Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Pozorně zavětřila a rozhlédla se kolem, pořád byla mlha, ale alespoň už nepršelo. Takže se můžu spoléhat jen na svůj nos...no, co se dá dělat... Brzy se jí podařilo zchytit pach králíka. Rychle se vydala po stopě a za chviličku už ho měla. Spokojeně se položila se do trávy. Sice už bylo chladno, takže to celkem studilo, ale v tuto chvíli to byla ochotná nevnímat.
Spokojeně přežvykovala a poslouchala houkání sov, ozývající se někde poblíž. K čemu je vlastně taková smrt dobrá, ha?...no, určitě je v ní více smyslu, než v nemocích...protože u nich je to úplně nejasný...samozřejmě, kdyby nebyla smrt, nemohla bych si třeba pochutnávat na králíkovi...ale taky by mě to nemuselo trápit...protože bych nemusela jíst a stejně bych neumřela...jenže to by se pak stali králíci strašně drzými...vždyť by pak neměli důvod se nás bát, kdyby jsme jim nemohli nic udělat...ba ne, udělat by jsme jim něco mohli, ale nemohli by jsme je zabít....hromablesky, to by bylo k vzteku....a taky by bylo nejspíš převlkováno...což by taky nebylo dobré...i když, kdyby nikdo neumíral...možná by se taky nikdo nerodil...hm...ale o čem by to pak bylo, kdyby jsme se neměli proč snažit o něco, ha?...to by byl svět pro zbabělce...a já nejsem zbabělec!...je to strašně divná představa....jenže, kdyby neexistovala smrt, zase by mi nemohli umřít přátelé...někdo blízký...ale mám já někoho takového...ne...tudíž je tento aspekt pro mě stejně nevýhodný...ale stejně je to k vzteku, pokud umřu a nikdo si na mě ani nevzpomene....a tudíž z toho vyplívá, že se musím proslavit...třeba...nebo něco podobného, že jo...nebo si aspoň někoho najít...a mít děti...zachovat svůj rod...ha, vo čem to zase přemýšlím? Už zase se propadám to trudnomyslnosti a to si sama sobě zakazuju, nejsem přece zbabělec, kterej by se jen tak litoval...vždyť na tom nejsem zas tak špatně, že jo....vlastně jsem na tom výborně, pokud pomineme ten bezvýznamný fakt, že už tu jsem asi druhým rokem a pořád tu jsem spíš jenom na návštěvě...

//Maharské močály

Konečně se vypotácela z těch odporných bažin a vyčerpaně klesla na suchou zem. Ovšem hned se zase probrala, když jí do nosu uhodila jemná vůně vřesu. Celkově to bylo zvláštní, palouk plný fialových rostlin a do toho obloha, která zářila úplně stejnou fialovou. Co se to zase děje za blbosti? Tentokrát něco padá? Ale hrom a blesky, tohle nevypadá pěkně...že by jsme se s tím...s tou fialovou hvězdou srazili?...no, nepočítejte s tím, že vám budu pomáhat, to teda ne! Už toho mám plný zuby... Přestala se o podivný úkaz zajímat. Když přežila průchod bažinami, tak se nebude bát nějakého blbého šutru, co jí padá rovnou na hlavu.
Někde poblíž zahoukala sova. Tay se přikrčila a rozhlédla se kolem. Rozhodla se, že si konečně odpočine. Noční pták vzlétl a připojil se k němu další. V stříbrném světle měsíce a fialové záři meteorů se zdáli čarovně krásní. Tiše jí létali nad hlavou. Pak se jedna střemhlavě snesla a něco sevřela ve svých pařátech. Tiše zahoukala už se zase neškodně vznášela ve vzduchu. Jaké to je asi létat?...umět vidět ve tmě...slyšet co jiní neslyší a pohybovat se tiše jako stín...jaké to asi je být někým jiným? Jedna ze sov vydala pronikavý výkřik a vrhla se na něco mnohem většího, na pomoc jí přispěchala i druhá sova. Když se to něco přestalo zmítat, bylo v fialovo stříbrné záři vidět, že se jim podařilo ulovit zajíce. Obě se tiše zvedly a tiše odlétly. Je tu příjemně...možná by stálo tu na chvíli zůstat... Objevila se opět jiná sova. Tentokrát mnohem větší, než ty dvě předchozí. Jestlipak se jim lépe loví, když je taková jasná noc?...netuším...možná by stálo za to....proč se zabývám takovou hloupostí...no pořád lepší, než propadat trudnomyslnosti...a taky začínám mít pořádný hlad...takže si z nich asi vezmu příklad

