Příspěvky uživatele

< návrat zpět

- BELIAL - 2/10

Můj nový společník se představil jako Belial. Z Asgaaru. To mi něco... To je ta smečka, ze které je Shireen! Došlo mi. A ze které je i Etney... Došlo mi hned na to. Ty jo, skoro bych na něj zapomněla. Tenkrát se mi opravdu líbil... Zavzpomínala jsem. To bylo už pěkně dávno. Prohlédla jsem si vlka naproti sobě. Byl opravdu pohledný a jeho srst byla až stříbřitě šedá, ale měl na sobě fosforeskově žluté místa. Vypadalo to opravdu zajímavě. Belial mezitím nechodil kolem horké kaše a rovnou se mne zeptal na můj náhrdelník. Mimoděk jsem vypjala hruď, aby ho viděl co nejlépe. "Loni nebo na jaře jsem ho našla v jakémsi vajíčku. Takovém zajímavě barevném. Prokousla jsem ho, ochrstlo mě třpytkami a byl v něm ten náhrdelník," pověděla jsem popravdě a švihla ocasem ze strany na stranu. "A kde ty jsi získal toto tají mavé zbarvení srsti?" zeptala jsem se jej tedy na oplátku a poukázala na jeho ocas.

Sunstorm & Shahir!

//btw náramek ani Sojka ještě nezahrána :3

- BELIAL - 1/10

Loudala jsem se krajinou. Sníh už dávno roztál a začínalo být hezky teplo, cvrlikat ptáčci, kvíst kytičky a tak... Však víte no. Měla....měla bych se vrátit do Borůvky konečně ty jo. Jestli mě vůbec ještě berou jako člena smečky.... Už ze mne nejde ani cítit smečkový pach. Musím zajít za Alfou a zdělit tak nějak že žiju... Napadlo mne najednou. Došla jsem k jakémusi jezeru. Konečně čistá a čerstvá voda... Pomyslela jsem si spokojeně a vstoupila kousíček do vody. Začla jsem spokojeně pít. Voda mi osvěžila můj vyprahlý krk což bylo mega příjemný. V tom se za mnou ozval cizí hlas. Překvapeně jsem se otočila. Měla jsem čenich zabořenej ve vodě, takže jsem příchozího necítila. "Ahoj!" pozdravila jsem tedy z vesela a zavrtěla ocasem. "Jsem Sunstorm, a ty?" představila jsem se přátelsky, stále s tlapkama ve vodě.

Vzhled - Sirius (Dlouho jsem se ale nemohla rozhodnout mezi Sirkou a Odinem )

Povaha - Sirius (yes, ta je úplně perfektní k ní xd)

POVAHA

(Wilson - Dr. House)

VZHLED


POVAHA

VZHLED i POVAHA

(Mazekeen - Lucifer)

VZHLED

Sunstorm

Děkuju moc za akci, byla skvělá a konečně mě zase hezky rozhýbala Jsem strašně ráda že se mi opravdu podařilo splnit vše i když někdy dost na poslední chvíli. Rozhodně mi to přineslo i dost adrenalinu (A dík všem co mi večer fanfili ať to stihnu xd) A tobě se omlouvám za ten způsobenej bolehlav :tasa:
Úkoly byli moc fajn, všechny zábavné a dobře splnitelné a mne osobně nejvíce bavily ty s nutnou interakcí s nějakým bohem či jinou entitou :D Odměny jsou absolutně skvělý, fakt jsem nečekala že budou tak obří :severka:
Takže fakt moc díky Styxí za tuhle parádní akci

A teď k odměnám, plnila jsem jenom za Sunstorm, takže to bude rychlé (uhm, v rámci možností xd)

VLASTNOSTI A MAGIE
Magie od Života bez hvězd - Předměty
Magie od Smrti bez hvězd - Neviditelnost
Vymaxování 1 magie - Předměty (nová)
2 hvězdičky do magie - Emoce
Vymaxování 1 vlastnosti - Obratnost
2 hvězdičky do vlastnosti - Rychlost

SLEVY
50% sleva na spešl magii
50% sleva na modifikace

LÍSTKY
2 bonusy štěstí
2 teleporzační lístky

MNĚNA
75 mušliček
15 perel
45 drahokamů
75 oblázků
45 květinek
15 křišťálů

LEKTVARY
Drag
Vlčecí pitíčko

SPECIÁLNÍ ODMĚNA
A vzhledem k tomu že jsem splnila všechno, poprosím o
Lesního stržce - Sojku Obecnou
Foto #1 Foto #2

Děkuji moc!

