Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Na Akiho poznámku jsem se zasmála. "No jo no, Gallirea je zveně plná překvapení.... A jinak, počkej ty jsi byl úplně pryč? Tak proto jsem tě tak dlouho neviděla!" řekla jsem lehce překvapeně. Na moji otázku jak se má neodpověděl zrovna tak jak jsem čekala. "Jakto?" zeptala jsem se starostlivě. Než mi to ale stihl dopovědět, dorazili jsme na místo a byli rozdělení do skupin. A on bohužel do mé nepatřil. Rozloučila jsem se tedy s ním taky a šla za Kayou a Ar.
Kaya asi nebyla s mou odpovědí zrovna nejspokojenější, ale tak co už, uvidí sama. Doplížili jsme se mezitím všichni do křovin a vybrali si oběti. Aranel poukázala na kulhající laň na kraji. Přikývla jsem bojovně. Super volba, budeme to mít jednodušší... Pomyslela jsem si. Srna kluků sice byla zjevně nemocná a slabá, ale pořád mohla normálně běžet. "Hodně štěstí," kývla jsem s úsměvem na druhou skupinku a přesunula se blíže k Ar a Kaye. Pohledem jsem si přeměřila trasu kudy poběžím. Aranel se vydala na své místo a my s Kayou domysleli naši strategii. Teda spíše Kaya, ale to je fuk, byla přecijen zjevně zkušenější. Na její pokyny jsem přikývla. "Rozkaz šéfe," uculila jsem se a pak se přitiskla břechem úplně do sněhu a začala se blížut ke svému stanovišti. Schovala jsem se v dolíku za zasněženým kopečekem. Cítila jsem jak mi v těle proudí adrenalin. Tak fajn. 3.....2......1.......teď! odpočítala jsem si v mysli a jedním skokem překonala svou skrýš a vyrazila přímo za laní. Stádo se rozeběhlo, srna se opravdu snažila, ale s poraněnou nohou to prostě nebylo ono a tak jsem ji brzy dohnala a začala si korigovat směr. Přímo na Aranel kolem Kayi.

//Borůvka (přes Mahtaë sever)

Byla jsem opravdu moc ráda že vidím Akiho a Aki vypadal že je moc rád že vidï mne. Vyrazili jsme meztím všichni ven z lesa na místo předurčené k lovu. Moc jsem se těšila. Poznámky Kayi, že jdeme pozdě jsem si nevšímala. Kdyby se Cash nezmínila, že se tu vylo, vůbec bych ani nedorazila, protože jsem to neslyšela. Byla jsem sama ráda, že zde vůbec jsem. Všimla jsem si že Aki ztišil hlas, ať tu neřveme na celé kolo a všechno nevyplašíme a tak jsem se uklidnila taky. "Ty jo pořád tak nějak různě. Ani neuvěříš co se mi všechno přihodilo!" řekla jsem a vzpoměla si na svou smrt - nesmrt. "Po lovu ti vše povím! Jinak teďka se poslední dobou mám skvěle. A ty?" řekla jsem a zazubila se. "To je můj náhrdelník," odpověděla jsem hrdě a vypjala lehce hruď, aby jej mohl obdivovat. "Našla jsem jej v nějakém podivném vajíčku," dodala jsem. "A co je u tebe nového?" zeptala jsem se.
Mezitím jsme dorazili na místo. Kousek odtud byl Ragar... Došlo mi. To ale už Awarak s Aranel začali dávat pokyny a já si lehce překvapeně všimla jak se k sobě mají. Sama pro sebe jsem se usmála. Přála jsem jim to a moc. Kdybych jen taky konečně měla takové štěstí." Napadlo mě. Každopádně jsem se dozvěděla, že já budu s Kayou a Aranal. Bylo mi trochu líto, že nemůžu být s Akim, ale tak stejně se zas za chvilku uvidíme. " Tak po lovu," kývla jsem na něj s úsměvem a vykročila ke své skupince.
"Dobře," přikývla jsem na Aranelin plán. Takže budu nahánět, super, to mě baví. Otázka Kayi mne popravdě lehce zaskočila i když samozřejmě byla na místě. "Jasně že jo," řekla jsem. V tu chvíli jsem si vzpoměla i na můj lov s Akim a Kenaem. To bylo supr... Bylo to naposledy co jsem lovila ve více než ve dvou. Už jsem se moc těšïm.

