Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Vyškrábala jsem se nahoru do zakázané jeskyně a užívala si měkkost zdejších kožešin. S ledabylostí malého dítěte jsem se do nich balila jako do peřinek, zatímco jsem lákala ne zrovna nadšeně se tvářícího se Adirama,který opatrně vyšel za mnou nahoru. Věneček na jeho hlavě se blýsknul, když vstoupil do světla. Jak hezky by vypadal mezi mýma ušima? A parohy? už to byla nedílná součást mne a vzhledem k tomu, že jsem se s příchodem zimy neshodila to vypadalo, že mi takhle zůstanou až do konce života. Jestliže je někdo z mé hlavy dřív neurve.
Moc se mu můj nápad nepozdával, ale jeho oči se do mě vpíjely a já věděla, že nemusím svou línou a rozmazlenou zadnici zvedat z tohohle luxusního pelechu a třepat se dolů na ty staré a vyšisované kožešiny. S úsměvem jsem ho přivítala.

Cítila jsem se asi tak, jako se cítí gekon na zdi, když na něj dlouhé hodiny svítí slunce. Nabitá energií a zároveň spokojena tam, kde jsem byla. Celé mé bytí se třáslo na to, abych někam zmizela nebo něco provedla, ale místo toho jsem spokojeně ležela vedle Adirama, rozněžnělá a celá jakási pobouchaná. Přišlo mi to kouzelné a tak jsem zelenýma očima líně jela po Adiramově obličeji, dokud se můj stračí zrak neupnul na jeho korunku. "Puč," broukla jsem téměř nesrozumitelně a jala se tlapkou mu věneček sebrat.

// Borůvkový les

Lesem zarezonovalo další vytí. Falešný tón, který v jedné z mnoha hrůzostrašných vteřin poskočil o oktávu výše, se nesl skrze les jako předpověď zkázy. Neznala jsem to vytí, ale něco v mém nitru se zachvělo netrpělivostí a touhou to jít prozkoumat. "Máte to tady docela frekventované," poznamenala jsem, zatímco jsem Adirama vedla do úkrytu. Asi nepochopil mou narážku, chlapi byli obecně občas docela tupí a když na ně jeden laškovně mrkal, bylo to jako házet bukvice o skálu. Bezúčelné. Naštěstí měl mezi nohama řádnou nálož testosteronu, která přemýšlela za něj.
"Oh, to nezní vůbec špatně," zabroukala jsem a zastavila se v jeskyni. Pamatovala jsem si místo, kde jsme byli naposledy, ale... Nahoře měli lepší kožešiny. Otočila jsem se na Adirama a zlobivě na něj přimhouřila oči a usmála se. Já se přece nebudu muchlat na nějaké staré vypelichané kožešině, když alfy nahoře mají to nejlepší a nejhebčejší pod sluncem. Vyskákala jsem nahoru a svalila se do jejich postelí. Voněly jako Baghý, ale to mi nevadilo. Bylo tu i trochu peří, do kterého se po mém vlítnutí do peřin přidalo i pár mých pírek, která mi opadala z kožichu. "Tahle kožešina by se mi líbila," pronesla jsem zasněně a vyvalila se břichem vzhůru. Loupla jsem očima po Adiramovi a tlapkou ho nalákala k sobě. "Nechceš jim to tady trochu... Znesvětit?" zavrněla jsem.

// Mahtaë sever

Vběhla jsem do lesa s Adiramem v patách a když nás přikryly první stromy, zpomalila jsem do klidného klusu a prohlížela si les. V zimě vypadal holý a nudný, prázdný. Adiram za mnou vyl, jako kdyby se do lesa vrátila královna, což mi vykouzlilo potěšený škleb na obličeji.
Nasála jsem vzduch do plic a snažila se přijít na to, jestli tady někdo je. Nebyli jsme tady sami, pach smečkovníků zde přetrvával. Netušila jsem ale, kteří smečkovníci to jsou. "I ty," zabroukala jsem na Adirama a zastavila se, když začal houkat na les jako poplašná siréna. K jeho smůle se za vedlejším stromem Erlend neobjevil, takže jsme tady byli sami. "Chm, škoda že v zimě borůvky nerostou," posteskla jsem si a kola do jednoho z keřů, o kterém jsem mluvila, až se z něj sesypala sněhová čepička. "Než ten tvůj kámoš křikráčí, můžeme si jít vybrat nějakou tu kožešinu, ne?" navrhla jsem mu a udělala na něj laškovné obočí.