Přidáno.

//Středozemní pláň (přes Roh hojnosti)

//Adventní kalendář 23 – Připrav si Vánoční hostinu

„Snad ne no! To by bylo dost na prd,“ řekla jsem a ušklíbla se. Představa zažití další sněhové bouře se mi opravdu moc nezamlouvala. Ale tak, snad budeme opravdu mít větší štěstí jak minule s Auronem… Zadoufala jsem opravdu. Poté jsem tedy Lilac rychle shrnula mou záchranu toho vlčete. „Ona tam byla i jeho maminka. Ale bylo to zvláštní celkově ty okolnosti. Strašlivě tam sněžilo protože ta vlčice brečela a když přestala brečet, přestalo i sněžit. Tenkrát mi to nedošlo, ale zjevně to bylo opět něco magického tady… Každopádně netuším kam se pak poděli. Při tom zachraňování jsem se málem utopila a v té vodě jsem omdlela a probrala se až potom, co mne vzkřísily dvě vlčice. Mimochodem dost protivné…“ odpověděla jsem šedivé. „Ale vždycky jsem chtěla alespoň adoptovat někoho,“ dodala jsem a pousmála se. Vlčice potom dodala že i ona sama se sem dostala jako malé vlče a patřila kdysi do smečky. „Oh, tak to jo. A tebe si nikdo neadoptoval?“ zeptala jsem se a natočila u toho lehce hlavu na stranu. Poté mi povykládala, jak kdysi dočasně oslepla. Vyvalila jsem na ni oči. „Ty jo, to muselo být hrozný...“ řekla jsem. „Jak se ti to vůbec stalo?“ zeptala jsem se. „Mě se teda zatím asi nejhorší tady stalo, že jsem měla vyčerpání organismu a byla jsem úplně dehydratovaná,“ pověděla jsem jí. Joo, to byl pěknej hnus no… Pomyslela jsem si a oklepala se při té vzpomínce. Při tom mne opět lehce zapíchalo u srdce, jako připomínka události, co následovala před tím…
Potom se ale ohlásil hlad a já tedy ztvárnila své vystoupení s Duchem Vánoc inspirované Lilac. Ta na oplátku odpověděla s hraným úžasem. Mému žaludku se ale zasmála a pak tedy souhlasila s mým návrhem na zastávku na na nějaké pohoštění. „Jo, to si nechám líbit!“ zajásala jsem.
Rozdělili jsme se tedy a začali lovit. Ve sněhu se opravdu pohybovali nějací zajíci. Do tlamy se mi úplně nahrnuly sliny. Sice to nebyli žádní baculatí, šťavnatí zajíci jako bývají v létě a na jaře, ale za já rozhodně budu šťastná za všechno. Vyhlídla jsem si tedy svou oběť a skrčila se do sněhu. Snažila jsem se své hnědé ucho co nejvíce přitisknout k hlavě a hrudník přitisknout ke sněhu, abych úplně splynula. Jediné co mne mohlo prozradit byl můj tyrkysový náhrdelník, jež se mi hrdě houpal na krku. A pak jsem tedy vyrazila. Sníh mi odletěl od tlapek, když jsem se od něj odrazila. Zajíc pohotově zastříhal ušima a vyrazil pryč. Letěla jsem za ním a pěkně mi to klouzalo. Naštěstí pro mne mu to ale klouzalo taktéž. Snažil se házet kličky,jenže bylo vidět jak mu to na zmrzlém sněhu podkluzovalo. A to se mu i stalo osudným. Ujelo mu to pořádně a já ho dohnala. A pak jen pár škubů a sníh pod ním se zbarvil do červena. Hrdě jsem jej popadla a Lilac se ke mne připojila se svým zajícem. Došli jsme mezitím na další sněhouku. Našla jsem hezké místečko. Položila jsem zajíce do sněhu. „Čas na piknik!“ řekla jsem. Počkala jsem, až si Lilac přisedne a pustila se hladově do svého zajíce. Teplé maso mi příjemně klouzalo do krku a pak o žaludku. Pravá Štědrovečerní hostina. I když tedy o den dříve.

