Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Vlčata se začala vytahovat nějakou bytostí, co mají v rodině. Ten ustrašenější řekl, že jejich kmotrou je smrt. Zmateně jsem naklonila hlavu na stranu a pak jsem se začala smát. "Hahahahaha... Smrt přece není osoba, aby mohla být něčí kmotrou. Smrt je proces... konec... Vy dva jste vtipálci... nebo blbečci," prohlásila jsem se smíchem. "Prej "Naše kmotra je Smrt" parodovala jsem hlas jednoho z vlčat. (//Alastor) "A můj brácha je narození a za mámu mám lov ne?" Smála jsem se až se mi v očích objevily slzičky smíchu.
Ten průbojnější se obhajoval, že je svobodný a ten druhý ho v tom podporoval. "Aha, takže nebudeš nikomu chybět, když tě sežeru, že?" řekla jsem a udělala k vlčatům krok. Mlsně jsem si začala olizovat čenich. Byla jsem sice nažraná, ale už jsme tu taky nějakou dobu stáli, takže mi začínalo trávení. Možná že když seženu jednoho, tak bych mohla druhého odnést a měla bych zásobičky.
A pak mi začal ten hlasitější a obchod navrhující vlček vykládat o tom... co už jsem vlastně věděla. "Pokud myslíš Jamie a Lorenza, tak ty znám až moc dobře. To pro mě není žádná novinka, Lorenza jsem potkala už několikrát a Jamie se po posledním našem setkání musela hodně zamakat, aby se neutopila a nezmrzla," řekla jsem klidně a nevzrušeně. Ty dva jsem znala až moc dobře. Netrpělivě jsem pohlédla na vlka, který mi předhazoval ještě další vlčici. "Tak tuhle prdelku znám taky. Otravná jak bahno po dešti s rypákem nahoru," broukla jsem. "Nepřinášíš žádné nové informace. To co si do teď řekl, je mi naprosto k ničemu," zavrčela jsem podrážděně. Čekala jsem, že mi řekne něco nového a ne že bude omílat stará známá jména. "Ve vašem zájmu doufám, že máte i něco lepšího."

Noc se změnila v den a já pomalu začínala cítit vyhládnutí. Popravdě jsem byla pořád dostatečně nažraná, ale malou svačinku bych si dala. No a tahle vlčata byla celkem k nakousnutí. I když mohla by trochu nabrat, jsou samá tlapka. Bylo mi jasné, že jim spíše táhne na pubertu, než na sání mlíka od mámy, ale pořád byli mentálně pod mou vlastní úrovní. A že nebylo těžké ji překonat. Poznala jsem to podle toho, jak mluvili. Jeden působil, jako že sežral celou moudrost světa nebo co. Druhý se při pokusu promluvit málem počůral.
Na poznámku, že jsou jim čerti blízcí jsem jenom protočila oči. Jsou to magičové každým coulem, ale pro jistotu... "Copak plivou snad vaši rodiče oheň nebo mají v repertoáru jiný magický hračky, že se ani pekla nebojíš?" zeptala jsem se vlčete, jako bych pokládala řečnickou otázku. V podstatě mě to moc nezajímalo. Jejich rodinná anamnéza mi byla ukradená, už teď mi bylo jasné, že pokud tu mají rodiče, jak vlče tvrdilo (//Sirius), pak budou mít magické geny s jistotou. "Takže jsi jenom další rozmazlený vlče, který si nevidí dál, než přes čumák. Kdybys neměl rodinu a byl bys sám, netahal bys všude jeho," prohodila jsem k němu (//Sirius) a hlavou ukázala na jeho dvojče. (//Alastor)
V tom druhé vlče (//Alastor) píplo nějakou otázku. Odlepila jsem pohled od jeho vykutáleného bratříčka, který se mi začínal méně a méně líbit. Neměla jsem ráda vlky, kteří nebyli loajální ani k vlastní rodině. Takovým se měli ze země odstranit snad ještě dřív než magičové. Otázka ovšem přišla od toho druhého, který se tvářil divně. "Já jsem tvoje smrt, pokud se mi bude chtít," zavrčela jsem na něj a ukázala mu svoje zažloutlé zuby. Mírně se mi naježila srst na krku a bylo jasné, že jsem se právě rozhodla jednoho z nich sežrat. Ale kterého?
Než jsem ovšem stihla udělat krok k bratrům, chopil se slova ten prohnilejší z nich. Naklonila jsem hlavu na stranu v mírném zmatení. Vypadalo to, že mi tu chce výmněnou za svůj kožichu vyprdelit nějaká tajemství. "Tak dobrá, dobrá," rozesmála jsem se a mírně jsem se stáhla. "Řekni mi, co ještě nevím a nechám vás oba jít... Pokud to ovšem budou přínostné informace," řekla jsem se smíchem v hlase. Bylo mi jasné, že on nemá nic, co by mi mohl nabídnout. Maximálně mi vykváká v které smečce bydlí a to mi je k prdu.