// Mahtae jih

Počkala jsem na něj u řeky, ale když se blížil, zase jsem se rozběhla. Měla jsem energie až přespříliš a můj život se točil kolem aktivity, takže pro mne bylo jenom přirozené kopnout do vrtule a jako aeroplán vyrazit směr Borůvkový les, kde čekala spousta zajímavých příhod. Erlend kupříkladu - synovec Baghý a přítel Adirama. Jistě to musela být zvláštní existence, protože jsem pochybovala, že by se Adiram bavil s někým normálním. To by se dřív unudil k smrti.
S chechotem jsem na jeho volání zpomalila, ale nutila jsem ho i nadále běžet o délku jednoho vlka za mnou. Teď jsem na něj ale mohla mluvit. "Hodláš se Erlendovi pochlubit, že máš holku?" zeptala jsem se ho na to první, co mi přišlo na mysl, když mi o něm řekl. Byla jsem zvědavá, ale tak rochu jsem tušila odpověď. Ano, proč by jinak za ním se mnou šel? Proč by nás chtěl seznámit?

// Borůvka

// Středozemka - se stane no :DDD

"Život si nevybírá," odtušila jsem a ačkoliv jsem s Adiramem souhlasila, že Baghý by své dítě rozhodně nenechala jen tak chcípnout bez boje, bylo mi jasné, že některé věci nezvrátí ani tvrdošíjnost a píle matky kvočny.
Navrhla jsem závod a rozběhla jsem se krajinou k řece, která se před námi třpytila. Slunce zapadalo a teplo se mi rozlilo po těle, když jsem odlepovala nohy od země a utíkala. Studený vítr mě šlehal do tváří ale já se cítila dobře. Svěže, volně, svobodně. Běžela jsem chvíli vedle Adirama a se smíchem jsem do něj ramenem lehce drbla a pak zrychlila. Vystřelila jsem jako raketa a zanechala Adirama za sebou v prachu. Před námi ležela skála, která se ve tmě hrozivě skrývala. Odrazila jsem se a přeskočila ji ladně jako srnka, jako kdyby tohle byl můj živel. A kdo ví, možná dost dobře. Byl. U cíle jsem byla bez pochyby první. Zabrzdila jsem s výskotem: "Hahá! Sláva vítězům!" provolávala jsem si nadšeně a cupitala na místě, jak mi hořely tlapky.
Počkala jsem na Adirama a zubila se na něj už z dálky. "Makej, přidej!"

// za Adiramem

// Zlatavý les

Pokrčila jsem jenom rameny. "Byli čtyři, když se narodili," pronesla jsem ledabyle. "To jedno klidně mohlo umřít," dodala jsem bez špetky soucitu. Život už takový byl a ačkoliv se Gallirea zdála jako ráj, byla taky setsakramentsky nebezpečná. A možná i to byl důvod, proč jsem tady zůstávala. To a Adiram. Ostatní mohli jít k šípku.
"Bývala se mnou mnohem větší sranda než teď," souhlasila jsem s Adiramem. "S Rez jsme se vecpaly zase do hor, kde sídlila jiná smečka a jenom jsme jim tak oxidovali, zatímco jsme s alfou tam blbě kecaly, aniž bychom měly jakýkoliv zájem se do smečky přidat," zašklebila jsem se. Pak mi došlo, že jsem mluvila o Rzi, aniž by se moje vnitřnosti převrátily naopak a já se nestala monstrem z nočních můr. Možná už... Se ta rána hojí. Konečně.
"Ooo," vyfoukla jsem, když mi prozradil jméno toho svého přítele. "Ta jména zní dost podobně. Taková tvrdá. Asi jsou fakt příbuzní," zabroukala jsem a rozběhla se kupředu. "Dáme závod? Aspoň k řece!" zabádala jsem ho nadšeně, protože se mi krev konečně začala vlévat do žil a Adiram už věděl, že jsem nedokázala chvíli posedět.

