Příspěvky uživatele

< návrat zpět

// Vřesový palouk

Vešla jsem do temného lesa. Bylo tu zlověstné ticho, nikde ani živáčka. Prolínala jsem se mezi stromy a hledala nějakého zajíce. Pořád nic. Pulsující bolest v noze byla stále menší a tak jsem se trošičku rozběhla. Jen pomalu. Bylo to sice trochu bolestivé, ale dalo se to. Tu a tam jsem s bolestným vykviknutí přeskočila nějaký ten kořen, ale jinak nic. Stromy tu byli obrovské, jen co je pravda. V kožichu mě pořád hodně svědilo. Ach, jo pitomí komáři. I když jsem pořád poslouchala a větřila, po zajících ani stopy. Loudala jsem se lesem a najednou uslyšela zašustění. Rychle jsem se rozhlédla, ale byl to jen pták. Jak mám tady ulovit nějakého zajíce, natož šest? Dala jsem se zase do bolestivého klusu a po chvíli uviděla že se mezi stromy prolíná opět světlo. Trochu mě oslnilo a tak jsem zamrkala. Neběžela jsem, ale přímo ven. Raději jsem ještě zahla a běžela chvíli po okraji. Ani nevím jak ocitla jsem se opět v močálovém lese. I když jsem necítila hranice, vyběhla jsem rači rychle ven. Vyběhla jsem na palouk, který se rozprostíral mezi dvěma řekami. Noha mě už hodně bolela a tak jsem přešla do kroku.

// řeka Tenebrae (přes ježčí mýtinu)

// Maharské močály (přes kaskády)

Vylezla jsem z chladné vody. Nebyla jsem tam moc dlouho. Byla mi zima, ale špína a krev byli úplně pryč. Vydala jsem se zpět odkud jsem přišla. Nyní mi návrat nijak nevadil, jelikož mi (pokud uspěji) zaručoval smečku.
Jenže já neuspěju. Řekla jsem si a bylo mi do breku. Nikdy si svou smečku nenajdu. Jsem k ničemu. Prošla jsem lesem a dostala se na louku pokrytou vřesem. Sedla jsem si tam a začala větřit. Po zajících ani stopa. Chvíli jsem tam jen tak seděla a rozjímala nad sebou. Nad osudem optimistické vlčice, která má opravdu smůlu. A pak se rozešla přes louku směrem k jednomu z lesů a doufala že tu narazím na nějakého umíráčka. A ono nic. Prošla jsem loukou a vydala se do lesa a doufala že najdu alespoň někoho, kdo mi opravdu pomůže.

// Zarostlí les

// Galictober 3. den – zlověstný (ominous)

„A jak tedy jinak, přece na ně nebudu útočit, tak že se po nich budu ohánět. I když to jsem vlastně dělala. Navíc bych vám tím vůbec nepomohla.“ řekla jsem vlkovi. „Ptala jsem se Kayi jestli je z nějaké smečky a ona mi řekla že ano, že mě tam klidně dovede. Já jsem jenom nevěděla že už na tom území jsem.“ odvětila jsem stroze. Žádné hranice jsem necítila, protože prostě cítit nejsou. Chtěla jsem to říci nahlas, ale něco v očích vlčice mi přikázalo zůstat potichu.
Vlčice se představila jako Launee. Co-že, šest králíků v mém stavu! Copak nevidí jak na tom jsem! Chtěla jsem jí můj stav vpálit do očí, ale potom jsem si něco uvědomila. Ne, nevidí jak a tom jsem. Vždyť ona je úplně vyřízená. „Dobře,“ hlesla jsem i když se mi vůbec nechtělo, „najdu vás potom tady, že?“ dodala jsem a rozešla se zpět po mém pachu.
Šla jsem bahnitým terénem. Držela jsem se pachu a našlapovala po stopách, které tu byli. Všude byli rozsáhlé močály, takže to tu vypadalo trochu zlověstně. Hmm, i tak bych si zvykla. Není to tu vůbec hrozné a i přes tu zlověstnost to ujde. Zlověstný* nádech tomu, ale dodával hlavně déšť, padající skrz koruny stromů. Ten déšť mi přijde celkem vhod, protože ze mě smyje špínu, ale i nevhod, protože dělá kluzké bahno ještě kluzčím. Když už mi to asi po padesáté ujelo a já málem spadla, uslyšela jsem šelest vody. Už budu na louce! Ale možná bych se ještě předtím mohla skočit vykoupat. Sice mi potom bude zima, ale ta už mi vlastně je, tak co. Řekla jsem si a vydala se směr voda.

//Vřesový palouk (přes kaskády)

*(//když máš, úkol do herní akce zapojit do postu slovo zlověstný a nenapadne tě nic lepšího, něž rozjímat nad tím, co všechno může být v danou chvíli zlověstné)

//Díky

//Omlouvám se jestli jsem někoho přeskočila, ale je tu chaos a já nemám co dělat.