Vlčata byla... divná? Čekala bych, že v tuhle dobu budou už sto metrů ode mne, uhánět nějakým směrem nejlépe k domovu nebo nějakému ochránci. Ona ovšem zůstávala pořád tady. Jedno, to méně ustrašené, odvětilo, že půjdou do hor a začalo si sedat. Druhé mu něco šeptalo horlivě do ucha. "Co je šeptem, to je čertem," zavrčela jsem na ně. Neměla jsem ráda, když si někdo v mém okolí šeptal, neboť to značilo, že mne pomlouvají. A možná že jo... Měla bych je zabít... Nebo neměla? Zavrtěla jsem mírně hlavou, zatím co to druhé vlče řeklo, že nejsem hezká vůbec. "Díky," poděkovala jsem mu za tenhle kompliment. Vlčice, co o sebe moc pečují nebo jsou extra hezké od přírody, jsou většinou ta nejvíc povrchní a otravná zvířata. Apaté byla hezká od malička a teď je kdo ví kde. Styx z nás byla ta nejchytřejší a teď je kdo ví kde. Já byla... chaotická, nehezká a natvrdlá, a pořád jsem se držela našeho plánu. Suma sumárum jsem na tom byla nejlíp ze všech a to i bez krásy a inteligence.
Přejela jsem pohledem z jednoho na druhého. "Tak kterého z vás dvou záprdků jsem potkala , tebe?" zabručela jsem a pohlédla na jedno z vlčat. (//Alastor) Olízla jsem si čenich. V tom se rozhovořilo to druhé vlče, které začalo mrmlat, že nemá nikde domov a všude. Že nepatří nikomu a blá blá blá. Nudá! "Takže bych snad znala tebe?" Obrátila jsem svůj pohled na druhé vlče. (//Sirius) "Kecy... Kdyby jsi nikomu nepatřil, tak sebou netaháš jeho jako kouli u nohy ne?" zasmála jsem se a odtáhla jsem hlavu za se do rovné polohy. Do teď jsem ji měla přikrčenou v úrovni hlav vlčat, abych měla oči v jejich úrovni. Druhému se to přestávalo líbit a začal prohlašovat něco o odchodu. "Přece si nemyslíš, že vás nechám jen tak odejít, ne?" řekla jsem vážně. "Já vám poradila cestu, ale zadarmo tady ani kuře nehrabe," dodala jsem a mlsně si olízla čenich.

