Příspěvky uživatele

< návrat zpět

loterie 4

//Středozemní pláň

Vlk pokračoval ve své samomluvě, ale Tayne už ho poslouchala jen tak na půl ucha a spíše se zaobírala svými myšlenkami. Myslím, že dokud si sama se sebou nebudu povídat na hlas, což nehrozí, tak to moc vadit nebude...snad... Počasí nebylo zrovna příjemné, vítr se snažil vedrat vlčici pod kožich, naštěstí jí však celkem chránil. Zato šedý měl, jak se zdálo, se zimou problém. Třásl se jako osika a vypadal nejspíše ještě hůře než hnědá. Možná je nemocný...třeba má horečku...to by vysvětlovalo ty divné otázky....
Dostali se k jezeru u kterého Tay už ráno byla. Avšak nejspíše byla ještě rozrušená z toho, že nemluví, neboť pod popraškem sněhu ležela mrtvá srna. Stříbroočko ji hned zmerčil a hnal se k ní. Jestlipak mi kus dá....moc bych na to nesázela...ale přece nesní celou srnu...jenže jestli je hodně vyhladovělý, tak by klidně mohl...mám to smůlu...
Naštěstí či naneštěstí však šedák přecenil své síly, nebo se Tay mýlila v odhadu, jelikož ji vyzval, aby mu pomohla. Jindy by se nejspíše vlčice alespoň v duchu rozčilovala, proč jí rozkazuje, ale hlad dělá s vlky zázraky. Přikývla tedy a chytila ji za nohu. Tak schválně, jestli ji utáhneme....to je otázka...ale moc bych na to nesázela....přeci jen, srna je těžká i tak, na tož, když ani jeden nejsme očividně ve své kůži a ke všemu je ta srna celá zmrzlá, tudíž spolupracuje jěště méně než obvykle...jen, jestli se nám jí podaří rozmrazit...já si neporadím ani s vodou...a šedý má nejspíš myšlenky...jako Ingelo...nedokázal by si přečíst, co mu chci říct?

//Medvědí řeka

loterie 3

//Ohnivé jezero

Šedák pokračoval v rozmluvě. Asi ho začalo nudit, že mluví jenom on, protože začal vyšetřovat, proč nemluví. Theh, sázku...já se nesázím!...tss, taková hle hloupost, že ho to vůbec napadlo...jedině, že má ve zvyku uzavírat hloupé sázky on...ale nevypadá na to...ale zdání může klamat... Důrazně zavrtěla hlavou.
Poblíž bylo cítit nějaké ušáky, ale bohužel měli tentokrát štěstí. Ani jeden z těch dvou se neměl k tomu, aby je zkusil ulovit. To je na nic tohle to...takhle dost brzo umřeme hlady...é, to je na nic... Společník měl nejspíše podobné pocity, neboť se začal na hlas rozčilovat, kde jsou nějaká umrzlá zvířata. My jsme dvojka...jeden, co neřekne ani slovo a druhý, co i na hlas přemýšlí...proč se směju? Tss, asi mi ta samomluva nedělá dobře...ale hromdotoho, když už nemůžu mluvit, tak aspoň si to můžu trochu představovat...a zase to dělám...mno, vypadá to, že si jen tak neodvyknu....
Neznámý nepřestával ve svém monologu a Tayne se zdálo, že na ní chvílemi zapomíná. Což se tedy nebylo čemu divit, když z ní po celou dobu nevypadlo ani slovo. Jo, to máš pravdu, že tu nejspíš nic nežije....snad na něco brzo narazíme....nebo na někoho...pomalu mi to začíná připomínat naše putování po ostrově...ale to byl ten hlad strašný...naštěstí v takové fázi ještě nejsem...a snad ani nebudu, po druhé to zakoušet nechci...brr, lepší na to nemyslet...avšak když si tu budu připomínat, zase mám sama na sebe pořádnou pák...už zase začínám...

