Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Po několika dnech strávených u řeky se rozhodla, že se vydá zase někam dál. Ráno bylo příjemné, slunce už začínalo hřát a sníh už pomalu mizel. Kam teď zamířím? Nejlíp, když půjdu po proudu řeky...aspoň zjistím, kam teče... Neváhala a vydala se na cestu. Dávala přitom pozor, jestli neucítí případnou kořist, ale nezdálo se. Byl opravdu krásný den, sluníčko jí prohřívalo srst a šimralo na nose. Přešla z chůze do klusu, aby si užila ten krásný den. Na předchozí událost se štěnětem ani nevzpomněla. Cestou se na chvilku zastavila, aby se napila vod a pak klusala dále. Bylo jí volno a veslo, až chvílema poskakovala. Vědomí ji hřálo a duše jásala z příchodu jara.

//Velké vlčí jezero

Děkuji za krásnou akci, gratuluji vítězům a prosím o kompenzaci.

Vlče nemělo zájem o vyprávění a schválně mluvilo. Tayne ještě chvilku čekala a pak se stočila do klubíčka. Pak se jí vlče ještě pokusilo urazit, ale to už slyšela z polospánku a úplně si neuvědomovala význam slov. Proto jen něco zabručela a spala dál, jako když jí do vody hodí.
Ráno jí probudilo světlo, proudící dovnitř. Ve vzduchu bylo cítit jaro, S bohem zimo! Už nastává jaro! Dokonce už slunce příjemně hřálo. Slastně se protáhla, i když to ve stísněném prostoru moc nešlo. Vyběhla ven. Sníh ještě stále ležel, ale pomalu se z něj stávala břečka. Je stejný, jako ten v divné mlze... Byly v něm vidět stopy vlčete a jí, které zanechaly minulý večer.

Vlče jí následovalo do úkrytu a po chvíli ticha, kdy se Tayne postupně popadala do říše snů, jí Alastor neomaleně poznámkou, že je otravná. "Hele, jestli chceš, můžu ti něco vyprávět. Jestli se chceš ale hádat, tak raději spi venku, jelikož se mi chce spát a nemám na to náladu," zabručela rozespalá. to mě musel budit? Už jsem skoro spala...ještě chviličku a nevzbudil by mě...ach jó... už se úplně probrala, ale vstávat nehodlala. "Iááá" zívla a pozorovala vlče. Co se mi to...hm...něco...venku bude...Alastor je otrapa a...byla v tom nějaká kočka..."Tak si slyšel, jestli nemáš zájem, tak ztichni, nebo jdi pryč." Už se jí zase klížily oči. Ona ale byla rozhodnutá počkat, jak se rozhodne. Do ticha si začala něco broukat, aby přemohla spánek, ještě chvilku a usnu...

//Neprobádaný les
Zastavila až u další řeky, led nevypadal tak pevně. Za ní běžel Jedna dvě Honza jde Alastor, který za ní něco řval, jí se zdálo, že něco jako Halí belí támhle zelí, ale nebyla si jistá. Usedla na břehu řeky, Tak to vypadá...že králíci nebudou. Rozhlédla se kolem, když v tom Vyletěla holubička ze skály. Letěla nějak trhaně. Tayne nemeškala a skočila po ní. Nečekaně se jí podařila chytit. To bych nikdy nečekala, že se mi někdy podaří chytit...a to jsem nevěřila sestře, když začala vyprávět Měla jsem holoubka a byl moc dobrý....tenkrát jsme se jí smáli neoprávněně Než stihla Alastora pozvat k menší kořisti, Žežulka z lesa vylítla. Dneska tu nějak lítají ptáci... "Pojď si vzít!" obrátila se na vlče. Roztrhla holuba na dvě půlky a jednu vlčeti nabídla. Sama svou část holuba rychle zhltla, neboť měla strašný hlad.
Počalo se stmívat a vypadalo to, že bude Tichá noc. To abychom se poohlídli po nějakém přístřešku na noc...V půlnoční hodinu Bude zima, bude mráz. "Musíme se poohlédnout po nějakém přístřešku na noc," obrátila se na Alastora. Kde by byl nejlepší úkryt... zamířila nazdařbůh na nějakou stranu. Za chvilku, pod jedním kamenem, narazila na větší jeskyňku...to se mi zrovna hodí, ale Jelipak to pravda že je opuštěná, "Počkej tady," vlezla do nory. Naštěstí už v ní nic nežilo a po tomto zjištění vylezla zpátky na povrch, "Můžeš jít dovnitř."
Sama vklouzla zpátky, stočila se do klubíčka a jak byla unavená, v mžiku usnula. Zdály se jí podivné sny, nejdříve Komáři se ženili, a ona ležela a Travička zelená ji šimrala to tlapek. Najednou Koulelo se, koulelo k ní červené jablko. To se najednou změnilo a bylo to Kočka na okně, pak ta kočka mluvila a představila se jako Statistika a nakonec vše skončilo, když najednou zmizelo Sluníčko.

