Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Pomocí magie ohně jsem nechala okolní sníh, který už mi pěkně lezl na nervy, roztát a radostně jsem pokračovala v konverzaci s Fiérem. Tedy, samozřejmě radostně do takové míry, do jaké to při mé povaze jde.
Fiér mi oznámil, že se tedy moc rád stane součástí mého smečkového gangu, tedy, členem smečky, a já jen přikývla. "Tak Tě tedy vítám mezi Maharskými," zazubila jsem se. Žádné testy? Žádné mučení, týrání a nucení dělání nějakých úplně nesmyslně nepotřebných věcí? Skylieth, horšíš se, protočila jsem si v duchu panenky, ale přeci jen. Brala jsem v potaz jeho věk - tedy, že je ještě poměrně malé štěně, ehm, vlče, prakticky bez zkušeností a nějakého tréninku. A výcviku. Ten dostane teprve tady...
Nabídla jsem mu, ať jde do úkrytu jako první. Mezitím se kolem prohnala Survaki, která mne hypnotizovala pohledem a s myšlenkou, že se jde projít, odešla kamsi pryč. Jen jsem přikývla, abych jí potvrdila mou znalost o jejím odchodu, za což jsem byla ráda. Supr, pomyslela jsem si radostně a s pocitem vší moci nad ostatními jsem pokračovala dál.
Fiér nevyhnutelně podotkl, že je to tu pěkné. "Proto jsem tu založila smečku... každý si myslí, že to tu smrdí a je tu bahno, ale opak je pravdou. Půda je převážně tvrdá, jen u hlubších a rozlehlejších jezírek je měkčí. Jezírka jsou průzračná a jsou tu cítit rostlinky, uhlí a trochu zatuchlina, ale na to si zvykneš. Jinak mně to tu třeba příjemně voní," ušklíbla jsem se. Začala být noc a nebe se zatáhlo, což způsobilo, že byla ještě větší tma jak předtím.
Došla jsem tedy s Fiérem až k úkrytu. "Hehe, jdi první. O magiích ti povím uvnitř," pobídla jsem ho a následovala jeho velké, tučné... hehe, jeho barevné pozadí.

>>> Úkryt

Gratuluji Lauře, Stormovi a Failonovi (tímto mám druhého parťáka :D) a děkuji za příležitost mít pod křídlem právě Smrt :) Scarita odváděla super práci, za kterou bych ji ráda poděkovala a doufám, že v jejích kolejích budu pokračovat alespoň z části tak dobře, jako to dělala ona doposud :)
Jinak moc děkuji, tohle mě bude nesmírně bavit a zároveň doufám, že Storm a Laura budou mít velkou trpělivost :D
K poznámce o slevách pro smečku: Achjo! :(

Fiér evidentně o místo ve smečce zájem měl. Byla jsem jenom ráda, protože byl poměrně normální - vzhledem k jeho rodině - a celkově měl povahu spíše po Takkim, tudíž... s Takkim jsme byli přátelé, proto jsem doufala, že i s ním bude přístup jednoduchý a nekomplikovaný.
Podívala jsem se mu do očí. "Bez povolení vodit cizí vlky na naše území, lovit a navštěvovat cizí smečky - bez nahlášení, tedy v případě, že by ses chtěl podívat za rodinou a tak, potom... pokud se budeš chtít vydat na delší dobu pryč, třeba jít ke Smrti a tak, musíš to předem ohlásit. Jinak je to asi vše, jen bych jednoduše byla ráda, kdybych měla o členech přehled. Nemusíte mi popisovat každé vaše kroky, ale stručné ohlášení by neuškodilo," zazubila jsem se.
"Pokud tedy souhlasíš, vítám Tě v Maharské smečce." Přešlápla jsem z packy na packu a změnila tak svůj důstojný postoj na klidný. Máchla jsem ocasem ze strany na stranu a podívala se. "Ve smečce je vlčice Clawdia a Survaki, a pak tu je Scrooty." To by mělo být vše... pomyslela jsem si. "Jo a úkryt tu je taky, do toho zanedlouho zavítáme," zazubila jsem se a rozhlédla se. Kde je ten Juday? Snad nevyvádí nic nekalého... chudák Toren, smutně jsem sklopila zrak a doufala, že bude v pořádku. Toren. Juday mě ani tak nezajímal. I když mě znervózňoval fakt, že je na mém území.
"Tohle území se skládá z malých, ale i větších jezírek, převážně ze severu. Kolem dokola je les. Jezírka jsou teplá, některá hluboká a některá mělká, zrádná, musíš být opatrný. Časem si tu zvykneš," dodala jsem. "Půda je převážně pevná, takže dobrý," zazubila jsem se. Nevím, co každý proti močálům měl, neboť to je zajímavé místo. A nesmrdí to tu, protočila jsem panenky v mysli a upřela se opět na okolí. Byla zima, proto se onedlouho vedle mě vytvořil levitující plamínek, který mne ohříval a nechával roztát všechen sníh. "Fuj. Nemám ráda sníh," zamračila jsem se a vytvořila ještě větší oheň, který vypálil cestu až k úkrytu. Čekala jsem ještě na případné otázky, nicméně měla jsem v úmyslu Fiéra do úkrytu následovat. Cesta mu byla odkryta a alespoň si ji tímto způsobem lépe zapamatuje.

