Gallirea - Příspěvky uživatele

Na reakci ohledně vlků, co se tu procházeli jak po louce, mi Ners pověděla, že udělá vše co bude v jejích silách. Přikývla jsem. Sice nebyla členkou smečky, ale měla plné pravomoce, jako kdyby ve smečce byla. Jednoduše už to tak prostě je.
Pobídla jsem jí k návštěvě úkrytu, který jsem objevila. Toren se zavrtěl na souhlas, že je pěkný, nicméně Ners chtěla být ještě chvíli venku a tak že se tam vydá později. "Dobrá," řekla jsem jí klidně a poslouchala dál, co mi říkala.
Vlk, kterému jsem spolu s ostatními tak trochu vynadala, konečně odešel, ještě něco mlel, ale odešel, což bylo hlavní. Jen jsem kývla hlavou a podívala se na Nerssie. "Lovit? Hmm... jsou tu převážně ptáci, kvůli jezírkům, ale jinak tu můžeš lovit to, co se sem zatoulá z lesů. Tákže normálně zajíce, ti jsou běžní, občas srnku a zahlédla jsem i divočáky," oblízla jsem si čenich. Mluvit o jídle bylo těžké. "Ulov to, co potkáš," popíchla jsem jí s úšklebkem a lehla si o kus dál. Potřebovala jsem si taky trochu odpočinout.

<<< Skála Mahar
//Ach bože -.-"

Klusala jsem ven z úkrytu, abych našla Ners. Měla tu někde být, jistě se tu potulovala po území. Clawdia se tu šla zřejmě porozhlédnout, nicméně po té jsem nemohla zatím nic chtít. Tedy, mohla, ale chtěla jsem, aby se tu rozkoukala, jakožto první člen, a cítila se tu jako doma.
Opatrně jsem obíhala jezírka a protože jsem to tu už celkem dobře znala, věděla jsem, kam šlápnout. Až jsem v dálce spatřila Ners. Zavrtěla jsem s sebou a přešla do kroku.
Přišla jsem až k ní a zavrčela. "Poslyš," řekla jsem k ní a čenichem ukázala na místo, kde probíhali vlci. "Jelikož si tu jako doma, máš plnou pravomoc vyhazovat probíhající z tohoto území, jasné?" Šťouchla jsem do ní a vážně se na ní podívala. "Nebudu tolerovat, aby mi tu přebíhali vlci, jako by nic. Smečka je tu sice krátce, ale je tu, takže trocha tolerance by neuškodila," zabručela jsem a posadila se. Měla jsem sto chutí se rozeběhnout za nimi a tak moc je dorvat, že už by si to nedovolili. A udělala bych to, kdyby nebyli dva a já tu nemusela být a nehlídat, aby tu další nepřebíhali.
"Jo a mimochodem," načala jsem i trochu dobré zprávy, "na severozápadu ve skále je jeskyně, která poslouží jako smečkový úkryt. Je to tam skvělé, můžeš se tam jít podívat," řekla jsem k ní klidně a postavila se. Chtěla jsem zajít za Clawdií a zeptat se jí, jestli si to tu už prošla, ale zatím jsem jí nechala. Možná za chvíli.

