Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//Oooo děkuji moc za povýšení, to si snad ani nezasloužím A gratuluji Lilith a Rolandovi k funkcím! :3
A děkuji za osudovku! Byla moc fajn aspoň jsem se mohla myšlenkama zase vrátit do tepla na Zanzibar :D, jen škoda že mi pak do toho posledního týdne vlezl lyžák :c Ale odměna je úplně parádní! Moc děkuji!

Na konstatování zrzavého jsem se ušklíbl. "Tss, spíš možná tak ty! Já umím běhat i v lese ryche!" řekl jsem s lehkým smíchem provokativně. Vydýchávali jsme a přemýšleli co dál. Mě napadlo jít konečně prozkoumat prales a zrzek vůbec nevypadal proti. "Tvoji výhru? Jakou tvoji výhru? Já nic takového neviděl," odvětil jsem opět provokativně. Ano, takhle vypadá samozřejmě každá slovní přestřelka dvou všech úplně normálních skoro dospělých vlků a opovažte se říct že ne. Ihned na to se ale zrzek otočil na patě a rozběhl se k lesu. " Hej! Počky to není fér!" zavolal jsem na něj a v mžiku vytřelil za ním do hustého zeleného pralesa. V lehkém, váhavém poklusu jsme se oba ocitli v úplně jiném světě. Vylo tam taktéž vedro, ale ne tak velké jelikož jsme byli hezky pod stromy ve stínu. Bylo tam ale za to však strašné vlhko. Můj kožíšek byl po chvilce už lehce orosený. Na poznámku svého společníka jsem lehce přikývl. "To jo," řekl jsem. Bylo to tam úplně úžasné! Porost byl bujný a krásně zelený. Stromy i keře tam vypadali úplně jinak než v Sarumenu. Hodně stromů mělu tlusté a hodně vysoké kmeny pokryté mechem s vyčnívajícími kořeny až nad zem a tvořící tak něco jako "brány". Byl jsem z těch výjevů úplně nadšený. Byka to nádhera...

Díky za akci, snad se příští rok více posnažím xD
Sama jsem překvapená že jsem s 2 lístkama něco vůbec vyhrála (čti: má velkou radost :3)

Poprosím tedy o 2 hvězdy do magie a to ke Coffee do myšlenek

Děkuji moc a gratuluji všem ostatním!

přidáno

Bylo úplně skvělý běžet tryskem po pláži. Cítil jsem jak mi mokrý písek společně s vodou stříká od tlapek a lepí se mi na břicho. Moje srst byla úplně zvlhlá, ale to mi vůbec nevadilo. Koutkem oka jsem pomrkával po zrzkovi. Nikdo se nevzdával. Ani jeden neměl v plánu toho druhého nechat jen tak vyhrát. Byl jsem nadšený. Cílová palma byla již pár metrů od nás protáhl jsem své kroky co nejvíce to šlo a připleskl uši k hlavě. Byl jsem do cílové rovinky rozhodnutý dát všechno. Z toho nadšení mi zajiskřilo v kožichu. Jakoby mi v běm proběhl elektrycký výboj, nebo mě obalil nějaký blesk. Bylo to ale jen asi na dvě setiny a já sám si ničeho nevšiml. Nico ale mohl pocítit, že se mu srst lehce na chcíli rozčepířila. Proťali jsme pomyslnou cílovou oásku a ještě několik metrů brzdili. Když jsme zastavili, zadýchaně jsem vyplázl jazyk. "Já vím!" zazubil jsem se. "Ty jseš ale taky oěkně rychlej tyjo!" dodal jsem obdivně. "Ha! Dobrej vtip! Ale ani náhodou," oponoval jsem s úsměvem a nadzvel obočí. Zamál jsem. hravě ocasem. "A na oslavu mojí výhry vyrazíme do pralesa!" řekl jsem a vyplázl na něj trochu jazyk při zdůraznění "mojí". Poskočil jsem vzrušeně směrem k hustému porostu a mrkl na Zrzka jestli souhlasí.

