Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Neznámá si jí měřila nepřátelským pohledem a nad nimi kroužila ukrákaná vrána. Vlčice očividně neměla dobrou náladu, jelikož odsekla, že kdo je ji nemusí zajímat. Pak vyjela i na tu vránu, která se malé vlčici snesla na krk, ale krákat nepřestal, Jestlipak je vrána dobrá k jídlu? Tmavá přestala vrčet a jen se na Tayne podmračeně dívala, než na ní vypálila otázku, co je zač. Tobě to tak řeknu...odvaha se cení, ale nemusela bys bít tak naštvaná. "Hm...přicházím odnikud a mířím k někomu." Odpověděla neurčitě. Když ty nechceš odpovídat, tak já se ti budu zpovídat...to určitě... Nenápadně si neznámou prohlížela, Je mi podobná...a nejspíš něco lovila....nebo se prala...a má trochu podobný pach jako to vlče....nejspíš budou ze stejné smečky....a má buď vzduch nebo vodu....spíš vzduch....ale kdo ví?...Třeba se tu vyskytují různé barvy očí pro stejnou magii...

Doprostřed jejího rozhovoru s vlčetem jim vlítla zdánlivě odnikud cizí vlčice. Vypadalo to, že je to opatrovnice toho vlčete, Prý procházka...spíš útěk... Nově příchozí si Tayne skoro nevšimla a začala se bavit se svojí chráněnkou. Vyšetřovala, jestli jí Tay nic neudělala, ani jestli jí neobtěžovala, Jo a já jsem vzduch, že jo...a mračit by se na mě taky nemusela... "To je tvoje chráněnka?" kývla hlavou k vlčeti. Tak si myslím, že přeci jen k životu půjdu sama....El, nebo jak j oslovila, má nejspíš něco na vysvětlování....co se dá dělat...a to vypadala, že nelže...a přitom je stejně prolhaná jako ten vykuk Alastor....možná je ještě horší....kvůli ní, jak to tak vypadá, to od tý vlčice pěkně schytám....vopravdu moc pěkná procházka....Tss. Sice se v myšlenkách na vlče zlobila, ale na obličeji nedala nic znát.

"To ještě přesně nevím...chci ho prostě poznat," jednak neměla co tajit, jednak byla, když mluvila s vlčetem, mnohem více otevřená. Konečně normální vlče...po Alastorovi je to změna...však už Wiskey byl příjemný...ona je asi na stejné úrovni. Vlče pak nejspíš napadl nějaký dobrý nápad, poskočilo a zeptalo se, jestli by mohlo jít k Životu s ní. "Nic proti tomu nemám, ale...úplně přesně nevím, kde sídlí...vím jenom, že někde na jihovýchodě v písečných kopcích....mimochodem...neznáš to tam? Předpokládala, že se tu to vlče vyzná lépe než ona. Třeba tam už byla...místní průvodce by se mi hodil....

Vlče se na ní usmálo a pozdravilo jí, Vypadá to, že má více vychování než ten...otrapa, "Taky zdravím," opětovala pozdrav. Na otázku jí vlče odpovědělo, že se jen tak prochází, což nebylo zrovna důvěryhodné, Jen se prochází...málokdo se jen prochází....no, ať si to nechá pro sebe.... "Já mířím k Životu." Nepovažovala za nutné tajit se svým cílem. Stejně by to k ničemu nevedlo. Stejně mám takový pocit, že zdejší vlčata jsou všechna strašně vykutálená...a že se tváří přihlouple, ale přitom jim to myslí... Pozorně si vlče prohlížela, Je hodně tmavé...to je dost obvyklá barva, co sem viděla...vlčice, Alastor a teď tohle vlče...

//Středozemní propadlina

Po setkání s Whyskeyem se vydala na východ, aby potkala Života. Dostala se až do hlubokého lesa a společně s tím, že se začínalo stmívat, začala být v lese pěkná tma. Snad se mi podaří chytit něco k večeři...s noclehem problém nebude...už de přespat skoro všude... Nastražila uši a čumák, aby zachytila i ten nejjemnější šelest nebo pach. Po chvilce se jí zazdálo, že něco šustí v křoví. Heleme se...že by večeře? Skočila za tím zvukem, ale v údivu zůstala stát. Před ní bylo vlče. "Co tu děláš?" zeptala se obezřetně, neboť si pamatovala, jak ji Alastor vypekl. Další vlče...tady je asi zvyk nechávat je toulat se bez dozoru...to je hrozné...a nebo jsou tu zvlášť drzá vlčata...tak či tak, nemůžu ji tady nechat...mohlo by se jí něco stát...