Chvíli po mne do skupinky dorazil i mladý tmavý vlk. Veděla jsem že jsem ho zahlédla ještě jako malé vlče u studánky, ale nebyla jsem si úplně jistá, že se mi představil, jelikož jsem v tu chvíli byla nemocná a dost možná jsem jeho jméno zapoměla. Awarak nám tedy oznámil, že se se chytá lov. Zavrtěla jsem ocasem. "Lov?! Super! Na smečkovém lovu jsem nebyla ani nepamatuju. Snad ještě v mé rodné smečce! Jasně že s přidám!" řekla jsem nadšeně s širokým úsměvem. V tom mi do čenichu vnikl až moc známý pach. Zastříhala jsem ušima. To se mi jen zdálo... Řekla jsem si a zavrtěla hlavou. V tom se ale opravdu v celé své kráse u nás vynoři tmavě hnědý vlk. Ocas se mi rozmiktal na tisïc otáček, tak jako vždy, když jsem ho viděla a nyní se k k němu přidal i můj krásný náhrdelníl, který se mi kvůli tomu pohybu rozhoupal divoce na krku "Aki!" řekla jsem nadšeně a lehce poskakovala na místě. "Co ty tady děláš? Tak strašně dlouho jsme se neviděli! Jsem moc ráda že tě zase vidím! Musím ti toho tolik povyprávět!" vyychrlila jsem ze sebe tak nadšeně a tak rychle jak jsem jen mohla. Nemohla jsem tomu skoro až uvěřit že tu opravdu zase stál přede mnou a jak se zdálo, zjevně patřil i opět do stejné smečky....

//Jižní Galtavar (přes Mahtaë - Sever)

Všimla jsem si, že se vlčice trochu zarazila když jsem se zmínila o Aithym. "Nevím, někde na cestě," usmála jsem se. Doufám že i brzo příjde. Pomyslela jsem si. Vzpoměla jsem si v tu chvíli i na Akiho. Kde ten asi je? Slíbil i ten výlet k vodopádům... Vzpoměla jsem si azavrtěla si pro sebe ocasem. Dlouho jsem ho neviděla. Vlastně to už bude akoror rok, snad se mu nic nestalo... Uvědomila jsem si trochu nervózně. Vlčice zmínila, že se má taky dobře. "Tak to jo, taky bych se potřebovala seznámit s ostatními vlky, můžem jít spolu jestli chceš," řekla jsem a zakřenila se. "Těší mne Cashmere," dodala jsem a pousmála se. Když ale zmínila že se něco chystá zpozorněla jsem. "Lov?" tipla jsem si a oči se mi nadšeně rozzářily. Mohk by to být můj první smečkový lov! To si nemůžu nechat ujít! Pomyslela jsem si. "Myslím že by bylo fajn kdybych se tam ukázala, přece jen jsem tam dlouho nebyla," řekla jsem lehce zamyšleně. "Půjdeš se mnou?" zeptala jsem se a tázavě se na ni podívala. Na její odpověď jsem přikývla. "Tak já jdu, ahoj! Uvidíme se třeba po lovu?" zeptala jsem se a rozločila se.

//Awarak, Kaya, Aranel
Vyrazila jsem směrem, odkud se ozvalo vytí, které jsem už nyní taky slyšela. Nebylo pochyb, chystal se lov. Hlas patřil jistě mě známému vlkovi. Po chvilce chů]ze lesem jsem je i uviděla. Byla tam Aranel s Awarakem a Kayou? Překvapeně jsem zamrkala. Nebylo pochyb, byla to ta vlčice, jenž mi ukázala Mahar! "Ahoj! Co se chystá?" zeptala jsem se, když jsem k nim vesele přiklusala. "A ahoj K...Kayo! Dlouho jsme se neviděli!" řekla jsem a obdařila vlčici širokým úsměvem.

