Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Když si jí vlče všimlo, začalo brečet a stěžovat si na hlad, Tak proč se tu tak sám toulá...když má hlad...proč radši není doma v noře..., "Kde máš rodiče?" obezřetně se zeptala, Uvidíme, buď pláče doopravdy, nebo hraje komedii...bude nejlepší, když ho nejdřív vyzpovídám, vlče zatím padlo do sněhu. "Jestli je ti zima, tak vstaň a nelež na sněhu," poradila mu. Co teď....jestli patří do smečky...možná by bylo nejlepší ho odvést zpátky...třeba by mi za to něco dali...jestli ze smečky není, tak aspoň odvést k rodičům....a co když se ztratil...můžu ho vzít s sebou. "Jak se jmenuješ?" zeptala se, Snad mi odpoví...na rozdíl od tmavé, která se neuráčila mi říct, jak se jmenuje...i když já taky ne.... Při sledování vlčete úplně zapomněla na zraněnou nohu, která se nyní ozvala, jako by hubovala.

//kopce Tary

Pokračovala po stopách hnědé a po nějaké době se dostala ven z protivných kopců. Před ní byla vysoká skála a na jejím úpatí rostl jehličnatý les, Tam nebude tolik sněhu, přidala do kroku a odbočila ze stopy, kterou sledovala. Vnořila se do lesa, opravdu tam bylo o trošku méně sněhu, i když i tak se šlo velmi těžko. Hleme...támhle je nějaká stopa...že by neopatrný oběd? Všimla si celkem malých otisků ve sněhu, Kdepak, vlče...co tu dělá? Nemělo by se tu toulat samo....třeba potřebuje pomoct, vydala se po nové stopě a za chvilku i ucítila pach vlčete. Přešla z chůze do mírného klusu a za chvilku ho už i zahlédla, Á...tamhle je, "Hej! Co tu děláš? Neměl by ses tu toulat tak sám!" Ještě chvilku pokračovala v běhu, až už byla přímo u něho.

Cizí vlčice se trochu mračila, al jinak se chovala mile. Když se Tayne zmínila o lese, moc se k tomu hnědá nevyjadřovala, ale sama jí celkem dlouze, Asi tu mají pěkně drzá vlčata....asi je neumí pořádně uhlídat. Při představování se ta druhá chytila toho, že se tmavohřbetá zmínila o hladu, Ale napovídá toho dost... sama zatím převážně mlčela a poslouchala, co jí cizí vypráví, A hele...už mě považuje za skupinu...Pak se černá rozhodla, že už odchází, nabídla jí společnost a poradila kudy má jít, pokud by neměla zájem. "Díky, já se vydám podívat se na ty smečky," odpověděla a vydala se po jejích stopách na druhou stranu.
Sledovala stopy mezi kopečky a snažila se dávat pozor, aby si nenamáhala zraněnou tlapku. Mám já to smůlu...aspoň, že jsem si nic nezlomila, jinak bych dopadla ještě hůř... Prodírala se hlubokým sněhem a nezdálo se, že by někde ty zrádné kopečky končili. Před ní se z dálky objevil vysoký hrot a k němu vedly i stopy.

//Orlí dráp

// loterie 8

Tmavá si něco bručela pod fousy a tvářila se kysele, To jsem jí něco udělala? a pak neznámá poznamenala, že to nebyl nejlepší nápad, To bych jí neradila...zabývat se tímto tématem...aby...no nic, tvářila se jakoby nic, "To už jsem zjistila taky." Dotyčná si jí nenápadně prohlížela, což jí oplácela stejnou mincí, až se jí černá zeptala odkud přichází, Tak dobrá...budeme probírat odkud jdeme, "Přicházím z vodního lesa, který navazuje na les plný nor," pokusila se popsat kudy šla, Tu mlhu si nechám pro sebe...ještě by se mi vysmála...že bych jí to oplatila? "A odkud přicházíš ty?" oplatila jí to, Myslím že bych se mohla zkusit postavit... stoupla na zraněnou nohu, Ne to nebyl dobrý nápad, zachovávala nehybnou tvář. Tulačka nejspíš byla zaskočena otázkou a pak odpověděla ne zrovna tím, co chtěla Tayne slyšet, Dobrá...budeme hrát na zkovávačku...no dobrá jestli si myslí, že jí povím kdo jsem, když ona sama to tají, tak to se plete, "Jsem tulák, který dlouho nejedl a za celou dobu co je zde potkává zrovna druhého vlka." Uvidíme, jestli z toho bude moudrá Vodní s černým kožichem," v duchu se zachechtala a pozorovala, jak bude modrooká reagovat.

