Gallirea - Příspěvky uživatele

Kdy můžu začít plnit kalendář?
Od 1.12. do 24.12.

Každý den smíte splnit pouze jeden úkol znamená, že ten post můžu napsat jenom jeden za den, nebo že odeslat ho můžu jenom jedenkrát za den? (aka napíšu jeden den třeba posty dva, protože vím, že nebude čas psát další den, ale jeden post pošlu hned a druhý až následující den)
Ano, post s úkolem můžete napsat jen jeden za den. Nesmíte si tak posty předepisovat.

Úkol: V noci pozorovat zimní oblohu, lze jej plnit i večer nebo jen v noci?
Jen v noci.

Úkol: Uspořádat táborák s alespoň 1 dalším vlkem. Co když nemám magii ohně?
Určitě vás napadne i jiný způsob, jak založit oheň, nebo ho získat, navíc se počítá i pouhý pokus o táboření (v tom případě musí být ale z postu jasně poznat, že jste se fakt o táborák snažili).

Co když nějaký můj úkol nebude schválený?
V tom případě jste vyčerpali 1 úkol na 1 den a nemůžete ten den už nic poslat. Ten samý úkol ale můžete zkusit splnit znovu jiný den.

Tak herdek kdy ti máme ty úkoly posílat? Nemůžeš to napsat jasně?
Herní úkoly nemusíte posílat každý den, protože u postů si datum splnění dohledám. U neherních úkolů je však nutné, aby byly poslány v den splnění. Nebo k nim můžete hodit nějaký digitální kalendář, abych věděla, kdy to bylo!

Je nutné něco plnit krom jmelí a bílého rysa na konkrétním místě? Např. ledové květy mohou být zmrzlé květiny i květy v ledu? Kapřík může být jakýkoli kapr nebo nějaký spešl území na kapry?
Úkol s jmelím, bílým rysem a ledovými květy jsou vázány na konkrétní místo. Ledový vodopád je kterýkoliv vodopád kromě toho na Papouščím ostrově a kapra si chyťte kde chccete mimo moře.

(1055)

“Na první pohled nevypadáš moc děsivě, no,” přiznala šedá. Možná to byl taky důvod, proč si někteří jedinci mysleli, že si na tuhle drobnou dámu můžou dovolit věci, které by jim jinde neprošly. Sama poznala, že Baghý za zády skrývá nemalé tríčky a to by to do ní vůbec neřekla. Ještě teď si vzpomínala, jak ji potkala prvně. Tehdy potkala poprvé i Rez.
”Ohoho, vlčata, která by se zatoulala až do mého pelechu nečeká nic hezkého, ať už jsou odkudkoliv,” zašklebila se. Moc přívětivá k té malé havěti nebyla nikdy a nehodlala to měnit. Baghýin potěr měl být jedinou výjimkou.
“Třeba se ještě někdy probere… Ta smečka byl její nápad,” dodala hořce. Nemohla si pomoci od hořké pachuti na jazyku a nemohla to Rzi nezazlívat. Nechala ji v tom samotnou. Stále k ní měla hluboké city, ale ty s každým obratem měsíce slábly a slábly. Zhkuboka se nadechla a plácla si křídly do boků. “Půjdu,” řekla prostě a málem se otočila a bez dalších keců odešla. Zastavila ji ale rodinná pouta, do kterých ji Baghý uvrhla. Udělala krok k drobné vlčici a otřela se jí o líc. “Kdybys toho někdy měla plné zuby, přijď a můžem jít na utopence,” mrkla na ni spiklenecky a potom se otočila a rozešla se z jeskyně, nechávaje za sebou jenom chomáče neustále pelichající srsti a peří a pach, který doteď silně držel v Adiramově kožichu.

