Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//Řeka Mahtaë (jih) (přes Ústí)

Řeka nakonec Tayne, už notně zmoženou bráněním se nárazům do kamenů, vyvrhla na jakousi pláž. Byla poseta mušlemi a skořápkami různých mořských živočichů. Když se Tay jak takž vzpamatovala, rozhlédla se kolem. Tak tohle je moře...ještě nikdy jsem ho neviděla...jen maminka mi jednou o něm vyprávěla...prý nikde nekončí... Popošla váhavě blíž k břehu. To je krása...opravdu nevidím na konec... Zazdálo se jí však, že vidí na obzoru něco divného. Tmavý kouř...nebo mrak...že by sem mířila bouřka?...ale táhne se divně po hladině... Slunce se však už klonilo k západu takže už nemělo cenu něco pozorovat, jelikož by dotyčnému zasvítilo do očí. Nejspíš se mi to zdálo....v každém případě už se cítím mnohem líp...asi mě už ta chřipka pustila...hurá.... Švihla vesele ocasem. Hurá...škoda, že mě to odplavilo od Cass...snad jí ještě někdy uvidím....Tahle ta podivná země není snad tak velká, aby se v ní nějaký vlk dočista ztratil....

//Řeka Mahtaë (sever)

Tok postupně zpomaloval, ale nedalo se říci, že by se to jinak měnilo k lepšímu. Řeka se pořád kroutila jako had a měla v sobě velké kameny, do kterých se dalo krásně narazit. Bohové, jestli jste nějací, pomozte...jestli tohle přežiju, tak to bude zázrak... Jen tak tak se vyhnula jednomu obrovskému šutru. Uf...t bylo o fous.... V tu chvíli se před ní objevil další kámen a jen zázrakem se jí podařilo vyhnout. "Hepčí! Tohle je strašný, to už byl lepší ten sešup...hepčí!" Rychle zavřela pusu, aby jí do ní nenateklo a znovu se soustředila na cestu. Co budu dělat? Jé jej, to je malér...snad se Cass nepustila za mnou...ještě by se mohla utopit...ne, myslím, že za mnou neskočila...myslím, že na mě volala....jo, tak to bylo...

//Mušličková pláž (přes Ústí)

// Velké Vlčí jezero

Proud o něco zrychlil, ale jinak se toho moc nezměnilo. Tayne byla stále unášena a kvůli zrychlení na tom byla hůře než před tím. Ách jo...co budu dělat...za chvíli mi dojdou síly....a nechci pomýšlet na to, co se stane pak... Snažila se co nejvíce šetřit energií a tak jenom splývala a ani nezkoušela se vzpírat směru, kterým plula. Plula kolem nějakého přítoku, odkud se ozývalo podivné hučení. To mám štěstí, že mě to nenese tamtudy...to už bych byla dávno vyřízená...vhrr....to je k vzteku, že nemůžu nic dělat a jen jako trouba snášet, jak si se mnou řeka dělá co chce...poslední dobou mám strašlivou smůlu...nejdřív se dostanu do bažin, pak chytnu chřipku a nakonec mě uchvátí proud...teď by na mě třeba mohl spadnout strom...

//Řeka Mahtaë (jih)

// řeka Kiërb

Řeka ústila do jakéhosi jezera, Tady už jsem jednou byla...jo, je to tak...tak, tady bude proud končit.... Pokud si Tayne myslela, že v jezeře se proud rozplyne, šeredně se zmýlila. Nesl jí kolem břehu a nezdálo se, že by ztrácel sílu. Co budu dělat....no, v každém případě....ta řeka někde končit musí...přece není nekonečná.... "Hepčí!" Vyvedlo jí to z rovnováhy a chvilku si myslela, že se utopí, naštěstí za chvíli vlnění přestalo. Třeba někde poplavu blízko břehu a budu se tam moci zachytit... Unášelo jí to stále dál a za chvilku už viděla řeku, jež vytékala z jezera. Snad nepoplavu dál? Tok se zrychloval a Tay už zřetelně viděla, že míří rovnou z jezera ven, Ách! Pomóc! Co budu dělat? Musím se udržet co nejdéle na hladině....

//Řeka Mahtaë (sever)

"No...hepčí! byl celý do černa se světlými odznaky...hepčí!" na chvilku se zamyslela, Ale určitě bys ho poznala, hepčí! Snaží se působit roztomile...hepčí!" Líp ho asi nepopíšu...no nic, nedá se nic dělat... Pruhovaná podle všeho někoho hledala, "Bohužel, hepčí! Žádnou takovou, která by odpovídala tvému popisu, jsem nepoznala. Hepčí"
Jelikož už se cítila vyplavená, začala se zvedat, že půjde z vody. Na kluzkém kameni ji však uklouzla noha a ona spadla do hluboké vody. Tam jí vzal proud a začal ji unášet pryč. Normálně by si z toho nic nedělala, ale jelikož nebyla ještě úplně v pořádku, měla co dělat, aby se udržela nad hladinou, To mám opravdu štěstí...vhrr...snad se mi podaří dostat se pryč z toho proudu....i když zatím to tak nevypadá....