Pohled mi přejížděl mezi vlčaty. Jeden působil bojovně, ale já cítila že má v sobě kopec nejistoty. Druhý se schovávla stále za prvním. Ještě trochu ho vyděsím a pocáká se strachy. Ušklíbla jsem se a zapředla hovor s prvním z nich. "Nejblíž je můj žaludek, ale tem by vám za návštěvu nestál, že?" prohodila jsem a neurčitě se zahleděla pryč. "Kousek odsud jsou celkem zajímavé hory nebo ostrov plný bobrů," dodala jsem a pohledem zaletěla k místu, kde se na obzor tyčil vrcholek pohoří, jehož název jsem neznala (//Kraj světa).
Náhle se ten druhý mrňous chopil slova. Dokonce se i narovnal a začal působit celkem bojovně. Ani jeden mi ovšem neodpověděl na otázku. Přeletěla jsem je pohledem a seznala, že jsem pravděpodobně potkala toho ustrašenějšího. No ty budeš mňamózní. Ten navíc položil otázku upištěným hláskem. "Styx je mnohem hezčí než já, ale díky za lichotku," řekla jsem sladce a olízla si čenich. V mé mysli byla sestra předlohou dokonalosti. "A nečerti se tolik," broukla jsem k vlčeti, které svým postojem a naježenou srstí působilo spíš směšně. Bylo samá tlapka a jeho srst občas trčela do podivných směrů. To průbojnější vlče se vrátilo ke konverzaci. "Když nepatříš do smečky, tak kam teda patříš?" Střelila jsem po něm pohledem a v očích mi zajiskřilo. Kdybys neměl rodinu špunte, pravděpodobně byses nám mohl hodit jako spojenec... Rodina je ovšem komplikace, že? Pohledem jsem sjela k naježenému vlčeti. U té malé vlčice bylo jasné, že bych ji nalomila, kdyby tam nepřiběhl vlk z její smečky, ale tady bylo jasné, že nemám šanci.

Jedno vlče se schovávalo za druhým, jako by se mne bálo. Jen jsem podivně vyklonila hlavu, abych na něj líp viděla (//Alastor) a ušklíbla se s mlasknutím. Druhé vlče (//Sirius) bylo mnohem odvážnější. Pomalu jsem se začala zvedat, zatím co jsem poslouchala jeho promluvu o tom, jak chtějí prozkoumávat svět. Protáhla jsem si krk a můj čenich opsal malinkatou kružnici. "Jistě že znám místa, která by stálo za to navštívit," prohodila jsem podivně klidným hlasem. Už to nebyla tak malá vlčata, jak jsem pozorovala nyní, když jsem stála. Jeden by řekl, že už jsou skoro dospělí, ale ještě ne úplně. Máte štěstí, že nemám hlad, jinak bych vám ukázala nádherné místo uvnitř mého břicha.
Přejela jsem pohledem vlčat. Vypadala stejně, ale jednoho z nich jsem už potkala. "Tak kterého z vás dvou už znám," dodala jsem a mlsně se olízla. Neměla jsem hlad, chtěla jsem jim jenom nahnat trochu strachu. "Pokud se teda nebojíte a nepoběžíte se schovat k mamince nebo do smečky," prohodila jsem se smíchem v hlase. Byly jako červy, které bych byla schopná zamáčknout. Roztrhnout... jako tu vlčici u jezera. Škoda že tu není bratr nebo sestra, mohla by to být celkem zábava. Přejela jsem vlčata pohledem. Pokud se rozhodnou zdrhat, jeden by to mohl zvládnout, ale bylo jasné, že alespoň jednoho chytím tak jako tak. Obětuje snad jeden druhého?

Tiše jsem ležela na zemi a oddechovala. Byla jsem utahaná a nechala jsem se odnést do říše spánku. Nepršelo a slunce pralo jako o život. Celkem se mi to zamlouvalo, možnost si takhle nahřát kožíšek. Navíc mi bylo jasné, že bude i větší teplo, jakmile slunce vyleze mnohem výš. Náhle jsem zaslechla nějaké hlasy. Zastříhala jsem ušima a otevřela oči. Přímo předemnou byla dvě vlčata. Vypadala totožně. Jedno jsem možná už někdy potkala, ale kdo ví. Tiše jsem zavrčela a očima přejížděla po těch dvou. Vypadalo to, že se bojí. Nebo alespoň jeden z nich. A taky měly čeho.
Zvedla jsem hlavu jako když se had rozbaluje z klubka. "Copak to tu máme?" řekla jsem a i můj hlas zněl syčivě. Jako bych se přes noc proměnila v hada, který se jenom chystá obtočit kolem malinkatých tělíček a zmáčknout. Zvedla jsem hlavu v divném pohybu a pátravým pohledem sledovala vlčata před sebou. Bylo zajímavé sledovat vlčata, ale musela jsem taky prohlédnout okolí. Nasála jsem do čenichu vůně, ale necítila jsem nikoho, kdo by tu dělal mrňatům garde. "Snad jste se neztratili hošánci," řekla jsem a nebezpečí jako by mi přímo kapalo v podobě slin z tlamy. Olízla jsem si slinu a zůstávala jsem ležet. Třeba budou stejně pitomoučký jao tamta Sunny.