<<< Maharské močály

S Torenem na hlavě jsem pokračovala v prozkoumávání všech možných zákoutí skály. Nicméně našla jsem jeden bezvadný vchod, do kterého jsem samozřejmě musela vlézt. Byl zahalen závojem lián a celkově byl dobře zamaskovaný. Ležel vysoko na severu močálů, nedaleko kaskád. Mnozí by se mohli hádat, že je na území kaskád, druzí zase, že močálů. Ale byl na mém území.
Hrdě jsem polkla a vlezla si do jeskyně. Chviličku jsem šla po tmě, což pro mě nebyl problém, protože jsem si rozdělala maličký ohýnek, ale nebylo to ani potřeba. Dostala jsem se do větší místnosti, kde bylo uprostřed maličké jezírko a nad ním díra ven. Podivné místo, ale krásné. Voda v jezírku byla zřejmě z kaskád, proto byla pitná, studená a krásně průzračná. "Tak to je nádhera," řekla jsem si pro sebe, ale bylo cítit, jak Toren přikývl. Zřejmě se mnou souhlasil.
Pokračovala jsem ve zkoumání tohoto magického místa. Na velkém prostoru u jezírka bylo malé rozcestí do různých jeskyněk. Menších, než byl tento prostor, byly to takové místnosti. Všechny jsem prošla a jejich stav se stupňoval od nejlepšího po nejhorší. Tedy, každý byl dobrý, ale zleva netekla stropem voda a postupem doprava ano. Nicméně zvolila jsem si alfa místnost a tam jsem i ulehla, abych si chvilku odpočinula. Toren mi vyběhl ze srsti a zřejmě šel zkontrolovat vodu. Na gekona to byl až moc vodní tvor.
Po chvilce jsem vylezla a podívala se okolo. Bylo odtud vidět ven, což se mi moc líbilo, nicméně nebylo vidět ven. Proto jsem šla hlouběji do uličky a rázem bylo vidět po celých močálech. Zas tak hrozné místo to není. Naopak, pomyslela jsem si nadšeně a podívala se dolů. Spatřila jsem nějaké dva vlky, jak se potulují po území. Naštvaně jsem zavrčela, měla jsem chuť seběhnout a sežrat je, ale nemohla jsem, už byli daleko. Nicméně tohle si dovolovat nesmí. "Ale klid... smečka je tu krátce, neboj, respektovat tě budou," pověděl mi Toren, zatímco mi lezl do srsti na krku. Asi máš pravdu, řekla jsem si pro sebe a přikývla. Opatrně jsem vyběhla ze skály ven a raději teď chvíli chtěla pobýt na území močálů. "Ale tahle jeskyně je fajn, co říkáš? Bude to smečce stačit?" "Je to suprová jeskyně, pro smečku ideální. To jezírko je boží," řekl mi Toren, načež jsem se jen usmála a vyběhla z jeskyně ven.

>>> Maharské močály

// No dovol? :D Mně to tak vyhovuje... a navíc, jednoho člena už tahle smečka má, takže.. shut up. Jste zlí. Pche.

EDIT: To ale neznamená, že se přes ní bude přecházet jako přes náměstí. A je tu Clawdia, navíc není problém, aby se Skylieth obratem vrátila :) Plus Nerssie, která je brána jako poloviční člen.
A s tím "smradem" jsem to četla, neměj strach :D

// Proč si jen tak nepřejít přes smečkové území a nebrat ohled na to, že tu nějaká smečka je ~

Přiklusala jsem ke dvojici vlků. Varovně jsem ukázala své tesáky, při kterých jsem ještě dodala pár faktů o nové smečce a poradila jim, že by měli být pryč rychleji, než se mé tesáky začnou ohlížet po jejich krvi. Nicméně vlčice reagovala pohotově, i když mě trochu urazila, ale vycenila tesáky taky. Naštvaně jsem vrčení zesílila a tím zvýraznila fakt, že na sebe nenechám vrčet, kort v případě, že stojí na území mé smečky. Autorita, prosím!
Pískovo hnědo bílá mi řekla, že tu tedy nebude oxidovat, nicméně prý i přes to je tu vzduch zkažený. "Vzduch je tu čistý, to jen ty si dýcháš pod nos," dodala jsem suše a opětovala jí pohrdavý výraz. Vlk zatím nijak nereagoval, asi mu došlo, že když bude na mě vrčet a dovolovat si, nedopadlo by to dobře. Vlčice raději odešla. Dobře děláš, jinak bych ti ten tvůj podivný kožich upravila, pomyslela jsem si při pohledu na to, jak odchází. "Nazdar," zavrčela jsem a po vlkovi se ohnala. Tesáky jsem stiskla k sobě nedaleko od jeho čenichu, čímž jsem mu naznačila, že má jen pár sekund na to odejít. Dobrovolně.
Otočila jsem se a pomalu odcházela pryč. Kdyby na mě chtěl skočit, vzplanula bych a tím bych se ochránila, proto jsem v klidu odešla. Chtěla jsem se vrátit za Ners, ale řekla jsem jí, že tu má být jako doma. Nicméně ještě tu byli další vlci, kteří se nějak nechystali k odchodu. Prošla jsem nedaleko kolem nich (Sayap a Inaya) a přikývla hlavou na pozdrav, s trochou vyceněnými tesáky, aby poznali, že buď mají říct, co chtějí, nebo co nejrychleji odejít.
Za Ners jsem se nevydala, chtěla jsem ještě zařídit pár věcí. Co ještě má Smrková smečka... přemýšlej... Torene? Zazubila jsem se. On vždycky věděl. "Co třeba úkryt?" Zeptal se mě potichu a já jen mrskla ocasem. Super, to je ono! Teď bylo na čase projít všechna možná zákoutí a objevit nějakou pořádnou skálu, která by mohla posloužit jako úkryt.

