Gallirea - Příspěvky uživatele

Šmudla se mu celkem i zamlouvala, jak zjišťoval dle jejích reakcí. V některých ohledech s ním snad i souhlasila, což bylo celkem vzácné. Nepředstavoval si, že by se z nich měli stát nějací velcí přátelé - pravděpodobně se za chvíli rozloučí a on na ni pak zapomene, sotva mu sejde z očí - ale i tak to bylo svým způsobem zvláštní setkání.
"Nevidím důvod, proč bych neměl, obzvlášť pokud si o to samy říkají," opáčil a zaškubal ohonem. Hádal, že s tím, proč se někteří vlci nechtěli bít se slabšími, měla co dělat čest. Pro Stína to dost dobře mohlo být slovo v nějakém cizím jazyce. Navíc on sám byl slabý - a bral snad kvůli tomu na něj někdo ohledy? Ne. "Výhra, prohra, ono na tom zas tak moc nesejde," zabručel si spíš pro sebe. Snažila se ho k nějaké potyčce dotlačit? Dal by si říct, kdyby se víc snažila. Sledoval ji pozorně a čekal, jak se to bude dál vyvíjet. Nejspíš by stejně prohrál - většinou prohrával. Pro něj byl ale důležitý samotný boj, adrenalin proudící tělem, který ho na chvíli probudil. Proto často provokoval i ty, které nikdy nemohl pokořit a proto taky pořád vypadal, jako by ho někdo chtěl procpat skartovačkou.
"Vlků je zkrátka na světě už dostatek," podrbal se na krku a tiše při tom sykl. "Není potřeba pořád přidělávat další." Stínovi se ona představa šťastné rodinky - maminka, tatínek, spousta veselých vlčátek - kterou si tolik vlků idealizovalo, upřímně hnusila. Dobře věděl, že to, co na povrchu vypadá tak krásně a šťastně, může uvnitř být naprosto jiné. Co když jedno z těch dokonalých vlčátek není zase až tak dokonalé? Snadné. Prostě se ho zbavíte a předstíráte, že neexistuje. Stín cítil, jak se mu samovolně ježí hřbet. Rychle utlačil do pozadí nechtěné vzpomínky, násilně přibouchl dveře, kterými se snažily procpat ven. Nic takového.

Definice nudy a všednosti... Stín potřásl hlavou. "Jak smutné." On sám byl nudný. Ne snad, že by byl obyčejný - příliš takových absolutně mizerných a ztracených existencí, jako byl on, nepobíhalo, ale byl nudný, protože byl prázdný. Neměl žádné vášně, zájmy nebo záliby, přátele, cíle. Pouhé parodie na tyto věci. Mluvil o věcech, kterých by chtěl dosáhnout, ale vlastně sám netušil, co jsou. Páchat na světě chaos a roznášet špatnou náladu se mohlo nazvat cílem i zálibou, ovšem nebylo to nic skutečně naplňujícího. Nic, co by ho činilo zajímavým či zábavným společníkem. Svým způsobem byl dávno mrtvý. Zajímalo by ho, proč se nudná a všední cítí Šmudla. Nehodlal jí to vyvracet. "Většina vlků je nudná," pokrčil rameny. "I když si představují, že nejsou." Takoví byli nejhorší. Třeba Bělobřich. Nebo Deliven. Evelyn. I když, u ní těžko říct, jak na sebe vlastně nahlížela.
Mírně mu cukla tlama, když se zmínila o natrhávání zadku. "Všechno se dá zařídit," zabručel. Nebyl zrovna v kondici na boj, rána na krku ho pořád tupě bolela a svědila, ovšem kdyby na to došlo, dal by si říct. Jeho neutrální výraz ale sjel do znechuceného, když vlčice pronesla cosi o zakládání rodiny. "Ale fuj," odfrkl si. "K čemu zakládat rodinu? Komu to co přinese? Na světě je zbytečných otravných harantů už dost i tak."