"Hm..." Poznamenala na Wizkyho zápornou odpověď. Takže Smrt nejenže prodává magie, ještě se míchá do záležitostí ostatních...asi bude pěkně nebezpečná... Vlk neznal ani Alastora, To má štěstí...znát ho je pohroma...zvláště tu chvíli, když jsi s ním... Hnědý si povzdechl, o něčem se asi zamyslel a pak jí vedl. Zajímavé bylo, že zamířil zrovna tam, odkud přišla, "Hm...myslím, že tě opustím...a půjdu dál, na východ, poznat Život....ráda jsem tě poznala." Rozloučila se a zamířila přes propadlinu na druhou stranu. Konečně poznala někoho, o kom mohla říct, že je její přítel, Tak a teď za Životem, zjistit co je zač...a najít něco k snědku...

//Východní hvozd

Hned se ptal na další podrobnosti o jejím uvítání, "No...už jen to, jak jsem se sem dostala bylo velmi zvláštní, ale když už jsem tady byla, narazila jsem na zvláštní les. Byl celý zahalený v mlze. Já, jelikož jsem byla unavená, jsem tam usnula. Po probuzení se mi začala motat hlava, divně jsem viděla a špatně cítila..." odmlčela se, "No a je za lesem plným děr a jezerním lesem...směrem na východ..." odpověděla rovnou na dvě z jeho otázek. "Ráda se projdu," přikývla. Hm...dnes mám nějak povídavou náladu...obvykle tolik nemluvím...asi to taky bude příjemnou společností....však je to zatím nejpříjemnější setkání...z těch tří...tmavá se moc dlouho nezdržela a to vlče...to už nechci nikdy potkat...jo...bylo hrozně nevychované...to mi připomíná... "Hm...neznáš takové hrozně protivné vlče jménem Alastor?"

Takže...Smrt kamínky a Život květinky...to si musím zapamatovat...mohlo by se mi to hodit...Život jihovýchodně, v písečných kopcích, Smrt na sever ve zřícenině, chvílemi kývla hlavou, že poslouchá. Pak se ještě vlk zmínil, že Gallirea je magické místo, "Vím," přikývla na souhlas, "Dalo se to poznat už z toho jak mě přivítala," vzpomněla si na divnou jeskyni a mlhavý les, Tch...tam už nevkročím...zvláště do toho lesa. Pak jí něco napadlo, "Mimochodem, je tu hodně míst, kam vkročíš a ono tě to omámí?" Abych zase do něčeho nevletěla...to by mi tak scházelo...hm...tak mě napadá...nějaké kamínky mám...co kdybych navštívila tu Smrt a osobně ji potkala?

Whiskey jí začal vysvětlovat záležitost s magiemi, Hm...takže i on má magii...jak získat?...život a smrt...kdo to je?...za kamínky...to je pravda...nějaké mám...ale nenapadlo mě, že jsou k něčemu...to máš pravdu...alespoň u mě... Hned se chopila vyzvání, aby se dále ptala, "Jak "další získat"?...a kdo je ten život a ta smrt?" Zahrnula ho dalšími otázkami. Popravdě z jeho řeči nebyla moc moudrá a vyvolala ještě víc otazníků. Zvláště to získání další magie jí přišlo zajímavé, ale nešlo jí do hlavy, že by to mohl přivodit obyčejný vlk, Musí to být mocný kouzelník...nebo to není vlk, ale něco jiného...