//Medvědí jezero

loterie 2

Tayne si nebyla jistá, s čím chce vlk pomoc, ale stejně přikývla. Co kdyby si to stříbroočko zase rozmyslel a považoval jí za nepřítele. Nevypadá dobře...třeba byl také na tom ostrově...však tam byla ještě nějaká druhá skupina...a ta měla jen dva členy...ale ne, to je hloupost....brr...dneska nejsem ve své kůži...
Šedý se nejspíš rozhodl, že si z ní udělá cíl na vylévání hněvu, Já chromá nejsem...skoro...tss...to je k vzteku, pesabydotohokop, hromablesky...a nemůžu nic říct...uklidni se...jestli se zase budu vztekat, mohl by po mně skočit...což by nebylo zrovna nejlepší... Společník pokračoval v hlasitém uvažování, tentokrát v něm už figurovali oba. Mno...vyhlídky máme dosti...é...mizivé... Přikývla, že souhlasí s jeho názorem. U otázky se však zarazila a zůstala stát na místě. Třeba je tohle to nějaký sen...třeba už jsem po smrti a tohle se děje někde...na druhé straně? Zavrtěla hlavou.
Úvahy neznámého pokračovaly. I kdybych měla nějaký nápad...bylo by to k něčemu? Ne...takže...no, stejně bude dobré nad tím popřemýšlet...nejlepší bude, když seženeme třetího do party, takového, který bude schopný lovit...a bude ochoten nám pomoct...to bude vzácný exemplář....jelikož se tu skoro nikdo takový nevyskytuje...možná Cass...ale otázka je, jestli umí lovit....a jestli by se o mě chtěla zase postarat...nebo Whiskey...ale ten mi hlavně poradil...nevím, jestli by pomohl i jinak...tak a to jsou asi všichni...pokud nepočítáme Sunstorm a Phantasii...ty by mi pomohly...kdyby tu byly...

//Středozemní pláň

loterie 1

Šedý byl spokojen, že je vlčice opravdu živá. Copak se tu potulují i neživé vlčice?...I když, dalo by se uvažovat o tom, jestli vůbec živá jsem, když jsem dostala tou věcí do hlavy....a pak jsem najednou tady... Následovala další otázka, tentokrát už více normální. Samozřejmě, že umím lovit, už chtěla kývnout, když se zarazila, Ale zrovna v tuhle chvíli ne....vždyť nemůžu pořádně běhat, natož skočit...hromablesky...
Horší bylo, že její vztek se jakýmsi způsobem dostal na povrch, i když se zásadně vždy tvářila neutrálně a hlavně, že si toho stříbroočko všiml. Už se po ní hnal, ale najednou se svalil do sněhu. Co to?... Podivné bylo, že se ten vlk vůbec neměl k zvedání, To je divné...ale možná se mu něco stalo...třeba má jen výbušnou povahu, to je klidně možné... Popošla k němu blíž. To je na nic, že se ho nemůžu zeptat, co mu je...budu to muset zkusit výrazy v obličeji...jenže vím já, jak se mám tvářit, když mám starost? Nevím...ještě ke všemu je to nedůstojné, porušila bych tím zásady naší smečky....a bohužel je to nevyhnutelné....brr, ale jak mám teda dát najevo, že se ptám, co mu je?...doliščínory...v tomhle se má někdo vyznat, stejně se nic z toho nedoví...no jo, jenže pak bude celé tohle přemýšlení na nic...a hlavně se s nikým nedomluvím...budu se muset snažit... Podívala se na něho, naklonila hlavu na stranu, ale výraz byl jakýsi divný.
Po chvilce se šedý zvedl a měl se k odchodu. Tayne už zase zapomněla, že nemluví a chtěla zakřičet "počkej", ale jen na prázdno otevřela tlamu. Vydala se tedy za ním, jak nejrychleji jí to bolavá záda dovolovala.

