Gallirea - Příspěvky uživatele

Zdravím milí vlci!
Máme zde Vánoční čas, za chvíli bude Štědrý den a já proto využívám této šance k započetí první, neherní akce pro naši smečku :)
Doufám, že se zúčastníte všichni... není to povinné, ale kdo se nezúčastní, ten bude sežrán! A nebude mít odměnu, samozřejmě... :D
Tak se pusťte do toho ^^

Juday se zřejmě bez námitek odklidil, za což jsem byla ráda a chvíli jsem mohla taky přemýšlet, co s ním dále udělám. Tedy, bylo to na něm, nenutím ho tu zůstat, ale zase ho nenutím odejít. Je to jeden z mála vlků, se kterým si trochu popovídám, ale kdo ví, třeba ve smečce zůstat nechce a za chvíli zase odejde na dobu neurčitou, po kterou ho ani jednou neuvidím. Anebo tu zůstane a bude s námi tvořit malou, rodinnou smečku. Je to na něm, já ho nijak ovlivňovat nehodlám.
Poté, co jsem přiklusala k ostatním, kteří se ihned shromáždili - plus plus plus! - a řekla jsem jim, co mám tak nějak zhruba v plánu, Scrooty se začal dusit. Ani jsem se nepohnula, jen jsem naklonila hlavu do strany a nastražila uši, o co se snaží anebo co to dělá. Nechápavě jsem ho sledovala a když nabral dech, řekl jen: "tím naznačuješ, že patřím do smečky?" Ne týjo, naznačuji tím, že jsi lovený, protočila jsem si v duchu panenky a znovu se rovně postavila a podívala se mu do očí. "No... Uvidíme, jak ti půjde lov, ale místo tu je a vidím, že si tu i s ostatními rozumíš," mrkla jsem na Clawdii a vycenila tesáky do úšklebku. Ale nechala jsem to být. "Je to na tobě, nemám problém tě zase vyhodit," dodala jsem přísně, přesto však s náznakem ironie, protože toho bych ani snad schopna nebyla. Možná.
Survaki nabídla na severu v lese kamzíky. "To nezní špatně," mlaskla jsem si a olízla si čenich. Oklepala jsem ze sebe všechny nečistoty a lehce se uklidnila. Clawdia na to neměla žádné poznámky, tudíž jsem odsouhlasila návrh Survaki. "Dobře tedy, jdeme na kamzíky... pokud není nikdo proti, ale mně se ten nápad líbí," rozešla jsem se směrem do Východního hvozdu. Byla jsem si vědoma, že tu nechám prázdné Močály pouze s Judayem, který ani nepatřil do smečky. Ale hlídal to tu Toren a tomu jsem věřila. Byl to borec. Tedy, stále a pořád je. A bude.
"Dobrá práce Survaki," dloubla jsem do ní čenichem a ladnou chůzí se vydala směrem na sever. "Pokud někdo třeba nejste dobří v lovu, nevadí, můžete zvěř nadehnat nebo tak něco... zvládneme to, mám poměrně dost rozšířených magií, takže v případě nouze nastolíme plán B a já zapojím mé magické stránky, díky kterým klidně skolím sama stádo. Ale ráda bych, kdyby jste se zapojili všichni, ať z toho taky něco máte," řekla jsem jim klidně po cestě a jen se ušklíbla. Neměla bych problém všechny zahubit sama, ale dotáhnout je do jeskyně bych nezvládla. Nicméně i přes to jsem doufala, že se zapojí všichni a budeme pracovat na systému spolupráce, abychom se trochu sblížili jako smečka a měli spolu lepší vztahy. Hhehehe, chytré.

