Gallirea - Příspěvky uživatele

Supr, jsem ráda, že jste se ozvali, nicméně... buď to tedy protaženě spácháme před Vánočními svátky, anebo po... co vyhovuje více? :) Se Skyl chci ještě skočit k Životu a Smrti, takže... jak chcete :)

Všichni brali situaci poměrně z jiného soudku. Clawdia byla znatelně nervózní, což bylo viditelné i od jezera. Nicméně i přes to jsem se na ní snažila brát ohledy a nedělat situaci ještě horší. I když by mě to nesmírně bavilo. Ale musela jsem zachovat vážnou a důvěrnou tvář.
Varovala jsem černého ohledně smečky, načež mě poučil, že ve smečce strávil více jak polovinu života. Nějak jsem to nebrala v potaz, jednoduše něco povídal a já jen přikyvovala - ne, nebyl mi ukradený, nicméně preferovala jsem skutky než-li řeči. Tu mi však řekl, že mám ve smečce spolehlivé a dobré členy. Poukazoval tím na Clawdii, samozřejmě jsem byla ráda, že někoho přivedla, ale jestli bude tento podivín ku prospěchu se zatím jen uvidí.
Scrooty najednou pronesl, že s Judayem budu mít hodně práce a proto by ho mohla provést Clawdia. Vzpomněla jsem si na situaci, kdy tu chtěla Clawdia provést ode mě, ale mezitím stihla odejít. Zazubila jsem se při této vzpomínce, nicméně když jsem se vrátila zpět do reality, zvážněla jsem. Nápad se mi moc nezdál, nelíbilo se mi to, raději bych šla s nimi a důkladně na něho dohlédla, ale musela jsem, jako alfa, věřit členům. "No," odmlčela jsem se, "dobrá tedy. Pokud bude Clawdia souhlasit, může tě tu provést. Krom úkrytu, do toho zatím nevkročíš, beze mne." Že jsem nedůvěřivá, to o mně všichni vědí.
Tu se však černý otázal, či bych tu měla místo. Skylieth, Clawdia a Survaki. Připadá ti ta smečka našláplá k prasknutí? Zažertovala jsem a prohlédla si ho. "Předběžně říkám ano, nicméně uvidíme, jak se budeš činit a či budeš něčím prospěšný," klidně jsem pohodila ocasem. Žádné zkoušky? Nic? Podívala jsem se před sebe. "Mě ty zkoušky tak baví a ty mu řekneš jo a necháš ho? Pff, zklamala si!" Zažertoval Toren. Ale ticho buď, šancí na prozkoušení budu mít ještě tolik, hehe, odpověděla jsem mu a zkontrolovala vlky před sebou.
Zaměřila jsem se na Judaye. Zpochybnil mou větu "V celé své kráse" uvnitř jeho hlavy, nereagovala jsem. Jen jsem se mu podívala do očí. "Zas tak moc si nevěř, jsou tu i hezčí vlci," řekla jsem mu suverénně, samozřejmě s nádechem žertu. I přes to jsem to pronesla s vážnou tváří a jen se přitom snažila nesmát. V tu chvíli mi však došlo... hezčí vlci? Hehe, naběhla sis, potkala si někoho hezkého? Někoho, kdo by se ti líbil? Asi ne, co? Na nikoho takového ses ještě nedívala, neohlížela si se po někom jako po svém družníkovi nebo jak se jim říká... ehm, partneři, jo, zamyslela jsem se. Jen jsem protočila oči. Partnera nepotřebuji, dokáži vést smečku sama a na nějaké muchlování a olizování fakt nejsem. Osobní prostor foreva, odpověděla jsem si vzápětí, jako kdyby se ve mně dohadovala dvě já. Normálka.
"Mám si vybrat, jestli tě mám vykázat anebo tě tu nechat jako hosta? Hmm, to je ale těžké..." opět chvilka napětí. "Vykazuji tě!" křikla jsem a otočila se zády. Vzápětí jsem se obrátila zpět a pohlédla mu do očí. "Ale ne, teď vážně. Můžeš tu klidně být, jen nevím, hosta si tu nenechám volně pobíhat po území. To promiň, nejsem důvěřivý tvor a i když se trochu známe, přeci jen v tobě tu důvěru nemám, takže... leda že by si chodil jako ocásek všude za mnou," odkašlala jsem si a důstojně se napjala. Vtipné.
Jeho hlavou proběhla myšlenka, proč zrovna močály. Všichni mají lesy... a jenom Skylieth musí být odlišná a mít Močály. Nu což, les tu je kolem dokola a je tu pevná půda s jezírky, náhodou, je to tu zvláštní a zajímavé. Kdykoli se tu může kdokoli utopit, pomyslela jsem si zákeřně a říkat tohle nahlas, stopro už se ďábelsky směji. Ale teď, jelikož jsem si to říkala pro sebe v hlavě, by to asi vypadalo poměrně divně.
Juday asi o něčem přemýšlel (//já ti dám pískle, byla stejně velká jako ty, akorát o něco mladší a jinak i vzrůstem byla mohutná, tak nebreč :* :D) a já jsem nevěděla, co budu dělat. Ale chtělo se mi pohrát si s magiemi, dlouho jsem je opět všechny nevyužívala. Šibalsky jsem se podívala před sebe a dělala, že se zaměřuji na nějaký bod a přemýšlím - šlo mi to perfektně - načež se za mnou objevil, zpoza keře, majestátní jelen se zářivými parohy. Magie iluzí byla perfektní magií pro mě, mohla jsem si s ní pohrávat a ostatní mást na plné čáře. Magické. Jelen byl větší než my, za sebou měl ještě pár malých jelenů a vykračoval si. Nad námi se najednou prohnal velký pták - větší než orel - představa velikosti okřídleného Cernuna - a prolétl tak těsně, že nám vítr pročechral kožichy. Jedno z jezírek náhle začalo hořet. "Hmm," zamručela jsem. "Tak co máš v plánu?" Snažila jsem se o konverzaci, aby to nebylo nápadné, nicméně i tak jsem se snažila vymyslet, co budu v následujících chvílích dělat. Jelen odešel do lesa, velký, okřídlený pták odletěl a hořící jezírko jen mírně plápolalo na hladině. "Co takhle pohrát si s magiemi?" Pobídla jsem ho hravě a přitom stále postávala klidně a trpělivě, s pohledem pevným a hlubokým.