Když přišla dolů, vlk si jí chvilku prohlížel a pak se představil, Takže Whiskey... "Já Tayne," taky se představila. Hnědý se posadil a odpověděl na otázku, že je zde od narození, ale byl už párkrát pryč. Pak se jí zeptal na to samé, to jí nebylo úplně po chuti, ale nedala to na sobě znát, "Jsem v Gallirei poprvé, přišla jsem na začátku zimy," řekla po pravdě. Stejně mě tu nikdo nezná...jméno myslím říkám poprvé...tak co... "Hm..."dostávala se k jádru věci, "a jak je to tu...s...magií?" konečně to bylo venku. Možná...že tu...ale ne, to je hloupost...hm...uvidíme co řekne...jestli to bude vědět...měl by to vědět, když je odtud....

Hned, jak jí vlk popsal cestu, se začala podle toho řídit. Opatrně šla podle okraje. Vlk se jí zeptal, jestli jde dolu, nebo ne, "Jdu dolů!" Zavolala a pokračovala v cestě. Za chvilku už viděla místo, kudy se tam vlk dostal a tak začala opatrně scházet. Jednou, dvakrát si myslela, že slítne dolů, ale naštěstí se tak nestalo. A už byla dole a zamířila k vlkovi. Konečně si ho mohla pěkně prohlédnout. Překvapilo jí, že má zlaté oči, jako vlče. Při tom jí napadla myšlenka, nad kterou vlastně ještě neuvažovala, Jak je to tu vlastně s magií?...možná by to věděl...mám se zeptat, nebo nemám? Zvědavost jí nedala, ale rozhodla se jít oklikou, "Hm...jak už jsi tu dlouho...tady v...Gallirei?" zeptala se. Jestli je tu noví, stejně jako já, tak nemá cenu se ho ptát...

Už se chystala vydat se dále, když se ze zdola ozval hlas, ptající se, jestli nepotřebuje pomoc, "Ne, díky." Odpověděla. Pak jí něco napadlo, "Jak jsi se tam dostal?" zeptala se. Že by uměl lítat? Doplazila se opatrně až k okraji a podívala se dolů. Výška to byla ohromná a dole byl hnědobílý vlk, který tam ležel pod stromem. To je výška...tam spadnou, tak je po mě, ani nemrknu...ale les je tu pěkný....a suchý, což je dobře...nyní...jinak bych si moc nepomohla, položila si hlavu na tlapy a v této poloze zírala dolů. A tam dole to vypadá krásně...nikdo tam na tebe nemůže...jen jak se tam dostat...toť otázka...a jak to vlastně vzniklo, tahle propadlá země...nebo hluboká puklina...nebo co to je...

//Východní Galtavar

Pokračovala přes zrádné kopečky a několikrát se pořádně vymáchala v bahně a při tom se mračila jako kakabus. Pak se před ní na obzoru ukázal les a ona k němu s radostí zamířila, Sláva, konečně konec... Došla k lesu, přičemž ještě párkrát spadla, ale tou už byla u lesa. "Sbohem krtci," zamumlala si. V lese to bylo méně rozmoklé, ale nyní už to bylo jedno, jelikož byla celá pokryta blátem, Musím počkat až to uschne...pak to odrbu o stromy a bude to. Zatím les čím dál tím víc houstl, bylo v něm příjemné pološero. Pokračovala stále dál, až se před ní začal zvedat menší kopeček. Vylezla na něj a jen tak tak se zastavila, aby nespadla dolů do propasti, Uf...ještě, že jsem si toho všimla, oddechla si a urychleně vycouvala pryč z nebezpečného svahu. "Brr""

//Aina

Pokračovala po proudu řeky, až se dostala k jezeru, To je vody...ale kam teď?...vydám se po okraji a třeba uvidím něco zajímavého...a tam pak půjdu, kývla spokojeně hlavou a pokračovala kolem jezera. Chvílemi se dívala na hladinu, jestli nezahlédne mihnout se pod hladinou rybu. Za chvilku opravdu jednu spatřila, neváhala a skočila po ní. Sice se jí ji podařilo zachytit, ale voda byla ledová a tak honem zase lezla z vody ven. Venku se otřepala a pustila se do své kořisti, Tak nevím, jestli jsem udělala dobře...je mi strašná zima a ta ryby je maličká...ale taky bych pak nemusela ulovit nic a později bych litovala... Zamyšleně pokračovala po břehu a bezmyšlenkovitě po chvilce odbočila od jezera pryč.

//Východní Galtavar

Hlásím se