// uhhh přes Borůvku směr dom

(1054)

Sledovala Baghý scházet z římsy a pohledem ulpěla na křídle, které jí slabě viselo u boku. Bylo by to dobré místo pro útok, očividná slabina. Vzpamatuj se, mrkla zlatýma očima. Baghý jako kdyby jí četla myšlenky se rozhovořila o lemplech, kteří by zasloužili vypráskat kožichy. Z tlamy zkřivené jizvou se vydral pobavený smích přikrášlený zadostiučiněním. Zlomyslné jiskry ve Styxiných očích neznačily nic dobrého. “To mě mrzí, že zrovna tohle propásnu,” podotkla s přehnanou lítostí. “Mileráda bych ti s tím pomohla,” dodala a nadechla se chladného vzduchu, který sem vklouzl z vchodu. Zima venku už na ni čekala. Skoro slyšela hlasy volající ji ven do divočiny, do nespoutaných končin. A proto půjdu do lesa, kde ta pouta jsou, nikdy zcela nepozbyla své touhy po svobodě a ač teď byla v čele jakési pseudosmečky s problémovými jedinci, nedokázala se jí plně oddat.
“To doufám,” nadzvedla významně obočí, ale pak se jí obličej trochu uvolnil s úsměvem. Potěšilo ji, že to Baghý samotnou napadlo a ona se nemusela uchylovat k vyhrožování jako u Adirama. “Hlavně Adiramovi to neříkej,” dodala náhle. Uvědomila si, jak divně to zní, ale nehodlala nic dál říkat, pokud se nebude Baghý ptát.
“Jo… Budu pozdravovat. Jestli se probudí,” řekla pesimisticky a nakrčila lehce čumák. Rez už byla v úkrytu zazimovaná nejteplejších letních dnů a… S trochou štěstí měla snad dost tukových zásob, aby se ještě probudila.

(1053)

Konečně odtáhla zvědavý čumák od svých kmotřeňat a otočila se na Jinkse, který se zapojil do rozhovoru o jménech. Sama nevěděla, jak na tom byli její rodiče, když je pojmenovávali. Neměla s nimi nějak extra silný vztah. Byli to prostě jenom členové jejich ubohé a sotva přežívající pseudosmečky. To, že se zrovna tenhle pár rozmnožil bylo… I vzhledem k nedostatku potravy skoro zázrakem, aniž by pozřeli jediného potomka. Aspoň za to jim můžu být vděčná, pomyslel si lehce kysele.
“Háti… Eä?” nadzvedla lehce obočí. Eä bylo dost krátké a hlavně - jediné písmenko z něj nedělalo jméno. É, pobaveně frkla. Zbytek jmen zněl zajímavě a nemohla si nepovšimnout dlouhých samohlásek, které se rodiče nejspíše snažili vecpat do jmen. Možná aby zněla více jako jméno Baghý?
Zmiňovaná se začala zvedat a nechala Jinkse ať prcky zahřeje teď on. Oba dva byli obstojné kvočny s jejich dlouhou a huňatou srstí. Sivá seskočila z vyvýšeného místa až dolů k vodnímu pramenu, nechala se křidélky snést a kotníky vypružila doskok. Adirama stále cítila a taky nový pach přilákal její pozornost. Opět tu začalo být převlkováno. Pohledem se pokusila cizince nebo Adirama vyhledat, ale byli někde zalezlí, takže se jenom otočila k Baghý. “Budu muset jít,” broukla polohlasem. “Díky, žes mi ukázala jak taková alfa funguje,” poznamenala a do hlasu se jí vetřelo jisté pobavení. V očích jí ale zase zablikalo nezbedné světélko. Kdo ví, jestli tytéž taktiky alfování bude sama používat. “Kdybys mě potřebovala, najdeš mě v lese na srázu, tam kde se řeka vlévá do moře,” při slově řeka kmitla hlavou ven. Myslela nejbližší řeku, která proudila hned za Borůvkovým lesem.