Jak tam tak uvažovala a nadávala, vynořil se odkudsi šedivý vlk. Asi byl trochu mimo, neboť se začal vyptávat, zda je živá. Tayne už otevřela pusu, aby odpověděla, když si uvědomila, že by to k ničemu nebylo. Co teď? Nevypadá zrovna nejpřátelštěji.... Protože jinak odpovědět nemohla, jenom přikývla hlavou. Tak a teď se naštve, že si z něj dělám šprťouchlata a vrhne se na mně...to jsou krásné vyhlídky...až já potkám ty šipkostřelce, tak je rozdupu na prach....udělám z nich sekanou, roztrhám je na cáry, ať si mě nepřejí...hrr... Vztekle švihla ocasem, ale hned se vzpamatovala a zase se tvářila neutrálně. Strašně mě to rozčiluje a to zatím nemluvím jenom den...třeba si na to zvyknu...snad....ale stejně jim ukážu, ať si nemyslí, že mi utečou!

//Medvědí jezero (přes Středozemní pláň)

Cesta jí zavedla k dalšímu jezeru, tohle ale nebylo zamrzlé a zdálo se jí, že je u něho o maličko víc teplo než jinde. To je divné...a silně podezřelé... Přiblížila se obezřetně k vodní hladině, byla divně barevná. Brr, co to je? Polekaně odskočila a kdyby mohla, zaskučela by bolestí, jak jí louplo v zádech. Jauvajs...takže skákání není dobrý nápad...do krtiny, tohle je na nic...kdybych jen nemohla mluvit, jenže mě ještě musí bolet záda! Ani pořádně zahromovat nemůžu, hromablesky...až já potkám ty šipkostřelce, tak jim něco povim, é nepovim, no to je jedno....hlavně uvidí a ta je to hlavní....uvidí za to, co mi provedli...já jim ukážu.... Přestala se ovládat a vztekle švihala ocasem, zatímco očima metala blesky. Ukážu jim...že je bude mrzet, že na nás zaútočili, že nás tam vůbec dovezli! Pomstím se za Sunstorm i Phantasii, ať si mě nepřejí, ti....slimejši!

//Medvědí řeka

Řeka jí dovedla k jezeru a tam skončila. Jezero bylo zamrzlé a takhle ráno na ně byl překrásný pohled. Jak to, že tu je sníh...a že je to jezero zamrzlé...Pesabydotohokop, co to je za hlouposti? Až já někoho najdu, tak se ho...nezeptám... Posmutněle vzdychla, To je na nic...jak se mám něco dozvědět, když nic nepovím...domluvím se vůbec s Životem...no, aspoň to zkusím...za zkoušku přeci nic nedám...snad....
Pomalu se odpojovala od jezera a zamířila více na jih. Byla vůbec ta výprava k něčemu dobrá? Kouř tu není...ale byl tu někdy? Nebyla to jen iluze, jak nás nalákat na ostrov a postupně vyvraždit? Bylo vůbec k něčemu, že Sunstorm s Phantasií zemřely?...A nebyli jsme sami...na té lodi, co jsem zahlédla, než jsem ztratila vědomí, byli ještě dva neznámí vlci...kdo to asi byl? Možná, že někdy na Duncana nebo Bouři narazím...tak se jich pak zeptám...ech, nezeptám....ale třeba mi to poví sami...

//Ohnivé jezero (přes Středozemní pláň)

//Křišťálový lesík

Stromy ustupovaly a rychle běžící řeka se vinula bílou plání. Na východě začínalo svítat, první paprsky dopadaly na sníh a tvořili tak dojem, že je celý z křišťálu. S tímto bílým a zářivým jevem kontrastovala stále ještě temná obloha, na níž bylo vidět ještě poslední hvězdy. Ale Tayne se stále tvářila nevesele. Ani představa klidného dne, kdy to nevypadá, že by mělo sněžit nebo foukat, jí nepozvedla náladu. Je pravda, že nikdy toho moc nenamluvila, ale nic nenahradí možnost zanadávat si pěkně od plic, nebo vyptávání se na různé otázky. Od teď si bude muset všechno nechat pro sebe, pokud jí nenapadne, jak nahradit řeč něčím jiným. Všude sníh...jak se tu tak rychle objevil? Vždyť když jsme odplouvali, nebylo po sněhu ani památky...byl podzim...