//Náhorní plošina

Cítila jsem bratra, ale nikde jsem ho neviděla. Byl to jenom slabounký závan pachu. Musel být už hodně daleko. Pravděpodobně tu procházel před dlouhou dobou a zůstal tu jenom tenhle náznak pachu. Zavrtěla jsem hlavou a rozhodla se zalomit to tady. Pořád jsem byla celkem utahaná, i když jsem se vyspala v úkrytu pod sopkou. Byla jsem celá rozlámaná z toho všeho běhání a lovení. Potřebovala jsem se pořádně vyspat a odpočinout si. Navíc, kam bych se teď táhla? Sestra i bratr někam zmizeli. Stín si zbalil svých pět švestek. Vránu jsem neviděla už celé věky. Všichni se někam vytráceli. Nechyběl mi nikdo z nich. Všichni byli celkem postradatelní. Rozhodla jsem se v klidu válet. Plácla jsem sebou na chladnou zem, která začínala být zelenější. Jaro opravdu dorazilo a to v plné síle. Nebo to aspoň tak vypadalo.
Slyšela jsem zpívat ptáky a ve vzduchu vyselo něco podivného. Jako by se země probouzela po dlouhém spánku. A já se zrovna k jednomu chystala. Položila jsem si hlavu na tlapky a zavřela víčka těsně k sobě.

//Východní galtavar přes mahtae sever

Řeka byla rozmočená a pomalu, ale jistě, se vylévala z břehů. Neměla jsem nejmenší šanci dostat se na náš ostrov. Ségra, ale vybrala deme.tní místo pro novou noru. Blbka. Tiše jsem zavrčela a pokračovala jsem kolem našeho ostrova dál na jih. Doufala jsem, že na jihu to bude trochu příjemnější, než na severu, který se momentálně měnil na vodní plochu. Možná bych mohla vyrazit do těch hor na jihu. Tam by voda být nemusela a podklad tam byl celkem v pohodě. Změnila jsem proto směr trochu jinam. Věděla jsem, že hory byly až dál od této řeky, protože nebyla skoro vůbec vidět.
Kolem řeky jsem cítila spoustu pachů. Minimálně šest vlků bylo v severnější části a někdo tam strašně řval, ale to mne nezajímalo. Tady na jihu byly pachy, které se od řeky vzdalovaly a bylo jich celkem hodně. Někdo byl zjevně dostatečně inteligentní, aby se nezdržoval u řvoucí řeky. Rozhodla jsem se následovat jejich příkladu a vzdalovat se od řeky. Naštěstí jsem cítila že jsou daleko. Mířili někam do středu celé téhle pláně a já neměla chuť se k nim připojovat.

//Louka vlčích máků

Začalo se tu objevovat víc a víc vlků. Nebylo to tu příjemné. Pomalu jsem se zvedla ze země a rozhédla se. Zahlédla jsem vlka a vlčici, kteří se ovšem začali ztrácet ve tmě, která se začala přikrádat do kraje. Měla bych zamířit zpátky domů. Netušila jsem ovšem, jak na tom jsou řeky, které byly v okolí našeho nového "domova". Možná to nebyl úplně nejinteligentnější nápad, ale rozhodla jsem se to tam prozkoumat a pak se uvidí.
Kráčela jsem po mokré půdě a doufala jsem, že mi nějaká tlapka nezahučí do díry nebo něčeho podobného. Nebylo to tu úplně příjemné pro procházky v dešti. Všechno klouzalo a sníh, který v podstatě zmizel půdu ještě víc promáčel. Tiše jsem zavrčela a pustila se po proudu řeky dolů směrem od jezera, které se zdálo větší než jsem si původně myslela. Navíc přitahovalo nějak moc vlků a kde bylo moc vlků, tam bylo celkem dost magičů. A já neměla náladu na to se patlat s magičema.

