Příspěvky uživatele

< návrat zpět

"Oh aha," přikývl jsem. Takže ony asi nechcou mít úplně vlastní vlčata. Řekl jsem si. Potom se řeč stočila na Darkii. "Oooo vážně?" vydechl jsem nadšeně. Chtěl jsem Darkii poznat čím dál víc. Potom jsme se dostali ke Gallirejským bohům. Maplyno vysvětlení toho co dělá Smrt ovšem na mě mělo v podstatě opačný účinek, než zamýšlela. "Juuuu! Svou úplně vlastní magii!!" vydechl jsem po druhé a začal vrtět ocasem. Za Smrtí jsem rozhodně musel zajít! Potom se mi podařilo nějak v kostce říct můj příběh. Když mi potom Maple řekla že jsem moc hodný, zazubil jsem se. "Ty taky! Ty jsi úpně mooooc hodná!" řekl jsem vesele. La - si - čky," zopakoval jsem. Ahaaaaa tak tak se jmunují! Pomyslel jsem si. Potom jsem se musel ujistit že Maple se pokusí najít Amis. " Děkuji!" výskl jsem radostně. "Tak to je asi dobře," přikývl jsem s úsměvem.

Potom jsme si dali s Maplí závody a já samozřejmě vyhrál! "Já vím! Jsem nejrychlejší na světě!" výskl jsem a začal vrtět ocasem. "Naháněč?" zopakoval jsem a naklonil hlavičku na stranu. Pochopil jsem že je to něco jako lovec, ale co dělá jsem netušil. "A co dělá naháněč?" zeptal jsem se. Někde poblíž se ozvalo zavytí. Potom se Maple zeptala co bych chtěl dělat. "Hrát si!" zavrtěl jsem ocasem. "Ulovím ti myšičku!" navrhl jsem nadšeně a začal kolem Alfy poskakovat.

//28

"Smrt?" zopakoval jsem. To byly vzkutku.... zvláštní jména. "Ahaaaa," ne, moc jsem to nechápal, teda chápal ale svím vlastním způsobem. Potom jsme se dostali k té Darkii. "Takže vy jako budete maminky někdy?" zamrkal jsem. Na zbytek vysvětlení jsem si ale musel počkat. "Alfy?!" Juuuu!" vydechl jsem. "Joooo! Můj tatínek byl černý a maminka byla bílá," řekl jsem spokojeně. "Och, to je zajímavé! A co dělaá Smrt?" zeptal jsem se a zavrtěl ocáskem. "Děkuji!" zazubil jsem se. A slušela by mi i m9drá jako mamince? Napadlo mě. Potom jsme se dostaly k lovu a kntomu že by mě mohla učit Wolfgrnie - ta nejlepší lovkině na světě! Prej. "Tak jo!" přikývl jsem. Moc se mi líbila jak mě Maple oslovila zlato. Znělo to opravdu moc pěkně! Potom jsem se jal povyprávět tak nějak v kostce svůj příběh. "Ne to nevím. Byli tam peřeje a já se pak bouch do kamene a omdlel a pak jsem se oběvil na pláži," řekl jsem s trochu povadlým úsměvem. Všimpl jsem si Mapliného starostivého pohledu. "Jsem už v pořádku, neboj," řekl jsem. Emmm nooo, měli takovou malou hlavičku s malíma ouškama a potom měli dloooooouhé tělo a dlooooouhý ocásek a kraaaaaaatké nožičky," řekl jsem. Pamatoval jsem si je docela dobře, jelikož mě drásali aspoň 20 minut. Potom jsem se pokusil popsat kde jsem naposled viděl Amis. " Najdeš ji?" zeptal jsem si s prosíkem v očích. Potom mi Maple vysvětlila jak je to s těma maminkama a tetínkama. "Ahaaa, už to chápu!" řekl jsem. Teď jsem to opravdu pochopil. "Takže je jedno jestli jsem vlk nebo vlčice, ale i tak můžu mít rád vlki a nebo vlčice!" řekl jsem výtězoslavně. "Jo, tak jo!" výskl jsem. Maple potom navrhla že si dáme závody. Přikrčil jsem se a ona to odpočítala. Vyrazil jsem rychle jako blesk! Maple mě vůůůbec nestíhala!! Samozřejmě jsem vyhrál a vyběh z úkrytu první!