Když se prohlásila za chytrou holku, Stín vycenil zažloutlý chrup v dalším zubatém úšklebku. "Nepochybně." Na místní poměry možná mohla být i chytrá. Rozhodně neměla v hlavě takovou bramboračku, jako třeba Smrtihlavka. Ovšem aby Stín uznal cizí inteligenci? To se asi těžko kdy stane. Obzvláště, když mu Šmudla zatím nepředvedla nic, čím by ji potvrdila. Prohlížela si ho, viděl, že zkoumá jeho jizvy, které se nijak nesnažil skrývat. Nestyděl se za ně, ačkoliv na ně nebyl ani hrdý. Prostě je měl. Patřily k němu, navěky do kůže vyryté připomínky životních lekcí, ze kterých si nic neodnesl - až na tu jednu. Tu první, kterou schytal na čenich, když ho vyháněli z domova. Tehdy se naposledy pokusil vzepřít osudu a zaplatil za to. Od té doby už nikdy nebyl jako dřív. Jako by dráp smečkového ochránce nerozčísl pouze jeho tvář, ale i cosi ležícího mnohem hlouběji.
Vlčici se to ovoce zase tak nezdálo. Stín pokrčil rameny. Prosím, však ať si dělá, co chce. Co se týkalo stravy, taky moc nefandil sladké chuti na jazyku, ovšem pokud šlo o ovoce imaginární... to by sklízel klidně celý den. "Záleží na tom, co to je?" přimhouřil oči. "Zkrátka něco. Něco, díky čemu uvnitř aspoň na chvíli cítíš proudit opravdový život," usmál se nepříliš příjemným způsobem. Jemu život v žilách rozhodně nerozproudilo konání dobrých skutků. "Existence je jinak strašlivě fádní, nebo snad ne?"

Hlásím se! :D

Ani nepředvídatelnost života nevyváděla vlčici příliš z poklidu. Zřejmě nepatřila mezi jedince, kteří měli neustálou touhu obracet osud na svou stranu a pak se nevyhnutelně hroutit, když to nešlo. To Stínovi popravdě přišlo dost chytré. Zdaleka nejrozumnější způsob, jak přistupovat k životu - prostě ho nechat, ať si dělá, co chce. Aspoň Stín to tak dělal, a jak to pro něj dobře fungovalo. Nebo... minimálně přijatelně.
Šmudla se vzápětí vytasila s úvahou hodnou filozofických myslitelů. "Geniální postřeh," utrousil Stín uštěpačně. "Na to jsi přišla úplně sama? To je obdivuhodné." Pochopitelně, že tu byli i vlci menší. Asi jako všude jinde na světě. Nevyloupávali se přece z forem, aby byli všichni stejní. I když by se tomu tady asi ani nedivil, čert ví, jestli v natolik magické zemi vůbec přicházela vlčata na svět normálním způsobem a nevyskakovala třeba z děr v zemi. Nebo je rodiče nestvořili kouzlem třeba z flusance a chomáče chlupů. To ještě moc nezkoumal. Vlčata a jejich tvorba nepatřily mezi něco, co by ho příliš zajímalo. "Sladké, sladké ovoce," opáčil a ani nelhal. Vetřel se snad ke klanu kanibalů, ne? Možná že jako ten nejposlednější ňouma, o kterého si Norox otíral tlapy a Tase byl akorát pro smích, ale i tak se to počítalo. "Nějaké uši jsou jen vedlejší oběť, pokud chceš něčeho dosáhnout," ušklíbl se. Sám pořádně nevěděl, co to bylo, čeho chtěl dosáhnout... ale to byla taky vedlější věc. Důležité bylo, kolik brajglu se nadělá po cestě. Cíl už se nějaký najde.

