Gallirea - Příspěvky uživatele

(1043)

Vrabčáku… tak ji nikdo nikdy nenazval. Její vzhled nutil ostatní ji přirovnávat spíše ke slepici nebo holubu, ale za vrabce ji ještě nikdo nepovažoval. Je barvoslepý? zeptala se sama sebe okřídlená vlčice ještě před tím, než se rozhodla Adirama zasypat svou pozorností z větší blízky. Bylo nutno to prozkoumat, ale ne teď.
Snadno vlka povalila na zem, vlastně se ohnul jako stéblo trávy pod jejím skokem. Byl to vskutku věchýtek, což ale vlčici nebránilo v tom mu omezovat pohyb i schopnost svobodného nádechu. Jeho ucho začalo zažívat nemalý teror plný žužlání, nicméně to Adirama nezastavilo a reagoval na Styxinu hru více láskyplnými gesty. Sivá vyplivla jeho ucho a zavrčela vlkovi zblízka do obličeje. “Ještě jeden polibek a ukousnu ti jazyk,” varovala vlka a slezla z něj. Jeho chování ji zcela znechutilo a vyvedlo z rovnováhy. Nepřipadalo jí, že má situaci pod kontrolou a že je s ní manipulováno. A nejhorší na tom bylo, že si v duchu přála aby nepřestal.
Odprostila od vlka pohled plný protichůdných pocitů a vykoukla ven z jeskyně. Krupobití ustalo, ale soumrak přikrýval les. Noc kí nevadila, ale nechtělo se jí opouštět Borůvkovou smečku jen tak zničehonic. Minimálně se chtěla rozloučit s Baghý a Jinskem, ale nechtěla je teď rušit. Olízla si teda tlamu v nerozhodnosti a přešla k vodě, kterou úkryt poskytovat. Takový luxus doma neměla. Sklonila hlavu a napila se. Adirama za sebou se rozhodla chvíli ignorovat, než si přebere myšlenky.

První část akce prodloužena do 20.11. Kdo chce, může poslat svoje fotky

(1042)

Podařilo se jí ho vyprovokovat k pohybu. Vlk sebou škubl, podíval se na své ublížené pozadí a tentokrát se k okřídlené vlčici už zády neotočil, což pro něj bylo štěstím. Už si totiž brousila zuby na to, jak mu z kožichu udělá cedník.
“Zašpásovat?” zopakovala po něm s pohrdavým smíchem. Tenhle vlk si myslel, že by s ním okřídlená chtěla přijít do křížku jiným způsobem než jen zuby a drápy! Ze začátku jsi na to myslela, upozornila sama sebe střízlivě. Když ale teď Adirama viděla, jak tragicky nechutný dokáže být, těžko by se k něčemu takovému podvolila. “Vím, jak se jmenuješ,” skočila mu do řeči nezaujatě, ale pak se jí na zjizvené tlamě objevil úlisný úšklebek. “Trochu špásu si ale ráda dopřeju. Ať už se to Adiramovi líbí nebo ne,” zazubila se a skočila po vlkovi, kterého bez potíží shodila na zem. Zakousla se mu do ucha a začala za něj tahat. Ke rvačce to mělo ale hodně daleko, spíše si s vlkem jenom hrála. Nehodlala mu zatím nijak ublížit, takže se držela zpátky.

(1041)

Koukala na vlkova záda a prohlížela si nehezkou ránu na jeho zátylku, kde mu dokonce ani srst už nerostla. Přemýšlela, co tu ránu mohlo způsobit. Kůže tam musela být separovaná od zbytku těla, možná mu tam někdo vykousl díru?
Nekňuba na jantarovookou konečně promluvil, ale stejně dobře mohl i mlčet. “Není,” souhlasila a mlaskla. Pohledem zabloudila k východu z jeskyně a v duchu lamentovala prosila bohy o lepší počasí. “Beztak ani není o co stát,” rozhodla se vlkův problém zahodit za hlavu a zmenšit ho na nepodstatnou míru. “Můžu se bavit i jinak,” mlaskla a pokrčila rameny. Bylo to poslední varování, ale to by vlk těžko poznal, přecijen Styx neznal. Neměl tušení, koho mu Baghý poslala dělat společnost. Konejšit ho, utěšovat? Pche! Pro tuhoe hromadu neštěstí neměla okřídlená ani kapičku slitování. Místo toho udělala krok k němu a hryzla vlka do zadku. Dala si záležet, aby ho to nepěkně štíplo.