Po chvilce bloumání po Maharských močálech mě něco napadlo. Když... hledám skálu, musím najít nějakou obří masu kamene... a pokud si pamatuji, nedaleko na západu jsou kaskády, a tam je kámen... Co myslíš Torene, je to dobré místo? Usmála jsem se a podívala se směrem, kde se rozkládaly kaskády. "Není to špatný nápad," dodal. "Díky za pochvalu," řekla jsem tiše k němu a rozklusala se tam.
Když jsem doběhla až na mechem porostlý kámen, spatřila jsem dlouhé, lanovité rostliny, které vypadaly jako závěs. Zakrývaly jakýsi vstup do nějaké skály. "To by mohlo být to, co hledáme," řekla jsem směrem k Torenovi, který byl tak zvědavý, že mi vylezl mezi uši a sledoval kolem, co kde najdeme. Odhrnula jsem čenichem liány a zastavila se. "Mám?" "Že váháš," řekl mi opětovně, načež jsem vstoupila do jeskyně.

>>> Skála Mahar

Procházeli jsme si krásné území, které jsem mohla hrdě označit za mé. Radostně jsem se vyhýbala měkké půdě a horlivě vnímala každý keř a každou květinu, kterou jsem míjela.
Prakticky nic mi nemohlo zkazit náladu. Až na vlky, kteří tu byli a nerespektovali fakt, že je zde smečka. Zamračila jsem se a podívala se na Ners. "Už mi lezou na nervy," zavrčela jsem a podívala se jejich směrem. Dokonce jsem spatřila i další dva jedince, nějakou vlčici a vlka, ale ti mi byli povědomí - už jen ten načervenalý odstín kožichu. Nicméně ty jsem zatím nechala být, plánovala jsem si v hlavě to, jak vystartuji na ty dva.
Pověděla jsem Ners o tom, že pitná voda je na severní části Maharu. Ona mi sdělila, že se tam doběhne napít. Jen jsem přikývla a pomalu lezla do jezírka. Snad mě Toren nesežere za to, jak dlouho u ní je, pomyslela jsem si ironicky.
Voda byla příjemně teplá, ale když jsem celá do vody skočila, rozvířila jsem chladnější a neprohřátou část ode dna. Jen jsem zamrkala a podívala se kolem. Nikdo na mě vidět nemohl, kolem byly vodní rostliny a rákosí, takže jsem vylezla a párkrát do vody ještě skočila. Byla jsem celá mokrá. Před mým posledním skokem přišla i Ners, která mi zřejmě chtěla něco sdělit, takže jsem se v rychlosti ještě vyškrábala na břeh a skočila naposledy. Voda vycákla i trochu na ní, ale co už.
Když jsem vylezla, ušklíbla jsem se na její poznámku. Najednou mi však řekla, že má na mě otázku. Jen jsem přikývla a poslouchala jí. "Poslyš," řekla jsem trochu dramaticky, načež jsem k ní natáhla packu, abych si vzala Torena zpět k sobě. Už nervózně cestoval kožichem. "Není problém, abys tu byla, a ke smečce nepatřila. Dveře sem jsou ti neustále otevřené, můžeš tu být kdykoli a jak dlouho chceš. Ve smečce být nemusíš, ale pokud bys někdy chtěla, stačí říct. Místo budeš mít vždy. Chovej se tu prostě jak doma," pobídla jsem jí s úšklebkem a doufala, že jí to tak bude vyhovovat. Nicméně stále mě znervózňovali ti dva.
"Dej mi chvilku, už jich mám plný zuby. Místo toho, aby odešli, vesele si tu povídají. Jdu jim k tomu pomoc," ďábelsky jsem se ušklíbla. Původně jsem chtěla nechat kožich mokrý, ale protože jsem před nimi chtěla vypadat důstojně a ne jak zmoklá slepice, za pomocí teplého větru, který proudil kolem mě výrazně rychle, jsem se usušila. Vítr ustal. Rozklusala jsem se tedy jejich směrem.
Když jsem k nim doběhla - Castor, Ranaris - začala jsem vrčet. "Nechci vás rušit, ale je zde už nějakou dobu smečka. Sice krátce, ale je. Proto by bylo dobré, kdyby jste to alespoň trochu respektovali a odešli si povídat někam daleko odsud... tedy, na jiné území. Pokud s tím bude nějaký problém, klidně vám s tím pomůžu," zavrčela jsem a stále v důstojném postoji dokazovala, že to myslím vážně. Měli chvilku se rozmyslet, co vlastně chtějí. Jinak jim pomůžu k tomu, aby odešli a dloooouho se nevrátili.

