Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//Lotinka Osud 9/15

Bylo opravdu krásné počasí. Na neby málem ani mráček a sluneční paprsky krásně hřály kožíšek. Jen, mihlo klidně i trochu zapršet. Alespoň by se pročistil vzduch....a navíc by se možnà oběvila i duha! Spokojeně jsem se usmála, když mě vlček poznal. Zápach z tlamy díky vlkhu pomalu, ale jistě ustopoval. Na jeho otásku jsem se zasmála. "To tedy cítíš úplně správně!" řekla jsem. "Samozřejmě, borůvky jsou fakt dobrý," dodala jsem a střihla uchem. Borůvky mi fakt chutnaly, Byly krásně slaďoučké. No a tedy, taky fakt luxusně barvily, což už zas tak super nebylo no. Jen škoda, že byly tak pidi.... Naklonila jsem nachvilku hlavu a zamyslela se. " Hm, ne, Night se bohužel neviděla. Promiň," odpověděla jsem mu na otázku, ohledně černo-bílé vl"ice, která s ním byla tenkrát u tůňky. Pokud jsem si to pamatovat la dobře.

//Lotinka Osud 8/15

Tati byla sice fajn společnice, ale po chvíli jsme si už neněli moc co říct. Mohla bych tedy jít najít toho Duncana... Napadlo mě. Fakt jsem byla zvědavá co se po mém úmrtí, nebo co to bylo, stalo. "Hm, asi se odpojím, cítím tu jednoho vlka, se kterým potřeju něco probrat," řekla jsem opatrně po chvíli ticha. "Dïky za společnost, měj se!" rozloučila jsem se tedy a věnovala vlčici úsměv.

Odklonila jsem se tedy z cesty a zamířila více do lesa za strším pachem Duncana. Cítila jsem že se udělalo rozhodně tepleji, ale začalo mrholit. To mi pod stromi ale nijak nevadilo a bylo to spíš takové......uklidňující? Vzduch v lese se krásně pročistil a byl tu jen ten čerstvý, vlhký. Po cestě za odpověďmi jsem ale narazila na jiný pach. Bylo to vlče. Zastavila jsem se a zavětřila pořádně. To vlče jsem již znala. Vydala jsem se po pachu a po chvíli ho uviděla. Jo, to byl Jerry, potkala jsem ho už u tůň s ostatními. Ljós ale pak vlčata vzal na výlet, takže jsem si s nimi moc zrovna nepopovídala. "Ahoj!" pozdravila jsem přátelsky. "Jerry, že?" ujistila jsem se radši a věnovala vlčkovi milý úsměv. Opři mluvě jsem stále odkláněla hlavu. Smrad naštěstí už ale ustupoval.

//Smečkovaná: 16. - Poznej něco nového o nějakém vlkovi ze smečky 2/2

//Lotinka Osud 7/15

//Amorek 10/10

Šli jsme tedy někam.....někam. Prostě smečkovým lesem. Už jako právoplatný člen. Byl to super pocit, najít konečně smečku po tak dlouhém hledání. Nasávala jsem pachy této smečky. Byl tu stále jeden pach který všechno převoněl. Nasládlý a příjemně voňavý pach borůvek. I teď na jaře, kdy se všechno probouzelo a borůvčí se teprve vzpamatovávalo ze zemního spánku, bylo cítit. Muselo ho tu být fakticky hodně. Těšila jsem se moc na léto, až sladké plody půjdou i vidět a budu je moci ochutnat. Při představě zajíce na borůvkách se mi zbíhaly sliny.
Tati se ptala dál a já jí s radostí odpovídala. "No, teď už jsem tu byla druhou zimu" řekla jsem zamyšleně. "Je hrozný jak to letí, letos to už bude moje pátá zima..." zauvažovala jsem nahlas a lehce si povzdechla. "A ty tu jsi jak dlouho?" zeptala jsem se s úsměvem. Žádná lepší otázka mě moc nenapadala a optat se naspátek bylo zdvořilé. Pak tedy začala vlčice vykládat o tom odkud pochází ona. Nebo spíš vykládat, shrnula to prostě jednou větou. "Ah tak," odpověděla jsem jen a lehce přikývla. Asi se jí moc nechce mluvit... Pomyslela jsem si. Když jsem se ale vlčici rychle opoždě omluvila na zápach z tlami, začala vyšilovat. "Neboj, klid, měla jsem jen horečku. Už jsem ale v pořádku," řekla jsem rychle vlčici. Navíc jsem si všimla že to konečně začalo i pomalu ustupovat. Nakonec se ale hnědá uklidnila a začala se vyptávat dál. "No, sem do smečky mě dovedl, ten, no, Sigy a do úkrytu Maeve, Aranel a Awarak," řekla jsem s úsměvem. "No, chtěla bych tu zůstat natrvalo. Tedy pokud se něco nestane, žejo." řekla jsem s úsměvem. "Chtěla bych si taky konečně najít partnera a mít vlčata!" dodala jsem a vesele se zazubila.