Líbilo se mi tady, opravdu moc. Nevěděl jsem sice pořádně kde teď vůbec jsme, ale nebyl jsem si jistý, jestli je to stále území Gallirei. Hlavně, tam ještě před chvílí Byla zima a sníh pomalu tál. Je ale taky pravda, že krom toho jsem stál doslova před pár sekundama ještě na poušti ve žhavém písku, takže vlastně těžko říct. Každopádně prozatím jsme byli zachráněni před studenou břečkou a mohli si užívat tohodle luxusu.
Zrzek mou výzvu přijal a já s překvapením zjistil že si i pamatuje mé jméno. Uh, budeš mi pak muset osvěžit paměť kámo... Pomyslel jsem si a trochu se szastyděl. Na to ale zeptat se ho ihned nebyl čas, protože vlček vmžiku vyrazil. Vystřelil jsem za ihned za ním a po pár skocích srovnal krok. Vytlačil mou dráhu trochu více do vody, což mi ale nevadilo. Bylo vlastně úplně skvělé, když jsem cítil jak mi voda stříká od tlapek, které dělají otisky do mokrého písku. Závod byl v celku vyrovnaný, i tak jsem byl ale vyšší než zrzavý a mé nohy byli delší. Přifdával jsem tedy a prodlužoval kroky. Byl to absolutně skvělý pocit. Ten teplý výtr v srsti a přitom příjemné teplo. Navíc to vypadalo, že tento závod mám vyhraný.

19.2. - 2. lístek - Star

//Loterie 2

//Poušť Arrarat

Všichni postupně vyslovovali své představi a kolem nás se začalo tvořit cosi podivného, což byl zjevně portál. Potěšilo mě že i zrzavéme se zamlouval můj nápad. Zavrtěl jsem ocasem. "Bude to zábava!" přikývl jsem ještě.
Najednou se naše okolí opět změnilo. Opět jsme ale zase zkončili na písku. Tento byl ale o dost jemnější než ten na poušti a rozhodně tolik nepálil. Byli jsme tu všuchni, nikdo se nám po cestě neztratil, cožbyla dobrá zpráva, řekl bych. Ve vzduchu byla cítit sůl a vlhko. Rozhlédl jsem se. Bylo tady opravdu teplo jako v létě. My jsme stáli na pláži a před námi bylo obrovské moře. Za námi byl prales ve který jsem doufal já. "Paráda," přikývl jsem nadšeně vydře. Která se ale kupodivu ihned spakovala a šla si lehnout na slunko. Pohlédl jsem na zrzka, který byl zhruba v mém věku a zatím jsem se s ním tu bavil nejvíce. "Jo, myslím že je," odpověděl jsem na jeho otázku a zajiskřilo mi v očích. "Hele a co kdyby jsme se nejdřív proběhli po pláži po okraji vody?!" navrhl jsem na jeho slova. Vypadalo to totiž děsně lákavně. Poskočil jsem v písku. "Tak co, dáme závod, kdo bude dřív tam u té palmy!" navrhl jsem a zahýbal obočím nahoru a dolů. Byl jsem strašně rád že jsme pryč z té zimy a konečně mě zase sluníčko hřeje do zad přes srst. Můžu se namočit a nebude mi zima. Prostě jako by jsme zde měli léto! Už jen takhle to znělo skvěle. Obvzláště když jsem skoro polovinu loňského léta ztrávil ve sněhu skoro umrznutej na nějaký hoře... Tohle byl oproti tomu úplně splněný sen.

//Přidávám přechod -) Papouščí ostrov

Lístky za posty:

11.2. - 1. lístek = Star
po sem přidáno

//Loterie 1
//Mlhou z Mýtiny

Zahalila nás najednou tak hustá mlha, že jsem si neviděl ani na čenich. Když se mlha konečně začala rozplývat, došlo mi, že místo sněhu mám najendou pod tlapkami písek. Kupodivu docela teplý písek. Mlha zmizela úplně mi najednou stáli místo mlhavé mýtiny na poušti. Překvapeně jsem zamrkal. Všiml jsem si taky, že krom zrzka tu byl ještě Nickolas, kterého jsem podtkak pod horami u studánky a teta Wolfgenie. Než jsem se ale stihl řádně vzpamatovat, všiml si mě Nick. Podíval jsem se na něj a zavrtěl ocasem. Byl jsem rád že si mě taky pamatoval. "Jé, ahoj Nicku!" pozdravil jsem jej na oplátku. "Já přišel teprve teď před chvilinkou a taky jsem tě neviděl. Ani Wolfi," řekl jsem a kývl Wolfgenii na pozdrav. Zrzavý mi rychle zhrnul, co jim mezitím vydra řekla. Přikývl jsem, potom už začala mluvit i vydra,když si všimla kde jsme. Naklonil jsem hlavu na stranu a pozorně poslouchal její instrukce. Kam bych chtěl na dovolenou? Zeptal jsem se sám sebe. Vydra a zrzavý mezitím začali s představováním. "Já bych šel někam, kde je tedy opravdu krásně teplo a místo na koupání. Mohl by tam ale být i nějaký prales a jeskyně, které by jsme mohli proskoumávat," řekl jsem, po tom co jsem se zamyslel. Jo, to bylo ono. Odpočinek, ale i dobrodružství. Přesně to by bylo skvělé. Pomylsel jsem si ještě. Nejvíce jsem ale toužil po tom teplu. Teplo jsem si přál již od chvíle, co jsem se oběvil na té hoře s Maeve. Tady sice teplo bylo, jenže bylo až moc prudké a nebylo kde se schovat. Pozvedla jsem jednu packu po druhé, už mě začínaly trochu pálit. "A bylo by fajn, kdyby tam ten písek nepálil, jen příjemně hřál!" dodal jsem ještě.

