Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Zatímco si Lucy hrála s malým vlčetem které se k ní nakonec připojilo, zeptala se mě Elisa že odkud prý jsem. Popravdě musel jsem si dlouho vzpomínat na to jak se vlastně les ve kterém jsem vyrostl jmenoval.
"No vlastně to bylo v nejhlubší části Esaitského lesa kde jsem vyrůstal. A rodiče mě a mé sourozence pojmenovali přesmyčkami které vznikly z toho názvu ESAIT. Ale nemyslím že je tahle oblast známá. Kdoví jestli ještě existuje." Pronesl jsem s jistým zamyšlením. Už jsem si nepamatoval jak se jmenovaly další oblasti přes které moje smečka přecházela. A už vůbec jsem si nemohl vzpomenout na ten les kde se moje smečka spojila s jinou a kde jsem potkal Morju.
Můj mozek se ty vzpomínky snažil vytěsnit z hlavy. A teď když si na ně měl nuceně vzpomenout tak odmítal.
Mezitím ale k Elise přiběhl malý Sionn a schoval se jí za ocas. Zjevně ho nenapadla lepší schovka a nebo se jen bál vzdálit z dohledu dospělých. Což bych se nedivil přece jenom malá vlčata jsou hodně fixovaná na rodiče, a to že se Sionn držel u své matky to jen potvrdilo. O to víc bylo vtipné když Lucy chodila kolem a schválně se nahlas ptala jestli jsme neviděli malého vlka. Pousmál jsem se nad tou ješitností, bylo to svým způsobem kouzelné a milé. Sedl jsem si a sledoval jak se bude hraní na schovku dál vyvíjet.

Arcanus si vyslechl mou story z dětství a pak mi nabídl pomoc. "To bys byl laskav, v mojí rodině nikdo magii neměl takže když jsme ji neovládli sami tak jsme měli smůlu. No ale já se o ni nikdy dřív nezajímal. Až tady jsem vlastně zjistil že může byt k užitku"
Odvětil jsem mu dlouze. On se pak ale ohlédl za zavytím které šlo z lesa. A následně se tam rozeběhl. Mezitím si vlčice jenž jí všichni oslovovali "Lucy" začala se Sionnem hrát. Malý vlček se rozeběhl a narazil mi celej do zad. Ihned jsem vystřelil na nohy jelikož jsem náraz vůbec nečekal a hrozně jsem se lekl. Chtěl jsem vykřiknout něco jako "pozor neubliž si". Ale nedokázal jsem ze sebe nic vydat. Malé vlče se překulilo a zůstalo ležet na zádech. Hlavu zaklonilo aby na mě vidělo a pak se jen vesele ušklíblo. Vypadá tak roztomile a šťastně, ale přesto ... co já tady jsem ? Boxovací pytel ? Vypadá to, že si mě vlče muselo oblíbit jelikož mi věnovalo nejvíc pozornosti i když se s ním Lucy chtěla vší silou skamarádit, jen těžko se dalo vlče zaujmout. To je docela dobrý pocit.
Pak začalo to cosi s nosem.
Sionn tuhle magii co se mu teď odehrála před očima snášel těžce.
Potom co se mu vyměnil čumák za ocas a pak zase nazpět, se na nás na všechny smutně zadíval. Když si všiml že má u nohou kamínky začal se na ně mračit. Zjevně mu na druhý pohled kopretiny nelíbily.
Když máma vlčete spatřila, že její potomek je nešťastný z toho, že se mu mění čumáček, okamžitě k němu naklusala a přirozeně ho utěšovala olíznutím. Bylo to takové to mateřské gesto i když byla Elisa hodně chladná máma, jistou mateřskou lásku dávala svému synovi najevo. I když to byla ta nejzákladnější. Potom mu něco utěšujícně zašeptala a nahlas mu řekla "Koukej,kamínky". Pak je přistrčila k malému vlčeti. Vzápětí zvedla hlavu a dovolila Lucy že si s jejím synem může hrát. Lusy vypadala že ji to hodně potěšilo a mohla se zbláznit, jen aby si k sobě přitáhla Sionnovu pozornost.

Na mojí odpověď že neumím ovládat magii mi Arcanus řekl že musím najít správné spojení s vodou.
"Jediné spojení s vodou jsem měl v dětství kdy jsem se málem utopil. A od té doby mám ty barevné oči." Odvětil jsem mu. Mezitím si ale malý Sionn řekl že bude velká psina když mi skočí na břicho. "HUFFUF" Vyšlo ze mě když na mě malé vlče skočilo načež se sjelo po mé srsti někam za mě. "On mě opravdu chce zadupat do země" hlesnul jsem když jsem znovu popadl dech. Vzápětí ale přišla stará-nová členka smečky která začala malého vlka zkoumat. Pak si ale všimla že vedle vlčete leží i moje maličkost.
Na její zaražené "ahoj" jsem jí odpověděl "zdravím"
Pak se ale něco stalo. Malému Sionnovi se změnil čumák. Napřed mu narostl vlčí ocas a pak králičí.
To co je za čáry máry tady toto ? napadlo mě když jsem viděl jak se vlčeti vrátil jeho čumák a ještě k tomu se mu u nohou objevily nějaké věci které tam předtím nebyly. Kamínky a květinky. Krom toho se odkudsi ozvalo "Abrakadabra" ale přitom nikdo z nás nemluvil.
Ta magie se mi ale vůbec nelíbí. pomyslel jsem si.