//Mini dodatek pro Castora a Ranaris => Chtěla bych hrát ještě přes prázdniny, takže... počkám pár dní a pokud nebude žádná odezva z vaší strany, jednoduše píšu post s tím, že je to vyřízené a nečekám :) Snad chápeme, jsem aktivní tvoreček a být někde takhle zaseknuta mi akorát kazí plány :/ :D

//Omluva za tak dlouhé čekání, jsem poměrně dost vyřízená, ale snad během dneška/zítřka tu máš odpověď :)

Vysvětlila jsem Nerssie magii, kterou jsem měla. Zeptala se mě, jestli mi nevadí to, že mi mluví do hlavy. Zamyslela jsem se nad tím. "On je většinu času ticho, dělá si své a i já si dělám své. A většinou se ozve při nějaké nerozhodné situaci a tak... nic, co by mi lezlo na nervy, ba naopak, jeho rady jsou k nezaplacení," vysvětlila jsem jí to z hlediska, ze kterého jsem na to nahlížela já.
Pokračovaly jsme dál, když si Toren usmyslel, že si vleze k Nerssie. Zřejmě chtěl porovnat kvalitu kožichů, anebo co já vím, prostě tam chtěl. Já jsem mu samozřejmě nebránila, načež jsem pokračovala v cestě. Ners reagovala tím, že to lechtá. Ušklíbla jsem se. "Jde o zvyk," pověděla jsem na vysvětlenou a nechala ji, ať se s ním vypořádá.
Převedla jsem téma na dva vlky, kteří stáli na tomto území. Docela mě znervózňovali, proto jsem měla sto chutí za nimi doběhnout a vykopat je odtud. Ale zatím jsem byla klidná, nechala jsem jim poslední den čas a poté to mají spočítané. "To si piš, že bych to už takhle dávno udělala, ale smečka tu je krátce a tak si nemůžu ještě tak vyskakovat," ušklíbla jsem se. "Na odchod mají ještě přes půl dne," uzavřela jsem tohle téma s pohledem na nebe. S tajemností Nerssie souhlasila, protože to tak prostě bylo. Ale nechápala jsem, co všichni proti močálům mají. Není to tu tak hrozné, občas tu něco zasmrdí, ale převážně jsou tu i pevná místa, všude barevná a krásná jezírka, keře, a po krajích území se rozprostírají i košaté stromy. Každý tohle území akorát kritizuje, místo toho, aby se do něho zahleděl z jiné stránky a pochopil, že je to jedno z nejlepších území na Galli.
Ve vzduchu se najednou rozprostírala otázka, jestli je voda pitná. "No, takhle. Je to sice rozlitá řeka, ale... ta voda na jižní části území tu stojí už dlouhou dobu, takže tu bych nepila. Ale ze severnější polohy Maharu už pít můžeš, tam ta řeka stále teče - jezírka mají přítok i odtok," vysvětlila jsem jí. My jsme se nacházely právě teď... trochu na jihu, nicméně nebyl by problém vyběhnout výše a tam se napít. Ale já měla v plánu se spíše smočit, bylo mi poměrně dost velké teplo. "Ale na koupání je to k nezaplacení," když nechytíš dno s živým bahnem, zažertovala jsem a pomalu lezla do jednoho z vyhřátých, ale u dna chladných jezírek.