// Midiam

Adiram + Baghý

Nečekala jsem, že narazím na tyhle dva, ale rozhodně jsem se nehodlala otáčet a odcházet. Sníh mne moc dobře nekryl a ačkoliv jsem tady byla skvěle na ráně,neobávala jsem se od ani jednoho z nich něčeho podlého. Je pravda, že Baghý mne ještě neviděla v mém novém kabátku, ale předpokládala jsem, že mne pozná po čuchu. Bez ostychu jsem si to tedy zamířila k nim a snažila se netvářit jako nadšený Rudolf lopotící se sněhem.
Dorazila jsem v momentě, kdy se bavili o vlčatech. Mlaskla jsem a protočila panenky, kterými jsem zakotvila na Adiramovi. Jeho levobočci byli v jeho ochraně, takže jsem si na ně nemohla brousit drápy.
"Můžeš jenom doufat, že to je jedinej tvůj potěr," řekla jsem místo pozdravu a podívala se na Baghý s úšklebkem, která nevěděla, jestli Adiramovi gratulovat nebo ho utěšovat. "Teď to spíš vypadá, že neplodná budu já," dodala jsem a hravě Adirama ňufla do tváře. Měla jsem za sebou už tolik intimních chvil, že bych mohla mít aspoň 4 vrhy, ale zatím se neukázal ani jeden. Brala jsem to tedy spíše jako vtip a nelámala si s tím hlavu, protože kdybych vlčata mít měla, tak už by tu dávno chtěla. "Kdyby ze mě náhodou něco vylezlo, můžu ti to strčit do smečky, že jo? Ti to vadit určitě nebude," zašklebila jsem se v žertu na Baghý a mávla kolem sebe pozůstatky toho, co byla malá vrabčí křidélka.

PRODÁNO:
4. Cold death - Cynthia (15 drahokamů)
15 drahokamů na Beliala

// pelech

Zima byla už za rohem, ale já se rozhodla, že se jí bát nebudu. Věděla jsem, že to zvládnu, ať se stane cokoliv. Šla jsem po Adiramově boku a poslouchala, jak vykládá o mých povedených kmotřencích. "To je ale dobrá parta. A co ten poslední? Byli čtyři," poznamenala jsem. Moc dobře jsem si pamatovala jediný šedý kožíšek ve směsici hnědých, který ležel matce u břicha. "Znala jsem tehdejší alfu, než to dostala Baghý," rozpovídala jsem se, protože jsme měli před sebou dlouhou cestu a já měla zrovna náladu na povídání. "Nasáčkovala jsem se jim do lesa a začala jim jíst borůvky, dali mi tehdy pěkně na frak. To jsem ještě vypadala úplně normálně," poznamenala jsem, abych to uvedla do časové posloupnosti. "Kdo je ten tvůj kamarád?" zeptala jsem se ho.

//středozemka

PRODÁNO:
1. Snowy peaks - Wylan (5 drahokamů)
2. Fire crumbled - Wylan (10 drahokamů)
3. Night hunter - Nickolas (15 drahokamů)
celkem 30 drahokamů na Beliala

PRODÁNO:
2. Forest baby - Zed (5 drahokamů)
5 drahokamů na Beliala

Spokojeně jsem si zafrfňala, když se naoko urazil. Když bych se nad tím zamyslela trošičku déle, tak byla velká pravděpodobnost, že Adiram měl mnohem více kamarádů než já. Já měla jen pár a těch pár už jsem dlouho neviděla.
"Jo, ta," potvrdila jsem, když se ptal na mé kmotřence, které jsem viděla jenom jako malé ukníkané fazole. Už jsem dávno stála v pozoru, když se páprda ještě protahoval a jeho stoletá páteř křupala jako popcorn v mikrovonce. "Haha, co provedli?" zeptala jsem se, když mi řekl, že se ti kmotřenci zrovna dvakrát Baghý nepovedli. Pak začal šít do Jinske a Baghý, jako kdyby na ně měl pifku. Věděla jsem, že s Baghý neměl zrovna vřelý vztah a necítil se v Borůvce už vítaný, ale co mohl mít proti Jinskovi? Já toho vlka moc neznala ale přišel mi minimálně nudný. "Ale prosimtě, povídej," podpořila jsem ho, protože klepy se ke mně moc nedostávaly a co si budeme povídat, byla jsem vlčice a klepy jsou pro naše hlavy něco jako je čerstvý flák masa pro žaludek.