>>> Východní hvozd

Bylo to zajímavé, že jsem si docela s Judayem rozuměla. Kde kdo si se mnou nedokázal říct ani slovo a když, zrovna pozitivní konverzace to nebyla.
Juday mi řekl, že tady jeho kamarád moc magie rád nemá. Nudný kamarád, i když občas praktický, ale z větší části nudný, opsala jsem ho z mého pohledu. Například při útoku magiemi proti mně to musí být velmi praktický kamarád, ale když bych se nudila - což je velmi často - a hrála si opět s magiemi, asi bych se moc nezabavila, kdyby je všechny "snědl". "Zajímavé," řekla jsem poměrně klidně, i když mi to vlastně moc zajímavé nepřišlo.
Najednou se Juday rozmluvil. Řekl mi, že se evidentně dost nudím, na což jsem přikývla, i když by se pár věcí na zařizování našlo. "V pohodě, chápu," řekla jsem mu pevně a dívala se mu do červených očí. Zřejmě naznačoval něco, že chce být chvíli sám a mít klid, nicméně to, co z něho poté vylezlo, mě poměrně překvapilo. Chtěl si tu odpočinout hlavně proto, že tu na něj nebude povykovat nějaký cizí vlk a bude mít klid.
Po chvilce jsem naklonila hlavu, pozdvihla obočí a přemýšlela. Mám ho tu nechat samotného někde po Močálech s tím, že mi tu nic nikde neudělá? Hm.. není dobré jako alfa tu nechávat pobíhat vlky, kteří ani nejsou členy... ach bože, stačilo že jsem to dovolila Nerssie a ta místo toho, aby byla vděčná, někam odešla. Mám to riskovat znovu?
"Poslyš," řekla jsem mu trochu napjatě. "Já tě chápu, že chceš mít klid, ale kdyby si byl alfou, nechával bys na svém území vlky, kteří by nebyli členy, jen tak volně s tím, že si jen odpočinou a vše bude ok?" Nejistě jsem se na něj koukla. "Sice se trochu známe, ale... vzhledem k tomu, že jsem alfa sama.." nechala jsem větu, aby si ji domyslel. Ale pak mě to napadlo. "Ale víš ty co?" Povzbudila jsem ho.
Přistoupila jsem k němu blíž a natáhla packu. "No tak, Torene, běž!" Přikázala jsem svému společníkovi, kterému se moc nechtělo, ale byla to jediná jistota. Najednou se ukázal na mé pacce a podivně si Judaye prohlížel. "Tohle je Toren. Je to ještěrka, díky mé speciální magii ji mám stále při sobě. Dokáže přemýšlet a být vždy ve střehu, zaleze ti do srsti na krku a nebudeš o ni ani vědět. Plus jsme propojeni myšlenkami, takže kdyby si cokoli zkusil, jsem tu dřív, než stihneš něco udělat a věz, že už jsem dostatečně silná a vybavená na to, abych si z tebe udělala rohožku," vycenila jsem tesáky do širokého úsměvu a otočila se. "Tak ti teda děkuju, nechci k někomu cizímu!" Začal na mě Toren něco povykovat. "Ale pomlč, jsi jediný, kdo ho dokáže ohlídat. Kdyby cokoli, řekni a já ho sejmu. Jakmile na tebe vycení tesáky, že by ti chtěl ublížit, jsem tu ve vteřině. Ale neboj, nic takového by neudělal," uklidnila jsem ho. "Tak to fakt dík, už jsem klidnější, no," řekl Toren a já se jen od Judaye pomalu vzdalovala.

Došla jsem až ke dvojici vlků. Clawdia se se Scrootym o něčem bavila a Survaki jsem taky cítila nedaleko. Zavyla jsem na svolání všech třech. Perfektní situace, když jsou tu všichni členi, k tomu, abychom něco podnikli, pomyslela jsem si.
Když (dejme tomu, že to trochu šoupnu :D) všichni přišli, hrdě jsem se postavila a podívala se na ně. "Tak, smečko... co byste řekli na lov? Společný, smečkový? Jsme tu teď všichni a jeskyně je prázdná, bez zásob na zimu. Něco bychom snědli a něco tam dali, co vy na to?" Zeptala jsem se jich. Měla jsem lovení ráda, proto jsem se docela těšila, i když jsem raději lovila sama, ale i se smečkou to nebylo špatné. Kort, když jsem byla alfa. "Víte někdo v okolí o nějakém dobrém místě s vysokou zvěří?" Zeptala jsem se. Pár míst jsem v záloze měla, ale chtěla jsem, aby tady členi něco navrhli a já jim vše nepřikazovala - mohli si vybrat - přinejhorším sáhneme na plán B.

Pěkné :)
Schváleno, (zatím ne)přidáno.

Sem tam se ti opakují slova, dávej pozor na shodu podmětu s přísudkem (myšlienky boli) atd.
Schváleno, (zatím ne)přidáno.