Seznam rozhovorů
Flynn: Našel jsi něco?
Rayster: Úplný houby.
Flynn: Tak ty tam nech. Houby já nerad.
_____________
Elisa: Awww, zlato, ty si byl do mě zabouchlej? To je trapný.
Arcanus: Jsme roky partneři...
Elisa: A co jako.
_____________
Smrt: A máš čím zaplatit, smrtelníku?
Rigel: Jo, jo. Ale jak mám vědět, že mě nepodvedeš ty? Půlku křišťálů teď, a půlku až s tou magií někoho zabiju.
_____________
Evelyn: Naše možnosti js-
Stín: Vražda, krádež, nebo zase vražda?
Evelyn: …. Proč si takovej.
_____________
Duncan: Co mi asi tak můžeš udělat? Zabít mě?
Norox: Přesně tak.
_____________
Alastor: *přikrývá tlapkami Siriovi oči* Hádej kdo!
Sirius: Buď Alastor nebo studené, kostnaté spáry smrti.
Alastor: Je to Alastor!
Sirius: Smrti, proč.
_____________
Norox: Jestli umře tak si ji zabírám, dokud je ještě teplá.
Styx: Mně nevadí ani za studena.
_____________
Kaya: Já jsem to neudělal/a!
Storm: Tak proč se usmíváš?
Kaya: Protože kdokoliv to udělal, je naprostej génius.
_____________
Launee: Pravda nebo úkol?
Therion: Pravda.
Launee: Kdy jsi naposledy jedl?
Therion: Úkol.
Launee: Jdi se najíst.
Therion: Tahle hra se mi nelíbí.
_____________
Sunstorm: Věřil/a jsem ti!
Shireen: A já za to snad můžu? To byla tvoje chyba.
_____________
Elisa: Měl jsi štěstí, Etneyi, na funkci to nebude mít vliv.
Etney: Jako na funkci pečovatele?
Elisa: ...
Elisa: Na tu už vůbec ne.
_____________
Lindasa: Žiješ?
Meinere: Ne, jsem mrtvej asi.
_____________
Styx: Takže jsem se ti celou dobu líbila?
Rez: To snad nebylo očividný?
Styx: Ne?
Rez: Směju se všem tvým vtipům.
Styx: To snad protože jsem vtipná?
Rez: ... Podívej, snažím se tě svést, *Styx*.
_____________
Makadi: Nemůžu uvěřit, že jsme spolu zamčený v místnosti.
Blueberry: *polyká klíč* ANI JÁ.
_____________
Tasa: Kde je tvůj alfa?
Bianca: No a kterého tak zhruba myslíš?
Tasa: Děláš si ze mě srandu nebo co?! Kde - je - tvůj - alfa?!
Bianca: No tos mi teda vážně pomohl.
_____________
Jaimie: Prosím! Jdi k Životovi, aby tě vyléčil.
Lorenzo: Promiň mi, nevšiml jsem si, že je to TVOJE bodná rána! HLEĎ SI SVÝHO.
_____________
Ilenia: Myslíš, že za tohle skončím v pekle?
Starling: Větší pohromu tam nezažijou...
_____________
Evelyn: Proboha, kde je tvoje heterosexualita?
Dipsi: Ále, potkala jsem Duncana.
Evelyn: To je hrozný. Ale vypadáš teda až moc teple.
Dipsi: Potkala jsem ho vedle Borůvky.

