Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//loterie 50
//Třešňový háj přes Středozemní pláň

Jen, co vyběhli ze skrytu stromů, všechno se jen zhoršilo. Stín se musel prát s větrem a sněhem a ještě k tomu dávat pozor, aby se mu vlčice neztratila z dohledu. V tomhle větru by ji už nikdy nevystopoval - vichřice pachy strhávala kamsi pryč a stopy se ve sněhu rychle zahlazovaly. Nezbývalo mu tedy, než přes kašlání a sípání držet krok. Přiblížili se k řece, která vypadala momentálně jako smrtící živel, kterým i byla. Divoce se valila kupředu, černá jako smrt, hučela a brala s sebou všechno, co mělo tu smůlu, aby se jí dostalo do spárů. Stín si dával pozor, aby se k ní nepřiblížil moc blízko. Voda byla zrádná, obzvláště za takového počasí.
Smrtihlavka měla jisté otázky. Nebyly úplně od věci. Jen na ně nebylo tak snadné odpovědět - nebo spíš podat odpověď, která by vlčici mohla uspokojit. "Tahle země je ráj," začal pomalu. "Život tady je pokojný a sladký, jeden ze zdejších bohů tu drží ochrannou ruku, nikdo tu ani nemůže zemřít... A to já vidím nerad." Ušklíbl se, i když ho Smrtihlavka stejně asi neviděla, když byl za jejími zády. "Vaše rodina má potenciál tu zdejší idylku narušit a já u toho chci být. Možná se naše postoje úplně neshodují, ale... ten cíl je vlastně dost podobný." Zkrátka a dobře - Smrtihlavka a spol. tu byli, chtěli tady něco rozvrátit, tím pádem Stína zajímali. Rozvrat, rozklad a chaos... to ho zajímalo. To chtěl. Hlubší filozofie, která za tím stojí, mu byla ukradená.

//Bobří ostrov přes Mahtae

//loterie 49

Norox se krmil dál, zatímco Smrtihlavka plánovala, co dál. Stín za jejími zády mírně protáhl obličej, když nazvala bratra "Roxí". Přišlo mu to trochu trefené na hlavu. Ale co vlastně od Tasy očekával? Dokud neprznila jméno jemu, mohlo mu to být fuk - ze Stína se naštěstí nějaká zkrácenina dala vytvořit jen těžko. Když se její pozornost obrátila k němu, Stín vzhlédl. Nabídla mu, že ho vezme do jejich nory. Stín zbystřil - pokud byla ochotná mu prozradit polohu jejich nory a sídla, asi to s tím spojenectvím myslela doopravdy vážně. "Půjdu," svolil, ani o tom nemusel moc přemýšlet. Nad jejím varováním zavrtěl hlavou. "Komu bych to asi vykládal? Navíc... tedy, hádám že nyní jsme společně na té samé straně, nebo snad ne?" zazubil se. Změnit strany byla ta nejsnazší věc na světě v případě potřeby, ale momentálně neměl důvod, proč by se téhle vypečené rodinky neměl držet. Líbili se mu.
Vyrazil tedy se Smrtihlavkou do sněhu a ledu, Noroxe ponechali tam - třeba se k nim po čase připojí. Počasí se vážně dost kazilo. Vítr vyl a metl mu do obličeje ledové krystalky, které kousaly jako ty největší blechy na světě. Mhouřil před nimi oči a stěží udržoval krok se Smrtihlavkou, která běžela před ním. Přiměl se taky k běhu, dech ho řezal v plicích a po chvíli už zase chrčel jako stařec nad hrobem. Peklo dej, ať to není moc daleko, pomyslel si, ale jakékoliv poznámky si radši odpustil. Šetřil dechem k běhu.

