Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//Gejzírové pole
//FM15, Úkol11. - 4

Počasí si očividně libovalo v extrémech, nejdříve hrozná bouřka, pak hrozné vedro, jako by nešlo se držet někde v únosných teplotách. Pokračovaly kamsi vzhůru, v těchto místech ještě Tay nikdy nebyla. "Dobrá," přikývla na návrh. Z vrchu si jeden může prohlédnout celou krajinu a zorientovat se, což se jí za tu dobu, což zde pobývala, ještě úplně nepovedlo.
"Bydlím za velkou řekou na východě...je tam pořád mlha," možná nebylo úplně nejchytřejší se dělit o místo svého bydliště s někým, kdo na ni ještě před chvíli útočil, ale stejně byl její popis natolik nejasný, že jí to s velkou pravděpodobností nemohlo přinést mnoho škody. "Kde ty?"

//Zubatá hora

//FM14, Úkol11. - 3

Následovala Rowenu, která, jak se zdálo, byla na straně Smrti, "Možná..." nestála o nějakou hádku, i když o přednostech Smrti dosti pochybovala.Asi je od ní uplacená...kdo by nebyl na straně toho, kdo mu přeje, že jo?
Dostali se do nebezpečné oblasti, podezřele to tu bublalo a stříkalo a dostalo se jí důrazného varování. "Dobře...díky," bedlivě se dívala sobě pod nohy, netoužila po žádném vzdušném proletu. A dobře udělala, neboť zdejší krajina byla velmi potměšilá a nejspíše neměla ráda nezvané návštěvníky. Hlavně opatrně...s mým štěstím by se mohlo stát, že tu za chvíli budu lítat...ale zase dneska se mi zatím smůla vyhýbá...díky ní...ale stejně není dobré ztratit ostražitost, jeden nikdy neví...

//Sněžné hory

//FM12, Úkol11. - 1
//Jezevčí hájek

Pomalu přestávalo pršet, což bylo dobré. Vlastně už skoro nepršelo, bouřka se konečně uklidnila. Zároveň černá oznámila, že půjde dál, i když neřekla kam. Možná by stálo za to se jí chvíli držet...vypadá to, že nosí štěstí...zatím, tak by stálo za to to využít... "Půjdu s tebou."
Ukázalo se, že za Rowenin modrý kožich mohl Život, což, když se to vezme kolem a kolem, nebylo zas až tak překvapivé. "Život je pěknej otrapa," souhlasila. "I když Smrt není o moc lepší...se začnou hádat a musí to toho zatahovat nevinný vlky," nemohla si odpustit poznámku. Nemohla jim zapomenout, že se kvůli nim ocitla kdo ví kde a když už se odtamtud konečně dostala, tak jí zas bylo hrozně zle. Jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet...a to ještě se tu i bez nich objevují různé odpornosti...třeba pohybující se bahno, že jo....

//Gejzírové pole

//FM12, Úkol11. - 1

Nakonec se zdálo, že ta rána opravdu nebyla zamýšlená, a tak se rovněž pustila do svého dílu jezevce, což bylo pro ní snídaně, oběd a skoro večeře zároveň. Není to špatný...zvlášť, když se vezme v úvahu, že mám hrozný hlad...
Když dojedla, spokojeně se olízla. Sice stále hrozně pršelo, ale v břiše jí hřál jezevec, takže to už nebylo tak hrozné. Rowena pak oznámila, že se jdou přesunout kamsi jinam. "Dobře," přikývla a poslušně se vydala za ní. Zatím jde všechno překvapivě dobře...buď se teď stane nějaký hrozný malér, nebo nosí štěstí...
"Hm..." ozvala se pro chvilce, "Můžu se zeptat...proč jsi taková namodralá?" Snad se tím neurazí...třeba ne...nebo taky jo...u vlků, kteří bez důvodu útočí jeden nikdy neví...ovšem zase se podělila o jezevce, kterého nakonec ulovila ona...

