Set, Seth, Sutech, Seteš. Ať si vyberete jakoukoliv formu jeho jména, s nejvyšší pravděpodobností ji ani nepoužijete. Mnohem častěji ho ostatní oslovují jmény Zrádce, Verbež, Zmetek, Bratrovrah, nebo velmi oblíbeným - *****. Už to by vám mělo pro vykreslení jeho povahy stačit. Sutech je jednodušší, než se zdá. Někdo může tvrdit, že za jeho odpudivým smíchem a zlým pohledem bude nějaké trauma, nebo špatná minulost a upřímně? Nebyl by dál od pravdy. Set nemá nejmenší důvod chovat se tak, jak se chová. Dělá si co chce, kdy chce a jak chce a prakticky z něj nejde vykřesat ani ta nejmenší jiskřička dobra.
Seteš má speciální dar dělat všem okolo něj ze života peklo. Kam vkročí, nastane chaos a přijdou problémy. Rád a často manipuluje ostatními ve svůj prospěch, a když se mu manipulace nevydaří, aspoň dotyčného pořádně naštve nebo oškube, obrazně i doslova. Nedá se říct, že by byl vysloveně chytrý. Není žádným géniem, který si dokáže podmanit půlku světa jako Hitler, a druhou donutit se ho k smrti bát, jako Stalin. Vůbec ne, je to průměrně inteligentní prostý vlk, který pro trochu škodolibé zábavy dá klidně všanc svůj život. A že to dělá dost často, vzhledem k jeho drobnějšímu zjevu. Pochází z Egypta a taky podle toho vypadá. Je spíš menší, štíhlý, s menší hlavou a delším čumákem. Jeho srst se dá popsat jako jemná a hladká, na pohled opravdu krásná, ale v chladnějších oblastech úplně k ničemu. Čistě vzhledově může být i celkem přitažlivý, pro naivní jedince sympatický. Tenhle dojem ale většinou mizí po prvních pár slovech, která bývají zlá a nevybíravá. Pokud se s ním pustíte do řeči, určitě se vám pokusí snížit sebedůvěru na naprosté minimum a ani trochu mu to nebude líto.
Je pyšný a nosí čumák zdvižený vysoko k nebi? Ne, ani ne. Nemá o sobě přehnané mínění, stojí tlapkama pevně na zemi a moc dobře ví, co si může a nemůže dovolit. To, že to mnohdy nerespektuje, to už je věc jiná. Seth má totiž poněkud zvláštní vztah ke smrti a rozhodně se jí nevyhýbá. Mile rád za ní pošle doslova kohokoliv, ale pokud se bude muset stavit on sám osobně, nevadí. Každý někdy musí zemřít. Sutechovou největší vášní je jídlo. Rád loví, a ještě mnohem radši krade potravu ostatním. Málokdy je nucen žrát mršiny, ale ani tomu se nebrání. Má prakticky pořád hlad a je mu úplně jedno, co nebo kdo se stane jeho večeří. A i když zrovna hlad nemá, stejně zvolí cestu násilí a krádeže. Jen tak, protože může. Vlastně všechno dělá tak nějak prostě proto, že může. Nemusí být zlý, hrubý, proradný ani manipulativní. Ale může. A tak tím je.
Sutechův příběh začal jednoho horkého letního dne v harmonické smečce žijící na pomezí savany a pouště. Poměrně nebezpečné místo, avšak místní vlci si vytvořili vhodné podmínky pro přežití pomocí magie a znalostí starších. Každý měl svou úlohu, svůj úkol a příslušné postavení ve smečce. Hierarchii ctili a chránili se mezi sebou co to šlo. Bez vzájemné spolupráce by totiž nepřežili.
V tomto prostředí, vzdáleně připomínající utopii, se na svět vylouply čtyři uzlíčky štěstí. Dvě vlčice, podobné si byly jako vejce vejci, a dva vlci, jeden temně hnědý jako zdravá úrodná hlína, a druhý černý jako noc. Vlčata byla oslavována a vítána halasným popěvkem celé smečky. Matka Nút zvládla porod bez problémů, což bylo velikou úlevou. Její partner a otec vlčat, Geb, se narodil své matce Tefnut jako jedináček, velký a těžký. Je velmi pravděpodobné, že původně měla vlčat porodit víc, ale Geb je nejspíš v lůnu vstřebal a nechal zhynout. Tefnut to málem stálo život, takže se nad porodem Nút vznášel opar obav a nejistoty. Naštěstí však byli všichni čtyři zdraví a hodně akční, těšili se novému životu a celá smečka spolu s nimi.