Seznam citací
1. „Ten papuchalk tam byl už když jsem přišel!“ - Etney
2. „Ještě jednou potkám šedého vlka a dostanu psotník.“ - Sionn
3. „Mám samý dobrý zprávy! Jenom se ti nebude ani jedna líbit!“ - Nori
4. „Zkuste se všichni prosím uklidnit a mít se navzájem rádi.“ - Arcanus
5. „Neboj se, v houbách se vyznám!“ - Evelyn
6. „Já? Jakože já? Vážně?! No tak to ti dík káááámo.“ - Flynn
7. „Mlsný jazýček to on by měl, to jo...“ - Sunstorm
8. „Slyšíte to?! (pomlka)Sýček! (vražedným hlasem)“ - Norox
9. „To je mi líto... A tohle už jíst nebudeš?“ - Tasa
10. „Mám moc maličké tlapičky a moc roztomilý kožíšek, abych kráčela v maharských močálech.“ - Dipsi
11. „Duncan je nejtupější stvoření. Ale ty k němu máš blízko.“ - Norox
12. „Z cizího štěstí mě bolí hlava.“ - Shireen
13. „Jestli kvůli tobě zemřeme, tak tě zabiju! I když budem mrtví!“ - Lia
14. „Změnil ses, už nejseš tak otravnej. Děsí mě to.“ - Evelyn
15. „Nezapomeň si pořádně vyčistit tlapku, protože až skončíme, bude to tvoje jediné poznávací znamení.“ - Lindasa
16. *too depressed* „Ach jo.“ - Therion
17. „Tolik děr pohromadě jsem už dlouho neviděl.“ - Rigel
18. „Dostanu bonusový body, když se budu tvářit, že mě to zajímá?“ - Cynthia
19. „Blechy na tebe!“ - Kaya
20. „Proč se tu sakra všichni mění v holubi?“ - Duncan
21. „Živote, dej mi trpělivost. Trpělivost povídám, protože jak mi dáš sílu, tak ho zabiju.“ - Elisa
22. „Máš jediný štěstí, že mám tak pochybný vkus.“ - Nori
23. „Skok z útesu nezní jako špatnej nápad.“ - Meinere
24. „Čuchám čuchám deprese?“ - Jenna
25. „Prach, už zase. Do pekelný vohrady...“ - Shireen
26. „Sluníčko svítí, ptáčci zpívají, vlci se perou... jo, dneska bude krásnej den.“ - Tasa
27. „Durewix, krucifix.“ *sighs* - Lia
28. „Když zavřu oči, nikdo mě neuvidí!“ - Flynn
29. „Připadáš mi nějak povědomý, už jsem ti někdy vyhrožoval/a?“ - Kaya
30. „Šuk sem, šuk tam... Teda šup sem, šup tam.“ - Nori
31. „Mít partnera přece neni pohlavní choroba.“ - Duncan
32. „Jsou jen dvě věci, kterým se nejde vyhnout smrt a borůvkový zápach z Borůvky.“ - Rowena
33. „Bojím se jen dvou věcí. Smrti a Elisy.“ - Tesai
34. „Budu předstírat, že jsem to neviděla. Nori, pojď, jdeme od těchhle exotů radši pryč.“ - Baghý
35. „Jen přes tvojí mrtvolu, říkáš? No když jinak nedáš~.“ - Kaya
36. „To chce mít pořádnou tlamu!“ - Norox
37. „Vobčůrávat les každý měsíc, a kdo mi za to jako zaplatí? Potřebuji kameny, abych podplatil Smrt.“ - Meinere
38. „Jmenuji se Flundra a vůbec mě nezajímáš!“ - Nym
39. „Jasně, že peklo existuje. Vítej v rodině!“ - Sirius
40. „Když budeš pod tím balvanem dřepět dost dlouho, někdo přijde a pociká tě jako součást smečkového území.“ - Elisa
41. „Asgaar není hvozd, je to životní styl.“ - Etney
42. „Hmmm, sice nemáš hnědý kožich, ale tolerovat tě budu.“ - Lindasa
43. „Nevíte prosím někdo, kde je moje vůle žít? Musela se po cestě asi ztratit.“ - Wizku
44. „Je tu tolik vlčat, že by to ani Styx nevymítila.“ - Izar
45. „Hele, nebere Život náhodou marušku? Jen, že je tak moc "háááj", chápeš.“ - Lennie
46. „V Sarumenu chcípnul pes.“ - Jenna
47. „Dneska berou!“ - Kessel
48. „Čím víc mi v tom bráníš, tím větší na to mám chuť.“ - Lia
49. „Ten *doplňvlka* je ale tak super chalán, mám ho fakt rád! Rozdává radost všude kolem sebe a nejen ve smečce, ale i mimo ni. Například teď – teď tu byl, odešel a já jsem tak rád že konečně odešel :)).“ -
50. „Málem mě zabili a ty mi na to řekneš tohle? Přísahám bohu, Flynne!“ - Heather
51. „Nemám rád/a vlčata. Jsou zákeřný.“ - Meinere
52. „Na vlčata nemůžu říct jedno zlý slovo! :))....... To by nestačilo.“ - Elisa
53. „Jako rohožka posloužíš suprově.“ - Styx
54. „Do propadliny nejdu, nejsem ještě takový propadák.“ - Sionn
55. „Láska? Fuuuuuuj!“ - Shireen
56. „Nejsem ornitolog, ale tolik ptáků jsem pohromadě už dlouho neviděl.“ - Nori
57. „Říkal tu někdo "vlčata"?“ - Sunstorm
58. „Na jednu stranu doufám, že shoříš v pekle. Na druhou stranu se tam s tebou potom nechci potkat.“ - Kaya

