Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Ucítila, jak se její oběť snaží vrátit úder a zarývá jí zuby do tlapy, kterou na ni vystrčila. Chtěla ucukknout, ale to už byly zuby vlčice zabořené mezi její prsty a jenom si přitáhla její hlavu blíž. "Fér?" opovržlivě se uchechtla sivá. "Koho by bavilo hrát fér!" dodala,ale hned dostala další kousanec, tentokrát do ocasu. S dramatickým zaječením sebou škubla a uštědřila své milé dva prachové pohlavky letkami. Bolet ji to nemohlo, ale Styx ani nechtěla, aby ji to bolelo.
Skutálela se z jejích zad a jako těžce raněné zvíře skuhrala, zatímco byl její ocas držet v zajetí. "Půsť, půsť chudáčka Styx, Styx bude hodná!" skučela kňouravým tónem a ohlížela se na Rez, kterou nechávala v potyčce na vrcholu. Klidně by se mohla otočit a ocas neocas zakousnout se jí do břicha, nohy nebo do jejího vlastního ocasu, avšak nechtěla se kočkovat moc dlouho. Své už získala - skončila ze stromu jako nějaká kočka a povalila svou oběť na zem.
Mám nápad, když se mě držíš jak malé klíště," uculila se jednouchá a začala se přesouvat pryč s lesa i se Rzí zakousnutou v ocasu.

// Západní louky (Mahtae jih)

Zůstala stát zaklíněná mezi větvemi stromu. Vlci na stromy nepatří, nicméně Styx se tam držela docela statečně. Začínala ale cítit, že je čím dál těžší stát a držet se nad zemí, než předtím očekávala. První minuty si užívala výhledu a očima pásla pošedé hlavě své družky. Sem tam uslyšela zvuk jejích tlap a cítila její pach, který vítr přiháněl jejím směrem. Byla ráda, když viděla, jak se šedá přibližuje a vyje, aby ji přivolala. Musela se kousnout do jazyka, aby neprozradila svůj úkryt a nechávala ji na pochybách. Olízla si čumák netrpělivostí a asi by už skočila dolů, kdyby Rez nepřišla přímo pod ni.
Okřídlená se bála byť jen pohnout, aby se neprozradila, ale nechtěla čekat tak dlouho, dokud Rez neodejde. To by celé tohle šaškaření bylo k ničemu!
"WÁÁÁÁ!" zaječela svůj bojový pokřik a vrhla se z rozsochy stromu přímo na hřbet své milované. Pokusila se mávnout křídly, aby svůj pád zabrzdila, ale nemělo to smysl - křídla ji nedokázala unést. Nárazem si div nezlomila hlavu a cítila, jak se obě dvě kácí k zemi a tvrdě do ní naráží. Rez přišpendlila tupým nárazem a sama se přes ni překotila a dopadla na záda v oblaku prachu a peří. Zakuckala se, ale vítězně natáhla tlapu Rzi do obličeje. "Jedna nula," prohlásila přidušeně a vydala ze sebe hýkavý smích.