Clawdia přivedla dva vlky a já jsem měla otázku, co tu oba chtějí. Dobře, Judaye jsem znala, no ten Černý jsem neměla tušení, co tu dělá. Clawdia mi odpověděla, že je tu jako potencionální zájemce o smečku. Judaye mi vysvětlila že neví, co tu dělá, ale byla by ráda, kdyby se přidal taky. A co já, byla bych ráda? Napadlo mě v tu chvíli a jen jsem zatřepala hlavou, abych tyhle myšlenky vyhodila pryč.
Černý najednou zabrzdil Clawdii a řekl jí, že si to sem šel jenom očíhnout. Nechápavě jsem nadzvedla obočí a lehce hrdelně zavrčela. "Myslíš si, že je tu den otevřených dveří? Co čekáš, že přijdeš, projdeš si celé území a pak řekneš, že nemáš zájem? To bych mohla udělat taky a potom smečku jednoduše napadnout, kdybych věděla, kde co je. Takhle to nefunguje, pane," řekla jsem poměrně klidně, přesto nepochopitelně ve vztahu s jeho představou o smečkách. On však po chvilce začal mluvit lehce normálně, no cítila jsem z toho rozvážnost. "No," obešla jsem si ho s neustálým pozorováním, "do jeskyně a podobných míst tě nepustím, pokud nejsi jistý, jestli se chceš přidat, ale porozhlédnout se s mou přítomností na tomto území můžeš," dodala jsem poměrně chladně, přesto však tak vlídně, jak jen to šlo.
To už mi však na čumáku přistál nějaký chuchvalec čehosi, co mě poměrně vyděsilo. Klidně jsem však stála na místě a jen zatřepala hlavou, pomocí magie větru jsem všechen bordel nenápadně odfoukla z mé srsti a ze mě jako takové, a věnovala se nadále těm dvěma. Survaki mi ještě stihla odpovědět, no teď už jsem se soustředila spíše na Judaye.
Ten ke mně přistoupil a dodal, že jsem malá Skylieth ve vší své kráse a bez ješitnosti. S vážným pohledem jsem na něj stále držela oči, kdyby náhodou něco chystal, u něj jeden nikdy neví, no byl zraněný a od krve, z čehož jsem usoudila, že nemusím mít strach. Navíc, stačilo by mi mávnout drápem a bylo by po něm. "A tu stojí velký Juday, taktéž v celé své kráse," popíchla jsem ho, narážejíc na jeho stav. No nadále jsem byla ticho, mluvil na Scrootyho a později mi vysvětlil, jak to vlastně je s jeho úmysly, se kterými přišel.
Podívala jsem se na něj celkem odměřeně. "Nevěřil si... ale já to dokázala. Dobře, a teď když si mě jako alfu viděl, otočíš se a půjdeš pryč, nebo...?" Nechala jsem konec otázky volně doznít ve vzduchu. Nerssie jsem znala moc dobře, tu jsem tu nechala s klidem, protože jsem věděla, že jí můžu věřit, ale u Judaye bych takové gesto neudělala. Bohužel, nebyl mi plně cizí, no moc jsme se nesblížili jako přátelé a proto jsem k němu chovala zatím chladný, ale zato přiměřený postoj, který se však mohl časem změnit... kdo ví.