//Teneabre (přes Sarumen)

Po chvíli zmateného poklusu v lese a kličkování mezi stromy jsem zaslechl povědoné naštvané pištění. Zastříhal jsem překvapeně ušima. Naše mluvící vydra! došlo mi. Ihned jsem zamířil na Mýtinu, nebo spíše směrem kterým jsem doufal že je. Můj sluch a orientační smysl mě naští nezklamali a tak jsem brzy stanul na loučce. Zaznamenal jsem hlasy a povědomé pachy. Vydal jsem se za nimi a po pár sekundách již opravdu málem vrazil do zrzavého kožichu. "Co se tu děje?" zeptal jsem se a zmateně se podíval na vlčka. Chvilku jsem si myslel že je to Danie, se kterou jsem se letmo potkal, když jsme byly vlčata, pak mi ale došlo že tohle je samec. Zapátral jsem rychle v paměti. Měla vlastně tuším bratra! Vzpoměl jsem si najednou. Pamatoval jsem si je, i když jsme se setkali opravdu jen letmo, byli to jedí dva vlci s tak zrzavím kožichem, které jsem kdy potkal. Až pak mi došlo že i přímo před ním stojí naše spešl vydra a něco horečně vysvětluje. Říkala něco o dovolené? Naklonil jsem hlavu na stranu, v tom nás ale obalila mlha úplně. "Co to sakra..."

//Poušť

Chvilku jsme si s Night povídali. V tom jsem si ale všiml něčeho podivného. Les mé smečky, kam jsem měl namířeno byl celý zahalen hustou mlhou. Vytřeštil jsem oči. "Já-Já-něco se děje, musím jít Night! Pak si tě najdu, přísagám!" vyklopil jsem ze sebe své čerstvě naletené sestře. Otřel jsem se jí rychle o krk a pak vystartoval směrem k lesu. Do teď jsem tak strašně moc nespěchal a vždy se s někým zakecal, nyní mě ale vedli mé ochranářské, smečkové pudy. S vyvalenýma očima jsem se snažil běžet co nejrychleji. Cesta mi ubíhala rychle, díky mým dlouhým nohám. Po chvíli jsem již zaplul do lesa a málem to napálil hned do lrvního stromu. Mlha byla totiž tak hustá, že jsem byl rád že dohlýdnu na špičku svýho čenichu. Ulevilo se mi ale, když jsem se ubezpečil že je to opravdu mlha a ne dým z požáru.

//Mýtina (přes Sarumen)

//Gratuluji fretkám a povýšeným! ❤️ Na Osudovku se určitě dostavím :D

Night sea byla opravdu šťastná že mě vidí a já byl taky moc šťastný že vidím ji. I ona vyvinula kmit ocasu na rychlost vrtule vrtulníku a já to měl dost podobně. Sotva jsem se postavil, dostal jsem se zase zpět pod sestřinou váhou na zem. V očích mi nadšeně jiskřilo. "Au!" řekl jsem lehce se smíchem, když mě lehce kousla do ucha. "Pozor, už máš silný zkus!" zasmál jsem se a šplíchl na ni tlapkou sníh. Byl jsem tak nadšený a plný emocí. Já si toho nevšiml, ale Night se trochu zamotala hlava a měla na pár vteřin pocit, že místo toho aby stála, leží na zemi. Po prvé se ve mne projevila magie Halucinací, o které já ale zatím absolutně neměl tušení. Měl jsem za to, že mi Smrt dala jen Elektřinu, která se mi zatím neprojevila. Vymanil jsem se z pod Night a sedl si. "Tak jsem to nemyslel. Jak, jak to že jsi vůbec tady? V této zemi? Jak to, že nejsi s mámou a tátou a Venusem?" zeptal sem se. "A počkat, ty znáš te- Wolfgenii a Marion?! Ty znám taky! Jsou to vlčice z mé nové smečky! Wolfgenie je strašně skvělá naše lovkyně! Už jsem s ní mohl lovit a ulovili jsme srnu!" vychrlil jsem nadšeně. "Počkej, ty teďka taky patříš k nám do Sarumenské smečky? Už si se stihla potkat s Amis?" zeptal jsem se překvapeně a nají další otázku tak trochu zapomněl.