Vypadalo to, že zrovna moc nevěřila tomu, že je pořád čeho se bát. Ovšem bylo to tak, nebo snad ne? Kdyby chtěl, dokázal by si Stín vymyslet katastrofických scénářů, které by mohly potencionálně vypuknout v příští vteřině, tolik, až by se v nich oba utopili. Jenže zas tak moc se mu nechtělo. On se ostatně nebál prakticky ničeho - což by mohla být výhoda, kdyby šlo o odvahu a ne o totální apatii k vlastnímu životu. Stačilo se na něj podívat. Což Šmudla činila. Prohlížela si ho jako nějaký zvláštní exemplář hmyzu. "Vždy," opáčil a posadil se. "Stát se přece může cokoliv. Kdykoliv. Život je tak nepředvídatelný," povzdechl si melodramaticky a mlaskl, jako by ho tato skutečnost velice tížila. I když nezaujatý pohled v jeho očích prozrazoval, jaká je skutečnost. Nebyl zrovna nadaný herec. Neuměl to prodat.
Jako každý, kdo měl pár zdravých očí, i tato vlčice zcela jasně viděla, že Stín není žádný kulturista. Působil, jako by ho mohl převrhnout silnější poryv větru a ač v něm vězel tužší kořínek, než se mohlo zdát... no, pro většinu vlků prostě nebyl tak nebezpečný, jak by si přál. Zatím. Jen počkej a uvidíš. "Já možná ne," připustil. "Ale to neznamená, že tu nejsou jiní. Větší." Olízl si čenich a přimhouřil oči. Z vlčice naproti němu vyzařoval klid. Přesto nepůsobila tak nudně jako Bělobřich, aspoň na první pohled. I když, to nebylo nic těžkého. I balvan u cesty by to pravděpodobně dokázal. Ušklíbl se při její poznámce. "Těžko bych mohl rozdávat bezchybné životní rady, kdybych sám neměl zkušenosti," pronesl. "Někdo ten těžký průzkum dělat musí," odfrkl si. Průzkum, jistě. To, co prováděl, byl určitě průzkum a ne velice komplikovaný, velice dlouhodobý pokus o nesmírně pomalou formu sebevraždy.

Zdálo se mu, že při zvuku jeho hlasu vlčice na chvíli ztuhla. Byl to jen mžik. Stínovi se ale líbila myšlenka, že ji snad vylekal, takže tuhle nepodloženou domněnku okamžitě ve své hlavě přijal za pravdu. Polekal ji, což značilo, že s ní bude určitě větší zábava než s Bělobřichem! Možná. Snad. Hned vzápětí se zasmála a obrátila se k němu. "Vždycky je čeho se bát," opáčil a rozhlédl se po okolí, jako by snad čekal, že se z nejbližšího křoví vynoří rozzuřený grizzly. Nic se ale nevynořilo, dokonce ani zlověstný závan větru se kolem neprohnal, tudíž jeho prohlášení postrádalo dramatičnost, kterou by mu rád vetknul. Příroda mu zkrátka nepomáhala, takže si musel vystačit zase sám. Tak jako vždycky. "Třeba velkého zlého vlka. Toho se snad bojí všechny slečny," ušklíbl se a seskočil z kamene na zem vedle ní, třebaže mu přitom ujelo tiché bolestné syknutí. Jeho ráně se otřesy moc nezamlouvaly. "A že jich v těchhle krajích je," pokračoval. Když se nad tím zamyslel, asi jediný, koho znal, kdo by do toho popisu seděl, byl Norox. Pokud nechtěl považovat za velkého zlého vlka sebe. Jenže on nebyl ani velký - možná vysoký, ale jinak samá kost a šlacha - ani by se neoznačil za zlého. Možná podlého, odporného a prohnilého, ale zlý? Ha. Zase nepřehánějmě. Nicméně by se neurazil, kdyby si tady Šmudla myslela, že hovoří o sobě. "Na žádného jsi ještě nenarazila? To je tedy klika. Je lepší mít se... na pozoru," dodal a poslední dvě slova pronesl polohlasně, téměř důvěrně, naklánějíc se blíž k vlčici, která měla tedy jedinečnou příležitost okusit odér Stínova dechu.

