Příspěvky uživatele

< návrat zpět

CITACE

1. „Ten papuchalk tam byl už když jsem přišel!“ - Nori
2. „Ještě jednou potkám šedého vlka a dostanu psotník.“ - Izar
3. „Mám samý dobrý zprávy! Jenom se ti nebude ani jedna líbit!“ - Lindasa
4. „Zkuste se všichni prosím uklidnit a mít se navzájem rádi.“ - Kessel
5. „Neboj se, v houbách se vyznám!“ - - Nori
6. „Já? Jakože já? Vážně?! No tak to ti dík káááámo.“ - Duncan
7. „Mlsný jazýček to on by měl, to jo...“ - Sigi (o Flynnovi)
8. „Slyšíte to?! (pomlka)Sýček! (vražedným hlasem)“ - Etney
9. „To je mi líto... A tohle už jíst nebudeš?“ - Dipsi
10. „Mám moc maličké tlapičky a moc roztomilý kožíšek, abych kráčela v maharských močálech.“ - Marion
11. „Duncan je nejtupější stvoření. Ale ty k němu máš blízko.“ - Lilith
12. „Z cizího štěstí mě bolí hlava.“ - Lindasa
13. „Jestli kvůli tobě zemřeme, tak tě zabiju! I když budem mrtví!“ - Kaya (na Nym)
14. „Změnil ses, už nejseš tak otravnej. Děsí mě to.“ - Styx
15. „Nezapomeň si pořádně vyčistit tlapku, protože až skončíme, bude to tvoje jediné poznávací znamení.“ - Elisa
16. *too depressed* „Ach jo.“ - Wizku
17. „Tolik děr pohromadě jsem už dlouho neviděl.“ - Sionn
18. „Dostanu bonusový body, když se budu tvářit, že mě to zajímá?“ - Lia
19. „Blechy na tebe!“ - Rez
20. „Proč se tu sakra všichni mění v holubi?“ - Sionn
21. „Živote, dej mi trpělivost. Trpělivost povídám, protože jak mi dáš sílu, tak ho zabiju.“ - Styx
22. „Máš jediný štěstí, že mám tak pochybný vkus.“ - Dipsi
23. „Skok z útesu nezní jako špatnej nápad.“ - Zarraya
24. „Čuchám čuchám deprese?“ ----
25. „Prach, už zase. Do pekelný vohrady...“ - Stín
26. „Sluníčko svítí, ptáčci zpívají, vlci se perou... jo, dneska bude krásnej den.“ - Norox
27. „Durewix, krucifix.“ *sighs* ----
28. „Když zavřu oči, nikdo mě neuvidí!“ - Rayster (jako vlče)
29. „Připadáš mi nějak povědomý, už jsem ti někdy vyhrožoval/a?“ - Norox
30. „Šuk sem, šuk tam... Teda šup sem, šup tam.“ - Duncan
31. „Mít partnera přece neni pohlavní choroba.“ - Amnesia
32. „Jsou jen dvě věci, kterým se nejde vyhnout smrt a borůvkový zápach z Borůvky.“ - Nemesis
33. „Bojím se jen dvou věcí. Smrti a Elisy.“ - Sunstorm
34. „Budu předstírat, že jsem to neviděla. Wizku, pojď, jdeme od těchhle exotů radši pryč.“ - Styx
35. „Jen přes tvojí mrtvolu, říkáš? No když jinak nedáš~.“ - Rigel
36. „To chce mít pořádnou tlamu!“ - Blueberry
37. „Vobčůrávat les každý měsíc, a kdo mi za to jako zaplatí? Potřebuji kameny, abych podplatil Smrt.“ - Meinere
38. „Jmenuji se Flundra a vůbec mě nezajímáš!“ - Lia
39. „Jasně, že peklo existuje. Vítej v rodině!“- Alastor/Sirius
40. „Když budeš pod tím balvanem dřepět dost dlouho, někdo přijde a pociká tě jako součást smečkového území.“ - Nori
41. „Asgaar není hvozd, je to životní styl.“ - Shireen
42. „Hmmm, sice nemáš hnědý kožich, ale tolerovat tě budu.“- Lindasa
43. „Nevíte prosím někdo, kde je moje vůle žít? Musela se po cestě asi ztratit.“ - Makadi
44. „Je tu tolik vlčat, že by to ani Styx nevymítila.“ - Rez
45. „Hele, nebere Život náhodou marušku? Jen, že je tak moc "háááj", chápeš.“ - Norox
46. „V Sarumenu chcípnul pes.“ - Elisa (při střádání válečných plánů)
47. „Dneska berou!“ - Storm
48. „Čím víc mi v tom bráníš, tím větší na to mám chuť.“ - Rowena
49. „Ten Duncan je ale tak super chalán, mám ho fakt rád! Rozdává radost všude kolem sebe a nejen ve smečce, ale i mimo ni. Například teď – teď tu byl, odešel a já jsem tak rád že konečně odešel :)).“ - Etney
50. „Málem mě zabili a ty mi na to řekneš tohle? Přísahám bohu, *doplňvlka* !“ ----
51. „Nemám rád/a vlčata. Jsou zákeřný.“ - Meinere
52. „Na vlčata nemůžu říct jedno zlý slovo! :))....... To by nestačilo.“ - Etney
53. „Jako rohožka posloužíš suprově.“ - Elisa
54. „Do propadliny nejdu, nejsem ještě takový propadák.“ - Fallion
55. „Láska? Fuuuuuuj!“ - Shireen
56. „Nejsem ornitolog, ale tolik ptáků jsem pohromadě už dlouho neviděl.“ - Savior
57. „Říkal tu někdo "vlčata"?“ - Tasa
58. „Na jednu stranu doufám, že shoříš v pekle. Na druhou stranu se tam s tebou potom nechci potkat.“ - Duncan