//Náhorní plošina přes Mahtae sever

//Východní úkryt přes řeku Kierb

Byla jsem zmoklá jako slepice. Déšť byl nepříjemný a můj kožich po něm smrděl, jako stolet zdechlá srnka. Mě to nevadilo z pohledu zápachu, ten mi byl fakt putna, ale spíš protože mě to mohlo prozradit, pokud se někde v okolí objeví nějaká magická nána, která s nosánkem nahoru si bude hrát na zploditelku všehomíra. Odplivla jsem si a byla jsem ráda, že jsem se při překonávání řeky neutopila. Rozhodně jsem se nehodlala pouštět po jejím břehu dál. Celkově jsem se rozhodla na několik dní vyhnout rozvodněným tokům, pokud to bude možné, abych náhodou neskončila až někde v nějakém jezeru, nejlépe na jeho dně. Nebo nejhůře?
Nakonec jsem si rozhodla, že si prostě kecnu na zem a chvilku si odpočinu. To že pršelo mi bylo celkem putna. Jediné v co jsem doufala, že mě tu nebude nikdo prudit. Sníh byl rozpatlaný na podivnou hmotu a sedět na něm nebylo nic příjemného. Kdybych byla všímavější, možná bych si všimla, že mě zádel tolik nestudí a že mi pod zadkem sníh roztál, jako bych seděla na sluncem vyhřátém kameni.

Probudila jsem se z celkem příjemného spánku. Byla jsem odpočata a to bylo fajn. Chvilku jsem se tak příjemně povalovala po chladné zemi, než jsem se rozhodla zvednout a vyrazit pryč. No rozhodla. Můj močák rozhodl za mne. Po tak výživném jídle a dlouhém spánku, se nadouval přímo k prasknutí. Došla jsem tedy na okraj jeskyně a přičupla k zemi. Se slastným šploucháním a syčením jsem si ulevila a byla jsem připravena na další dobrodružství. Jenomže kam bych mohla jít? Neměla jsem momentálně žádný cíl, směr nebo plán. Mohla jsem tak maximálně jít někam někoho prudit. Jenomže komu by se chtělo jít do toho nečasu ven, jen kvůli podivnému tažení někomu pošlapat životní štěstí. Mě. Jistě, že mě by se chtělo.
Zastříhala jsem ušima a líně si začala protahovat tlapky. Vypadalo to na pořádný slejvák. Venku to muselo být drsné, takže pravděpodobnost, že na někoho narazím byla minimální. Ale... Nic lepšího jsem na práci stejně neměla, takže bylo přímo rozhodující, jít někomu zkazit už tak ošklivý den. Pomalým, líným a v podstatědost kolébavým krokem jsem zamířila směrem na jih.