//Mušličková pláž

//Kančí remízky (přes Tenebrae)

//Adventní kalendář 22 – Předstírej, že tě posedl Duch Vánoc

Tak tedy jsem se po mém příchodu od zlatého prasátka, které my snad i splní přání, pustila do dozdobení stromečku Lilac. Opravdu se nám moc povedl. Zářil všemi Vánočními barvami a já byla spokojená. I Lilac vypadala dost spokojeně. Krásně uprostřed těch bílých houštin vynikal. Bylo to parádní. I Lilac vypadala dost nadšeně a hrdě. „Jo! Rozhodně ten nejkrásnější strom na Gallirei!“ přitakala jsem ještě a vrtěla při tom ocasem. Ale už byl čas pomalu vyrazit. Začínalo totiž zapadat slunce, což znamenalo že by se nadále toto houští nemuselo vyznačovat jen jedním, hodným spešl prasetem. Spíše jich tady teď bude mnohem více úplně nesplš a rozhodně nehodných… Koukla jsem taky ještě naposledy na stromek. Cvak. Napodobila jsem si opět jen tak pro sebe Pam z The Pack. A vydala se na cestu. Když jsme odcházeli, zacítila jsem tady ještě jeden mne velice povědomý pach. Pach mé dobré kamarádky, ale nebyla jsem si jistá jestli se mi to jen nezdálo.
Začínalo foukat a sníh začínal docela ledovět. Sice jsme se už tolik nepropadali, spíše téměř vůbec, ale místo toho to teď tady pěkně klouzalo. Opustili jsme pod mým vedením křoviny a začali se blížit k řece. Tu řeku jsem tak nějak poznávala a tak jsem si začala být jistější v tom, že jdeme správně. „No, to sice jo, ale podmínky byli téměř stejné jak dneska! Byla tam totiž vrstva několika centimetrů úplně zmrzlého sněhu. A navíc pak v tu chvíli začala jakási bouře, tuším sněhová. Bylo to fakt bláznivý!“ zasmála jsem se a doplnila tak příběh o pár informací. „Hm, tak fajn. Jednou jsem třeba zachraňovala jakési topící se vlče v díře v ledu v jezírku. Což nic není, ale zachraňovala jsem ho tak, že jsem se přivázala k provazu a chtěla tam ponořit hlavu a vytáhnout ho. To vlče se zachránilo, ale pak jsem se tam málem utopila já,“ zavzpomínala jsem s úšklebkem nad svojí blbostí. „Teď ty,“ pobídla jsem Lilac k vyprávění zvědavě.
Řeku jsme překonali tak ladně, jak to jen jde když je všude kolem obří vrstva zmrzlého sněhu, a pokračovali dál další zasněženou rozsáhlou planinou. Začalo mi kručit v břiše opět docela. Ten zajíc co jsem měla vyhladovělá už před skoro třemi dny mě moc dlouho najedenou neudržel a ptáček od Lilac byla opravdu jen taková berlička, jednohubka, co pomohla na chvíli od toho nejhoršího. Dostala jsem tedy nápad. Zničeho nic jsem zastavila. „Li-“ zašeptala jsem přiškrceným hlasem a pak, stejně jako šedivá před chvílí, vyvalila oči a narovnala hlavu. Svůj ocas jsem taky zvedla nahoru. Vzhledem k tomu, že jsem kolem sebe neuměla udělat záři, musela jsem si poradit jinak, a tak jsem nechala větrem zvednou do vzduchu několik vloček a nechat je motat se mezi námi (//asi jak to listí ve Lvím Královi když s ním hýbe duch Mufasi xd). Pak jsem taky z ničeho nic vydechla a spustila ocas a hlavu zase normálně dolů. „Lilac! Taky mne právě posedl Duch Vánoc! A vzkazuje, že si prý máme ulovit něco pořádného k jídlu, jinak nám odebere všechnu Vánoční náladu!“ řekla jsem skoro až přehnaně dramaticky. Přesně po mém proslovu můj žaludek hlasitě zakručel, jak kdyby to byl nějaký placený herec. „Vidíš! To bylo potvrzení!“ dodala jsem, ale už jsem se dost usmívala, protože mi to přišlo strašně vtipné a snažila jsem se nesmát.