Procházela jsem se lesem. Bylo cítit že zima je zase na blízku. Začalo sněžit. Léto jsem sice měla radši, ale sněhové vločky vykouzlí úsměv na tlamě každému. Kupodivu sníh moc netál, ale hezky držel a pomalu se tvořila malá pokrývka na zemi i na stromech. Ač borůvky už byly dávno pryč, díky všudypřítomnému borůvčí to tu stále po nich alespoň jemně vonělo. Stejně jako tam na té jedné louce to i v zimě vonělo po maku... Vzpoměla jsem si. Byla jsem tam s Au...Auronem a udělali jsme si závod a pak jsem nám něco ulovila. Jo, to bylo fajne no. Pousmála jsem se. V tu chvíli jsem si ale vzpoměla i na Starlinga a Ragar. Než jsem ale začala ty vzpomínky více "rozebrat" vyrušil mě hlas. Překvapeně jsem zamrkala a podívala se na příchozí vlčici. Na tlamně se mi oběvil široký úsměv. Věděla jsem, že už jsem ji předtím někde zahlédla, ale nevybavila jsem si přesně kde. Její pach mi ale opět přišel nějaký povědomý. Musela být příbuzným někoho, koho jsem znala.
Zavrtěla jsem vesele ocasem. "Ahoj!" pozdravila jsem ji na oplátku. Vlčice byla zjevně milá. "Jo, dobtrý. Předchvilkou jsem dorazila zpět do smečky. Byla jsem na výletě s kama....rádem," řekla jsem a šťastně. "A co ty?" zeptala jsem se. "Jo, a mimochodme jsem Sunstorm," představila jsem se rovnou.

I když jsem si původně říkala, že se moc nevím co napsat, po přečtení ostatních se tady taky zapojím

Plány do budoucna

Well, plánů by bylo plno jen moje aktivita bohužel není na ně dostatečná
Každopádně, pokud Sunstorm nebude za moji lenost vyhozena, rozhodně bych s ní chtěla zůstat! Borůvka je pro ni super! A rozhodně je ráda, že i přes její prokletí se *ŤUK, ŤUK,* zatím smečka drží a rozrůstá! Takže prokletí zlomeno? I hope. Takže asi tak. Prostě, dokud to pude, bude se tu Sun držet zuby, nehty.

Hodnocení Alfy

V první řadě bych ti moc chtěla poděkovat za nabídnutí místa ve smečce. Moc si toho vážím. :pleading_face: A taky za trpělivost s mojí aktuálně mizernou, minimálně za Sun, aktivitou. Vím, ale důvod znáš a aktuálně se zase rozehrávám! Btw, Sun furt hledá společnost do začátku lovu... Takže opravdu moc děkuji a jsem ti za to strašně vděčná teto Baki ~
Jinak co se týče tvého celkového Alfování, tvůj kamerový sistém v počtu postu mě někdy až děsí, obvzlášť, když patřím k těm největším hříšníkům. Ale zasloužíme si to, takže, máš můj obdiv! Každopádně jinak fakt jsi skvělá Alfa stejně jako všichni ostatní tě obdivuju za tvůj čas všechno tohle hlídat a pořádat a tak...
Takže tak. Klaním se ó velká Alfo Baghý a slibuji že se polepším

- Tvoje Sunčí

//Zrcadlové hory

Pomenší horský porost za chvíli zase vystřídala skála. Přes tyhle hory jsem to ještě vlastně nebrala. Napadlo mě. Poslušně jsem tedy cupitala nahoru na horu. Zakručelo mi v břiše a mě došlo že jsem vlastně dost dlouho nejdela. S Aithym jsme na jídlo neměli čas, ani příležitost. Taky mi došlo, že ve smečce jsem taky dlouho nebyla. Bylo dobře, že jsem šla na před a konečně se tam mohla ukázat. Nejlépe tam i chvilku pobýt a pomoci. Domů jsem se vlastně těšila, i když jsem se teďka cítila trochu provinile. Budu to muset nějak napravit. Napadlo mě a zastříhala jsem ušima. Uslyšela jsem zavytí odněkaď z od nás z lesa. Trochu jsem zpozorněla, pak mi ale došlo, že to bylo vytí ozanamující něčí příchod.
Sestoupila jsem z hor dolů do lesa a obklopila mě nasládlá vůně borůvek. Lesa, který byl vlastně mým novým domovem. Nadšeně jsem natáhla krásnou vůni a usmála se. Byla jsem moc ráda že jsem konečně zpět. Vesele jsem překročila hranice a v očích mi nadšeně zazářilo. Doufám že Aithy dorazí co nejdřív," zadoufala jsem. Byla to s ním vážně zábava a bylo mi s ním dobře.
Zavětřila jsem, abych zjistila kdo tu zhruba je. Cítila jsem silný pach Alfy, rozeznala jsem i pachy Maeve a Aranel a pak tady bylo plno vlků které jsem neznala. Po vzoru vlka, kterého jsem před chvílí slyšela jsem se zastavila, zvedla hlavu k neby a zavyla. abych i já oznámila svůj návrat. Chvíli jsem poslouchala jak se můj hlas odráží o hory za mnou a pak se usmála a vyjročila hlouběji do lesa.