Vlk asi nepředpokládal, že by tu byla smečka. Jen jsem naklonila hlavu na stranu, neboť i přes to měl již odmala čich a ten mu musel v hlavě rozsvítit jasný maják s nápisem smečka! Ale u něho to asi nefungovalo. Škoda.
Fiér ze sebe vyklopil, že by se rád přidal, protože v té jeho sídlí jeho matka. To slovo neříkal zrovna s takovou chutí, s jakou by to říkal kdejaký vlček. Matka... To slovo... Moje matka... no, nic, nechci se hlouběji zamýšlet, ne, zastavila jsem se, i když mi to hlava stále nutila. "Noo," zamumlala jsem si pod vousy a zamyslela se. Jsem tu já, Clawdia, Scrooty a Survaki... čtyři vlci. A mít mezi sebou pátý hladový krk? Na zimu? Noo... teď jsme lovili... snad bychom to mohli utahat, pomyslela jsem si. "Pokud máš zájem se přidat, nebráním ti, jen tu jsou malé podmínky," aneb jako vždycky. U všeho jsou podmínky anebo pravidla, to tak v životě prostě je.
Fiér se zeptal, jak dlouho už nejsem ve Smrkové smečce. "Už to nějaká doba bude... jednoduše, nechtěla jsem tam být jen jako nějaká delta, které si vlk ani neváží. Mám na víc než jen lovit a poslouchat vlčata alfy, vlastně to byl jeden z důvodů, proč mi ta smečka lehce nebyla hlavní. Atraye jsem jako alfu plně brala, ale bety jeho vlčata, to už se dalo těžko skousnout a poslouchat je," zamračila jsem se. Nějaká nafrněná ledová princeznička, to jo. "Tak jsem se vydala do světa a jsem tady. Je to tu pěkné," ušklíbla jsem se a rozhlédla se. I když teď ve sněhu toho moc vidět nebylo, ale co už.

Pokoušela jsem se projít močály a najít černého vlka. Ale nepříznivé počasí mi do karet zrovna dvakrát nehrálo, neměla jsem tušení, kde by se mohl nacházet a na místě, kde byl naposledy, nyní nebyl. Popocházela jsem po kouskách a snažila se nabrat stopu.
Ale nic.
Matně jsem zamžourala do dálky a dívala se po okolí. Bylo to strašně zvláštní. Ještě před chvílí jsem byla členkou Smrkové smečky, kde jsem byla deltou a dokonce jsem mohla být i gammou, označena za lovkyni. A nyní, jako alfa, si tu procházím vlastní území. Docela jsem se za tu dobu změnila, bodejť by ne, když jsem taky prožila další kus života a zkušenosti z něho mi pomohly trochu otevřít oči a být vlkem, jakým bych měla být.
Ucítila jsem nedaleký pach. Připomínal mi jakousi dětskost, ale nedokázala jsem si ho přes vlhkost ve vzduchu přiřadit. Nikam. Po chvilce přemýšlení jsem však mohla své mozkové závity opět vypnout, neboť se přede mnou nacházela silueta vlka.
Trikolorový vlček, který stál přede mnou, už byl poměrně velký a já hned věděla, odkud je. Byl to syn Weriosasy a Takkiho. Kde ti se asi potulují... tedy, Takki, Weriosasu bych zakousla, prolétlo mi hlavou. Fiér přiběhl ke mně a pozdravil. První myšlenkou zabrouzdal ke čmáranicím po mém těle.
Lehce jsem se přikrčila, ale poté jsem opět mohutně zvedla krk a dávala mu tím najevo, že už nejsem jen nějaká členka. Poté jsem povytáhla pysky. Mohl si všimnout, že je na území smečky. "Zdravím," dodala jsem tiše, ale zároveň důrazně. "Co tě sem přivádí?" Této otázce by se nevyhnul snad žádný vlk, nicméně kdo ví, co tu chtěl. Třeba se sem jen zatoulal - a taky rychle se odtoulá, protože tu nesnesu mít nějaký holubník. Anebo si jde jen stěžovat. Taky rychle půjde. Anebo ví o smečce a chce se přidat... hmm, pomyslela jsem si. "Jsi na území smečky, což je ti doufám jasné," popíchla jsem ho trochu k tomu, aby konečně z něho vypadlo, co tu chce anebo proč sem zavítal. Nicméně byla jsem trochu ráda, on byl jediný, který se mi z vlčat těch dvou zamlouval, byl poměrně zvláštní povahy a o vzhledu nemluvě, ale prakticky nic nedokázal. I když teď už je dospělý a kdo ví... třeba se to změnilo.