//východní galtavar přes řeku Kierb

ROZHOVORY
Alastor: Našel jsi něco?
Sirius: Úplný houby.
Alastor: Tak ty tam nech. Houby já nerad.
_____________
Lylwelin: Awww, zlato, ty si byl do mě zabouchlej? To je trapný.
Sigy: Jsme roky partneři...
Lylwelin: A co jako.
_____________
Život: A máš čím zaplatit, smrtelníku?
Smrt: Jo, jo. Ale jak mám vědět, že mě nepodvedeš ty? Půlku křišťálů teď, a půlku až s tou magií někoho zabiju.
_____________
Awnay: Naše možnosti js-
Etney: Vražda, krádež, nebo zase vražda?
Awnay: …. Proč si takovej.
_____________
Sunstorm: Co mi asi tak můžeš udělat? Zabít mě?
Elisa: Přesně tak.
_____________
Lennie: *přikrývá tlapkami Savior oči* Hádej kdo!
Savior: Buď *Lennie* nebo studené, kostnaté spáry smrti.
Lennie: Je to *Lennie*!
Savior: Smrti, proč.
_____________
Norox: Jestli umře tak si ji zabírám, dokud je ještě teplá.
Tasa: Mně nevadí ani za studena. (co na to říct, je to pravda)
_____________
Shireen: Já jsem to neudělal/a!
Nemesis: Tak proč se usmíváš?
Shireen: Protože kdokoliv to udělal, je naprostej génius.
_____________
Newlin: Pravda nebo úkol?
Amnesia: Pravda.
Newlin: Kdy jsi naposledy jedl?
Amnesia: Úkol.
Newlin: Jdi se najíst.
Amnesia: Tahle hra se mi nelíbí.
_____________
Laura: Věřil/a jsem ti!
Rigel: A já za to snad můžu? To byla tvoje chyba.
_____________
Blueberry: Měl jsi štěstí, Aranel, na funkci to nebude mít vliv.
Aranel: Jako na funkci pečovatele?
Blueberry: ...
Blueberry: Na tu už vůbec ne.
_____________
Baghý: Žiješ?
Nori: Ne, jsem mrtvej asi.
_____________
Rez: Takže jsem se ti celou dobu líbila?
Styx: To snad nebylo očividný?
Rez: Ne?
Styx: Směju se všem tvým vtipům.
Rez: To snad protože jsem vtipná?
Styx: ... Podívej, snažím se tě svést, *Rez*.
_____________
Lindasa: Nemůžu uvěřit, že jsme spolu zamčený v místnosti.
Meinere: *polyká klíč* ANI JÁ.
_____________
Savior: Kde je tvůj alfa?
Lorenzo: No a kterého tak zhruba myslíš?
Savior: Děláš si ze mě srandu nebo co?! Kde - je - tvůj - alfa?!
Lorenzo: No tos mi teda vážně pomohl.
_____________
Bianca: Prosím! Jdi k Životovi, aby tě vyléčil.
Saturnus: Promiň mi, nevšiml jsem si, že je to TVOJE bodná rána! HLEĎ SI SVÝHO.
_____________
Alastor: Jako tvůj nejlepší kamarád-
Saturnus: *Lorenzo* je můj nejlepší kamarád.
Alastor: JAKO TVŮJ NEJLEPŠÍ KAMARÁD-!
_____________
Lia: Myslíš, že za tohle skončím v pekle?
Sheya: Větší pohromu tam nezažijou...
_____________
Arcanus: Proboha, kde je tvoje heterosexualita?
Sigy: Ále, potkala jsem Duncana.
Arcanus: To je hrozný. Ale vypadáš teda až moc teple.
Sigy: Potkala jsem ho vedle Borůvky.

//P.S. Snad se nikdo neopakuje víckrát, kontrolovala jsem si to, ale je možný že jsem se přehlédla tak se případně omlouvám :/

