Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Zakousla jsem se do gumového vnitřku příšery a s nechutí zjistila, že je sladká a žvýkavá. Vyplivla jsem ukousnutý kousek a očima zavadila o Adirama, který vypadal, že se vzdává života. Začala jsem kousat rychleji a silněji, urputně jsem nám tvořila díru k úniku, až se objevilo světlo. Z díry jsme se dostali ven, jak sladká tekutina zevnitř proudila z těla pryč i s námi. Prostrčila jsem se ven achytila Adirama za nohu a vytáhla ho taky. Byli jsme venku... Jen celí ulepení sladkou břečkou.
Když jsem rozlepila oči, mohla jsem si všimnout, že tady nejsme sami. Stáhla jsem uši vzad a skočila po prvním malém sladkém medvídkovi, který tu byl. Nevěřila jsem, že by to mohli být přátelsčtí tvorové, protože jsem nikdy nepotkala přátelského tvora, který by byl z čiré magie. Skoro jako kdyby magie v tomto světě dávala život jen krvelačným bytostem. Jakkoliv byli sladcí, tak jsem nevěřila v jejich nevinnu. Snažila jsem se rozcupovat jednoho medvídka na kousky. "Zkus se dostat ven!" křikla jsem po Adiramovi a pustila se do křížku se zbytkem medvídků.

Zůstala jsem přikrčená v té bídné vegetaci, co kolem byla. Jezírko ztichlo a přestalo se pohybovat. Bylo mi hned jasné, že je v tom nějaká lumpárna, která bude chtít vyprášit kožich stejně, jako to bylo s tím bahňákem nebo s obřím slimákem nebo s podivnými kozami z díry u konce duhy. Svět nebyl v pořádku, tyhle magické vředy se objevovaly pravidelně a nemizely.
"Nechci, je mi to jedno," odtušila jsem možná trochu víc napruženě, ale o proto, že jsme nebyli jediní, koho dupání přilákalo. Jako vždy se tady slezla podivná směsice vlků. A jeden z nich měl na zádech trávu a druhý měl nohu z kovu. Skvělý, takže jsme vytvořili cirkus, pomyslela jsem si a podívala se do jezírka, které bývalo vždy čisté a krásné, ale nyní bylo jen plné bláta a vonělo jako Adiram. Bylo mi jasné, že je to past, ale stejně jsem neutekla a rozumně se nevzdálila, což mě taky stálo v následujícím okamžiku život. Aslespoň domněle. Z jezírka něco vyskočilo s řevem a sežralo to mě i Adirama. Stihla jsem jen něco zakřičet, než jsem se ocitla uvnitř. Jestli si ta potvora myslela, že mě jen tak sežere a nic se jí u toho nestane, šeredně se pletla. nehodlala jsem čekat na překvapení, která mě čekají v jejím žaludku. Zuby jsem zaryla do první měkké tkáně kolem sebe a rozhodla se prostě prokousat ven.

// Maharské močály

Zamyslela jsem se. Nebyla jsem zrovna moc esteticky zaměřený typ vlčice, ačkoliv jsem před chvílí brečela, že už nejsem pěkná. “Myslím, že už jsi dokonalý,” zatrylkovala jsem jako by nic. Trochu mu pohladit ego nebylo na škodu, zvláště po tom mém výbuchu. Následoval mě a nenechal mě jen tak odejít a zůstat se svými myšlenkami sama, to bylo fajn.
Vyjmenoval mi pár dalších vlčic, které svedl a kupodivu jsem je znala. O Marion jsem už teda věděla a to, že stáhnul i Cynthii… “Oh wow, Cynthia mi nikdy nepřišla jako…. Je ale pravda, že jsem nad ní v tomhle kontextu neuvažovala,” zabroukala jsem. Močály stály za prd, stejně jako vždycky. Já si ale vzpomněla na jedno místo, které to vyvažovalo a mířila jsem k němu. Bohužel to znamenalo trochu si ušpinit nohy v močálu. Jednou jsem i zapadla jednou nohou docela hluboko a zastavila se až o hrudník. Zaklela jsem, ale vytáhla se nahoru a pokračovala dál. “Nepovídej mi, že jenom proto, že tu jsem já, přestat pokukovat po jiných holkách,” zazubila jsem se. U moře jsme se o tom myslím bavili…
Moje plány u jezírka ale přerušily podivné zvuky. Zastavila jsem a naznačila Adiramovi pohledem, aby byl ve střehu. Přikrčila jsem se do rostoucí flóry kolem a začala se plížit kupředu. Plížit se blátem a skrze mlhu nebylo úplně snadné, ale snažila jsem se, dokud moje oči nepadly na tvora, který se rochnil v jezírku.

