Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//Řeka Kiërb (přes Vřesoviště)

Tady nic neulovím...je tu jen kámen a nic jiného...brr, takové pochmurné místo...no, aspoň se dobře pamatuje, že jo...ale stejně je tu ošklivě...a strašně to tu klouže...aby si tu jeden zlámal nohy...úplně odporné místo, ať už jsem pryč... Kapky pleskaly o holou skálu. Možná to znělo příjemně, ale Tay to jen víc rozčilovalo. Hromablesky, to nemůže přestat krápat? Ne, samozřejmě že nemůže...vrr, tohle mě rozčiluje, hromdotoho, ať ten nesnesitelnej zvuk přestane! Kdybych já znala toho, co může za to, že takhle odporně prší...ha, mám to, za to může ten otrapa, co mě dostává do všech těch problémů...no počkej, chytráku, ty jsi jako třetí na řadě...nejdřív Divnonožka, pak šipkostřelci a následuješ ty...to budeš koukat...jen si nemysli, ať už se schováváš kdekoliv, já si tě najdu a pak už tě nic nezachrání...ha ha...

//Kojot břeh (přes Východní hvozd)

//Kořenová nora (přes Dusot)

I když jen tak kapalo, přeci jen se jí kožich za chvíli promáčel, takže na ní chlupy zplihle visely a tížily. To je otrava... Otřásla se, aby z kožichu dostala vodu. Ovšem teď vyvstává otázka, jak se dostat přes řeku...plavat se mi moc nechce...i když, mokrá jsem tak jako tak...ba ne, přejdu to přes kmen jako minule... Zamířila tam, kde přecházela minule. Padlý strom tam ještě ležel. Pokud byl minule celý namrzlý, tentokrát zase strašně klouzal díky tomu otravnému dešti. Tak pojďme na to... Opatrně našlapovala a doufala, že se nezřítí tam dolů, do studené řeky. Nedívej se dolů a neklouzni...nemůžeš se přece utopit, chceš se pomstít, tak se snaž...jdi a nezastavuj se...pozor, udrž rovnováhu, dobře, tak pokračujme...opatrně...
Konečně byla na druhém břehu. Srdce jí bilo, jako by zrovna utekla před medvědem, ale to nebyl problém. Tak, to by bylo a teď pokračujme! Dala se do běhu. Chtěla co nejdříve něco ulovit, aby se pak mohla nerušeně věnovat hledání Smrti. Až vyřeším toho Divnonožku, vyjasním si to i se Smrtí a Životem a s tím otrapou, co mě dostává do malérů...a hlavně to musím spočítat šipkostřelcům, těm už to dlužím strašně dlouho...

//Hadí ocas (přes Vřesoviště)

Do sytosti se vyspala a protáhla se, Takže teď se musím vydat hledat Smrt...jen se obávám, jak mě přijme, přeci jen jsem jí odmítla pomoc...ha, to je jedno, nebudu to tu přece ničit!...Ne, s tím ať nepočítá...s tím bych jí nikdy nepomohla.
Protáhla se chodbou ven. Mlha byla jako předtím a mrholilo. Brr, je strašně ošklivě...no, aspoň už neprší...ale není to o moc lepší...možná by stálo za to si ještě dát...snídani? Říkejme tomu snídaně...však je to celkem jedno...takže musím něco ulovit...ale tady lovit nebudu...to ne, tady není pořádně nic vidět, ještě bych někam spadla. Rozběhla se stejným směrem, kudy předtím přišla. Hlavně, abych to tu potom našla...ale jo, už jsem se sem dostala podruhé, tak proč né znova? ...Takže honem, ať už mám všechno vyřízeno a můžu si to ujasnit s tím otrapou...což mi připomíná, že vůbec netuším, kdo to je...to je jedno, není důvod, abych věděla, kdo to je...poznám ho, to je hlavní....

//řeka Kiërb (přes Dusot)

//Dusot

Protáhla se úzkou chodbou dovnitř. Ano, vypadalo to tu stejně, jako minule. Dokonce tu nikdo jiný od její minulé návštěvy nebyl. A jsem doma...přeci jen jsem to našla. Ve vzduchu byla cítit mokrá hlína a seno, ale bylo tu krásně sucho. Nahrnula si slámu na jednu hromadu, aby se jí pohodlněji leželo a následně se na ní stočila do klubíčka. S úlevou vydechla. Cítila se tu relativně v bezpečí, přeci jen jen tak někdo by se sem neprotáhl a i tak by nadělal takový rámus, že by jí vzbudil. Proto zavřela oči a nechala se uspávat kapkami dopadajícími na zem. Je opravdu příjemné se vyspat v suchu...ano, sem se musím často vracet...a nikomu o tom neřeknu, přeci jen by bylo škoda, kdyby mi jí někdo vzal...Ano ano, vyspím se a pak se vydám za Smrtí...přeci jen musím zesílit, abych si vyrovnala účty s tím blbým vlkem s divnou tlapou...jen si nemysli, pěkně si to s tebou vyjasním a nebude to trvat dlouho...možná jsem zbabělec, ale brzy jím už nebudu...a pak se těš, chytráku!