//Smečkovaná: 16. - Poznej něco nového o nějakém vlkovi ze smečky 1/2

//Amorek 9/10

//Lotinka Osud 6/15

Šedo - krémová vlčice nám kývla na pozrav a tak jsem jí přikývnutí oplatila. I pach této vlčice mi byl lehce povědomý, ale byla jsem si jistá že její kožich jsem ještě neviděla. Asi jde ale fakticky jen o podobnost. Pomyslela jsem si a hodila to za hlavu. Šla jsem tedy vesele vedle hnědé. Kdo by přeci jen nebyl veselý, když byl právě příjmut do smečky? A navíc bylo tak krásné počasí! Nebo tedy alespoň po dlouhé době nebyla zima jako na sibiři. Po sněhu již nebylo ani památky, jen zem byla ještě stále trochu rozmáčená. Vzduch byl ovšem dosti vlhký, i když krásně svěží. Asi bude pršet, Pomyslela jsem si, ale ne že by mi to nějak vadilo, až na zápach z tlami mi bylo po dlouhé době dobře a neměla jsem žádné horečky, bolesti hlavi a nebyla jsem strašně vyčerpaná a žíznivá. Všechno bylo prostě super po dlouhé době (tedy až na ten hnusnej zápach, že jo...) a nic mi nemohlo mou dobrou náladu zkazit.
Na slova hnědavé jsem jen přikývla. Tati. zopakovala jsem si její jméno v duchu, abych jej nezapoměla. Vlčice to že jsme se již potkali zavrhla. "Hmm, nevadí, tak se mi to asi jen zdálo," řekla jsem s úsměvem. Měla pravdu že zbarvení jsem měla kapánek nezvyklé no. Pak se tedy pustila do rozhovoru. "No, pocházím z Jukonské smečky, která se nachází někde severně odsud. Mí rodiče byli bety. Měla jsem ještě 4 starší bratry. A no, ze smečky jsem v podstatě odešla, protože mě nejstarší z nich začal šikanovat," pověděla jsem vlčici ve zkratce. Při mluvě jsem stále odkláněla hlavu. "Promiň mi ten zápach, jsem po nemoci, tak to je asi z toho," dodala jsem rychle omluvně. "A ty pocházíš odkud?" zeptala jsem se s úsměvem.
Na mysl mi opět vytanula Maeve. Musím jí pak něco dát, byla na mě tak hodná. Jsem jí strašlivě vděčná! Pomyslela jsem si s lehkým povzdechem

