Gallirea - Příspěvky uživatele

Mrně bylo zaujaté kdoví čím, cosi nebo kohosi vyhlíželo. Vypadala jako typické nemluvně, které nemá nejmenší ponětí, jak nebezpečný svět dokáže být. Zvlášť když po něm chodí kreatury, jako jsem třeba já. Ušklíbl jsem se sám pro sebe a zavrtěl hlavou. Tohle pískle by mohlo být super na krácení dlouhé chvíle. A na zahnání nudy. "To víš že chtěl a pořád chci! Ale samotného mě to tak nebaví, tak tady koukám okolo a hledám někoho, kdo by se šel klouzat se mnou." Hehe, to bude paráda. Raději jsem se pořádně rozhlédl, kdyby náááhodou někde okouněla matka téhle mrňavé vlčice. Ta by mi dala, nehodlal jsem riskovat svůj kožich. Ne, když to šlo i jinak. "Tyjo... a co kdybys se mnou šla ty? Teda jestli se nebojíš." Vyplázl jsem na ni růžový jazyk. Celkem jsem se usmíval, takže bych neměl budit strach. Žluté oči navíc vypadaly úplně stejně, jako ty její - štěněčí, bez známky magie. Zlatá barva nevinnosti a neškodných stvoření. Pro dospělé vlky to sice neplatilo, ale na malou to mohlo působit dobře.

Zábava na sebe nenechala dlouho čekat. Už z dálky bylo cítil a slyšel nějaké malé pískle, jak si to štráduje přímo ke mně. Možná špatná zpráva, nejspíš bude mít s sebou rodiče. Se mi asi teď nechce dostat do šarvátky. Jaké bylo překvapení, když totéž mrně do mně narazilo a nemělo s sebou nikoho dospělého. Široce jsem se usmál. No jéje, tady má někdo strašnou smůlu. Napadlo mě při pohledu na mrňavé tělíčko sotva narozené vlčice. Byla hodně malá, ale upřímně... na svůj odhadovaný věk větší, než bych čekal. Buď byla starší, než jsem si myslel, nebo jsou její rodiče obři. Ještě, že tu nejsou. To vypadá, že by mě rozdrtili jen tak, jedním šlápnutím. Jo, dnes jsem měl vážně divnej den. Nerozvážná, moc malá na pochopení nebezpečí světa. "Ale no tak to zdravím, mladá dámo. Kam si to štráduješ, hmm?" Zeptal jsem se zúčastněně a mlsně jsem se olízl. Hlad jsem neměl, Život mě nasytil tak akorát. Ale copak mě to někdy zastavilo? Rozhodně ne. Její tmavý kožich mě ale zastavil v nerozvážném rozhodnutí. Co když z ní bude nějaký užitek? Pěkný kožich, bohaté znaky na obličeji, dobrá forma a celkem velké tělo. Že by byla dcerou někoho váženého? Zkusím zjistit víc.

//Hadí ocas přes Východní hvozd

No dobře, tak možná jsem ještě neumřel. Snad. Ale né to né, jdu naproti zamrzlému jezeru, všude to páchne vlky a dokonce jsou tu poblíž i vlčata. To není peklo, to je hodně směšný ráj. Směšný, protože tu byla pořád zima. Eh, asi to mělo co dělat s tím, že je jedno z těch chladnějších ročních období. No jo, nemůžu si furt tak vybírat. Nebylo to tak zlé. Sklonil jsem hlavu k vodě a decentně se nabil. Byla ledová a málem mi jazyk secvaknul kus ledu. Eh, to by nebylo dobré. Zvedl jsem hlavu a věnoval pozornost hloučku vlků na druhé straně. Ušklíbnul jsem se. Že bych je šel trochu nakrknout? Ti prcci by se hodili i jako sváča. Pomyslel jsem si, ale popravdě jsem to nemyslel vážně. Byli moc daleko a já si po dlouhé cestě potřeboval trochu odpočinout.

//Tenebrae přes Travnatý oceán

Furt zima, furt mrtvo, furt blbý. Ježiš kam jsem to vlezl! Začínal jsem být vážně hodně podrážděný, se zimou jsem byl dost na nože. Sníh se mi lepil na černou srst a celý jsem se třásl. A to se cesta klikatila jako šílená! Co je tohle za příšernou zemi? Počkat, co když to není žádná zima? Co když... co když jsem umřel a teď jsem v pekle? A ten divnej vlk, ten Život, to byl průvodce do země mrtvých? Teda představoval jsem si ho úplně jinak. Jsem myslel, že strážce brány bude majestátní tmavý vlk s ostrým pohledem, ne tenhle bílej pošuk. A peklo jsem si taky představoval jinak, ale upřímně... dávalo to smysl. Plameny v pekle, když jsem takový teplomil? Jasně že je tu kosa. Achjo, ani nevím, že jsem umřel. Jak dlouhá je věčnost? Snad moc dlouhá ne.