//Kopce Tary

//FM11, Úkol9. - 4

Černá ji povzbuzovala do lovu, i když jen zpovzdálí. Očividně to však nebylo nic platné, neboť jezevec přeci jen není králík. Blbej jezevec...v tomhle strašným rozmoklým lese se spatně loví...no, když už si vymyslela tak strašnou kořist, tak ať si jí pomůže ulovit... Hnala se za jezevcem, ale jelikož předpokládala, že ho Rowena zastaví, tak si nechávala odstup. Přeci jen, když už měla to štěstí a zvíře se vydalo tímhle směrem, proč to nevyužít k donucení spolulovce, aby spolupracoval.
A černá opravdu jezevce zastavila, i když ne předpokládaným způsobem. Udělala nějaké kouzlo, nebo co, protože se kořist najednou zhroutila, ale koplo to i do Tay. Co to je? ...Br, proč používá takový odpornosti, když to neumí používat... Zatřásla hlavou, aby se vzpamatovala z té rány. Možná, že se mi mstí za to, že jsem toho jezevce pořádně nenaháněla? Ha? Je to možný...nebo mě chtěla vyřadit, aby ho celýho snědla sama...kdo ví?

//Třešňový háj
//FM10, Úkol9. - 3

Vypadalo to, že černá opravdu hodlá na nepřátelství zapomenout, dokonce se i představila. "Já Tayne," Buď se snaží ukončit problém...nebo to je past...he...tady už jsem byla...kdysi dávno...myslím, že to tu bylo jaksi děravý...ale taky se můžu mýlit...
Opravdu to nebylo nejsympatičtější místo k lovu, navíc stále hrozně lilo. A ještě ke všemu Rowena vymyslela, že budou lovit jezevce. Přesněji, že Tay bude lovit jezevce a černá se bude dívat. To bylo zřejmé hned z toho, jak se uvelebila pod stromem. Proč by někdo lovil takovou odpornost? Měla jsem se na ní vykašlat...teď bych se na to taky mohla vykašlat, je ještě čas...Jsem snad zbabělec, abych utíkala z boje? Nejsem! Tak do toho...
Pozorně zavětřila a vydala se po stopě, uši nastražené. Proč to vlastně dělám? Takovou blbost... Snažila se našlapovat co nejtišeji, což jí usnadňovalo šustění kapek v listí. Kde je?...Jen tiše...když ho překvapím, třeba se nebude chtít prát...co dělá vůbec venku v takovém nečase?
Pomaličku a opatrně opsala půlkruh kolem jakéhosi křoví. Tam je...teď tiše...už tam budu...a až ho uvidím, tak po něm rovnou skočím...ha! Uviděla kousek pruhované srsti a vrhla se po tom. Jezevec ovšem nebyl hloupý a honem se rozeběhl domů, což bylo pod tím stromem, kde Rowena seděla. "Zabraň mu zalézt!"

//FM9, Úkol9. - 2

Brzy bylo odhaleno, proč byla pozvána černou, aby se s ní šla schovat. Nebo to byl případně alespoň částečný důvod. Mám něco ulovit...to myslí tím zajít na jídlo? To mi silně připomíná jedno strašlivý vlče...to bylo taky pěknej vykuk...nějak na A se jmenovalo...myslím...to je jedno... "Tak dobře..." zamumlala. Nechtělo se jí hádat. Samozřejmě, rovněž by se na ní mohla vykašlat a jít si po svém, ale když už souhlasila, že půjde, tak jí to přišlo hloupé kvůli něčemu takovému odcházet. Až přestane pršet, tak se seberu a vykašlu se na ní...a do tý doby...třeba aspoň najde místo, kde bude trochu sušeji...
Bouře stále neměla v plánu přestat, což mimo jiné komplikovalo i lov. Přeci jen se v takovémto počasí něco hledá a loví hůře. Proč jsem vlastně souhlasila? Hromdotoho...vždycky sama sebe dostanu do takovýchto problémů...doufejme aspoň, že je něco natolik hloupého, aby to v takovejhle nečas běhalo venku...