//Amorek 8/10

//Lotinka Osud 5/15

//Baki
Vlčice zmínila že o Ragaru ví. Docela jsem to čekala, nebo alespoň v to doufala. Co kdyby mi to mohlo alespoň trochu pomoci? Na chvíli jsem byla s jejích slov zmatená. Ona mě příjmula do smečky bez Alfy? Ale než jsem stihla nějak zareagovat, představila se mi. Překvapeně jsem se na ni podívala. "Alfa?! Moc mě těší!" řekla jsem překvapeně a nadšeně. "To znamená že jsem příjmuta do smečky?"zeptala jsem se pro jistotu a bylo v mém hlase slyšet nadšení. Ocas se moi už nedařilo udržet a tak jsem ho nechala ať se šťastně rozkmitá. "Děkuji! Budu se snažit být co nejužitečnější!" řekla jsem šťastně. Baghý mi potom ještě představila zbylé vlky. Kývla jsem vlčicím i Duncanovi na pozdrav. Duncan se tvářil jako by mě nikdy neviděl a já se rozhodla dělat to samé. Baghý mi zatím vysvětlila co a jak. Přikývla jsem na její slova. "To je samozřejmé," řekla jsem s úsměvem. Potom mi řekla o nějakém bílém vlkovi. Na to jsem přikývla. Už jsem tu jedboho nemluvícího vlka potkala, ale ted byl černobílý a jmenoval se Ljós. A navíc vlastně ani nevím jestli úplnę nemluvil, nebo nebyl jen neměl co říct.
Zadoufala jsem že se mi naskytne šance promluvit si z Duncanem, ale k mé smůle s ním začala něco Baghý řešit. Nevadí, odchytím jej později... Pomyslela jsem si. Podívala jsem se na Tati, která právě odcházela a tak nějak se nabízela jako společnice. "Um, já půjdu s tebou," řekla jsem s úsměvem. Kývla jsem Alfě, Cashmere a Duncanovi na rozloučenou a vydala se za Tati.

//Tati
Doběhla jsem hnědavou vlčici a zařadila se vedle ní, ovšem s takovým rozestupem abych ji neobtěžovala zápachem z tlamy. "Ahoj, já jsem tedy Sunstorm," přdstavila jsem se spěšně. "Hele, jsi mi strašně povědomá, že jsme se už potkali?" zeptala jsem se a podívala jsem se s lehkým úsměvem na vlčici. Stále jsem při mluvě odkláněla hlavu od ní.

//Amorek 7/10

//Lotinka Osud 4/15

Vlčice vypadala docela klidně, ale tvářila se lehce nedůvěřivě, což jsem chápala. Ovšem po jejích slovech, doplněných lehkým úsměvem, jsem se docela uvolnila a usmála se. a na její slova zhoupla ocasem. "Musím jim taky ještě jednou poděkovat," řekla jsem a zavrtěla lehce ocasem. [myslA taky moc hodné Meave![/mysl] Dodala jsem si v duchu. Až teď jsem si všimla dalších tří vlků co stáli o podál. První vlčeci se zajímavým zbarvením jsem neznala, druhá hnědá vlčice mi přišla dosti povědomá, ale nemohlavjsem si vybavit, kde jsem ji potkala. Bylo to ale asi dost dávno a jen na chvíli. A třetí.... Překvapeně jsem se podívala na třetího vlka. Duncan?! Oni, jsou zpátky? Opravdu tam stál a v uchu se mu blýskalo cosi zlatého. Na to jak jsem toho vlka nemusela jsem si najednou s ním chtěla promluvit. Měla jsem tolik otázek. Co se stalo po tombjak jsem umřela? Umřel tam taky nebo se všem podařilo vrátit? Jak jsou na tom Phanta a Tayne? "Zdravím," řekla jsem s úsměvem, "omlouvám se, jsem si vás nevšimla," dodala jsem omluvně. Při mluvení jsem stále odkláněla hlavu stranou, abych na ně nedýchala. Na Duncana jsem se tázavě podívala, ale pak jsem musela zase věnovat pozornost hnědavé vlčici. Rozhovor pokračoval. To na co se mě zeptala jsem docela očekávala, ale spíše od Alfy. "No, myslím že mohu být nápomocná!" řekla jsem a pečlivě volila slova, "myslím si že umím docela dobře lovit. Taky mám moc ráda vlčata a myslím že to s nimi docela umím. V mé rodné smečce jsem často pomáhala s hlídáním, někdy i učením," řekla jsem s úsměvem a zavrtěla ocasem. Pak jsem se zamysela, čím bych si ještě mohla přilepšit. "Byla jsem členkou Ragarské smečky, co byla tady nedaleko v horách, ale nepobyla jsem tam moc dlouho, jelikož se smečka poté rozpadla," řekla jsem a konec řekla trochu smutným tónem. Ani jsem se tam pořádně nerozhlédla! Nejdříve to podivné sněžení a záchrana Sheyi a pak měsíční pobyt v úkrytu s chřipkou. Pomyslela jsem si smutně. Ragar byl tak fajn! Fallion byl moc hodný a ostatní členové taky! Tedy až na Cynthiu s Ilenií, ale jinak.... Jak se asi má Starling s tou Severkou? Mají už vlčata? Achjo, ani jsem se Severkou nestihla potkat! Zamyslela jsem se nachvilku smutně.