//Východní hvozd (přes Hadí ocas)

Jak byla pohroužená v myšlenkách, ani si nevšimla, že se dostala na místo, které nebylo zrovna nejpříjemnější. Byla to bažina, nebo něco podobného a dokonce tu byla i světýlka, která přízračně zářila. Kam jsem se to dostala? Celá se otřásla, Vzchop se, nejsi zbabělec, tak se tak nechovej! Strach, který se jí jindy vždy dařil zahnat se teď ozval v celé své děsivosti. Uklidni se, vždyť na bažinách není nic děsivého... Moc to nepomáhalo, třásla se po celém těle, Tohle přece nejsou ani bažiny...tohle je...tohle je mokřad...ano, je to mokřad a nic jiného... Zakopla a svalila se do kaluže plné vody. Brr...no tak, vstáváme...no tak... Pomalu se zvedla a klopýtala dál, Jak jsem se sem vlastně dostala?...netuším...ale měla bych to vědět... Vzedmul se v ní vztek a v kombinaci se strachem byl tak silný, že rozvlnil všechnu vodu v kaluži. Tche, můžu si za to sama, kdybych nepropadala sebelítosti, neskončila bych tady...nepropadej emocím...to se na vlka nesluší...uklidni se, přestaň se bát, potlač vztek...nadechnout a vydechnout, přestaň se třást... Odhodlaně udělala krok z tůně, která už se přestala vlnit. Krok už měla zase mnohem pevnější, i když jí pořád bylo úzkou u srdce, Pokračuj, nezastavuj se....deme, deme! Hlavně se odsud dostat, ať už jsme pryč!...do toho!...už budeme venku...doufejme...hlavně nepropadat panice a beznaději!...jenže...nebylo by lepší to tu zabalit...když tu stejně někoho nemám?...tak někoho musím sehnat a ne si hrát na největšího chudáka

//Vřesoviště

//Velké vlčí jezero (přes Orlí skály)

Od jezera jí cesta zavedla do hustého lesa. Nebe zářilo roji meteoritů a úplněk zářil oslnivou bělostí. Avšak Tay se pořád utápěla ve svých pochmurných myšlenkách a tak si podivných úkazů moc nevšímala. A na to, že jsem dvakrát umřela, tak to ani jednou nebyla hrdinská smrt...jednou mě chvilce nepozornosti vyřídil nějaký šipkostřelec a podruhé jsem vyhladověla a umřela na cestě za kamením, aniž by si mě někdo všiml...moc hrdinské smrti...tss...když už bych musela umřít...chci aby to bylo v boji...při ochraně něčeho nebo někoho...a netakhle chcípnout někde v ústraní, svalit se do trávy a už se nezvednout...smrt na bitevním poli...to je ono...tak, aby na mě všichni vzpomínali, abych se tím nějak proslavila...i když posmrtně...to je jedno...hlavně, aby na mě někdo vzpomínal...ovšem v dobrém...kdybych se měla vrýt do pamětí vlků jako nepřítel a zlá osoba...to raději zemřu v zapomnění...
Les byl pořád hustší, Tay musela často přelézat nebo podlézat spadlé kmeny, vyhýbat se podezřelým místům. Avšak i když byla noc, bylo přeci jen něco vidět. Bylo to díky úplňku a fialovo ohnivé podívané na obloze. Bolesti se nebojím...nebo bych se neměla bát...když umřu za něco důležitého...tak mi to ani moc nevadí...i když...ba ne, nejsem zbabělec a zranění se nebojím...co by tomu řekli mí předci?...nic, stejně už mě považují za neschopného potomka...takže jim by to asi bylo jedno....ovšem má čest mi nedovoluje....a mám já ještě nějakou čest? Má čest někdo, kdo se bál vzít život svému nepříteli, kdo se raději vzdal členství v smečce a své rodiny, jen aby ušetřil jeden život?...nevím...a ani ten vlk, s kterým jsem musela bojovat, si mě už stejně nebude pamatovat....když to tak vezmu, tak to byl čin úplně na nic....ale bylo to alespoň hrdinské...záleží, kdo se na to dívá....možná by bývalo lepší, kdyby mě býval zabil...ušetřil by mě hanby a tohohle bezcílného bloudění světem...má vůbec cenu se ještě o něco pokoušet?...nevím...ha! co to teď dělám? Jsem snad zbabělec, že se chci vzdávat?...zbabělec ne...ale netuším, jestli to má ještě vůbec cenu....