(1040)

“Jo, tok určitě,” ušklíbla se vlčice s ostnatým drátem kolem krku, peřím v srsti a zakrnělými křídly. Fialkové oči byly rozhodně příšerně divné. Muselo pro něj být hrozné takto vyčnívat ze společnosti! Dobíravě se na něj podívala a poslouchala jeho přiškrcená slova, ale dřív než stihla něco říct, dostala se k nim Baghý. “Ty sám víš nejlíp, cos udělal,” sykla ještě k dlouhánovi, než ji Baghý začala svým milým způsobem vyhánět. Zvedla se z kožešin a labužnicky se protáhla. “Budu tak milá, že ty povídačky o mně budou za ostudné pomluvy,” řekla s ironickým úšklebkem zjizvené tlamy a vzala svůj kostěný zadek k okraji výklenku, kde roztáhla křídla a seskočila dolů.
Tlapami dopadla na pevnou zem a zastavila pár kroky o kus dál. Adiram ležel v nejvzdálenějším a nejtmavším koutě jeskyně jako hromádka neštěstí. Normálně by se nenamáhala a jednoduše šla domů, ale venku bylo takové počasí, že se jí tam moc nechtělo. “Vypadáš jako ztělesnění sebelítosti,” neodpustila si poznámku sivá hned na úvod a odfrkla si. “Co se ti stalo tak příšerného?” zeptala se, ale v hlase nebyl ani náznak po empatii. Spíše se mu vysmívala.

(1039)

Chvíli stáli u vchodu a šedá by tam nejspíše i zůstala, zatímco by dopadající kroupy padaly za jejím zadkem a kutálely se jí k nohám, kdyby se Jinks nerozešel nahoru do jeskyně a nevyskočil na nejvyšší výklenek. Spodkem jeskyně se najednou prohnal mrazivý vítr a sivá natočila uši k dvojici hnědých, protože to vypadalo na nějaké rozepře. Varovně zavrčela a probodla místo, kde tušila hnědého vlka. Zdálo se ale, že to má Baghý pod kontrolou.
Jednouchá roztáhla křídla ke a skoku si dopomohla, takže se z úplně spodního patra jediným skokem dostala až úplně nahoru. Složila křídla k bokům a zalezla dovnitř do jeskyně, kterou začala nestydatě prozkoumávat. Rovná podlaha byla vystlaná kožešinami všeho druhu a okřídlená se svalila na nejchundelatější z nich a s bkaženým zabručením se na ní vyválela, než si lehla na břicho. “Předtím byly růžové, teď mají barvu fialek,” vysvětlila okřídlená a čekala, co jí řekne ohledně kouzel. Už na to naštěstí nebyla tak alergická jako kdysi, ale staré zvyky přetrvávají. ”Hmm,” zabručela o něco spokojeněji sivá a protáhla dlouhé šlachovité tělo na kožešinách. Jinksova kmitající špička ocasu upoutala její pozornost a tak se zvedla a přišlápla mu ji. “Proč jsi nervózní?” zeptala se a ocas mu pustila. Sedla si vedle něj a pohledem zabloudila dolů, ale vlky neviděla. Museli se skrývat pod výklenkem.

(1038)

// Borůvkový les

Kroupy je pronásledovaly až do úkrytu. Sivá se nedivila Baghý, která svým ne tak ladným krokem zrychlila, aby své zavalité tělo skryla v útrobách kamenného přítmí. Teď už si byla jistá, že její okřídlená přítelkyně není v normálním stavu. Její hustá srst se neprohýbala v místech, kde by se prohýbat měla, když se pohybovala.
Byla natolik zaměstnaná pozorováním Baghý, že do Jinkse omylem vrazila hrudníkem. Odtrhla pohled od drobné zavalité vlčice a tázavě se na Jinkse podívala. Nespokojeně zašustila křídly, ale zůstala stát na místě. Nedokázala si ale pomoci a natáčela uši k dvojici hnědých vlků v hlubší části jeskyně. Ozvěna lehce komolila jejich slova, ale když se soustředila, dokázala jim rozumět. Bohužel Jinks se rozhodl její pozornost směřovat na sebe, takže se špiclování moc nebylo.
“To ti nejlépe řekne ona,” rozhodla se pro nejasnou odpověď. Byla skoupá na informace, zvláště, když je neměla potvrzené stoprocentně. Třeba byla Baghý jen tlustá. S tak drobným tělem muselo být snadné nabrat enormní množství váhy, stačilo jí sežrat půlku srny. Sama věděla, jak tahá břicho po zemi, když se pořádně nají a kdo ví, jestli Baghý před Styxiným příchodem nehodovala.
“Změnila se ti barva očí,” poznamenala po chvíli nepříjemného zírání jednouchá a nakrčila nesouhlasně čenich. “Co za kejkle svedeš?” otázala se nedůvěřivě a máchla ocasem.