// Mahtaë jih - značkopost

Světlá vlčice očividně nebyla jediná, kdo si věřil. Byla pravda, že od doby, kdy spolu zápasily naposledy, se toho mnoho stalo a jednouchá zesílila, avšak to samé platilo pro její družku. Navíc Styx netušila, co všechno se odehrálo od doby, kdy ji nechala stát samotnou pod kometou a vyznáním lásky a časem, kdy se znovu shledaly. Mohlo se toho udát tolik! Okřídlenou vlčici bodl trn majetnictví do srdce, žárlivost by nedokázala popřít. Raději ani nezabíhala do hlubších myšlenek, moc dobře věděla, že by mohla spadnout do nepříjemného polemizování a zbytečně by si zkazila obraz své družky pochybnostmi. Navíc ona nebyla ta, kdo by měl mít jedovatý pohled, Rez přece neměla aféry kde s kým.
"To máš za to, žes mi chtěla vzít moji rybu," vyplázla STyx na Rez jazyk a konečně tak prozradila, co za tímhle šaškováním vlastně stálo. Byla to pouhá odplata, sprostost a zákeřnost malého dítěte schovaná za promyšlený plán a sebevědomé řeči. Jednouchá nebyla na takovýhle styl plácení úplně zvyklá a nebyla si jistá, zda se jí to povede, ale očividně to nezpackala. Měla z toho nemalou radost, a navíc se Rzi dostalo žádané ryby. Otazné bylo, jak moc tuhle praktiku bude Rez schopna provozovat v budoucnu, celkově to bylo dost pochybné a jeden by řekl, že měli set sakramentský štěstí, že nějakou rybu vážně chytily.
Zatímco si tedy Rez plnila žaludek masem, jednouchá se vydala zpátky do lesa. Zaplula mezi stromy jako stín a otřela se o prvních pár stromů, které ji přivítaly. Už se začínala cítit jinak, jako kdyby to nebyl jen tak nějaký obyčejný les. Začínala k jednotlivým kmenům, keřům, kamenlm a terénu cítit jakýsi majetnický pud a neochotu nechávat jej o samotě - stejně jako to měla se Rzí.
Zaskočila za několik keřů a dala si záležet, aby její pižmo provonělo celou hranici na jihu. Na sever lesa nešla, docela to zanedbávala, ale nejspíše to nevadilo, neboť ze severu ani od moře nikdo nechodil. V těchto končinách se ostatně pohybovaly úplně samy. Obešla kolečko kolem keře,ve kterém měli zající noru a opatrně ho očichala, nicméně nikdo nebyl doma. Nehodlala nechat svůj pach tak blízko jejich domova, ještě by se rodinka mohla rozhodnout, že se vystěhuje, a to sivá nechtěla. Byli snadnou kořistí a ještě k tomu na území! Obešla tedy keř a nechala ho být, aby si poškrábala záda o borku nedalekého stromu.
Tušila, že Rez už bude nejspíše po jídle a začala přemýšlet, jakou pytlovinu by provedla tentokrát. Nebavilo ji pořád hrát drsnou a mrzutou a přemýšlivou, její hravá stránka měla také právo se ukázat. Podívala se na jeden z rozložitějších buků a chvíli váhala, ale potom vyskočila, několikrát zamávala křídly a pomocí drápů se vyškrábala do nejnižších větví buku. Zasekla se mezi dvě od sebe vyrůstající hlavní větve a čekala, co se stane. S trochou štěstí půjde Rez po jejím pachu a ona ji bude moci přepadnout ze zálohy.

Sivá byla velmi sebejistá, téměř zaslepená svou silou. Vůbec si nepřipouštěla, že by ji její větší a očividně silnější družka mohla přemoci. Už předtím ji porazila, proč by to mělo být tedy jinak? "Ha, vsadím se, že ne!" prohlásila sebevědomě jednouchá a máchla ocasem. Vsadila by i vlastní krk na to, že tenhle budoucí souboj skončí s ní jako s vítězem.
"Nepyskuj," zaškaredila se na Rez, která se jí vysmívala. Okřídlená vlčice měla totiž co dělat, aby nepropadla v hysterický smích. Rez poslušně seděla na břehu, v ocasu měla zakouslou hnijící mrtvolu a máchala s ní v toku, jako kdyby to mělo něco přilákat. Jenže ono přilákalo a potom se už smích a nadšení nedalo potlačit. Sivá několikrát poskočila a křídly se vyšvihla do vzduchu, když poskakovala kolem panikařící a rybu se zakousnivše snažící Rzi. S dětským smíchem čiré radosti sledovala, jak ryba pouští Rzin ocas a dopadá na zem, kde sebou ještě mrská.
"Říkala jsem, že to bude fachat!" prohlásila a hrdě zatloukla křídly o své boky, jako kdyby se plácala po zádech. Štika byla vskutku výstavním kouskem, ale sivá neměla na ryby zrovna chuť, zvlášť, když jednu už předtím měla. Ta opět odplouvala po proudu a vypadalo to, že tentokrát ji proud donese až do moře. Žádná škoda, usmrkla si jednouchá a podívala se na Rez. "Půjdu se podívat do lesa, začínám být paranoidní," prohodila okřídlená a hluboce vydechla. "Klidně počkej tady a dej si svou rybu," zazubila se na ni. Přecijen si ji Rez tvrdě odpracovala. Nebo alespoň její oháňka.
Ať už se Rez rozhodla jakkoliv, Styx zamířila zpátky do lesa, který jako by ji volal.