//Džudýna už píše, pak hodím post a můžeme odstartovat lov :)

Jak jsem řekla, v pátek se snažte přemístit do Maharu. Nevím, jestli se sem dostanu večer, v noci, ráno... (:D) ale i tak kolem té soboty, desáté hodiny ranní bych ráda napsala a odstartovala lov. Kdo ví, třeba to svolám už (pomocí vytí) v pátek, anebo až v tu sobotu, jednoduše buďte nějak ready... :D Samozřejmě počkáme na všechny, nikam se nespěchá, snad to půjde dobře :)

Jako popíchnutí jsem řekla Judayovi, ať si zase tak moc nevěří, že jsou i hezčí vlci. On se ohradil, že se dívá spíše po vlčicích. "No, to je jenom dobře, bylo by divné, kdyby si se ohlížel po vlcích," spíše jsem polemizovala nad svými úvahami, ale nechala jsem to být.
Černý vlk se řetězem mi řekl cosi o promenádování v cizí smečce, na což jsem se jen ušklíbla a nechala to ve vzduchu. Nicméně poznámku o stínu jsem si chtěla trochu více rozebrat v hlavě, no raději jsem to taky nechala být. "No když myslíš," dodala jsem sarkasticky, protože mu muselo být jasné, že dříve, než by on se stal mým stínem, já bych z něho udělala kobereček. Možná. Trochu.
Začala jsem se tak trochu nudit. Tedy, ne nudit, ale přemýšlela jsem, co budu dělat. Jestli mám s Judayem jít směrem k hranicím a vyprovodit ho, ale poté mi došlo, že vlastně neřekl, že odejde. Třeba tu zůstane... že by byl v mé smečce? Hmm, zamyslela jsem se. Nevadilo by mi to, je to docela zajímavý vlk a i když opačnému pohlaví - ani stejnému - moc nevěřím, on je trochu jiný... asi bych s tím problém neměla, dokázal by na vyšším postavení v klidu smečku ubránit, napadlo mě, načež jsem se mu podívala zpět na srst. Mezitím, co jsem si pohrávala s magiemi, se za ním utvořil opět ten černý vlk - //nevím, jestli ho vidí Skyl nebo ne, ale... kdyžtak to ignoruj :D - a všechny mé magie byly pryč. S ním moc srandy není, když ty moje fantastické výmysly pohltí, protočila jsem otráveně panenky, ale dál jsem se na něj soustředila.
Najednou se pro ujištění opět otázal, jestli magie, na což jsem nijak nereagovala a jen stála. On se náhle zneviditelnil a objevil se po chvilce nedaleko mě. "Můžeš tu jen stát a dělat, že se nenudíš a o něčem si povídat... anebo můžeš vykouzlit něco fascinujícího s magiemi," dala jsem mu na výběr. Nechtěla jsem ale, aby když já nějakou magii použiji, se tu objevila ta velká černá věc, co ji pohltí. Je to sice dobré, ale ne, když se chcete v magiích zdokonalovat. "Jak chceš..."

Jsem ráda že jste se všichni vyjádřili :3 Tákže to vidím na tento víkend. V pátek proto prosím všichni buďte v Maharu ^°^

Supr, jsem ráda, že jste se ozvali, nicméně... buď to tedy protaženě spácháme před Vánočními svátky, anebo po... co vyhovuje více? :) Se Skyl chci ještě skočit k Životu a Smrti, takže... jak chcete :)