Jednouché se zdálo, že svět venku mimo les začíná nabírat jiné obrátky. S němým povzdechem vzpomínala na předešlou zimu a připadalo jí, jako kdyby to bylo včera, kdy našla Rez a ona se o ni musela starat kvůli nemoci okřídlené. Strávily spolu od toho okamžiku každou minutu, tak proč… Proč si najednou sivá připadala ztracená a osamělá? Pohledem sklouzla k Baghý a jejímu drobnému, leč zavalitému tělu. Vždycky byla ale hodně chlupatá, takže tomu okřídlená nevěnovala tolik pozornosti, dokud si nevšimla něčeho jiného. Kyselý úšklebek, zhoršená pohyblivost, snaha schovat se pod letkami dlouhých křídel - to vše jednouché prozrazovalo, že s Baghý není něco v pořádku. Jako první ji napadlo, jestli není vlčice zraněná. Pod tou hustou vrstvou srsti by i jantarooká mohla ránu přehlédnout. “Proč by taky stát neměl. Jednou dokonce i shořel kvůli Smrti a koukej,” řekla zamyšleně šedá a křidlem ukázala kolem sebe. Bylo to tady nedotčené.
Jedno pozitivum to ale přineslo - ta krysa je pod drnem, zaradovala se sivá v duchu a otočila se na nového příchozího. Baghý ho ale rovnou posílala pryč a jala se uvítat Jinkse a zamířit do jeskyně, kde čekal jeden z vlků. “Jestli si nechceš špinit tlapky, vynesu toho modroočka v zubech,” nabídla se ochotně Styx, která by si velice ráda vybila nahromaděný stres na nějakém nevinném vlku. Na Jinkse zareagovala pokývnutím hlavy na pozdrav a bez vyzvání, pozvání i povolení následovala dvojici do jeskyně. Zařadila se ale za ně, aby jim dala trochu prostoru. Tady o alfování tolik nešlo, jako spíše o něco, co sivou bolelo vidět. Připomínalo jí to její samotu. Rozhodla se zaměřit proto na Baghýinu chůzi a řeč těla, zatímco se vlekli lesem.

// úkryt Borůvkové smečky

Vzhledem ke vznikající smečce v Cedrovém háji dochází ke změně úkolu.
Lehké úkoly - adolescenti
Postavit se plchům ve východním hvozdě.

// hele mám v tom mega bordel, ale napíšu, bo jinak to nedám XD

Sivá poslouchala Baghýino vysvětlení s narůstajícím pochopením. Když se na ti vlčice dívala takto, opravdu to smysl dávalo. Problém ale byl, že jednouchá žádnou schopnou betu neměla. Sice Tase věřila, ale ne tolik, aby jí dala takové povinnosti. Stína brala spíše jako špatný vtip a Rez… Okřídlená vlčice si hluboce povzdechla, nedokázala skrýt svou náhlou ublíženost z osamění a nestabilitu, kterou jí to přinášelo. Znovu se cítila jako volný radikál, připravený napadnout jiné molekuly vší svou silou.
Když se ale sivá vetřela do rozhovoru, byla rychle odstraněna nataženým křídlem, které jí skrylo výhled na modrookého vlka a jeho utrápený obličej. Odfrkla si a udělala krok vzad, přičemž pohledem sjela na hnědočernou vlčici, které se Baghý po odchodu vlka začala taky věnovat. “Ha!” vyjelo ze sivé pobaveně, když se dozvěděla, co se s Blueberrym stalo. Taky se konečně dozvěděla celé jeho jméno, protože původně ho znala jenom pod zkratkou Berry.
“Máš toho dost no,” souhlasila jednouchá s Baghý a nakrčila čenich. Vůbec se jí to nelíbilo. Tohle Rez chtěla? Chtěla vést smečku, být obtěžkaná povinnostmi a nemít vůbec žádný čas pro sebe? Možná to chtěla jenom pro mě, abych jí nikam už neutekla… zatímco ona si bude chrnět v jeskyni, byla to zlá myšlenka, která se zrodila z pomalu se rodícího se odporu a zklamání. Cítila se podvedeně, jako kdyby ji Rez obrazné řečeno utrhla křídla.
Zatímco se topila v nových emocích, přichomýtli se k nim další vlci. Konkrétně jedna baculka a jedno prtě. Stáhla uši dozadu a vycenila na nově příchozí zuby, její nálada momentálně padla pod bod mrazu a spousta cizích vlků jí byla nadmíru nepříjemná. Zůstávala ale stát Baghý na blízku, snad ji využívala jako opěrný bod, stabilní základnu ve všem tom chaosu kolem. Kolem prošel páreček dvou dalších vlků a lesem se ozvalo jedno vytí za druhým, které oznamovalo příchod domů.
V jeskyni na Baghý čekal pan modrooký, jiní se svolávali na lov a bylo toho tolik, že se sivá nestihla divit. “Tolik akce jsem nikdy nezažila, živelná smečka,” poznamenala si spíše sama pro sebe a práskla si křídly o boky, aby vybila alespoň krapet frustrace, která se u ní zvyšovala s každým novým vlkem.