//Midiam

Nechal toho nudného, nudného patrona za zády. Jaká to nezajímavá, ubohá existence. Nenechal se vyplašit, nenechal se vytočit... jakápak to je zábava? Aspoň trochu se snažit mohl. Stín hledal rozptýlení mysli, ale místo toho našel toho nejméně zajímavého tvora, který asi kraj gallirejský obýval. To byl teda pech. Vydal se radši podél řeky kamsi dál. Hladina vody stoupla, ale šedý se tím nenechal vyvést z míry. Prostě šel dál od břehu. Žádný problém. Víc než jarní obleva ho momentálně zaměstnávala rána, kterou měl na krku. Začínala ho příšerně svědit. Nejspíš by tomu dokázal aspoň částečně předejít, kdyby byl ochoten si omýt ulepenou srst od krve - a taky by pak rozhodně vypadal míň nechutně, ale jak už bylo mnohokrát ujasněno, Stín neměl koupele rád a za tím si tvrdohlavě stál.
Byl tedy značně rozmrzelý, když dorazil k vodopádům. Byly o dost méně impozantní, než ty které ležely dále na západ, ale vodopády to nepochybně byly. Stín sklonil hlavu, aby zahnal žízeň trochou ledové vody. Pár kapek mu přitom přistálo v zátylku. Znechuceně se otřásl - voda byla studená a připomínala mu tu nedobrovolnou zimní koupel. Vlastně jako by se tu vznášel pach Děvenky. Možná ji vyvolal tím, jak si na ni vzpomněl... nikde v okolí ji však neviděl. Spatřil ale záblesk bílého kožichu o kus dál. Bez váhání vykročil tím směrem, vyškrábal se na balvan, aby lépe viděl, kdo to tu stojí. Nevěděl, co čekal. Byla to prostě vlčice. Umatlaně bílá s modrýma očima. Nic zvláštního ve Stínových očích, aspoň prozatím. "Slečna se toulá sama nebezpečnými končinami?" zabručel, aby upoutal její pozornost. Pokud věděl, tyhle končiny byly stejně ke zvracení bezpečné, jako všechny ostatní tady. Čest výjimkám. Podrbal se na krku, tiše přitom syknul když zavadil o bolavé místo, z kožichu se mu sesypala sprška vloček zaschlé krve. "A vůbec se nebojí?"

Stín si okatě zívl. Tenhle vlk byl nudnej. Nudnější než balvany v řece, jejíž koryto bylo stále plnější a plnější. Vypadala nyní vlastně už dost nebezpečně. Stín nezaujatě pozoroval, jak se hladina pomalu zvedá a jak se voda přibližuje k nim. Prozatím to bylo dost pozvolné, než aby to v něm vzbuzovalo obavy. "Chápu, chápu, chápu," zamrmlal otráveně a kopl oblázek do proudu, který ho okamžitě strhl. Kdyby tam tak ten vlk chtěl spadnout, to by byla aspoň zábava. Ale vypadalo to, že Bělobřich neplánuje nikam padat, pohybovat se a už vůbec ne něco Stínovi sdělovat.
"Já prostě rád věci vím," objasnil Stín a poškubával špičkou ocasu. "Na tom je snad něco špatného? Není třeba být empatické sluníčko, fujtajbl, abych měl právo být zvědavý." Vlk ho opravdu odhadl celkem správně, ale to nebyl žádný těžký úkol. Stín se nikterak nesnažil skrývat svou nehezkou podstatu. "Ale třeba bych pochopení měl, co ty víš? Ani já to nevím, když nemám ponětí, co si to tak důkladně střežíš," doplnil, ale nedělal si sebemenší iluze, že by mu Bělobřichý něco řekl. Vypadalo to, že je příliš tvrdohlavý, než aby povolil a Stína už nebavilo jít hlavou proti zdi. Podrbal se tedy za uchem, sykl přitom bolestí, protože si nešikovně pohnul raněným krkem, a vstal. "Tak se tu utápěj ve svém nitru, ty hluboký mysliteli," prohodil koutkem tlamy a vykročil pryč. "Já si najdu lepší zábavu."