// Zlatavý les

Adiram si začal něco pobrukovat a já si užívala klidu a tepla a nic nedělání. Ano, podlaha byla studená a tvrdá, ale s Adiramem po boku byla lepší než ten nejluxusnější bejvák široko daleko.
"Oh, ty máš kamarády?" zeptala jsem se ho popichovačně a otevřela jedno oko, abych se na jeho -doufám uražený - obličej podívala. "Ovšem, jsem zvědavá," doplnila jsem ale, aby si nemyslel, že se o něj nezajímám, protože to nebyla pravda. Sice jsme se nechtěla označovat za jeho partnerku, ale chtěla jsem být součástí jeho života.
"Oh on je z Boůrvky? To bych mohla říct čus svým kmotřencům," zašklebila jsem se. "Viděla jsem je jenom jednou, když jsme tam spolu... Vrr, ty víš co," zavrněla jsem mu do ucha, ale pak se vytočila jako kluzký tuleň na všechny čtyři a protáhla se. "Vod ty doby jsem nějak neměla čas plnit své kmotří povinnosti," dodala jsem bez špetky lítosti. nebyla jsem zrovna dobrý příbuzný, můžete se zeptat kohokoliv.

Jeho nerozvážnost v tomhle ohledu mě štvala a to hned z několika důvodů. Zaprvé; nebral mě vážně a až na to jednou dojde, bude jen s pantem na zemi čumět, než se otočí a raději přede mnou uteče. Zadruhé; moje pověst a ego trpěli nezměrným způsobem, když ani ten, kdo je vám nejblíže, vás nevidí tak, jak chcete být viděni. A za třetí; určitě nějaký třetí důvod byl, ale teď si na něj nevzpomenu.
Takže jsem si jenom pohrdlivě odfrkla a rozhodla se to neřešit. Když si to sám nechtěl přiznat, tak ať se potom v budoucnu sám popere s tím, co přijde. nehodlala jsem se měnit a měla jsem v plánu hned několik sebevražedných činů, které měly zahubit hned několik vlků, když na to přijde.
nebylo to tím,že bych nechtěla partnera. Chtěla jsem. A chtěla jsem moc. Jenže jsem od toho něco očekávala a to, co mi Adiram nabízel nebylo to, co jsem chtěla nebo si myslela, že chci. Navíc jsem se pořád bála a i přes jeho sliby mi bylo zatěžko věřit tomu, co řekl. Taky mi tvrdil, že je neplodný a ejhle, o dům dál má hned dva fracky.
Pokrčila jsem rameny a vydala zvuk, který nebyl nesouhlasný, ale zněl jako přijetí argumentu, který vznesl. Byla jsem jeho holka, ok. "Třeba," dodala jsem,kdyby to z mojí mimiky nebylo jasné. Natáhla jsem se po něm a nechala se laskat. Sama jsem mu jeho náklonnost oplatila pár štípanci a polibky. "Byl ošklivý," potvrdila jsem mu se špatně potlačovaným smíchem, ale když se začal dožadovat, vymámila jsem se a jenom se k němu zachumlala a tulila se. Nebyla jsem žádný stroj, abych jela jedno kolo za druhým.
"Ta jedna srnka toho moc neudělá," souhlasila jsem. "Dobrý kožešiny jsou ze zimních srstí velkých zvířat, ale to mají většinou v pelechu smečky..." v hlavě se mi zrodil skvělý nápad. "Co nějakou čajznout?" řekla jsem s nadšením. Znělo to jako super bonding aktivita.

Hlásím se 2x protože mám štědrou náladu.