Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Bavily jsme se se Survaki o ní, nicméně i přesto mě to docela zajímalo. Ostatně, většinou jsem raději poslouchala, než-li vyprávěla, natož ještě o sobě.
Řekla mi, že má bratra, který je alfa v Sarumenském hvozdu. To místo jsem neznala, i když bylo nedaleko, ale věděla jsem, že se určitě vydám po prozkoumávací procházce po okolí. Nicméně naklopila jsem hlavu na stranu a ušklíbla se. "To mě těší, že jsi v mé smečce, a né v jeho, i když je to zajímavé," pronesla jsem poměrně klidně a obešla už skoro celé hranice Maharu.
Survaki mi dokonce prozradila to, jak se sem dostala. Toren se mírně zavrtěl, nevěděla jsem proč, ale nechala jsem to být. Byl nějaký neklidný. "Zajímavé," dodala jsem opět, i když myšlenkami jsem byla jinde, což na mě možná bylo vidět, ale co už. Její konverzaci se stromem jsem nechala bez odpovědi a reakce z mé strany.
Z dálky jsem najednou cítila pach Clawdie. Že by taky zjistila, kde má její smečka území? Rýpla jsem si s úšklebkem. Nic jsem neříkala, alespoň to tady v okolí trochu znala a měla přehled, oproti mně. Nebyla zas tak daleko, ale cítila jsem spolu s ní i cizí pachy... eheh, "cizí". Uslyšela jsem její snahu o oznámení mi, že přivedla dva vlky. V tu chvíli se mi pach jednoho z nich začal měnit ve vzpomínky. Nemohla jsem si však vybavit, čí byl, ale i Clawdia zmínila, že mě jeden zná. Podívala jsem se na Survaki. "Hned jsem tam!" Ozvala jsem se zpětně a při pohledu do jejích očí jsem řekla jen: "jsem ráda, že si mi o sobě něco řekla. Omluv mě, vyřídím to... jinak dobrý nápad, území je úspěšně označkované. Dobrá práce," dodala jsem směrem k ní a ušklíbla se. Pohodila jsem ocasem a vybrala se směrem k nim.
Pomalu jsem klusala k nim. Stále jsem v hlavě snažila vyštrachat nějaké přesné historické vzpomínky, které by mi přiblížily, o koho se jedná. Ale to už jsem nemusela přemýšlet, jelikož jsem je viděla. Clawdia, nějaký černo fialový vlk a ... Juday. Vzpomněla jsem si na něj hned. Byl to vlk, kterého jsem potkala začátkem příchodu sem a se kterým jsem toho poměrně dost zažila. Pustila jsem si ho mírně k tělu, byli z nás přátelé, no zkazila nám to moje sestra. Která už díky bohu zase někam zmizela, snad nadobro a daleko.
Přišla jsem k nim a prohlédla si je. Judaye jsem strašně dlouho neviděla a nepředpokládala jsem, že ho ještě uvidím, nicméně nevěděla jsem, jak se zachovat. Jestli po něm skočit, nebo jestli být v klidu, jestli mít radost... cítit provinilost...
"Zdravím," řekla jsem klidně a podívala se mimo jiné i na černo fialového. Měl zvláštní zbarvení, vzhledem k mému, které se však díky bohu časem poměrně vytratilo, bylo o něco pestřejší, ale zároveň zajímavější. "Mé jméno je Skylieth, no, vítám vás na území Maharské smečky," dořekla jsem a pohledem zabrousila zpět na Judaye. "Dlouho jsme se neviděli, že, Judayi?" Dodala jsem s úšklebkem. Za tu dobu jsem se o dost změnila, nevím, jak na tom byl on, nicméně já už jsem klidnější a dokonce jsem nabrala zpět smysl pro humor. "No," otočila jsem se zpět na Clawdii. "To jsou potenciální zájemci o místo, anebo jen návštěvníci, se kterými si jdeš pro svolení o jejich přítomnosti, anebo...?" Kdo ví, za jakým účelem tu tihle dva byli...