//Vřesoviště (přes Řeku Kiërb)

Nepříjemně mrholilo, ale alespoň to bylo lepší než ten slejvák, co zuřil před chvílí. Tay se zastavila na okraji louky a zadívala se přes ní. Odtud se nezdálo na ní nic divného, určitě nepůsobila tak divně, jako si na ní vzpomínala. Možná už ta mlha zmizela?
Rozběhla se, aby co nejrychleji byla v suchu. Avšak čím dále běžela, tím byla horší viditelnost. Zdálo se jí, jako by kolem ní dupala stáda zvěře, i když nic neviděla. Hromablesky, co je tohle za strašné místo? Nastražila nos a dále postupovala pomaleji a už jen po čichu, neboť zrak jí byl v tuto chvíli k ničemu a sluch jí jen mátl. Jestli to najdu, tak budu mít opravdu štěstí...Že bych nakonec přeci jenom žádný úkryt neměla?
Když už ztrácela naději, objevil se před ní zvláštní kopeček, který jí byl tak nějak povědomý. Ha, to je ono! Rozběhla se k otvoru do úkrytu a protáhla se dovnitř.

//Kořenová nora

//Hlásím Tayne

//Hadí ocas

Konečně se dostala z té nepříliš přívětivé kamenité krajiny. Tak teď zkusme něco ulovit... Zastavila se a zavětřila. Po dlouhé době měla konečně štěstí, neboť skoro hned ucítila potencionální kořist, Zajíc. Našlapovala co nejtišeji, uši nastražené. Opatrně, ať mi neuteče... Pak se najednou vrhla v před. Zajíc, asi ještě rozespalý, se dal na útěk příliš pozdě. Zuby se jí zakously do kořisti a bylo po všem. A je to... oddechla si spokojeně a hned se pustila do jídla.
Spokojeně se olízla a vydala se dál směrem ke svému úkrytu. Doufám, že ho najdu...přeci jen to předtím byla spíš jen náhoda... V žaludky jí hřál králík, cítila se zase čilá a tak přešla do běhu. Už se těším, až se tam stočím do klubíčka a usnu...v teple a suchu...někde, kde je to opravdu moje...jen moje!

//Dusot(přes Řeku Kiërb)

//Zarostlý les

Konečně začalo jaro. I když byla tma, nebyla zima a hvězdy na obloze krásně zářily. Tohle byla jistě vítaná změna pro všechno vlčí obyvatelstvo a i Tay se o něco zlepšila nálada, i když pořád hořela touhou se tomu nesnesitelnému vlkovi pomstít. Ten bude koukat...jen ať si moc nemyslí! Já mu zvednu mandle...jen musím zesílit...snad to nebude zas tak velký problém...no, budu muset navštívit Smrt i Život...a ani s jedním nemám dobré zkušenosti...ale co se dá dělat, že jo... Přidala do kroku, aby se co nejrychleji dostala na místa více vhodná k lovu, než byla tato kamenitá pláň. Che...ten bude koukat...jen budu muset vymyslet nějakou hodně rafinovanou pomstu...ale na to přijdu, jen si nemysli, jednoočko...ještě budeš litovat!

//Vřesoviště

//Zrcadlové hory

Šla napřed. Les, do kterého zamířila, byl plný popadaných větví a hustých křovin. Slyšela, jak se Jednooký prodírá za ní, ale raději se neotáčela. Trochu doufala, že se tomu divnému vlkovi půjde v lese špatně, ale nezdálo se, že by s tím měl nějaké větší problémy. To, že byla obrácená zády k někomu, komu nemohla ani v nejmenším věřit, jí tak nějak znervózňovalo, Nejsi přece zbabělec, pokračuj dál a přestaň se bát...tche, to je ten problém, pořád tvrdím, že se ničeho nebojím a přitom se neodvážím ani vzepřít jednomu otrapovi...hromablesky, jenže i když se takhle rozčiluju, tak to nemá žádný účinek, stejně se neodvážím...
Najednou, znenadání, bez jakéhokoliv varování, se začalo její tělo točit dokola a dokonce začala zpívat.
"Ach, jak krásné,
jak překrásně úžasné,
oko tvoje je,
každý si také přeje."Co to je? Můj jazyk se sám od sebe hýbe a nohy mě nechtějí poslouchat! Ten proklatec...tan odpornej, nesnesitelnej jednooček...no počkej, tohle ti nedaruju, nemysli si, podle tý tvý divný nohy tě vždycky poznám! Z očí jí šlehaly blesky, ale její tělo stále nemělo v úmyslu přestat tančit.
"Lesklá noha ta,
jako by ze zlata,
jediným úderem
skoncuje s nepřítelem." Ať si mě nepřeje! Já mu ukážu...myslím, že šipkostřelci budou muset počkat, stejně tak ten otrapa, co mě pořád dostává do problémů a myslí si, jak je to vtipný...a Život taky počká...nejdřív si to vyřídím s tímhle otrapou, pokud neporazím jeho, jak můžu konkurovat nevlčím bytostem?
"S krásou tvojí,
každý se podvolí,
tvojí moudré vládě,
v každém případě." Konečně jí tlama přestala samovolně zpívat. Nohy už najednou šly zase ovládat. Hlava se tak strašně točila, že se v první chvíli svalila na zem. Konečně...teď něco chytit a vrátit se zpátky se pořádně vyspat...a vymyslet plán, jak vyřídit tohohle otrapu.