//řeka Kiërb

Vlče ještě poznamenalo, že jestli se jim něco stane, jde to na ní a pak už se za ní vydalo. Před nimi byl nějaký les, do kterého vedla slabá stopa, kterou sledovali, Je mi povědomá...hodně povědomá, vnořili se do lesa. Kudy teď...ta stopa se mi ztratila, znova zavětřila, Ale ne! "Rychle, musíme pryč...je tu něco, nevím přesně co, ale je odtamtud kromě toho cítit krev," rychle se vydala pryč, Musí se to objevit zrovna tady...tenkrát se to někdo ze smečky vydal hledat a už se nevrátil...a bylo to přesně stejně cítit, pomalu z chůze přecházela v běh, "Rychle, kdysi to bylo u nás, nebo myslím že to bylo ono a pak zmizel jeden ze smečky!" Pořád zrychlovala, zdálo se jí, že to něco se je rozhodlo pronásledovat, Ne, uteču mu...nedohoní nás, ne, ne a ne...to by tak hrálo....hlavně, aby se mi vlče nesmálo...snad to pochopí...že nás nechci ohrozit....že bude lepší zmizet...a nechtít se s tím setkat....ba ne ,radši ať se mi směje, než aby nás to sežralo...ba ne lepší to bude udělat takhle...ano a nesnažit se s tím bojovat ani setkat....vyhnout se mu a nikdy do toho lesa, kde žije, nevstoupit...takže se musíme honem dostat z lesa někam daleko odtud...radši budu opatrná...jak mě nabádal ve snu alfa...radši nebudu pátrat co to je....

//Aina

Vlče to s přemlouváním nevzdalo a dokonce jí nabídlo pomoc, Nevím...ale můžu to zkusit...za to nic nedám... "Tak dobrá," souhlasila s jeho návrhem. Na její otázku jí odpověděl, že je na ně moc dokonalý, Tak dokonalý...spíš nedokonalý...moc se nedivím, že s ním nemohli vydržet... Opatrně doklouzala zpátky na břeh, Tak se teda do toho dáme, zavětřila, ale nezdálo se, že by někde poblíž něco žilo, "Myslím, že tady žádní nežijí, musíme jinam..." ještě jednou zavětřila, "Ba ne mýlila jsem se, něco šlo támhle po druhém břehu...zatím nepoznám co to je." Opatrně znovu vstoupila na led a otočila se na vlče, "Pojď," klouzala směrem k druhé straně řeky, tam vyskočila na břeh a následovala stopu.

//Neprobádaný les

Vlče se celkem v pořádku dostalo na břeh a vrátil se na své místo. Tayne se zatím opatrně dostávala zpátky. Opatrně se vyškrábala na břeh a vydala se zpátky pro nějaký kámen. Vlče na ní křiklo, proč radši nejde hledat nějakého zajíce, "Obávám se, že budou ještě schovaní...pochybuji..." nedopověděla, neměla chuť se s vlčetem bavit a popadnuvši šutr, vracela se zpátky k místu, kde viděla rybu, Tak pan chytrolín zase radí...mám pocit, že ho tu nechám...jemu stejně chybět nebudu...škoda...snad se mu nic nestane...i když mě rozčílil...neměla jsem to dopustit... vzala další kámen ze břehu,...Ale stejně je mi ho líto...a to ani nemá sourozence, který by odešel s ním..., nedalo jí to, "A proč tě vlastně vyhnali?" nedokázala se na vlče dlouho mračit.