//Velké vlčí jezero

Takže jsem to odhadla správně... Správné odhadnutí ji uspokojilo, avšak tím spíš byla překvapená, když pruhovaná prý žádné vlče nepotkala. "Jedno jsem potkala v zimně, hepčí!...nějaký Alastor, Hepčá! Prolhanější a prohnanější vlče jsem ještě nepotkala. Hepčí!" strašně se mračila a švihala ocasem, až cákala vodu na obě strany, "Druhé, to jsem, hepčí! potkala nedávno. Hepčá! Na začátku se zdálo, že je hodné, hepčí! ale pak se mě nezastalo, když na mě vyjela nějaká, hepčí! vlčice, která se o něj starala." Rychle se uklidnila a už jen poškubávala špičkou ocasu. Tss...proradná vlčata...uklidni se! nesluší se, aby si se vztekala...nádech, výdech...tak, ať můžu normálně uvažovat.

Pruhovaná se posadila vedle ní do vody a začala se vyptávat, jak dlouho už tu je. Asi myslí v Gallirei. "Moc dlouho, hepčí!, ne." Na chvilku se odmlčela a pak ještě dodala, "Hm...he, he čí! popravdě se nedá říci, že bych tu žila, hepčá!...spíš procházím." Plácla ocasem do vody, až na ni dopadla sprška kapiček. "A ty jsi tu jak, hepčí! dlouho?" nějak se jí zdálo, že je také odjinud. Až teď si všimla, že má světlemodré oči. Že by vítr?...jestli je odjinud, tak by dávalo smysl, proč není tak protivná...to mi připomíná... "Už jsi potkala nějaké vlče? Hepčí!" Jestli mám jen já takovou smůlu, nebo je to tu prostě takový zdejší znak vlčat....no, jestli to byla náhoda, tak pěkně hloupá...

Zdálo se, že pruhovaná nemá se stonáním moc zkušeností, neboť byla z Tayne celá vystrašená. "No...místo zimy mi je teď horko, hepčí!...takže je to vlastně obráceně, he, he čí!...no a jelikož mě srst hřeje, hepčá!...jako přikrývka, začínám se z toho potit, he, he hepčičí!...což taky znamená, že bych už za chvíli mohla být...hepčí! zdravá." Pootočila hlavou na stranu, "Dělat s tím nemusíš nic, za chvíli to přejde samo."
S Cassinou pomocí se Tau vydala k vodě. Ještě si nebyla úplně jistá v chůzi, ale už se o ní nemusela tolik opírat a kráčela nejmíň z poloviny sama. Po chvilce se jí podařilo dostat k řece v místě, kde břeh celkem pozvolna klesal do vody. Proud jí trochu podrážel nohy a tak se co nejdříve posadila a nechala se chladit a omývat proudem.

Zatímco se postupně probouzela, ozvala se pruhovaná. Zněla trochu zmateně. Tayne hned otevřela oči a rozhlédla se kolem. "Co...hepčí!...Co se děje?" zabrblala. Hned se ale vzpamatovala a jelikož už horečka celkem ustoupila, myšlení ji už běželo celkem normálně. Co je na mě tak zvláštního?...Že by nikdy neviděla potícího se vlka? "Nic, hepčí! Se neděje. Jen se potím," řekla nezaujatě. Ale je to nepříjemné...jestlipak už se vzpamatovaly i nohy...mohla bych vlézt do vody...jednak by to teplotu možná úplně vyřídilo...ale hlavně jsem strašně zpocená... Pomalu se začínala zvedat. Už to bylo o dost lepší, ale stále to ještě nebylo ono. Horečka v ní stále ještě hlodala, i když už se cítila výborně.

Postupně přestávala vnímat okolí. I když slunce moc nehřálo, přeci jen stačilo na to, aby ji vysušilo srst. Možná k tomu napomohla i okolnost, že sama sálala horečkou. Začínalo jí být ve spánku horko, zimnice už definitivně přestala. Tayne se začala potit. Nejdříve jenom kapičky, ale za chvíli se z ní pot jen lil, že musel zmáčet i pruhovanou. Teplota trochu ustoupila, ale pocení nepřestávala.
Za chvilku se Tayne probrala, neboť kolem ní bylo strašně mokro. Já se potím?...asi jo...no nic...stejně jsem tak unavená.... Ani neotevřela oči a za chviličku se zase ozývala spokojené oddechování. Avšak ne na dlouho, Tay tentokrát probudila žízeň, Vždyť jsem před chvílí pila...to je zvláštní....