Zdrbly jsme prakticky veškeré dění, které jsme měly už obě za sebou, načež jsme se dostaly k tuláctví a smečkám. Samozřejmě, že jsem byla ráda tulákem, ale být tím nadosmrti, to nebyl můj životní směr. Odmala jsem vychovávána jako alfa a teď, když ní konečně jsem, začínám si život pomalu užívat. Akorát mi chybí můj milovaný otec. Mohla jsem si vytvořit jeho iluzi, nicméně teď na to nebyla ta pravá chvíle. Až budu sama...
Na Torena reagovala trochu překvapeně, ale ona byla jediná.. počkat, ještě Takki. Pardon, byla druhá, kdo o Torenovi věděl. Takki. Toho bych měla taky navštívit. A Coedena. Nikdo jiný mi krom nich nebude v té smečce scházet. Myšleno z vlků, samozřejmě. Pozdvihla jsem obočí, když se Ners k Torenovi naklonila a zafuněla, ale on zmizel opět v mých chlupech. Stydlín jeden. "Je opatrný a ze všeho takový vyděšený. Ale naopak jeho moudrost nedosahuje mezí, dokáže pomoci se vším," pochválila jsem ho a jazykem mu oblízla drsnou kůži na zádech. Seděl totiž opět přišpendelný na mé pacce.
Po otázce, která padla na její novou magii, mi řekla, ať počkám. Najednou jsem viděla ohnivou kuličku, která se však tvarovala do podoby ještěrky. Ohnivá ještěrka. Toren se trochu vyděsil a ukryl se v mé srsti, takže asi konec neviděl, ale Ners mi to následně vysvětlila. "Tak to je hodně dobrá magie. To, že umím celá vzplanout, jsem ti už říkala?" Zakřenila jsem se. Vzpomněla jsem si na to teď, když Ners vytáhla magii s ohněm. Nicméně neměla jsem v úmyslu se tím nějak chvástat, ale připomnělo mi to i mou speciální magii.
Po chvilce Toren vylezl ke mně na packu, kterou jsem natáhla před Ners. Slezl a putoval až k její srsti. Doufala jsem, že ho nezahodí a nepodnikne mu tak letecký den, za což bych byla nerada, ale věřila jsem, že ho vezme mile. "Asi jde na návštěvu," zavtipkovala jsem a oklepala se. Nechala jsem ho tedy libovat si v srsti mé společnice Nerssie, načež jsem pokračovala k jezírku, kde jsem si smočila tlapky.
"Stejně je to tu zajímavý, co? Všude jezírka, ale přitom ta půda není tak podmáčená, je pevná. Chvílemi jsou tu dokonce cítit sladké třešně, ale... tajemnějšího místa prostě není," povytáhla jsem obočí a rozhlédla se. Ti dva mě pěkně znervózňovali. "Dávám jim poslední den, pak k odchodu už trochu pomůžu."

Jeden z třech vlků dost jasně pochopil, že už se tu asi něco kuje, a proto pomalu odcházel. Konečně. Avšak dvojice stojících vlků opodál jednoduše ignorovala fakt, že se tu založila smečka a stále si povídali. Měla jsem sto chutí proti nim vyběhnout a skopat je, ale vzhledem k tomu, jak dlouho tu smečka je, jsem se uklidnila a zhluboka dýchala. Vykopu je až za chvíli.
Nerssie mi pověděla, že je zvědavá, kolik vlků tu nakonec budu mít. Přikývla jsem. "To já taky," upřímně jsem odpověděla a poslouchala dál to, co mi chce říct.
Když jsem se jí zeptala, co všechno je nového, zmínila se, že to bude na dlouho. "Posluž si," pobídla jsem jí a tím jí naznačila, že opravdu teď v plánu nic hlubšího nemám. Ušklíbla jsem se a poslouchala. Zrekapitulovala mi aktivitu alf a bet. Jednou? Ah, to je smutné, pomyslela jsem si pro sebe a v duchu ještě děkovala za Atraye. Zmínila se mi o vlčici, která si hrála na nadřazenou, načež jsem si vzpomněla na Weri. Mohla bych zase potkat toho malého capartíka, nemám už koho provokovat, pomyslela jsem si škodolibě a přikývla. Souhlasila jsem s ní. Další dva fakty mě však překvapily. Partner a odchod ze smečky. "Tak to gratuluji! A s tou smečkou... no, myslím, že být tulákem je lepší. Nebýt Torena tak jsem taky tulák," ušklíbla jsem se a zastavila se. Po chvilce mi došlo, že jsem zmínila Torena, který byl zahrabaný v kožichu tak, aby o něm nevěděla. Ani ona, ani nikdo jiný. "No, a to je vlastně to tajemství."
Aby to pochopila, potřebovala jsem chytit nit a začít pěkně od začátku, proto jsem myšlenkou popostrčila Torena k pohybu, aby vylezl ven. Vyplazil se mi na packu a na ní se držel. "Představuji ti mého společníka, věrného přítele, Torena. Pojí se to s mojí speciální magií, kterou mám už delší dobu. Toren je gekončík noční, na kterého se i já mohu přeměnit. Komunikuji s ním pomocí myšlenek," zazubila jsem se a nechala ho, aby si zalezl do srsti na hřbetu. "A ta tvoje nová magie je jaká?" Se zájmem jsem se jí zeptala. Nikdy jsem snad přítele neměla, ale cítila jsem, že ona je opravdu někdo, na koho se můžu spolehnout. Už jen proto, že je mi velmi povahově blízká a celkově se v ní odrážím. Z části. Nicméně právě Nerssie mohla být označována jako má první přítelkyně = kamarádka.