// Bukáč

"Hmm, v tom případě nebudeš první alfa, kterou položím na lopatky," uzavřela sivá chytře. Sama se jako alfa nevnímala, ač věděla, že se tak okolí bude prezentovat a oni ji tak budou chápat. Považovala se za výjimečně silného a vůdcovského jedince, ale jako o alfě o sobě nepřemýšlela. Snad jí to slovo samotné nechávalo na jazyku hořkou pachuť.
Rez lehce protestovala, ale ryba se jí naštěstí nedržela za nic horšího než chlupy. "Ale vždyť přesně o tohle nám jde!" namítla opeřená, když se její družka pokoušela vykroutit z dělání návnady.
"Funguje, krásně," přisvědčila sivá bez dlouhého přemýšlení. Už se jí pár vlků takto podařilo zmotat. Převážně vlčata, protože dospělci k ní byli už dost skeptičtí a hlavně o ní už nějaké tušení měli. "Bojíš se?" odpověděla na otázku otázkou a podívala se druhé hluboko do očí. Možná by tento lehce tenzní moment trval déle, kdyby se najednou voda nezačala chovat divně a z řeky se nevyřítila štika a nezakousla se nejen z boku do rybí návnady, ale i do Rzina ocasu. "Chyť ji! Na břeh s ní!" hulákala vesele sivá a mávala oháňkou i křídly vzrušením, připomínaje tak malé nelétavé ptáče, jakým vlastně byla.

"Troufla? Zabila jsem alfu, není nikdo, koho bych se bála," její zubatý úsměv v jeden okamžik zrudl, svět byl červený a v uších slyšela vlastní tep. Elisa stála naproti ní, unavená, vysílená. Během vteřiny vzpomínka zmizela.
"Díky. Ani nevím, jestli se jich teď chci zbavovat," zabručela sivá a složila si křídla k bokům. Docela se jí líbilo, jak jí křídla umožňovala dál skákat a obratněji kličkovat. Byly výhodou, a kdo by se dobrovolně zbavoval výhod? "Ne, že bych se bála bolesti - Smrt by mi je určitě urvala a s nějakou opatrností by se nezatěžovala," podotkla, aby nevypadala jako slabý kus.
Konečně byly u řeky a sivá nechala vyskočit rybu přímo Rez před čumákem. Zasmála se, když její družka s úlekem ucukla. "Jejda," vyšlo z jednouché andílkovsky. Tohle ale ještě nebyla špička jejího dnešního veledíla. Měla docela škodolibou náladu a chudák Rez byla jediná, s kým slepice trávila čas. Jakmile Rez strčila ocas do vody, Styx kopla rybu za ní a nechala rybu, ať se Rzi zakousne do ocasu a pevně se drží.
"Hezky mávej a můžem klidně kecat," souhlasila a tak tak se držela, aby se nezačala smát.

