Gallirea - Příspěvky uživatele

Taktika zafungovala. Zneviditelnění fungovalo perfektně, dokonce i s Torenem, který nebyl vidět taky. Připadala jsem si jako kočka, která hledá myš, ale prakticky mi ta vlčice byla úplně na spodní části zad, jenomže to bylo jediné zpestření za posledních x dní. Proto jsem se taky přestala nudit a hrála s ní tuhle podivnou, přesto pro mě nadlehčující hru.
Vlčice to nějak nedomyslela a já už přišla na její fígl. Ukryla se vždycky v bahně a přebíhala. Snadné. Viděla jsem jí dokonce i jak vylézá z bahnité koupele a leze do další, ale kam se chce k sakru dostat? Ke smečkovému úkrytu a vykrást ho? Těžko. Je na druhou stranu. Neměla jsem tušení. Kdyby odtud prostě chtěla utéci, běží pryč, ke hranicím, ne do prostředka močálů. Ale doklusala jsem k jejímu aktuálnímu bahnitému lavůrku a postavila se celkem hrdě. Stále jsem byla neviditelná, i když ona se vždy potopila a vidět nebyla, ale já věděla, že tam je. Čekala jsem na souši a udělala jsem takovou mazanou věc. Využití mých magií. Nedaleko před ní byl totiž klasický rybníček s průzračně čistou vodou. Nebyl nijak hluboký, tak po krk, akorát na smytí bahna. Ona byla v bahnité koupeli před ním, ale já rychlostí blesku za pomocí magie iluzí přeměnila tento rybníček na bahno. Tudíž vlčice viděla stejnou, bahnitou koupel, ve kterých byla doteď, a ne krásně čistý rybníček s průzračnou vodou. Já byla stále neviditelná a čekala jsem, až zase přeběhne a nalítne mi do pasti. Ha há!

Dobře. Každý by čekal reakce typu: "Moc se omlouvám, nějak mi fakt, že je tu smečka, unikl, je mi to líto, jen přecházím." Anebo: "O smečce jsem věděla, ráda bych se přidala a hledala jsem alfu, mohu poprosit o typ, kde ji najdu?" Či dokonce: "Záměrně jsem smečku hledala a ráda bych se přidala, jsem dobrá v lovu, zde je něco k snědku na otestování..." Ale ne. Tahle vlčice zareagovala totálně bez jakéhokoli přemýšlení a to tak, že začala utíkat. Jen jsem klidně stála, nějaké honičky nebyly na mě. Naklopila jsem hlavu do strany a dívala se na ní, jak se snaží prostě zachránit si život tím, že někam běží. "Co to k čertu dělá?" Zeptala jsem se Torena, když jsem jako kamenný sloup bez hnutí stála na místě. Je pravda, že jsem možná vypadala děsivě, ale stačilo třeba jen něco říct, ne prostě utéci. No nic. Mávla jsem nad tím packou a šla jsem tedy do toho lesa.
"Někteří vlci už prostě nejsou normální," říkala jsem Torenovi. A když jsem procházela kolem dalšího jezírka, ničeho jsem si nevšimla. Ani toho, že v něm byla ukryta ona vlčice, která si myslela, jak je neviditelná, a přitom ji koukali podivně uši. Já si jich ale nevšimla, plus pro ni. No koho by napadlo, že před vámi někdo uteče a ještě se zašpendlí do bahna? Ale co už. Popošla jsem do lesa a chvilku byla ticho. Má taktika byla ale jasná. Věděla jsem, že neutekla z území, tedy, nějak jsem to tušila, proč by to taky dělala, nicméně šla jsem na jistotu. Zneviditelnila jsem se. Ona nemohla tušit, že tu stále jsem, ale já jsem chodila po imaginární trajektorii, kterou se ona vydala. Běžela tímhle směrem, a proto jsem se pomalu pohybovala po té pomyslné čáře jejího úniku. Mazané, že?