(1052)

Jako opařená hleděla na Baghý, která ji svým oznámením nejen vykolejila, ale přímo teleportovala do jiné dimenze, kde se vlaky pohybovaly po kolejích mezi prostorem a časem na nitkách z náhodných myšlenek. Dokonce ani Jinks nebyl úplně nadšen z tohoto rozhodnutí, ale důvěra v jeho partnerku mu zavřela tlamu proti protestům.
Jakmile hnědá vlčice nadzvedla křídlo, naskytl se sivé vhled do velmi útulného koutku z kožešiny, matčiny srsti a peří. Víc izolace si prďolové nemohli přát. Naklonila se blíž, div celou hlavu do té malé mezírky nestrčila, a pohledem skákala z jednoho drobka na druhého, zatímco je jejich matka porovnávala. První z bezejmenných uzlíčků byl drobný chuchvalec pištící při každém doteku, jako kdyby mu Baghý smrtelně ubližovala. Poslední drobek na tom byl hodně podobně, stejně naříkající princezna se matce a Styx snad snažila prasknout ušní bubínky. Na druhou stranu vlčci byli klidnější. Světlejší z nich sebou nechal pokojně manipulovat a druhý… vždyť je dvakrát větší než ta nejmenší! zamrkala sivá a párkrát nasála jejich pach, než hlavu oddálila a nechala Baghý je zase schovat před světem. “A máte nějaká vymyšlená pro přeživší?” zeptala se a udělala krok zpátky a sedla si na holou skálu. Pořád byla vedle jak ta jedle - ona a kmotra!
Při vysvětlení Baghý se podívala do jejích nemocných očí a chvíli jen mlčela, něž nakonec jemně kývla. V jantarovém pohledu se promítlo hluboké pohnutí, které omývalo břehy Styxiny mysli jako mocná přívalová vlna. Tohle nebylo jen tak ledajaké rozhodnutí, tohle byl závazek do konce života.
Možná by se v ten moment hodilo, aby slovy přislíbila ochranu oněch drobečků, ale Styx na slova moc nebyla. Navíc pevný pohled z očí do očí pro ni měl větší váhu než ohrané fráze.

(1051)

Nakoukávala přes okras římsy jako zvědavá opice a nozdrami nasávaly pachy všech přítomných. Prckové zatím ještě voněli jako Baghý, byli ještě moc malí na to, aby měli svůj vlastní štěněcí pach. Slunce už zapadlo, ale poslední louče ohýbající se kolem planety ozářily rodinku andělskými louči světle žluté barvy. Nahoře bylo tepleji než dole, udržovali tam kvůli prckům lepší teplotu.
Sivá jantarovýma očima se stračím leskem v zorničkách pokoukávala po Jinksovi, který strážil vchod do jeskyně jako velmi huňatý šedý balvan. Nepochybovala o tom, že by ji bez milosti srazil k zemi, kdyby se rozhodla jeho vlčatům ublížit. A to samé platilo pro Baghý, která se na zjizvenou vlčici usmála a ještě ji pobídla, aby se na své kmotřence a kmotřenky šla podívat zblízka. “Kmotřence?” zopakovala po ní Styx nechápavě a překvapeně zároveň. Hodlala Baghý zaplést tento nebezpečný živel do jejich rodiny? Jak nejlépe zajistit bezpečí svým dětem před známou hrozbou vlkožravé rodiny, než zapřisáhnutím jejich hlavního leadera do duchovního vztahu k zmiňovaným ratolestem? “Myslíš, že je to dobrý nápad?” zeptala se se zamračeným výrazem. Nebyla zrovna dokonalou ikonou nebo někým, komu byste svěřili svoje mladé na hlídání. Její vliv na jejich vyrůstání by mohl být dost… Pokřivující. S máchnutím drobných křídel se vyšvihla na římsu a bezostyšně překročila Jinkse na místě kde ležel. Neměla z něj takové obavy jako z Baghý, šedý vlk jí připadal mírný jako bavlna. Udělala pár dlouhých kroků k Baghý ležící na kožešinách a sklonila k ní hlavu, že se tedy na ty malé uzlíčky štěstí podívá. Kmotřenci, zopakovala si jako ve snu.