//Jaj pardon, jsem si ani nevšimla. U Sigyho mi ty íčka dělaj problém celkem často xD

//Amorek 6/10

//Lotinka Osud 3/15

//Pro Baki ❤️

Sníh mi pomohl. Hned se mi udělalo lépe. Ledová sněhová vodu sice chutla hnusně, ale byla studená. Po "vychlazení" jsem zůstala stát ještě ve vchodu. Bylo to příjemné, ten chlad, ten čerstvý vzduch a tak vůbec. Bylo mi o dost líp. Sice jsem nebyla ještě úplně fit, ale bylo to lepší. Sice mě ještě trochu pobolívala hlava a měla jsem teplotu, bylo mi docela dobře. Nemoc naštěstí začala končit. Nyní jsem ovšem měla jiný problém - zápach z tlami, nejspíše vyvolaný nějakými bakteriemi nemoci. Už jsem se chtěla otočit a vrátit se zpět za ostatními, než mě tu někdo bez doprovodu načapá, když v tom jsem zaslechla vytí. Někdo ze smečky! Mohla bych se zeptat jestli se do lesa nevrátila Alfa! Napadlo mě. Vykročila jsem tedy za zvukem, ale pak jsem se zarazila. Co když na mě někdo zaútočí? Jsem přeci jen cizí tulák na smečkovém území! Pomyslela jsem si s obavami a trochu jsem znervózněla. Navíc jsem ještě nemocná.... Nakonec jsem s větším zaváháním vykročila směrem k vytí. No tak, to bude dobrý, je to blízko, neboj! Uklidňovala jsem se v duchu. Daného vlka jsem již zřetelně cítila, byla to jistě samice. Co jí řeknu? Ahoj, umřela jsem, našel mě jeden váš vlk a donesl sem a teď žiju? Ne to fakt ne. Část s umíráním tentokrát radši vynechám... Řekla jsem si a vykročila klidným krokem k vlčici. Vyšla jsem jí přímo naproti, což bylo asi dobře? Lehce podřízeně jsem sklopila hlavu a zavrtěla špičkou ocasu, aby věděla že přicházím v míru. Hnědá vlčice byla o dost menší než já a měla.....křídla? Docela mě to překvapilo. Jediný s křídli, koho jsem znala byl Falion. Při tom mne trochu dloublo u srdce. Ach Ragar.... Pomyslela jsem si smutně.
Došla jsem k vlčici a zastavila se asi z doumetrovým rozestupem. "Zdravím, já jsem Sunstorm, a hledám vaši Alfu," řekla jsem, ale při mluvě jsem radši odkláněla hlavu od vlčice. "Já, no, byla jsem.... ..vyčerpaná a no našel mě jeden vlk z vaší smečky, Sigy tuším, a odnesl mě k tůňce ve které je to ovoce a tam se mě ujmula Maeve a Aranel a Awarak. A pak mě pomohli do úkrytu abych se najedla a schovala se před sněhovou bouří a Aranel řekla že bych možná mohla k vám do smečky, pokud ještě máte místo, a, a tak hledám vaši Alfu abych se zeptala..." řekla jsem opatrně vlčici. " A, em normálně mi z tlami nesmrdí, ale dostala jsem horečku a ono se to asi projevilo i takhle, tak to snad brzy přestane...." dodala jsem omluvně. Něco mi říkalo, že tadle vlčice bude nějak výše postavená a já se instinktivně chovala podřízeně.

//Úkryt

//Amorek 5/10

//Lotinka Osud 2/15

Dost se mi motali nohy. Byla jsem slabá. Bylo mi vedro.
Blížila jsem se k východu. Ofoukl mě krásný, čerstvý a hlavně studený vzduch. Vedro, takové vedro. Když jsem konečně došla úplně k východu, zjistila jsem že sníh už stihl začít roztát. Na zemi byla jen vodová břečka - studená vodová břečka. Vděčně jsem sebou plácla do sněhu. Bylo to tak příjemné! Sníh jen zasyčel, jak jsem byla horká. Chvíli jsem jen ležela na studeném sněhu. Zanořila jsem do toho i ten vařicí, suchý čenich. Hnedka mi bylo lépe! Ležela jsem tam aspoň 5 minut. Pak jsem se zvedla a oklepala se. Byla jsem sice teď celá mokrá, ale to osvěžení! Nabrala jsem do tlamy jediný kousek čistého sněhu, co jsem našla. A napila se z něho. Ano, potřebovala jsem se prostě schladit.