//Maharské močály (přes Hadí ocas)

//Jedlový pás (přes Západní Galtavar)

Došla k jezeru, u kterého byla už nejméně dvakrát, spíše třikrát. Zde se zastavila, aby se napila. Den se chýlil ke konci a listí na stromech se začalo barvit do různých překrásně barevných odstínů. Avšak Tay na to jaksi neměla ani pomyšlení. Začala jí přepadat jakási sklíčenost a pocit osamělosti se jí zarýval až do hloubi srdce. Proč jsem vlastně dvakrát ožila? Vždyť stejně nemám nikoho, kvůli kterému bych mohla riskovat život....už tu jsem asi druhým rokem a pořád se tu cítím jako cizinec...nikdo mě tu pořádně nezná a ti, s kterými jsem se setkala, si mě už nepamatují...Samozřejmě, nejsem zbabělec, který by se kvůli tomu vzdal života...ale stejně je to smutné pomyšlení... Sklesle se podívala na svůj obraz do vody. Zírala na ní pohublá tvář, srst měla zcuchanou, špinavou a neupravenou od věčného cestování a modré oči až nepřirozeně zářily z jejího obličeje. Až umřu, nikdo si na mě nevzpomene....zmizím v hlubinách zapomnění jako všichni ostatní bezvýznamní vlci....co na tom, že už jsem se dvakrát podílela na záchraně Gallirey...vždyť o tom stejně nikdo neví...většina vlků si ani nevšimla, že se něco děje...až jednou někde v lese padnu a už se nezvednu, nikdo se po mně nebude shánět....rodina mě považuje za selhání....a ostatní za jednoho z tisíce podobných...pochybuju, že by se někdo obtěžoval mě aspoň pohřbít...kéž by na mně někomu záleželo...stačilo by, kdyby mě prostě přikryli hlínou....možná, kdyby pak na mém hrobě vykvetly nějaké pěkné květiny....bylo by to ještě lepší...nepotřela bych, aby si každý pamatoval, kdo zrovna na tom místě leží...tohle by mi stačilo...prostý hrob....pro obyčejného vlka....ale obávám se, že se spíš o mě porvou mrchožraví ptáci a nikdo mi hrob neudělá....

//Východní hvozd (přes Orlí skály)

Otázka Sheyi a útočení na Gallireu se vysvětlilo a tím to skončilo. Tay už nenapadalo nic dalšího, o čem by si mohly popovídat a nezdálo se, že by Ilenia o její společnost nějak zvlášť toužila. "Tak...děkuju o vysvětlení záležitostí ohledně Sheyi...ale odhaduju...že se tu...jaksi...nemám být?" Přeci jen bude lepší jí už neotravovat...když to tak vezmu, tak jsem jí do toho zatáhla já...takže myslím....že bude nejlepší se vytratit... Nenápadně začala odcházet, ale byla připravená se vrátit, pokud by po ní šedá ještě něco chtěla. Hodně štěstí při hledání Cynthie...pokud jí někdy potkám, tak jí na tebe odkážu, loučila se v duchu, i když věděla, že to šedá nemůže slyšet.
Myslím, že teď není nejvhodnější doba chodit za Smrtí...takže, co budu dělat? Možná by bylo dobré si konečně najít nějaké pěkné místo, kde by jeden mohl v klidu přečkat zimu, aniž by se bál umrznutí....jenže...jestli se někde něco takového najde...netuším...ale můžu to zkusit...