(1050)

Jeho souhlas se jí nezdál úplně upřímný, vycítila v něm nějaký nevyřčený háček. “Jestli to zajistíš tak, že dotyčnému pak vyrveš jazyk nebo ho zabiješ, může být,” pokrčila rameny a kriticky si vlka prohlédla. “Ale nepřijde mi, že bys to zvládl,” podotkla a mrskla ocasem. Smrdělo jí to, ale o Erlendovi netušila a tudíž mohla jenom spekulovat. Možnost, že by si to někdo s magií přečetl v jeho hlavě ji nenapadla.
“Oh, neboj se, cestu si k sobě v nouzi najdem,” řekla sladce a odmítla tak říct přesně, kde by ji vlk měl hledat. Nehodlala mu dát přesnou adresu, přecijen měla doma spící partnerku! Takhle by si jen šla problémům naproti.
Otřepala se a bez rozloučení se vydala ven ze zapadlého koutku a zamířila si to nahoru k jeskyni alf, kde teď hřadovala Baghý a Jinks stál na stráži. Nevyskočila jako divoká vlna vzhůru, tušila že polekat dvojici by nebylo úplně vhodné, takže se pomalu drápala nahoru a zůstala stát pod patrem. “Mise splněna,” ohlásila se dvojici. Měla dělat Adiramovi dělat společnost a přivést ho na jiné myšlenky a to splnila. Postavila se na zadní a předníma se opřela o okraj skály, aby viděla na vlky. S hlavou v úrovni jejich tlapek si připadala lehce v nebezpečí, ale překousla to. “Asi bych už šla, máte… Docela na pilno. Na pár měsíců,” ušklíbla se. Stačilo jí je jenom vidět a bylo jí jasné, že její domněnky byly správné.

(1049)

Jestli byla předtím rozcuchaná, tak teď z ní byla ukázková příšera z koncertu rockového koncertu. “Takhle to zní docela lákavě,” zamručela vlčice smyslně, stále plná hormonů lásky, které se jí vyplavily. Vlepila vlkovi poslední polibek a pak se položila na chladnou podlahu.
Nadhodila, že by Adiram byl ucházejícím milencem lehce v žertu, ale sama věděla, že by se jí to líbilo. Adiram se toho chytil a začal chrlit jedno slovo za druhým. Sivá prvně koukala na svoje tlapky, ale jakmile se spustila lavina rychlých slov, zvedla hlavu a její podmračený výraz soustředěně sledoval Adirama. Bylo těžké uhodnout, co di okřídlená myslí, navíc její zamračený výraz naznačoval spíše odmítnutí tohoto nápadu. Vrásky se jí dělaly ake jenom z počtu slov a rychlosti, vlk zněl jako kdyby utíkal a bál se, že mu vlčice skočí do řeči a vykousne mu jazyk z tlamy. Což si teď přála udělat.
Nabídl jí kontrakt. Milenci. Jednou za čas se sejít a zaplnit si navzájem díry v srdcích, které jinak zely prázdnotou. “Beru, ale mám jednu podmínku,” řekla a natáhla dlouhé nohy kupředu, aby si je protáhla. Nic nemůže jít ořece hladce, že? “Necháš si to pro sebe,” podívala se Adiramovi do modrých očí a probodla ho svým ostřížím zrakem. “Nemusím říkat, co se může stát, jestli zjistím, že se to rozneslo,” řekla pomalu. Sice mě neznáš, ale kdyby ses zeptal pár vlků, uděláš si obrázek o tom, s kým tady smlouváš, pomyslela si pro sebe. Natáhla k vlkovi hlavu a vlepila mu potvrzující pusu, rychlý ždibek ma tvář, než se začala stavět na nohy. Bylo poledne, sníh už zakryl celý svět a její čas tady se blížil ke konci.