Doufala jsem, že se Survaki hodí opět do dobré kondice a bude v pořádku, neboť lov ji zřejmě dost vyčerpal. Ne každý od mala uměl lovit stejně dobře, jako já, a já na to trochu zapomněla. Nicméně zvládla to dobře, ač byla velmi vyčerpaná a unavená. Pobídla jsem jí proto, aby se vydala do úkrytu.
Po chvilce jsem ucítila nedaleký pach Clawdie, která měla namířeno asi taky do úkrytu. Doufala jsem, že ulovenou kořist tam odtáhnou, přeci jen Scrooty je vlk a tak i kdyby s přestávkami to musí zvládnout. Já jsem šla nyní pomoct Survaki.
Zeptala se, kdo ji tam odtáhne. "Počkeej prosím tě," křikla jsem na ní, když se zvedla a kořist začala tahat sama. Území močálů je velmi velké, nicméně i když jsme byli v půlce, vzhledem k jejímu energetickému stavu jsem k ní přiběhla a zastavila jí. "Co děláš prosím těě," zazubila jsem se, "já to tam odtáhnu, ty jdi rovnou si lehnout a nabrat energii," zastřihala jsem ušima a kořist čapla na krku. Ulehčilo mi to tahání a mohla jsem dokonce jít i rychleji.
Dotáhla jsem ji však jen ke vstupu u úkrytu. "Poslyš," řekla jsem ještě před tím, než tam Survaki vlezla, "já tu ještě chvilku pobudu, odtáhněte potravu do skladní místnosti... to snad najdete," ušklíbla jsem se a ještě jednou se na ní podívala. "Jo a Survaki... dobrá práce."
Otočila jsem se a vydala se zpět do močálů. Sníh padal jako nikdy, já tohle počasí moc ráda neměla, ale zatím jsem v plánu nějakou změnu taky neměla. Nechala jsem to být. Někde tu musí být Juday s mým Torenem, řekla jsem si pro sebe. Měla jsem o něj poměrně strach. A cítím další blízký pach, jenomže přes ten sníh nic nevidím a je to moc složitýý, zamračila jsem se a rozhodla se projít si ještě území a porozhlédnout se po Judayovi.

Měla jsem o ni poměrně strach. Ležela sama ve sněhu, tedy, spolu se zavražděnou potravou, která už nedýchala a zřejmě byly obě dvě vyděšené. Naklonila jsem hlavu na stranu když se bílá pohla. Dobrý, je naživu, vydechla jsem poklidně a podívala se na ní.
Opatrně otevřela oči a převalila se na břicho. Oheň jí pomohl nabrat opět teplotu a sníh byl pryč, takže měla chvilku čas na to se vzpamatovat. Nicméně i přes to se na mě dívala jako kdyby mě nemohla poznat. A po chvilce si položila hlavu na packy.
Přistoupila jsem ještě o něco blíže, ač ona se mě už prakticky dotýkala. "To jsem já, Skyl," řekla jsem klidně, když se opět na mě podívala. Musela to vědět, ale pro jistotu...
"Jsi v pohodě? Zvládla si ulovit kamzíka na výbornou," utěšila jsem jí a zároveň pochválila. Doufala jsem, že nebude nijak smutná, i když bych neměla tušení z čeho.
Ale znala jsem ten pocit. Toho, že jsem něco pokazila, že jsem udělala cosi špatně a že budu mít opět nějaký problém. Zejména tady, v minulosti ani tak ne. "Raději si jdi odpočinout do úkrytu... tam si lehni a odpočívej, odvedla si velký kus práce."