//Zarostlý les

Trpkou poznámku Shireen jsem ignorovala. Kdybych tak jenom věděla že nepotrvá už moc dlouho a já budu opět tulák. Nyní, jsem, ale prostě a jednoduše, dělala že ji neslyším. Po její další poznámce jsem lehce sklopila uši. „N-Ne.“ řekla jsem. Její další poznámku jsem přešla pouhým chmm. „Moje hnědá je po namočení zrzavá.“ řekla jsem a šedivou probodla pohledem. „Za to tvůj kožich bude vypadat jako bys spadla do rašeliniště.“ řekla jsem s dalším úšklebkem. Nyní už jsem se nenechala tak jednoduše vyvést z míry. Nejhorší bylo, že na mém bílém kožíšku, byla vidět každá skvrna bahna. Tlapy jsme měli obě obalené bahnem, jako by to byly papuče. Bylo to velice nepříjemné. Kdyby tu tak byla nějaká čistá voda, ve které bych se umyla. řekla jsem si, netušíc že mé přání bude za chvíli naplněno. Bažiny se blížili rychlostí světla. „Tak to by sis mohla zkusit.“ prskla jsem, ale pořád tak nějak neutrálně. Doufala jsem že narazím na Etneye a nebo alespoň na Akiho či Ayshi. Oni by mi zvedli náladu. Místo toho jsem se tu pachtila se Shireenm, která byla příjemná asi jako osina v zadku. Mohutné a silné stromy se zákeřnými nástrahami, mezi něž patřily třeba vzdušné kořeny. Normálně by se mi tento les velmi líbil. Tolik různých věcí na přeskakování a taky různé schovky. Utekla bych tu pohodlně většině nepřátel, kteří by se mezitím zamotávali do přírodních nástrah. Nyní jsem tu ale šla, tlapkou spojená s vlčicí, která byla snad horší než peklo. Vstoupili jsme do lesa pokrytého bažinatou půdou. Bylo tu mnohem víc mokro, než když jsem tu byla posledně. Zrychlila jsem krok, tak prudce, že to muselo se Shireen pěkně trhnout. To máš za to! Pomyslela jsem si, tak nějak spokojeně.

