Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//kluziště Nä´hi

„Myslela jsem si že to vlče je moc malí, vyděšený a promrzlí na to, aby se toho kůlu samo chytlo. A navíc mě Sheya mohla kdykoli pustit. Já ji k sobě nepřivázala.“ odvětila jsem černé protivce. Začalo mi tak nějak docházet že Sheya je s ní do rodiny. Neříkala náhodou předtím něco o dceři? Asi si ji adoptovala. Napadlo mě. Vlčice o mou pomoc nestáli. „V tom případě, poroučím se!“ řekla jsem naoko uraženě. „Ještě jednou děkuju.“ řekla jsem Sheye a věnovala jí úsměv, potom jsem se otočila a vydala se pryč. Byla jsem tááák unavená! Navíc mě začalo téct z nosu a necítila jsem se dobře. Mířila jsem směrem k lesnímu úkrytu. Vlčice mě mohli klidně následovat. Do čenichu mě praštila vůně zajíce. Vydala jsem se za ní. Bylo mi jasné že nic neulovím. Pořád jsem se blížila. V tom jsem uviděla mrtvého zajíce. Byl vyhublí až na kost, rozhodně na sobě moc masa neměl. Došla jsem k němu. Byl úplně zmrzlí. V břiše mi hlasitě zakručelo. Popadla jsem ho za zmrzlá ouška a táhla ho směrem k úkrytu. Nejspíš zemřel hlady a k tomu umrzl. Mám štěstí že jsem ho našla jako první. Přede mnou se objevil vchod do jeskyně. Na chvíli jsem se zastavila a upustila zajíce. „Lumens.“ zašeptala jsem. Vzala jsem opět zmrzlého ušáka a vydala se vstříc otvoru.

//Jeskyně Lumens

"Vyskočilo ven a ani nebylo mokrý? Nabádala tě ať mě tu necháš?" zopakovala jsem po Sheyi nevěřícně. "To je mi teda vděk. Já jí zachráním vlče a ona by mě tu klidně nechala!" nechtěla jsem ani věřit svím uším. V tom se na mě obořili Cynthia s Ilenií. Bylo mi jasné že to co jsem právě řekla jim nedávalo smysl a blbě si to vyložili. "Ehh, počkejte, uklidněte se!" pípla jsem trochu vyplašeně na vlčice. "Když jsem sem přišla a potkala tady Sheyu, byla tu sněhobílá vlčice, která hrozně brečela. Když jsme se jí zeptali co se děje, ukázala nám že se v jezírku v té díře, topí její vlče. Ona svím brekem způsobovala to sněžení. Chtěla jsem to vlče vytáhnout, a Sheya mě měla jistit. Když jsem se, ale pro to vlče natáhla, vylezlo mi po krku a já spadla do vody. Když začala brečet začalo i sněžit. Když přeastala brečet, přestalo sněžit. Všimli jste si vůbec že už nesněží?" řekla jsem vlčicím a pomalu se zvedla na nohy. Vůbec mi nebylo dobře a začala jsem trochu pokašlávat. Vzala jsem kůl a přinesla ho k vlčicím. " Hele tohle je ta druhá polovina toho kůlu, který měl v zadku zabodnutý ten medvěd. " dodala jsem a dívala se vítězoslavně na vlčice. Vlastně jsem si ani nevšimla že Cynthia řekla že Sheya je její dcera. "Fajn, jestli chcete jít do úkrytu beze mě tak si děte, ale já vím kde se nachází." řekla jsem s úšklebkem věnovaným Ilenii. "Ale jinak vám ho klidně ukážu. Stejně tam mám právě namířeno." Dodala jsem.

//mobil post, omlouvám se za chyby

//EDIT: (zapomněla jsem zapsat přechod) Ageronský les

//Bezvadná osudovka. Moc mě to bavilo.
A já bych teda brala ty kamínky, děkuji.