// esíčka

Padla na nás noc, když jsme dorazili do močálů. Znala jsem tohle místo, ale většinou jsem se mu vyhýbala, protože jsem nebyla až tak familiérní se zdejšími cestičkami a schůdností terénu. Šla jsem tedy po okraji močálů tam, kde ještě rostly stromy.
Zavrtěla jsem hlavou, protože měl pravdu. Vrátit to nešlo. “Jedno chapadlo ti stačí,” usoudila jsem a konečně se vymanila z té protivné nálady, když jsem dělala takové fóry.
“Seš si jistý, že Marion je jediná, s kým máš vlčata? Třeba se jich narodilo víc, ale ještěs je nepotkal,” nadhodila jsem myšlenku, která mi hryzala v hlavě.

// jezírko Lavender

// Ronherský potok

Začal do mě hučet všechny ty věci o tom, jak jsem krásná. Neposlouchalo se to blbě, ale stejně mi to nepomohlo. Zatnula jsem zuby a počkala na něj, aby mě mohl dohnat. “Už nevypadám ani jako vlk. Nic z toho jsem nechtěla,” máchla jsem křidélky, ze kterých toho moc nezbylo.
“Narodila jsem se jako monstrum, ale tehdy jsem alespoň vypadala normálně. Je tohle moje pravá podoba? Mám takhle vypadat doopravdy?” povzdechla jsem si pouze.
Zavrtěla jsem hlavou, bylo to ode mne dětinské, takhle se naštvat a odejít kvůli jednomu slovu. “Nechme to plavat,” zavrtěla jsem znovu hlavou.

// Maharské močály

// Medvědí pelech

Slyšela jsem ho, jak jde za mnou a dožaduje se pravdy. Proč jsem tak vypálila? Co udělal špatně? Zatnula jsem zuby a pokračovala k řece a potom podél ní na sever. Říkala jsem to Životovi. Už nevypadám ani trochu jako vlk, je ze mě příšera. Řekl, že to spraví, ale nevypadá to. I Adiram mě tak vidí, jelo mi hlavou. Nevadilo mi, že měl poměr s Marion a ukázalo se, že s ní má potomky. Nevadilo mi to nikterak zásadně. Jen maličko to komplikovalo moje plány se Sarumenem, ale to záleželo na úhlu pohledu.
“Vím, jak vypadám, ale copak si myslíš, že jsem tak vypadat chtěla?” zavrčela jsem konečně Adiramovi v odpověď.

// Esíčka

// najít na území úkryt

// les

Adiram zahučel do křoví, jako kdyby se pod ním země propadla. chvíli jsem jenom venku blbě stála a koukala, protože se jednalo o obyčejné hnědé křoví, téměř bez listí a jen obsypané červenýma bobulkama. Jak se mohl propadnout do křoví? Když jsem se zmenšila na vlče, tak jsme se taky schovávali v křoví, ale to nebylo prostě křoví, ale křáky, křoviniska velká jako zakrslé vysokohorské borovice. V tom se dalo ztratit. Ale v tomhle obyčejném lesním křoví?
Nakonec jsem se vydala dolů za ním svým dlouhým elegantním krokem, ale pak jsem uklouzla a zkutálela se dolů jako balvan. "Zatraceně," zahudrala jsem a vyfoukla prach a špínu z nosu, když jsem se začala sbírat ze země. Chodba byla jen mírně nakloněná a skrze křoví sem dopadaly poslední zbytky večerního světla. Západ slunce to tu barvit do zlata a měděna. Na zemi byla stará kožešina, ale nebyla moc vypreparovaná, byly v ní i kosti a vypadalo to spíše jako že si sem někdo dotáhl zdechlinu, kterou potom rozválel vlastní vahou. "Vypadá to tak," souhlasila jsem a stoupla si vedle Adirama, o kterého jsem se jemně opřela. Jako kdyby se mi myšlenky pročistily a vše, co jsme řešili venku už nebylo podstatné.
Adiram se procházel kolem a obhlížel stěny, já se zaměřila na podlahu. Byla napůl kamenná a napůl hliněná, byly v ní rýhy po drápech a kromě toho jednoho dvě dé koberce i pár dalších zbytků zvířat. Válely se tu kosti bůh ví čeho a listí a chomáčky chlupů. Smrdělo to jako medvěd a vypadalo to tu taky tak, ale jak říkal Adiram, už tu majitel nejspíše dlouho nebyl. Vchod byl zarostlý křovím a viděla jsem ve skulinách mezi kameny a kořeny malé pavučinky, kde se nejspíše nějací ti domácí uklízeči zabydleli. Natočila jsem ucho a půl k Adiramovi, který se snažil mě přesvědčit, abych Marion neubližovala. "Chm," vypadlo ze mě jenom nepřesvědčivě. Možná to byl souhlas a možná taky ne, nehodlala jsem se k tomu dál vyjadřovat. Marion mi sice nic neudělala, ale její maminka ano. A jak se nejlépe trýzní matky? Tím, že týráte jejich děti, pomyslela jsem si chytře. Adiram se nenechal odbýt a přišel až ke mě a polaskal mě. "Jak bych mohla, když jsem nikdy nežárlila? Neznám ten pocit," zabručela jsem nespokojeně. Chtěla jsem víc doteku, víc lásky, ale distancovala jsem se svým chladným postojem i chováním. Nemohla jsem si pomoci ani po té hluboké konverzaci u moře a slibech, které jsme si dali. bylo to příliš těžké, změnit se tak rychle. Stáhla jsem uši k hlavě. "Příšerka?" rozhodně se mi to slovo nelíbilo. Nakrčila jsem čenich a odtáhla se. Takže tohle pro tebe jsem? Jenom příšerka do sbírky? Máš hlupačku, příšerku a koho ještě? zavrčela jsem a otočila se na patě, abych odešla. Cítila jsem, jak mě něco pálí v hrudníku.