//Sarumen

//27

Když Maple začala mluvit o svém příspěvku, zmínila nějakého silného a hodného vlka, no a nebyl bych to já, kdybych nepotřeboval vědět jak se ten vlk jmenuje. Maple mi samozřejmě jeho jméno hned prozradila. Život?" zopakoval jsem si pro sebe. Co je to Bůh? Ono je jich víc?" vyptával jsem se dál. "Galli.....eeeee......Galile......emm......Gallirea!" zopakoval jsem. "Nevěděl jsem že země má nějaké jméno," dodal jsem ohromen tím kolik toho tato vlčice ví. Potom jsme si začali povídat o tom jaký bude můj přívěsek a jaká je má oblíbená barva. Když jsem řekl že zelená, Maple mi řekla že si budu rozumět s Darkií. "Darkí? Kdo je Darkíe?" zeptal jsem se s úsměvem. Jeee myslíš že budu umět taky udęlat kytičky? To uměl tatínek! Maminka si uměla hrát s vodou!" řekl jsem vesele. Potom mi Maple prozradila, že ona má nejradši tyrkysovou. "Ahaaaa, tak to potom bude opravdu skvělý!" řekl jsem s jiskrami v očích. Potom mi vlčice řekla že v Sarumenu není nikdy nikdo sám. "To je dobře! Já totiž nejsem rád sám," prozradil jsem a zsvrtěl ocáskem. Když jsem se zmínil o tom že budu nejlepší lovec, Maple řekla že to mě může seznámit s Wolfgénií, že je to velmi dobrá lovkyně a může mě učit. "Jooo! To bude super! Budu taky potom velmi nejlepším lovcem!" řekl jsem vesele. "Tetě Wolf-genii a tetě Jenně můžu řřřřříkat teto? Amny totiž nechtěla abych jí řřřřříkal teto," zeptal jsem se. Potom nasšel konverzace o lovu přešla k Amis. "Amis je moje sestřřřřřička! Je taky černobílá jako já! Ona viděla jak mě unesla voda a pak mě prý šla taky hledat a našla mě tady," řekl jsem na srozuměnou. "Emm, naposledy jsem ji viděl u takového houští s tetou Norlou, od toho křřřřřoví jsem se ocitl u veliké skáli, pod kterou byla řřřřeka," odpověděl jsem. Potom jsem se optal co vlastně znamená adoptovaný. "Aha, takže teta Olí mě taky adoptovala?" zeptal jsem se. "Ona mě našla, když mě vyplivla ta řeka co mě unesla od Maminky. Od tety Olí mě pak odnesli dloooooooouhé myši," vysvětlil jsem pro jistotu. "Takže Sarumen je rodina?! A teď ja to i moje rodina?" řekl jsem s úsměvem. "A jakto že jste byli dvě maminky? Vždyť je Maminka a tatínek!" řekl jsem. "Teto Maple ty jsi popleta!" dodal jsem s úspěvem a jako bych se plácl do čela.

//26

Smrad už nikoho z nás neobtěžoval a tak jsem v klidu mohl pokládat otázky. Maple mi pochválila jméno a já se zazubil. "Děkuji! Ty máš taky pěkné jméno!" řekl jsem s úaměvem. Potom mě ještě jednou pochválila za to že jsem jí řekl jak jsem se sem dostal. Zavrtěl jsem ocáskem. Jooo jsem šikovný!! Zopakoval jsem si. Potom jsem se zeptal na Maplin přívěsek. " Juuu! A jak se ten vlk jmenuje?" zeptal jsem se. "Jooo! Budu mít ten nejkrásnější přívěsek na světě!" řekl jsem nadšeně. "Barva? Asi zelené jako travička a listí!" zamyslel jsem se. "A ty?" zeptal jsem se Maple a zářivě se usmál. Potom mi hnědá začala vyprávět o sochách, tedy bývalých Alfách Sarumenu, které nás hlídají. Snažil jsem se Morfeuse a Neyteri předatavit. "Och, ti museli být opravdu skvělý!" vydechl jsem. Ledový král a nejhodnější vlčice, museli být úžasný pár! "Oni nás hlídají aby se nám něco nestalo?" zeptal jsem se. "Takže jsem tady nebyl sám?" optal jsem se ohromeně. Potom do mě Maple strčila čenichem a já se trochu zachychotal a potom zavrtěl ocáskem. Nikdy nebudu sám! Vždy mě budou hlídat! Pomyslel jsem si spokojeně. Potom se mě Maple zeptala jestli tu chci zůstat. "Ano! Já budu mooooc hodný a budu lovit!" řekl jsem a oči se mi rozzářily. "Budu nejlepší lovec ze všech!!!" dodal jsem ještě a hrdě vypjal hruď. Potom mi Maple řekla, že jí připomínám jejího adoptovaného syna. A že mě tu možná rodiče najdou. "A najdou i Amis? Taky mě tady našla a pak jsme šli spolu a pak se mi najednou ztratila." řekl jsem lehce posmutněle, potom jsem se ale zase usmál. "Co znamená adoptovaný?" nedalo mi to a zeptal jsem se.