///170

//Amorek 4/10

//Osud lotinka 1/15

Na Arelenina uklidňující slova jsem přikývla. Měla pravdu. Onemocnět mohl každý, jen já prostě v blbou chvíli. Smůla se mi prostě jen lepila na tlapky. Povzdechla jsem si. Maeve mě taky ještě moc hezky povzbudila. Usmála jsem se. Ach, byla tak moc hodná! Škoda že jsem se jí nemohla více odvděčit! Poslední co jsem viděla bylo, že se Aw napil z přičarované vody. Pak už mi klesla víčka, která za tu dobu neuvěřitelně ztěžkla a já ponořila do říše snů.
Spala jsem asi docela dlouho. No jo no, horečka je mrcha. Rozlepila jsem oči. Bylo mi děsný vedro a měla jsem tlapky úplně zpocené. Trochu jsem zakňučela. Otevřela jsem oči. Všude jsem měla mžitky a chvilku trvalo než jsem zaostřila. I když mi furt nebylo dobře, spánek aspoň trochu pomohl. Setřásla jsem ze sebe deku a chvíli hleděla do zdi. Potřebovala jsem se schladit. Slyšela jsem hlasy. A cítila známé pachy. Nikoho jsem ale přímo před sebou neviděla. "Já -" jen co jsem otevřela tlamu, hned jsem ji rychle zavřela. Vyšel mi z ní dost nepříjemnej odér. Sakra! Jako fakt? Zanadávala jsem v mysli. Přikryla jsem si tlamu tlapkou. "Já - já, se du schladit - rychle," vysoukala jsem ze sebe. A z těžka vztala. Bylo nebylo mi dobře. Strašný vedro! Pomyslela jsem si a vydala se ven ke vchodu.

//Borůvkový les

Star

Prcek vyhrál 9. (Osuda) tak poprosím jej? xD

Sunstorm

Taak poprosím 3. libovolná magie od Smrti a poprosím tedy Emoce Děkuji

Poté jsem tedy vyhrála 10. přívěšek od Styx *Je strašně happy!!!!!*

A nakonec tedy poprosím o tu 9. Osuda

//Moc děkuji!! Jseš fakt hodně dobrá žes to všechno udělala tak rychle, fakt smekám. Ještě jednou moc děkuji za perfektní odměny a super akci! ❤️ ❤️

//169/Amorek 3

//Moc se omlouvám za zdržování, ale nebylo mi dobře :c

No, horečku jsem tedy dostala hnusnou. Měla jsem pocit že se upeču sama, snažila jsem se chladit o studen zem. Navíc mě pěkně bolela hlava. Jak jsem se tak snažila schladit, přepadla mě zase silná zimnice. Aranel mi přinesla kožešinu a řekla ať si na ni lehnu. Poslušně jsem se na ni tedy položila a Aranel přeze mne další kožešinu přehodila. "Děkuji," řekla jsem. Chvilkama se mi i zatočila hlava. Cítila jsem se navíc mizerně z toho že jim přidělávám práci a to ani nejsem ve smečce. Jestli mě tu budou po tom všem vůbec chtít! Pomyslela jsem si smutně. Zimnice mi zase přešla v horečku. Ar mne ujistila že tu nebudu sama. Lehce jsem děkovně přikývla. Potom se mi u hlavi naplnila jedna prohlubeň vodou. Opatrně jsem se k ní natáhla se. Opravdu se to šiklo. "Děkuji," poděkovala jsem bílé ještě jednou. Zaslechla jsem cosi o nějaké růžence a zahlédla cosi růžového u Maeve, ale nebyla jsem si jistá, jestli se mi to nezdálo. Mae mě ujistila že to bude dobré a já se na ni pousmála. "Cítím se hrozně z toho že vám jen přidělávám práci," řekla jsem posmutněle. Bylo mi opravdu strašné vedro. Když jsem si chtěla olíznout čenich, byl úplně suchý a vařící.