(1048)

Bez reakce. Vlk o ní zřejmě ještě nikdy neslyšel, ale to už tak trochu tušila. Ani když ji viděl prvně nevypadal, že by ji poznával. Její ego při tom utrpělo drobnou tupou ránu, ale na druhou stranu… Bylo na tom něco vzrušujícího. Byla nová, cizí, teprve si mohla u něj udělat nějaký obrázek. “Styx krucifix?” nadhodila s lehkým zvednutím koutků. “S písničkou se neobtěžuj,” zavrtěla potom hlavou. Na takové věci nebyla. Přílišný hlasový projev nebyl to, co by dokázala ocenit.
Blábol, pomyslela si jenom. Taková sentimentální věta. Nechala to ale být, přecijen si na Adiramovi cenila jiných vlastností a dovedností než jeno intelektu. A taky mu dala pořádně zabrat!
Měla zrychlený dech a nohy se jí lehce klepaly, ale byla spokojená. Jestli se předtím jenom mazlili, tak teď tancovali čardáš. Spokojeně se protočila a zahrnula Adirama několika polibky a něžnými gesty, aby věděl, že tancoval jako ďábel.
“Opravdového milence jsem nikdy neměla, ale ty bys byl důstojný adept,” zavrněla a lehla si na zem. Spát už nechtěla, přecijen začali tancovat hned poté, co se probudili. Teď byla nabuzená k aktivitě.

(1047)

Po takovém výkonu… zopakovala si lehce posměšně v duchu a tlamu jí zkřivil lehký úšklebek. Zažila i víc výkonné slasti a Adiramův pokus by zařadila úplně na konec řady, co se týkalo výkonnosti. Na druhou stranu si to užila mnohem více než s jinými. V tom by ho zase dala na druhé místo. Možná i první, z nějakého důvodu k němu hned nezačala cítit nezájem jako u Duncana, když bylo po všem.
“Styx,” odpověděla a rozevřela spokojeně křídla, která si potom volně položila kolem sebe a na Adirama. Takové drobné ptačí obejmutí. Znovu se ho zeptala, co se mu stalo a tentokrát se jí Adiram otevřel. Jeho slova jí byla až příliš povědomá, skoro jako kdyby mluvil o jejím životě a ne o svém. Ještě předtím, než se Rzi konečně vyznala, hledala si malé lásky úplně všude. Narozdíl od něj ji žádná náhrada neodmítla, protože to ona většinou ty vztahy opustila. Nechala jim volné konce a šla zase o dům dál. Milovala… Miluji, ale trápím se, nějakou chvíli si vlčice nechala pro sebe a ticho, nechtěla se Adiramovi svěřovat s tím, že s ním podvádí svou družku. Do toho mu nic nebylo. “Raději bych nemilovala,” vylezlo z ní nakonec s tak silným emocionálním zabarvením, že i hluchý by poznal, jak moc se její nitro hroutí do sebe.
Nechala ho ať jí žužlá neukousnuté ucho a tiše se zasmála, když jí nabídl repete. Už oběma nohama stála na rakvi a pohřbívala svůj vztah se Rzí, jaký by mělo smysl teď prosit o odpuštění? Olízla mu obličej a postavila se na nohy. Nedovolila mu ale vstát a převalila ho na záda. Tentokrát se ujala vedení ona a laskala ho jemně v kožichu. Řečený souhlas nebyl třeba. Předtím ho nechala, ať vede on a dělá to po svém, ale teď se rozhodla vést ho v tanci vášně sama a nechala ho vytancovat si díry do střevíců, aby zas nějakou dobu tancovat nemohl.