//Hadí ocas

Hnědý potvrdil, že jméno ho vůbec nezajímá, že chce jen vědět, kdo Tay je. A to byl trochu malér, protože to ona sama také úplně nevěděla. Musim říct, že to nemluvení mělo taky něco do sebe...člověk se nemusel rozčilovat a nemusel složitě vymýšlet, co odpovědět... "Obyčejnej tulák," oznámila skoro automaticky. To bylo jediné, co věděla jistě, do smečky už dlouho nepatřila.
Ukázalo se, že odhad povahy jednookého byl celkem správný, opravdu nejevil zájem pomoct s lovem. To se dalo čekat...prostě nebezpečnější Alastor...proč mám takovou smůlu? No, taky je možný, že blafuje...hromablesky, přece nejsem zbabělec, tak proč se mu nepostavím? Protože seš zbabělec, jen to pořád nechceš uznat....tak to je... "Chápu moc dobře," Já budu dřít a ty budeš koukat...to teda ne...stačilo to jednou, po druhý už nikomu sluhu dělat nebudu... "Tak pojďme," rozešla se k lesu. Teď by se hodil ten medvěd, co mě honil předtím...má cenu spolíhat na svoji smůlu a doufat, že se tu bude něco takového vyskytovat, když je zima a medvědi spí? Pochybuju...když nad tím přemýšlím, co by říkal tomu, kdyby mu v tý jeho divný noze zmrzla voda? Zima je na to dost...

//Zarostlý les

//Loterie

Divnonohý vlk určitě nebyl přátelský. Byla to zajímavá změna, jeden by si myslel, že se tu vyskytují pouze zbabělci a ti, co to nemají v hlavě v pořádku. Ovšem dalo se uvažovat, jestli hnědý nepatří do druhé kategorie. Na kousavou poznámku raději nic neřekla, stejně neměla co. Jeden ztrácí opatrnost, když se dlouho pohybuje mezi neškodnými vlky...no, teď je situace jiná, na rozdíl od Duncana hledačepokladů tenhle opravdu nebezpečný je. Sice nevím, jak je s tou divnou nohou rychlý, ale určitě je dost tvrdá...a já už jsem se rvala kdoví kdy...a to nepočítám, že sem strašně vyhladovělá...vyhlídky mám prostě báječný...v lepším případě mě jen očaruje....tche Lichotka však zabrala, alespoň na chvíli odvrátila otázku očarovávání a to se taky počítalo. Ovšem pak chtěl neznámý vědět, kdo vlastně Tay je. "Co přesně chceš vědět, jméno ti stejně nic nepoví," zeptala se. Jestli ho tohle naštve...budu mít smůlu, stejně už sem v pytli, víc se to zvorat nemůže, tak co... Následně se vlk začal přibližovat a navrhl, aby něco ulovila ze své vůle, že to bude nejlepší alternativa. On to ani nebyl návrh, spíš napůl příkaz a napůl výhružka. Pokud to přijmu, budu se mu muset podrobit, pokud budu vzdorovat, tak mě očaruje a přinutí stejně...ovšem zase je zbabělé se nepokusit o odpor...hrom a blesky, tohle k vzteku... "Když mi pomůžeš..." Teď řekne, jak tě může napadnout, že ti píchnu, udělej to sama nebo....nebo v jiným znění, to je jedno...pochybuju, že bude chtít vůbec něco dělat....tenhle chce rozkazovat, to je to....