// Ronherský potok

Všimla jsem si, že se ježí, jako kdybych mu šlápla na kuří oko, ale nepřestala jsem. Z nějakého důvodu jsem se cítila ohledně toho dobře. Byla jsme ráda, že mu to vadí, že se zlobí. myslel si, že na mě něco takového vybafne a já se budu chovat normálně? Ani prd.
"Hm, ze dna to jde vždycky jenom nahoru," odvětila jsem mu prostě zpátky, aniž bych vynechala úder srdce. Věděla jsem, že je záletník, že se baví tím, že obskakuje jiné vlčice. nevadilo mi to. A nevadilo mi to ani teď, nejspíš. měla jsem ale potřebu se mu smát, protože marion byla spodina spodiny a já nemohla jinak.
Když jsem z něj dostala, jestli mu na Marion záleží nebo ne, trochu se mi ulevilo. Nemyslela jsem si, že s nově nabytými dcerami by se k Marion nějak víc upnul, ale nějaký hlásek vzadu v hlavě jsem měla a ten tiše, tence a teskně pěl, že je to maličkato možné. Teď mohl zmlknout. "To je dobře. Nikdy jsem ji neměla ráda a mileráda bych jí zmalovala ksicht znovu, až ji potkám. Ty plandáky má ode mě," zašklebila jsem se. "Byla bych nerada, kdybys mi stál v tom momentě v cestě," dodala jsem vážně. Jeho otázka mne zarazila. Přimhouřila jsem oči a zabodla je víc do křoví před sebou. "Žárlím?" zeptala jsem se sama sebe nahlas. Nevěděla jsem. neodpověděla jsem mu tedy.
"Tu taky..." umlkla jsem, protože Adiram najednou ve směsici zvuků lámaného křoví prostě zmizel. Zamrkala jsem a podívala se do díry, kterou se propadl. "Žiješ?" houkla jsem, protože tam byla tma a očividně to pokračovalo dál. Natáhla jsem dlouhé nohy a následovala ho opatrně dovnitř, ale taky jsem na něčem uklouzla a skutálela se dolů.