Odpočatě jsem zívla a rozhlédla se po okolí. Docela jsem dostala hlad, ale tady na tomto území se špatně lovilo, ač v lese bylo lovné zvěře dost. Ale nechtělo se mi teď opouštět ostrůvek a jít něco dělat, začala jsem trochu lenivět a ani energie teď nebyla zrovna na největší úrovni.
Ale vstala jsem s myšlenkou, že si ten les alespoň projdu a kdo ví, třeba na nějakou zvěř narazím a pomocí mých skillů v magiích ji zdolám bez pohnutí drápu.
Místo toho jsem však ucítila nějaký cizí pach. Přivolala jsem si to. Ale co už, alespoň jsem teď měla co na práci. A chudák dotyčný vlk, byla jsem hladová a tím pádem jsem nebyla moc ve své kůži. Šla jsem tedy po pachu, který se pohyboval po mém území a zcela ignoroval fakt, že je tu nějaká smečka. A že tu nějaká je. Jakože vážně je.
Přiklusala jsem až k vlčici, která byla čistě... ehm, už tolik čistě ne, ale asi měla být bílá, plus k tomu černé odznaky včetně hlavy. Ovládala magii vody, což mi bylo k ničemu, ale musela jsem zamachrovat, že jsem to poznala. "Hej," křikla jsem na ní, "no ty!" Lehce jsem zavrčela a přizdvihla pysky. "Hledáš něco? Jsi na území smečky, mohla bys to trochu tolerovat," ostře jsem se na ní podívala a nepřestávala jemně hrdelně vrčet. Inu, jako správná alfa bych se za toleranci smečky klidně i porvala. Ale to ta vlčice jistě nechtěla. "Jestli něco potřebuješ, máš nejvyšší příležitost to vybalit." Pobídnutí bylo jasné. Měla na výběr.

Clawdia neváhala, vstala a odešla. Dodala, že jí je jasné, že se má pohybovat nedaleko Močálů, nicméně mně bylo jasné, že to stejně moc tolerovat teď nebude. Ale nechala jsem to být.
Poodešla jsem kousek dál uvolnit své ztuhlé svaly na nedaleký ostrůvek. Toren, zahrabaný v mé srsti na krku, se jen zavrtěl a já spatřila Nerssie, jak něco říká a taky se vydala kamsi pryč. No, zajímavé, pomyslela jsem si, když jsem přeskakovala malou tůňku.
Ulehla jsem jako mašinka Tomáš a radostně se zavrtěla. Byl to dobrý nápad zakládat smečku? Nikdo o tom v okolí moc neví a já tu jsem s jediným členem... co když na tuto smečku nikdo nenarazí a budu tu sama s Clawdií? Všechno jsem viděla z části negativně, ale byla to pravda. "Uvidíš, že se sem jistě přidá více členů. Ba naopak buď ráda, že sem nechodí jeden za druhým a není tu zmatek." Toren mě vždycky dokázal uklidnit, ale představa, že tu obývám Maharské močály sama, jen s Clawdií, mě trochu děsila.

Ležela jsem nedaleko Nerssie a odpočívala. Přemýšlela jsem o tom, jak rychle se to všechno odehrálo a že by nebylo na škodu se zajít podívat i do Smrkové smečky, jak to tam vypadá a oznámit tuhle velkou novinku. Ale nechtěla jsem tam jít teď, bylo to dost riskantní. Ještě tu není tolik členů na to, aby území ochránili. Jen samotná Clawdia.
Vyskočila jsem na packy, když jsem jí spatřila. O kom se mluvívá, nedaleko bývá. Zavrtěla jsem s sebou a podívala se jí do červených očí. Zeptala se mě, jestli by se nemohla jít podívat po okolí, pokud nic nepotřebuji. "Hmm," zamručela jsem, když jsem přemýšlela, co bych po ní tak mohla chtít. Ale nic mě nenapadlo. "Klidně se jdi po okolí porozhlédnout, ale buď na blízku v případě nebezpečí. Jako zatím jediný člen musíš být stále v blízkosti, jasné?" Ukázala jsem jí své tesáky v širokém a mírumilovném úsměvu a podívala se na Nerssie. Přemýšlela jsem, jestli je dobrý nápad nechat ji tu a neřešit, že není členkou.
Nechala jsem to být. Clawdia byla vyřešená a Nerssie jsem věřila natolik, že jsem neměla s tím, že tu je, nějaký problém. Jako jedna z mála mi nepřišla falešná, ale upřímná a docela i mně podobná, proto jsme se dokázaly spolu bavit. Usedla jsem nedaleko a dívala se po okolí s myšlenkou, co bych mohla jít teď dělat...