Po dlouhé době narazila na někoho, kdo sice vypadal dosti zuboženě, ale očividně byl nebezpečný. Proto, aniž by si to uvědomila, přešla z otevřenějšího chování, které začala používat při své němotě, opět na uzavřenější způsob. Tvář jí nabrala úplně neutrální výraz a začala být opatrnější. Ne, opravdu nechci, aby mě tenhle vlk zmanipuloval...a halucinace už vůbec ne... "To máš pravdu," Rozhodla se, že zajíc počká. Teď tu byl někdo, z něhož se mohl brzy vyklubat nebezpečný nepřítel. Jak odpovědět? A odpovědět musím, jinak by to bral, že se mu vysmívám, nebo že ho neberu vážně...a fakt nechci ani jedno z té nabídky vyzkoušet... V duchu se otřásla, ale nedala na sobě nic znát, Jsem v klinči...a můžu si za to sama...gratuluju... "Hádám, že v tom případě jsi dobrý mág," pokusila se přímo neodpovědět na otázku a raději ji odklonit stranou od sebe. V tomhle způsobu mluvení se nevyznám...je to balancování na tenkém ledě, jeden přehmat a jsem v pytli...jestli pak bych...nejsi zbabělec, vzchop se! To se lehko řekne...no, buďme ostražití, ale nepropadejme panice, ono se to nějak vyvrbí...

Zatímco postávala nad zmrzlým zajícem, objevil se zde vlk. Jeho levá noha vypadala silně podezřele a jak se zdálo, byl taky dosti zvědavý, protože hned začal vyšetřovat, co tu má. "Jak vidíš, potencionální večeři," ušklíbla se. Otázkou zůstává, s jakými úmysly přichází...a pochybuju, že na to přijdu...no, snad nebude mít nepřátelskou náladu...i když, pro jídlo by se klidně někdo porvat mohl...ovšem taky by mohl být možná pomoc...ale musím si na něj dávat pozor...ta noha silně podezřelá...a nechci se zaplést do další šlamastyky s bohy nebo čímkoliv dalším... "Neumíš náhodou požívat oheň? Kdyby jo, jsem ochotná se s tebou rozdělit." To je dost nevýhodná nabídka...pro dva vlky, přičemž aspoň jednoho pořádně vyhladovělého, toho moc nebude...no lepší, než se porvat...ne, že bych byla zbabělec, ať se to opováží někdo říct...ale v téhle zimě na to nemám náladu...nejraději bych už zase byla v teple...takže bude nejlepší to co nejrychleji vyřídit a vrátit se domů...

//Hadí ocas

Dostala se až k úpatí hor. V takové zimě se jí nikam šplhat nechtělo, ještě když bylo možné očekávat, že to bude pěkně klouzat. Nejspíš to budu muset obejít...no, nedá se nic dělat... Vydala se svižným krokem po úpatí nejbližší hory. Doufala, že třeba na něco narazí, i když to nebylo moc pravděpodobné. Přeci jen...co když se nějaké zvíře pokoušelo tyhle hory přejít a spadlo...a pokud tu zmrzlo...byl by tím můj problém vyřešen...i když, to by asi byla až moc velká náhoda...což neznamená, že by to nemohla být pravda...i když...spíš se to nestane... Zmrzlý sníh protivně křupal, takže pokud se přeci jen nějaká potencionální kořist vydala ven, jistě utekla dřív, než si jí Tay mohla všimnout.
Avšak asi jí tento den opravdu přálo štěstí, protože to, v co skrytu duše doufala, se skutečně stalo. Napůl pod sněhem leželo cosi, z čehož se vyklubal na kost zmrzlý zajíc. Ha, teď už jen přijít na to, jak to sníst a nevylámat si při tom zuby.

//řeka Kiërb(přes Vřesoviště)

Jako by se jí lesy schválně vyhýbaly. Pořád nemohla na žádný narazit a to už šla nějakou dobu. Ono by totiž bylo dobré, když se už jeden rozhodne někde žít, aby si trochu zapamatoval okolí, ale to se Tay ještě jaksi nepovedlo. Tady nic nežije ani v létě, natož v mrazu...a kam se dostanu...samozřejmě sem...no, asi bych si neměla ztěžovat, přeci jen jsem už nějakou dobu nenarazila na žádný malér....takže bude lepší, když nebudu nadávat a spokojím se s tím, co je...jo, já se spokojím, ale můj žaludek ně...tak se na něj vykašli...jo a skončím někde jako mražený vlk, že jo...ba ne, jednoduše musím něco najít...cokoliv...třeba najdu něco umrzlého.... Při představě jídla, ať už bylo získáno jakkoliv, se Tay sbíhaly sliny. Olízla se a přidala do kroku. Přece nemůžu mít takovou smůlu...teda pokud jsem všechno štěstí nevyčerpala, když jsem našla Kořenku...to by taky mohlo být...no, doufejme, že to není pravda a štěstí mě neopustilo...proč by taky mělo?...Před tím jsem měla smůly až až...začínaje protivnými vlky a divnými bohy konče...

//Zrcadlové hory