//Medvědí řeka přes Středozemku

//loterie 48

Došlo mu, že vlastně jména zdejších smeček ani nezná - přemýšlel o nich jen jako o smečce v močálech, smečce na jihu, smečce na severu. Názvy ve výsledku stejně nebyly až tak důležité, alespoň pro něj ne. Bylo možné, že se to časem změní a jeho začnou smečky zajímat více, ovšem nyní... nyní mu jejich jména byla vážně fuk. "Možná," zabručel tedy pouze, když Norox podotkl, že se s nimi už setkat mohl. Neměl k tomu co dodat. K další otázce ovšem už co říci měl: "Nojo, ukradli jsme jim se Smrtihlavkou - tedy, s tvou sestrou - dvě vlčata. Byli nachlup stejní a nachlup stejně pitomí, prakticky nám sami naběhli do tlamy. Ta jedna se nakonec asi utopila. Tedy kdyby tohle byl normální svět, pak by se utopila. Ten druhej nakonec utekl, kvůli Tasiným přehnaným nárokům," pronesl Stín a konec zaobalil do jakési neurčitosti. Ano, Dýně jim zdrhnul, protože na něj Smrtihlavka tlačila, aby ho zabil. I když jí stokrát říkal, že on sám nezabíjí. Takže čí to nakonec byla vina?
Nakonec se tu Smrtihlavka zjevila i s kojotem a když se pustili do jídla, hovor trochu vázl. Stín čekal, co si ti dva vyberou. Jemu bylo jedno, co žere a nechtěl se dostat do nějaké potyčky nad smradlavým kojotem, ovšem Norox ho vyzval a tak se Stín pustil do jídla. Brzy byl plný. Nikdy nebyl zrovna velký jedlík, což na něm bylo vidět. Jak si tak po posledním soustu olízl tlamu od krve, uvědomil si, že počasí se rapidně zhoršilo. Neuniklo to ani Smrtihlavce. "Možná bychom se mohli poohlédnout po něčem lepším," uznal. Úkryt, který jim našel, byl možná fajn v mírném sněžení, ale to, co se sem hnalo, bylo brutálnější ukázkou síly přírody. S tím se nemohli měřit. Obrátil se k vlčici s tázavým výrazem: "Jeskyně? Nebo máš nějakou lepší představu?"

//loterie 47

Norox asi Stínovu volbu potenciální cíle neschaloval, soudě dle uchechtnutí, kterým se vyjádřil, nicméně šedivák si nemyslel, že by to byl tak směšný nápad. "Když je smečka na rozpadnutí, členy se dá snáze manipulovat," obhájil svůj postoj a mírně škubnul špičkou ocasu. Teď už bylo stejně po smečce, tudíž to bylo ve finále úplně jedno. Hádal, že ta smečka na severu je ta, které se Smrtihlavkou ukradli Dýni a Šišlu. Stína by zajímalo, jestli aspoň jedno z těch vlčat nakonec někde zdechlo... I když, to asi těžko. Občas zapomínal, jak se tu vlastně věci mají. "Bratr," pozvedl Stín mírně obočí. "Jste dost velká rodina." Norox, Smrtihlavka a pak ještě jedna sestra a jeden bratr. A to byli jen ti, o kterých věděl. Možná tu byli rozlezlí mnohem víc, než si kdy všiml a dokázali se chytře skrývat. "Hmm... s Asgaarskou smečkou jsem se ještě asi nesetkal," zabručel Stín, aniž by tušil, že s jejich Alfou se potkal hned dvakrát. Asi by stálo za to udělat trochu větší průzkum okolí... a hlavně smeček. To si vážně vytvářel plány do budoucna? Jeho život se vážně měnil. "Ta na jihu má silnou Alfu. Ale zase měl celkem smysl pro humor, možná by mi tam nějaká infiltrace prošla spíš, než na severu. Protože jestli je to ta smečka, co myslím... inu, pak tam jsme já a Smrtihlavka už na černé listině," ušklíbl se. Pokud se ti haranti vrátili domů, nepochyboval, že nechali doma detailní popis. Stínův xicht nebylo těžké si zapamatovat, i když jste byli malé vlče podělané až za ušima.
To už se k nim ale navracela Smrtihlavka se svou triumfální kořistí. Stín si nejprve myslel, že vážně zabila nějaké divně stavěné vlče, ale po bližším pohledu mu došlo, že jde jen o kojota. Taky dobře. Stín kojoty a šakaly nepohrdal tak hluboce, jako někteří ostatní vlci, ovšem rozhodně mu bylo fuk, jestli umírají nebo ne. Nejdřív ho stáhla z kůže, než se obrátila k nim. Zdála se v dobrém rozmaru, poté co někomu pokazila den. Vlk se nad tím zašklebil - to rozhodně bylo potěšující. "Zamlouvá," zabručel Stín a sledoval, jak se Smrtihlavka pustila do zadní kojotí nohy. Počkal, až si něco vybere i Norox a pak se rovněž pustil do jídla. Neměl zas takový hlad, takže mu stačilo málo, ovšem něco k jídlu mu rozhodně přišlo vhod. Potřeboval ostatně nabrat síly.