<<< Východní hvozd

Představovala jsem si, že Survaki akorát potravu naháněla a měla problém ji chytit. Nicméně to, co následovalo, jsem neočekávala.
Postupovala jsem jako správný stopař, přesně podle pachu a stop v čerstvém sněhu, který štípal do pacek. Naštvaně jsem zamručela, když jsem stopu ztratila, ale po chvilce jsem opět byla ve hře.
Pach byl čím dál, tím bližší, ať už loveného kamzíka, tak i Survaki. Zvláštní. Mohla ho třeba držet, protože je velmi těžký a sama ho neutáhne. Nicméně po chvilce jsem narazila na krev. Čichla jsem k ní blíže. Díky bohu byla kamzíka, ale bylo to zvláštní. Jeho tělo se tu nenacházelo. Musel se odehrát těžký boj, tedy, pro Survaki těžký. V tu chvíli jsem spatřila hnědé tělo zabořené ve sněhu. Vedle něho i černé znaky Survaki, bílá splývala s pozadím.
Tryskem jsem k nim doběhla. Kamzík byl na místě mrtvý, už se ani nehýbal, ale Survaki ležela ve sněhu stejně tak a dokonce to vypadalo, že má taky co dělat. Doufala jsem, že je jen vyčerpaná, ale můj úkol byl jasný. Musela jsem jí dostat někam pryč... někam do tepla. Teplo! Hned mi to v hlavě scvaklo. Dloubla jsem do ní čenichem a kamzíka odtáhla o pár metrů dál. Musela jsem jednat rychle. V tu chvíli jsem použila svůj um v magii ohně a kolem nás - sedla jsem si k ní - jsem vytvořila ohnivou kouli. Zahřívala mě i Survaki, sníh ihned roztál a já doufala, že vlčice se trochu probere. Kouli jsem zvětšovala, protože teplota byla čím dál, tím vyšší.
"SURVAKI prober se!" Křikla jsem opětovně a dloubla do ni čenichem, nyní i packou. Zatím nijak nereagovala, ale pomocí ohně jsem cítila, že se alespoň zahřála a přírodní podmínky jí neztěžují tuto situaci. "Jsem tu s tebou, už je to dobrý..." snažila jsem se jí povzbudit, no moc mi to nešlo. Oheň jsem stále nechala hořet kolem nás, nyní však jako kruh, ne kouli kolem dokola. Survaki... notáák... prober se!

Úkoly byly rozděleny a já jen pečlivě doufala, že vše půjde podle plánu.
Scrooty uvěznil kamzíky do iluze a Survaki byla tak trochu mimo. Čekala na kořist, ale než stihla všechno promyslet, Clawdia už aktivně vytvořila ohnivý půlkruh a Survaki musela kořist napadnout. Viděla jsem jen, jak za ní uhání. Chtěla jsem se za ní vydat a jít jí pomoct, ale nemohla jsem. Scrooty vypustil další oběť.
Vyčkávala jsem poctivě za stromem, zatím zneviditelněna. Kamzík neměl tušení, do čeho se právě namočil, ale já už jeho osud předem znala. Vytvořila jsem nad ním pomocí magie počasí malý mráček, který způsobil, že pouze nad kamzíkem pršelo. Přiblížila jsem se a pomocí elektřiny propojila vodu s proudem, takže dostával každou sekundou brnící elektrickou ránu. Tím byl lehce ochromen, tedy do chvíle, kdy jsem na něj nezačala, pomocí magie vzduchu, tlačit ze všech stran. Nemohl se prakticky ani pohnout. A to mohl být rád, že jsem nevytvořila tornádo a ještě dopadl takhle dobře.
Hrdě jsem se zviditelnila a došla až k němu. Vzduch v tu chvíli ustal a byl zase v pořádku, kamzík však nestačil nikam utéci. V tu ránu zmizela i voda s elektřinou a kamzík ležel na zemi, v kaluži krve, kterou mu způsobilo kousnutí v částech krční tepny. Lehké.
Podívala jsem se i na ostatní. Scrooty pomáhal prakticky Clawdii, která už měla svou kořist taktéž skolenou, ale byl tu jeden problém. Survaki.
Doklusala jsem za Clawdií a Scrootym a podívala se na ně. "Dotáhnu ho na kraj území Močálů a porozhlédnu se po Survaki," pronesla jsem poměrně dost vážně a ihned na to klusem pokračovala ke kamzíkovi, kterého jsem chytla za kůži na krku a táhla ho k Močálům.
Byl těžký, ale za pomocí magie vzduchu a dalších malých vymožeností jsem ho úspěšně odtáhla až na okraj mého území.

