Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//Kořenová nora

Vylezla ven a znovu se protáhla. Jako obvykle nebylo pořádně nic vidět. Hm...a teď kudy k řece, ha? Možná bude nejlepší se prostě vydat jedním směrem, vymotat se z týhle mlhy, pak si ujasnit, kde vlastně sem...ano, takhle to uděláme...ne že bych měla úplně na výběr...
Vydala se přímo za nosem pryč od úkrytu. Byla celá rozdrbaná, v srsti sem tam zamotaná sláma, ne, že by jí to nějak trápilo. Měla bych si udělat směrovku...přijít sem z různých stran a označit si, kudy se jde k řece...hm...jo, to uděláme...po snídani to udělám...přeci jenom, když už tu bydlím, měla bych si to tu taky trochu zvelebit, ne? Ale nenápadně...aby to nepřilákalo cizí pozornost...i když, stejně tu není pořádně vidět, tak co, že jo?...ano, využijme toho, že tu na dálku není nic vidět a vylepšeme si to tu...nejdřív rozcestník...a pak něco udělat s tou hroznou slámou...a pak se uvidí...

//Převrácená planina

S obtíží otevřela jedno oko. Byla zpola zahrabaná do staré slámy a kručelo jí v břiše. Jak dlouho jsem asi spala? Pomalinku otevřela druhé oko, No, na tom asi nezáleží... Zívla, čímž se jí dostala sláma do tlamy. "Fuj!" hned začala prskat a posadila se. Stébla se sice zbavila, ale odporná pachuť v ústech zůstala. Brr! Jak vůbec může někdo něco takovýho jíst? Chudáci zajíci... Protáhla se a pomalinku se začala soukat chodbou ven. Musím se napít...a vymejt z pusy tu odpornost...jej, já mám hlad! Ale to vyřešíme až potom...teď bych si snídani jenom zbytečně zkazila...možná bych měla všechnu tu slámu vyházet? Ale dobře se na tom leží...a v zimě to je šikovný...hm...ne, nechme to tak jak to je...zatím...
Před východem se zarazila a pozorně zavětřila. Venku nikdo...to je dobře...možná sem nikdo nechodí? No, jaký hlupák by taky lezl do mlhy...i když ta mlha není zvenku vidět...to je jedno...teď honem k řece, zbytek si promyslíme pozdějc...

//Dusot

Přihlašuji vlka: Tayne
Hlásím se do týmové výzvy: ano

//Dusot

Protáhla se úzkou chodbou. Kdy tu byla naposled? Někdy loni na jaře. Ale i přesto to tu vypadalo stále stejně, jen sláma byla o rok starší. Pozorně prohledala všechny kouty, jestli se jí sem nenastěhovali nezvaní návštěvníci, naštěstí však kromě starého myšího hnízda nic nenašla.
Zbytky myšárny vynesla ven a pak se spokojeně zahrabala do slámy. Tady mě nikdo rušit nebude...žádní divnonožkové, žádné bahnité odpornosti, žádní hádaví bohové, žádní šipkostřelci, nic...to se bude krásně spát...v suchu, v teple...měla bych sem chodit častěji...proč spát na dešti a ve větru, když mám takhle příjemné místečko?...které je jen a jen moje! A nikdo mi to nemůže upřít! Našla jsem to, mám právo nálezce....ano, ano, je to jenom moje...

//Vřesoviště (přes Řeku Kiërb)

Konečně už byla skoro doma. Teď jen najít, kde vlastně bydlí. To byl vždy problém, protože díky husté mlze se tu strašně špatně orientovalo. Postupovala tedy pomalu vpřed, pozorně se rozhlížela, mlhy přibývalo. Ne že bych si ztěžovala...přeci jen, díky tomuhle se mi do domu nikdo nedostane...ale i tak...mohlo by tu být té mlhy trochu míň...abych to vůbec našla...hrom a blesky, sice mi úkryt nikdo nenajde, ale abych ho našla aspoň já... Chvílemi měla pocit, že už tam je, pak zase, že je úplně někde jinde, chvílemi si myslela, že chodí v kruzích. Motala se tu jako vrtohlavá, pozorně ohledávala každý větší kopeček. Už to vypadalo, že hledání nebude konce, ale štěstí se na ní nakonec přeci jen usmálo a našla vchod. Ha! A mám to! A prý, že to nenajdu, ha, ha!