// Problém je že vůbec dýchám... evidentně

//A to je takový problém napsat : chybí ti uvozovky ?!
U uvozovek se mi to stalo poprvý většinou si na ně dávám pozor no a na lomítka jsem si odvykla když jsem přestala chodit mezi územím.

\\Ano, je to problém. Tak si zase zvykni :)
Hezký zbytek večera.
~Sky

// to se mi stává jen když u toho spěchám

//Omg co ti zase vadí ? Aspoň buď konkrétní když už jsi tak nepříjemná.

Malý Sionn utrhl květinu která před ním vyrostla a utíkal s ní pryč. Různě si s ní pohazoval až z ní začaly opadávat okvětní lístky, které za ním vytvořili cestičku. Malý vlk když si toho všiml se opět zatvářil jako hromádka neštěstí a díval se po rodičích. Arcanus mu řekl že je to Kopretina ale nevypadalo to že by mu tím udělal radost. Navíc na něj Elisa houkla aby kytku vyplivl. Pak se mě Arcanus zeptal jaké ovládám magie.
"Mám údajně magii vody, bohužel ji ale neovládám. Nikdo mě nenaučil jak s ní pracovat."
Odvětil jsem mu a povzdechl si. Mezitím se v lese ozvalo vytí, zřejmě se vrátil někdo z výletu. A brzy přišla nová tvář kterou jsem ještě neznal ale ona tu už znala všechny. Přinesla sebou nějaký ryby které dala alfám jako dáreček. Hrozně se divila že je tu vlče.
To se zrovna rozhodlo že si mě půjde prohlédnout. Nehýbal jsem se a jen jsem nervózně pohyboval ocasem. To vzbudilo v Sionnovi pozornost. Přihopsal a zakousl se mi do ocasu. Jeho stisk nebyl nijak pevný ale malé jehličkovité zuby jsem přece jenom cítil. Bylo to jako by mě štípalo asi 8 komárů najednou. Chvíli jsem přemýšlel mám-li dělat že nic a nebo mu sehrát divadlo. Pak se ve mě ale probudila štěněcí duše a já začal hrát komedii.
Zvrátil jsem hlavu dozadu otevřel čelist a hlasem umírajícího jsem zavyl "Auuuu, byl jsem Napaden! Jsem tak sláb. To vlče je tam mocné a silné!" Levou přední nohu jsem tragicky pozvedl k čelu a nenápadně jsem sledoval jak bude vlče na tu scénu reagovat.
Kýval jsem hlavou jakože umírám a ztrácejícím se hlasem jsem hlesl "Ouuu já umírám, ó mocný Sionne odpusť mi moje hříchy ... vidím světlo na konci tunelu. Ahhhchhchc"
vydal jsem poslední zaskřehotání a pak jsem si celý lehl na bok a hlavou i ocasem jsem švihl na zem. Měl jsem co dělat abych nevybuchl smíchy jelikož to muselo vypadat hrozně trapně. Zároveň jsem jedním okem sledoval co bude malé vlče dělat. Krom toho jsem taky slyšel další, teď už povědomý hlas nějaké známé vlčice která se zjevně také přišla podívat na nového člena smečky.

Potom co jsem odpověděl na otázku o Etneym a Lauře začal si Arcanus hrát se svým synem. Takže ten špunt je Sionn Hmm. Roztomilej prcek. napadlo mě.
Arcanus na malého vlka používal různé magie které uměl a malé Vlče tak mělo hromadu zábavy. Bylo zajímavé sledovat ho jak reaguje na nové podněty které jeho tělo ještě neznalo. I obyčejný proudění vzduchu ho přimělo, se všude začít rozhlížet aby našlo zdroj toho pocitu který mělo.
Elisa mi mezitím poděkovala za informace a Arcanus ji ještě zjistil podrobnosti.
"Jo v pohodě, není zač."
Odvětil jsem jí.
Ale když matka Vlčete viděla hraní s magií nezatvářila se nadšeně. Pak řekla že na učení magie má ještě čas. To mi vnuklo myšlenku. Když budu rodinku sledovat delší dobu třeba až Vlče povyroste, tak ho rodiče naučí magii. A já bych to mohl sledovat a tím se jí naučit ovládat. Koneckonců u ty houby jsem se neměl jak připojit protože magii neumím ovládat. A díky tomu prckovi se toho možná dopídím. Vida to se hodí mít ve smečce mláďata.