Přidáno

//Jo to jo no

//Sunstorm původně ponořila jen hlavu

Pokoušela jsem se tlamou nahmatat to vlče. Vždyť bylo někde tady! V tom jsem ucítila jak mě něco nebo spíš někdo ťapká po krku. Chvíli se to prošlo ještě po mích zádech a potom to seskočilo. Mělo to zhruba váhu vlčete. Že by ono? No v tom případě už není co… Chtěla jsem vytáhnout hlavu s té ledové vody, když v tom mi tělo začalo sjíždět. Ale ne! Hlavně se nesmím dostat pod led jinak už nevyplavu! V tom jsem ucítila škubání od provazu jak se mě snažila Sheya dostat ven. Neponořila jsem se úplně celá. Půlka mi zůstala nad vodou, ale ta druhá, ta s hlavou, byla stále pod vodou. V tom škubání přestalo. Uslyšela jsem nějaký zvuk. Sheya! Domyslela jsem si. Nenechá mě tu. Volá o pomoc. Neměla jsem už moc vzduchu. Začala jsem sebou kroutit. Potřebovala jsem se nadechnout. Na malou chvíli se mi podařilo čumák vynořit. Stihla jsem se nadechnout jen dvakrát. Já se nechci utopit! Prosím, pomozte! Pomalu jsem v ledové vodě a bez vzduchu začala ztrácet vědomí.

(//sen) Byla jsem pod vodou a chytala ryby. Voda byla trochu studenější než by měla, ale to nevadilo. Něco mě praštilo do zadku. Byl to jen rybí ocas. Konečně jsem jednu chytla. Voda se zabarvila trochu do červena. Vynořila jsem se na vzduch a blaženě se nadechla. Otočila jsem se na břeh kde sedělo několik vlčat. Všechna byla cítit Ragarem. V jednom jsem poznala Sheyu. „Tak jo, teď jste viděly jak se to dělá. Takže koukejte něco ulovit!“ řekla jsem hravě vlčatům a vylezla z vody. Vlčata se nadšeně rozběhla do vody. Já si sedla na břeh a hlídala je. Byla mi podivná zima, na to že bylo léto. Jedno z vlčat mi doneslo rybu. Byla to je taková malá mžinka. „Výborně! Jen tak dál! Smečka bude nadšená!“ řekla jsem vlčeti a zavrtěla ocasem. Byla jsem šťastná. Hodila jsem rybičku k té mojí a čekala jsem na další úlovky. Slíbila jsem smečce že s vlčaty něco na večeři ulovíme. Pohlédla jsem na hromádku. Ležela tam jedna velká ryba, jedna maličká, několik myší a jeden zajíc. Ještě půjdem na veverky a ptáky. Snad toho bude dost. Když tak se vydám na lov ještě sama. Řekla jsem si a usmála se na další vlče, které si to právě ke mně mířilo s další rybičkou. (//Konec snu. Sunstorm ze snu NEmluvila, maximálně hýbala nohama a ocasem.)

Otevřela jsem oči. Byla jsem venku, na vzduchu. Byla jsem zmrzlá. Jako první mi pohled padl na Sheyu. „Zachránili jsme to vlče? Kde vlastně jsou? Proč mi také nepomohli?“ zachraptila jsem na Sheyu. Potom jsem se rozhlédla a uviděla i Cynthii A Ilinii. „Děkuju.“ řekla jsem jim a čekala na odpovědi.

// Aha škoda.

//A kdo teda byli? A proč měl medvěd ten kůl v zadku?

//volba a.