Naštěstí pro sivou nebyli všichni zdejší vlci tak vypatlaní, jak si je pamatovala. Bylo možné, že od její poslední návštěvy většina dospěla? Nikdo nemluvil přes sebe, jiní mlčeli a jenom koukali. Jednouché to vyhovovalo, mohla dávat větší pozor na jednotlivé části alfování.
Prvně se zaměřila ale na Baghý. Její přítelkyně byla sice malého a chundelatého vzrůstu, avšak nikdo její pozici nezpochybňoval. Dokonce se zdálo, že pro některé to bylo poprvé, co s Baghý jednají jako s alfou tohoto lesa. I pro okřídlenou to byla novinka, ač něco málo tušila dle Baghýiných předchozích náznaků v kopcích Tary. Klidně můžeš přijít, dostane se ti vřelého uvítání, něco takového to bylo.
Svou pozornost následně stočila na Akiho, který se ucházel o místo ve smečce. Byl to očividně většinu svého času tulák s vyhublým tělem a rozcuchaným kožíškem, ale jeho oči byly veselé a klidné, dokonce by se dalo říci, že do sebe vtahovaly všechny tenzní vlny kolem a měnily je na klidné sinusoidy. Nabídl hned několik důvodů, jak by mohl být smečce užitečný. Dle jeho slov byl užitečný úplně ke všemu. Sivá se nesouhlasně zamračila a lehce nakrčila čumák. Taková odpověď by jí rozhodně nestačila. Každý může říct, že zvládne všechno! Možná se ten prachbídný červ chtěl jenom před zimou vecpat do smečky, aby mohl ve sněhu ležet s nacpaným pupkem! Baghý jeho slova ale přijala a přivítala ho ve smečce. Trošku to koreluje se Stínem, odfrkla si sivá, ale její přijmutí Stína do rodiny neměla se smečkou moc společného. Jednalo se spíše o krevní závazek, pokud se to tak dalo říct. Aki mezitím s vrtící oháňkou zmizel mezi prázdnými keři. "Nelíbí se mi," řekla sivá vlčice na Akiho účet, jen co vlk zmizel z dohledu. "Navěší ti bulíky na nos a tváří se jako hotové sluníčko, takhle před zimou, pfp," odfrkla si sivá a lehce se přitom načepýřila. Víc se k tomu ale nevyjadřovala, neboť se k nim dostavil vlk s modrýma očima a dožadoval se soukromí s Baghý. To zrovna, jednouchá nehodlala bok své společnice opouštět, takže netaktně stála v jejich soukromém trojúhelníku a poslouchala. Vlk chtěl odejít, tím líp, vypadal... Nějak jinak, pohled jantarových očí přestal být odmítavě tvrdý a trochu změkl, jak se snažila vlčice přijít na to, co s tím vlkem je. Proč vypadal tak zvláštně? Jistým způsobem jí připomínal Duncana, ale zároveň i jeho pravý opak. "Proč bys odcházel? Před zimou? Copak se ti nelíbí žít si ve smečce jako v obláčku?" nadhodila sivá tentokrát dřív, než Baghý, neslušně jí tak skákaje do rozhovoru, který měl být soukromý.

