Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Bouře se bavila s kýmsi a Tay stejně necítila potřebu se jí ukazovat. Zato jí to táhlo k zvláštní skupince, zvláště jeden, mladší vlk jí byl povědomý. Kdo to je? Určitě jsem ho už viděla....ha, to je ten lump Alastor, ten ničema, ten budižkničemu co byl tak nesnesitelný...to je zvláštní...ale mám pocit, jako by mě to k nim táhlo...a zdá se, že nejsem jediná...hromablesky, tohle je silně podezřelé...jako by se mi v hlavě usadil nějaký hlas...který mi šeptá, že mám jít blíž k tomu staršímu divně počmáranému, co má pach podobný Alastorovi...mno, myslím, že tomu nemá cenu vzdorovat... Nenápadně se připlížila blíž, ale ne zase moc a posadila se do sněhu. Co to je? Ha, ta budou zase nějaký čáry...až já toho dotyčného, co vymýšlí tyhle vylomeniny, najdu, ať si mě nepřeje...určitě je to ten samý, co nás vylákal na ten ostrov...to že jsme se tam octli určitě nebyla náhoda...a ani to, že jsem se pak samovolně ocitla zase tady a nemůžu mluvit...no, ale můžu si za to sama...neměla jsem tam ani sem lézt...teď si ponesu následky...

//Křišťálový lesík (přes Náhorní plošinu)

Pomalým krokem šla bílou a mokrou krajinou. I když už zjistila, že jde na druhou stranu, než kam měla namířeno, momentálně jí to bylo jedno. Konečně si nechala poradit od svého opatrnějšího já a vydala se shánět informace. I když otázka byla, jak něco zjistit, když nemůžete mluvit.
Nohy jí donesly na okraj údolí. Bylo možné zaslechnout bzučení, jako kdyby se v okolí usadily včely, což byla samozřejmě hloupost, nebo alespoň v to Tay doufala. Zajímavější bylo, kdo se nacházel v údolí. Byla tam jakási vlčí sešlost. Co mi to připomíná, ha? Na obzoru černé mraky a vlk s vlčicemi sedí na pláži a pak všichni jako troubové naskáčou na vor...včetně mě....tss, tentokrát je místo kouře bzučení...ale jinak je to to samé...také skupinka nevinných vlků, kteří se za chvíli stanou objetí osudu...takže já odcházím...určitě nechci podruhé smrt pokoušet... Měla se k odchodu, když tu náhle jí do nosu udeřil povědomý pach. Podívala se pozorněji na tu sebranku a opravdu zahlédla známou vlčici. Bouře...heh, co to do mě vjelo? Copak jsem zbabělec, nebudu před tím utíkat, ať už to bude cokoliv...přece tady není moře, aby nás to někam mohlo odplavit... Po chvilce váhání sešla dolů a připojila se k ostatním.

//s Norou jemně manipulováno na povolení Wizku

Šedá se následně nejspíše urazila, jelikož něco zlostně zasykla a odkráčela. Co to bylo? Tomu aby někdo rozuměl...to už je druhý divný vlk...jeden je strašně upovídaný a druhý je sebevražedný zbabělec...no, alespoň mi to dává jistotu, že jsem opravdu zpátky...nikde jinde se takoví blázniví vlci nevyskytují...
Vánice již před nějakou dobou ustala. Sníh začal vlhnout a byl takový divný. Sláva...můžu jít dál... Problém byl, že za vánice ztratila pojem o čase, takže nevěděla, na jakou stranu se vydat. Tak se někam vydám a někam dojdu...Život mi neuteče...doufám...třeba aspoň potkám někoho, kdo ho zná...třeba by mě mohl představit...a taky vysvětlit, jak to vlastně funguje...Whiskey mi sice cosi říkal...jenže to už bylo v létě a stejně nevím, co přesně mám dělat, až tam dojdu...jo, takže to stejně odložím... Zatočila se do kola a vydala se na tu stranu, kde se zastavila.