Geb, otec vlčat, a vážený člen smečky, býval kdysi alfou, ale po zranění způsobeném chřestýšem, raději z této pozice odstoupil a přenechal své místo svému otci a matce, Šu a Tefnut. Měl proto na výchovu svých potomků spoustu síly i času a hodlal se jim věnovat co nejvíce. Nechtěl udělat stejnou chybu, jako kdysi jeho rodiče, kteří řádně začali poznávat svého syna až když byl prakticky dospělý. S Nút tvořili krásný pár a byli vynikajícími rodiči. Milovali své děti nadevše a byli jim neustále důležitou oporou. Proto je obzvlášť zdrtilo neštěstí dob pozdějších.
Sutech, Usir, Eset a Nebthet rostli jako z vody. Měli zázemí, jídlo, bezpečí i lásku. V takovém prostředí by měl každý vyrůstat zdravě a šťastně, očekává se, že bude laskavý, pokorný, dobře prosperující a bude dělat rodičům jen a pouze radost. To by pravděpodobně platilo pro každého, kromě Setha. Seth... byl jiný. A tím jiný není myšleno postižený nebo znevýhodněný, nic takového. Čím starší tenhle vlček byl, tím výraznějšími se stávaly některé jeho povahové rysy – chamtivost, bezohlednost, vztek a nekonečný zničující hlad. Chtěl pořád jíst, pořád! Kradl sourozencům mléko, později maso. Kousal je do nohou a do uší, byl drzý na dospělé a požadoval neustálý přísun jídla. Rodiče se tomu zprvu smáli, měli za to, že je to jen vlčecí výstřelek a časem se uklidní. Říkávali, že sbírá sílu, aby mohl pořádně růst. Ale jak čas plynul, smích a úsměvy se měnily v pohledy plné obav a nejistoty. Sutech byl stále agresivnější, prudší, drzejší. Exceloval v lovu, ale byl zbrklý a neustále sebe a všechny kolem uváděl do nebezpečí. Ohrožoval ostatní členy smečky, terorizoval náhodné kolemjdoucí, kdokoliv přišel žádat o azyl, velmi brzy beze stopy zmizel. Všem rychle došlo, že v tom má prsty on. Nikdo nevěděl, co se s cizinci stalo, zda je vyhnal, nebo jim snad dokonce ublížil, ale muselo tomu být učiněno přítrž.
Jednoho dne se Geb a Nút rozhodli, že už to takhle dál nejde. Hodiny a dny vysvětlování, že takhle se chovat nemůže, na Seta zjevně nepůsobily, a tak se přiměli k razantnímu kroku. Nad svým synem musí okamžitě získat kontrolu. Zakázali mu chodit na lov, ke kořisti směl jít až jako úplně poslední, nesměl být ponechán o samotě s žádným cizincem a zakázali mu se bavit s kýmkoliv, kdo byl mladší tří let. Byl neustále pod dozorem a nikdo z něj nehodlal spustit oči. V noci spal sám v rohu nory, zásadně hlídán největšími a nejsilnějšími vlky, kteří mu svými těly zabraňovali v odchodu. Byl vězněm ve vlastní smečce.
Seteš to snášel velmi špatně. Nenáviděl to tam, nenáviděl tu ztrátu svobody, nenáviděl, jak musí čekat, než mu dovolí se najíst, nenáviděl, jak všichni chodí na lov a on sedí na zadku a nic nedělá, nenáviděl své sourozence, kteří ke žrádlu chodili jako první a on se díval na to, jak si rvou břicha JEHO masem, nenáviděl, jak se na něj všichni dívají, nenáviděl celé tohle bytí. Přestože si všichni mysleli, že tímhle Seteše „vyléčí“ a on zázračně dostane rozum, nestalo se. Naopak začal ještě víc šílet. Byl na všechny zlý, bezdůvodně napadal ostatní vlky, k jídlu se cpal jako pominutý a hltal pomalu celé kosti. Byl neustále naštvaný, kdo ví na co. Nedalo se s ním vůbec mluvit, na všechny jen vrčel a cenil zuby. Jediný, kdo nad ním nezlomil hůl, byli rodiče a sourozenci.
Geb a Nút stavem svého syna trpěli. Nechápali, kde udělali chybu a netušili, co mohou udělat pro jeho záchranu. Sourozenci za ním chodívali, ale se zlou se potázali, Sutech je odháněl obzvlášť krutým způsobem. Oni se však nevzdali, až jednoho dne černý vlk provedl něco nebývale strašného. Něco, co dočista změnilo úplně všechno.