// Medvědí pelech

// Najít na území místo pro úkryt

Konečně se přestal tvářit jako kakabus a i on si uvědomil, jak hloupě musel v ten moment vypadat. Marion byla tanejhloupější vlčice pod sluncem a přefiknout ji nebyl žádný výkon. Zasmála jsem se s ním, protože souhlasil. Neměl jiný důvod, než ji umlčet. Nedivila jsem se mu. Uvnitř mě to trochu ale kouslo, protože jsem si to představila a rozhodně se mi ta myšlenka nelíbila. Moje další návštěva Sarumenu má teď už i cíl, pomyslela jsem si v duchu se skřípáním zubů. Momentálně mi moc nezáleželo na tom, jestli bych tím Adiramovi ublížila.
Drcnul do mě čenichem, tak jsem na chvíli přestala okusovat svoji tlapu a místo toho jsem ji použila k tomu, abych ten jeho zvídavý nos odstrčila od sebe. "Tse, náhodou mám i vyšší cíle v životě, než je nechat se zajíčkovat," odvětila jsem mu prostě. Rozhodně jsem toho v hlavě měla víc. Nebyly to hezké myšlenky a plány, ale bylo to to jediné, co mě táhlo vpřed.
poslouchala jsem pozorně, zatímco mluvil o těch vlčatech. Pomalu jsem položila nohu na zem. "Hmm, takže ti na nich záleží. A na Marion?" zeptala jsem se. Stejné pnutí se mi přesunulo do zbylé nohy, jen co jsem ji položila. Už dlouho jsem necítila tenhle pud - uteč nebo bojuj. Zamrzni pro mě naštěstí neexistovalo, na to jsem byla až příliš ostřílená životem. "Mhm," pokývla jsem souhlasně a musela se brzdit, abych z místa nevypálila jako raketa, ale rozešla se klidnou chůzí. I tak mi to nedalo a začala jsem klusat.
"To bys chtěl vědět, co?" zahulákala jsem, protože jsem mu trochu utekla. Všímala jsem si svého okolí a hledala jsem. Vykotlaný strom byl moc malý, skály na jihu byly holé a pusté. Zastavila jsem u řeky a napila se a trochu se osvlažila. Když mne Adiram dohnal, otočila jsem se na něj. "Nebudu mít klid, dokud někteří nezaplatí za to, co mi provedli," řekla jsem pouze a rozešla se ke křoví, které stálo nedaleko. Byly na něm bobulky a já si je začala prohlížet.

"Kdybych na něco měla vsadit, tak na to, že ta vlčata ti vykecala z pytlíku," zaprskala jsem pobaveně. Pokud byla Marion pořád stejně prostoduchá jako když jsem ji potkala jako malou, tak to musel mít Adiram fakt těžký. "Hele, to mi řekni... Měl jsi s ní sex proto, aby konečně držela tlamu?" zeptala jsem se napůl vážně. Prostě jsem nemohla jinak. To vlče jsem nesnášela a co víc, teď jsem měla ještě další důvody proč ji nenávidět.
"Hm," zabručela jsem jenom v odpověď, protože to víc nevyžadovalo. Rodila se normální, takže to bylo asi dobře.
"jestli si zrovna myslel bimbasem tak hádám, že ti každá díra byla dobrá," zašklebila jsem se na něj a zvedla nohu a začala se kousat mezi polštářky. Něco mě tam svědilo a potřebovala jsem to. Musela jsem se zaměstnat. Sice jsme už stála, ale z téhle konverzace se tak nějak nedalo utéct.
Kousala jsem si nohu a čekala, co z něj vypadne. "Takže tohle tvoje nové zjištění... Že je z tebe teď otec, pro tebe nic neznamená?" doptávala jsem se dál. Smích mě už přešel, ale trochu jsem mumlala, protože jsem si furt ryla do tlapy. Něco v ní bylo, něco, co svědilo. Chtěla jsem utéct, chtěla jsem zmizet. Nohy se mi podivně napružily a já očima loupla kolem sebe. Ale kam?

Nezdálo se, že by moji hypotézu přijal. Sama jsem o své plodnosti neměla nejmenší tušení, protože jsem se o vlčata nikdy doopravdy nesnažila. Většinou šlo jen o příležitostný sex a jak někteří ví, z občasného povyražení nemusí vždy nutně něco vzniknout. Zatím asi štěstěna stála na mé straně.
"Takže chceš říct, že v tom má prsty magie? Nedivila bych se. Vypadají ta vlčata jetě?" zeptala jsem se. Bylo to to první, co mě napadlo, jestliže za početím stálo kouzlo a ne predispozice vůbec děti mít.
A pak konečně vyklopil, s kým to má. Tentokrát jsem to už nevydržela a začala se smát. "S Marion?!" smála jsem se, jako kdyby řekl ten nejlepší vtip pod sluncem. Bylo to tak dobré, že mi uniklo i zachrochtání. "To si děláš prdel, ta holka má jednu mozkovou buňku," chechtala jsem se.
Když jsem se konečně přestala smát, nebo se můj chechot aspoň trochu více zklidnil, spokojeně jsem se postavila a máchla ocasem ze strany na stranu. "Takže teď co? Půjdeš bydlet za hloupou Marion a svými dětmi? Zůstaneš v Borůvce?" zeptala jsem se ho. Sice jsem se tvářila pořád pobaveně, ale hlas se mi postupně otužoval a chladl. Hodlal mě opustit?