//Údolí morény(přes Náhorní plošinu)

//hlásím Tayne

Šedá, hned jak jí zmerčila, začala mluvit, ale asi jí nebylo dobře, protože strašně kašlala. Jestli to chytnu, tak to bude legrace....budu kašlat bezhlasně...tss, jako by mi ještě tohle chybělo... Když vlčice zmohla kašel, hned pokračovala v přerušené jednostranné konverzaci. Na první otázku pohodila hlavou, jako že neví, Vypadá to, že si tahle chce zoufale povídat...to bude zklamaná, až zjistí, že jí toho moc nepovím...a to bych tak ráda něco řekla...hromablesky ani zavrčet nemůžu....jediný, jak můžu komunikovat, je prostřednictvím výrazu tváře...což je pro mě, žel bohům, dosti složité...
Vlčice byla nejspíše sběratelka drbů, jak vyplynula z následujících slov. Tay se pokusila zatvářit omluvně, pak otevřela a zavřela tlamu a zavrtěla hlavou na znamení, že nemůže mluvit. Snad to pochopí, i když, na to bych úplně nesázela...třeba si toho ani nevšimne, však si stejně pořád vede svou...

loterie 11

Šedý chytrák odkráčel kamsi do vánice a Tay zůstala v lese sama. Musím počkat až přestane sníh...a pak se vydám na cestu... Nějakou dobu odpočívala stočená pod stromem, ale po chvilce už toho měla plné zuby. Ke všemu ještě měla strašný hlad a nezdálo se, že by se zde něco k snědku vyskytovalo. Pomalu jí zase začal ovládat vztek, už delší dobu měla pocit, že by bylo dobré na někoho příhodného pořádně vyletět, jenže problémem bylo, že nemohla mluvit, nikdo tu nebyl a hlavně to bylo nedůstojné.
Jak tak bloumala tím hloupým lesem, zaslechla hlas kohosi, kdo volal nějaká kuřata. To zní, jako když liška láká králíka do pasti...a co, aspoň zjistím, kdo to volá...to se vždycky hodí... Vydala se po hlase. Po chvilce zahlédla šedivou vlčici. Co tu dělá? Na to samé by se mohla zeptat i mě....Proč jsem si jí dosud nevšimla? Byla jsem vzteky mimo....vrr, to je k vzteku, na nic se nemůžu...na to už jsem nadávala před tím...nemá cenu se rozčilovat, určitě mi to sama poví, nebo si budu muset nechat zajít chuť... Tázavě se na šedivou zadívala, aby jí tím vyzvala k nějakému hovoru. Snad něco poví...když už nemůžu mluvit já....dvě němé, to by zase byla sešlost...to je blbost, vždyť před chvílí volala...takže to nemohla být ona....takže určitě mluví...no, je na tom určitě líp než já...hlavně, aby neměla hlad a nebyla vlkojed...heh, co mě to zas napadá za hlouposti...asi jsem z hladu trochu mimo...no, ještě to není tak hrozné, ještě můžu myslet, už to bylo horší...jo, na ostrově to bylo stokrát horší...

Loterie

Počasí bylo stále stejně strašné, proto to bylo překvapení krásné, když Tay narazila na liščí noru, jež byla schována u paty stromu. Tady se schovám před sněhem, až to přestane vylezu ven. Myslela si vesele, a tak hup do závěje. Protáhla se úzkým vchodem, jež byl stavěn liščím rodem. Už tam budu za chvíli.... Chlupy o něco zavadily. A už je uvnitř hurá sláva a v duchu vesele zajásala. A tam stočená do klubíčka, spinká tam sladce ta lištička, co postavila tuto noru, Tay už hledá východ z domu.
Tu se liška probudí, na vlčku se zazubí, "Pěkně vítám u nás doma!" vesele na vlčku zvolá a přitom tak mimochodem, stojí mezi ní a vchodem. "Bohužel tu teď nic není, však jsem měla plno dětí, avšak přesto vítám tě, ty v tom mokrém kabátě." Co je to za šílence? Zde se mi spáti nechce...raděj venku ve vánici, nežli s liškou ve světnici.
Liška mele pořád svou, slova linou se teď tmou. "Budeš moje kamarádka," přičemž hlídá zadní vrátka, "Budeme si spolu hrát!" Proč nemůžu povídat? Z té lišky mě uši brní a jsem tu jako na trní... Hledá, hledá cestu jinou, slova stále jen se linou. "Pověz něco přeci jen, venku je už bílý den!" To je strašné tohle to, proč sems lezla popleto? Štěstí je, že je liška malá, hnedle bych jí já přeprala. Takže hurá zase ven... Oči jako modrý len, blýsknou rychle k lišce. A hned jako v knížce, srazí ji k zemi, před sebe hledí, jak za patami hoří, jak se zem za ní jen boří, prodrala se tunelem, Hurá, běžím zase ven!