Na reakci ohledně vlků, co se tu procházeli jak po louce, mi Ners pověděla, že udělá vše co bude v jejích silách. Přikývla jsem. Sice nebyla členkou smečky, ale měla plné pravomoce, jako kdyby ve smečce byla. Jednoduše už to tak prostě je.
Pobídla jsem jí k návštěvě úkrytu, který jsem objevila. Toren se zavrtěl na souhlas, že je pěkný, nicméně Ners chtěla být ještě chvíli venku a tak že se tam vydá později. "Dobrá," řekla jsem jí klidně a poslouchala dál, co mi říkala.
Vlk, kterému jsem spolu s ostatními tak trochu vynadala, konečně odešel, ještě něco mlel, ale odešel, což bylo hlavní. Jen jsem kývla hlavou a podívala se na Nerssie. "Lovit? Hmm... jsou tu převážně ptáci, kvůli jezírkům, ale jinak tu můžeš lovit to, co se sem zatoulá z lesů. Tákže normálně zajíce, ti jsou běžní, občas srnku a zahlédla jsem i divočáky," oblízla jsem si čenich. Mluvit o jídle bylo těžké. "Ulov to, co potkáš," popíchla jsem jí s úšklebkem a lehla si o kus dál. Potřebovala jsem si taky trochu odpočinout.

<<< Skála Mahar
//Ach bože -.-"

Klusala jsem ven z úkrytu, abych našla Ners. Měla tu někde být, jistě se tu potulovala po území. Clawdia se tu šla zřejmě porozhlédnout, nicméně po té jsem nemohla zatím nic chtít. Tedy, mohla, ale chtěla jsem, aby se tu rozkoukala, jakožto první člen, a cítila se tu jako doma.
Opatrně jsem obíhala jezírka a protože jsem to tu už celkem dobře znala, věděla jsem, kam šlápnout. Až jsem v dálce spatřila Ners. Zavrtěla jsem s sebou a přešla do kroku.
Přišla jsem až k ní a zavrčela. "Poslyš," řekla jsem k ní a čenichem ukázala na místo, kde probíhali vlci. "Jelikož si tu jako doma, máš plnou pravomoc vyhazovat probíhající z tohoto území, jasné?" Šťouchla jsem do ní a vážně se na ní podívala. "Nebudu tolerovat, aby mi tu přebíhali vlci, jako by nic. Smečka je tu sice krátce, ale je tu, takže trocha tolerance by neuškodila," zabručela jsem a posadila se. Měla jsem sto chutí se rozeběhnout za nimi a tak moc je dorvat, že už by si to nedovolili. A udělala bych to, kdyby nebyli dva a já tu nemusela být a nehlídat, aby tu další nepřebíhali.
"Jo a mimochodem," načala jsem i trochu dobré zprávy, "na severozápadu ve skále je jeskyně, která poslouží jako smečkový úkryt. Je to tam skvělé, můžeš se tam jít podívat," řekla jsem k ní klidně a postavila se. Chtěla jsem zajít za Clawdií a zeptat se jí, jestli si to tu už prošla, ale zatím jsem jí nechala. Možná za chvíli.