// Bukáč

Vybraly se znovu k řece. Rez začala vzpomínat na časy, kdy se spolu popraly někde na jihu a sivé se na tváři objevil pobavený a zároveň pyšný úsměv. Tehdy vyhrála potyčku, moc dobře si to pamatovala. Kdyby tomu tak nebylo, pravděpodobně by v sobě stále nosila hořkost prohry. Vždy byla přílišně soutěživá a toužila po vítězství, s ničím jiným se nedokázala smířit. "Rituálně si to zopakovat? Hmm, myslíš, že máš teď větší šance?" pohodila jednouchá namyšleně hlavou a seskočila z kopečku dolů k řece. Křídla jí pomohla bezpečně dopadnout na všechny čtyři jako kočce. Kdyby je neměla, pravděpodobně by si vyvrtla všechny kotníky.
Podařilo se jí odlákat pozornost od rozkošných micáků a u řeky se téma stočilo k návnadě. Styx se na obličeji usadil zákeřný úsměv a očima přejíděla po Rzi, když se jí šedá zeptala, jak to s těma návnadama je. "Musíme simulovat rybu, abychom chytily nějakou větší," pronesla andílkovsky a nadechla se. Její okousaná ryba stále trčela zaseknutá za kamenem. Sivá natáhla svou magickou tlapu a ryba se vyprostila z tlaku proudu a jako střela se rozletěla proti proudu až k vlčicím, kde vyskočila z vody a dopadla před ně. "Tohle je návnada," ukázala na napůl snědenou a na čtvrt a kousek ještě dobře vypadající rybu. "Sedneš si k vodě a budeš vrtět ocasem," instruovala svou družku a sama vzala rozkládající se navnádu do zubů. Položila ji na mělčinu a přichytila packou. "No a budeme čekat, dokud se neukáže nějaká větší ryba," dokončila a s úsměvem, který nebyl ani zdaleka škodolibý ukázala na místo, kam si měla Rez sednout.

"Tys to snad myslela vážně?" zeptala se sivá s kapkou nedůvěry pobaveným tónem. Vždyť o nic nešlo, tak proč si z toho její milá dělala takovou hlavu? Sivá přestala značkovat a přešla ke Rzi, aby ji zastavila v její činnosti a rafla ji do tváře. "O nic nejde," řekla jí a olízla jí čumák, aby svá slova utvrdila láskyplným gestem.
"Přinejhorším je budem chytat na návnadu, to by ti třeba šlo líp," poznamenala jednouchá a šejdrem se na Rez podívala. Návnadou totiž nemyslela nic jiného, než samotnou zadnici Rzi. Třeba nějaký hladový losos by se do ní zakousnul.
Zůstaly stát nedaleko keře, pod kterým byli zajíci. Byli tam i teď, pach se pomalu dostal až k vlčicím. "Jdem na ty ryby, les nám neuteče," zazubila se sivá a potom prudce roztáhla křídlo a dala ho Rez před tlamu, možná šedivá dostala i jemnou péřovou facku do čumáku. Zpod keře vystrčil hlavu zajíc a opatrně se rozhlížel, avšak vlčic neviděl. A to byly nedaleko! "Věděla jsem, že veleze!" zašeptala potěšeně jednouchá a sledovala, jak za zajícem vybíhá i trojice maličkých zajíčků. Zůstala nehybně stát a čekala, dokud ušáci nezmizeli z dohledu na pastvinu, až poté se její tělo probudilo z náhlého transu a složila křídlo s omluvným pohledem zpátky na svůj bok. "Ryby?" nadhodila, aby udala směr a změnila téma. Zdálo se jí, že ve vzduchu visí otázka o její slabé stránce a nechtěla na ni odpovídat.