//loterie 46

Ušklíbl se - to, že ho vlci obvykle nemohli vystát, nebyla žádná novinka ani převratný objev. Stačilo se na něj podívat. Nikdo normální by se s ním nebavil. "Přesně tak," přikývl. "Nemůžu říct, že bych se jim divil." Zdálo se, že Norox je Stínovým osudem celkem pobaven. Vlku samotnému to zrovna dvakrát vtipné nepřišlo a předsevzal si, že Děvenka to jednou pěkně schytá - připsal si ji na seznam vlků, ze kterých si, jakmile nabude patřičné moci, udělá pokusné králíky jako první. Ale kdo byl, aby Jednookému kazil zábavu? Výsměch byl asi tak to poslední, co by ho mohlo rozházet.
Smrtihlavka se mezitím rozhodla, že se tedy vydá na lov. Věnovala Stínovi dost škaredý pohled, který jí on bez váhání oplatil. Jestli se pořád nesmířila se skutečností, že od něj se velkého vděku nikdy nedočká, pak jí nejspíš nebylo pomoci a nedojde jí to už nikdy. Ještě je upozornila, aby se nepozabíjeli. Stín předpokládal, že ta slova patřila spíše Noroxovi. Tasa věděla, že on zaprvé nezabíjí, za druhé by proti jejímu bráchovi-korbě neměl se svým vychrtlým zesláblým tělem sebemenší šanci. "Jak jsem říkal, dělej, jak uznáš za vhodné," zopakoval, když se vyptávala na preference, načež vlčice zmizela mezi stromy.
Dva šedí vlci osaměli. Stín mžoural do korun stromů, které byly holé a bez listí. Zajímalo ho, s čím se Smrtihlavka vrátí. Jestli se vůbec vrátí. Z úvah ho vytrhl Norox. "Už mě to napadlo," přiznal. "Vlastně jsem už objevil i slušné místo, kde by to šlo, jenže než jsem to stačil, smečka se rozpadla sama," pokrčil rameny. "Žádná škoda." Tedy, Smrtihlavka tvrdila že se ta neschopácká smečka z močálů odstěhovala a on neměl důvod jí nevěřit. "Možná by to do budoucna stálo za to..." zabručel a myslel přitom na smečku na jihu v tom jedovatém hvozdě. Jenže ten jejich Alfa by ho stáhl z kůže.