//Jezevčí hájek

//FM8, Úkol9. - 1

Zatím se nezdálo, že by černá měla v plánu pokračovat v boji. Přesto se však neodvažovala v ostražitosti úplně polevit, přeci jen, před náhodně útočícími vlky se je třeba mít na pozoru. Směrem na sever...směrem na sever je toho hodně...má cenu to risknout? Ale možná tam bude míň pršet...nebo to je past...
"Dobrá," souhlasila po okamžiku rozmýšlení a vydala se za ní. Všimla si, že černá je doopravdy jaksi namodralá a na hlavě má cosi, jehož součástí jsou modré kameny. Vzhled odpovídá chování, jak to tak vypadá...namodralá srst, kde to sebrala...nejspíš taky nějaký nechtěný malér...asi si můžu gratulovat, že jsem zatím vyvázla bez úhony...
Černá rovněž poznamenala něco o jídlu, což jí připomnělo její vlastní hlad. Ve dvou se loví líp, není-liž pravda? Nebo je to past...plán, jak snížit mojí ostražitost...kdo ví... Ale v tomhle mokru se bude lovit hrozně...

//FM7, 4. post úkol 10

Zdálo se, že naštěstí se její obavy nevyplní a že její právo na noru nebude ohroženo, alespoň zatím. Místo toho jí bylo nadáváno do kukuřic, o čemž si nebyla jistá, co to vlastně. Proto se to rozhodla přejít mlčením, zatímco se snažila udržet strom mezi sebou a černou.
Udělaly si dvakrát kolečko kolem stromu, čímž nejspíše z útočnice vyprchala předchozí bojovnost. Nebo to mohla být válečná lest. "A kde to je?" řekla podezřívavě, zatímco nechávala strom mezi nimi. Co když tam má kamarádíčky, s kterýma mě pak přepadne, ha? Vůbec, proč vlastně útočila, když z toho vlastně nic nebylo?...Buď je trochu...mimo...nebo mě chce vlákat do pasti...ale to by to musela mít naplánovaný předem...a to nemohla, protože přece vůbec nemohla vědět, že sem přijdu...a taky mě vůbec nezná...nejspíš...

//FM6, 3. post úkol 10

Situace to byla zvláštní, důvod černé byl zvláštní a celkově to bylo divné. Dokonce útočnice voněla po její vlastní noře a do toho strašně lilo. Že by pravý majitel mé Kořenovky, ha? Ale to by nevysvětlovalo, proč po ní voní...odložme to na později..
Podezřívavě pozorovala tu její část, co byla vidět přes strom. Možná že přeci jen to nebylo tak jednoduché a udaný důvod byl pouze lest. ...Co když...to je hloupost, jak by mohla vědět, kde bydlím, že jo? Stopovat mě nemohla, na to moc prší...vymýšlím hlouposti... "Čekám, až přestane pršet," zavrčela v odpověď. Stejně snadno by se mohla zeptat normálně a ne takhle...v tom aby se jeden vyznal...možná je opravdu majitel...hrom a blesky, ale co budu dělat, pokud je? V tom případě jí řeknu, že její právo propadlo...A ona se bude chtít rvát...Tak se porvem....od kdy jsem někdo, kdo utíká před bojem, he?

//FM5, 2. post úkol 10

Nevěděla, co si o té černé myslet, což byl sice momentálně vedlejší problém, ale stejně. Nejdřív vrtěla ocasem a pak vrčela, bylo to divné. Tak ať si rozmyslí, co chce... Zamračeně čekala, co teda bude, jestli to bylo varování a teď jí černá oznámí, že má vypadnout z jejího území, nebo co.
"He? Já nikoho..." začala překvapeně, ale rychle se vzpamatovala. Od kdy se nechávám tak snadno rozhodit? Copak jsem malý vlče? "Hm, ehm. Já nikoho nevočumuju," zavrčela na ní zamračeně a tvářila se, že předtím nic neřekla. Že by byla silně nedůtklivá a vadilo jí, že o ní jeden zavadí pohledem? Tak ale asi nejsem na cizím území...aspoň něco... Popravdě doufala, že si to černá rozmyslí a celé to skončí jenom vrčením, nechtělo se jí s někým prát.