Když sebou malé Vlče švihlo na zem sebrala se Elisa a šla za ním. K tomu mu ještě řekla " pojď sem moulo" čemuž jsem se uchechtnul. Zajímalo by mě, nakolik ji její syn vnímá. Respektive jak moc rozumí řeči nás dospělých. Sám jsem si už mnoho nepamatoval. Pak ale Elisa přišla s otázkou a já si nebyl jist jestli mluví na mě nebo na svého manžela.
"Laura se zřejmě stará o nováčky, tuším a Etney mě nezajímá od té doby co se mi "předvedl" u té přerostlé lysohlávky. Fuj ta byla hnusná!"
Řeknu tak nějak polohlasem jelikož nevím jestli jsem odpověděl tak jak bych měl. Krom toho jsem se snažil vnímat chování malého vlka. Vypadal jako by se mu zhroutil svět a to jen proto že se rozplácnul když chytal veverku. Bylo mi toho prcka skoro až líto.

Při mém toulání po lese a hledání zdroje nových vůní jsem došel mezi velké kopce kde byli mimo jiné i jeskyně. Pach malého vlčete tu byl nejsilnější a krom toho jsem slyšel i hlasy. Na tu dálku jsem nemohl rozeznat co si říkají ale brzy jsem našel velká křoviska. U země byla vetší díra takže jsem si mohl krásně a pohodlně lehnout na lesní půdu a pozorovat šťastnou rodinku. Mezi Elisou která ležela na zemi a procházejícím se Arcanusem poťapkávalo malé vlče. Vypadalo to že ho vyvedli na svět poprvé jelikož vlče se neodvážilo vzdálit z dohledu rodičů.
Jenom jsem tam tak ležel v křoví a sledoval mládě jak zkoumá svět. Arcanus zrovna mluvil na svého potomka. Přemýšlel jsem nad tím co mám jako nejranější vzpomínku z dětství. Nejvíc se mi vybavovala vzpomínka na požár. Pak jsem ale slyšel Arcanuse jak mě zdraví.
"Zdravím šťastná rodinko, no vlastně pořád stejně." Odvětím na otázku jak se mám.Pak ale vlče něco uvidělo a vyběhlo za tím. Nestíhal jsem to sledovat ale zřejmě to byla veverka. Vlče se za ní rychle rozeběhlo ale pak sebou pláclo na zem, asi zakoplo, napadlo mě.

Toulal jsem se bezcílně lesem a bylo mi špatně. Jak jsem si jen mohl myslet že by mě ve smečce někdo přijmul. Vždycky jsem byl ten nejméně důležitý vlk. Jak jsem si mohl myslet že by se něco mohlo změnit když se přidám ke smečce ?
Sebral jsem se a vyhrabal se na svah. Bylo tu cítit spousta nových vlků. Možná nováčci ? Každopádně jeden pach převyšoval nad ostatními. Mládě. Takže jestli je tu malý Vlk tak Etney bude mít konkurenta. Seběhl jsem ze stráně dolů. Pokud tu bude Etney mít sourozence možná přestane být tak namyšlený. Ale pak mě napadlo že by to bylo příliš hezké. Hezké věci se nedějí ... Vždyť na chvíli jsem si myslel že aspoň Laura má srdce a přijme mě. A jak jsem se mýlil. Zamířil jsem k místu kde jsem cítil pach malého vlka chtěl jsem se aspoň z dálky podívat no nového dědice trůnu.

//Dobře takže vy nemůžete dát pokoj musíte do toho furt rejpat fajn jak chcete. Už jsem řekla že víte kde Tesai je a že čekám jestli s ním budete chtít hrát. Do ničeho jsem vás nenutila chtěla jsem to nechat v klidu být ale vy ne!
Takže buď jděte za Tesaiem a nebo už toho Nechte!
Klidně s vama budu hrát pokud budete chtít ale vy nechcete a ještě mi to vycitate ?

Jak už jsem řekla. Nemám ve zvyku se o něco doprošovat. Tesai je v lese Laura zdrhla a Tesai má depku. A pokud vím tak můj fb máte takže máte volnost. Víc už to řešit nehodlám

//Jenže já nevěděla že na ně ve hře někdo mluví naposledy když jsem ti byla tak Laura byla s Eliškou v doupěti a Prudil je tam Etney. A jelikož já sem tady byla pořád a nikdo na mou postavu nemluvil tak jsem tu pak nebyla páč jsem neměla motivaci.
A teď to sem chodím kontrolovat spíš kvůli téhle debatě v komentářích :D