Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//Omlouvám se, můj opožděný post je na Vřesovém palouku.

// Gallictober 1. den - ztracený (Lost)

Vlče se mi konečně představilo. Rraaysstter? Když oddělám to zdvojení tak mi výjde…. Rayster. Jo to asi bude ok. Vlče se jalo představit i vlčici. Vůbec mě nepřekvapilo že jí neřeklo mami, ta podoba tam rozhodně nebyla. „Kalula?“ podívala jsem se tázavě na vlčici, která vlče opravila a představila se jako Kaya. Trošičku mě urazila narážka na můj vzhled, ale věděla jsem že má pravdu. „Ne, to asi ne.“ řekla jsem a s povzdechem si začala olizovat krvaví kožich. Kaya navrhla že bychom mohli najít nějakou řeku a tak jsem souhlasně přikývla. Byla jsem štěstím bez sebe. Jupííí, v té smečce by mě přijmout mohli. Pomyslela jsem si s nadějí. Kaya se zvedla, houkla na Raystera a vyrazili někam ke kraji louky, kde měla být údajně řeka. Jestli mě dovedou k té komárovce… Pomyslela jsem si chmurně, ale myšlenku sem rychle zahnala. V mém stavu bude i ta komárovka dobrá. Řekla jsem si a vydala se za nimi. Bok už moc nebolel a pulzující bolest v noze pomalu, ale jistě ustávala. Zatnula jsem zuby a dala se do pomalého běhu, abych je dohnala. Po chvíli jsme vešli do lesa. Už z dálky jsme slyšeli vodu. Najednou se z lesa, někde od vedle, ozvalo vytí. Kaya zbystřila a zastavila se. Najednou trochu polekaně promluvila. Cože, jak jako změna plánu. Doufám že se nikde neztratíme. Ne, myslím že s nimi se neztratím. A navíc míříme do lesa který je podobný jejich pachu. Rychlá chůze mi ze začátku dělala problém, ale za chvíli jsem si zvykla. Vlastně, já už tak nějak ztracená jsem. Ztracená nebo odejitá, to je otázka. No, ze smečky jsem odešla dobrovolně, ale potom jsem se chtěla vrátit, jenže jsem ztratila stopu. Takže to znamená že jsem ztracená i odejitá? Bože to jsou složitosti…

// Maharské močály

Ok dík, akorát nevím jak to tam mám takto dát.

„Ne, já nejsem strom“ řekla jsem trpělivě vlčeti. Jak bych mu to jen zjednodušila? „Výš co,“ řekla jsem mu, „říkej mi rači Sun.“ Vlče, ale nevypadalo že mě poslouchá. Takže jsou ze smečky! Pomyslela jsem si radostně. Vlče ukázalo na les ze kterého jsem právě přišla. No tak počkat, ale tam žádná smečka není. Od tama jsem právě přišla. A navíc, jdou cítit vlhkým pachem a tam rozhodně vlhko není. Nejspíš si spletl směr… Z myšlenek mě vytrhlo vlče, které opět promluvilo. „Počkat…“ ale než jsem to dořekla zmizelo v jedné z nor. V tom promluvila vlčice. Nezněla zrovna šťastně z toho, že sem se k nim připojila, ale to jsem ignorovala a vesele ji odpověděla. „No chtěla bych se do nějaké přidat. Už mě nebaví se toulat.“ Najednou se z nory vynořilo vlče a bylo celé špinavé. Ale zjevně mu to nevadilo, protože v tlamičce neslo polomrtvé myší mládě a vítězoslavně se culilo. Myš doneslo k nohám vlčice, která to ocenila jen chabým úsměvem. Ode mě se dočkal větší pochvaly. „Tyjo, ty si ale šikovný.“ pochválila jsem malého vlčka s velkým úsměvem.
Najednou z lesa vyběhl rezavý vlk. Díval se na nás a něco mumlal. Vykřikoval něco o vlčatech. Moc jsem mu nerozuměla, ale z toho co jsem pochytila se nás ptal jestli jsme neviděli nějaká vlčata. Vypadal opravdu vyděšeně. Než mu, ale kdokoli z nás stihl odpovědět, utekl zpátky.
„No výš, já nejsem odsud. Jsem z jiného kraje. Pocházím z Jukonské smečky. Je to odsud hodně daleko.“ odpověděla jsem vlčeti. Noha mě pořád celkem dost bolela, ale bok už začínal být v pohodě. Alespoň to už nekrvácí.
Vlčice se už zvedala k odchodu. „No, chtěla jsem se zeptat jestli by jste mě tam nedovedli.“ odpověděla jsem vlčici a usmála jsem se na ni v pokusu zanechat co nejlepší první dojem. „Takže kudy jdeme?“

Fajn dík!!