//Joo, po chvíli mi došlo, že Skrůty odznaky zahrané nemá, ignorujte o nich zmínky v mém příspěvku... jsem moc ospalá na to jít to přepisovat... O:D

//Hodím post až po Džudajovi se Skrůtym :D

Pobídla jsem vlčici, kráčející poslušně vedle mě, aby mi o sobě něco pověděla. Její reakce byla pohotová, takřka hned, nicméně zeptala se mě, co přesně bych ráda věděla. No, tady nešlo o přesnou věc, chtěla jsem se o ní něco dozvědět. Správná alfa má přeci znát vlky ve své smečce, no není tomu tak?
Ano, je.
"Konkrétně..." zamyslela jsem se nahlas. "Tak všeobecně, pověz mi třeba, jak si se sem dostala, jestli máš nějaké sourozence... zmiňovala si, tuším, bratra, že?" Ušklíbla jsem se a doběhla k jednomu nedalekému stromu na hranicích. Poslušně jsem ho označkovala a ještě se o něj párkrát otřela, aby bylo už při prvním nadechnutí se na území jasné, že je tu smečka. Malá, ale je. Kde je třeba Clawdia? Nebo Nerssie? Ta taky zmizela poměrně rychle... čekala jsem, že se zdrží déle... podívala jsem se před sebe a pokračovala podél hranic, otírajíc se o stromy a značkování území.

Survaki se mě zeptala, jestli je i něco horšího. Nereagovala jsem na její otázku, záměrně, mohla si to domyslet. Ať už šlo o mučení, nebo trhání končetin. Kde jsou ty časy...
Podívala jsem se před sebe a dlouze zívla. Hned na to jsem okoukla nebe a vrátila se pohledem a myšlenkami zpět k Survaki. Pobídla jsem jí, ať vymyslí nějakou aktivitu, kterou budeme dělat. Hlad jsem moc neměla, zákusek jsem nepotřebovala, bylo to zcela na ní.
Doufala jsem, že nevymyslí nějakou blbost, něco, co by mě nebavilo anebo to bylo nesmyslné. Její nápad však nebyl špatný, nabídla značkování území. Přikývla jsem. "Dobrý nápad, no... tak jdeme," zavelila jsem už trochu svérázně a podívala se před sebe. Území kolem dokola bylo obehnáno stromy, vysokými a mohutnými, které byly krásně košaté a pěkně stavěné. Mrskla jsem ocasem a vydala se k hranicím.
Přitom jsem přemýšlela, co potom. Nečekala jsem, že mít smečku bude... tak zvláštní pocit. Představy vypadaly trochu jinak, tedy, co se Gallirei týče. Doufala jsem, že sem bude chodit, za účelem členství ve smečce, poměrně více vlků, ale asi jsem se zmýlila. No co už, stejně jsem ale byla radši za dvě věrné členky než za dvacet později ničemných. "Hmm, Survaki, pověz mi něco o sobě," nechala jsem pobídnutí zaznít do vzduchu. Její odpověď byla čistě na ní, nemusela se mi vyzpovídat, nicméně za každou informaci jsem byla vděčná.

<<< Skála Mahar
//Vím, že to trvalo přes dvaapůltisíce let, ale je to tu! :D

Když jsme vycházely ze skály, Survaki se snažila upoutat mou pozornost. Byla jsem na ní naštvaná za to, že nerespektovala ani místnost, ve které mohla být jen a pouze alfa. Nicméně měla možnost na omluvu, kterou využila a vysvětlila mi, že má poruchy vnímání a v myšlenkách si dodala další svoje nedostatky. Ušklíbla jsem se, nicméně snažila jsem se vypadat vážně.
"I přes tohle všechno musíš v sobě mít nějaký pud sebezáchovy..." Popíchla jsem jí a podívala se na nebe. "Kdybych nebyla tak klidnou vlčicí a udělala si tohle komukoli jinému, jsi už na stomilión kousků, a možná že ani tak dobře bys nedopadla," řekla jsem jí suše, ale pravdivě. No co, nesnažte se mi tvrdit, že od přírody nemá pud, ve kterém by dokázala alespoň trochu autoritu uctívat. Nicméně i přes to jsem si držela klidnou hlavu.
"Tohle bylo jenom jako poučení. Příště si dávej pozor... a spíš mi řekni, co teď budeme dělat. Máš nějaký plány? Přání? Hm?" Rozhlížela jsem se po okolí, trochu mlaskala a vymýšlela, co bychom mohly provést. Samozřejmě k dobru, jak jinak.

Survaki se mi omluvila, vypadala poměrně vyděšeně a celkově jsem nečekala, že by se až tak bála. Musela jsem brát v potaz to, že není smečkový typ a tohle byla jen nabídka, aby smečku zkusila s tím, že kdyby se jí to nelíbilo, může odejít. Nicméně i tak by měla mít nějaké pudy sebezáchovy a spát vedle alfy si myslím není ta nejlepší možnost.
Ulehla na jiném místečku, ale i přes to, že jsem měla konečně zasloužený klid, se mi spát nechtělo. Vstala jsem, lehce zavrčela a protáhla se. Podívala jsem se před sebe a vyskákala z jeskyně. "Tam prostě nemůžeš, je to místnost pro alfy... dávej občas pozor," řekla jsem ve snaze dobré myšlenky jí upozornit, teď se jenom opařila, příště by se mohla nepěkně spálit.
Vyklusala jsem pomalu na kraj jeskyně. "Jdu do Maharu, jdeš taky?" Zeptala jsem se jí, nicméně už jsem ani nečekala dlouho na odpověď a vyklusala jsem ven.