<<< Maharské močály

S Torenem na hlavě jsem pokračovala v prozkoumávání všech možných zákoutí skály. Nicméně našla jsem jeden bezvadný vchod, do kterého jsem samozřejmě musela vlézt. Byl zahalen závojem lián a celkově byl dobře zamaskovaný. Ležel vysoko na severu močálů, nedaleko kaskád. Mnozí by se mohli hádat, že je na území kaskád, druzí zase, že močálů. Ale byl na mém území.
Hrdě jsem polkla a vlezla si do jeskyně. Chviličku jsem šla po tmě, což pro mě nebyl problém, protože jsem si rozdělala maličký ohýnek, ale nebylo to ani potřeba. Dostala jsem se do větší místnosti, kde bylo uprostřed maličké jezírko a nad ním díra ven. Podivné místo, ale krásné. Voda v jezírku byla zřejmě z kaskád, proto byla pitná, studená a krásně průzračná. "Tak to je nádhera," řekla jsem si pro sebe, ale bylo cítit, jak Toren přikývl. Zřejmě se mnou souhlasil.
Pokračovala jsem ve zkoumání tohoto magického místa. Na velkém prostoru u jezírka bylo malé rozcestí do různých jeskyněk. Menších, než byl tento prostor, byly to takové místnosti. Všechny jsem prošla a jejich stav se stupňoval od nejlepšího po nejhorší. Tedy, každý byl dobrý, ale zleva netekla stropem voda a postupem doprava ano. Nicméně zvolila jsem si alfa místnost a tam jsem i ulehla, abych si chvilku odpočinula. Toren mi vyběhl ze srsti a zřejmě šel zkontrolovat vodu. Na gekona to byl až moc vodní tvor.
Po chvilce jsem vylezla a podívala se okolo. Bylo odtud vidět ven, což se mi moc líbilo, nicméně nebylo vidět ven. Proto jsem šla hlouběji do uličky a rázem bylo vidět po celých močálech. Zas tak hrozné místo to není. Naopak, pomyslela jsem si nadšeně a podívala se dolů. Spatřila jsem nějaké dva vlky, jak se potulují po území. Naštvaně jsem zavrčela, měla jsem chuť seběhnout a sežrat je, ale nemohla jsem, už byli daleko. Nicméně tohle si dovolovat nesmí. "Ale klid... smečka je tu krátce, neboj, respektovat tě budou," pověděl mi Toren, zatímco mi lezl do srsti na krku. Asi máš pravdu, řekla jsem si pro sebe a přikývla. Opatrně jsem vyběhla ze skály ven a raději teď chvíli chtěla pobýt na území močálů. "Ale tahle jeskyně je fajn, co říkáš? Bude to smečce stačit?" "Je to suprová jeskyně, pro smečku ideální. To jezírko je boží," řekl mi Toren, načež jsem se jen usmála a vyběhla z jeskyně ven.

>>> Maharské močály

// No dovol? :D Mně to tak vyhovuje... a navíc, jednoho člena už tahle smečka má, takže.. shut up. Jste zlí. Pche.

EDIT: To ale neznamená, že se přes ní bude přecházet jako přes náměstí. A je tu Clawdia, navíc není problém, aby se Skylieth obratem vrátila :) Plus Nerssie, která je brána jako poloviční člen.
A s tím "smradem" jsem to četla, neměj strach :D

// Proč si jen tak nepřejít přes smečkové území a nebrat ohled na to, že tu nějaká smečka je ~

Přiklusala jsem ke dvojici vlků. Varovně jsem ukázala své tesáky, při kterých jsem ještě dodala pár faktů o nové smečce a poradila jim, že by měli být pryč rychleji, než se mé tesáky začnou ohlížet po jejich krvi. Nicméně vlčice reagovala pohotově, i když mě trochu urazila, ale vycenila tesáky taky. Naštvaně jsem vrčení zesílila a tím zvýraznila fakt, že na sebe nenechám vrčet, kort v případě, že stojí na území mé smečky. Autorita, prosím!
Pískovo hnědo bílá mi řekla, že tu tedy nebude oxidovat, nicméně prý i přes to je tu vzduch zkažený. "Vzduch je tu čistý, to jen ty si dýcháš pod nos," dodala jsem suše a opětovala jí pohrdavý výraz. Vlk zatím nijak nereagoval, asi mu došlo, že když bude na mě vrčet a dovolovat si, nedopadlo by to dobře. Vlčice raději odešla. Dobře děláš, jinak bych ti ten tvůj podivný kožich upravila, pomyslela jsem si při pohledu na to, jak odchází. "Nazdar," zavrčela jsem a po vlkovi se ohnala. Tesáky jsem stiskla k sobě nedaleko od jeho čenichu, čímž jsem mu naznačila, že má jen pár sekund na to odejít. Dobrovolně.
Otočila jsem se a pomalu odcházela pryč. Kdyby na mě chtěl skočit, vzplanula bych a tím bych se ochránila, proto jsem v klidu odešla. Chtěla jsem se vrátit za Ners, ale řekla jsem jí, že tu má být jako doma. Nicméně ještě tu byli další vlci, kteří se nějak nechystali k odchodu. Prošla jsem nedaleko kolem nich (Sayap a Inaya) a přikývla hlavou na pozdrav, s trochou vyceněnými tesáky, aby poznali, že buď mají říct, co chtějí, nebo co nejrychleji odejít.
Za Ners jsem se nevydala, chtěla jsem ještě zařídit pár věcí. Co ještě má Smrková smečka... přemýšlej... Torene? Zazubila jsem se. On vždycky věděl. "Co třeba úkryt?" Zeptal se mě potichu a já jen mrskla ocasem. Super, to je ono! Teď bylo na čase projít všechna možná zákoutí a objevit nějakou pořádnou skálu, která by mohla posloužit jako úkryt.