//Kořenová nora

//Východní hvozd (přes Hadí ocas)

Když se konečně dostala z lesa na divné, kluzké, kamenité území, věděla, že se blíží. Však zapomenout na tak zvláštní krajinu by snad ani nešlo. Odtud se dostala na mnohem příjemnější palouk, který hraničil z řekou, za kterou už byl cíl cesty.
Sláva, už jsem skoro tam...teď je čas na ten lov... Zavětřila. Někde poblíž se schovával zbloudilý zajíc, který, chvilku poté, měl tu čest stát se večeří. Po takovém dobrém jídle se jednomu hned zlepší nálada a když se vezme v úvahu, že stačilo už jen překonat řeku a byla doma - cítila se tak dobře, jak už dlouho ne.
Snad se mi tahle zima podaří přečkat bez podivných událostí...nepotřebuju žádné mlhy, sourozenecké bitky ani bahnitý...kdo ví co...a když budu celou zimu doma, tak se mi přece nemůže nic stát, ne? A pak, na jaře, nebo možná v létě, se vydám za Smrtí...a pak...pak si to půjdu vyjasnit s divnonožkou...s tím proklatým otrapou, který si ze mě dělal dobrý den! Byla si jistá, že poblíž nikdo není a tak si dovolila dávat zcela jasně najevo, co si myslí. Proto nyní vztekle švihla ocasem, při vzpomínce na to ponížení. Za to zaplatí...těš se na jaro, otrapo...to budeš koukat! Uvidíme, kdo se bude smát naposled!
Protáhla se a vydala se směrem k řece. Chtěla se dostat domů, než padne úplná tma. To bude krása...pořádně se vyspím...bude mi teplo...celkem...budu schovaná před sněhem i deštěm...už abych tam byla...však už to není daleko...hned na druhém břehu...a domů se podezřelé věci nedostanou, takže budu mít tuhle zimu konečně klid od všech divných věcí!

//Dusot (přes řeku Kiërb)

//Severní Galtavar (přes Velké Vlčí jezero)

Vrátila se zpátky kolem jezera a pokračovala dál do lesa. Bylo tu šero, chvílemi skoro tma, větve stromů bránily zbývajícím slunečním paprskům dostat se hlouběji do lesa. Spadané listí tvořilo vysoký koberec, který hlasitě šustil, když se jím procházelo. Držela se na okraji, na úpatí vysokých hor. Šlo se sice špatně, ale kdyby se vydala hlouběji, bylo by to ještě horší. Tudy jsem už myslím šla...což znamená, že se snad přibližuju...to je dobře...začíná mrznout...možná bych se ještě mohla zdržet a něco ulovit? Ale v tomhle...houští...se bude lovit strašně špatně...bude lepší to odložit, než se dostanu do schůdnější oblasti...ale určitě je dobrý nápad něco ulovit...v zimě má jeden štěstí, když najde starou zamrzlou rybu nebo zpola sežraného zajíce...zatímco teď by se ještě pořád mohlo podařit ulovit něco kloudného...

//Vřesoviště (přes Hadí ocas)

//Velké Vlčí jezero

Bylo cítit ve vzduchu, že přichází zima. Na zemi po celý den ležela jinovatka a začínalo se pořádně ochlazovat. Ještě, že jsem minulý rok našla tak pěkný úkryt...jen jestli ho ještě najdu...možná bych měla odložit návštěvu Smrti na jaro a raději se vydat domů... Zadívala se na oblohu, začínalo se smrákat. V noci určitě přijde mráz...to abych si s tím hledáním pospíšila...nechci přece zmrznout...
Pustila Smrt z hlavy a místo na sever zamířila na východ. Zpočátku šla krokem, jako doposud, ale postupně začala trochu zrychlovat. Přeci jen, představa umrznutí se jí ani trochu nezamlouvala. Snad to najdu...už jsem tam nebyla hodně dlouho...co když es mi tam někdo nastěhoval? Tak ho vyženu...je to moje nora a nehodlám tam trpět žádný nezvaný hosty...

//Východní hvozd (přes Velké Vlčí jezero)