//loterie 45

Ano, samozřejmě. Bohové. Z těch dvou sice Stín uznával pouze jednoho - nebo spíše jednu - ovšem jejich přítomnost se nedala jen tak odsunout do pozadí a zapomenout. Život, sic to byl kašpar, měl velký podíl na tom, jak tahle země fungovala. Stín věřil, že kdyby ji měla v tlapách sama Smrt, jistě by to tady vypadalo úplně jinak a nebylo by zde tak vyhledávané výletní středisko. K bohům se nijak nevyjadřoval, jen přikývl - k Noroxovým slovům nebylo příliš co dodat. Pokud jim šlo hlavně o zabíjení, nějaká cesta kolem se najít musela. Pro Stína zabíjení nebylo to hlavní, tudíž ho tenhle problém prozatím moc netrápil. Třeba ho něco napadne časem, nebo kohokoliv z nich.
Jednooký si samozřejmě povšiml bídného stavu, v jakém se Stín nacházel. Šedivák se ušklíbl. "Blízko k umření? To jsi mě neviděl před pár dny." Tehdy byl pouze ubohou troskou, co leží v horečce a nedokáže se sama ani otočit na břicho. Oproti tomu vypadal teď zdravý jako rybka. "Řekněme jen, že nedobrovolná koupel není v mraze nic ideálního," objasnil nakonec aspoň trochu, co se mu vlastně stalo, ačkoliv se nezmiňoval o tom, jak hozený v řece skončil. Však on si Děvenku jednou najde a podá si ji za to, co mu provedla. Smrtihlavka se mezitím nabídla, že půjde lovit. Jim dvěma to zakázala. Stín pokrčil rameny, bylo mu to fuk. Když bude mít co žrát, tak žrát bude. Když ne, tak nebude. "Dělej, jak uznáš za vhodné," zabručel Stín a pozoroval Noroxe, jak si olizuje tesáky. Kdoví, třeba jakmile Smrtihlavka zmizí z dohledu, ze Stína bude večeře. Šedivák si tu možnost připouštěl... ale jestli by se rozpadl v prach v momentě, kdy by ho Kyklop zakousl, asi by to k ničemu nebylo ani jednomu z nich.

//loterie 44

Na chvíli zavládl klid. Zdálo se, že Norox se zažral do něčeho ve své hlavě a Smrtihlavka zase ve svojí... jestli v ní tedy vůbec něco měla, o čemž si Stín dovolil pochybovat. Někdy měl pocit, že se u vlčice svítí, ale nikdo není doma. Někdy zase projevila záblesk rozumu. Byla to celkem divočina, nikdy nemohl vědět, co to bude. To ho na Smrtihlavce vytáčelo a zároveň se mu to celkem líbilo. Aspoň nebyla nuda. Stín se rovněž krátce zamyslel, přemítal nad tím, koho by mohli zamordovat, ale nijak se s tím přemýšlením nepřetrhl. Bylo mu totiž víc než jasné, že dobrovolně se jen tak někdo zabít nedá, natožpak aby po návratu z říše mrtvých vykládal o svých bezvadných zážitcích... Pokud to nechtěl udělat ani jeden z nich a nechtěli si udělat pokusné morče ze Stína, byli asi nahraní.
Norox se k němu otočil s otázkou a šedivák pokrčil rameny. "Už jsem ti vykládal, že se mi líbí chaos. Všude jinde ho vidíš, kam stoupneš. Tady je všechno cukrkandlové a harmonické, že by se z toho jeden poblil. Všichni mají takové štěstí, až to bolí, a jsou z toho úplně vymatlaní." Však kolikrát už měl být Stín mrtvý od doby, kdy se tu objevil? Nejméně třikrát... ale pokaždé jako by ho nějaký závan štěstí zachránil. Neexistovalo tu snad žádné skutečné nebezpečí? To nemohlo být zdravé pro zdejší populaci. Ušklíbl se: "Bylo by hezké, kdyby tu idylku někdo narušil." O minulosti se ovšem nezmiňoval. Ta minulost, kterou si byl ochoten přiznat, byla stejná, jako přítomnost... a na tu, na které skutečně záleželo, nemyslel. Pak se Noroxova pozornost obrátila zpátky k jeho sestře, která mlčela jako zařezaná. Stín ji nechal, ať bratříčkovi osvětlí, že měli zajíce. On se do lovu pouštět nechtěl. Byl zesláblý nemocí, která ho možná pomalu pouštěla, ovšem dech mu v hrudi pořád trochu chrastil a chvílemi pokašlával. Nebyl velký lovec ani obyčejně, natož takhle.