//Kaskády

"Tak to ses náhodou celkem strefil," odfrkl si Stín, když Bělobřich velice inteligentně poznamenal, že dobrá vůle je vlkovi jistě cizí. Na to jeden nemusel být zrovna génius, aby to pochopil. Stín se nikdy neobtěžoval s nezištnou pomocí druhým. Neměl proč. Co by mu to přineslo? Snad dobrý pocit? Ale prosím vás. Byl prostě nastavený jinak - proto asi taky nikdy nepochopil, že někteří vlci z toho ten dobrý pocit skutečně mají. Či že se dokonce cítí špatně, když sledují někoho v nesnázích, kdo by potřeboval jejich pomoc. Stín v takových chvílích spíš fascinovaně pozoroval, než aby se snažil podat pomocnou tlapu. To už by od něj vyžadovalo aspoň špetičku empatie a to bylo něco, o co byl dávno připraven.
"Hmm." Bělobřich nebyl ochoten mu cokoliv říct. "Není s tebou zrovna zábava, co?" zabručel. Zrovna on měl co říkat. Taky nebyl žádná veselá kopa. V zábavě byl stejně tak neschopný, jako ve většině ostatních aspektů normálního vlčího života. Přesto doufal, že se s Bělobřichem zabaví, třeba se aspoň pokochá nad jeho stupidními problémky - ale vypadalo to, že z něj nevyrazí nic rozumného. "Ach. Někomu jinému, ha? Rozumím. Někomu hezčímu a milejšímu. Proč by oni měli s tvým, hm, tajemstvím, nakládat lépe než já?" Ani ho to vlastně tak moc nezajímalo. Jen prostě rád věděl. Byl pro své dobro až příliš zvědavý.

Že by Bělobřicha začínalo Stínovo chování žrát? Rozhodně to tak vypadalo. Ale k šedivákově zklamání se vlk nevytočil a nezačal se vztekat. Škoda, na nějaké divadlo by se rád podíval, ale tenhleten zrovna vypadal jako moc vyrovnaný jedinec, než aby se k něčemu takovému snížil. "Dobrá vůle," zopakoval Stín, jako by ta slova byla v cizím jazyce. "Dobrá vůle tě dostane leda tak pekel. A nebo tady na kraj řeky, co tak lákavě šeptá, že?" Nebyl úplně přesvědčen, že se sem vlk šel vážně utopit, ale plácat nesmysly o tom mohl. To nebylo přece nic zakázaného, ne? Nenapadlo ho ani, že by tenhle třeba nikdy ten šepot řeky neslyšel. Nebo ten, co přichází z propastí. Zkrátka a dobře... občas zapomínal, že druzí vlci třeba nejsou úplně labilní a mají životy, které mají nějaký smysl, jiný, než neustálé balancování na hraně života a smrti a žonglování s vlastním osudem.
Bělobřichý nebyl úplně sdílný, co se týkalo důvodů jeho evidentního vydeptání. Není s ním žádná sranda, pomyslel si Stín lehce dotčeně. To ho nemohl aspoň pobavit, když už se mu tak vehementně snažil pomoct? "Ale to se pleteš, já bych to rád rozebíral," pronesl a olízl si čenich. Pomohlo by mu pozapomenout na vlastní bolest, kdyby se mohl vysmát utrpení někoho druhého. "K čemu si budeš schraňovat tajemství pro sebe?" vemlouval se jako úlisný had. "Chceš si je snad vzít s sebou do hrobu?"