Dříve, než se úplně vzpamatovala z nečekaného pádu, už tam byla Cass a pomáhala jí z vody. Jelikož se Tayne podařilo trochu vody vdechnout, hned jak byla z vody venku, pořádně se rozkašlala. "Echm, promiň...echr...děkuju, že jsi mě vyt...echr...áhla!" Jej, to jsem měla štěstí! Pruhovaná se k ní přitulila a Tay nic nenamítala. Jednak příjemně hřála a jednak už se jí zase chtělo spát, takže se ani nenamáhala k odporu. Pomalu se jí klížily oči a ona upadla do polospánku. Ještě, že mně vytáhla...brr, zase je mi zima....a jsem celá mokrá...ale teď chci spát... Po chvilce spokojeně oddechovala, stočená do klubíčka. Chvilkami se sice třásla, ale vždy třesavka rychle přešla.

Cass dala Tayne na oplátku část svých kamínků. Co s nimi budu dělat?...no, v každém případě...si je nechám.... Pruhovaná navrhla, aby si u řeky chvilku odpočinuli. "Tak, he, he, hepčí! Tak dobře." Zimnice ji už pustila, avšak místo ní přišlo bolení v krku a rýma. Nejspíš mě už...ta teplota...pouští...tak to přeci jen bylo jen kráká chřipka.... Ještě si párkrát lokla a pak se začala zvedat. Ač ji však zimnice pustila, se sílou na tom nebyla o nic lépe než před tím. Ještě ke všemu břeh klouzal a tak v nejméně očekávanou chvíli ji podklouzla noha a po hlavě sletěla do vody. "Hepčí! Pomóblblbl." Potopila se pod vodu, a tak několikrát rychle hrábla pod sebe, aby se mohla nadechnout.

"Ttrrochchu lípp, nežž přepřed chchvíllí. Alele, zzzimma jeje mimi popořádd!" Je opravdu milá...možná až příliš....určitě za to bude něco chtít...ále, proč by ne...možná, že mě zachránila... Zatímco se Tayne pomalu sbírala ze země, podařilo se Cass najít cosi blyštivého. A hned to Tay pověděla, zatímco jí pomáhala vstát. "Chcešš jejedenn?" Do bude dobré poděkování...ovšem, jestli to k něčemu je...
Po chvilce uvažování se přestala zabývat kamínky a zamířila k vodě. Horečka už skoro jistě ustupovala, stejně tak zimnice. Na břehu si raději lehla, aby se nezřítila dolů. Pak už neotálela a s chutí se pustila do pití. Třeba mě to pustí...

//Kopce Tary (přes ještěří lučinu)

Cestou k řece se jí pruhovaná zeptala, co se jí to vlastně stalo, "Mmyslím, žže... jjsemmm...nanastydla." Jiné vysvětlení pro tento nepříjemný stav neměla a v tuto chvíli o nějakém jiném nehodlala přemýšlet. I kdyby chtěla, neměla by na to čas, neboť se musela udržet na nohu, i když se prodírali skrze větvičky a jiné věci. Doufám, že to brzy přejde...ještě, že je se mnou...jak to říkala...jo, Cass, nebo tak nějak...snad si to pamatuji dobře...
Po nějaké době, kdy se Tayne zdálo, že se každou chvíli složí, se mezi stromy zaleskla hladina a za chvilku už řeku viděli v celé své kráse. Ošetřovatelka se šla napít a Tay usoudila, že těch pár kroků, co zbývalo, by mohla ujít sama. Možná by se to i povedlo, ale najednou, když to nejméně čekala, o něco škobrtla a praštila sebou o zem. "Jauvajs!" Pesabydotohokop, liškabytosnědla, co to má být? Pomalu se začala sbírat a hleděla na to něco. Copak to asi je? Strčila do toho čumákem. V tu chvilinku zapomněla na nemoc i zimnici a vůbec ji nezajímalo, že se třese jako osika. Před ní v zemi vězeli dva křišťály. Někdo je tu nejspíš nechal...ať tak nebo tak,...tímto vás zabavuji, jelikož jste mi podrazily nohy.

Zatímco se snažila postavit, pruhovaná jí úslužně pomáhala, tudíž se cítila o trochu jistěji, "Ďekukuji," poděkovala. Na její otázku jí poradila, že nejblíž je nějaká řeka na západ. "Dodbřře!" souhlasila. Sice si úplně nebyla jistá, zda tam dojde, ale za pokus to stálo. Zdálo sem, že mladá vlčice si rozhodla hrát na ošetřovatelku, neboť se i nabídla, že jí tam dovede. "Toto budešš hohodnná!" Pomalu se tedy rozešla udaným směrem, na každém kroku ztrácející rovnováhu. Snad tam dojdu...musím tam dojít...voda mi pomůže...ano, jen tam dojít, to přeci není tak těžké! Za tu chvilku ušla jen pár metrů, ale už se jí šlo o trochu lépe, i když se nepřestávala třást. Když mi ta hodná vlčice pomůže....určitě tam dojdu!...Musí se to podařit!

//řeka Kiërb (přes ještěří lučinu)