// mahtaë jih

// Mahtaë jih

// značkopost

Ať už byla ryba leklá nebo ne, její dramatický útěk a zaseknutí se o kámen bylo jasným znamením, že tahle situace je jí nepříjemná. Naštěstí sivá nepatřila mezi tyto stříbrem obrněné sliznatky a hlavu měla chladnou a plnou jiných myšlenek. Vlastně celá tahle situace jí hodně připomínala její dětství, kdy se se sourozenci škádlili úplně stejně. Kdyby to bylo úplně jako tehdy, ryba by ale neutekla a brzy by byly vlčice v sobě, drápaje se a kousaje.
"Asi ti to není souzeno," podotkla světlá vlčice a otřepala ze sebe kamínky a prach, který jí ulpěl na bílém podvozku. Následně se vydala zpátky do lesa dlouhým krokem, kdy natahovala packy jednu před druhou ve svižném tempu. Ne, že by se jí u řeky nelíbilo, ale lehká paranoia se jí usadila vzadu v hlavě a nutila ji spěchat zpátky. Co když se v lese někdo objevil? A záleží na tom? Nebylo tam nic, co by se mělo před cizinci chránit. Ledaže by se měl chránit přímo les. Jejich les, jejich domov. Rzina slova její přemýšlení ještě podpořily.
Až po chvíli si uvědomila, že se jí Rez na něco ptá. Nechtěně tedy nechala svou družku v nepříjemném napětí bez odpovědi. "Zlobím?" zopakovala sivá nechápavě. "Proč bych měla?" naklonila hlavu na bok, až jí jedno ucho rozkošně přepadlo na bok, jako kdyby v něm nebyla žádná chrupavka. Copak jsi snad provedla něco, co by mě mohlo naštvat? To já jsem v tomhle vztahu zrůda, ty jsi dokonalý květ růže a já trnitý stonek, zamrkala Styx a zakroužila rameny křídel, aby ze sebe trochu shodila napětí, které s touto myšlenkou přišlo.
Obloha se začala projasňovat, jen co se dostaly mezi první stromy Bukového lesa. Sivá se hned otřela o první ze stromů jako mrouskající kočka a pokračovala podél severo východní hranice, která byla nejblíže centru Gallirei. Právě odtamtaď hrozilo lesu největší nebezpečí. "Co se takhle potom vrátit k řece a já ti ukážu, jak se to dělá - znovu?" nadhodila sivá a otočila se s úsměvem na Rez. V očích jí ale popichovačně blesklo. Líbilo se jí, že je v něčem lepší než její družka, nicméně jí chtěla se v tom zlepšit. Zvláště když věděla, že Rez rybí maso chutná víc než jí. Samozřejmě mohla pro ni ryby lovit sama jako projev své náklonnosti, ale to neznělo jako taková legrace. Sledovat Rez, jak marně zabořuje hlavu do vody a poté mrzutě civí na prchající rybu se stružkami řeky tečící jí po tváři byl k nezaplacení. "Chce to jen cvik. A trošku víc trpělivosti," při poslední větě už si nemohla pomoci a do hlasu se jí vedral pobavený tón. Mrskla spokojeně ocasem a otřela se o další ze stromů. Posunovaly se docela rychle a jednouché se zdálo, že začíná hranice po paměti poznávat. Tady rostl buk s úplně rovným kmenem, o kus dál bylo stádo keřů, pod kterým se často schovávali zajíci a jestli poodešla dost daleko, bylo zaručeno, že nějakého dokonce i uvidí, jak rychle utíká zpod keře do Křovinatého srázu.

Jídlo naštěstí nebylo dlátem, které by mohlo rozpůlit vztah šedivek, nicméně hluboce zakořenéná soutěživost a neochota dělit se o potravu dělaly své. Dokážu si ulovit vlastní znovu, klidně i několikrát, avšak ani toto uvědomění sivou nedokázalo odprostit od ježení se.
Rez se i přes varování začala opět přibližovat a dostala se tak blízko, že stačilo natáhnout tlapu a rybu si uzurpovat. Okřídlená vlčice se už oficiálně dala klasifikovat jako vrčící klubko pozemského ostnokožce, kde její načepýřený obličej splýval s ježatými chlupy i peřím krku zbytku těla. Jediný ostatý drát přiškrcoval tuhle jitrnici a ukazoval, kde jsou skutečné hranice jejího těla a kde začíná maškaráda.
"A nepůjde ti to, dokud to nebudeš trénovat," ozvalo se z chundelatého lovecraftového monstra, které projelo hračkářstvím a terorem dětských rukou. Sivá se jakš takš ještě drýela zpátky, ale jakmile se tlapa Rzi natáhla po rybě, vydralo se jí z hrdla něco na pomezí chrchlání a divokého pokřiku, načež se okousaná ryba začala pleskat a odpleskala se reverzními pohyby tonoucího zpátky do vody, kde její napůl okousané a napůl uchované tělo chvíli plavalo na hladině, než se zaseklo o nejbližší kámen na dohled vlčic. Jednouchá cítila, jak se ryby kluzce vysmekává zpod jejích tlap a spíše úlekem než úmyslem rybu nechala 'běžet'. Zůstala na pádící rybu koukat, dokud se nezastavila a její tělo začalo opět nabírat normální objem. "Asi už ji nechci," vylezlo ze zjizvené nakonec a začala se stavět na nohy.
"Co se jít schovat pod stromy a pak se jít projít k Ragaru?" navrhla sivá a začala se loudat zpátky k lesu, který nedávno opustily. Bůh ví, že bylo potřeba znovu území označit a zkontrolovat.