Stín se hlásí

//loterie 43

Smrtihlavka mu stále nevěřila a on to stále považoval za správné rozhodnutí. Bylo sice faktem, že s nimi spolupracovat chtěl, nicméně... ani vlčice mu nechtěla dát informace jen tak zadarmo, neexistoval jediný důvod, proč by něco takového měl dělat on. Jen se ušklíbl, když Norox pronesl narážku na Stínovu touhu po chaosu. Takovéhle věci ho neurážely. Byly přece pravdivé. Smrtihlavka měla geniální plán, který byl ovšem hned o něco méně geniální, když se jeden podíval o krok dále a zamyslel se, kdo by asi měl takovým obětním beránkem být. "Najít někoho, kdo vám dobrovolně skočí do tlamy, aby se zabil, nebude nic snadného," poznamenal. "Pokud se nechcete zabíjet mezi sebou." Jenže těžko říct, jestli by se odmítači magie vrátili zpátky k životu, jako to dělali oni opovrhovaní magiči. A ačkoliv by nepochybně bylo velice emocionální a tragické, kdyby Norox zakousl Tasu a její tělo se nerozpadlo v prach, ale zůstalo tady výsměšně ležet na sněhu, Stín tak úplně nechtěl, aby se to stalo. Zničilo by to všechny jeho šance.
S příchodem noci přišel i chlad a Stín se opět párkrát tiše rozkašlal, zatímco Norox polemizoval o tom, proč by ho měl nechat žít. "Na to by ses musel zeptat jí," pohodil hlavou k Tase... to jméno mu pořád jaksi nešlo přes jazyk. "Nicméně... ano. Pohrdám touhle přeslazenou zemí a jejím stupidním obyvatelstvem. I když nutně ne magií," upozornil na konec, aby se předešlo nedorozumění. Stín magii miloval. Bylo tedy trochu divné, že se chtěl bratříčkovat s někým, kdo chtěl magii naopak vyhladit. Jemu to ale divné nepřišlo. V prvé řadě šlo o to, aby tenhle krásný svět pošpinil. A tady měl někoho, s kým na tom mohl spolupracovat.

//loterie 42

Zjišťoval, že nerozumí světu pocitů druhých. Tedy, věděl to už dávno, ovšem stále více se v tom utvrzoval. Norox nejdřív řval, pak utěšoval. Tasa nejdřív vrčela, pak zajela zpět jako želva do krunýře. Pro Stína možná spíš komedie. Jako by si ti dva nedokázali stát za ničím, co udělají. Měl před sebou jako na talíři důkaz toho, že emoce všechno jen komplikují. O důvod víc je soustavně zadupávat do země a utlačovat do pozadí, hezky tam, kam patří. Kráčel potom sice světem jako emočně zmrzačená schránka vlka, na druhou stranu by ho v životě nikdo nepřistihl, jak se před někým převaluje na záda a vystrkuje břicho, jako to činila Smrtihlavka. Nevydal se na její obranu, jak by to možná leckdo udělal, vzhledem k tomu, že vlčice vypadala momentálně jako hromádka neštěstí. Prostě čekal, ať si to ti dva mezi sebou vyřeší.
Pak se ale zaměřili na něj. Smrtihlavka se příliš nevyjdařovala, pouze odkývala všechno, co Stín vypustil z tlamy. Nakonec přišla s brilantním nápadem. "Takovou možnost už jsi měla," obrátil se na ni Stín s klidem, čímž zároveň odpovídal Noroxovi. Samozřejmě, že byl jako kandidát na zabití první na ráně - byl přece přímo tady, zesláblý, pořád ještě trochu nemocný a nemohl se tedy moc bránit. "Jenže jsi ji nevyužila," dodal a obrátil se zpátky k jednooké tváři druhého vlka. "Nechápu sice proč, ale tvá sestra se mě rozhodla nechat žít. Nicméně... jestli mě chcete zabít teď, stěží s tím něco udělám," řekl klidně. Bylo mu vlastně... skoro jedno, co se s ním stane, ačkoliv mu přišlo celkem trapné, že by se měl v té samé situaci octnout podruhé během chvíle. Když už, tak ať to tentokrát udělají pořádně. Hleděl na Noroxe klidně, beze strachu, zcela připraven přijmout cokoliv, pro co se ti dva rozhodnou. Co mu záleželo na životě.