Začalo na nás pršet až teď, jelikož komáři tak nějak ten déšť zachytávali. Kapky které mi dopadali na kožich, alespoň trochu ochlazovali to příšerné svědění. Zima ustala. A najednou se Kaye na krku objevil přívěsek v podobě zářivé vločky. Ta je ale hezká. Je, ale zajímavé že se jí tu objevila právě teď, jen tak. Na to co mi Kaya řekla jsem se zatvářila trochu ublíženě. „Já jenom říkám že tu není. Bojím se o něj!“ řekla jsem Kaye. Ta mě už, ale asi neslyšela, protože odcházela pryč hledat Raystera. Slíbila mi, že mě vezme k řece a nic. Ta asi z frend týmu odpadá (//neřešte). Pomyslela jsem si, ale stejně se chtěla vydat za ní. Potom jsem ale zachytila pohledy dvou vlků a zůstala. „Vím že nevypadám zrovna nejlépe, ale pokousala mě Styx a potom jsem spadla do bahna.“ prohodila jsem nevině k nim. „Zavedli by jste mě k vaší Alfje?“ zeptala jsem se vlků s prosíkem. „Jestli se mám nejdříve umýt tak prosím, jen mi ukažte kde je nějaká řeka.“ dodala jsem ještě. „Vím že jsem vám s těmi komáry nepomohla, ale já se snažila. Já jen svou magii neumím vůbec ovládat. Dělá si co chce a já potom vždy omdlím.“

// Aha, ok.

Ok, chápu. Jen mě to zajímalo...

Kde se dozvíme, který post byl ten den nejlepší??

Ahoj. Mám dotaz k 5. (je to teda trochu do budoucna, ale i tak...).

Když budu mít vlčata, můžu za jedno z nich hrát?? Jelikož bych v budoucnu chtěla hrát i za vlče a chci, aby Sunstorm byla jeho máma (klidně i nevlastní). No a tohle mě trochu vykolejilo.

//Ok :D

Tak jsem to nestihla

// Gallictober 2. den – přátelé (Friends)

Odpověď nepřicházela. Najednou se kolem Kayi začala tvořit jinovatka a vzduch se radikálně ochladil. Komáři začali odpadávat. Byli zmrzlí. Trošičku jsem se zastyděla že nic nedělám a tak jsem se pokusila něco vytvořit. Bylo mi jasné že potom opět omdlím, ale stejně. No tak vykouzli se ty větře když tě potřebuju! No tak, magie větru svolávám tě… Prosím, ví větříčku, ví! No tak! Hele jsem hrozně naštvaná, už se můžeš zvednout! Prosííím! Snažila jsem se v duchu přemluvit svou magii aby začala fungovat. Ale nic se nestalo. Nikdy jsem to nedělala, nebylo proč. Musím potom někomu říct, aby mě to naučil. Komáři najednou začali mizet pryč. Vše mě hrozně svědilo. Všude kolem nás byli tělíčka zmrzlých komárů. Hnědý vlk mi odpověděl na mou otázku. Vypadal polekaně a tak jsem se na něj trochu pousmála. On, i vlčice měli stejnou barvu očí jako já. Takže taky magie vzduchu, ale očividně ji umí více ovládat než já. Vlčice se na mě obořila. „Eh, promiň, já nevěděla že jsem na něčím území. Necítila jsem hranice. Navíc jsem šla, tady, za Kayou. Omlouvám se. Jo a já jsem Sunstorm a vy?“ podívala jsem se po vlcích. Možná by jsme mohli být přátelé. I když je Kaya trošičku protivná, ten vlk vypadá bázlivě a ta vlčice je na mě asi právě teď naštvaná. Ale skoro je neznám, možná že až se trochu poznáme stanou se z nás přátelé. „Jo a chtěla jsem se přidat k vám do smečky.“ podívala jsem se střídavě na všechny tři vlky a něco si uvědomila. No tak počkat, něco mi tu pořád nesedí. Ještě jednou jsem si vlky prohlédla. A pak mi to došlo „Kde je Rayster!“

//Pardon že jsem nic neudělala, ale spěchala jsem.... :(

// Doufám že jsem teď nikoho nepřeskočila. Mám chaos v pořadí. :/

// Vřesový palouk

Šla jsem za nimi a cítila že něco není v pořádku. Začalo mě svědit v srsti. Co – to, komáři?! Nebylo jich tu, ale zase tak moc a tak jsem je přisuzovala bažinatému terénu v tomto lese. No to snad ne! Jednich se zbavím u řeky a další objevím v lese! Komárů ale pořád přibývalo. Najednou jsem uklouzla na bahně a dopadla na podřená ramena. Naštěstí to neschytal poraněný bok, ale i tak to bolelo. „Krucinál!“ zaklela jsem si a vyhrabala se na nohy. Komárů pořád přibývalo a přibývalo. Byla jich mračna. Před sebou jsem vyděla postavy tří vlků. „Kde je Rayster!“ Zavolala jsem, ale nejspíš mě přes hučení nebylo slyšet. Snad je někde za mnou. Najednou se u vlků přede mnou rozvlnil větřík, který komáry trošku rozehnal. Uviděla jsem Kayu a dva neznámé hnědé vlky. Vlka a vlčici. Dorazila jsem k nim. „To tu asi není normální, že?“ řekla jsem když jsem uviděla jejich výrazy.