Vlčice na chvíli přestala plakat a sníh najednou přestal padat. Potom tlapkou ukázala na jezero kde byl… Ten kůl! Takže takhle to teda je! Proč, ale ta vlčice brečí? V tom sem uviděla to vlče. Ale ne! Věděla jsem moc dobře že ta voda je ledová, hodně ledová. Vlčice opět začala brečet a ono opět začalo sněžit. Musíme tomu vlčeti pomoct! A to rychle! Podívala jsem se na Sheyu, která vypadala že o tom také přemýšlí. „Dobře.“ odpověděla jsem jí a stoupla si ke břehu zamrzlého jezírka. Sheya se vydala po ledu k vlčeti. Bylo vidět že se bojí. Potom na mě zavolala a já přikývla. Jdeme na to. Řekla jsem si a vydala se za ní. Bylo mi jasné že vlčice nám nepomůže. Nejspíš byla v šoku. Stoupla jsem na něco tenkého. Podívala jsem se na led na kterém ležel provaz. „Sheyo, počkej! Mám nápad!“ zavolala jsem na vlče a popadla konec provazu do zubů. Udělala jsem na něm smyčku, kterou jsem na sebe navlékla. Potom jsem vzala druhý konec provazu, na kterém byl přivázaný kůl. Došla jsem k Sheye a podala jí ho. „Já se pokusím to vlče vytáhnout a ty mě budeš jistit. Je mi jasné že mě v případě nouze nevytáhneš. Prostě když uvidíš že ten led začíná praskat, propadat se nebo něco takového, dvakrát prudce škubneš za provaz. Potom utečeš do bezpečí. Pokud se propadnu, tak přivolej pomoc. Rozumíš?“ řekla jsem vlčeti a vydala se směrem k díře. Nepočkala jsem na žádné přikývnutí nebo ‘‘ano‘‘, prostě jsem to brala jako samozřejmost. Přikrčila jsem se do číhací polohy a začala se plížit k díře v ledu. Konečně jsem dorazila k otvoru. Lehla jsem si na její okraj a drápy zaryla do ledu. Tak jo. Pokud se něco zvrtne, hlavně nesmím panikařit. Musím zachránit hlavně to vlče. Podívala jsem se do průzračně čisté vody a pohledem našla malé tělíčko. Naposledy jsem se otočila a mrkla na Sheyu. Potom jsem zavřela oči, zhluboka se nadechla a ponořila svou hlavu do ledové vody. Jelikož jsem z ní předtím pila, nezpůsobil mi chlad takový šok. Hlavně musím zachránit to vlče.

//Ageronský les – volba b.

Doskákala jsem k jezírku. Tedy spíše tůňce. Bylo zamrzlé, ale na jednom místě jsem našla malí otvor. Vzala jsem si kámen a pustila ho na otvor v ledu, který se zvětšil tak akorát. Strčila jsem do otvoru tlamičku a začala pít. Voda byla hrozně studená, ale já měla moc velkou žízeň. Měla jsem úplně zmrzlou tlamu. „Ahhhh. To je studený!“ oklepala jsem se z té zimy. V tom jsem uslyšela pláč. Rozhlédla jsem se a spatřila sněhobílou vlčici, která seděla na kraji zamrzlé tůňky a plakala. Chtěla jsem se za ní rozejít, ale v tom ke mně došlo malé, hnědé vlče a představilo se jako Sheya. Trochu jsem z ní cítila pach Ragaru, ale hlavně pach Cynthye a Ilenie. „Ahoj, já jsem Sunstorm.“ řekla jsem vlčeti s úsměvem, tentokrát bez bouřlivého přivítání, jelikož na to jsem byla až moc unavená. Úsměv jsem jí opětovala ve velkém, ale potom jsem odvrátila svou pozornost na bílou. Došla jsem pomalu k ní a na rozdíl od Sheyi která si udržovala odstup, sem se vedle ní posadila. „Ahoj, ehmm, copak se ti stalo? Potřebuješ nějak pomoct?“ zeptala jsem se mile, ale opatrně vlčice. Začínala mě bolet hlava, ale stejně jsem si neodsedla.

//Akcička byla zajímavá. A odměnu na Sunstorm. Nečekaně. :D

//Armanské hory – volba a.

Vnikla jsem do lesa, kde bylo snad více sněhu než v horách. Bylo mi jasné že za mnou Starling nešel, ale pokračoval vstříc světlu. Možná jsem byla zbabělá, ale stejně bych tam nedošla. Byla to jeho volba jít nahoru. Já jsem na to moc unavená. Řekla jsem jsem si v duchu a vydala se směrem odkud jme přišli, dokud jsem nenarazila na místo, kde se stopy dělili s peřím. Starling měl pravdu, peří může být jen něčí úlovek. Nemá cenu tím ztrácet čas. Pomyslela jsem si a vydala se po stopách. Skákala jsem z jedné do druhé a tak se mi šlo mnohem lépe. Nemá cenu plýtvat energii na magii když jsou ty medvědí stopy. No, ne? Říkala jsem si a šla dál. Sice to šlo pomalu, ale bylo to lepší, než se brodit tunami a tunami sněhu. Kam vůbec zmizeli ostatní? Co když tam bude další medvěd?! Snad se ke mně ještě někdo přidá. Na chvíli jsem se zastavila a čekala jestli teda někdo příjde. Pak jsem si ale uvědomila že je blbost aby někdo přišel zrovna když na to pomyslím. Začala jsem tedy opět přeskakovat ze stopy do stopy. Byla to celkem legrace. Sice jsem si asi 3x nabyla čumák, ale stálo to zato. Asi po půl hodině tohohle skákání jsem před sebou mezi stromy uviděla malinké jezírko. Hmm, jsem zvědavá co tu najdu.