//loterie 41

Stín rychle pochopil, že Norox má pro Smrtihlavčiny výlevy mnohem menší toleranci, než on, kterého možná iritovaly, nicméně je jaksi přijímal. Jako všechno. Kdyby se měl vytáčet kvůli každému jejímu zavrčení, dávno by mu praskla žilka v mozku. Ovšem Norox, ten hned explodoval. Pro vycenění tesáků nešel daleko. Stín to sledoval s povytaženým obočím. Kdyby byl člověkem, pravděpodobně by si do úst zrovna pomalu a dramaticky vkládal zrnko popcornu. Jelikož nic takového neznal, pouze zaujatě a tiše jako myška sledoval ono divadlo, které se mu odehrávalo před očima. Bavil se vskutku dobře. Tahle rodina jistě nebyla z těch běžných - o to to celé bylo zajímavější. Byl by se kochal oním kinem klidně celé hodiny, vůbec mu nevadilo, že některé souvislosti zcela nechápe. To by se k němu ovšem nesměla stočit pozornost Smrtihlavky.
"Nevejrám," opáčil uhlazeně, "jenom přemýšlím, co tohle znamená. Musíme vážně lovit dalšího, toho, hm... magiče?" použil slůvko, které se naučil právě od těchhle dvou a které vlastně označovalo i jeho samotného. "Tady Norox to za nás ochotně otestoval. Nicméně jestli na tom trváš, budeme asi potřebovat lepší plán. Vlastně... vůbec nějaký plán," opravil se. Neměli plán, plácali se poslepu od nikud nikam, což byl sice klasicky stínovský postup, ale v téhle situaci se postupy musely překopávat. Bohužel. "Spíš jsme v procesu spolčování," ušklíbl se na Noroxe, který nyní nevypadal, že by mu chtěl trhat kusy těla, jako tomu bylo minule, což Stínovi v jeho momentálním stále trochu nemocném stavu celkem vyhovovalo. "Jistěže měla," přitakal. Měla na něj pifku takovou, že málem byl testovacím subjektem on. Akorát že na to nedošlo. Což neznamenalo, že na něj pifku už nemá. Tázavě se na Smrtihlavku otočil poté, co se k situaci s umíráním vyjádřil i Norox. Bude věřit bratrovi? Stín by to ocenil. Na druhou stranu, pak by asi byl ochuzen o slíbené informace. K čertu.