>>> Maharské močály

Tak jo tedy, nebudu to více okecávat, už takhle jsem vás napínala dost dlouho. Vysvětlení, proč jsou výsledky tak moc opožděné, za což se tedy ještě jednou omlouvám, je u příspěvku z lovu. Snad mě chápete :D :)
No... a teď k těm číslům. Hodím vám sem obrázek, kde to máte popsané. Každý jste si vybral něco zajímavého, rovnou tím pošlu vzkaz Meinerovi, aby vám to hodila do úkrytů, ale... ještě jste si asi dva vybrali buď úkol, anebo odměnu. Je to na vás, odměna kterou můžete rovnou získat, tam je napsaná, anebo můžete splnit lehký úkol a zdvojnásobit si ji.


Tímto bych chtěla poprosit Clawdii, aby mi napsala, do jaké vlastnosti chce hvězdičku plus jestli splní úkol, anebo chce rovnou odměnu.
A poté Survaki, jestli tedy splní úkol anebo si vezme rovnou odměnu.
To samé u Scrootyho - do jaké vlastnosti by rád hvězdičku :)

Všem tedy gratuluji, pište to do vzkazu.
Ještě poznámka... úkol si poté můžete vybrat, jelikož jsem dobrá duše, jestli byste raději obrázek anebo nějakou básničku. A pokud jste trefili něčí jméno, bude obdarován malým příspěvkem do úkrytu.

