak rychle reagovat na dění kolem sebe.
nicméně jsem tu zůstal stát a snažil jsem se imitovat uschlej fíkus.

Stál jsem uprostřed údolí a kochal se tím barevným cosi co teď bylo všude kolem. Pracovně jsem si to nazval jako "měňavá mlha" protože to tak vypadalo. Byl jsem zaujatý tím jak se to měnilo a celkově jsem měl melancholickou náladu. Proto jsem hned nezaregistroval přítomnost vlčice která přišla za mnou. Chvíli mi trvalo než jsem si uvědomil že to tiché a jemné "ahoj" není hlas v mé hlavě. Otočil jsem se a uviděl světle béžovou vlčici s bílým břichem a hrudníkem a a černým pruhem který ji šel od hlavy až po konec ocasu. Nohy měla na jedné straně těla bílé na druhé černé. Oči měla zelené a na krku měla nějakou ozdobu.
"Ahoj" odpověděl jsem jí na její pozdrav. "já jsem Tesai a ano před chvílí mě alfy přijali do smečky". Na její otázku jestli jsem v pořádku jsem nějak neuměl odpovědět, necítil jsem se šťastně ale ani nešťastně spíš jsem byl v pozici nějaké hibernující chodící zeleniny.
"Vlastně ani jedno z toho a zároveň všechno, cítím se jako čerstvě vyhrabaná brambora" prohlásil jsem s poťouchlým úsměvem, zase jsem musel být za každou cenu vtipný.
Párkrát jsem přerušovaně zamával ocasem, aby nepoznala že jsem v rozpacích.
"Tušení nemám, protože co si z dětství pamatuji tak když přišli lovci byl náš les v plamenech a to dělalo jasně oranžovou záři, ale tohle je celé spektrum barev které jsou všechno jen ne oranžová." Najednou mi mozek zavelel abych se zas nerozkecával jak to mám ve zvyku když sám sebe zaženu do kouta.
Panebože mlč už zase meleš kraviny. Vážně si myslíš že jí zajímá tvoje dětství? Chovej se jako dospělý normální vlk. Vůbec jí neznáš a nevíš k čemu může tebou poskytnuté informace využít.