>>> Maharské močály

//Sakryš, vůbec jsem si toho nevšimla brzy... máte plnou možnost s Loriosem manipulovat, nechtěla jsem vás zdržovat a proto jsem ho potřebovala poslat pryč, vypauzovat ho... Post za něj hodím až kdovíkdy... :/

// Menší problémy... no, trochu větší, ale omluva, snad už jsem trochu k dispozici.

Ležela jsem poklidně ve své jeskyňce. S poklidným dechem jsem se rozhodla, že si trochu oddychnu a naberu sílu v podobě spánku. A taky že se tak stalo, potichu jsem poslouchala Survaki a Clawdii, nicméně po chvilce jsem usnula.
Netrvalo dlouho a já se zase probrala. Survaki přišla ke mně do jeskyně a ležela vedle mě. No... to nemyslí vážně! Zavrčela jsem a podívala se na ní. Trochu jsem se naježila v oblasti zad a krku. "Snad jsem řekla jasně, komu patří jaká místnost, jestli ti druhá největší místnost, tedy kappa, nevyhovuje, můžeš spát venku! Ale tady opravdu ne," dala jsem najevo nesouhlas a lehce vycenila tesáky. Nechtěla jsem jí hned nějak vyhrožovat, chápala jsem její povahu, nicméně hranice drzosti v sobě musí mít prostě každý. Vstala jsem a nemínila ji nechat strávit zde další sekundu. Měla na výběr. Buď odejde dobrovolně, anebo jí pomůžu, s čímž bych opravdu problém neměla...

// Mě přeskočte, napsala bych stejně jenom o spánku... přidám se při dalším kole :) :D

Očekávala jsem, že se to tu bude vlčicím líbit. Mně samotné se úkryt moc líbil, byla jsem na něj pyšná, že jsem dokázala najít něco takového. Nikdy bych tomu nevěřila. Nicméně očekávala jsem překvapené reakce vlčic. Survaki to tu trochu prolezla se slovy, že je to tu velké.
Přikývla jsem a následně vstala od jezírka. Protáhla jsem se a oklepala se. Podívala jsem se na Clawdii a koutkem oka sledovala i Survaki, co dělá.
Clawdia se zeptala, jaká místnost patří komu. Zrovna jsem to chtěla říct, ale jen jsem se ušklíbla. "Tato druhá největší místnost patří kappám, tedy vám," dodala jsem a přistoupila k jejímu vchodu. "Další místnost je pro gammy a delty," popošla jsem, "tato je pro bety," zastavila jsem se u předposlední a podívala se na obě vlčice, jestli dávají pozor. "A tahle největší je pro alfu... tedy pro mě," zazubila jsem se a uši přitiskla ke krku. "Omegy, jestli nějaké budou, místnost nemají. Mohou spát tady, u jezírka, ale třeba kdyby jim to kappy dovolily, mohou i do jejich místnosti," ušklíbla jsem se. "Celkově to je o domluvě," řekla jsem i poslední poznámku, kterou jsem spíše mumlala pod vousy a říkala si ji pro sebe, ale co už. Opět jsem došla k jezírku a zívla. Podívala jsem se na obě vlčice. "No nic dámy, stáří se na mě podepisuje," ušklíbla jsem se, "jdu si dát šlofíka." Ladným, mohutným krokem, jsem se vydala ke své malé jeskyňce a nehledě na místo jsem to zalomila hned u vchodu. Schoulela jsem se do klubíčka a pohodlně se uvolnila. V tu chvíli jsem přestala vnímat okolní svět a nabírala energii.

<<< Maharské močály

Pokračovala jsem s vlčicemi do úkrytu. Byla jsem ráda, že jsem nějaký našla a trochu ho upravila k tomu, aby se v něm dalo bydlet. Tedy, aby měla smečka kde strávit dlouhé noci a ukrýt se nejen před deštěm. Ještě to chtělo donést nějaké zásoby do jeskyně, i když já byla stále toho názoru, že maso je nejlepší čerstvé, než-li ze zásob. Ono, když je vlku nejhůř, samozřejmě sežere i ze zásob, ale čerstvé je čerstvé.
Po cestě se mě Clawdia zeptala, co je to za světýlka nad jezírky. "To jsou bludičky," řekla jsem tiše, co jsem z doslechu věděla. Samozřejmě jsem to měla již z minulých návštěv ověřené. "Jsou to takové malé, svítící bytosti, které tu žijí. Nevítané hosty lákají do hlubokých jezírek a ostatním pomáhají najít cestu tam, kam potřebují. Samozřejmě je jako členi smečky můžeme trochu ovládat," poskytla jsem jí přinejmenším základní informace o mýtických bytostech tohoto území a vlezla do úkrytu.
Zastavila jsem se vedle jezírka, které bylo opět průzračně čisté a mělo krásně světlou barvu. "Vítejte v úkrytu naší smečky," uvedla jsem je a sedla si. Nadšeně jsem se zavrtěla a podívala se na vlčice. Čekala jsem na jejich reakce a případné dotazy.