CITACE
1. „Ten papuchalk tam byl už když jsem přišel!“ - Sirius
2. „Ještě jednou potkám šedého vlka a dostanu psotník.“ - Lindasa
3. „Mám samý dobrý zprávy! Jenom se ti nebude ani jedna líbit!“ - Nori
4. „Zkuste se všichni prosím uklidnit a mít se navzájem rádi.“ - Launee
5. „Neboj se, v houbách se vyznám!“ - Alastor
6. „Já? Jakože já? Vážně?! No tak to ti dík káááámo.“ - Sirius
7. „Mlsný jazýček to on by měl, to jo...“ - tasa (o Dušanovi)
8. „Slyšíte to?! (pomlka)Sýček! (vražedným hlasem)“ -
9. „To je mi líto... A tohle už jíst nebudeš?“ – Tasa
10. „Mám moc maličké tlapičky a moc roztomilý kožíšek, abych kráčela v maharských močálech.“ - Bianca
11. „Duncan je nejtupější stvoření. Ale ty k němu máš blízko.“ - Norox
12. „Z cizího štěstí mě bolí hlava.“ - Elisa
13. „Jestli kvůli tobě zemřeme, tak tě zabiju! I když budem mrtví!“ - Jamie
14. „Změnil ses, už nejseš tak otravnej. Děsí mě to.“ - Pippa
15. „Nezapomeň si pořádně vyčistit tlapku, protože až skončíme, bude to tvoje jediné poznávací znamení.“ - Awnay
16. *too depressed* „Ach jo.“ - Therion
17. „Tolik děr pohromadě jsem už dlouho neviděl.“ - Duncan
18. „Dostanu bonusový body, když se budu tvářit, že mě to zajímá?“ - Etney
19. „Blechy na tebe!“ - Styx
20. „Proč se tu sakra všichni mění v holubi?“ - Sionn
21. „Živote, dej mi trpělivost. Trpělivost povídám, protože jak mi dáš sílu, tak ho zabiju.“ - Lucy
22. „Máš jediný štěstí, že mám tak pochybný vkus.“ - Arcanus
23. „Skok z útesu nezní jako špatnej nápad.“ - Sigy
24. „Čuchám čuchám deprese?“ - Lilith
25. „Prach, už zase. Do pekelný vohrady...“ - Styx
26. „Sluníčko svítí, ptáčci zpívají, vlci se perou... jo, dneska bude krásnej den.“ - Lindasa
27. „Durewix, krucifix.“ *sighs* - Heather
28. „Když zavřu oči, nikdo mě neuvidí!“ - Flynn
29. „Připadáš mi nějak povědomý, už jsem ti někdy vyhrožoval/a?“ -Elisa
30. „Šuk sem, šuk tam... Teda šup sem, šup tam.“ - Tasa
31. „Mít partnera přece neni pohlavní choroba.“ - Launee
32. „Jsou jen dvě věci, kterým se nejde vyhnout smrt a borůvkový zápach z Borůvky.“ - Nemesis
33. „Bojím se jen dvou věcí. Smrti a Elisy.“ - Sunstorm
34. „Budu předstírat, že jsem to neviděla. *Sheyo*, pojď, jdeme od těchhle exotů radši pryč.“ - Ilenia
35. „Jen přes tvojí mrtvolu, říkáš? No když jinak nedáš~.“ - Cynthia
36. „To chce mít pořádnou tlamu!“ - Rigel
37. „Vobčůrávat les každý měsíc, a kdo mi za to jako zaplatí? Potřebuji kameny, abych podplatil Smrt.“ - Gee
38. „Jmenuji se Flundra a vůbec mě nezajímáš!“ - Nym
39. „Jasně, že peklo existuje. Vítej v rodině!“ - Arcanus
40. „Když budeš pod tím balvanem dřepět dost dlouho, někdo přijde a pociká tě jako součást smečkového území.“ - Savior
41. „Asgaar není hvozd, je to životní styl.“ - Etney
42. „Hmmm, sice nemáš hnědý kožich, ale tolerovat tě budu.“ - Izar
43. „Nevíte prosím někdo, kde je moje vůle žít? Musela se po cestě asi ztratit.“ - Wizku
44. „Je tu tolik vlčat, že by to ani Styx nevymítila.“ - Elisa
45. „Hele, nebere Život náhodou marušku? Jen, že je tak moc "háááj", chápeš.“ - Lennie
46. „V Sarumenu chcípnul pes.“ - Tasa
47. „Dneska berou!“ – Meinere
48. „Čím víc mi v tom bráníš, tím větší na to mám chuť.“ - Duncan
49. „Ten *Etney* je ale tak super chalán, mám ho fakt rád! Rozdává radost všude kolem sebe a nejen ve smečce, ale i mimo ni. Například teď – teď tu byl, odešel a já jsem tak rád že konečně odešel :)).“ - Shireen
50. „Málem mě zabili a ty mi na to řekneš tohle? Přísahám bohu, *Shireen*!“ - Nemesis
51. „Nemám rád/a vlčata. Jsou zákeřný.“ - Lylwelin
52. „Na vlčata nemůžu říct jedno zlý slovo! :))....... To by nestačilo.“ - Lylwelin
53. „Jako rohožka posloužíš suprově.“ - Norox
54. „Do propadliny nejdu, nejsem ještě takový propadák.“ - Alfredo
55. „Láska? Fuuuuuuj!“ - Rowena
56. „Nejsem ornitolog, ale tolik ptáků jsem pohromadě už dlouho neviděl.“ - Alfredo
57. „Říkal tu někdo "vlčata"?“ -Arcanus
58. „Na jednu stranu doufám, že shoříš v pekle. Na druhou stranu se tam s tebou potom nechci potkat.“ – Pippa