//Medvědí jezero

Ano...a myslím, že to bylo něco ostrého...ale proč tu zůstávám? Bude svítat, tak by byl čas vydat se na cestu...k Životu... Nastražila uši, poblíž uslyšela jemné šplouchání. Vydala se po zvuku, přičemž při tom ničila souvislou pokrývku sněhu. Šlo se jí těžce, stále byla jaksi mimo a záda pořád bolela, To rozchodím...a bude to...
Za chvilku už byla u jakési řeky. Nejlepší bude, když se vydám podél ní...alespoň se neztratím někde v lese...což by se mi v tomhle stavu mohlo klidně stát... Rázně vykročila po proudu. Chtělo by to něco ulovit...ale takhle to půjde dosti těžko...nedá se nic dělat, budu to muset vydržet...ono mi taky nic jiného nezbývá...že? U liščí nory, to je k vzteku, že nevydám ani hlásku...no, aspoň si to můžu představovat...že mluvím....tss, až já ty dvojnožce najdu, tak z nich nadělám sekanou...ale nejdřív se musím dát do pořádku...

//Medvědí řeka

//přinesla Mrtvolka (z Osudovky)

Obklopovala jí tma, poslední, na co si vzpomínala, byla rána do hlavy a pak už nic. Co se to stalo? Jsem mrtvá? Opatrně otevřela jedno oko. Kolem se stmívalo a všude byly kupy sněhu, Co to? Otevřela druhé oko. Jauvajs...asi jsem spadla...ale, kde jsou šipkostřelci? Dala se do ní panika a chtěla se postavit. Šlo to těžce, cítila se, jako by po ní přeběhl zubr. Zvláště záda jí hrozně bolely. Chtěla bolestí vykřiknout a. A nic. Nevydala ani hlásku. Co to? A kde to jsem? Rozhlédla se kolem. Od doby, co se vydala s ostatními zachraňovat Gallireu, musela uběhnout už nějaká doba. Všude bylo bílo a místo, kde se probrala, vůbec nepoznávala. Byla si jistá, že tu nikdy nebyla. Co to je? No, alespoň to vypadá, že jsem zpátky... Úlevně vydechla, Tady po mně nikdo střílet nebude...horší je, že vůbec nejsem ve své kůži...a ještě horší je, že nemůžu mluvit... Zkusila udělat krok. Nebylo to tak hrozné, i když bolest zad byla pořád stejná. Kdyby mě teď chtěl někdo ulovit, tak bych se mu neubránila...a ani by nevěděl, kdo jsem...a pokud už nikdy nebudu mluvit...měla jsem se představit těm třem...jelikož Sunstorm i Phantasia jsou mrtvé...to je k vzteku...ale k Životu půjdu, od toho mě nikdo neodradí...pořádně zesílím a pak se za nás za všechny šipkostřelcům pomstím...mimochodem...je divné, že jsem na živu...vždyť mě někdo uhodil do hlavy...pokud vím...

//Osudovka byla moc hezká a mockrát děkuji za odměnu. Prosím 1 hvězdičku do síly, 1 do rychlosti, 1 do vytrvalosti, 1 do obratnost a 1 do taktiky lovu.