Posty: 2 lístky za posty z 16.1.

celkem: 28 lístků

//168/Amorek 2

//LOTERIE 4

Taky to tu krásně vonělo. Žaludek se mi stáhl hladem a začali se mi stékat sliny. Ar mi pokynul ke koutu s masem. Na chvíli jsem zaváhala. Přeci jen, bylo to maso smečky. Měla jsem ovšem hrozný hlad a když mě to dovolila samotná Beta... Položila jsem to ovoce na zem. Děkovně jsem pokynula a vyrazila k masu. Odtrhla jsem si kus. Nebrala jsem si toho nijak super moc, nechtěla jsem je přece vyžírat. Vzala jsem si skrovně, abych zahasila zen nejhorší hlad. Potom jsem utrhla ještě jeden kus pro Maeve. Zaslouží si to! Pomyslela jsem si. Oba kusi masa jsem dotáhla k vlkům. "Na Maeve, to je pro tebe, to máš za to jak pomáháš," řekla jsem s pobožným úsměvem. Lehla jsem si potom do důlku co vypadal docela pohodlně a lehla si do něj. Chtěla jsem si vzít i kožešinu, ale přeci jen, do smečky jsem nepatřila a tak by to bylo dost nezdvořilé. Nebo tak mi to aspoň přišlo. S chutí a hlavně velkým hladem jsem se pustila do jídla. "Narodila jsem se mimo Gallireu v Jukonské smečce. Je to velmi daleko odsud," odpověděla jsem Aranel.
V tom mě najednou polilo hrozné horko. No jo no, to příšerné počasí a oslabená imuta úplným cyčerpáním organismu se projevila. Začala mě hrozně bolet hlava a bylo mi najednou strašné vedro. Úplně mi oschl čenich. Když jsem si jej chtěla olíznout, byl úplně vařící. Za pár minut se z jednoho velkého rampouchu stal chodící radiátor. "N-není mi dobře," Řekla jsem a úplně se přitiskla k studené podlaze v pokusu schladit se. "Bolí mě hlava a asi mám horečku," řekla jsem. To je teda pech! Pomyslela jsem si sklesle.

//167/Amorek 1

//LOTERIE 3

//Borůvkáč

Prodírala jsem se tou hordou sněhu za ostatními vlky. Přes vločky skoro nebylo vidět a já se snažila prostě jen nespustit z očí hnědý ocas vlčice přede mnou Awarak hrdině zakončoval naši skupinku a hlídal aby se nikdo po cestě do úkrytu nezatoulal. Sice to nikdo neřekl, ale dalo se to tak brát. Byla mi příšerná zima. Místo tlapek jsem měla čtyry rampochy a na čenichu se mi snad tvořilo náledí. Najednou jako by se kolem něco růžově zalesklo. Jakýsi prášek či třpytky. Asi se mi to jen zdálo.. Pokrčila jsem rameny a zaměřila se opět na hnědej flek. V tom jako by se ve mne cosi hnulo. Maeve byla vlastně opravdu úžasná vlčice. Byla tak hodná a milá! Byla jsem jí najednou tak vděčná že se ke mne tak hezky chová! Usmála jsem se. Polil mě najednou k ní takový vděk, přátelská náklonost! Chtěla jsem se jí nějak odvděčit, pečovat o ni...
Po nějaké době jsme dorazili ke skále. Byli v ní tři otvory nad sebou a před těmi vyvýšenými byli výčnělky, aby se tam dalo vyskočit. Aranel a Maeve zmizeli ve spodním a taky největším otvoru. Vstoupili jsme do jeskyně. Bylo to tam širší než v Ragarském úkrytu, ale i tak to mělo jakési útulné kouzlo. Na některých místech byli kožešiny a jinak byli v podlaze důlky na ležení. Aranel si vzala dvě kožešiny. a lehla si do jednoho z důlků a přikrala se. Chudina, muselo jí být hrozně. Cítila jsem tu toho...Sigyho,vlka který mne dovlekl k tůňce. On už tu ovšem nebyl. Cítila jsem tu poté, nejsilněji nějakou vlčici. To bude určitě Elora. Napadlo mě. Jinak tu bylo plno dalších pachů, pachů smečky.