Jo a ještě menší dotaz.

Příspěvky mají být herní, nebo neherní?

Super dík

Super nápad!! Určitě se zapojím!!

Mám, ale jeden problém. Já se v Úterý a ve Čtvrtek nedostanu na PC.

Souhlasím s Cinthiou :D

Vým že je to blbej dotas, ale budiž.

Co znamená PNG?

Probudila jsem se. Cítila jsem příšernou bolest v noze a na boku. „Styx?“ řekla jsem, ale po kamarádce jako by se slehla zem. Na boku jsem měla šrám, ale nebyl moc hluboký. Měla jsem prokousnutou zadní nohu. Na mou černou packu se řinula krev. Vstala jsem a podívala se kolem sebe. „Ona odešla.“ zakňučela jsem když mi došla krutá realita. A nechala mě tu takhle zmrzačenou. Pomyslela jsem si trpce. Po tom všem… Byla jsem smutná a naštvaná. Pokusím se najít alespoň tu vlčici s vlčetem. Chvíli jsem se rozhlížela, měla jsem ještě rozostřené smysli. Potom jsem je uviděla. Mířili na druhou stranu louky. Zastavili se. Chtěla jsem se rozběhnout, ale moc to bolelo a tak jsem se pomalým, kulhavým krokem vydala k nim. Třeba jsou z nějaké té smečky! Napadlo mě. A nebo budu moct jít alespoň chvíli s nimi. Potřebuji trochu pomoct. S tou tlapou nemohu běhat a samozřejmě ani lovit. Vlčice se na mě podívala. Konečně jsem došla k nim. Myslím že mi to trvalo celou věčnost, jsem totiž zvyklá na svůj rychlí běh. Tlapka mě hodně bolela a tak jsem si sedla. „Ahoj, já jsem Sunstorm.“ pokusila jsem se usmát, ale kvůli bolesti to moc nešlo. „Nejste náhodou z nějaké smečky?“ Potom jse se podívala směrem kam se dívali. „Učíš ho lovit že?“ zeptala jsem se. „Tady toho, ale moc neulovíte. Ta nora je podle pachu už dávno opuštěná.“ dodala jsem ještě jako by mimochodem.

Byla jsem tak natěšená na novou známost, že jsem si nevšila toho, že se Styx odrazila. „AUU! Co děláš!“ vypískla jsem, když se mi její drápy zasekli do masa. Povalila mě na zem. Začala jsem sebou smýkat, ale byla mnohem silnější. Zakousla se mi do krku, ale její zuby se k masu nedostali. Zarazila je má hrubá srst a kůže. To ji trochu vykolejilo. Podařilo se mi ji škrábnout do čumáku. Lekla se a uskočila. Rychle jsem vyskočila na nohy. Měla jsem naježenou srst a krvácelo mi z ramene. S menším potěšením jsem zjistila že jí z čumáku taky teče krev. Byla jsem naštvaná, ale když mi začala vysvětlovat proč to udělala začala jsem se uklidňovat. „Fajn, promiň, pokusím se ovládat.“ řekla jsem trochu hruběji než jsem chtěla. „Chtěla jsem se jen seznámit s novými vlky. A navíc, a navíc…“ když jsem si vzpomněla že Styx do žádné smečky nechce, polil mě stud „… a navíc si říkala že všechny vlčata tady patří do nějaké smečky. No a tak jsem si říkala že bych se jich zeptala jestli do nějaké nepatří.“ trochu provinile jsem sklopila hlavu. Najednou se za námi objevilo černošedobílé vlče. Něco začalo volat na vlčici. A potom za ní běželo. Chtěla jsem jít za nimi, ale bylo mi jasné že by za mnou Styx nešla.
Velký příval emocí měl své následky. Najednou se zvedl malinkatý vánek. Ale ne, už zase! Cítila jsem jak mě chytají mdloby. Snažila jsem se vydržet, ale to že jsem dlouho nespala se na mě podepsalo. Jednou mě zabije vlastní magie! Pomyslela jsem si než jsem upadla do bezvědomí.
Běžela jsem po louce pokryté vřesem. Bolela mě hlava i ramena. Podívala jsem se za sebe. Za mnou běželi čtyři vlci. Vypadali děsivě. Hnědé a šedé vlče se dvěmi vlčicemi. Jedna byla šedá a druhá tmavá. Běželi za mnou a chtěli mě zabít. Pomoc. Chtěla jsem křičet, ale nešlo to. Nemohla jsem běžet rychleji, nešlo to. Byla jsem moc unavená. Najednou se všichni najednou odrazili ke skoku, ale já jim nemohla uhnout. Nemohla, prostě to nešlo. Mohla jsem běžet jen rovně. Já nechci umřít! Najednou na mě dopadlo osm tlap s několika, jako jehličky ostrým, drápy. Potom se všude kolem mě začalo ozývat Sunstorm! Sunstorm! Sunstorm! (//sen)