Posty:
29. 12. - 2. 1. - 7 lístků
4. 1. - 1 lístek
7. 1. - 1 lístek
10. 1 - 1 lístek

Rozcestník:
Nora zrzavé lišky - 1 lístek

Celkem:
13 lístků

loterie 10

Šedý pokračoval ve své litanii. Pro změnu nenaříkal, že chce umřít, ale vyčítal jí, že tam nechala jídlo. Já mu ukážu...ne, neukážu...ten uvidí, jen co přejde tahle vánice...já mu jednu vrazím...vrr....škoda, že nemůžu mluvit...to bych mu něco pověděla...něco velice poučného...o tom, že je zbabělec a nevděčník a otrapa...no, pořád je to lepší, než to vlče...ten Alastor...ten má štěstí, že jsem ho pak už nepotkala...ten by se se zlou potázal...
Stříbroočko se po nějaké době zmátořil a oznámil jí, že odchází, přičemž dodal, že bez ní. Sláva...tak to vypadá, že to překonal...už zní zase jako na začátku... Přikývla, napůl na to, že rozumí a na půl na pozdrav a pak už jen sledovala, jak míří pryč.
Hodně štěstí...třeba se po zimě potkáme...třeba mi potom ještě poděkuješ otrapo...ale teď k důležitějším věcem...je tu zima jako v morně a já chci přece k Životu...takže na jih...jenže jak jih poznám v téhle čině? A ještě ke všemu moc sněží...asi přeci jenom chvilku počkám...až se vyčasí...a pak hurá za ním...doufám, že umí číst myšlenky, jinak to bude trochu obtížné, nějak se dorozumět...když je to bůh, tak snad bude rozumět...a pak se vydám za Smrtí...ale nejdříve k životu...abych vyřešila záležitost s mojí vodní magií...jelikož momentálně je úplně nanic...což, jak uznávám, je dosti k ničemu...jó, Ingelo měl štěstí...i když toho se svojí magií také moc neuměl, alespoň vždycky odhadl, co si kdo myslí...ale já? Já s ní nenadělám nic...

loterie 9

//řeka Řeka Mahtaë (jih)

Stříbroočko pokračoval ve svých blábolech. Nejspíše se však opravdu trochu vzpamatoval, jelikož když se ho chtěla pokusit odtáhnout sněhovou vánicí někam pryč, tak byl zásadně proti tomu a raději šel po svých. Třeba se konečně trochu probral...snad...doufejme...hlavně, aby toho potom nelitoval...ale aspoň si schovám trochu síly na později...to se vždycky hodí...zvlášť v takovém hle nečase...brr, ale je pěkná zima, snad ty stopy někam vedou...někam do závětří...do lesa, jeskyně...prostě někam pryč...tohle je strašné počasí...škoda, že tu není jako na tom ostrově...ne, ne, raději budu tady mrznout, než se nechat honit šipkostřelci...ba ne, to už raději budu bloudit v tomhle čase nečase....
Králík, či jaké to byly stopy, opravdu zamířil do bezpečí. Kdyby bylo o trochu více vidět, mohla by Tay s údivem zjistit, že je to ten samý les, ze kterého ráno vyrazila. Tady je to lepší...jsou tu nějaké stromy...kde to asi jsme? To je asi celkem jedno....momentálně jsou důležitější věci na práci...například nezmrznout...a neztratit z očí toho druhého...i když, moc bych se nedivila, kdyby se šedák pokusil o zasypání v závěji....snad už ho to přešlo...ale asi bych na to moc nespoléhala...vypadal rozhodnutý, že to vzdá...takže spíš ne...snad se mýlím...ale obávám se, že jsou to jen plané naděje...pesabydotohokop, proč je tak tvrdohlavý? Koho mi to připomíná, ha? Kdo šel jako trouba zachraňovat Sunstorm, aby nevypadal jako zbabělec...já mám co říkat...