S Ners jsme jako obvykle vtipkovaly a myslely to samozřejmě na nováčka. Nechtěla jsem na ní být hned tak ošklivá, ale co už, povahu nezměníš. Nechala jsem toho po chvilce být a podívala se k Ners.
Ty dvě jsem nechala být. Poslouchala jsem však Clawdiiné myšlenky, ve kterých jsem to všechno pochopila. Nemohla jsem stát na její straně, ale já byla nestranný vlk, který spíše stojí na straně své. A vzhledem k tomu, že jsem u toho nebyla, takže jsem nemohla tušit, jak to doopravdy bylo, nechala jsem to plavat. O Clawdiiné věrnosti jsem však nepochybovala.
Když jsem se zeptala Ners, jestli půjde s námi, řekla, že si chtěla popovídat soukromě, ale problém jí to nedělá. Musela jsem se ušklíbnout, jako kdyby mi četla myšlenky, ale já nechtěla hned být, vzhledem k tomu, že jsem byla alfa, na novou členku zlá. Sice jsem to měla v povaze, ale vzpomínala jsem na staré dobré časy.
Zpět do reality.
Clawdie to poměrně rychle došlo. "Díky. A dávej pozor, kam šlapeš. Jo a nezapomeň se podívat do lesa okolo jezírek, jsou tam krásné košaté stromy," nabídla jsem jí, nicméně volba, kam se vydat, byla zcela a pouze na ní. Pokračovaly jsme tedy s Ners po území. Spadlé větve jsem překračovala a jezírka opatrně obcházela, načež jsem se ještě soustředila na její slova. "Sem ale dobrá, co?" Ušklíbla jsem se, když do mě vrazila bokem. Chtěla vědět nějaké informace o smečce a o všem, co se za tu dobu, co jsme se neviděly, událo. "Noo.. ještě ti pak povím tajemství, ale začnu od začátku. Tak trochu jsem se rozhodla, že ve smečce jako na nižším postavení to prostě není pro mě. Nejsem zvyklá, abych byla pod někým, kdo má nade mnou větší moc, než já. Aby mi rozkazoval a tak. Proto jsem si vybrala dráhu tuláctví a skončila jsem tady. No a strávila jsem tu pár dní. To mi stačilo k tomu, abych zjistila, že se mi to tu moc líbí a po hlubokém přemýšlení mě napadla smečka. Sice v tom moc praxe nemám, ale zatím mi to jde, ne?" Zazubila jsem se a ušklíbla se. "A co ty? Jak to jde v Ageronu?" Zeptala jsem se jí ze slušnosti a hlavně zvědavosti. Doufala jsem, že tu se mnou chvíli pobude, abychom si popovídaly a prakticky zjistily další novinky, které putují Gallireou.