Během toho, co jsme si s novou členkou povídaly, jsem stíhala vnímat její myšlenky. Bylo to zvláštní, co všechno jí probíhalo hlavou a jak moc se odsuzovala. Nejdříve přemýšlela asi nad ideálním členem, a poté to srovnala se sebou, neboť se popsala. Ale negativně.
Proč jsem ji vlastně přijala? Smečce není nijak prospěšná, pomyslela jsem si, když jsem se začala vracet zpět do normální nálady. Ale věděla jsem, proč jsem to udělala. Nejen, že jsem v ní viděla poměrně silnou osobnost - tam někde hluboko - ale věděla jsem, že dokážu změnit její sebekritizování. A strach ze společnosti.
Nad jejím přemýšlením o nějaké partnerce jejího bratra jsem mávla packou a věnovala se okolí.

Jakmile přišla Clawdia, Survaki se lekla a ukryla se za mě. Jen jsem se ušklíbla a nehybně stála na místě, nereagovala jsem na to nijak. Dobře, možná se bála společnosti, nicméně já jsem zatím neměla v úmyslu to nějak měnit. Clawdia to nejprve moc nepochopila, ale poté to svedla na to, že je asi špinavá. Achjo, prolétlo mi hlavou a ušklíbla jsem se. Vtipná situace. Kam jsem se to dostala?
Aby se protrhlo trapné ticho, Clawdia navrhla, že bychom mohly prohlédnout úkryt. "To není špatný nápad," dodala jsem k ní a kývla hlavou. Otočila jsem se za sebe, abych viděla i na Survaki. "Co ty na to?" Zeptala jsem se jí, pobízejíc ke kladné odpovědi. Ale nechala jsem to na ní.
Mezitím, než jsme se vydaly na cestu do úkrytu, se Clawdia snažila se Survaki navázat konverzaci. Marně, ale bude si muset zvyknout, je ve smečce, problesklo mi hlavou, potichu se přemisťujíc k lesnaté části Maharských močálů. "Tudy," prohlásila jsem jen důstojně a vydala se vpřed. Nechtěla jsem však jít první, abych to vedla, chtěla jsem jít nastejno s vlčicemi. Zas tak moc velké ego jsem neměla.

>>> Skála Mahar

//Omluva, jsem bez nálady a bez chutě psát, post zítra ~

Když jsem Survaki přivítala ve smečce, zasekla se. Nějak nechápala, jak to mohlo jít takhle snadno, bez zkoušek a podobných vymožeností, které stejně byly k ničemu. Podle mě. Já to dělala spíše pro své zabavení, že jsem někoho testovala. "Ano, je to snadné," řekla jsem jí na "h", ne ve spojitosti s jejími myšlenkami.
Hned na to jsem zaslechla, jak si rekapituluje všechno v hlavě. Nechala jsem ji být, když se najednou zeptala nahlas, jak je možné, že tu Nerssie může být. "Ne, moje sestra to není," skočila jsem jí prakticky do řeči a chtěla jí to vysvětlit, ale ona mi mezitím řekla, že jí vyhnala partnerka jejího bratra. Spojila jsem si to tak, že má bratra, který je s partnerkou na postavení alfa a ona ji vyhnala. "Tak to netuším, asi je blonďatá, ne? Nicméně Nerssie je moje dobrá kamarádka, znám ji dlouho a dobře si s ní rozumím, mám v ní plnou důvěru, tak proč by tu nemohla být? Nějaká pravidla v tomto případě neřeším," vysvětlila jsem jí, jak to doopravdy je a snažila se vypadat důstojně.
Tu se přihnala Clawdia. Bylo na čase, pomyslela jsem si pro sebe a podívala se jí do očí. S kamarádem, jo? Rýpla jsem si s úšklebkem, ale do jejího života se nemontovala. "Ano. Seznamte se, Survaki, Clawdia," čumákem jsem ukázala jednotlivě na vlčice a nechala je být. Sedla jsem si na zem a podívala se po okolí. Je tu nějak moc velký klid...