//VVJ přes Východní hvozd

//Prstové hory přes Tmavé smrčiny

Fajn, asi jsem zašel příliš daleko. Co má být tahle šílená zima?? Kriste, tady někdo dobrovolně žije? Fuj! Kry na řece, která vypadala dost mocně a bujně, mi připomněly, proč tak nesnáším dlouhé cesty. Ať jde vlk kamkoliv, když jde moc dlouho, nakonec stejně dojde na sever, kde doslova chcípl pes. Sakra práce, zebou mě packy. Měl bych přejít nějak řeku a jít trochu jinudy, třeba to bude lepší. Ale teda nerad bych tam zahučel, to praskání ledu zní vážně děsivě. Měl bych asi... uh, měl bych zmizet dokud můžu.

//Hadí ocas přes travnatý oceán

//Život přes Narrské kopce

Okej, tohle byla vážně divná zkušenost. Teď, když jsem byl venku a přestávala působit magie toho divnýho vlka, začal jsem si uvědomovat, že to vlastně vůbec příjemný nebylo. Bylo to naopak pěkně nechutný, jak s ním mávaly emoce a přestal být sám sebou. Jasný, bylo příjemný nemít hlad ani vztek, ale ta manipulace Životem se mu fakt nelíbila. Otřásl jsem se odporem. Asi si dá příště větší pozor, pokud tam někdy ještě půjde. To si ale tak či tak mnohokrát rozmyslím. Budiž, teď s čistou hlavou jsem měl zase svůj starý známý hlad a blbou náladu. A furt jsem byl děsně znuděnej.

//Tenebrae přes Tmavé smrčiny

//Narrské kopce

Písčité kopce byly přesně dle mého gusta, ale byl jsem z cestování trochu unavený. "A hele, jako na zavolanou." prohlásil jsem s uchechtnutím. Jaké štěstí! Zrovna když na mě padla únava, objevila se tu díra do skaliny. Jeskyně vypadala útulně a hezky, úplně volala a vábila mě k navštívení. Trochu to smrdělo až moc velkou náhodou, ale co naplat. Neměl jsem v úmyslu odmítnout pozvání do lákavé jeskyně na malý šlofíček. Neohroženě jsem vstoupil dovnitř a houknul, abych zjistil, zda tu něco žije. "Halooo, je tu někdoooo? Nějaký spící méďa, nebo naštvaní netopýři?" Ozvěna a nic jiného. A až po notné chvíli odpověď.
"Kdepak, jenom Život." odpověděl hebký samčí hlas, ve kterém jasně zněl příjemný úsměv. Nadskočil jsem metr do vzduchu a překvapeně se začal otáčet abych zjistil, odkud to přišlo. "Cože to?" zamračil jsem se.
"Říkám..." Objevil se přede mnou ladný bílý vlk se spoustou květin v kožichu. "...jenom Život." zopakoval svou větu a zářivě se na mě usmál. Chvíli jsem nic neříkal, nechápal jsem moc co to mělo znamenat. "Život?" "Život."
Učinil jsem krok stranou a prohlédl si ho. "To mi chceš tvrdit, že ti rodiče dali jméno... Život?" Cinkalo mu ve skřínce? Byl teda divnej sám o sobě, celej v kytkách a to nejen v srsti. Když jsem se pořádně podíval na obsah jeskyně, došlo mi, že měl kytky úplně všude. Úchylný.
"Líbí se ti výzdoba?"
"Jo, je působivá." zalhal jsem. Vlk se potutelně usmívá.
"Nemusíš lhát, klidně řekni, že se ti to nelíbí, já se neurazím. Ale volíš legrační slova. Jak že to bylo? Úchylné? zasmál se. Otráveně jsem zkřivil tvář a protočil očima. Nemělo smysl si tu na nic hrát, očividně měl magii myšlenek nebo emocí nebo co. Každopádně ví, co si myslím a to byla nepříjemnost. "Fajn, je to trhlý jak máš všude ty kytky, stačí?" "Naprosto." odpověděl vlk a rozešel se dál do jeskyně. Hlavou naznačil, abych šel za ním a já kdoví proč šel. Normálně bych byl už uprostřed šikany, dost jsem se nudil. Ale nějak... jsem neměl potřebu? Bylo mi tu tak nějak fajn, bylo to divný. Ale nechal jsem si to líbit, to jak jsem byl pořád podrážděný mi upřímně nevyhovovalo, i když to mohlo působit opačně. Baví mě štvát vlky, to jo. Ale vztek mě rozčiloval, protivná emoce mě pronásledovala stejně, jako neustálý hlad, který tady taky tak podivně zeslábl. Asi mi ani nevadí přítomnost toho bílého joudy, byl celkem fajn. Fajn? Ojoj, manipuluje mnou, to je jasný. Heh, ale teď už to vím, tak si dám majzla.
"To já ne, to dělá tohle místo. Je to malý ráj, každý se tu cítí lépe a léčí se rychleji. Užij si to, je to přece fajn, ne?" ozval se bílý a já zas protočil očima. Ježiš nojo, jsem zapomněl že mě slyšíš. odpověděl mu nahlas. Reakcí vlka byl jemný smích. "Co tu vlastně hledáš příteli?"
"Nejsme přátelé."
"Konečně sám sebou? To mě těší. Ale něco hledáš, že?"
"Ani ne. Spíš se rád toulám a přemýšlím, co dál."
"Chápu, všichni chtějí vědět, co dál. Ale ty jsi tvrdý, k sobě i ke světu. Najdeš svou cestu." Jo, to si piš že najdu. Až se pořádně nažeru. "Chci se prospat." Prohlásil jsem znenadání a ani trochu jsem se za to nestyděl.
"Posluž si." nabídl a byl ten tam.
"Co to sakra... Hej! Hej vlku! Eeeee Živote nebo co, kam jsi šel?"
"Dávám ti prostor k odpočinku, buď tu jak dlouho jen chceš." Odpověď se rozezněla jako kdyby ze všech koutů, ale Život nikde. No, co se dá dělat. Byl neškodný. Prudit ho nešlo bohužel, ale aspoň se tu může vyspat. A třeba mu provede něco na cestě zpátky.