Všichni brali situaci poměrně z jiného soudku. Clawdia byla znatelně nervózní, což bylo viditelné i od jezera. Nicméně i přes to jsem se na ní snažila brát ohledy a nedělat situaci ještě horší. I když by mě to nesmírně bavilo. Ale musela jsem zachovat vážnou a důvěrnou tvář.
Varovala jsem černého ohledně smečky, načež mě poučil, že ve smečce strávil více jak polovinu života. Nějak jsem to nebrala v potaz, jednoduše něco povídal a já jen přikyvovala - ne, nebyl mi ukradený, nicméně preferovala jsem skutky než-li řeči. Tu mi však řekl, že mám ve smečce spolehlivé a dobré členy. Poukazoval tím na Clawdii, samozřejmě jsem byla ráda, že někoho přivedla, ale jestli bude tento podivín ku prospěchu se zatím jen uvidí.
Scrooty najednou pronesl, že s Judayem budu mít hodně práce a proto by ho mohla provést Clawdia. Vzpomněla jsem si na situaci, kdy tu chtěla Clawdia provést ode mě, ale mezitím stihla odejít. Zazubila jsem se při této vzpomínce, nicméně když jsem se vrátila zpět do reality, zvážněla jsem. Nápad se mi moc nezdál, nelíbilo se mi to, raději bych šla s nimi a důkladně na něho dohlédla, ale musela jsem, jako alfa, věřit členům. "No," odmlčela jsem se, "dobrá tedy. Pokud bude Clawdia souhlasit, může tě tu provést. Krom úkrytu, do toho zatím nevkročíš, beze mne." Že jsem nedůvěřivá, to o mně všichni vědí.
Tu se však černý otázal, či bych tu měla místo. Skylieth, Clawdia a Survaki. Připadá ti ta smečka našláplá k prasknutí? Zažertovala jsem a prohlédla si ho. "Předběžně říkám ano, nicméně uvidíme, jak se budeš činit a či budeš něčím prospěšný," klidně jsem pohodila ocasem. Žádné zkoušky? Nic? Podívala jsem se před sebe. "Mě ty zkoušky tak baví a ty mu řekneš jo a necháš ho? Pff, zklamala si!" Zažertoval Toren. Ale ticho buď, šancí na prozkoušení budu mít ještě tolik, hehe, odpověděla jsem mu a zkontrolovala vlky před sebou.
Zaměřila jsem se na Judaye. Zpochybnil mou větu "V celé své kráse" uvnitř jeho hlavy, nereagovala jsem. Jen jsem se mu podívala do očí. "Zas tak moc si nevěř, jsou tu i hezčí vlci," řekla jsem mu suverénně, samozřejmě s nádechem žertu. I přes to jsem to pronesla s vážnou tváří a jen se přitom snažila nesmát. V tu chvíli mi však došlo... hezčí vlci? Hehe, naběhla sis, potkala si někoho hezkého? Někoho, kdo by se ti líbil? Asi ne, co? Na nikoho takového ses ještě nedívala, neohlížela si se po někom jako po svém družníkovi nebo jak se jim říká... ehm, partneři, jo, zamyslela jsem se. Jen jsem protočila oči. Partnera nepotřebuji, dokáži vést smečku sama a na nějaké muchlování a olizování fakt nejsem. Osobní prostor foreva, odpověděla jsem si vzápětí, jako kdyby se ve mně dohadovala dvě já. Normálka.
"Mám si vybrat, jestli tě mám vykázat anebo tě tu nechat jako hosta? Hmm, to je ale těžké..." opět chvilka napětí. "Vykazuji tě!" křikla jsem a otočila se zády. Vzápětí jsem se obrátila zpět a pohlédla mu do očí. "Ale ne, teď vážně. Můžeš tu klidně být, jen nevím, hosta si tu nenechám volně pobíhat po území. To promiň, nejsem důvěřivý tvor a i když se trochu známe, přeci jen v tobě tu důvěru nemám, takže... leda že by si chodil jako ocásek všude za mnou," odkašlala jsem si a důstojně se napjala. Vtipné.
Jeho hlavou proběhla myšlenka, proč zrovna močály. Všichni mají lesy... a jenom Skylieth musí být odlišná a mít Močály. Nu což, les tu je kolem dokola a je tu pevná půda s jezírky, náhodou, je to tu zvláštní a zajímavé. Kdykoli se tu může kdokoli utopit, pomyslela jsem si zákeřně a říkat tohle nahlas, stopro už se ďábelsky směji. Ale teď, jelikož jsem si to říkala pro sebe v hlavě, by to asi vypadalo poměrně divně.
Juday asi o něčem přemýšlel (//já ti dám pískle, byla stejně velká jako ty, akorát o něco mladší a jinak i vzrůstem byla mohutná, tak nebreč :* :D) a já jsem nevěděla, co budu dělat. Ale chtělo se mi pohrát si s magiemi, dlouho jsem je opět všechny nevyužívala. Šibalsky jsem se podívala před sebe a dělala, že se zaměřuji na nějaký bod a přemýšlím - šlo mi to perfektně - načež se za mnou objevil, zpoza keře, majestátní jelen se zářivými parohy. Magie iluzí byla perfektní magií pro mě, mohla jsem si s ní pohrávat a ostatní mást na plné čáře. Magické. Jelen byl větší než my, za sebou měl ještě pár malých jelenů a vykračoval si. Nad námi se najednou prohnal velký pták - větší než orel - představa velikosti okřídleného Cernuna - a prolétl tak těsně, že nám vítr pročechral kožichy. Jedno z jezírek náhle začalo hořet. "Hmm," zamručela jsem. "Tak co máš v plánu?" Snažila jsem se o konverzaci, aby to nebylo nápadné, nicméně i tak jsem se snažila vymyslet, co budu v následujících chvílích dělat. Jelen odešel do lesa, velký, okřídlený pták odletěl a hořící jezírko jen mírně plápolalo na hladině. "Co takhle pohrát si s magiemi?" Pobídla jsem ho hravě a přitom stále postávala klidně a trpělivě, s pohledem pevným a hlubokým.