loterie 8

Zatím co ho táhla, šedý místo aby pomáhal, jen bezostyšně mluvil o tom, že stejně umře. Měl bys být vděčný za to, že jsi se vrátila...a že se ještě můžeš zapsat do vlčích dějin nějakým hrdinským skutkem...a místo toho jen nadává, že je naživu...nevděčník...kdybych byla ten, který tomuhle všemu vládne, za trest bych mu dala nesmrtelnost...ha, to by byl trest, za takové zbabělství a nevděčnictví...má štěstí, že je teď mimo...jinak by koukal...
Když byl stříbroočko konečně v provizorním úkrytu, vlčice si bezhlasně oddychla a přivřela oči. Ten nevděčník pokračoval v mluvení o smrti, tentokrát i o Taynině. Není náhodou příbuzný Smrtpřivolávačce...é, tedy Bouři....její téma bylo dosti podobné...a stejně otravné... Od té doby, co Tay oněměla, ztrácela svůj klid a čím dál častěji se rozčilovala, i když v duchu. Mohl by s tím přestat...
Bohužel, odpočinek netrval dlouho. Přihnal se prudký vítr a nebe zbělalo a začal se sypat sníh. Přihnala se sněhová bouře. Jako na zavolanou... pomyslela si trpce, když závan větru zbořil jejich úkryt. Musíme se schovat... sebrala zbytky svých sil a rozhodně s kulhavým podtónem vyrazila k šedému. Dříve, než ho chytila zase za kůži, podívala se na něho pohledem, který mimo jiné upozorňoval, že jestli se odváží nepomáhat s chůzí, tak ať si jí nepřeje. Tak...teď hlavně kudy do bezpečí... V metelici zahlédla stopy od králíka. Bylo podivné, že ho nezavětřila, ale teď nebyl čas na úvahy. Králík se tu jistě vyzná...takže bude nejlepší ho následovat... Vkročila po stopě, přičemž měla pocit, že každý krok je krokem posledním.

//Křišťálový lesík

loterie 7

Šedý byl, aby se tak řeklo, neschopný. Vůbec se nenamáhal spolupracovat, prostě se nechal vláčet jako kus hadru. Ještě ke všemu místo vrčení kníkal a celkově se choval nevlčsky. To by ještě Tay tolik nevadilo, však mohl být vyčerpaný, což byla také pravda, ale když začal prosit, aby ho nechala zmrznout, měla toho tak akorát dost. Je to prachsprostý zbabělec...bojí se problému postavit čelem a tak chce před ním utéct...do náruče smrti...tss...trubka jeden...a to se před tím choval celkem normálně...a stačilo jedno zhroucení...tss, škoda, že mu nemůžu pořádně vyhubovat, aby se probral.
Když už nic, upřela na něj ten nejzuřivější pohled a nejraději by na něj zavrčela, aby se přestal chovat jako štěně. Takhle po něm jen vrhala nepřátelské pohledy. To však neznamenalo, že by ho nechala svému osudu, právě naopak ho ještě usilovněji táhla k vyhloubené jeskyni. Možná si tím odčiňovala to, že nechala dvě vlčice umřít. Já mu ukážu...jen co se trochu vzpamatuje, dám mu takovou facku, že na to do smrti nezapomene...to aby si pamatoval, že takhle se správný vlk nechová....takový zbabělec...podívejme, jak zdání klame...
Když konečně byli u cíle, vlčice ho jednoduše nacpala dovnitř a sama si lehla u vchodu, aby třeba stříbroočkovy nenapadlo utéct. Kdo ví, co se mu honí tou jeho pomatenou hlavou...třeba by schválně utekl, aby mohl zmrznout...to bych si nemyslela, že je takový zbabělec...nevypadá na to...jo, jenže když vezmeme v potaz, jak jsem se chovala na té bažině...no, umřít jsem nechtěla, tudíž tenhle se bojí ještě víc než já tenkrát...