//Magický palouk (přes Roh hojnosti)

//Adventní kalendář 21 – Ozdob stromek

„No, to máš pravdu, v tom případě je to určitě perfektní motivace,“ zasmála jsem se. „Ale raději bych teda i tak odmítla,“ dodala jsem. Houštiny nás tedy plně pohltili a my se vydali hledat to pověstné zlaté prasátko. Prasátko o kterém každé malé vlče sní že jednou uvidí když opravdu dodrží na štědrý den hladovku. Což tedy popravdě s těmito zimami nebylo až tak obtížné dodržet….A my jej teď měli vidět doopravdy! A to bez Štědrého dne či hladovky. A já ani chvíli nepochybovala o tom že se tak stane. A opravdu se stalo, na zlaté prasátko jsme fakticky narazili. A vzhledem k tomu že Lilac jej již viděla, byla jsem pro přání vyslána sama a tak jsem to tak i udělala. Když jsem se vrátila, zjistila jsem že šedivá se zatím hezky činila. Našla docela hezký malý stromeček tam kdesi uprostřed houštin a jala se jej zdobit. Vypadalo to opravdu hezky Vánočně. „Dobře, moc ráda tedy přispěji svou originalitou!“ uchechtla jsem se a začala hledat materiál na výrobu ozdob. Za chvilku jsem již měla posbírané různé zajímavé větvičky z různých křovin, nějaké šišky, pár zapomenutého listí, nějakou hezkou kůru, mech a podobně. Začala jsem to aranžovat na stromeček a přidávat na místa, která byla prázdnější. A docela se mi dařilo! Za chvilku už stromek hrál více barvami než jen zelenou. Nejvíce na něm asi vynikali zakroucené a zamotané červené větvičky z jednoho druhu keře co tu rostl. Byla jsem na náš stromeček hrdá. „Myslím že vypadá opravdu parádně!“ pochválila jsem jej. Vánoční nálada teď přímo z něj sálala a bylo to boží.
„To máš pravdu no. Já do tý vody teda taky nelezla,“ ujistila jsem ji. „Právě, že to nejhloupější na tom bylo to, že jsem tam šla hledat mušle!“ zasmála jsem se, „vůbec mi totiž v tu chvíli nedošlo že i tam je hromada sněhu!“ dodala jsem. Lilac tedy asi výlet schválila a tam jsem se vydala směrem, kterým by měla být pláž. Zdálo se mi totiž, že se okolí malinko pozměnilo a není úplně přesně také jaké si ho pamatuju. Ale možná se mi to fakt jenom zdálo… „Dobře, to zní jako plán! Ale myslím si že mne určitě netrumfneš!“ řekla jsem vyzývavě.

//Středozemní pláň (přes Tenebrae)

//Řeka Kierb (přes Travnatý oceán)