Clawdia přivedla dva vlky a já jsem měla otázku, co tu oba chtějí. Dobře, Judaye jsem znala, no ten Černý jsem neměla tušení, co tu dělá. Clawdia mi odpověděla, že je tu jako potencionální zájemce o smečku. Judaye mi vysvětlila že neví, co tu dělá, ale byla by ráda, kdyby se přidal taky. A co já, byla bych ráda? Napadlo mě v tu chvíli a jen jsem zatřepala hlavou, abych tyhle myšlenky vyhodila pryč.
Černý najednou zabrzdil Clawdii a řekl jí, že si to sem šel jenom očíhnout. Nechápavě jsem nadzvedla obočí a lehce hrdelně zavrčela. "Myslíš si, že je tu den otevřených dveří? Co čekáš, že přijdeš, projdeš si celé území a pak řekneš, že nemáš zájem? To bych mohla udělat taky a potom smečku jednoduše napadnout, kdybych věděla, kde co je. Takhle to nefunguje, pane," řekla jsem poměrně klidně, přesto nepochopitelně ve vztahu s jeho představou o smečkách. On však po chvilce začal mluvit lehce normálně, no cítila jsem z toho rozvážnost. "No," obešla jsem si ho s neustálým pozorováním, "do jeskyně a podobných míst tě nepustím, pokud nejsi jistý, jestli se chceš přidat, ale porozhlédnout se s mou přítomností na tomto území můžeš," dodala jsem poměrně chladně, přesto však tak vlídně, jak jen to šlo.
To už mi však na čumáku přistál nějaký chuchvalec čehosi, co mě poměrně vyděsilo. Klidně jsem však stála na místě a jen zatřepala hlavou, pomocí magie větru jsem všechen bordel nenápadně odfoukla z mé srsti a ze mě jako takové, a věnovala se nadále těm dvěma. Survaki mi ještě stihla odpovědět, no teď už jsem se soustředila spíše na Judaye.
Ten ke mně přistoupil a dodal, že jsem malá Skylieth ve vší své kráse a bez ješitnosti. S vážným pohledem jsem na něj stále držela oči, kdyby náhodou něco chystal, u něj jeden nikdy neví, no byl zraněný a od krve, z čehož jsem usoudila, že nemusím mít strach. Navíc, stačilo by mi mávnout drápem a bylo by po něm. "A tu stojí velký Juday, taktéž v celé své kráse," popíchla jsem ho, narážejíc na jeho stav. No nadále jsem byla ticho, mluvil na Scrootyho a později mi vysvětlil, jak to vlastně je s jeho úmysly, se kterými přišel.
Podívala jsem se na něj celkem odměřeně. "Nevěřil si... ale já to dokázala. Dobře, a teď když si mě jako alfu viděl, otočíš se a půjdeš pryč, nebo...?" Nechala jsem konec otázky volně doznít ve vzduchu. Nerssie jsem znala moc dobře, tu jsem tu nechala s klidem, protože jsem věděla, že jí můžu věřit, ale u Judaye bych takové gesto neudělala. Bohužel, nebyl mi plně cizí, no moc jsme se nesblížili jako přátelé a proto jsem k němu chovala zatím chladný, ale zato přiměřený postoj, který se však mohl časem změnit... kdo ví.