//25

Můj malý hrudníček se zvedal a poklidně zase klesal, tak jak to má být. Sochy Neitery a Morfeuse nade mnou drželi ochranou tlapku. Tmaviu jeskyni zalilo modré světlo, a ticho narušilo klapání drápků. To já ale neviděl, ani neslyšel, jelikož jsem spal. Probudil mě až vlídný hlásek vlčice. Otevřel jsem očka a zamžoural do náhlého přívalu světla. "Maminko?" zeptal jsem se a popotáhl. "Ma- ty nejsi Maminka," řekl jsem trochu posmutněle a zavrtěl ocáskem. Vlčice se předstsvila jako Maple. "Ma-ple," zopakoval jsem a trochu přikývl. "Já jsem Star!" řekl jsem radostně. "Přřřivedla mě Amny, abych se najedl, měl jsem totiž hrozný hlad,jenže Amny potom odešla a já zůstal sám," řekl jsem. Maple byla hnědá a měla na sobě modré odznaky které svítili a na krku se jí blískala moc pěkná věc. Zvedl jsem se ze svého místa a přitlapkal k Maple. " Juu, co to je? Je to moooc krásné!" řekl jsem a ukázal na její náhrdelník. "Kdo jsou oni?" Zeptal jsem se a otočil se na sochy. Otázku ohledně odznaků jsem si přichystal hned jako další.

//Star se 100% hlásí na Osudovku!!

//24, Salem 3/3

//skunk 12/12

Smrad pomalu, ale jistě odezníval. Už jsem skoro vůbec nebyl cítit, ale stále tam něco bylo. Větvičky, listí a peří už se mě skoro opadalo a sním i kusi bahna jak jsem se třásl. Byl jsem ale fur pěkně špinavý. Maminko já už budu hodný! Slibuju! Už nebudu s Amis chdit k vodě! Prosím zachraň mě!Brečel jsem. "Maminko! Tatínku!" volal jsem stále s ubrečenýma očičkama. Prosím! Už jsem skoro nemohl mluvit přes pláč. Už to byla skoro hodina co jsem tu byl sám. Potom jsem si najednou všiml soch dvou vlků, pokrytých mechem. Stáli u sebe a vypadali šťastně. Vyzařoval z nich takový klid. Jejich oči se krásně leskly. "Ma-maminko? T-Tatínku?" fňukl jsem. Bál jsem se a nevěděl jsem čeho. Bál jsem se totiž samoty. Byl jse malé vlčátko, které zůstalo samo v tmavém úkrytu na pospas strachu. "Maminko! Tatínku!" přišel jsem k sochám. Lehl jsem si mezi přední packy vlků a stále brečel. Maminko? Tatínku? Proč tu nejste? Ptal jsem se. Kámen ze kterého sochy byly, byl sice studený, ale přesto mi vydával do kožíški jakési uklidňující teplo. Jako by se mě obě bývalé Sarumenské Alfy snažili utišit abych se nebál. Že tam nejsem sám. Že jsou tam se mnou tak jako s celým Sarumenem na věky. Moje tělíčko se přestalo otřásat v záchvatu pláče. Usnul jsem díky uklidňující auře, kterou obě sochy vydávaly.

//23, Salem 2/3

//skunk 11/12

Moje očka si přivykli na tmu. Třásl jsem se na ratlík. "Amny!" zavolal jsem nešťastně. Nechtěl jsem být sám! Snažil jsem se něčím uklidnit koukal jsem se po úkrytu s vyvalenýma očima. Byl jyný než jsem zatím viděl. Úkryt, teda spíš nora ve které jsem se narodil byla malá a útulná pod kořenami stromu. Byla oddělená pro vlčice s vlčaty a úkryt Olive a Nostry byl takový prostorný, ale s plno krápníky a bylo v něm světlo. Začal jsem pofňukávat. "Amný! Amný!" kňučel jsem. Amny, prosím, nenechávej mě tu! fňukal jsem v duchu. Co když si pro mě příjdou příšery?! pomyslel jsem si. "Haló!" pípal jsem zase a znovu. Takový strach jsem dlouho neměl. Maminko! Maminko! Zachraň mě! Prosím! Volal jsem v duchu a na kamenou zem začali kapat moje slzičky.