Po chvilce bloumání po Maharských močálech mě něco napadlo. Když... hledám skálu, musím najít nějakou obří masu kamene... a pokud si pamatuji, nedaleko na západu jsou kaskády, a tam je kámen... Co myslíš Torene, je to dobré místo? Usmála jsem se a podívala se směrem, kde se rozkládaly kaskády. "Není to špatný nápad," dodal. "Díky za pochvalu," řekla jsem tiše k němu a rozklusala se tam.
Když jsem doběhla až na mechem porostlý kámen, spatřila jsem dlouhé, lanovité rostliny, které vypadaly jako závěs. Zakrývaly jakýsi vstup do nějaké skály. "To by mohlo být to, co hledáme," řekla jsem směrem k Torenovi, který byl tak zvědavý, že mi vylezl mezi uši a sledoval kolem, co kde najdeme. Odhrnula jsem čenichem liány a zastavila se. "Mám?" "Že váháš," řekl mi opětovně, načež jsem vstoupila do jeskyně.

>>> Skála Mahar

Procházeli jsme si krásné území, které jsem mohla hrdě označit za mé. Radostně jsem se vyhýbala měkké půdě a horlivě vnímala každý keř a každou květinu, kterou jsem míjela.
Prakticky nic mi nemohlo zkazit náladu. Až na vlky, kteří tu byli a nerespektovali fakt, že je zde smečka. Zamračila jsem se a podívala se na Ners. "Už mi lezou na nervy," zavrčela jsem a podívala se jejich směrem. Dokonce jsem spatřila i další dva jedince, nějakou vlčici a vlka, ale ti mi byli povědomí - už jen ten načervenalý odstín kožichu. Nicméně ty jsem zatím nechala být, plánovala jsem si v hlavě to, jak vystartuji na ty dva.
Pověděla jsem Ners o tom, že pitná voda je na severní části Maharu. Ona mi sdělila, že se tam doběhne napít. Jen jsem přikývla a pomalu lezla do jezírka. Snad mě Toren nesežere za to, jak dlouho u ní je, pomyslela jsem si ironicky.
Voda byla příjemně teplá, ale když jsem celá do vody skočila, rozvířila jsem chladnější a neprohřátou část ode dna. Jen jsem zamrkala a podívala se kolem. Nikdo na mě vidět nemohl, kolem byly vodní rostliny a rákosí, takže jsem vylezla a párkrát do vody ještě skočila. Byla jsem celá mokrá. Před mým posledním skokem přišla i Ners, která mi zřejmě chtěla něco sdělit, takže jsem se v rychlosti ještě vyškrábala na břeh a skočila naposledy. Voda vycákla i trochu na ní, ale co už.
Když jsem vylezla, ušklíbla jsem se na její poznámku. Najednou mi však řekla, že má na mě otázku. Jen jsem přikývla a poslouchala jí. "Poslyš," řekla jsem trochu dramaticky, načež jsem k ní natáhla packu, abych si vzala Torena zpět k sobě. Už nervózně cestoval kožichem. "Není problém, abys tu byla, a ke smečce nepatřila. Dveře sem jsou ti neustále otevřené, můžeš tu být kdykoli a jak dlouho chceš. Ve smečce být nemusíš, ale pokud bys někdy chtěla, stačí říct. Místo budeš mít vždy. Chovej se tu prostě jak doma," pobídla jsem jí s úšklebkem a doufala, že jí to tak bude vyhovovat. Nicméně stále mě znervózňovali ti dva.
"Dej mi chvilku, už jich mám plný zuby. Místo toho, aby odešli, vesele si tu povídají. Jdu jim k tomu pomoc," ďábelsky jsem se ušklíbla. Původně jsem chtěla nechat kožich mokrý, ale protože jsem před nimi chtěla vypadat důstojně a ne jak zmoklá slepice, za pomocí teplého větru, který proudil kolem mě výrazně rychle, jsem se usušila. Vítr ustal. Rozklusala jsem se tedy jejich směrem.
Když jsem k nim doběhla - Castor, Ranaris - začala jsem vrčet. "Nechci vás rušit, ale je zde už nějakou dobu smečka. Sice krátce, ale je. Proto by bylo dobré, kdyby jste to alespoň trochu respektovali a odešli si povídat někam daleko odsud... tedy, na jiné území. Pokud s tím bude nějaký problém, klidně vám s tím pomůžu," zavrčela jsem a stále v důstojném postoji dokazovala, že to myslím vážně. Měli chvilku se rozmyslet, co vlastně chtějí. Jinak jim pomůžu k tomu, aby odešli a dloooouho se nevrátili.