// Bukáč

"Falionovi?" nadzvedla sivá obočí. Nad tímto vlkem už dlouho nepřemýšlela. Vlastně ne od doby, kdy ho viděla naposledy. Nemyslela si o něj zrovna nic světoborného, byl to naivní samozvaný alfa, který se snažil napravit pokřivený svět svou vlastní vůlí. "Co takhle ho jít najít a ty křídla mu prostě urvat?" nadhodila zamyšleně, jakkoliv pokrytecky to znělo. Vlci do vzduchu nepatřili, proto by neměli mít křídla. Pojďme tedy zbavit křídel Faliona, ale jednouché křídla necháme.
"To mě taky. Žít mimo dění je fajn, ale nějaké info by se hodilo," řekla sivá a tlapkou přejela po kameni. Problém ovšem byl, že sivá neměla dobrou pověst. "Ale kdo se půjde šťourat?" mlaskla a naklonila hlavu tázavě na stranu.
Mlaskavě pozorovala Rez, jak stojí ve vodě a netrpělivě vyčkává na svou vlastní oběť. Jakmile se její hlava zabořila pod vodu, přestala Styx žvýkat a zvědavě zvedla hlavu a koukala, jestli se její milé podařilo rybu ulovit, nicméně Rzina tlama sklapla naprázdno. "Seš moc hrr," okomentovala její první pokus s úmyslem dobré rady a polkla sousto, které jí doteď zůstalo v tlamě. "Hej, hej, zpátky!" do hlasu se jí vkradla panika a zároveň nechuť se dělit. Sivá se celá naježila i s peřím, až se proměnila ve velice odstrašující kouli. Natáhla před sebe packu, aby jí kdyžtak zastavila Rzin postup a zlobně švihala ocasem. "Mazej zpátky do vody," houkla na ni jednouchá a hlavou kývla k vodě. "Víš jak se to říká; dej vlkovi rybu a nakrmíš ho na den, nauč ho rybařit a už nikdy nebude hladovět. Tak šup šup!" pobízela ji sivá, která nedokázala skrýt snahu Rez odlákat od své tučné ryby. Sama říkala, že ryby nemusí, ale dělit se? To bylo proti její nátuře. Zvlášť, když se jednalo o úlovek, který zasytí jen jednoho vlka.

Slizká kůže ryb byla asi největším probléem při jejich lovu. Jeden musel mít pěkně přesnou mušku a ostré zuby, které rybu prošpikovaly hned na poprvé a znemožnily jí utéci.
"Klidně to můžem zkusit," souhlasila sivá klidně, aniž by nad tím příliš přemýšlela. Neměla magii ráda, její postoj k ní byl stále záporný, ale byla nucena se s ní smířit. Proč ji tedy nevyužít ve svůj vlastní prospěch? Vždyť život magických vlků se zdál o tolik jednodušší!
"Je to divný. Asi nechci umět úplně lítat, vlci do vzduchu nepatří," breptla sivá a přestala namáhat křídla, která složila na boky. O svém skrytém strachu z létání se nezmínila, sama si nebyla jistá, jestli ho má. Proč by ale jinak odmítala jenom koketovat s myšlenkou vzletu do oblak? Velký prázdný prostor pod tělem a někde hluboko pevnina, žádný záchranný bod a jediné, co ji drží ve vzduchu a naživu jsou její maličkatá křidélka? Nestála o to.
"Zkusíme ulovit pár ryb, co ty na to?" načala sivá a přistoupila k jednomu ohlému hřbetu meandru. Voda se líně posouvala a šlo vidět až na dno. Sivá si stoupla do mělké vody na břehu a koukala do hlubší části řeky, kde by ryby teoreticky mohly proplavávat. "Musíš je nechat, ať si na tebe zvyknou. A pak je rychle chytit," vysvětlovala, zatímco se nakláněla nad hladinou. Ani se nepotřebovala ubezpečit, že první třpyt šupin je rybou a vyrazila po třpytkách jako straka po lesku. Její hlava jako kopí zaletěla pod hladinu a zuby secvakly objemné tělo ryby, která líně proplouvala kolem. Jednouchá hlavu vytáhla, až dlouhé provazce vody cákaly po okolí. Vylezla na břeh a lehla si na kamení, kde se pustila do jídla.