//loterie 7

Ještě stále si prohlížela zraněnou tlapku, když tu se vynořila cizí vlčice, A prý že tu nikdo není... Ta jí poradila, aby dávala pozor kam šlape, Spíš to byla smůla jako obvykle...ale bavit se s ní v leže nebudu... Opatrně se zvedla a stojíc na třech nohách neznámé odpověděla, "Já vím, ale nahoře byl nějaký led a mě se povedlo na něm uklouznout." Pak se zase začala zabývat zraněnou tlapkou. Nebylo to tak hrozné, jak se na první pohled zdálo, byla jen poškrábaná, ale hodně to bolelo. Při tom po očku sledovala neznámou, Tmavá...a má modré oči...taky voda...a co tu dělá...pravda, na to by se mohla zeptat mě a já to nebudu vědět...ale stejně, třeba ona nějaký důvod ptá...no uvidíme...snad se mi tohle setkání nevymstí..., obrátila se na černou, "Kdo jsi?" Uvidíme co odpoví...jestli odpoví...doufám že není z tak nedůtklivé smečky...zrovna teď někdy se konalo přijetí...třeba aby mě nechtěli použít...to je hloupost...to by mi neradila, abych dávala pozor kam šlapu...myslím, že nemá cenu nad tím uvažovat...uvidíme, jak se to vyvrbí...ale tentokrát...no jestli to tu zná a má špatné úmysly, tak uteču do té divné mlhy...a tam se ztratím...a když tam nebudu dlouho...tak se mi nic nestane...

//loterie 6
// Lužiny

Z vodního lesa, nebo co to vlastně bylo, se vydala dále do kopců, Tam určitě nebudou žádné divné mlhy ani jiné zrady. Spokojeně vyšla na jeden kopeček , Kam se nyní vydám...to by mě zajímalo, jestli mi tulák lhal...nebo mám takovou smůlu...že za celou dobu jsem neviděla ani myš...pokud nepočítám jezevce ze sna...na tož vlka, seběhla z kopečka a zastavila se v úžlabině, Jak se asi má..., zatřepala hlavou, jako by chtěla zahnat smutné vzpomínky. Vylezu na nejbližší kopec a rozhlédnu se po kraji...určitě si všimnu něčeho, co by mohlo ukazovat na obydlenost zdejší krajiny, pokývla hlavou a začala šplhat na další kopec, To bych netušila, že hned po divném lese bude vrchovina... Vyškrábala se na vrchol a rozhlédla se, aby zjistila, který z pahorků je nejvyšší. K její smůle byl až za několika strmými kopci, ani to jí však neodradilo a neohroženě se vydala dál. Třeba tu bude něco žít...
Přelezla přes první i druhý kopec a už se jí zdálo, že je na vrcholu, když tu jí podklouzla noha a už letěla dolů. "Aů!" zavyla, když se narazila na nějaký kámen, "Jaj!" dopadla do sněhu. "Brr," oklepala se. Hleďme, ten kámen byl pěkně ostrý, zadívala se na poraněnou tlapu, Takhle tam znova nevylezu...ale co to...zdálo se mi to, nebo tu někdo je?

Hlásím Tayne.

Prosím o:

18. 1. 1 post
20. 1. 1 post
22. 1. 1 post
25. 1. 1 post
31. 1. 1 post

Celkem: 5 lístků + pět z minula

//loterie 5
//Jezevčí les

Před ní se rozprostírala zamrzlá vodní hladina, Pochybuju, že by bylo chytré sem lézt...ale znovu se propadnout do něčí nory také není dobrý nápad...nejlepší bude jít po okraji a při jakémkoliv nebezpečném praskotu uskočit...ano, tak to udělám. Opatrně šla po okraji ledu, pozorovala stromy, které se tu a tam vynořovaly z vody, Asi něco jako bažina...hodně vlhká bažina, pokračovala dále. Kam vlastně jdu...a proč...a je divné, že jsem tak dlouho nepotkala žádného vlka...i když tomu se nemůžu divit, když je taková zima...hledám nový domov? Asi ano...nový, kde bych mohla žít...v míru... Zakručelo jí v břiše a ona si uvědomila, že už velmi dlouho nejedla, Mám takový pocit...že tu nic nežije... Rozhlížela se kolem, při tom jí podklouzly tlapky a už jela po ledě do středu jezerního lesa, No to sem tomu dala...doufám, že se nepropadnu, opatrně se zvedla a pomalu se klouzala zpátky ke břehu. Vypadá to, že led drží...to mám štěstí... opatrně pokračovala k okraji a čekala, kdy začne led praskat. Naštěstí se nic nestalo a ona v pořádku vystoupila na pevnou zem. Rozhodla se, že zamíří ke kopcům, jenž by mohly skrývat něco na zub.