Bavily jsme se se Survaki o ní, nicméně i přesto mě to docela zajímalo. Ostatně, většinou jsem raději poslouchala, než-li vyprávěla, natož ještě o sobě.
Řekla mi, že má bratra, který je alfa v Sarumenském hvozdu. To místo jsem neznala, i když bylo nedaleko, ale věděla jsem, že se určitě vydám po prozkoumávací procházce po okolí. Nicméně naklopila jsem hlavu na stranu a ušklíbla se. "To mě těší, že jsi v mé smečce, a né v jeho, i když je to zajímavé," pronesla jsem poměrně klidně a obešla už skoro celé hranice Maharu.
Survaki mi dokonce prozradila to, jak se sem dostala. Toren se mírně zavrtěl, nevěděla jsem proč, ale nechala jsem to být. Byl nějaký neklidný. "Zajímavé," dodala jsem opět, i když myšlenkami jsem byla jinde, což na mě možná bylo vidět, ale co už. Její konverzaci se stromem jsem nechala bez odpovědi a reakce z mé strany.
Z dálky jsem najednou cítila pach Clawdie. Že by taky zjistila, kde má její smečka území? Rýpla jsem si s úšklebkem. Nic jsem neříkala, alespoň to tady v okolí trochu znala a měla přehled, oproti mně. Nebyla zas tak daleko, ale cítila jsem spolu s ní i cizí pachy... eheh, "cizí". Uslyšela jsem její snahu o oznámení mi, že přivedla dva vlky. V tu chvíli se mi pach jednoho z nich začal měnit ve vzpomínky. Nemohla jsem si však vybavit, čí byl, ale i Clawdia zmínila, že mě jeden zná. Podívala jsem se na Survaki. "Hned jsem tam!" Ozvala jsem se zpětně a při pohledu do jejích očí jsem řekla jen: "jsem ráda, že si mi o sobě něco řekla. Omluv mě, vyřídím to... jinak dobrý nápad, území je úspěšně označkované. Dobrá práce," dodala jsem směrem k ní a ušklíbla se. Pohodila jsem ocasem a vybrala se směrem k nim.
Pomalu jsem klusala k nim. Stále jsem v hlavě snažila vyštrachat nějaké přesné historické vzpomínky, které by mi přiblížily, o koho se jedná. Ale to už jsem nemusela přemýšlet, jelikož jsem je viděla. Clawdia, nějaký černo fialový vlk a ... Juday. Vzpomněla jsem si na něj hned. Byl to vlk, kterého jsem potkala začátkem příchodu sem a se kterým jsem toho poměrně dost zažila. Pustila jsem si ho mírně k tělu, byli z nás přátelé, no zkazila nám to moje sestra. Která už díky bohu zase někam zmizela, snad nadobro a daleko.
Přišla jsem k nim a prohlédla si je. Judaye jsem strašně dlouho neviděla a nepředpokládala jsem, že ho ještě uvidím, nicméně nevěděla jsem, jak se zachovat. Jestli po něm skočit, nebo jestli být v klidu, jestli mít radost... cítit provinilost...
"Zdravím," řekla jsem klidně a podívala se mimo jiné i na černo fialového. Měl zvláštní zbarvení, vzhledem k mému, které se však díky bohu časem poměrně vytratilo, bylo o něco pestřejší, ale zároveň zajímavější. "Mé jméno je Skylieth, no, vítám vás na území Maharské smečky," dořekla jsem a pohledem zabrousila zpět na Judaye. "Dlouho jsme se neviděli, že, Judayi?" Dodala jsem s úšklebkem. Za tu dobu jsem se o dost změnila, nevím, jak na tom byl on, nicméně já už jsem klidnější a dokonce jsem nabrala zpět smysl pro humor. "No," otočila jsem se zpět na Clawdii. "To jsou potenciální zájemci o místo, anebo jen návštěvníci, se kterými si jdeš pro svolení o jejich přítomnosti, anebo...?" Kdo ví, za jakým účelem tu tihle dva byli...