Usir svého bratra hluboce miloval. Bral ho jako důležitou součást svého života a neuměl si představit, že by měli do konce života být od sebe takto odděleni. Přišel si proto se svým problémovým bratrem promluvit. Přicházel v míru a s kouskem žvance na usmířenou. Doufal, že tak Suteše uchlácholí a přiměje ho poslouchat. Tento omyl se mu stal osudným.
Brzy si smečka všimla, že Usir zmizel. Šel zkontrolovat Suteše, ale od té doby nevylezl. Všem to přišlo divné, ale nechtěli bratry rušit. Usir nebyl žádný drobeček, na poměry místních vlků byl spíše robustnější a měl sílu. K večeru ho už však začali všichni shánět, a tak nakoukli do nory, kde Seth přebýval, a kam Usíreva všichni viděli vkročit naposledy. Pohled na rozsápané a z velké části sežrané tělo vlka nebyl pro slabší povahy. Byl roztrhaný, kousky těla poházené, stěny nory pokryté krví. Přihlížející byli tak v šoku, že se rozhodli zmizet z místa činu. Nechtěli se na to dívat, teď tomu nechtěli čelit. Sutech ležel v hromadě zbytků těla jeho bratra a spokojeně si olizoval tlamu. Nasytilo ho to. Poprvé v životě se cítil skutečně sytý a spokojený. Věděl, že se pro něj ostatní vrátí. A že to nebude pro něj dobré. A tak se zvedl, proklouzl otvorem ven a utekl pod rouškou noci. Zanechal za sebou jen žal, smrt a spoušť. A netknutý kus kozy, který mu přinesl bratr Usir.
Sutech bloudil krajinou, zavítal i mnohem dál na sever. Ne že by se mu to zamlouvalo, ale nemohl riskovat, že ho jeho stará smečka najde a zabije. Přestože se smrtí často a rád koketoval, prvoplánově zemřít nechtěl. Nevadilo mu být sám. Nevadilo mu mít společnost. Nevadilo mu být ve smečce, ale vždy si udržoval vlastní autonomii a vždy, když ho to někde štvalo, prostě zmizel. Většinou za dost pochybných okolností. Pro zábavu šikanoval náhodné vlky, ale i kojoty, nebo třeba lišky. Bavilo ho roznášet strach a utrpení. Překvapivě byl ale mnohem klidnější než tehdy ve své rodné smečce. Nebyl vysloveně agresivní, neměl potřebu si svůj vztek všude vybíjet, protože ho skoro žádný netížil. Byl svobodný, volný, spokojený. Potravu si buď ulovil, nebo ji někomu ukradl. V chladných měsících a na neúrodných místech si našel vždy bandu vlků a přidal se k nim. A když už ho to tam nebavilo, nebo mu přišli na jeho výtržnictví a nekalé kousky, utekl zase jinam. Život ho bavil, ale smrti se nebál. Je proto zázrakem, že vůbec dokázal tak dlouze přežít.
Dokonce si párkrát našel partnera nebo partnerku. Nikdy to však nebylo z propuknutí náhlých vášnivých citů, spíše protože se mu prostě chtělo, nebo ho bavilo je trýznit. Poutal k sobě někoho duchem slabého, někoho, kdo se mu nedokázal bránit, a tak na něm mohl parazitovat tak dlouho, jak se mu to zrovna hodilo. S jednou vlčicí dokonce zplodil potomky, ale protože nestál o to být otcem, bezostyšně nevinné vlčí duše pozřel. Polomrtvou spící vlčici pak opustil a nechal ji tam ležet v kaluži krve, vlastní i jejich vlčat.
Dlouhé toulky plné zábavy pokračovaly dál výš na sever, dlouhou klikaticí přes oceánii až k podivné zemi zvané Gallirea. Sutech se na hranici škodolibě pousmál, protáhl si štíhlé elegantní tělo a překonal pomyslnou čáru, která oddělovala zdejší zemi se zbytkem světa. Chaos může začít.
Zajímavosti:
• Použitelné verze jeho jména jsou Set, Seth, Sutech, Suteš. Všechny tvary se skloňují.
• Má pořád ukrutný hlad, který se zhoršuje při nespokojenosti či jiných negativních emocích, včetně nudy.
• Od narození postrádá empatii, čte ve vlcích jako v učebnici, ale žádné emoce nesdílí.