//řeka Midiam

//Zubří vysočina

Slunce zapadlo kamsi za obzor a nechalo nás, ať se vypořádáme se tmou. Čvachtavý sajrajt pod našimi tlapkami vypadal, že už tu zůstane navěky. Hlavu jsem měla svěšenou k zemi. Blížili jsme se k lesu, kterým jsem už jednou procházela. Mokrá srst vysela z našich, po zimě vychrtlých, těl. Najednou se mnou něco trhlo a já málem spadla na čuňu a sebou málem vzala i to něco. Zvedla jsem hlavu a změřila si to něco pohledem. Malé šedé něco se oklepalo a většina vody dopadla na mě. Z úšklebkem jsem se oklepala taky a vrátila to tak Shireen i z úroky. Zůstali jsme stát před lesem. Když mi výjmenovala asi pět důvodů, proč do toho lesa nejít, podívala jsem se na ni s pobaveným úšklebkem. „Tak za prvé, nejsem tulák. Bydlím ve smečce v Ragarské smečce, což už jsem jednou říkala a za druhé jsem tím lesem už jednou šla a je to ta nejrychlejší cesta odsud do Asgaaru.“ řekla jsem neutrálním, až pobaveným hlasem. Po narážce na můj vzhled jsem zavrtěla hlavou. „Jak vidím ty taky nevipadáš jako po bublinkové koupeli a pokud mě nešálí zrak, tvoje packy se taky zrovna nelesknou čistotou.“ pronesla jsem z úšklebkem. Opět jsem se na Shireen zamračila, když se mnou opět trhla. „Můžeš toho nechat?" zamručela jsem opět spíše neutrálně. Vydali jsme se do hustého lesa. Říká se že v lese prší dvakrát no a v tomto lese to neplatilo. Ovšem tma, tak ta tu byla minimálně čtyřnásobná. Mé oči si sice na tmu brzy zvykly, ale pořád to bylo velmi nepříjemné. Nemluvě o vzdušných kořenech, kterých tu bylo jak naděláno. Čím to, že si mě k sobě tento les přitáhne vždy, když nemůžu chodit. Nejdřív jsem tu byla s prokousnutou nohou a nyní tohle. Pomyslela jsem si. Konečně mi do čenichu opět vnikl pach bažin. „Další území se ti asi moc líbit nebude.“ podotkla jsem směrem k Shireen s pobaveným, možná až lehce zlomyslným úšklebkem.

//Maharské močály

//Spáleniště

Prošla jsem vysokou trávou. Shireen po cestě mlčela. Pořád jsme se blížili k Asgaaru. Žaludek se mi stahoval každým krokem. Šedivá zavřískala. Koutkem oka jsem uviděla že se po mě ohání. Rychle jsem ucukla. Její zuby cvakli těsně u mé srsti. Vrhla jsem po ní zamračený pohled a lehce jsem zavrčela, ale šla jsem dál. Vstoupili jsme na rozlehlou louku. Jelikož ještě před chvilkou poprchávalo, sníh byl skoro úplně pryč. Na zemi zůstávala už jen sem tam nějaká kaluž jakési břečky, smíchané s bahnem. Srst na tlapkách jsem měla navlhlou, bylo to nepříjemné. Nejradši bych se zastavila a z tlapek tu břečku setřásla, ale kvůli šedivce jsem nemohla. Do čenichu mě praštila vůně bizonů. Olízla jsem se. Můj pohled padl na stádo, kousek od nás. Bohužel jsem nikde nespatřila žádnou mršinu. To bych musela mít sakra štěstí. Řekla jsem si trochu smutně. Sklopila jsem hlavu k zemi. Vůbec se mi do Asgaaru nechtělo, ale nechtěla jsem Shireen ukázat že se bojím.