//Joo, po chvíli mi došlo, že Skrůty odznaky zahrané nemá, ignorujte o nich zmínky v mém příspěvku... jsem moc ospalá na to jít to přepisovat... O:D

//Hodím post až po Džudajovi se Skrůtym :D

Pobídla jsem vlčici, kráčející poslušně vedle mě, aby mi o sobě něco pověděla. Její reakce byla pohotová, takřka hned, nicméně zeptala se mě, co přesně bych ráda věděla. No, tady nešlo o přesnou věc, chtěla jsem se o ní něco dozvědět. Správná alfa má přeci znát vlky ve své smečce, no není tomu tak?
Ano, je.
"Konkrétně..." zamyslela jsem se nahlas. "Tak všeobecně, pověz mi třeba, jak si se sem dostala, jestli máš nějaké sourozence... zmiňovala si, tuším, bratra, že?" Ušklíbla jsem se a doběhla k jednomu nedalekému stromu na hranicích. Poslušně jsem ho označkovala a ještě se o něj párkrát otřela, aby bylo už při prvním nadechnutí se na území jasné, že je tu smečka. Malá, ale je. Kde je třeba Clawdia? Nebo Nerssie? Ta taky zmizela poměrně rychle... čekala jsem, že se zdrží déle... podívala jsem se před sebe a pokračovala podél hranic, otírajíc se o stromy a značkování území.

Survaki se mě zeptala, jestli je i něco horšího. Nereagovala jsem na její otázku, záměrně, mohla si to domyslet. Ať už šlo o mučení, nebo trhání končetin. Kde jsou ty časy...
Podívala jsem se před sebe a dlouze zívla. Hned na to jsem okoukla nebe a vrátila se pohledem a myšlenkami zpět k Survaki. Pobídla jsem jí, ať vymyslí nějakou aktivitu, kterou budeme dělat. Hlad jsem moc neměla, zákusek jsem nepotřebovala, bylo to zcela na ní.
Doufala jsem, že nevymyslí nějakou blbost, něco, co by mě nebavilo anebo to bylo nesmyslné. Její nápad však nebyl špatný, nabídla značkování území. Přikývla jsem. "Dobrý nápad, no... tak jdeme," zavelila jsem už trochu svérázně a podívala se před sebe. Území kolem dokola bylo obehnáno stromy, vysokými a mohutnými, které byly krásně košaté a pěkně stavěné. Mrskla jsem ocasem a vydala se k hranicím.
Přitom jsem přemýšlela, co potom. Nečekala jsem, že mít smečku bude... tak zvláštní pocit. Představy vypadaly trochu jinak, tedy, co se Gallirei týče. Doufala jsem, že sem bude chodit, za účelem členství ve smečce, poměrně více vlků, ale asi jsem se zmýlila. No co už, stejně jsem ale byla radši za dvě věrné členky než za dvacet později ničemných. "Hmm, Survaki, pověz mi něco o sobě," nechala jsem pobídnutí zaznít do vzduchu. Její odpověď byla čistě na ní, nemusela se mi vyzpovídat, nicméně za každou informaci jsem byla vděčná.