11. Do postu zakomponovat slova ladovská zima, bim bam, bílá nostalgie

Nějakou chvíli jsem Bleska honil. Samozřejmě, že cválající Pegas s náskokem se lovil těžko, takže Blesk po chvilce zpomalil. „Mám tě!“ výskl jsem a skočil před koně. On se vzepřel na zadních a zařehtal. „Fajn, fajn. Jsem polapen! Ale hele, upíre! Kam ti zmizeli tesáky?“ zasmál se. Zasmál jsem se taky. „Musel jsem je nechat vypadnout. Strašně studili.“ řekl jsem. "V tom případě jsem ale v bezpečí a nemusím už nadále utíkat!“ řekl Blesk. Já si ale mezitím vytvořil sněhovou hromádku a vystřelil po něm sněhovou bombu. „Já myslím, že bys měl utíkat i tak!“ řekl jsem a vypálil po něm další hromádku. Byla to pro mě taková bílá nostalgie na chvíli sněhových radovánek ve vidřiné mysli. Kůň uskakoval ale pak si tak nahrabal hromádku a ocasem ji vystřelil po mne. Strefil mne přímo do obličeje.
„Hej!“
„Něco mi říká, že utíkat bys měl ty!“ zařehtal a připravoval si další munici. Já popoběhl za strom a udělal si svou. Po chvíli nás již koulování omrzelo. „Může se ještě na chvíli projet?“ zeptal jsem se prosebně. „Jasně!“ Přikývl a snížil hlavu. Opět jsem mu vyskočil na záda. „Podívej, mohli bychom si třeba zkusit skočit tamten strom,“ řekl jsem a poukázal na místo tlapkou. Pevně jsem objal Bleska kolem krku. Ten se vesele vzepřel a rozcválal se vstříc „překážce“. Když vyskočil do vzduchu přenesl jsem váhu více dopředu a nadzvedl zadek abych mu nadlehčil. Když potom dopadl zase jsem se vrátil na své místo. „To bylo skvělý!“ řekl jsem. „Jo! Moc ti to jde!“ přikývl Blesk. Zazubil jsem se. „Co kdyby jsme -“ svůj návrh jsem ale nedopověděl, protože se najednou všude kolem začalo rozléhat mé jméno. „Myslím že už bys měl jít. Někdo tě volá.“ řekl lehce posmutněle Blesk a zastavil se, abych mohl seskočit. Poslušně jsem tak učinil. „Teď už víš jak mne najít! Brzy se zase uvidíme!“ řekl a strčil mi hlavou do ramene. „Počkej, ještě ne!“ vyhrkl jsem. „Neboj, zase se brzy uvidíme. Já s tím nic nenadělám. Začínáš se vracet,“ řekl a pousmál se. „Tak jo, měj se zatím,“ řekl jsem nakonec a zavřel oči.
Když jsem oči otevřel, probudil jsem se z pohádkové, až Ladovské zimy do pravé zimy Gallirejské, ve které mi byla ale opravdu zima, zatímco ve snovém světě jsem zimu nepociťoval. Zamžoural jsem do ohromného bílého světla, které mne ihned oslepilo. Ten hlas. Ten hlas který mne volal mi přišel známě neznámí, zato ta vůně. Překvapeně jsem vyskočil na nohy a spatřil černobílou vlčici. Vytřeštil jsem na ni překvapeně oči. Nebylo pochyb. Ten pach a takový kožíšek mohla mít jedině má starší sestra. „Night sea?“ vyrazil jsem ze sebe nejdříve s otazníkem. Bylo poznat že její hlas se změnil. Zhrubl, už nebyl dětský, byl už dospělý. I ona sama vyrostla. „Night sea! Co- Co ty tady děláš!“ řekl jsem už absolutně nadšeně a bim, bam, ocásek se mi rozkmital na 1 000 stupňů.