Stín si víceméně nevšímal Bělobřichových gest, kterými se ho snad snažil ujistit o tom, že by mu rybu neukradl. Nehodlal to riskovat. Sám si rybu "ulovil" a prát se o ni momentálně nemohl, nehledě už vůbec na Stínovu až dětinskou lakomost. Zkrátka a dobře, to, co sežere, mu už nikdo nevezme. Cizinec se hned vzápětí začal zajímat o Stínovo blaho - což bylo sice naprosto dojemné, ale rozhodně se to nesetkalo s odezvou, jakou by si asi přál. Šedý na laskavost či obyčejnou slušnost prostě neměl ve zvyku reagovat stejným způsobem. Ba naopak, čím víc po dobrém jste na něj šli, tím horší se zdálo být jeho chování.
"Není pěkná? Nelíbí se ti snad? Já si myslím, že to byla moc dobrá rána. Kdyby se povedlo mě takovou udělat, byl bych na ni rozhodně hrdý," ušklíbl se. "A určitě z ní taky bude krásná jizva do sbírky," dodal. Viděl, že se vlkovi moc nelíbí, když rozkřupává rybí lebku, což mu jen dávalo další důvody v tom pokračovat. "Ovšem pomoc nepotřebuji. Ani dobrou radu," zabručel, když začal Bělobřich dělat chytrého. Umývat se? A vodou? Fuj. Stín se koupání pokud možno vyhýbal jako čert kříži. Spoléhal na to, že si jeho tělo prostě nějak poradí. A když ne... tak ne. "Radši mi řekni. Co vede vlka jako ty," přejel ho pohledem od hlavy až k patě s nečitelným výrazem, "k tomu sedět u řeky jako vtělení božího neštěstí? Že ty ses šel utopit?" ušklíbl se Stín a čekal, co z vlka vyleze. Odněkud poblíž k němu zavál povědomý pach, ale Stín Noroxe prozatím ignoroval. Měl tu jinou zábavu.

Stín, jakmile zjistil, že je rovněž sledován, se rozhodl, že nemá cenu riskovat a raději rybu začal doopravdy jíst, než aby ji jen pitval. Ostatní tedy obvykle z nějakého důvodu neměli nejmenší zájem krást to, co on jedl, ale pud ochránit si vlastní "kořist" byl silnější, než logika. Zhltal rybu tak rychle, jak to šlo a když se k němu Bělobřich přiblížil, už z ní zbývala jen hlava, která Stínovi nedopatřením upadla na zem. Položil na ni tlapu a pohlédl do zlatých očí příchozího. Zvědavý. Zvědavost zabila kočku, pomyslel si šedivák - i když on by momentálně nezabil asi nic ani nikoho, tudíž se cizinec příliš nemusel obávat, že by přišel k úrazu.
Stín nic neříkal, čekal, co z vlka vypadne. Marně se těšil, že to bude něco zajímavého - místo toho se mu dostalo naprosto obyčejné otázky, kterou slyšel už stokrát a obvykle ji pronášeli ti podivíni, jejichž cílem bylo pomáhat svým bližním a podobné blbosti. "Definuj 'v pořádku'," řekl tedy místo odpovědi a přitlačil tlapou na rybí hlavu, až tiše zapraskala. "Pokud myslíš v pořádku jako 'neupadneš do komatu v příštích pár hodinách', pak - děkuji za optání, nikdy mi nebylo líp." Křup. Z nějakého důvodu přišel Stínovi zvuk praskající lebky velmi uspokojivý. "Pokud myslíš v pořádku ve smyslu 'nemáš na krku díru jako měsíční kráter', pak bohužel musím odpovědět záporně." Křup. Křup. "A pokud myslíš duševně v pořádku, pak ses, drahý příteli, musel sám někde prašit do hlavy," zazubil se zubatě. Pak konečně přestal mršit zbytek ryby na zemi, vzal ho do tlamy a brzy v něm zmizel i poslední kousek smradlavého úlovku.