// Bukáč

Umím? Otázka je, co neumím, pomyslela si vlčice. Musela být v lovu zběhlá, její životní styl to vyžadoval. Když bylo potravy málo, nemohl si vlk příliš vybírat, co si do žaludku hodí. Nejednou se museli uchýlit i k zakázanému ovoci či věcem, které by sežrali maximálně supi a hyeny. "Umím, ale nemusím je. Jsou strašně lehké apořádně nezasytí," odpověděla sivá a mrskla ocasem. Nebylo nad šťavnaté maso teplokrevného býložravce.
Možná by sny mohly být dobrým prostředkem k ovládání druhých. "Když umíš číst myšlenky, myslíš, že to má vliv i na sny?" vrkla vlčice zvědavě. Věděla, že Rez příliš nešlo číst myšlenky jiným, ale třeba existovala jiná cesta této magie, kterou Rez ještě neprozkoumala. Jednouchá se v psychických magiích tolik neorientovala právě kvůli abscenci fyzického projevu.
"Je pravda, že na jeden močák je les příliš velký," souhlasila zadumaně sivá, zatímco se sama otírala o poslední ze stromů. Na otázku své družky zareagovala pokrčením ramen, protože v okolí nic necítila, ale možná byly pachy už staré. Styx věděla, že les je málo navštěvovaný, takže by ji vůbec neudivilo, kdyby Tasa byla jediná, která je zatím našla. I to byl docela zázrak. Proč by se její sestra toulala do zdejších opuštěných končin, kde nemůže nikoho terorizovat?
Další debata zanikla v neočekávaném objevu. "Taky že ne," odpověděla vesele sivá a odrazila se od země a pomocí křídel skončila vysoko nad Rzinou hlavou a dopadla za ní. Několikrát jimi mávla, aby se zastavila dřiv a dopadla hned za svou družkou. "Neudržím se ve vzduchu," řekla a pokusila se z místa vzlétnout. Máchala křídly o sto šest a ani s výskokem se ve vzduchu neudržela. Při výskoku ale křídla pomohla dosáhnout větší výšky, ale pád už ubrzdit nedokázala, zvlášť, když trajektorie byla kolmá k pevnině. Dopadla zpátky na všechny čtyři jako těžký balvan. "Asi jsou spíše k plachtění," usoudila a složila křídla na boky. Cítila, jak ji svědí každičký sval v křídlech po tak náhlé a nikdy neprováděné aktivitě. Neměla je zrovna nejsilnější. Pokud je ale bude trénovat, kdo ví jak daleko a vysoko bude moci poté doskočit.
Před nimi se les otevřel a vlčicím se naskytl pohled na řeku. Jižní tok byl klidnější a více meandroval, vytvářel tůnky a drobné přepady. Sivá seskočila ze svahu a nechala se křídly poodnést o kus dál až na oblé kameny, které byly kolem řeky. Strčila tlapku do chladivé vody a otočila se na Rez. "Tady to půjde snadno," ohlásila.