(1046)

Sníh neustále padal a chladný vzduch se proháněl úkrytem. V zapadlém koutu úkrytu bylo ale teplo a přítulno, možná až příliš přítulno na to, že někteří měli narozdíl od jiných, kteří si jenom léčili své zlomené srdíčko a pochroumané ego, závazky a povinnosti. Sejde na tom? Podvedla jsem ji, to je přece to nejhorší, co může jeden partnerovi udělat, pomyslela si sivá z pohodlí Adiramovy srsti a nechala se laskat. Ta myšlenka pro ni byla příliš snadná, vlastně její pravé podstatě nevěřila. Byla to jen obecná pravda.
“Mhhm,” zavrněla spokojeně v odpověď. “Už nevypadáš tak příšerně zoufale,” poznamenala s jedním rychlým pohledem na něj. Uslyšela hlasy, klidné a vyrovnané, a znovu natáhla uši. Něco tušila, dokonce to i cítila. V jeden moment se železitá vůně krve roznesla úkrytem. Navíc porod pro ni nebyl ničím novým. Ve své bývalé smečce vlčata měli, ačkoliv ne všechna se dožila dospělosti.
“Co se ti vůbec stalo?” vyzvídala znovu, ale tentokrát se rozhodla svou rozčepýřenou hlavu přiblížit blíž k němu a oplatit mu několik něžných gest. Když se ptala předtím, odpálkoval ji, ale teď by se mohl trochu otevřít. Přecijen…

(1045)

Ležela na zemi a užívala si chladu kamene pod sebou. Její tělo hřálo a i okolní vzduch byl prosycen teplem dvou těl. Ležela přitisklá k Adiramovi a pro jednou v životě měla za sebou něco milého a smyslného. Většinou se to podobalo rvačce, ale teď - snad to bylo zapříčiněno znechucením nad sebou samotnou, zklamáním a studem - se s Adiramem na sklonku noci a rána jenom mazlila. Až příliš se k němu chovala jako ke Rzi, jejíž absence v ní zanechávala hluboké díry. Nejhorší na tom bylo, že se jí to líbilo. Toužila po láskyplném doteku jako ryba po vodě, žadonila o polibky a doteky. A Adiram doručil a nezklamal.
Nespala. Brzké ráno zachytilo její pozornost a donutilo ji zbystřit smysly. Venku tiše padal první letošní sníh a nahoře v jeskyni alf bylo taky rušněji. Nedokázala jinak než natahovat uši a poslouchat, zatímco se tiskla k Adiramovi. Vtiskla mu hlavu pod bradu a dožadovala se pozornosti, ale uši měla nastražené vzhůru.

(1044)

Pozorovala hladinu vody a jemné odlesky, které se na ní vlnily. Stejně tak pozorně sledovala i podloží, po kterém se voda linula. Bylo pro ni snazší zaměřit svou pozornost na okolí než se postavit čelem nutkáním a pocitům, za které se lehce styděla.
Nakonec neodolala, přecijen řečičky Adirama nemohla ponechat bez odezvy. Její tvář zkřivil pohrdavý škleb, když byla nazvána upejpavkou. “Někteří z nás…” nedokončila a jenom zavrtěla hlavou. Proč by zrovna tomuhle vlkovi vysvětlovala, na jakém rozcestí se nachází? Připadala si jako na úzké kládě, která přemosťovala strmý sráz, do něhož by její pád končil jistou záhubou.
Co jiného by se dalo dělat? zopakovala si a otočila pohled vzhůru k jeskyni Alf, kde byla Baghý s Jinksem. Příčilo se jí využívat její pohostinnství takto, ale měla vlkovi dělat společnost a… Nevypadalo to, že by Baghý v noci chtěla trávit čas s další okřídlenou vlčicí.
“Dobře tedy,” souhlasila. Potřebovala se jenom trochu dostat do nálady, takže vlka obešla a smyslně se kolem něj protáhla. Mířila si to do nejzapadlejšího koutu úkrytu, co nejdál od případných zvědavců. Chtěla soukromí.
Jakmile tam došla a nikdo je nemohl vidět, nechala sebe i Adirama, aby je vedly pudy.