Když chytila vlče za kůži na krku, nejdříve se nevzpouzelo, jelikož bylo nejspíše překvapeno. Když se ale vlče vzpamatovalo, nejdřív na ni něco neslušného zaječelo a pak se zapřelo o okraje ledové díry a trhlo dozadu. Tím vyvedlo Tayne z rovnováhy a ona musela vlče pustit. Nestačila zarýt drápy do ledu a odjela doprostřed řeky, Tak a teď se dostat zpátky na břeh...myslím že z rybaření nic nebude, vlčetem se nezabývala, už přišla na to, že je chytřejší než se dělá. Opatrně postupovala ke břehu, najednou se jí zazdálo, že je něco v ledu zamrzlého. Heleme...ryba...tak si dojdu pro kameny a dostanu ji ven, olízla se, To bude dobrá večeře, opatrně doklouzala zpět ke břehu.

//VJA 2b

Vypadalo to, že dotyčné štěně jen tak něco nevyvede z míry. Když jí vskočilo do jejího monologu, ona si toho ani nevšimla a pokračovala v mumlání, "A proč mě vyhnali?" z očí jí sršely blesky, "Kvůli tomu, že jsem nechtěla zabít nějakého tuláka, pche, vzepřít se jim stálo mnohem víc odvahy, než porazit toho chudáka," chodila rozčíleně po břehu sem a tam, "A nikdo se mě nezastal...jen bratr Ingelo...." až nyní si všimla smějícího se Alastora, "Ty se moc nesměj!" To určitě....jeho stejně nejspíš vyloučili, protože něco proved....asi si myslí, že mu nemůžu nic udělat....pochybuju, že by smečce chyběl...ba ne, ještě chvíli a buď ho vymáchám ve vodě, nebo mu dám pár pohlavků, nebo obojí...což by bylo nejlepší....
Když požádala vlče o ticho, ono začalo houkat a ječet a vyřvávat jako siréna, Že jsem si myslela, že mě poslechne....ale tohle přehnal....ze mě si nikdo nebude dělat šašky, bleskurychle se obrátila a dvěma skoky byla u vlčete. Chňapla po něm a jestliže se jí to povedlo, za chvilku už držela vlče za kůži na hřbetu. Pak se s ním vrátila k otvoru v ledu a strčila ho nad otvor, "Nevím co mi brání tě tam pustit!" procedila skrz zuby, vlče už jí začínalo hrozně štvát.

//VJA 2a

Vlče se válelo ve sněhu a schválně jí dráždilo, Být jím to nedělám, Otočila se k němu zády, aby neviděl, že potlačuje vztek, jen se jí to povedlo a vlče pokračovalo v dráždění , Jestli sem čekala, že to na něj bude platit...ale...teď se podřekl...a tohle dělat neměl, měla co dělat, aby zachovala kamenný výraz, "Ale...neříkal jsi náhodou, že tě rodina vyhnala? Nevím jak ty, ale když tě nechali venku v tom mrazu tak jim bylo jedno, jestli zmrzneš, nebo ne, mluvila, pak ztišila hlas a spíš k sobě než k němu si mumlala, "Proč já se ještě o tebe zajímám? Proč jsem tě nenechala na pospas v lese...nevím...možná že máme něco podobného? Mě také rodina vyhnala...
Popadla další kámen a hodila ho na led, ten už to nevydržel a kámen v něm prorazil díru, Tak a nyní počkám, až se voda uklidní a přiláká to ryby...jestli tam nějaké jsou. Posadila se k otvoru a ohlédla se na Alastora, jestli tam ještě byl a neutekl při jejím rozčilováním, Teď buď ticho a zůstaň kde jsi! po jejím předchozím rozčílení nebylo ani stopy a byla opět klidná, jako hladina řeky, u které byli. Možná, že je drzý, ale jestli se mnou zůstane...já si ho převychovám...a bude jako můj vlastní...a jestli někdy potkám Ingela...ten bude koukat, pousmála se, ale vlče jí nemohlo vidět, jelikož k němu seděla zády, Ten se bude divit...a jak se asi má...