//Kopce Tary

//Loterie 4
//nechala se odvést jezevcem

Po probrání z omámení se rozhodla, že ať to byl sen nebo ne, přece se do lesa podívá. Sníh jí křupal pod nohama a ona se vydávala stále dále do lesa. Kolem ní něco šustilo v křoví, ale jinak byl klid. To je divné...ale asi se mi to o těch jezevcích jen zdálo. Rozhlížela se po okolí, sem tam nějaké stopy. Najednou začalo něco křupat, Tayne se zastavila. Co to? Praštění se ozývalo silněji. A najednou křach! A už se válela v podzemním doupěti. Naštěstí bylo opuštěné. "U prašivejch kožichů! Co se to zas děje?" vyhrabala se na nohy. Z místnosti, do které se propadla, vedlo několik chodeb. Tak honem pryč, než na mě něco vyleze! začala se škrábat nahoru. Půda se jí drolila pod tlapkami a nedařilo se jí dostat se ven. Po několika nezdařených pokusech to vzdala, Stejně jsem unavená, tak si tu zdřímnu a pak půjdu dál, stočila se do klubíčka a za chvilku usnula.
Po několika hodinách se probudila odpočatá, To byl dobrý nápad si tu zdřímnout, a jelikož byla odpočatá, povedlo se jí dostat se ven. Oklepala se a vydala se dále mezi stromy. Tentokrát si počínala opatrněji a po chvilce byla venku z lesa.

//Lužiny

//Jezevčí les

Stále následovala jezevce, až došla na malý plácek, "Kam mě to vedeš?" jezevec neopověděl a zmizel jí v houští. Tady je to pořád nějaké podivné...ten jezevec...jak to že mluvil? rozhlížela se kolem. Byla na malé mýtince obklopené keři. Najednou se začal chvět vzduch, A zase to začíná, "Ne, ne, ne! Zase si ze mě někdo tropí šašky!" rozčilovala se nahlas. Zatím se ze vzduchu zhmotnila průhledná postava vlka s vlající hřívou. To není možné...ale za pokus nic nedám, "Alfo?" "Vítám tě, Tayne!", promluvil duch, nebo co to bylo. "Proč tu jsi? Máš být se svou smečkou daleko na severu." "Už nikdy smečku nepovedu," posmutněl vlk, "Když jsi odešla, chvíli poté nás napadli nepřátelé, naši smečku rozprášili na všechny strany. Já se svými pobočníky jsem se bránil až do posledního dechu." "Takže ty jsi mrtvý?" "Ano." "A proč jsi mě zavolal?" odbočila Tayne od smutného jména, "Chtěl jsem tě varovat. Pozoroval jsem tě a vím, že tě tvoje zvědavost tě jednou zavede do maléru," dával jí ponaučení vlk. Pak najednou zmizel.
Co to bylo? Že by sen? nechtěla věřit svým očím. Za chvilku se zase začal vlnit vzduch a objevila se vlčice, "Kdo jsi? Tebe neznám!" promluvila tmavá, "Já jsem tvoje babička," promluvila vlčice. "Proč se mnou chceš mluvit?" "Chtěla jsem tě poznat...nemůžeš si mě pamatovat...a taky ti něco dát, a podala jí cosi, ale jak se toho Tayne dotkla, zmizelo to, "Jednou si na to vzpomeneš, do té doby nechť se ti všechno zdá jako sen!" V té chvíli se Tayne zatmělo před očima a ona padla k zemi. Když se probrala, ležela na kraji lesa, Co to bylo...že by sen?