Super akce, strašně mě to bavilo dělat a vůbec bych nebyla proti, kdyby se to opakovalo.
Mimochodem, můj favorit je Cynthia, miluju jak jsou ty barvy smooth a jak je to smutný T-T
A děkuji za odměny <3

// značkopost

// Díra

Řeka protékala kolem Bukového lesa hned pod srázem, dostat se k ní tedy dalo buď chůzí přes celý les nebo pádem ze srázu. Vlčice sice měla křídla, ale létat s nimi nemohla kvůli jejich zakrslé velikosti. Prodrala se skrze bukové větve a chraplavě vydechla vzduch z plic, když ji na tváři pohladily teplé sluneční paprsky. Bylo teplo a dusno, vzduch se vůbec nehýbal. Strávit den u řeky znělo jako nejlepší možné řešení. "Bude příjemné změnit prostředí," souhlasila jednouchá a ohlédla se na Rez, která se prodírala hned za ní. Neodolala svou družku podarovat ťuknutím čumáku o čumák, když se její hlava prodírala větvemi.
"Můžeme je společně zkoušet chytat," poznamenala sivá s úšklebkem. Sama ryby ve své dietě nepreferovala, raději lovila větší zvěř s větším obsahem masa, které ji zasytilo na delší dobu. Lov jí už docela chyběl a když se podívala na prachbídné zbytky zajíce před úkrytem, kterého tam zapomněly, připomnělo jí to radost z této aktivity. Také jí to vnuklo nápad zajíce oživit, ale jaký by to mělo smysl? Rez už o tomto jejím nadání věděla. O čem ale nevěděla ani jedna z nich byla Styxina nová schopnost, komunikace skrze vodní plochy.
"Na nic uceleného si nevzpomínám," odpověděla Styx své družce a vydala se na druhou stranu lesa. Jenom se jít podívat ke srázu, zda-li by bylo bezpečné z něj skočit, by bylo ztrátou času. Po cestě se otírala o stromy a keře, nechávaje poslední zbytečky zimní srti ve větvích a borkách. Její srst byla špinavá a zmuchlaná, návštěva řeky tedy nezněla jako špatný nápad, ba právě naopak. Jako budoucí alfa by sivá měla více dbát o svůj vzhled, aby si ji kde kdo nepletl s vypelichaným tulákem či podvyživeným ubožákem neprosperující tlupy, kterými byla po celý svůj život. S trochou štěstí její vyhlídky mohly obsahovat hustou, lesklou a zdravou srst, silnější svalstvo a pevnější zázemí. Byly ale ještě na začátku tohoto dobrodružství a čekala je dlouhá cesta.
"Vím jenom, že jsem se snažila zaplácnout obřího krtka a potřebovala jsem rychle oběhnout celou Gallireu," vzpomínala sivá a mhouřila oči při proplétání se zmatenými snovými vzpomínkami. Byly sny odrazem jejich každodenních životů nebo tužeb spáče? Byly to snad okna do paralelních vesmírů s nekonečnými možnostmi? "Ale spalo se mi dobře," uzavřela svou odpověď konečně a otočila se na svou družku, které se na krku pohupoval řetěz. "A co ty? Odpočinula sis dost?" zeptala se na oplátku ze starostlivosti.
Zastavila u jednoho ze stromů a otřela se o něj, aby na něm zanechala svůj pach. Bylo potřeba les pořádně prosytit jejich pachem, ale bylo to také příjemné. Roztáhla křídla a poskočila kupředu, přičemž máchla křídly. Sama se až podivila, jak daleko ji křídla donesla a jak snadno se ji skočilo. "Vidělas to?" otočila hlavu na Rez s úsměvem až dětské radosti a jiskřičkami v očích. Znovu roztáhla křídla a skočila zpátky, opět máchaje křídly. Dopadla o další velký kus dál s lehkým smíchem. Taková dovednost jí otevírala úplně nový svět a způsob pohybu v něm. Možná nebyla křídla až tak špatnou věcí? Pár loňských rozkládajících se bukvic, kamínků a listí se pohnulo o několik centimetrů po pomyslné kružnici kolem sivé, aniž by si toho všimla. "Vzhůru k řece!" zvolala vesele Styx a pomocí dlouhých skoků se začala prodírat lesem jako namydlená šleha k řece.

// Mahtaë jih