//Mini dodatek pro Castora a Ranaris => Chtěla bych hrát ještě přes prázdniny, takže... počkám pár dní a pokud nebude žádná odezva z vaší strany, jednoduše píšu post s tím, že je to vyřízené a nečekám :) Snad chápeme, jsem aktivní tvoreček a být někde takhle zaseknuta mi akorát kazí plány :/ :D

//Omluva za tak dlouhé čekání, jsem poměrně dost vyřízená, ale snad během dneška/zítřka tu máš odpověď :)

Vysvětlila jsem Nerssie magii, kterou jsem měla. Zeptala se mě, jestli mi nevadí to, že mi mluví do hlavy. Zamyslela jsem se nad tím. "On je většinu času ticho, dělá si své a i já si dělám své. A většinou se ozve při nějaké nerozhodné situaci a tak... nic, co by mi lezlo na nervy, ba naopak, jeho rady jsou k nezaplacení," vysvětlila jsem jí to z hlediska, ze kterého jsem na to nahlížela já.
Pokračovaly jsme dál, když si Toren usmyslel, že si vleze k Nerssie. Zřejmě chtěl porovnat kvalitu kožichů, anebo co já vím, prostě tam chtěl. Já jsem mu samozřejmě nebránila, načež jsem pokračovala v cestě. Ners reagovala tím, že to lechtá. Ušklíbla jsem se. "Jde o zvyk," pověděla jsem na vysvětlenou a nechala ji, ať se s ním vypořádá.
Převedla jsem téma na dva vlky, kteří stáli na tomto území. Docela mě znervózňovali, proto jsem měla sto chutí za nimi doběhnout a vykopat je odtud. Ale zatím jsem byla klidná, nechala jsem jim poslední den čas a poté to mají spočítané. "To si piš, že bych to už takhle dávno udělala, ale smečka tu je krátce a tak si nemůžu ještě tak vyskakovat," ušklíbla jsem se. "Na odchod mají ještě přes půl dne," uzavřela jsem tohle téma s pohledem na nebe. S tajemností Nerssie souhlasila, protože to tak prostě bylo. Ale nechápala jsem, co všichni proti močálům mají. Není to tu tak hrozné, občas tu něco zasmrdí, ale převážně jsou tu i pevná místa, všude barevná a krásná jezírka, keře, a po krajích území se rozprostírají i košaté stromy. Každý tohle území akorát kritizuje, místo toho, aby se do něho zahleděl z jiné stránky a pochopil, že je to jedno z nejlepších území na Galli.
Ve vzduchu se najednou rozprostírala otázka, jestli je voda pitná. "No, takhle. Je to sice rozlitá řeka, ale... ta voda na jižní části území tu stojí už dlouhou dobu, takže tu bych nepila. Ale ze severnější polohy Maharu už pít můžeš, tam ta řeka stále teče - jezírka mají přítok i odtok," vysvětlila jsem jí. My jsme se nacházely právě teď... trochu na jihu, nicméně nebyl by problém vyběhnout výše a tam se napít. Ale já měla v plánu se spíše smočit, bylo mi poměrně dost velké teplo. "Ale na koupání je to k nezaplacení," když nechytíš dno s živým bahnem, zažertovala jsem a pomalu lezla do jednoho z vyhřátých, ale u dna chladných jezírek.