//loterie 40

Smrtihlavka se uvítala s bratrem, zatímco Stín po svých pár úvodních komentářích upadl do mlčení a zůstal víceméně odsunut do pozadí. Ne, že by mu to vadilo. Neměl proč si stěžovat. Byl vlastně spokojen, protože se zdálo, že ať už Norox nakopal zadek komukoliv, vlčice ho znala a neměla z toho zrovna radost. Vypadalo to na nějaké rodinné dramátko. Chyběl mu sice kontext, takže popravdě příliš moudrý z toho, o čem se ti dva bavili, nebyl, nicméně i tak měl uši nastražené jako vesnická drbna a pár věcí tedy přece zjistil. Jako třeba, že se tu někde pohybuje i jejich další sestra. A že ten, koho Kyklop zmlátil, byl nejspíš její nápadník. Rovněž zaznělo Smrtihlavky jméno. Tak přece jen nějaké měla. Taso? škubl Stín ušima, když ji tak Norox oslovil, a rychle vlčici přejel očima. Hm. Smrtihlavka k ní sedí víc.
Jeho obavy se nicméně naplnily. Zamračil se, když Norox prohlásil, že toho nabíječe jejich druhé sestry zabil. To znamenalo, že to prošvihli. Toliko ke spoléhání se na štěstí... Bylo to dost nemilé, ale vlastně ne tak, jak by mohlo - zdálo se, že zabíjení zrovna tohohle vlka Smrtihlavka moc neschvaluje, takže i kdyby ho našli první, asi by jim to moc nepomohlo. Ale i tak. Měl se prokázat, najít nějakou vhodnou oběť, a mezitím tady volně pobíhal vraždící maniak a sabotoval jim to. Ačkoliv z toho byl rozmrzelý, Stín neřekl ani bů a snažil se tvářit jako suchá větev. Třeba vyposlechne ještě více zajímavého.

//loterie 39

Naštěstí to vypadalo, že tentokráte žádné námitky vzneseny nebudou. Ještě, aby ano. Místo skryté mezi stromy nebylo ničím luxusním, jako byly jeskyně, nicméně zas tak moc vymýšlet si nemohli. Stín neměl energii na hledání něčeho extra a Smrtihlavka pro změnu ani nevěděla, kde hledat začít, takže místečko v závětří bylo asi tím nejlepším, co si v tuto chvíli mohli přát. Když se vlčice uvelebila na zem, šedivák si rovněž lehl. Složil si hlavu na tlapy a přivřel oči. Vlastně jen podřimoval, očekával totiž, že dojde na další otázky. A došlo. "Hm... nejsem si jistý," broukl. "Na sever? Stejně myslím, že více půjde o náhodu... možná by bylo lepší někde vyčkávat?" Hádal, že to bude trvat nějakou dobu, než narazí na ideálního adepta. Nebyl si jistý nejlepším postupem. Neměl ve zvyku něco plánovat. Tohle pro něj bylo nezvyklé, nové. Doufal ale, že to bude stát alespoň za to, když už nic. Po chvíli vzdal boj se spánkem a se svým vyčerpaným tělem. Usnul.
Dlouho si ovšem spánku neužíval. Pach krve v čenichu a pocit cizí přítomnosti ho po nějaké chvíli zase probral. Procitl rychle a zvedl zrak, jen aby zahlédl povědomou tvář. Norox. Tvář se mu roztáhla do šklebu. "Ale... kohopak to kočka přinesla? Zdravím," pronesl rozjařeně. Rodinné setkání - no nebylo to skvělé? Přejel vlka pohledem. "Sluší ti to," poznamenal. Vypadalo to, jako by se drasticky rozhodl změnit image. Rudý přeliv? No, Stín se v módě nevyznal, ovšem dle jeho názoru mu celkem slušel. Jednoočák vypadal jako rekvizita z hororu, ale stříbrookého šediváka to moc z míry nevyvádělo. Spíš ho zajímalo, co dělal. Evidentně se porval. Teď bylo otázkou s kým nebo s čím. Stín zadoufal, že mu s Tasou nevyfoukl nějakou snadnou kořist... to by bylo nemilé. Třeba by se chtěl připojit k jejich lovecké výpravě? Nevypadal zrovna v ideální kondici, ale to Stín taky nebyl. Mohli být dokonalá trojka lovců - nemocný, raněný a zaostalý.