//Zarostlí les

//Švitořivý les

Šedá protáhla tlamu do usměvavého úšklebku. „Nechci.“ řekla jsem. „No, musíme se asi dohodnout ne?! Taky jsme mohli vyjít tak že každá pude jinou!“ řekla jsem. Potom jsme se rozešli. Shireen dělala oproti mě malé kroky. Šlo se nám opravdu blbě. Můj jindy ladný krok byl nyní dosti nemotorný, jelikož se prostě jít normálně nedalo. Shireen se několikrát zamotaly nohy a já nezůstávala pozadu. „Já se soustředím, ale ty očividně ne!“ odsekla jsem jí s úšklebkem. Já se opravdu soustředila na plno. Doufala jsem že po cestě narazíme na někoho, kdo bude vědět co s tím. Snad dřív, než dorazíme do Asgaaru. Proč mě nemohli připoutat třeba k Ayshi, Akimu a nebo Etneyovi. Proč zrovna k ní?! To by mi možná už i Cynthia byla milejší. Říkala jsem si. Došli jsme na spáleniště. Doslova. Bylo zvláštní. Bylo v podstatě do kruhu a kolem byla vysoká tráva. Bylo tam mnohem tepleji než v lese. Cítila jsem tu jakýsi povědomí pach, ale už hrozně slabý. A navíc se míchal ještě s pachem krve, takže jsem se mi ho opravdu nedařilo zařadit. Měla jsem ale pocit že jsem zaznamenala i pach smrti. Bylo to už ale opravdu zvětralé. Trochu jsem zrychlila. Moc se mi tu zůstávat nechtělo.

//Zubří vysočina

„To vidim že ty ne, ale stalo se to kvůli TOBĚ!“ řekla jsem šedivé. Když řekla že chce jít domů naprázdno jsem polkla. Hodila jsem po Shireen kysel obličej. Už jsem chtěla odporovat, ale pak jsem si vzpomněla že v Asgaaru bydlí i Etney. S trochou štěstí narazíme na něj. Zadoufala jsem. „J-Jasně že s-se nebojím.“ vykoktala jsem. A s notnou dávkou smůly narazíme na M… tedy Elisu. Uši jsem přitiskla opět k hlavě. „Ještě vymyslet jak budeme chodit.“ řekla jsem nakonec. „Tak třeba jako první půjdem těma spojenýma tlapkama.“ řekla jsem nakonec. Pokusila jsem se jí udělat krok. Chvíli trvalo, než se mi s oběma nohama podařilo pohnout do předu. Přece jenom, váha to byla dvojnásobná. Potom jsem udělala krok i dalšíma a čekala na Shireen. Co když ale opravdu narazíme na Elisu?! Opět jsem polkla. To bude se mnou konec.

//spáleniště (pokud půjde i Shireen)

Shireen se ohradila a opět začala nadávat. „Protože jsem ti nic neudělala. Jen jsem tě povalila na zem.“ řekla jsem s podmračeným výrazem. „Ano, skočila jsem ti na záda, abys viděla že i já jsem nebezpečná! A navíc to od tebe taky bylo pěkně zákeřné! Nejdřív se na mě tlemíš a potom se mi zakousneš pod tlamou, abych se nemohla bránit!“ prskala jsem na vlčici. Potom jsem se vydala do lesa. Opřela jsem se do hranice. Nejdřív to nešlo, ale potom jsem se rozešla. Bylo mi jasné že Shireen táhnu za sebou. Vůně byla pořád silnější, ale taky jinačí. Už to nebyla tak úplně vůně. „Fuj.“ zarazila jsem se. Ležela před námi hodně dlouho mrtvá liška a byla podivně nafouklá. Vypadala opravdu nechutně. „Možná bysme měli… Co děláš?“ zeptala jsem se, když se Shireen rozešla ode mě. Šla pořád dál a dál. V kožíšku mi začalo nepříjemně škubat jejím směrem. „Já mys…“ větu jsem opět nedořekla, protože bariéra šedivou mrskla na mě. Vrazila mi do boku. Zavrávorala jsem, ale rovnováhu jsem udržela. Bok mě z nárazu pěkně bolel. „Co sis myslela že tím jako dokážeš?!“ řekla jsem. Chtěla jsem od Shireen odejít, ale nešlo to. „Co děláš! Pust mě!“ řekla jsem a zatřepala tlapkou, jenže ne jen tou svou, ale i tou Shireen. „Co to má zase být!“ vyjekla jsem. Chtěla jsem se od Shireen odtrhnout, ale nešlo to ani za mák. „Ne, ne, ne, ne, NE! Podívej co si udělala! Jsme k sobě přilepený! Kvůli tobě!“ zaječela jsem na vlčici. Pokusila jsem se od ní ještě odtrhnout, ale nic. Stáhla jsem uši dozadu, přičemž jsem bolestně sykla. „Teď už nemáme, ani ty dva metry. To se ti povedlo, fakt děkuju!“ byla jsem z toho zmatená. Nadechla jsem se a vydechla. „Fajn, budeme muset spolupracovat, pokud budem chtít někam dojít.“ řekla jsem, tentokrát už mírnějším tónem.