//Mechový lesík

Tlapky mne přestaly táhnout v momentě, kdy jsem dorazila za hranice mechového lesa. Proč na mě ta magická pinda použila magii jsem nechápala, byla jsem přece na odchodu a nebylo nutné dělat takovej bengál. "Magický slepice jsou ty nejhorší. A tahle bude asi na hlavě pošahaná, když si myslí že je lepší než všichni ostatní," zavrčela jsem si sama pro sebe a v tichosti jsem doufala, že se jí to jednou nějak vrátí. Například nechutně dementníma vlčatama, který jí vytahají cecky až na zem.
Dorazila jsem do úkrytu, ktetý konečně nabízel nějakou tu pohodu. Tenkrát to tubylo celkem zajímavé, když jsme tu byly s Vránou. Všude samé polétavé myšky... Ale taky tu byli ti divní magičové. Mírně jsem se otřásla a vykročila do temné jeskyně. Jen co jsem vešla, jsem si oklepala kožich. Voda létala do všech směrů. Bylo tu celkem teplo, ale na útulnost nory to nemělo. Tiše jsem si povzdechla a odšourala se do vzdálené části jeskyně, abych se mohla prospat dostatečně daleko od slunečních paprsků, které se začaly objevovat na obzoru. Potřebovala jsem jenom trochu nabrat sílu. Stočila jsem se u zdi do klubíčka a usnula.

Sledovala jsem ty dva před sebou. Vypadali pohoršeně tím, co jsem jim řekla. "No však vám říkám, venku je to celkem děsivej svět, takže bacha kde se touláte," prohodila jsem a pokývala hlavou, jako že je to velice vážné téma. Saturnus se pokusil něco plácnout, že bych neměla být na jejich území. "Však už odcházím, jen vyřiďte Lorenzovi a jeho malé sestřičce, že se moc těším až se zase potkáme," prohodila jsem medovým hláskem, který ovšem zněl trochu podivně. Jako bych tím chtěla říct víc, ale neřekla jsem. Takže ta malá mrška to asi přežila, jinak by mi sdělili, že jeho sestra zemřela, když jsem se na ni ptala ne?"Když nechcete, tak nechcete nutit vás nebudu," dodala jsem ještě na odchodu. Měla jsem pivku na magiče a na Dýni. Tihle dva ovšem nebyli pravděpodobně ani jedno. Ovšem těžko říct. Ten klučík má podivně nazelenalé oči, ale to asi dělá to šero. Zavrtěla jsem mírně hlavou.
Když jsem se začala zvedat ze země uslyšela jsem volání. "Asi vaše mamča," zabrblala jsem si spíš pro sebe posměšným hlasem. Udělala jsem pár kroků směrem pryč z lesa, tam kde jsem očekávala úkryt pod sopkou. Ale nestihla jsem udělat ani krok a už jsem měla za zadkem tu hnědou flundru, která se snažila svou zadnicí zabírat cestu u té rokle. Začala na mě štěkat a vrčet, jenomže já jí nemohla odpovědět. Použila na mě nějaké magické čachry machry. Nemohla jsem ani zavrčet. Nejradši bych jí něco řekla od plic, ale spíš jsem začala vyšilovat. Náhle se mi posunula tlapka směrem od vlčice a moje tělo se k ní natočilo prdelí, jako by mě něco směřovalo pryč z lesa a já to nemohla ovládat. Strachy jsem si prdla a obláček smradu vletěl přímo té nabručené hnědé slepičce do čenichu. Moje tlapky už mě ovšem nesly dál, jako by jim to někdo přikázal.

//Východní úkryt
díky za hru i když krátkou, snad si budeme moct zahrát ještě někdy