Celá skupina se mátožně trmácela dál. Černý ten výslech nakonec vzdal, řka, že má Tay štěstí. To by mě zajímalo...é, to je jedno...je mi, jako při té nemoci...škoda, že tu není Cass... Vnitřnosti se jí z hladu kroutily jak hadi, nebo něco podobného. Kdyby na ní někdo nyní zaútočil, ani by se nebránila, možná by to dokonce přijala s ulehčením, že už je toho utrpení konec.
Avšak místo nepřátel jí udeřil do nosu pach něčeho určitě poživatelného. A hurá za tím! Než to někdo sní! Trochu zrychlila svůj mátožný krok a za chvilku už byla u toho. Na nic nečekala a dala se s ostatními svorně do jídla. Hlad je nejlepší kuchař...to je dobrota...pravda je, že bych bývala klidně i ohlodávala kůru ze stromů...takže se není čemu divit...
Když byla syta, hned se svalila do trávy a s blaženým úsměvem začala pospávat. Bohužel, blaženost netrvala dlouho, neboť se začaly ozývat jakési hlasy, ježto nápadně připomínaly šipkostřelce. Ha, zase oni! Černý oznámil, že jim ukáže a vydal se pryč, přičemž Lilith ho následovala. Šedá, která se představila jako Bouře, je následovala a Tayne, kterážto nechtěla vypadat jako zbabělec, se vydala za nimi. Aspoň pomstím Sunstorm...a Phantasii...já jim ukážu, těm krákorům!

Neznámá vlčice se nepředstavila, nedalo se však říci, že by to Tay nějak zvlášť trápilo. Nyní byla důležitá pouze otázka jídla. Bohužel, dřevěná jeskyně zklamala. Uvnitř byl jen prach a nějaké harampádí a pár barevných kamínků. Dají se jíst? Ne, tak nemá cenu se jimi zabývat. "Asi jo," vydali se zase zpátky ke Lilith a Hledačipokladu.
Škoda, že tam nic nebylo...proč se ten černý zastavuje? Asi má taky hlad... Povědomá nic neříkala, zato černý se dal do výslechu. Schválně se natáhnul, aby se na ní mohl dívat z vrchu a začal jí vyslýchat co tam našli. Co ten má za právo mě vyslýchat? "Prach, staré haraburdí a nějaké kamínky...víc toho tam nebylo," z důsledku hladu se jí hned chtělo po černém skočit, ale podařilo se jí to nedat najevo. Otrapa...nepokusil se zachránit Sunstorm...a ani si nic nedělal z Phantasie...a chce si hrát na alfu...tss...a co jsem mu vlastně udělala? Třba mu jen tečou nervy....z hladu

//nedělat nic (jít dál)

//prozkoumat chatrč

Nálada byla pochmurná. Po vyjasnění situace a kam se ztratila Phantasie, se vydali dále. Žízeň už nebyla tak hrozná, zato hlad rval Tayne útroby a uzloval je do roztodivných vývrtek. Černý, který před tím blábolil o pokladu, byl nyní jaksi nemluvnější a Smrtpřivolávačka také nehýřila nadšením. To je divné...jako by tu nic nežilo...a přitom to vypadá na pěkný les, nebo prales....možná to tu šipkostřelci vylovili...nebo vyplašili....kdyby jeden dupal jako oni a vyřvával, taky by toho moc neulovil...možná proto se na nás také tak vrhli...pesabydotohokop já mám hlad!
Po chvilce cesty džunglí, Pravárukahledačepokladů začala rozhovor. Asi jí začínají téct nervy...já se jí vůbec nedivím...ale mohla by si to nechat pro sebe...Ten černý byl pod vodou? Tmavá pokračovala ve skoro-monologu. Nejdříve blábolila o krásném dni a pak se začala představovat. "Já jsem Tayne," poznamenala. Lilith? Dobře...
Celkově měla černá Lilith morbidní náladu, na otázku Smrtpřivolávačky neodpověděla zrovna nejpříjemněji, ale nejspíše to byla pravda. Chudák Sunstorm...u nás byl vždycky někdo, kdo na konci nějaké události opěvoval hrdinské činy a chválil mrtvé...škoda, že tu nikdo takový není...
Z myšlenek jí vytrhla šedivá, ježto upozornila na jakousi dřevěnou věcičku. "Možná právě proto," poznamenala na slova černé. "Půjdu s tebou," oznámila objevitelce a vydala se opatrně za ní. Třeba to není nejlepší nápad...ale třeba už bude po všem...