//22, Salem: zůstat v noci sám v úkrytu a bát se 1/3

//skunk 10/12

//Sarumen

Amny se lekla! Zazubyl jsem se na ni a zavrtěl ocáskem. Nyní, když byl úkol splněn a Amny snad rozveselena, potřeboval jsem ze sebe svůj "kostým" zase zhodit. No jo, ale jak? Najednou jsme dorazili ke skále, která byla celá pokrytá mechem. Amnesia vešla do díry ve skále a já vběhl hned za ní. "Juuu!" řekl jsem když jsme vešli do chodby pokryté mechem. Prošli jsme kolem dvou síní až úplně do té poslední, nejtmavší. Ucítil jsem naaaadhernou vůni masa. Rozběhl jsem se tím směrem. Slyšel jsem sice že Amny řekla něco o odchodu, ale moc jsem ji neposlouchal, jelikož jsem měl hrozný hlad. Došel jsem až k místu kde bylo plno masa. Zavrzěl jsem ocáskem a schutí se do toho pustil. Bylo to taaaak dobré! Úplně jsem slyšel jak moje bříško spívá radostí. Masíčko sicce bylo trochu tužší, ale stále lahodné. Najedl jsem se do syta. Olízl jsem si tlamičku od krve a kouknul po Amny která ovšem v úkrytu nebyla. Byl jsem tu sám. "A-a-amny?" pískl jsem. Venku byla noc a v jeskyni byla tma. "Amny!" fňukl jsem opět. Dostal jsem hrozný strach. "Haló?" pípl jsem znovu. Jediná věc kterou jsem opravdu nesnášel byla samota. A já nyní byl sám a ještě k tomu v noci v tmavém úkrytu, ve kterém jsem se ocitl po prvé v živtě. "A-a-amny!" zavolal jsem neštastně. To že jsem ještě stále smrděl mi bylo jedno.

//Salem – Vybafnout na někoho (musí se leknout) min. 30 řádků

//skunk 9/12

Ani jedna z vlčic si nevšimla že jsem právě ulovil myš, i když jsem ji položil Amny skoro k nohám. Ale bylo to docela pochopitelné, když na nás právě štěkala nějaká cizí vlčice. Chtěl jsem být hodný kluk a tak jsem se představil cizojazyčné vlčici, ale ona místo toho začala opět nadávat. Nechápal jsem proč. Vždyť jsem se přece hezky představil a slušně se zeptal. Každopádně byla nejspíš chyba, že jsem zpoza Amny vykoukl. „Mi ti nerozumíme,“ řekl jsem vlčici. Ta se najednou ale ocitla přímo přede mnou a chňapla mě za zátylek. „Au co děláš!“ vyjekl jsem překvapeně a začal máchat nohama. Ucítil jsem jak mi prokousla kůži na zátylku. „Jau pozor!“ vykvikl jsem. Vlčice se mnou začala třepat jako se zajícem a pak mě odhodila na zem. Dopadl jsem tupím nárazem na zem a na chvíli si vyrazil dech, potom jsem se ale sudy začal kutálet a tak se bouchl do zad že se mi dech opět vrátil. Měl jsem zavřené očička a jenom cítil jak se rychle otáčím. Najednou se ozvalo něco jako tlumené žbluňknutí a já se zastavil v něčem mokrém a lepkavém. Otevřel jsem oči. Zjistil jsem, že jsem se skutálel přímo do kaluže plné lepkavého bahna. Uslyšel jsem jak vlčice zanadávala a jak utekla. Točila se mi hlava a byl jsem trochu potlučený, ale jinak v pořádku. Potom ke mně přišla Amny. Pomalu jsem se zvedl. „Jen trochu štípe,“ řekl jsem a lehce zhoupl ocasem. „Proč to udělala?“ zeptal jsem se trochu zmateně. „Vždyť jsem se jenom hezky představil,“ dodal jsem. Byl jsem opravdu celý špinavý. Byla tu ovšem jedna výhoda – bahno zmírnilo můj ustupující zápach, který mě právě zachránil. No, hold když si na vás prdne skunk, není to nic příjemného, ale co má říkat ten, kdo vás i s tím zápachem chytne do tlamy? Chuděra. Pomyslel jsem si. To že mě nejspíš chtěla roztrhat mi bylo jedno. Nepřál jsem jí to. Určitě byla někde uvnitř hodná, jen byla teď na něco naštvaná. „Nepokazila! O-ona mě určitě pustila, protože se tě bála!“ povzbudil jsem Amny, i když jsem věděl že mě pustila hlavně kvůli tomu smradu. „Tak jo, mám už veeeeelkej hlad,“ řekl jsem. „Za to žes mě zachránila ti dám tu myš co jsem ulovil!“ řekl jsem radostně a přihopsal místu, kde jsem zanechal svůj úlovek a dal ho Amny. Potom jsme se vydali k úkrytu. Amny vypadala smutně. Musel jsem jí nějak rozveselit! Byl jsem ještě stále mokrý a ulepený od bahna a všiml jsem si že se mi na nohy lepí, kvůli bahnu listí. Už to mám! Dostal jsem nápad. Nechal jsem si malou mezeru a potom se rychle vyválel v listí, které bylo napadané na zemi. Nalepili se na mě dokonce i nějaké větvičky a i peří. Potom jsem co nejtišeji doběhl Amny. Když jsem byl asi půl metru od ní, přikrčil jsem se a začal se plížit, jako kdybych lovil. Potom jsem se odrazil a vyskočil po Amny. „UÁÁÁÁÁÁ!“ vybafl jsem na ni. Při skoku jsem se dotkl jejího ocásku a jejího boku. Chtěl jsem jí skočit na záda, ale jaksi se to nepovedlo. „Jsem strašná lesní přřřřřřříšera!“ dodal jsem s „hrozivým“ výrazem. Ne, fajn, vypadal jsem spíš vtipně, ale jako, leknout se mohla.