Snad s emu konečně rozsvítilo anebo ho k činu donutil pud sebezáchovy a pustil se taky do jídla. já už pomalu byla u konce a začínala jsem vypadat jako těhotná. Posadila jsem se na zem a začala si čistit trochu kožich, ale moc důkladně jsem to teda nedělala. Nikdy jsem se pořádně nečistila, většinou se ze mě krev smyla sama. Uschla, odloupala se a bylo to.
Vyžbletnul, že se vrátil do Borůvky. Jako první mne napadlo, že možná řekl baghý, že odchází, protože ho to tam štve, což jsem podporovala. Měla bych ho pak jen pro sebe a nemusela se o něj dělit se smečkou. Borůvková mi vadila asi nejméně, od té doby, co to vedla moje známá. Místo toho mi ale sdělil, že to s tou jeho neplodností asi nebude úplně pravda. Na chvíli jsem zůstala mlčet a na tváři mi cukaly svaly.
"Pf," odfrkla jsem si pobaveně. "Tak potom budu neplodná já," řekla jsem se smíchem v hlase. Měla jsem za sebou už několik vlčat zplozujících aktivit a taky jsem ještě nezabřezla, takže by to dávalo smysl. "S kým je máš?" zeptala jsem se ho klidně. Ještě jsem se rozhodovala, jestli mi jeho nově nabyté otcovství vadí nebo ne.

Přizvala jsem ho k sobě, ale on na mě jenom koukal. "S takovou ti zbydou jen holé kosti," uchechtla jsem se a znovu se pustila do jídla, protože můj komrade jen stál a nic nedělal. Byla to reálná hrozba, protože jsem se uměla přecpat tak, až jsem vypadala jako koule. byla jsem příležitostný lovec, takže jsem byla zvyklá sežrat všechno, co se mi zrovna namanulo, protože mi bylo jasné, že pak delší dobu budu zase o hladu.
Zvedla jsem k němu hlavu, když mě přišel olíznout. Naklonil se ke mně s otázkou, jestli si nechci jít někam odpočinout. "Ha!" zasmála jsem se a lehce ho kousla do tváře, jako kdyby žertoval. "Chlape, ty nemyslíš na nic jiného," protočila jsem panenky a vrátila se k jídlu.
"Cos pak dělal, když jsem odešla?" zeptala jsem se ho mezi sousty. Maso hodně rychle ubývalo, srnka nebyla zrovna nejmacatější kus, spíš takový chcípáček, ale mně bylo tehdy docela jedno, kterou z nich trefím. Možná mě mohlo zarazit, že stála tak na okraji.

// JÁ CHCI PŘIJÍT, ještě nevím s kým, ale dorazím! Se Styx

Nevím, čím to bylo, ale snad se tady zjevil, protože vycítil mou hlubokou potřebu ho najít a setkat se s ním. Nebo byli bohové a měli podivný smysl pro humor, protože spolu s Adiramem pro mě měli i další překvapení, ale ta jsem zatím neznala.
Jedla jsem a moc se nepárala s tím, jak to vypadá a hlavně jak vypadám já. Uslyšela jsem ho celkem brzo a tak jsem od jídla vzhlédla ještě z dálky. Když jsem rozeznala jeho hnědý kožich a měděný záblesk jeho věnce, vrátila jsem se k jídlu.
Hlavu jsem ani nezvedla, když promluvil. "Pojď si dát taky, nestálo mě to nic," nabídla jsem mu, vyrvala z těla srnky zrovna něco giga odporného a zacákala krví jak okolí, tak i sebe. Přes všechnu tu krev jsem ale necítila jeho pach a nemohla jsem tedy tušit, že se vrací ze Sarumenu.
Spolkla jsem to a otočil se k němu. "Šla jsem za Životem, ale ten mi jenom řekl, ať víc jím, že pak vyrostu," zahudrala jsem a protočila oči. "Občas mi přijde, že si ze mě dělá jenom srandu," poznamenala jsem protivně a zabořila hlavu do srnky. A ačkoliv jsem vypadala jako ukázkové prase, byla jsem tou nejhezčí vlčicí, jakou kdy Adiram viděl.