Zatímco ona nosila kameny, vlče se válelo na břehu a když Alastora požádala o pomoc, on jí jen poradil, aby na ten led skočila sama, To určitě, zmrznout by se mi tak chtělo, "Hádej," odsekla mu nevrle a pokračovala v nošení kamenů, "Když už máš tak bezvadné nápady, tak já ti jeden svůj taky prozradím, jestli mi teď hned nepomůžeš, nejen že nedostaneš žádnou rybu, ale chytnu tě za krkem a použiju tě místo těch kamenů, však sám taky nebudeš nejlehčí," pohrozila mu, Uvidíme, co to s ním udělá..., jinak si ho ale nevšímala a pokračovala v práci. Místo, na které házela všechny kameny bylo už notně otlučené a sem tam se od něho táhly praskliny.

//Orlí Dráp

Vlče jí následovalo a při cestě se jí zeptalo na jméno, "Tayne" Stejně mě tu nikdo nezná...tak co... Když došli k řece, obrátila se na Alastora, "Zůstaň tu!" a sama se vydala ještě blíž. Podívala se na zamrzlou hladinu a zdálo se jí, že tam něco plave. Vrátila se tedy k vlčeti a po chvilce našla velký kámen. Vzala ho do zubů, donesla ke břehu a hodila na led. Ten nic, jen se z vršku odštíplo trochu ledových štěpin. "Pojď mi prosím pomoct", požádala Alastora a sama šla pro další šutr. Nejspíš tam plave ryba...nebo tak něco...co by se mohlo ulovit...a zahnalo by to na chvilku hlad..., našla další kámen a vydala se s ním zpátky k řece a ho hodila na stejné místo, jako kámen před tím. Zdálo se jí, že led trošičku zapraštěl a tak se vydala s novou chutí pro další.

Vlče jí povědělo něco o tom, že toho asi moc neviděla, což přešla bez poznámky, To mám pravdu že jsem toho moc neviděla...zvlášť takové vlče... Zatím se jí Alastor, nebo jak se vlče jmenovalo, začal proplétat kolem noh a pošimral jí čenich. Asi to považuje za roztomilé chování...vyvádět z omylu ho nebudu, pak se vlče protáhlo odpověděl na její otázku znova, že ho opustili, "Tak dobrá, budu ti věřit," rozhodla se, "Můžeš jít se mnou, zkusím něco ulovit, ale musíš mi pomoct," upozornila ho. Nevěděla jistě, zda se už vlče učilo lovit, ale za pokus nic nedala.
Vydala se lesem pryč od skály, větříce, zda něco neucítí. Pokračovala stále dál, až se před ní ukázala zamrzlá řeka.

//řeka Kiërb

Vlče střídalo nálady jako jarní počasí, nejdřív se mračilo, pak se tvářilo nedůvěřivě a pak se usmívalo. Ještě podivnější bylo, jak se tvářilo, když mluvilo o svých rodičích, mluvilo smutným hlasem a přitom se usmívalo, To je mizerný lhář...dělá, kdovíjak není chudák a přitom se usmívá... Její vyzvání, aby vstal vlče rázně zamítlo, Nestěžoval si náhodou, že je mu zima? Jméno jí ale povědělo, i když se dalo uvažovat, zda je pravé. "Tak Alastore, nebo jak se jmenuješ, nejdříve si vyjasníme několik věcí. Za prvé jsem ještě nikdy neviděla vlka, který by byl zároveň smutný a přitom se smál. Za druhé mi nepřipadá jako veselé téma bavit se o tom, jak tě rodiče opustili. Takže bych ráda slyšela o tvých rodičích pravdu a předem tě upozorňuji, že lháře nesnáším...." Vlče zatím o něčem nejspíš přemýšlelo, jelikož se zamračilo, pak ale zase přešlo do roztomilosti, Sice to vypadá, že se vyzná v herectví...ale měl by si víc dávat pozor, jak se tváří....