//Mahar (přes Hadí Ocas)

Naplněná emocemy ze svých vzpomínek na můj příchod sem, jsem dorazila na kraj lesa. Měla jsem pěkně špinavé tlapky obalené bažinatou vodou. Trochu podmračeně jsem si je prohlédla, ale pak jsem to hodila za hlavu. Než dojdu do smečky tak to opadá, Pomyslela jsem si a pokračovala. K mému překvapení jsem ale nevlezla do dalšího lesa. Mé tlapky se místo toho dotýkaly studené, tvrdé, holé země. Nacházela jsem se na pásu holé kamenné země. Krom vystouplých čedičů tu vůbec nic nebylo. Překvapeně jsem zamrkala. Opravdu jsem měla pocit že jsem tu nikdy nebyla. Přesto jsem si ale byla jistá že jdu dobře. Jasně stalo se nějaký čáry máry fuk a celá země se změnila a nikdo si toho nevšiml.....hah to určitě. Moždá tak v nějakým sci-fi. Ale bylo by to cool, ne že ne. Zasmála jsem se té představě. Překlusala jsem tedy toto místo a jen poslouchala jak příjemně zní ťukání mých drápků o skálu. Za chvilku jsem se zanořila zase do lesa a začala stoupat do kopce.

//Borůvka

//Březina (přes Narvinij)

"Zatím půjdu, myslím že už bych opravdu měla jít domů," řekla jsen najednou. "Dojdi co nejdřív Aithy!" zazubila jsem se a poklusem se rozeběhla domů.
Moje tlapky ťukaly o zem a listí podemnou šustělo. A mě bylo hezky a do zpěvu. Moje mysl se točila kolem mého nově nabytého kamaráda a dobrodružství v bludišti. Byla to taková zábava a bylo to tak fajn. Pevný terén příjemného lesa se za chvíli změnil v rozbředlou bažinu. Lehce jsem nakrčila čenich. Byl to trochu smrádek. Zrouchnivělé jehličnaté stromy se tyčily zlověstně nade mnou. Mě ale zaplavila vzpomínka na mé první dny tady. Jak mě sem zavedla tuším Kaya, nebo jak se jmenovala a já dosatala za úkol ulovit několik zajíců. Pak jsem se seznámila s Akim a well, když jsem sem dorazila s úlovkem, nikdo tu už nebyl. Smečka zanikla a od té doby se se mnou táhne smůla snad ve všem.

//Zrcadlové hory (přes Hadí ocas)

//pardon, nakonec se teda odpojuju do Borůvky na lov. Přidávám přechod -) Mahar (přes Narvinij)

//NEodpojuji se, jen myšlenkový post, ať za ní ještě něco mám

Kráčeli jsme s Aithym nějakým směrem, přes planinu. Slyšeli jsme a vlastně i trochu viděli jak sopka vybuchla, ale my naštěstí byli v bezbečí. Byla jsem jen trochu nervózní kvůli smečce a chtěla jsem si pospíšit. Přece jen ta sopka pd ní nebyla zase tak daleko jako mi. Což mi připomíná.....nebyla ta sopka předtím blíž a jakto, že jsem si tamtoho lesa předtím nevšimla? Jakože byl tam. Určitě. Protože najednou se tam zčista jasna oběvit nemohl, ale....no to je fuk, asi jsem prostě slepá.
Po chvilce bloudění mi navíc došlo, že už jsem tu byla. Kdysi se Shireen. Pak nás to divný kouzlo spojilo nejdřív nějakým asi neviditelným špagátem, nebo co a pak lepidlem na za tlapku. A pak....pak jsem přece potkala Etneye! No jo, Etney! Jak se asi má? Co dělá? Byla jsem do něj zamilovaná. Byla? Asi jo, asi furt jsem, ddybych ho potkala, ale on do mě asi ne. Při té myšlence jsem lehce zklopila uši. Pak jsem je ale zase vesele našpicovala, když jsem koutkem oka zaznamenala Aityho světlou srst.