SKÁLA MAHAR

Popis:
Na pokraji území močálů a kaskád se nachází velké, kamenné skalisko, které je pokryté mechem. Pod závojem z rostlin se nachází vstup do tajemně ukryté jeskyně.
Tato jeskyně se skládá z několika místností, ale ještě před rozdělením místností je největší prostor, ve kterém se nachází díra ven a tak je zde i sluneční svit (případně měsíční). Nicméně uprostřed hlavní místnosti je díky vodě, proudící z kaskád, malé jezírko, ve kterém je necelý metr hloubka a proto je příjemně teplé.
Dále se jeskyně dělí do jednotlivých místností, které obývají vlci.
Alfa místnost
Tato místnost je ze všech (krom hlavní) největší. Není v ní až tak vlhko, je prostorná a po krajích obklopená mechem. Jelikož je nejvýše, je v ní příjemný chládek.
Beta místnost
V této místnosti už voda lehce prosakuje skrz stěny, ale není to skoro znatelné. Nachází se hned vedle alfa místnosti, akorát je umístěna o trochu níže.
Gamma a Delta místnost
Tato místnost je třetí největší, hned po alfa a kappa místnosti. Ze stropu chvilkami kape voda, nicméně je prostorná a místy můžeme také naleznout mech. Vzduch v ní není už tak čistý a nachází se hned vedle Kappa místnosti, ale i tak je prostorná a poměrně útulná.
Kappa místnost
Tento prostor je druhý největší. Musí se sem totiž vejít největší počet vlků. Zdi i strop prosakuje vodou. Prostor je položen nejníže a i když je z něho vidět do hlavní místnosti, je to nejtemnější část z jeskyně. Mech je zde málo, spíše výjimkou, ale i tak je tato místnost příjemná už jen pro svůj čistý vzduch.
Omegy vzhledem k jejich postavení v hierarchii svou místnost nemají, spí většinou v hlavním prostoru u jezírka, anebo při povolení členy smečky v Kappa místnosti.

Úkryt obývá: Celá Maharská smečka
Správce úkrytu: Skylieth

Vlčice byla poměrně ráda a reagovala klidně na to, že jsem jí přijala. Poté mě požádala o prohlídku, samozřejmě, že jsem se jí nabídla, ale tak trochu jsem doufala, že to zvládne sama. Avšak to, že bude chtít mít někoho po boku, jsem chápala, Maharské močály jsou územím nebezpečným a právě proto se mi tak líbí.
Zeptala se mě na jméno, ale já se soustředila na okolí. Přes pachy vlků, které jsem zatím nechtěla vyhánět, ale už mě znervózňovali, jsem ucítila bijící se, dosti známý pach. Trochu jsem se zasekla - co by dělala zrovna ona tady? Nerssie? Zastřihala jsem oušky a podívala se směrem, kterým se vlčice řítila. Doopravdy to byla ona.
Chtěla jsem jí radostně přivítat, ale držela jsem se na uzdě. Nicméně byla jsem ráda, že za mnou přišla mě navštívit, protože byla snad jediná, komu jsem o trochu více, než obyčejným vlkům, věřila. Dodala ke Clawdii, že hodně rychle vyměnila smečku. Slyšela jsem to, ale dělala jsem, jako kdyby nic. Ona se však bránila, že do Ageronské smečky přijatá nebyla a vlastně tam byla nechtěná, tak proto odešla. Kdo ví, jak to vlastně bylo, pomyslela jsem si pro sebe a podívala se na Ners. "Buď zdráva," dodala jsem zdvořile, ale popravdě, měla jsem chuť jí uvítat o mnoho radostněji.
"Je tajemné. Na každém kroku je doslova překvapení, vážně je to tu super, nevíš, kdy se utopíš," zazubila jsem se a mrkla na Ners ve smyslu, že to říkám naschvál vůči Clawdii. Jen tak, pro vtip. Poté mi řekla cosi o Clawdiiné věrnosti. Zamračila jsem se, protože jsem samozřejmě měla větší důvěru v Ners, ale ve Clawdii jsem neviděla někoho, kdo by přeskakoval ze smečky na smečku. "Věrnost je základ, na kterém je smečka položená. A pokud to pokulhává, je to jako zkažený zub. Je nutno ho vytrhnout, aby vše šlo tak, jak má," přirovnala jsem. "Nicméně myslím, že Clawdia bude věrná. Že jo?" Podívala jsem se k ní a lehce vycenila tesáky. Hned na to jsem ji chtěla odehnat, abych měla s Ners trochu soukromí, ale vzhledem k nabídce prohlídky tohoto území jsem nemohla, a proto jsem mlčela.
Otočila jsem se na Ners. "Jdeme si to tu projít, jdeš s námi? Alespoň mi povíš, co je nového a tak..." Nabídla jsem a popichujícím pohledem ji trochu povzbudila.