//Březina

Udělala jsem k Shireen krok, abych jí pomohla vstát. „V poho…“ víc už jsem říct nestihla, jelikož se na mě mladá vlčice vrhla, jak kdybych se místo neškodného povalení na zem, pokusila o vraždu. Jelikož jsem se jí chystala pomoct vstát, nebyla jsem naproti útok připravená a nestihla uhnout. Zakousla se mi do kůže na krku, těsně pod tlamou. „Ahhh!“ vyjekla jsem zděšeně. Zapřela jsem se nohama aby mě nepovalila, jelikož kdybych se ocitla ve stejné pozici jako ona před chvíli, měla by volnou cestu ke všem nechráněným místům. Nedosáhla jsem na ni. Byl to hrozný pocit bezmoce. Nemohla jsem jí kousnou ani do ucha, ani ji kopnout do břicha, prostě nic, pokud jsem nechtěla riskovat že spadnu na zem a ona prokousne hrdlo. Cítila jsem ve vzduchu krev. Svou krev. Viděla jsem červeně. A najednou stisk neodkladně se blížící k mým tepnám zmizel. Měla jsem oči vykulené hrůzou. Šedivá se právě nacházela dva metry ode mě. Dál už jít nemohla. Na zemi byli mé chlupy smíšené s krví. Byla jsem nahrbená, uši sklopené dozadu a obnažené tesáky. Má srst byla zježená a já hrdelně vrčela. Ucho mě bolelo, ale víc než ono, mě štípala a pálila rána pod spodní čelistí. Měla jsem sto chutí po ní skočit a pokousat ji, ale snažila jsem se udržet. Mé svaly se křečovitě napínali. Kdyby nebyla vlče skočila bych, ale ona ještě nejspíš naštěstí ve věku vlčete byla. Musela jsem vypadat hrozivě. To bylo pěkně zákeřný. Já sice na ni taky sice skočila zákeřně zezadu, ale nebyl to útok. Můj výpad byla hra. Srst mi sklesla a já zakryla své tesáky, doposud hrozivě vyceněné. Narovnala jsem se. Oči mi plály vztekem. „Co si myslíš jakože děláš!“ štekla jsem na ni. „Vždyť jsi mě málem zabila! Já ti nic neudělala! Byla to hra! Chtěla jsem ti pomoct vstát, ale ty na mě skočíš a málem mě zadávíš!“ štěkala jsem na ni. „Holka jedna pitomá!“ neodpustila jsem si ještě nadávku. Byla jsem opravdu naštvaná. Nikdo, kdo by mě právě spatřil by do mě asi netipl na naivní mladou vlčici. Vypadala jsem vlastně docela autorativně i můj hlas totiž přešel do hlubšího tónu. Krk mě hrozně pálil. Rozešla jsem se kolem vlčice. Měla jsem lehce naježenou srst. Když jsem kolem ní procházela, propalovala jsem ji naštvaným pohledem. Zastavila jsem se zhruba na její úrovni. „Šmikej, dem do toho lesa, ta vůně přichází od tama.“ řekla jsem ještě stále naštvaně, ale už ne tak, jako když jsem ji seřvala. Pohodila jsem k lesu hlavou a rozešla se do lesa. Všude kolem nás už teď švitořili ptáčci. Začala jsem se uklidňovat. Zhluboka jsem se nadechla a potom zase vydechla. Srst mi docela slehla a i oheň z mích očí vymizel. Jediné co mi zůstalo bylo to že jsem šla lehce zhrbeně.