Postávala vedle stromu a užívala si pohled na panikařící vlky před sebou, které obdarovala svými nemrtvými veverkami. Teror a znechucení v jejich očích jí přímo dodávalo energii a jenom ji to pobízelo k dalším nemravnostem. Možná by udělala nějaké další divadlo pro své pobavení na úkor přihlížejících, kdyby se z pustých keřů nevyřítilo zvíře olbřímích rozměrů a mulcem nepostrčilo nic netušící vlčici přímo do burůvčí před sebou. Sivá zakopla o vlastní nohy a bylo vidět jenom mrskání křídel v borůvčí, do kterése zhroutila. Vystrčila pobouřeně hlavu skrze větve a zlaté zraky zpod přimhouřených víček zabodla do chichotající se Baghý. Nic ale neřekla, tak nějak tušila, že si za to mohla sama.
Za slov Baghý se tedy vymotala z křáčí a oklepala se, zanechávaje za sebou chomáče srsti a peří. Styxino línání bylo nekonečné, neúnavné, celoroční a zcela nadměrné, ale pořád měla srsti tolik, že by se z ní daly udělat tři chundelaté koberce. Vtipná kaše, nakrčila jednouchá čumák a posadila se vedle Baghý, jako kdyby tím chtěla zdůraznit svou důležitost. Sice její ego bylo pochroumáno, ale nehodlala se tím nechat zastavit. Mlčky Baghý sledovala, stejně jako Akiho, a poslouchala. Právě proto tu přece byla, aby se dozvěděla o tom, jak má smečka fungovat.
K jejich společnosti se přichomýtl další vlk s hnědým kožichem. Sivá se naježila a vycenila na něj varovně zuby. Hluboce modré oči ji znepokojily, ale to nebyl jediný důvod k její nevraživé náladě. Zkrátka neměla vlky ráda, zvlášť když chodili oni za ní.

Akce byla naprosto skvělá, moc jsem si to užila! Styx má zase nad čím přemýšlet a Belial není konečně takový slabko a bude moct jít někomu nakopat zádel >:D
Za úkol s korálky se veřejně omluvuju, nedostupnost materiálu mě při jejich vymyšlení vůbec nenapadla. Dám si na to ale v budoucnu pozor a kdybych vymyslela zas nějakou hovadinu, prostě mě ukamenujte! :D zasloužím si to

Za extra bodíky navíc bych pro Beliala prosila mušle a pro Styx perly, děkuji <3

// Mahtaë sever

Rázovala si to svižným tempem do lesa. Vedení se změnilo, budeš přivítána, zněla jí hlavou lehce pozměněná slova Baghý. Neměla důvod malé vlčici nevěřit, takže se neobtěžovala obcházením kolem prvních stromů a jako nestydatý drzoun si to zamířila ihned do lesa.
Když prošla hranicemi, pach Baghý jí div nesložil k zemi. Ten malý racochejl se tu musel před nedávnem prohnat jako tornádo! Zatřepala hlavou, aby se zbavila pocitu omámenosti a pokračovala. Všude to smrdělo kyselým borůvčím a zdejšími vlky. Obratně se vyhýbala těm pachům, které by ji dovedly k cizincům. Mířila si to přímo k Baghý, která se jala antagonizovat jiné vlky na svém území.
Cítila, že se blíží a rozhodla se vyslat kupředu nejprve nějaké upozornění. Kopla do listí a z něj se vyřítily dvě mrtvoly veverek, které tu před nějakou dobou zhynuly. Veverky vyběhly směrem ke skupině a přímo před jejich zraky se ty kostřičky potažené pár chlupy a vazy začaly honit za svými ocasy, než se rozhodly skočit po Kaye a Akim a šplhat jim po kožichu.
Šedá se vyloupla ze slepého boku Baghý a zastavila vedle stromu na pár metrů od skupinky. Nepochybovala o tom, že ji vlci zaznemenali, ale neměla se k pozdravu. Dva hnědé neznala a nehodlala se ani s nimi kamarádíčkovat. Místo toho ulpěla pohledem zlatých očí na Baghý a nadzvedla vyzývavě obočí. Zjizvený koutek tlamy se jí zvedl do úšklebu. Tak jsem tady. Veverky najednou zamrzly a z vlků odpadly. Nenapáchaly žádnou fyzickou škodu.