Kdo ví, jak dlouho spal. Asi dost dlouho, protože se cítil jako znovuzrozený. Odpočatý, sytý, nic ho nebolelo, neměl vztek, neměl hlad, neměl bolesti a neměl pocit, že mu něco hrozí. Takhle by se chtěl cítit pořád. Co ho ale neopustilo byla znuděnost. A to byl doslova jediný důvod, proč z jeskyně odešel. Životovi ale skutečně nic neprovedl.

//Prstové hory přes Narrské kopce

//Konec světa přes Poušť

Upřímně, poušť byla fajn. Umím chodit v písku lépe, než kdokoliv jiný, navíc tam bylo krásné teplo. Sem tam mě štvala žízeň, ale nic tak hrozného. Rozhodně nic, na co bych nebyl zvyklý. A zrovna dnes se mi hodilo se trochu prohřát, dlouho jsem byl na celkem studených místech. Zatím to vypadalo, že tady je pěkně, hezky teplo, tak snad to tak zůstane. Ale už jsem se začínal nudit. Nikde ani živáčka, žádná zvěř a žádní vlci. Měl jsem celkem hlad. Hmmm, až někoho potkám, budu si z něj utahovat, nebo si dám radši sváču? Snad jsou zdejší blbí, mohli by mi něco ulovit. Pomyslel jsem si optimisticky. Bylo by to fajn.

//Vrchol

//Odnikud

Konec světa. Nemohl jsem tušit, že se to tu takhle jmenuje, ale tak nějak mi to tady tak přišlo. Konec všeho, vysoké hory, kolem oceán a úplné ticho. Jenom vítr hučel kolem a mně z toho bolely uši. Zvláštní místo, takové... ojedinělé.Vzdáleně mi to připomínalo domov, ale vlastně ne tak docela. Ulevilo se mi. Tam se nikdy nevrátím.. Pomyslel jsem si s úšklebkem. Roztrhali by mě jen co by mě zahlédli. Nenene, nic takového, ani nápad. V žádném případě se nehodlal nechat zabít, ne tou trapnou cháskou, co si hrála na ideální rodinu v ideální smečce s ideálním životem. Bleh. Odporný. Radši se budu do smrti toulat. A tohle je super místo na toulání, lepší už nejspíš nenajde. Bylo tu celkem teplo, hezky, jen ten vítr mě štve. Ale to se nějak přežije. Třeba o kus dál bude líp?

//Narrské vršky přes Poušť