//Jezírko Nä´hi

//Ageronský les - volba B.

Šlo se mi opravdu špatně. Byla jsem unavená, hladová, mokrá a promrzlá. Navíc sněhu moc neubilo. Už jsem ani neklusala, šla jsem pomalu před Starlingem se svěšenou hlavou. Magie už přestala opět fungovat a tak jsem se brodila sněhem, který mi byl tady v horách po kolena. Aspoň že toho sněhu je tu trochu méně než v lese. Zvedla jsem hlavu abych se podívala, jak je to ještě daleko. To světlo je, ve vzduchu? Zarazila jsem se, a ani bych se nedivila kdyby do mě Starling narazil. „Hele podívej,“ řekla jsem mu a ukázala hlavou k tomu světlu. „nemá to cenu. Je moc vysoko a navíc to vypadá že je ve vzduchu. Nevím jak ty, ale já se vracím zpět do lesa. Půjdu se podívat kam vedou ty stopy.“ řekla jsem šedobílému vlkovi a pomalu se otočila. Potom jsem opět spustila smečkovou magii a klusem se rozběhla po sněhu dolů. Nezanechala jsem za sebou žádné stopy. Konečně můžu běžet z kopce! Po nějaké době, ale začalo sněhu přibývat a magie na účinnosti ubývat.

//Ageronský les

//Ok, dík za radu.

//skupinka 1 - také volím nakonec c.

Podle toho co jsem za sebou zaslechla se i vlci co zůstali u medvěda rozdělili. Já po chvíli narazila na Starlinga. „Hmm?“ řekla jsem a zvedla hlavu od země. Před námi se objevili dvě cestičky. Jedna vedla po medvědích stopách někam pryč a ta druhá po peří nejspíš do těch Ragarských hor. „Jo, taky bych šla po stopách.“ přitakala jsem Starlingovi a už se chtěla rozejít, když v tom se někde v horách zablýsklo. Co to…? „Viděl si to?“ otočila jsem se na něj. Jeho výraz jasně říkal že ano. „Možná. Ale já bych stejně asi rači šla po těch stopách…“ Starling už ale pomalu vyrazil k horám. Měli bychom držet pospolu. Co kdyby se někomu něco stalo? Nakonec jsem lehce přikývla. Aktivovala jsem smečkovou magii a klusem se vydala za ním. Běžet sněhem šlo blbě i s magií, ale alespoň trochu to pomohlo. Kdyby tam nebylo tolik sněhu, rozběhla bych se rychleji, ale takhle to vůbec nešlo. Podrážděně jsem si odfrkla. Byla jsem unavená a docela hladová. Proč jsem si taky nedala kus toho medvěda?! Zasněně jsem se olízla, když jsem si vzpomněla na ty dva soby, které jsme s Alfou dotáhli do úkrytu. Úkryt, určitě je pohodlný. Hned co to tu doděláme zamířím neprodleně k němu. Jsem tak unavená. Zívla jsem si. Doufám že to bude vyřešeno co nejdříve. Pomyslela jsem si, ale něco mi říkalo, že to bude ještě na dlouho.

// Armanské hory

Sunstorm: a, c, e, f, a, f, c, f, f, f, e, a, e, c, c, d, a, a, b, a, a, b

U tebe nejlepší volbou je smečka. Tuláctví měla by ses jednoznačně vyhýbat celý svůj život. Nejlepší by byla smečka Mechová nebo Ragarská.