//Úkryt

//skunk 8/12

Amny vypadala že je jí líto že jí vadí abych ji říkal teto. Ale ty jsi hodná! Každý je hodný! Někde uvnitř u-r-čitě!" řekl jsem a zavrtěl ocasem. Ani jsem si neuvědomil že jsem vyslovil r! Konečně! Potom jsem se na Amny podíval pohlem, který jako by říkal ať mi to nevyvrací. Díval jsem se na ni takovým tím nevinným pohledem malého vlčete. Potom jsem, naštěstí pro Amny, konečně vylezl z vody a řádně se oklepal. Už jsem tolik nesmrděl. Smrad ale neodešel úplně. Musel se nejdříve pustit z každého mého chloupku. Každou chvíli to ovšem bylo lepší a lepší. Kousek ode mě neěco zašustilo. Nastražil jsem ouška a kouknul se tím směrem. Asi metr ode mě seděla myš a okusovala si nějakou bobuli. Asi si připadala chráněná, jelikož seděla pod keříkem. Přikrčil jsem se a začal se soutředit co nejlépe to šlo na tu myš. Dělal jsem to přesně tak, jako mě to učila Olive. A potom jsem se vymrštil ze země. Kdyby to někdo natočil spomaleně, bylo by vidět jaký krásný oblouk jsem udělal ve vzduchu. Tlapkami jsem dopadl přímo ukázkově vedle myši a rychle, než se vzpamatovala, ji popadl do tlamičky a zskousl. Teplá krev mi naplnila tlamu. Zakročelo mi v bříšku. Chtěl jsem tu myš sníst hned, ale nakonec jsem se přemohl a chtěl ji ukázat Amny. "Amfy pofífej!" zahuhlal jsem a s radostí skočil i s myší tlamě před Amny. "Kfoufni! Ulofil jfem myf!" řekl jsem šťastně. Potom jsem myš pustil na zem před Amny. "Koukni! Ulovil jse myš!" zopakoval jsem, kdyby mi náhodou nerozuměla. Než jsem stihl říci cokoli dalšího. Vynořila se nějaká krémová vlčice, která vypadala opravdu naštvaně. Amny si ochranářsky stoupla přede mě. "Proč mluví tak divně?" zeptal jsem se Amny, místo toho, abych třeba já nevím, začal zdrhat. Potom jsem se podíval na nezná mou vlčici a zrochu se pousmál. Ahoj, já jsem Stra a tohle je Amny." řekl jsem. " Pročpak mluvíš tak zvláštně? Ty jsi z jiné země?" zeptal jsem se. Zůstal jsem sice stát za Amny, ale přitom jsem z poza jejích nohou vykukoval.