//Jižní Galtavar

Začínalo být horko, což nebylo zas tak překvapivé, když vezmeme v potaz, že bylo léto. Bláto jí začalo zasychat v kožichu a to nebylo úplně příjemné. Co to bylo vůbec za odpornost? Brr, už na to nikdy nechci narazit...a mám strašný hlad a začíná být strašný horko...to vypadá na krásný den...jestlipak je doma taky takové horko? Ba ne, vždyť je to v podzemí...tam bude nejspíš příjemně...ale nezapomínejme, že je mým cílem se pomstít tomu divnonožkovi...
Pomalu došla k jezeru. Bylo tu cítit celkem dost vlků, avšak žádný nebyl zrovna v dohledu. Asi se všichni při takovémto počasí zdržují u vody...a to jezero mi stojí v cestě....co si zaplavat, ha? Aspoň smeju bahno od té odpornosti... Déle nečekala a bez zaváhání skočila do vody. Zalil jí příjemný chlad. Zahrabala nohama, aby si udržela hlavu nad vodou a čubičkou se vydala směrem přes jezero. Ještě že se ta obluda neobjevila tady...tady je až moc vody...když to tak vezmu...co vlastně Smrti řeknu? Nezapomínejme, že jsem jí odmítla pomoct...a když vezmu v potaz její moc...budu mít štěstí, jestli mě nezabije...to jsou krásné vyhlídky...ale zase jinak neporazím divnonožku...přeci jen, on používá nějaká zvláštní kouzla...sice se mi podařilo z tý obludy vysát vodu, ale cítím se po tom mizerně a na něho to fungovat nebude...a pochybuju, že bude tak hloupý, aby se nechal nalákat k vodě, když mám modrý oči...samozřejmě, mohl by mě podcenit, jenže problém je, že v tuto chvíli by to dokonce nebylo podcenění, ale pravda...což znamená, že musím získat víc síly...No, musím doufat, nic jiného se dělat nedá...hromablesky, tohle je ale nepříjemná situace....

//Severní Galtavar

Překvapivě to fungovalo mnohem lépe, než jak Tay čekala. Obluda, která se zdála kvůli odříznuté vodě pěkně rozzuřená, se začala vysoušet. He, he...a máš to, obludo, to se ti nelíbí být přisušená, co? Tak ještě pokračujme, čím víc přisušená bude, tím lépe... Obluda počala pomalu tuhnout, což bylo něco, co Tay úplně nepředpokládala, ale tak na půl zpomalená obluda je lepší, než nic. Popravdě to jde relativně dobře...na to, že to zkouším poprvé...aj...ale tímhle asi moje štěstí končí... Obluda po ní vystřelila bahnitou kouli, která se nebezpečně přibližovala a okolní bahno znemožňovalo rychlejší pohyby, jako třeba úhyb. Teď mě to trefí přímo do nosu... Automaticky zavřela oči a očekávala náraz a ono nic. Pomalinku otevřela jedno oko a pak druhé, po obludě nebylo ani památky a společnost se začala rozcházet. Takže...je to konec? Už je po všem? V tom případě mizím pryč... Rozešla se směrem, kudy šla před tím, než jí tady zastavila tahle odpornost.

//Velké vlčí jezero

Zatímco se Tay v duchu rozčilovala, že je bahnivec nechce pustit, křídlatka se pokusila tu obludu vysušit. A překvapivě to fungovalo, i když jen chvilku. Ta odpornost se totiž nechtěla vzdát bez boje a tak po ní mrštila bláto do obličeje a díky vodě z řeky si to vytvořilo novou končetinu. A jsme v háji...pochybuju, že nám suchá hlína pomůže...ono jí tu taky moc není...takže to skončí tak, že nás to všechny utopí v bahně...velice příjemná představa... Ostatní oběti této obludy se zatím začaly pokoušet různými způsoby obludě vzdorovat, ale výsledkem spíš byl tím větší zmatek. Křídlatka se však očividně nehodlala vzdát, i když nic neviděla, a tak vytvořila poslepu průrvu, aby tam odtekla zbylá voda a obluda se nemohla obnovovat. Takže já tu mám stát jako solnej sloup a čekat, až mě to sežere?! Houby, to by tak hrálo! Ale co můžu dělat, ha? Možná jen...kdyby se mi podařilo z něho vytáhnout vodu...teoreticky je to přece jen voda a bahno....takže by to neměl být problém... Pokusila se přivolat vodu z té obludy k průrvě, kterou vytvořila křídlatka, aby tam stekla. Soustřeď se...aspoň trochu to vysušit by určitě nebylo na škodu.