//Velké vlčí jezero (přes Severní Galtavar)

Zdálo se, že Ilenii to upřímně zajímá, nebo alespoň určitě víc než před tím o to ostatní. Tak se probrala...nejspíš...takže to dopadlo asi úspěšně?...Doufejme... "Ne, to neříkala...ona se ta diskuze brzy musela přerušit, jelikož si tam přikráčel zmatený Život," O kterém ani nebylo známo, jestli to není jen nějaká taková podezřelá iluze...že jo...v každým případě toho o moc nevím... "No, myslím, že to byl spíš omyl...byla tam jedna zmatená vlčice...říkala si Světluška a všechno vždycky převracela vzhůru nohama..." Hlavně aby jí teď nenapadlo, že si to půjde s tou zmatenou vlčicí vyřídit...to by byl trochu malér... "Takže důvod, proč si to myslela, není úplně jasný." Takže...to, že nebude umírat je asi zajištěno...takže...už jsme tu dost dlouho...možná bych se mohla vydat někam dál?...uvidíme...nemůžu se přeci jen tak sebrat a odejít, když jsem sama začla rozhovor....takže si tu asi ještě chvilku pobydu...

Zmíňkou o Sheye se šedá trochu probrala, ale podle jejích slov to byla jen nějaká vlčice. Ovšem pak začala vyšetřovat, odkud jí Tay vlastně zná. Takže alespoň jí zná...teď je otázka, jestli se kvůli tomu probere a nebude chtít umírat...zatím to tak moc nevypadá... "Tam, u Života, kam jsme se dostaly s Cynthií, se tahle Sheya dost probírala....prý ji Cynthie někde ztratila...a taky byla málem obviněna z útoku na Gallireu," Tohle teda zvorala ta popletená vlčice... "No a protože ty Cynthii znáš, tak mě napadlo, jestli neznáš i Sheyu...totiž zajímalo mě, kdo to vlastně je," Třeba by mohla chtít Cynthii s tím hledání té vlčice pomoct...jo, a to by znamenalo, že už nebude chtít Ilenia umírat...což je mým cílem...proč se vlastně zhroutila?...Netuším...

I když už se zdálo, že už je po všem, šedá vlčice Ilenia vypadala nějak posmutněle. Možná, že doufala, že tu na Cynthii narazí?...nebo jí chtěla zachránit a teď je jí líto, že to vyšlo na prázdno?...a tebe to neštve?...možná trochu...ale hlavně, že jí porazili...když myslíš...
Avšak s šedou se začalo dít něco divného. Její dřívější elán, či co to bylo, se kamsi vytratil a místo toho začala propadat trudnomyslnosti. Blábolila něco chytání motýlků a to její poděkování se zdálo až moc skutečně na to, aby to byl vtip. "Rádo se stalo," Hromablesky, snad nechce teď tady umřít?...trochu to tak vypadá...to to chce teď vzdát? To snad ne...tedy...když to tak vezmu...mohlo by mi to být jedno...ale ona přece není zbabělec! musí se vzchopit... "Já taky netuším, co teď budu dělat..." Nějak jí probrat...odmítám z ní nechat udělat zbabělce....ha... "Mimochodem...než se rozloučíme...ráda bych věděla, kdo je Sheya." Tam to Cynthie dost dlouho probírala...a pokud je ona její přítelkyně...tak by jí mohla znát...třeba jí to probere.... Posadila se opodál šedivé a čekala na odpověď.

//Západní Galtavar

Jak pokračovali v chůzi, čím dále bylo jasné, že už jdou jaksi s křížkem po funuse, což také šedá po chvíli poznamenala. "Vypadá to tak...asi se jim podařilo Smrt porazit." Nebo alespoň zahnat...co já vím...hlavně, že už je od těch konin pokoj... Portál také nebyl nikde nebyl vidět, takže nejspíš už opravdu bylo po všem. "Pochybuju...předtím byl schválně nastražený tak, aby na něj každý narazil," Takže se umírat nebude...alespoň něco pozitivního na tomhle neúspěchu...no, alespoň jsme si mohly prohlédnout lávu pěkně zblízka...i když pochybuju, že to za to stálo...no, co se dá dělat... Ovšem překvapením bylo, že se šedivá z nějakého důvodu začala představovat, "Já Tayne," Takže Ilenia...dobře...to si zapamatuju...možná by bylo dobré zjistit, kdo je to Sheya...ba ne, nebudu se do toho motat...