Začala jsem postupně přemýšlet, jestli lovit přirozenou cestou a riskovat tak následné vyčerpání bez výsledků, anebo jednoduše, jako pyšná alfa, jen pomáhat v pozadí s mými magiemi. Byl to dobrý nápad, já bych ho brala hned, ale musela jsem být trochu tolerantní. Nemohla jsem přeci na smečkovém lovu se třemi členy jako alfa sedět a dívat se, načež sem tam zapůsobit magiemi. Hloupost.
Zatřepala jsem hlavou, aby se mi myšlenky vrátily do normálu a poslouchala Scrootyho. Měl nějaký nápad, načež zpochybnil mnou uvedené množství kamzíků. Asi má pravdu, dva jsou přeci jen málo, tedy, jeden, na celou zimu... Nechtěla jsem však, jako pravá alfa, uznat svou chybu, proto jsem vyčkávala na reakci ostatních.
Místo toho nikdo nereagoval na počet, ale Clawdia na Scrootyho myšlenku, ve které zmínil lov pomocí magií. "Poslyš," řekla jsem později, aby věděl, na čem je. I ostatní, neboť Clawdia poté zmínila, že je to celkem dobrý nápad a kdyby to nevyšlo, mohla by zatopit některému z kamzíků pod tlapami. "Chtěla jsem lovit starým dobrým způsobem, tedy, tělo na tělo. Kdybych chtěla, ulovím ti tu dvacet kamzíků bez pohybu, jen si sednu a ulovím je. A víš proč? Plně ovládám magie... no, snad nějakou nevynechám... takže ovládám magii iluzí, neviditelnosti, ohně, vzduchu, elektřiny a skoro mistrovsky počasí. Takže když budu chtít, udělám ohnivý kruh, do něho pustím elektřinu, omráčím je, sešlu na ně bouři, zneviditelním se a kousnu je do krku. Ale o to nejde..." trochu jsem se rozmluvila. Nechtěla jsem, aby si Scrooty myslel, že zpochybňuji nějaký jeho nápad, to určitě ne, ale... pomocí magií jsem mohla ulovit sama. "Tvůj nápad je dobrý, jen jsem ti tím chtěla říct, že kdyby bylo nejhůř, nemějte strach, minimálně tři kamzíky ulovíme se zavřenýma očima," dodala jsem tiše. "Takže poslyšte, aby se to trochu hnulo..."
Měla jsem před sebou docela dobrý plán. A mohla jsem plně rozkazovat, byla jsem přeci alfa! Takže.. jak jen to provést, aby si nás kamzíci nevšimli?
"Scrooty, ty se postavíš támhle... za ty stromy a pomocí tvé magie uvězníš z těch pěti kamzíků čtyři do iluze." To bylo dobré, tím pádem se nám jeden kamzík uvolnil a nyní volně pobíhal v okolí. "Clawdia udělá ohnivý půlkruh, díky kterému kamzíka navede k Survaki." To bylo zatím dost jasné a já věřila, že by v tom neměl být problém. Při nejhorším zasáhnu, byla jsem jako pevná jistota. "A Survaki toho jednoho zakousne. Mezitím Scrooty povolí z iluze dalšího a toho se ujmu já. A zatímco Survaki bude držet při zemi ještě cukajícího se kamzíka a já taktéž, Scrooty povolí třetího a nažene ho ke Clawdii. Ostatní pustí pryč a při nejhorším jí pomůže ho usmrtit. Jasné?" Muselo to být jasné. Bylo to vysvětleno poměrně jednoduše, muselo to být více než jasné. Jednoduché.
"Takže na místa přátelé, hodně zdaru v lovu!" Zazubila jsem se a sama se pomocí magie neviditelnosti zneviditelnila a dostala se tak na druhou stranu, za stádo kamzíků, které ještě nemělo tušení, co je čeká.
Poté jsem se zviditelnila a nenápadně číhala, jak je na tom Scrooty s iluzí a Survaki s Clawdií na pozicích. A přemýšlela jsem, jakým způsobem ho usmrtím. Mohla jsem si taky pohrát s magiemi, což jsem samozřejmě měla v plánu, inu... proč toho tedy nevyužít, ale musela jsem si to předem naplánovat, aby to vyšlo. Takže až Scrooty vypustí toho kamzíka ke mně, zneviditelním se. Pomocí magie iluzí před ním udělám stádo dalších kamzíků, aby se uklidnil a myslel si, že je v davu, v bezpečí. Mezitím se k němu dostanu a pomocí magie... ohně ho uvězním v kruhu. Jen já a on. A poté do něho pustím silnou elekřinu a tím lehne na zem. Pak se zviditelním a kousnu ho do tepny. Jednoduché, paráda...
Já jsem připravená, řekla jsem Scrootymu do hlavy a doufala, že Survaki toho jednoho skolí. Přinejhorším jí nenápadně pomůžu. A lov může začít...

//Moc se omlouvám za takovou dobu, ale stále jsem nemocná... mám silný zánět průdušek s chřipkou, nemůžu pomalu ani dýchat a beru kolem 7mi prášků 4x denně. Nepomáhá to :D To by nebyl až takový problém, kdyby se mi do chromu nedostal ten podrbaný vir v podobě "Steel Cut ads", což jsou reklamy - i na Galli - takže se celá stránka zaspamuje reklamami a ještě k tomu když někam kliknu, otevře se dalších 5 oken s botama a podobnýma věcma. Fascinující, musela jsem si stáhnout mozillu a píšu teď z ní, zatím tedy přejdu do záložního prohlížeče, dokud nějak nevyřeším, co s tím chromem.
Poznámka k lovu: Snad je tedy všem ta hrubá struktura jasná, detailní popisy nechám na vás :D Nějak si to udělejte, nicméně ráda bych, kdybychom už v dalším postu zmínili, že máme tedy každý toho kamzíka skoleného a můžeme se vydat do Močálů. Pokud byste to chtěli urychlit, tak už v dalším postu, co tedy budete lovit, můžete ke konci začít ty kamzíky tahat do úkrytu, takže i rovnou přesun, no to nechám na vás :) :D
A ještě jednou omluva, už by to mělo být lepší. Jdu vám tam hodit i výsledky té akce :)

Registrace ne-e, to je moooc narocne, tohle by me hodne bavilo :D V registracich bych asi ztracela trpelivost, tohle je pro me idealni. Povahu obou sourozencu znam, takze izy byznys :D :3

//Omluva, jsem nemocna, odpovim bud za cca 2 dny, anebo me preskocte... je mi fakt zle a post by nevypadal moc dobre. Sorry team.
EDIT: 0:20 - dnes to tu máte ludi, ale až odpolko, teď jdu spát.