Pohybující bahno narůstalo do podezřele velkých rozměrů, které se Tay vůbec nezamlouvaly. Vlků tu zůstalo i s ní pět, přičemž ani jednoho neznala. Zvláště podezřelá byla šedivá, jelikož z nějakého důvodu vlastnila pár křídel. Abych se honem klidila pryč...nechci se dostat do nějakého maléru...i když, v něm už stejně sem...tak řekněme, že se nechci dostat ještě do většího problému. Udělala pár kroků pryč, avšak to už bahno, které na chviličku přestalo narůstat, vybuchlo a všechny pocákalo bahnem. "Brr." Otřásla se, ale nezdálo se, že by mělo bahno v úmyslu se jí pustit. Co to je za odpornost? A co to...co to je? Na místě hroudy se objevila zvláštní, kulovitá bahnitá bytost, kterážto se uměla pohybovat. A to překvapivě rychle, Tay se ani ještě nevzpamatovala z prvního překvapení a už obluda chapadlem do přítele šedivky. Náraz to musel být pořádný, protože ho to odhodilo pěkně daleko. Odpornost odporná...c to vůbec je? Že by se Smrt zase snažila to tu zničit? Je to možné...a proč přemýšlím o takových hloupostech, když bych se spíš měla klidit? Nenápadně vykročila pryč. Avšak každým krokem se jí zdálo, jako by bahno na jejím kožichu bylo pořád těžší a těžší. Po několika krocích musela zastavit, protože měla pocit, že dál už dojít nedokáže. Hrom a blesky, to nás tu ta odpornost drží? Samozřejmě, že jo...nejspíš si s námi pohraje a pak si nás dá k večeři...

Situace, ve které se Tay ocitla, nebyla zrovna růžová. Nejen, že tu bylo mnoho vlků, což vždy značilo malér, ale ten malér dokonce již začal probíhat. Hromablesky, tohle mi scházelo...Proč mám vždycky takovou smůlu? Pokud se zase někdo bude s někým hádat, já se vám na to vykašlu...ať si Gallirea třeba shoří, mě je to fuk, jen když mě přestanou otravovat tyhle příšerné náhody. Bahno podezřele bublalo a následně se začalo samovolně pohybovat. Shromažďovalo se na jednom místě a rostlo do výšky. Tři neznámí vlci se tím, jak se zdálo, počali zabývat. Takže tentokrát oživlé bahno? Čím dál lepší...nejdřív šipkostřelci, pak svazovačka, následně rozhádaní bohové...hromdotoho, mám takový tušení, že jsem tu šedivou už viděla...a ne při zrovna potěšujících okolnostech...hloupost...to byla jiná šedivá vlčice...ano, tamta byla starší...a proč vůbec přemýšlím o takových hloupostech, když tu máme mnohem větší problém, aha?

//Kojotí břeh (přes Mahtaë sever)

Stačilo zdálky zahlédnout řeku a bylo jasné, že určitě není dobrý nápad jí zkoušet přecházet. Na břehu stáli vlk a vlčice, přičemž béžová, jak se zdálo, něco řvala na druhý břeh, kde se taktéž několik vlků. Celkově to bylo až podezřele mnoho osob na tak malém prostoru a jak už měla Tay vyzkoušeno, kde bylo moc vlků, tam nastával malér. To tady mají nějakou schůzi? Držme se dál a neupozorňujme na sebe... Bylo tu ještě více bahna, než všude jinde, takže pohybovat se nenápadně bylo téměř nemožné. Rozmoklá zem se odporně lepila na tlapky a krásně se chytala na kožich. Brr, proč sem vlastně lezu...určitě by bylo chytřejší to vzít jinudy...a vůbec, lepší je se větším shromážděním vyhýbat...až na to, že na přemýšlení je trochu pozdě...Vracet se zpátky by bylo stejně zdlouhavé, jako to přejít...takže bude lepší pokračovat...a neupozorňovat na sebe...ano, to je hlavní...netoužím po zatažení do jejich problémů...ne, toho ž mám plný zuby...

//Hadí ocas (přes Kojotí břeh)

Nepřestávalo krápat, ale alespoň už se dostala z té nehostinné kamenité pustiny někam jinam. Ve vzduchu byli cítit kojoti a proto se měla Tay dosti na pozoru, jelikož vůbec netoužila někoho z nich potkat. Tak...ještě kousek tímhle směrem a pak zamířím na sever...doufám, že si tu cestu dobře pamatuju...no, přinejhorším tu budu chvilku bloudit, ale nakonec to určitě najdu...to je jasné...a pak se těš, Divnonožko...spočítám ti to i úroky... Otřepala se, aby z srsti dostala vodu, která jí tam za tu chvilku stihla napršet a pokračovala v cestě. Půda byla rozmoklá a blátivá. Tohle je divný jaro...jindy bývá mnohem hezčí počasí, musím říct...no, nemůže být vždy hezky...ale i tak, tý vody je trochu moc...co kdyby už přestalo pršet a vysvitlo sluníčko, aha? Ne, to bych od nich chtěla moc...pokud budeme mít štěstí, tak se ještě z toho vyklube nějaká problematická záležitost a já do ní vletím...raději na to vůbec nemyslet a nepřivolávat to...

//Jižní Galtavar (přes Mahtaë sever)