Miniakce:
2 lístky

Celkem:
2 lístky

loterie 6

//Medvědí řeka

Jejich výprava pokračovala. Čím dál pomaleji a čím dál únavněji. Zvláště šedý společník vypadal špatně. Asi byl také trochu mimo, jelikož místo aby šetřil silou a snažil se to nějak doklepat, jenom stále zuřivěji za srnu trhal, což vedlo k přesně opačnému výsledku, než jakého se snažili dosáhnout. A kdo si má dávat pozor, aby nedával najevo vztek, aha? Vypadá to, že je ještě víc vynervovaný, než já na začátku...co mu je? Jestli takhle bude pokračovat, tak nevydrží a co s ním pak budu dělat?
Po nějaké době se obavy hnědé vyplnili. Stříbroočko to už nevydržel a svalil se bezmocně do závěje sněhu. Třásl se při tom jak osika a drkotal zuby, přičemž blábolil něco o tom, proč nemohl umřít. A je to tady...co s nim budu dělat? To nepoznal, že už toho má dost? To jsme si nemohli odpočinout? Muselo to zajít takhle daleko?...Ách jo, to je trouba...normální vlk by se ani nepokoušel v takovém stavu něco táhnout...
Rozhlédla se kolem a vybrala si tu největší závěj. Následně se jaksi zavrtala dovnitř a pokusila se udělat jakousi jeskyňku. Snad to chvilku vydrží... Následně se zase vyhrabala ven a namáhavě se vracela pro šedého v závěji. Čapla ha za kůži za krkem a začala se ho snažit dotáhnout do tohoto provizorního úkrytu. Vevnitř se to snadno zadýchá a bude tam teplo...takže se tenhle zmrzlík pořádně zahřeje...a snad se trochu vzpamatuje...srna bude muset počkat...sama jí neutáhnu...snad se nebude vzpírat, co já vím, co se mu honí hlavou...třeba chce umrznout...kdyby mě tak nebolely záda....bylo by všechno jednodušší...

loterie 5

//Medvědí jezero

Srna byla těžká, velmi těžká. Sníh v jejím pohybu také moc nepomáhal, takže měli co dělat, jenom aby kořist dali do pohybu. Ještě ke všemu byla zmrzlá na kost, takže se do ní pořádně nedaly zabořit zuby a byl strach, aby se nějaký nevylomil. Snad je to místo, kam jdeme, blízko...moc daleko to nedotáhneme...a šedý vypadá špatně...asi je opravdu nemocný...jenom plete nohama...snad má tolik rozumu, aby nás nevedl moc daleko...pokud si tedy uvědomuje, že mu není dobře a nechce si hrát na hrdinu...ještě, že jsme na tom ostrově narazili na to divné zvíře....ještě mám nějakou sílu...ale ty záda jsou na nic...ba ne, ty jsou ještě otravnější než to nemluvení...s tím se totiž dá lovit...s bolavými zády ne...
Stříbroočko zatím vztekle tiskl srnu a i přesto, jak špatně vypadal, vytrvale pokračoval v cestě. Je odvážný...ale také, jak to tak vypadá, bezhlavý...co mu pomůže srna, když se tak strhá, že se nebude moc hnout? Jestli spadne, tak bude muset srna počkat...abych ho kousek odtáhla, na to mám snad síly dost...vyhrabu úkryt v závěji a bude to...což bychom mohli udělat i tak...zpropadená němota...nebýt jí, mohli jsme si ušetřit práci... Postupovali podél řeky, kolem které předtím šla ráno vlčice. Tak kam to jdeme? On může mluvit, tak by mi to mohl povědět...i když, stejně nevím, jak se tu co jmenuje...takže by to bylo nanic...ale i tak, mohl by něco říct...aspoň, že se od něho zatím nemusím ničeho obávat...momentálně mám víc síly než on....ale kdo by byl tak hloupý, aby si v tomhle období něco začínal? Například Duncan...ten by toho určitě byl schopen...a Lilith možná taky...a Bouře určitě...kéž by tu někdo z nich byl...

//řeka Mahtaë (jih)