<<< Skála Mahar
//Vím, že to trvalo přes dvaapůltisíce let, ale je to tu! :D

Když jsme vycházely ze skály, Survaki se snažila upoutat mou pozornost. Byla jsem na ní naštvaná za to, že nerespektovala ani místnost, ve které mohla být jen a pouze alfa. Nicméně měla možnost na omluvu, kterou využila a vysvětlila mi, že má poruchy vnímání a v myšlenkách si dodala další svoje nedostatky. Ušklíbla jsem se, nicméně snažila jsem se vypadat vážně.
"I přes tohle všechno musíš v sobě mít nějaký pud sebezáchovy..." Popíchla jsem jí a podívala se na nebe. "Kdybych nebyla tak klidnou vlčicí a udělala si tohle komukoli jinému, jsi už na stomilión kousků, a možná že ani tak dobře bys nedopadla," řekla jsem jí suše, ale pravdivě. No co, nesnažte se mi tvrdit, že od přírody nemá pud, ve kterém by dokázala alespoň trochu autoritu uctívat. Nicméně i přes to jsem si držela klidnou hlavu.
"Tohle bylo jenom jako poučení. Příště si dávej pozor... a spíš mi řekni, co teď budeme dělat. Máš nějaký plány? Přání? Hm?" Rozhlížela jsem se po okolí, trochu mlaskala a vymýšlela, co bychom mohly provést. Samozřejmě k dobru, jak jinak.

Survaki se mi omluvila, vypadala poměrně vyděšeně a celkově jsem nečekala, že by se až tak bála. Musela jsem brát v potaz to, že není smečkový typ a tohle byla jen nabídka, aby smečku zkusila s tím, že kdyby se jí to nelíbilo, může odejít. Nicméně i tak by měla mít nějaké pudy sebezáchovy a spát vedle alfy si myslím není ta nejlepší možnost.
Ulehla na jiném místečku, ale i přes to, že jsem měla konečně zasloužený klid, se mi spát nechtělo. Vstala jsem, lehce zavrčela a protáhla se. Podívala jsem se před sebe a vyskákala z jeskyně. "Tam prostě nemůžeš, je to místnost pro alfy... dávej občas pozor," řekla jsem ve snaze dobré myšlenky jí upozornit, teď se jenom opařila, příště by se mohla nepěkně spálit.
Vyklusala jsem pomalu na kraj jeskyně. "Jdu do Maharu, jdeš taky?" Zeptala jsem se jí, nicméně už jsem ani nečekala dlouho na odpověď a vyklusala jsem ven.

>>> Maharské močály

//Sakryš, vůbec jsem si toho nevšimla brzy... máte plnou možnost s Loriosem manipulovat, nechtěla jsem vás zdržovat a proto jsem ho potřebovala poslat pryč, vypauzovat ho... Post za něj hodím až kdovíkdy... :/

// Menší problémy... no, trochu větší, ale omluva, snad už jsem trochu k dispozici.

Ležela jsem poklidně ve své jeskyňce. S poklidným dechem jsem se rozhodla, že si trochu oddychnu a naberu sílu v podobě spánku. A taky že se tak stalo, potichu jsem poslouchala Survaki a Clawdii, nicméně po chvilce jsem usnula.
Netrvalo dlouho a já se zase probrala. Survaki přišla ke mně do jeskyně a ležela vedle mě. No... to nemyslí vážně! Zavrčela jsem a podívala se na ní. Trochu jsem se naježila v oblasti zad a krku. "Snad jsem řekla jasně, komu patří jaká místnost, jestli ti druhá největší místnost, tedy kappa, nevyhovuje, můžeš spát venku! Ale tady opravdu ne," dala jsem najevo nesouhlas a lehce vycenila tesáky. Nechtěla jsem jí hned nějak vyhrožovat, chápala jsem její povahu, nicméně hranice drzosti v sobě musí mít prostě každý. Vstala jsem a nemínila ji nechat strávit zde další sekundu. Měla na výběr. Buď odejde dobrovolně, anebo jí pomůžu, s čímž bych opravdu problém neměla...

// Mě přeskočte, napsala bych stejně jenom o spánku... přidám se při dalším kole :) :D