//kopce Tary

Vyběhli jsme ven. Světlo mě na chvíli oslepilo, jelikož mé oči byly zatím přivyknuté na úplnou tmu. Zabrzdila jsem tedy lehce překvapeně a pořádně zamrkala. Ještě hodnou chvilku se mi před očima dělaly mžitky.
Ještě jsem se tedy nestihla pořádně rozhlédnou, když jsim si všimla starostlivého pohledu Aithyho. "Co se děje?" zeptala jsem se lehce zmateně. Pohledem jsem zajela za bílého a konečně si všimla sopky. "Oh, to nevypadá dobře ~" řekla jsem trochu nervózně. Aithy promluvil a já se opět podívala do jeho modrých očí. Ty jo, má tak nádherný oči. Pomyslela jsem si. Pak jsem lehce zavrtěla hlavou. Huh, nech toho! Okřikla jsem se. "Dobrej nápad, to bychom měli," řekla jsem. "Víš kudy? V této části Gall jsem ještě nebyla..." řekla jsem ustaraně a zadívala jsem se na Aithyho.

Zrovna jsem se s vyvalenýma očima chystala ucouvnout od stěny, když mi v pohybu zamezil hrudník mého milého společníka. Trochu jsem sebou škubla jelikož to zrovna nebylo nejpříjemnější místo k doteku. Aithy, hned jak mu to došlo, odskočil. Vycouvala jsem od stěny. "Jo, bylo," přitakala jsem mu na jeho poznámku. Trochu rozpačitě jsem se usmála. V tom se kousek od ná začala drolit stěna a následovaly nepříjemné otřesy.
Na jeho slova jsem přikývla. "Máš pravdu," řekla jsem taky už docela nervózně. Bílý zkušeným okem vybral cestu a udělal značku. Poklusem jsme vyrazili pryč. Po pár minutách nás konečně uvítalo světlo. "Východ!" poznamenala jsem, jako by to nebylo zřejmé. Usmála jsem se Aithymu na spět a vyklouzla taky ven z tohoto norového bludiště.

//Březina

Aithy zjevně po mé otázce zrozpačitěl. Nakonec si ale našel způsob jak to vysvětlit. Ukázal rozpačitě mezi zadní partie svého těla. "Uhm, oh aha, promiň," řekla jsem a dusila v sobě smích. Kdyby to bylo možné moje tváře by asi získali růžový odstín. Naštěstí to ale nebylo možné a tak jsem jen stála a dusila úšklebek. Nakonec ale lehce trapnou konvetzaci Aithy zažehnal pokračováním v naší hře. Konečně jsem se zasmála a běžela za ním. Bílý ze začátku běžel snad na plno a já musela uznat že je fakt rychlý. Ns chvíli se mi před očima vyjevila vzpomínka na Blacka. Takhle jsme si taky často hrávali. Bylo to super.
Aithy začal zpomalovat. Když už jsem ho ale skoro měla, opět mi utekl. "Hej!" zasmála jsem se a sama taky řádně přidala. Čas tady dole ubíhal jinak. Zdálo se jako bychom tu byli opravdu jen chvíli. Už mi ani nedocházelo, že vlastně stále bloudíme v nějakých prastarých podzemních chodbách a nevíme kde je východ. Užívala jsem si přítomnosti bílého vlka a všechno ostatní hodila za hlavu. Aithy nakonec opět zpomalil a já ho mohla chytit. Tentokrát už jsem po něm ale radši nezkočila jako předtím. Dotkla jsem se jen čenichem jeho ramene a běžela dál. "Máš ji!" dodala jsem. Po chvilce běhu jsem ale muse zabrzdit. Udělala jsem tedy skoro saliding stop. Málem jsem totiž narazila do stěny. "BRZDI!" zavolala jsem a sama se ocitla čenichem pár milimetrů od hlíny. "Další rozcestí," řekla jsem. Tentokrát tam ale byli jen dvě chodby. Do prava a nebo do leva. A přímo v pravém úhlu na cestu po které jsme běželi mi byla stěna. "Co teď?" vydechla jsem. Začínala jsem mít trochu hlad ale hlavně mě nyní po běhu sužovala žízeň. "Chtělo by to něco k pití," podotkla jsem ještě.

//Gratuluji Jerrymu za zpětné povíšení! A taky samozřejmě Maeve a Adiramovi za nové funkce!