//FM4, 1. post úkol 10

Seděla si pod stromem a dívala se do blba, čekala, až přestane pršet a o černý kožich se úplně nestarala. Bylo to po dlouhé době, co někoho potkala, nebo kdo ví proč, v každém případě hned nezpozorněla. Možná si zvykla, že zdejší vlci jsou poměrně bezpeční, když se nepočítá Divnonožka. Tak jako tak pokračovala v zírání, což byla chyba.
Z ničeho nic se na ní vrčící majitelka černého kožichu vyřítila a rovnou po ní. He? Co to? Proč? Okamžik jí trvalo, než se vzpamatovala, pak honem vyskočila na všechny čtyři. To jsem na cizím území? Dál se nezdržovala uvažováním, otázky se mohly zodpovědět později, teď nebyl čas. Rychle oběhla strom, aby stál mezi ní a černou a tím alespoň na okamžik zdržet útok. Co teď? Stáhnout se? Jestli jsem na cizím území, tak jí bude stačit, když mě vyžene?...Jsem snad zbabělec, že chci utíkat? Nejsem!

//Vřesový palouk (přes Hadí ocas)
//FM3

Konečně si mohla oddechnout, byla v lese. Teď už do ní jen tak uhodit nemohlo. Jinak však bylo na jejím stavu bylo málo co záviděníhodného, byla nacucaná vodou jako houba a teplo jí rovněž zrovna nebylo. To je divný les...tady jsem určitě ještě nebyla...tak divný místo bych si pamatovala...no, aspoň tu míň prší... Otřepala se, aby z kožichu dostala vodu. Měla jsem zůstat doma...jenže to bych musela být o hladu...stejně teď bude všechno zalezlý, když je tak odporně mokro...
Posadila se pod strom, co nejvíc se k němu namáčkla, aby se co nejvíce vyhnula dešti. Tady je vidět, jak člověka změní, když si najde bydlení...do tý doby bych si tolik nestěžovala...avšak zase mám suchý a teplý místo na spaní...což je mi teď úplně nanic....no, co se dá dělat, počkáme, až přestane pršet...najíme se...když bude čeho...a pak půjdeme zase domů....vyrábět směrovku...
Neurčitě zírala na stromy před sebou a až po chvíli si uvědomila, že zpoza jednoho stromu vidí vykukovat černou srst.

//převrácená Planina (přes řeku Kiërb)
//FM2

Liják pokračoval a nezdálo se, že by plánoval skončit. Když však už nic jiného, alespoň se dostala do míst, která znala. Po pravici jsou bažiny, tam určitě nejdu...navíc tak prší, že tam teď bude jezero...což by zase tak nevadilo...v každým případě tam nejdu...nejlepší bude jít přímo za nosem...čímž se určitě dostaneme do lesa, nebo někam jinam, kde se schovám před blesky...hlavně abych tam už byla...je k vzteku, že člověk nemůže běžet...zase, nechat do sebe prásknout, protože nechceme aby do nás prásklo...to radějc půjdu pomalu...však už tam stejně budem...a co pak? Počkám, až přestane pršet...při tom se řádně vyhnu všem podivnostem, a pak něco ulovím...a vrátím se domu a začnu dělat směrovku....jo, to je teď nejdůležitější...abych tam zas nebloudila jako vrtohlavá...ale všechno hezky postupně, nejdřív les....

//Třešňový sad (přes Hadí ocas)

//Dusot
//FM1

Začalo lít jako z konve, obloha téměř černá, každou chvíli se zableskl blesk a po něm dunivý hrom. Počasí to bylo ohyzdné, jediná výhodná věc na celé té odpornosti byla, že se zbavila té hořkosti v tlamě a ze srsti se jí vymyla sláma. Ještě ke všemu se z mlhy vymotala na úplně neznámém a divném místě, kde snad ještě nikdy nebyla. To je nečas, brr....co teď? Najít co nejdřív les a schovat se, aby do mě neprásklo...takže se pohybovat obezřetně a pomalu...a to jsem si myslela, že bude hezký den...očividně ne...takže najít řeku, za řekou jsou lesy...ano, ano...
Vydala se směrem, kde předpokládala řeku, i když kvůli černočerným mrakům byla trochu ztížená orientace. Ta planina, louka, nebo co to bylo, byla silně podezřelá, ale v tuto chvíli tomu úplně nevěnovala pozornost. ...Je dobrý nápad překračovat řeku za bouřky?...nemá se plavat v jezeře...ale řeka není jezero...takže to půjde...

//Vřesoviště (přes řeku Kiërb)