//Adventní kalendář 20 – Najdi zlaté prase a něco si přej

Moje sněhová koule našla s krásným doprovodným výkřikem druhé vlčice svůj cíl přímo v kožichu. Jejím. Na obličeji. Ta pak nadšeně můj vánoční dárek přijala společně s nabízeným mírem. „Bezva, v tom případě vzhůru na cestu!“ řekla jsem a taktéž se spokojeně zakřenila.
Odpojili jsme se od řeky přímo na rozlehlou planinu. Nebylo tu ani stromečku. Jen opravdové husté bílo. Sníh se v poledním slunci opravdu dost třpytil a byl hlavně dost oslňující. Všude bylo víc světla jak v létě za těch pařáků. A to obvzláště teď na takové obří bílé planině. Jen sníh a nic. A teda mrzlo taky pěkně no. Bořili jsme se tedy do husté sněhové pokrývky, ale bylo cítit že již začíná namrzat a není tudíž tak čerstvá jako včera kdy jsem se fakt brodila až po břicho v tom. Došli jsme až k remízkům vytvořených z různých houštin a keříků. Musela jsem opět zabrousit pohledem k tomu, jak krásně vypadaj ty větve, když jsou celé zasněžené. „Hmm, opravdu příhodné místo pro regulérní prasata,“ uchechtla jsem se trochu. „Nevím jestli bych zrovna tudy procházela v noci,“ dodala jsem popravdě. „Ani se nedivím že se zlaté prasátko nachází právě tady,“ poznamenala jsem ještě. A pak….opravdu jsme ho uviděli! V houštině bylo opravdu hezky spokojeně schované zlaté prasátko. Jeho srst se leskla a sluníčko se od ní hezky odráželo. Ten asi nebude mít problém s ptáky v létě. Kam se hrabou zavěšený cédéčka na stromech. Pořiďte si zlatý prase! Napadlo mne. Lilac mě poslala ať jdu za ním blíž a něco si přeju. „Tak jo,“ přikývla jsem a vesele, ale obezřetně jsem se vydala blíže, zatímco šedivá tam začala ověšovat stromek. „Uhm, zdravím Zlaté prase…..Zlaťáčku? Může být?“ zašeptala jsem směrem k němu. Prasátko na mě upřelo svá kupodivu přátelská očka a čekalo na mé přání. Nebo aspoň tak vypadalo. Sklonila jsem lehce pokorně hlavu a na tlamě se mi rozlil malý úsměv. „Já, já bych si prosím přála abych našla konečně někoho kdo mne bude mít taky rád. Jako hodně hodně rád….Však víš jak to myslím. Nemusí to být hned. Jen, jen prostě někdy...“ zašeptala jsem prosebně své přání a lehce zavrtěla ocáskem. Pak jsem se opět narovnala a mrkla na prasátko. „Děkuji,“ poděkovala jsem. Když už nic, tak alespoň za vyslyšení. A vrátila se zpět za Lilac. „Dobrej strom,“ broukla jsem. Taky musim nějakej ozdobit hezky. Napadlo mne. „Nevím, kam chceš?“ pokrčila jsem ramenama. „Nevim jestlis byla někdy na pláži v zimě, ale já jo a byl to ten nejhloupější nápad,“ zasmála jsem se. „Ale pokud chceš vidět sníh u moře, ráda ukážu!“ dodala jsem a zazubila se.

//Adventní kalendář 19 – Udělej někomu radost dárkem

Na její poznámku jsem se uchechtla. „Pravda, moc živě ten duch nevypadal no,“ zasmála jsem se. Dost ale žvanění o nějakém Duchovi Vánoc, začala totiž bitva. Bitva na život a na smrt. A nebo tedy jenom o mokrý či suchý kožich, ale to vyjde na stejno. Prakticky žádnej rozdíl. Lilac pálila sněhové koule a já si zahrála na vojáka v zákopech. Byla to zábava. Šedivou ale za chvíli zjevně přestalo bavit střílet po někom, kdo nestřílel zpět. Zničeho nic se totiž postavila a narovnala. Vyvalila oči jak čerstvě vyhrabaná myš a kolem ní se rozlila na pár chvil i jemná fialková záře. Překvapeně jsem zamrkala. Nakonec se zas posadila a tím nejvážnějším a nejdramatičtějším tónem mi sdělila že byla posednuta. Zahyhňala jsem se. Skvělý herecký výkon! Nominujte ji někdo na Wolfkara! Pomyslela jsem si. „Dobře, dobře. Když to tedy říká sám Duch Vánoc, asi se nedá dělat nic jiného než poslechnout…“ přikývla jsem ale vážně a vyhrabala se ze svého sněhového krytí. Ze sněhové závěje se přitom vydral na povrch hezký, lesklý, barevný kamínek. Vítězoslavně jsem se pro sebe usmála a nenápadně jej vzala. „To však platí i v té druhé věci!“ vykřikla jsem bojovně a rychle jsem vytvořila jednu kouli a hodila ji po ní, jako odplatu.
„Tak, to bychom měli. Nyní bych ale zakopala válečnou sekyru. Prosím příjmy tento Vánoční mírový dar na usmířenou,“ řekla jsem s obřím úsměvem a podala Lilac ten krásný kamínek co jsem před chvílí našla. „Snad se ti bude taky líbit,“ řekla jsem a zavrtěla ocasem.
Pak jsme se ale konečně vydali na cestu za prasetem. Mezitím co jsme blbly u řeky, začalo svítat a sluníčko už mířilo zase nahoru na nebe. Konečně nebylo zamračeno a napadala přeměněná voda na zem v tunách. Všude okolo se všechno třpytilo a zářilo a bylo to moc krásné.

//Kančí remízky (přes Travnatý oceán)