//loterie 38
//Středozemka

Smrtihlavka mírně protestovala proti jeho rozhodnutí nezkoumat původce pachu a vypadnout. Mohla to být vlčata, pravda. Taky se na chvíli zastavil, zavětřil, rozhlédl se. Neslyšel však nic. Neviděl nic. A měl z toho špatný pocit. "Nemyslím si," odvětil tedy pouze po chvíli, co tam tak stáli vedle sebe a naslouchali večernímu tichu a kvílení větru na otevřené pláni, který zvedal spršky sněhu. Planina byla obrovská a ti dva mohli být kdekoliv na ní. Stín... z nějakého důvodu nevěřil, že by bylo plodné plýtvat na to energií. Raději se rozhodl, že jim najde úkryt. Alespoň přibližně tušil kudy se vydat a tlapy ho tam s trochou štěstí nakonec zavedly.
Hájek, který v jarních měsících rozkvétá miliony třešňových květů, byl nyní uprostřed zimy o dost ponuřejší. Stromy podivných tvarů působily s orvaným listím o něco méně romanticky a o něco více jako zkroucené hnáty vypínající se k temné obloze. O estetiku zde nicméně nešlo. Šlo o tom, jak se větve i kmeny proplétaly do hotového stromového labyrintu. Stačilo se párkrát podsmýknout pod nízko rostoucí větví, párkrát - ve Stínově případě dosti ztěžka - překonat kmen rostoucí téměř vodorovně nad zemí a rozevřelo se před nimi místo jako stvořené na přečkání noci. Žádný velký luxus, ovšem stromy a jejich spletité větve tu vytvářely slušné závětří. Vypadalo to na klidný a přijatelně bezpečný kout. "Tady by to šlo, ne?" otázal se šedivák a s povytaženým obočím se obrátil na Smrtihlavku, zda opět vznese nějakou námitku, či bude protentokrát spokojena s tím, co pro ni našel. Sám si sedl na zadek zády ke kmenu jedné z třešní a neplánoval se nadále pohybovat, pokud vyloženě nebude muset.

//loterie 37
//Kopretinka

Ano. Nezjevoval se nikdo, v tom měla vlčice pravdu. Stín by byl radši, kdyby se pletla - a nejen proto, že by jí to mohl vmést do tváře. Kdyby se nějaká vhodná kořist objevila, mohli to už mít z krku... a on mohl ukojit svou zvědavost. Smrtihlavka slíbila, že mu poví všechno o jejím poslání a její rodině a Stína nevědomost začínala pomalu užírat. Touha všechno vyslídit a vyzvědět byla jeho největší metlou. "Lovci musí být trpěliví," zabručel pouze a soustředil se raději na cestu. Slunce dokončovalo svou cestu za obzor a až padne tma, už by byl rád někde schovaný.
Když ovšem vznesl návrh na hledání úkrytu, odpovědí se mu stalo nerudné zavrčení. Obrátil se na vlčici a pozvedl obočí. Co zase provedl? Pak zavrčela znova. Stín zavrtěl hlavou a bez komentáře kráčel dál přes pláň k hájku na druhé straně. Nakonec ale vlčice uznala, že by se úkryt hodil. Jen neví, kde ho hledat. "Já vím. Není to daleko." Teda jak ty můžeš mít nějaký poslání, to mi je teda záhadou. Zatím se mu zdálo, že se stěží dokáže postarat o sebe, když si nedokáže ani nalézt úkryt. Ne, že by zrovna on byl někým, kdo mohl druh za tohle kritizovat. Fakt, že se vůbec dožil dospělosti, byl svým způsobem malý zázrak. Asi to bylo tak, jak říkal Norox. Švábi přežijí všechno.
Za chůze stále větřil. Do čenichu se mu donesly pachy - ale opět byly dva. Opět vlk a vlčice. Stín se znechuceně zamračil. "Všichni se párujou," zamrmlal si pod vousy. Co na tom kdo vidí? Na druhou stranu, čím víc šťastných párečků, tím víc bezbranných vlčat pobíhajících po světě. Kdyby to bral z tohoto pohledu, pak budiž. Ale stejně. Nerad viděl bujet život a lásku, dělalo se mu z toho na nic.

//Třešňový háj