// Východní hvozd

Les začal řídnout. Že by konec? Trochu jsem zpomalila. Jestli opět narazím na tu příšernou řeku, tak… Myšlenku jsem však nedokončila. Do čumáku mě udeřil silný pach. Zatřepala jsem hlavou, ale při dalším nádechu jsem zjistila, že to vlastně není tak hrozné. Pach byl dokonce celkem příjemný a uklidňující. Hmm. Tohle asi nebude řeka plná komárů. Úplně se mi ulevilo. Blížil se konec lesa a tak jsem zpomalila. Zastavila jsem se. Přede mnou se rozprostíral malí palouček, celí posetý fialovými květinami. „Nádhera!“ vydechla jsem. Vydala jsem se kousek dál do květin. Kus ode mne jsem si všimla černé vlčice s malým vlčetem. Vlče radostně poskakovalo kolem ní. Chtěla jsem se rozběhnout za nimi, ale zůstala jsem stát. Musela jsem počkat na Styx. Konečně dorazila. „Ne, nevím kam jdeme,“ řekla jsem s lehkou samozřejmostí „vím jen to že se nechci vracet. Chci prostě jít tam, kam mě mé tlapky donesou.“ dodala jsem upřímně. Styx na mě vykulila oči. Vlčice nás zaregistrovala a začala strkat vlče pryč. „Jdeme za nimi!“ řekla jsem Styx, která se na mě podívala ještě vykuleněji než předtím. Myslím si že říct jí ještě něco, vypadnou jí oči z důlků. Vyrazila jsem vpřed a mířila si to fialovými květy rovnou k nim.

Styx nebyla zrovna nadšená z toho že chci aby to malé šlo s námi. „Ty by si ji tu nechala umřít!?“ vykulila jsem na ni oči. „ Je to ještě vlče! A vlče, ať sibiřské nebo jiné, samo se o sebe nepostará.“ Vlče vtipně zavrčelo a ohnalo se po mě. Lekla jsem se a uskočila dozadu. Vlče ze sebe vypustilo nadávku na mě i na Styx. A uteklo jiným směrem. Udělala jsem dva kroky za ním. Chtěla jsem ho zastavit. Takže tu s někým je! Můžeme jí pomoct, alespoň najít toho ztraceného vlka ze kterým sem přišla! Zachytila jsem však naštvaný pohled kamarádky. Byla jsem trochu smutná, protože jsem se těšila že vlče půjde s námi. Styx se pustila do jídla a tak jsem se otočila a dala se do něj taky. Byl pořád moc dobrý, ale čerstvý byl lepší. Tak a teď se musíme vydat přímo v před! řekla jsem si a polkla další sousto. Dojedla jsem a olízla si pysky. Podívala jsem se na Styx, která na mě čekala. „Tak, teď se vrátíme k té skále a půjdeme přímo za čumákem! Souhlasíš?“ Na odpověď jsem, ale nečekala a rozběhla se do lesa. Proběhla jsem kolem skalky na které jsme se Styx potkali. A jako raketa letěla dál. Za sebou jsem slyšela dusot tlap. Styx! Takže to opravdu myslela vážně! Ladně a neslyšně jsem se proplétala mezi stromy. Byla jsem šťastná. Už jsem nebyla sama. Měla jsem společnici: Šedou, jednouchou a někdy trošku nevrlou vlčici Styx. Konečně společnost. Skoro jsem tomu nemohla uvěřit. A před náma… kdoví.
Ale já věděla, že i přes varování Styx, se chci alespoň do jedné z pěti smeček podívat. Třeba mě (nebo nás obě) přímou!

// Vřesový palouk