//lehká manipulace hráčkou povolena

Trochu jsem se zamračila, když řekla že ouško ne. Když zaklela, trochu jsem se v mysli zarazila. Jakže to řekla? Jo “Jestli se ti to nelíbí, může se z tebe velmi kvapně stát bezuchá.“ Když jsem si to nyní řekla pomalu, došlo mi jak to doopravdy myslela. Šli jsme březovím lesíkem. Smrdělo to tam jak parfumerie. Zrychlila jsem krok. Šedivá podotkla že mě se bát nemusí a potom mě se silným šťouchnutím do ramene předešla. Tak tak, že jsem nespadla. Vyšli jsme s lesíka a pokračovali k dalšímu přes malou loučku. Chvíli jsem šla jen mlčky za ní, když se opět ozvala. Nakrčila jsem čenich. Ohh, vážně? Tak jo, když myslíš. Řekla jsem si. Na odraz jsem se ani nepřikrčila jelikož jsem nechtěla riskovat že si mě všimne. Prostě jsem se najednou z chůze odrazila a přistála ji na záda. Ani jsem jí neškrábla, jen jsem využila momentu překvapení a strhla ji na zem, tak že se přetočila na záda a já stála nad ní. Nechtěla jsem riskovat a tak jsem ustoupila dozadu aby mohla vstát. „Vážně? Právě to tak nevypadalo. Drsná sice nejsem, ale rychlá ano.“ řekla jsem z úšklebkem a čekala až se postaví na nohy.

//Švitořivý les

Shireen se nakonec rozhodla že mé jméno zase tolik nepotřebuje a rovnou mi vymyslela další dvě nové. "Náhodou, ouško se mi docela líbí." řekla jsem neutrálním hlasem. "Bezuchá ne, za prvé mi nesedí likož ucho mám pořád, jen trochu potrhané s malým vytr ženým trojúhelníčkem a za druhé tuto přezdívku už si vysloužila Styx, které, na rozdíl ode mě, opravdu poloviba ucha chybý." zhodnotila jsem její přezdívky, jako bych byla nějaký porodce. Potom mi ale opět řekla ježibabo. "Přesně, dobrej pocit. A pokud jde o mé jméno, jmenuji se Sunstorm, když o to tak moc stojíš." řekla jsem jí. Ach Vlčže, proč jsem ze všech vlků na světě musela dostat zrovna ji?!. Pomyslela jsem si. Koutkem oka jsem postřehla její přikrčení. Neskákala a tak jsem dělala jakože nic. "Učila, ale to že jsem se k tobě zády otočila, bude asi tím že tě za nepřítele neberu a tím že na lepší manévry nemáme moc prostoru. Jo a abych nezapomněla, nešla jsi náhodou zády otočená ke mě před chvílí ty? Hmm? " řekla jsem jí. Schválně jsem poskočila do předu aby s ní bariéra trhla. Tak pokud se nepletu, jdeme za tou vůní jak si chtěla ty. A navíc já bydlím v horách, což je skoro přesně na druhé straně." řekla jsem jí a převrátila oči vsloup.

ňuf, tak já se teda hlásím o kompenzaci míň nápaditě

//Tak, a teď k akcičce.

Bylo to super. Mám díky tomu už pře 100 postů! Blahopřeji všem co vyhráli a čest nám poraženým. Si velmi šikovná Savi. Muselo to být dost těžké, hlavně, když někteří nejmenovaní z nás mají bezedný inventář a nebo hafo času. Že?