//Velké vlčí jezero

Takže se vraceli zase zpátky na lávovou pláň. Naštěstí za tu dobu, co byly u jezera, se láva přestala dál rozšiřovat a kouř také už po většinou zmizel. Takže Život nejspíš vyhrál...ještěže tak...už to vypadalo, že tu bude už po druhé kouřová kalamita...až na to, že tentokrát to nemělo co dělat s šipkostřelci...nejspíš...otázkou je, jestli byli horší šipkostřelci nebo Smrt...určitě Smrt...tu obyčejný vlk neporazí... Šedá pronesla zase jednu ze svých kousavých poznámek, ale jinak šli celkem v tichosti. Takže....pokud je po všem...proč tam jdeme?...protože musíme zachránil Cynthii...ale pokud to skončilo, tak je asi v bezpečí, ne?...To není tak jisté...no, za zkoušku nic nedáme...snad...taky by se nám to mohlo pěkně vymstít...pokud Smrt prohrála, tak bude mít pěkně velkej vztek...a my bychom by jsme se mohli stát obětí jejího vzteku...ale nejsme zbabělci, takže ani tohle nás neodradí.

//Jedlový pás

//Západní Galtavar

Když se jim podařilo utéct z lávy pryč k jezeru, nějakou dobu zde bloumaly. Najednou se však šedá vytasila s oznámením, že se přeci jen tou lávou projít. Ano...kouř zmizel...hm...a láva by mohla taky...když vezmeme v potaz...blbost...sopka byla kouzlem vyburcována z nečinnosti, ale ostatní bylo zaručeně pravé...hromablesky...ale přece nejsem zbabělec, abych jí tam nechala jít samotnou...jenže tohle je téměř jistá smrt....a co, lepší umřít jako hrdina, než žít jako zbabělec....takže půjdu?...půjdu... "Půjdu s tebou." Vydala se za šedou a přidala do kroku, aby jí dohnala. Když to tak vezmu...vždycky jsem umřela mimo Gallireu...co se stane, když umřu tady? Třeba to bude definitivní...a co, kdybych nešla, nemohla bych se nikomu podívat do očí...takže je lepší ta smrt...a správný vlk není zbabělec...správný vlk jde naproti nebezpečí a nebojí se ho...správný vlk je silný...což je ten kámen úrazu...já nikoho nepřemůžu...a magii používat neumím...což ovšem neznamená, že se jako zbabělec vzdám! To aťsi nikdo nemyslí...

//Západní Galtavar

//děkuji za krásnou osudovku a odměnu prosím do magie.

// Velké vlčí jezero

Jak pokračovali dál, začínalo být stále tepleji. Také byl cítit kouř ve vzduchu a celkově to bylo dosti podivné. Že by sídlo Smrti bylo podobné její majitelce?...ale je to divné...u toho jezera už jsem byla nejmíň dvakrát... Brzy však vyšlo najevo, že to teplo má sice na svědomí Smrt, ale její obydlí to rozhodně není. Kouře i horka přibývalo, což nebylo překvapivé, když se tu po celém území rozlévala láva. "Taky myslím," zamumlala si pod fousy a na odpověď šedé. To ne, to ne, to ne....moc příjemné u vítání...takže pryč...pryč, pryč, než se tu upečem... Šedá měla podobný názor, přičemž se měli vracet zpátky k řece. Jo, co nejdál od lávy... Obě udělaly čelem vzad a vydaly se rychlým krokem zpátky k jezeru. V tomhle má taky prsty Smrt...

//Velké vlčí jezero

//Cedrový háj

Šedá nevypadala dobře. Sice se tvářila, že jí to zajímá, ale přeci jen jí očividně dobře nebylo. Co teď? Léčit neumím...a ona se snaží tvářit...nejspíš, že jí nic není...možná to má z toho kyselého deště?...jo, to je možný, ale pořád to není odpověď na otázku co mám dělat... "Nevím, jestli běžná, ale mě se poštěstilo na to narazit už nejmíň třikrát..." Já nejsem léčitel...vůbec netuším...ale určitě by tu neměla takhle chodit...měla by si lehnout a nepřemáhat se...odpočívat... "Ne nedozvěděla..." Jenže nezdá se, že by zastavovala...takže....mám to navrhnout?...To chce tolik zachraňovat Cynthii, že jí je jedno, že jí je jedno, že je nemocná?... "Totiž...nechceš se tu na chvíli zastavit...vím, že máme zachraňovat Cynthii...ale...nevypadáš úplně dobře," pronesla opatrně. Třeba to chce překonat...no, určitě není zbabělec...

//Západní Galtavar