//Jezevčí les

//Loterie 3
//Elysejská pole

Z pláně se dostala opět k dalšímu lesu. Tentokrát do něho vstupovala opatrněji, pamatujíc na předešlou zkušenost s otrávenou mlhou, Něco se tam míhá...co to asi je? vydala se blíž. Před sebou uviděla pruhované zvíře, které bylo zaseklé mezi větve, Že by jezevci?, pozorně si zvířátko prohlížela, bylo maličké s jemnou srstí a ustrašeně pištělo, Asi mládě...zabíjet ho nebudu...co bych z toho měla. "Neboj se, já ti neublížím," chlácholila jezevce a nadzvedla větev, jezevec z pod ní vyletěl a už pelášil pryč, jako by mu za patami hořelo. Musím jít opatrně...abych nespadla do nějaké nory, šla opatrně a vyhýbala se podezřelým místům, najednou se před ní objevil zachráněný jezevec a někam jí vedl. Vždycky čekal až si ho všimne a pak popoběhl dál, až nakonec Tayne pochopila, že po ní nejspíš něco chce a vydala se za ním, Kam mě to vede? Jezevec jí bezpečně vedl, takže se ani jednou nepropadla, až jí dovedl na malý palouk. Tam seděl velký jezevec, tak velký, že vlčice zůstala překvapením stát. "Vítám tě," zabručel velký jezevec, Jezevci mluví? "Pojď za mnou," vstal a vedl jí lesem. Proplítali se mezi stromy a jezevec jí vedl stále dál a dál.

//nechává se odvést jezevcem

//loterie 2
//studánky

Ještě napůl omámená se dopotácela na nějakou planinu, nebo tak jí to aspoň připadalo. Viděla nějak mlhavě a v hlavě jí hučelo. Co...to...bylo? zatřepala hlavou v pokusu zbavit se hučení, ale spíš si tím uškodila. "Ať už to přestane! Nejdřív voda, teď mlha, příště to bude kdoví co," začala se nahlas rozčilovat, "Z toho by se jeden zbláznil," snažila se protřít si oči, což se jí nepovedlo, "Teď už ani pořádně nevidím, v hlavě mi třeští, jen se rozkočit!" Napůl slepá se potácela dál a jen silou vůle se nerozplakala. Bylo toho na ní v posledních dnech moc. Motala se sněhem a sem tam si do něho položila hlavu, aby si ji ochladila. Šla dál a dál, několikrát zakopla a nakonec zůstala ležet. Už nemůžu...už to nejde..., a začala plakat. Štkala jako malé vlče, ale ona už byla úplně zmožená, než aby si to uvědomovala. Díky pláči se z očí vyplavily zbytky výparů a když se rozhlédla uslzená kolem, už zase viděla. Ech...kdyby mě tak někdo viděl...ale je tu zima, musí vstát, vrátila se jí zas chladná rozvaha.
Zvedla se a začala rozmýšlet kam se vydá, Zpátky do mlhy nepůjdu...vydám se přímo od ní a třeba na něco, nebo někoho narazím...to mi připomíná, že mám hlad..., začala větřit. Za chvíli zachytila slabý pach čehosi. Vydala se opatrně za ním a po chvilce uviděla králíka, jak bezstarostně hopká po sněhu. Moc dlouho se nerozmýšlela a skočila po něm. Po ukojení hladu se vydala dál na cestu.

//Jezevčí les

//loterie 1
//mimo Gallireu

Rozhlédla se kolem, před ní byl lesík zahalený mlhou. Ten les je zvláštní..., vydala se k němu. Sníh jí křupal pod nohama a vítr jí povlával srstí, To je zima...brr. Pomalu jí začala obklopovat mlha, Nějak divně to tu páchne, stále víc se nořila do jemné mlhy. Sníh pod tlapami byl nepříjemně vlhký, zvlášť na některých místech to skoro čvachtalo. Zamířila ke jednomu ze stromů, pod kterým byl sníh sušší než jinde a rozhodla se, že si na chvilku odpočine, však byla na cestě celou noc.
Byla tak unavená, že až na chvíli usnula. Když se probudila, bolela jí hlava, ale nepřikládala tomu pozornost, Asi jsem si jí položila na kámen...i když je tu tolik sněhu...nebudu se tím zabývat, však ono to přejde, ale nepřecházelo to a spíš to bylo čím dál tím horší. Brr, co to je? Asi z hladu, a vydala se dále. Začala se jí motat hlava a začala vidět zamlženě, To mi připomíná tu vodu z jeskyně...že by za to moha ta mlha...no raději půjdu pryč, zamířila tam, kde tušila konec lesa. Jenže nohy se jí motaly a ona najednou slyšela divné zvuky, chvílema se jí zdálo že na ní něco leží a bylo jí špatně, Ech, kdo mi to nakukal, abych sem lezla? Začala vrávorat a chvílemi narážela do stromů. Nějakým zázrakem se dostala na kraj lesa, neboť mlha řídla a mezi stromy prosvítalo světlo. Vymotala se ven z lesíka a ještě omámená se vydala pryč od něho.

//Elysejská pole

• 40 oblázků = 5 lístků