//kopce Tary

Shireen se začala smát. Musela jsem uznat že se směje hezky i když tak nějak jízlivě. Povzdechla jsem si, když řekla že s tím že mě přestane nemám počítat. „Jo ty bys chtěla znát mé jméééééno.“ řekla jsem lehce škodolibě. „A pročpak tě zajímá jméno nějaké čarodějnice, ježibabi a nuzačky? Hm?“ zopakovala jsem po ní oslovení, kterými se mě jala čestovat. Potom se na mě ještě pohoršeně podívala. „Hele, já nejsem žádnej usoplenej usmrkanec mladá dámo.“ řekla jsem a stoupla si. „Budu tě učit slušnému chování, pokud to chceš vědět.“ dodala jsem. Potom jsme se vydali za vůní masa. Autoritativně jsem ji předběhla a šla před ní. Však počkej, já si tě převychovám. Uchechtla jsem se. Prošli jsme přes kopce. Omamná vůně nás dovedla až do lesíka, který se převážně skládal z bříz. To už máme vrbový, březový, jaký příde další? Pomyslela jsem si, když jsme vstoupili do lesa.

„No dobře, dobře fajn. A proč si myslíš že bych k sobě poutala někoho, kdo mi potrhal ucho hmm?“ řekla jsem teď už klidnějším tónem. Když mi opět řekla ježibabo, opět jsem se na ni zamračila. „Cítím.“ řekla jsem a švihla ocasem. Poslouchala jsem co má šedivá na srdci. „Musím uznat že nápad to je chytrej.“ přiznala jsem neochotně. „Jen bys mě mohla přestat urážet.“ dodala jsem. Potom navrhla ještě jednu věc. Našpulila jsem tlamu. „Platí, ale pokud zjistím já, že za to můžeš ty, absolvuješ mou převýchovu.“ řekla jsem na konec. „Co bych na tebe asi tak zkoušela?“ zeptala jsem se a zakroutila hlavou. Pobaveně jsem pozorovala jak se šedivá snaží jít dál, zatím co já seděla na okraji bariéri. Sice mi opět škubalo v kožichu, ale za tu podívanou to stálo. Až teď jsem si všimla že i ostatní vlci mají stejné problémy. Všichni jsme byli rozděleni do jakýchsi dvojiček. „Hele, očividně nejsme jediné.“ řekla jsem a čenichem ukázala ke dvěma neznámým vlkům. Byli k nám nejblíž. Šedivý vlk, který očividně neměl jedno oko a šedá hnědě žíhaná vlčice. „Taky nevypadají zrovna nejšťastněji že jsou spolu.“ poznamenala jsem. Potom jsem se konečně zvedla a popošla k Shireen. „Tak pojď.“ řekla jsem a vydala se směrem, kterým se linula ta krásná vůně.

//Březina

Najednou to se mnou začalo škubat jen na jednu stranu. Můj kožich mě na tu stranu táhnul. „Ehhh.“ vyrazila jsem ze sebe, když sem opět spadla na čenich do sněhu. Najednou škubání ustalo a já za sebou uslyšela hlas. Hlas sem neznala, ale pach byl až moc známý. Vyhrabala jsem se na nohy. Přede mnou stála Shireen. „Zase já.“ řekla jsem vlčeti se zamračenou tváří. Chtěla jsem od ní pryč, jenže jakmile jsem se pohnula pár kroků vzad, narazila jsem do jakési neviditelné bariéri, která mě nepustila dál. „Ugh.“ Pokusila jsem se od ní vzdálit ještě jednou, ale bez úspěchu. „Já-já-já nic neprovedla.“ řekla jsem vlčici. „Určitě jsi to udělala ty!“ štěkla jsem. „Určitě to na mě chceš hodit, abys pak měla záminku mi potrhat druhý ucho!“ řekla jsem pobouřeně. Vlčice se také ode mě pokusila odejít, ale nešlo jí to. „Já ti dám čarodějnici.“ řekla jsem a sklopila uši, přičemž jsem bolestně sykla. Vlčice mi začala vyhrožovat a já zacouvala tak daleko, jak jen mi to zeď dovolila. Začala sebou škubat a tak mě začalo opět škubat v kožichu. Posunuli jsme se asi pár centimetrů. „Pusť mě!“ štěkla jsem po vlčici. Spratek jeden nevychovanej. Otfrkla jsem si a kecla si na zadek.

//Já vím. Bude sranda.