//skunk 7/12

Amnesiin odpor k vodě mi stále jaksi zůstával skryt. A i kdybych si toho všiml nedávalo mi smysl, aby se někdo bál vody, jen proto, že se mu něco stalo. I kdyby se málem utopil. Vždyť já se přece taky málem utopil a vodu jsem měl stále rád! Byla v ní legrace a já měl na vodu plno suprových vzpomínek, takže je jedna, i když silná, nemohla zastřít. Kdyby nebylo vody, nikdy bych nenašel Olive a Nostru a kdyby nebylo jich, nikdy by sem se nepotkal s kunami, které mě sem dotáhly. Jenže na druhou stranu, kdyby nebylo jich a vody, neuměl bych ve svém věku to co už umím. Třeba lovit. Nebo spíše bych se to teďka někdy učil. Po rodičích a sourozencích se mi ovšem stýskalo pořád. Pravou maminku a tatínka, prostě nikdo nenahradí. Na to jsem teď ale aktuálně nemyslel.Bylo tu něco mnohem závažnějšího - smrad a hlad. Smrad už začalal lehce, pomalu ustávat. Jako by se s každou kapkou jedna molekula zmizela. Možná né molekula, jako by dpíše zmizel jeden atom s každou kapičkou. No a za tu chvíli co už jsem byl ve vodě těch atomů smradu zmizelo třeba 900 000 000 000...
Když jsem Amny oslovil "teto", trochu se naježila. Přestal jsem se cáchat ve vodě a podíval se na ní s lehce sklopenýma ouškama. "Dobře te - Amny," řekl jsem lehce postmutněle. "Proč ti to vadí?" dodal jsem ještě. Prostě mi to nedalo, musel jsem se zeptat. Potom mi Amny řekla že do řeky stejně nemůžeme i kdyš pršet přestalo. "Aha škoda," řekl jsem, potom se ale zmínila o kamarádovi a mě zase vyvstál na tlamičce úsměv. "Jooo kamaláda!" výskl jsem nadšeně. Potom jsem se ale zamyslel trochu. "A Amny neboj, já tě potápět naučím! A mezi tím můžeme chytat kapky!" dodal jsem povzbudivě a začal vrtět ocasem, takže jsem začal všude zase stříkat vodu. Amny mi ale najednou připoměla něco, na co jsem málem zapoměl. Jen co se zmínila o tom jídle, zakručelo mi v bříšku. " Jooo, já má moc velke hlad!" řekl jsem a vyskočil nadšeně s rotujícím ocasem z vody, která ze mě sršela, jako bych byl vodopád.

//Skus to ještě nějak natáhnout ať mi výjdou posty než dojdem k úkrytu a bezasmradím celý úkryt (stačí tak ještě 3 posty mimo)

//Ahojda!

Takžeeee...

Star má 3,5 bodu, což mu dělá 14 drahokamů! Pokud to počítám dobře.

+ 2 křišťáli (Kdybych teda mohla taky ty bonusové 3 na Sunču )

Jinak akce byla fajn, ale u některých to bylo opravfu těžké Moc díky za odměny! ❤️

//skunk 6/12

Ve vodě to bylo bezva! I přes svůj tramatizuící zážitek jsem vodu miloval. Poskakoval jsem v kaluži a s radostí lovil stříkající kapky. Byl jsem snad mokřejší, než samotná voda. To že Amny kvůli mě málem vylezla na strom mi jaksi uniklo. Potom mi řekla že když se ještě trochu umyju, bude si potom se mnou ve vodě hrát. "Jupííí!" výskl jsem, když mi odpověděla. Potom mi ovšem ukázala že jsem to vynechal na zádech. Přetočil jsem se ve vodě na záda a začal sebou pleskat jako ryba na suchu, abych si ty záda pořádně vydrhl. Potom jsaem se přetočil spátky na nohy a na chvilinečku přestal šplíchat. "Už si budeme hlát teto?" zavola jsem a vyslal z louže na Amny zase spršku kapek. "Budme lovit kapky! A už přřřřřestalo plšet! Můžeme si jít hlát do řřřřeky! Budeme se pottápět!" výskl jsem. Teto? Umýš se potápět?" zeptal jsem se ještě pro jistotu.

//Západ od Gallirei