Ve hře jsem poměrně dost dlouho, počítat umím... jak to chodí a funguje znám, tudíž se nabízím jako správce Života nebo Smrti. Je mi jedno, jestli mě (pokud mě vyberete) připíchnete buď k Životu, nebo ke Smrti, i když bych raději Života :) :D Ale hlavně když pomůžu a nebudete na to samy.
S webem jako takovým umím, přepočítávání mi problémy dělat nebude... a příspěvků mám přečtených tolik, protože když se nudím, rozkliknu jednoho z těchto dvou a pročítám si příspěvky hráčů. Takže tak, nemám k tomu víc co dodat :D
Snad jen vyberete někoho, kdo s tím bude mít opravdu trpělivost a nesekne s tím hned na začátku, protože je to opravdu spolehlivá práce, do které se nedá dosazovat každou chvilkou někdo jiný :)

<<< Maharské močály

Klidně jsem pokračovala podél zalesněné části Maharu až do vedlejšího lesa. Znala jsem to tu, poměrně dobře, takže jsem věděla, kde co najdu. Jediné, co jsem neměla prozkoumané, byl jih a již zmíněný Třešňový hvozd. Ale na to budu mít ještě času...
Scrooty mi pověděl, že je rád, že mezi námi může být. První vlk. Snad to nebude dělat neplechu, když je ve smečce jediný, prolétlo mi hlavou, ale jen jsem přikývla.
Clawdia sledovala Scrootyho, přišlo mi, že ti dva spolu něco tají. Nedokázala jsem to nijak identifikovat, možná to bylo cosi z milostného románku, ale nechtěla jsem a ani jsem neměla v úmyslu jim do jejich vztahu ani života zasahovat. Nejvíce jsem tu věřila zatím asi jen Survaki. I když byla opravdu zvláštní, byla jsem si jistá, že ona byla poměrně dost spolehlivá a vše by mi řekla. Doufala jsem v to. Samozřejmě by mi stačilo jedno přešlápnutí v jejím odhadu a už bych změnila svůj názor. Ale co už.
Mé myšlenky o tom všem protrhl hlas právě Survaki, která mě oslovila "alfo". Jen mi to dodávalo na egu, ale nic to se mnou nedělalo. Byl to zvláštní pocit, nicméně jsem si toho cenila. Nepotřebovala jsem si nad někým něco dokazovat, ale být alfou byl můj splněný sen a já za to byla nesmírně ráda. Prakticky díky Torenovi. "Hm?" Dodala jsem na oplátku, aby věděla, že ji poslouchám. Šli jsme do středu hvozdu, což samozřejmě moc strategické nebylo. Survaki nabídla jít na východ, na což jsem zatím nijak nereagovala a jen si to rozmýšlela. Asi to nezní špatně, měla jsem tedy v plánu jít na druhou stranu, ale proč ne. Nicméně prvním tahem bude poohlédnutí se po kořisti, pak až teprve lov, řekla jsem si pro sebe a přikývla. "Nu dobrá," tiše jsem k ní dodala na souhlas a lehce přitakala ve smyslu, že to byl dobrý nápad.
Nasměrovala jsem se tedy na východ a už přemýšlela, jaké množství by bylo vhodné. "Viděla bych to na dva kamzíky. Jeden půjde na přímou spotřebu a druhý do zásoby," nechala jsem větu volně ve vzduchu, kdo by chtěl, mohl mě opravit nebo něco navrhnout, ale věděla jsem, že nikdo nebude proti. Už jen z principu. "Takže... vyhlídneme si stádo a pustíme se do toho. Viděli byste to tak, že bychom na ně naběhli najednou - rozdělili se a oba dva ulovili najednou, anebo že to uděláme postupně? Jak chcete, mně je to jedno," zeptala jsem se jich a jen se ušklíbla. Chtěla jsem, aby taky trochu spolupracovali, něco se naučili a byli poté schopni lovit i pro smečku. Protože kdybych přišla a řekla jim to přesně, udělala většinu za ně, tak to není nijak smečkový lov, je to nebude bavit a nic se z toho nenaučí a navíc, do budoucna smečka bude potřebovat nějakého lovce a kdo ví, třeba v některém z nich je skrytý talent.