Příspěvky uživatele

< návrat zpět

// Odpověď nevím kdy bude, zítra mám den úplně přecpanej, pozítří zkoušky na auto, potom ještě musím 2 auta opravit hehe :D Takže... pokud ještě dám ty zkoušky tak bude asi i nějaká oslava, tudíž... snad tak do pátku to tu je, si myslím že to zmáknu :)
Díky za trpělivost O:D

Vlk byl velmi zajímavý. Nikdy jsem nepotkala nikoho podobného, což jsem byla ráda, protože jsem neměla ráda vlky, kteří byli nějakým způsobem stejní jako ti ostatní. Tento se mi docela líbil. Byl zajímavý, asi trochu psychicky nemocný, ale co už. Nevadí. Jako takové malé vlčátko choré. Hehe.
Podívala jsem se mu do očí. Podivuhodně zkomolil mé jméno, ale brala jsem ho s rezervou a nereagovala na to nijak. Když jsem mu řekla, že jsem alfa, dodal, že každá alfa ho vyhodila a proto jsou všechny alfy zlé. "Tomu tak není, že by všechny byly zlé. Jen si potkal ty špatné, ale věř, že jsou i ty dobré, noo," pobídla jsem ho trochu k naději v znovunalezení dobrého slova u alf.
Nabídla jsem mu, že mu ulovím kamzíka. Můj záměr za tím žádný nebyl, jen jsem chtěla udělat vlkovi o trochu lepší den. A pro mě to takový problém nebyl jednu malou čtyřnohou potvůrku ulovit. Tak proč ne? "Nepožaduji po tobě zcela nic, prostě jen ti ulovím kamzíka. Jdu lovit pro smečku a jeden navíc mi už problémy dělat nebude," objasnila jsem mu. "Navíc se mi tak trochu líbíš, jsi zajímavý," upřímně jsem mrskla ocasem a popošla o kus dál.
"Takže poslyš. Já mám spoustu magií, které teď využiji a díky kterým támhleto čtyřčlenné stádo skolím. Na tobě bude jen aby si tu seděl a hlídal, kdyby náhodou se někdo kolem pokusil to ulovit za mě. Ale musíš být přesně tu, nesmíš se ani pohnout a promluvit. To vážně jen v krajní nouzi. Zvládneš to?" To zvládne. Hlavou jsem mu důvěřovala, každý vlk by pro jídlo udělal cokoli. Navíc, když se mu to zadarmo uloví a donese přímo pod nos. Bude se muset trošku snažit, ale on to určitě zvládne.

// Chorvatsko, vracim se za 10 dni... hihi, pak hodim post :)

Jakmile vlk zareagoval na mé myšlenky, hned jsem se trochu zarazila a v hlavě rozsvítila varovný majáček, který měl zablikat pokaždé, když jsem si chtěla myslet něco, co by ten druhý slyšet neměl. Nicméně z vlka se dalo poznat, že nebude až tak škodný. Možná, že celou tu poruchu mluvení a chůze a všeho možného jen hraje, třeba je úplně v pořádku a jen to zkouší, či mu to uvěřím a neublížím, aby pak ulovenou kořist snědl anebo dokonce na mě zaútočil. I přes všechny tyto možné taktiky jsem byla v klidu, věřila jsem si a tak nějak jsem věděla, že proti mně by neměl šanci. Anebo by to měl brutálně těžké.
"No... někdy ti to vysvětlím," řekla jsem mu s úsměvem a koukla mu do očí. Z jeho projevování šel trochu strach, tedy, já měla naježené chlupy na zádech. Trochu z husí kůže, trochu proto, že Toren byl nesvůj a cestoval po krku až na záda. Tak či tak, vlka jsem poslouchala.
Po všem, co ze sebe vymáčkl, jsem jen naklonila hlavu na stranu. "Razzaki... hmm, nepotřebuji pomoc. Jmenuji se Skylieth a jsem alfou vedlejší smečky. Pokud budu chtít, nalovím si dvě hromady kamzíků bez pohnutí drápu. Ale co už, staré dobré lovení bez magií jsem chtěla na chvíli opustit, no po vyplašení se k tomu asi vrátím," zazubila jsem se. Nevyčítala jsem mu to, po době strávené mezi vlky jsem se trochu uklidnila a bez povšimnutí jsem nad tím mávla packou.
Zamrskala jsem ocasem. "Poslyš," napadlo mě. Nevypadal jako zrovna silný vlk a já jsem byla ráda, když jsem dělala druhým radost. Tedy, nikdy se to ve mně nebralo, ale nyní jsem měla chuť lovit a tak nějak jsem tušila, že on, tak pohublý, by kus dobrého žvance neodmítl. "Co by si řekl, kdyby si měl celého kamzíka k snědku sám pro sebe?" Neměla jsem v plánu ho nějak poté vydírat, jako za starých časů. Prostě bych jen pomocí magie iluzí ho tak nějak uklidnila a nechala na místě, nalovila bych pár kamzíků pro smečku a jednoho bych ulovila i pro něj. Měla bych klid, on plný žaludek, všichni by byli šťastni a smázly by se tím dvě mouchy jednou ranou.

Měl to být příjemný lov po dlouhé době. Představovala jsem si to tak, že se ukryji někde za keřem, vyhlédnu oběť a po odlákání pozornosti se jí zmocním. Nicméně mé plány byly překaženy.
Ze začátku šlo vše podle plánu. Vyhlédla jsem si oběť, kterou byl kamzík. Nebyl sám, nicméně byl o trochu menší než ostatní. Troufla bych si i na většího, ale tak raději dva menší, že. Ukryla jsem se tedy za keřem, bez magie neviditelnosti. Už z dálky jsem však slyšela nějaký řev. Netolerantní vlk, který si tady huláká. To snad není možné, prolétlo mi hlavou. Toren jen souhlasil. To jsem však ale nevěděla, že se křik bude přibližovat. Zbystřila jsem, kamzíci též. Ty se hned dali na úprk, protože hrozba se přibližovala velmi rychle.
Hrozba najednou ležela přímo přede mnou. Protočila jsem panenky. Nějaký vlk, který vypadal, že je trochu retardovaný. Byl vychrtlý a jeho oči tikaly ve všech rytmech a různých směrech. Trochu děsivé, no já jsem se jen hrdě postavila a lehce vycenila tesáky. Ušáka? On hledá zajíce? A jak? Třeba si myslí, že je jak ta ryba s echo sonarem. Kdo ví, napadlo mě. "No tak toho jsem teda vážně neviděla," řekla jsem klidně, na svou povahu až příliš. "Zřejmě si ho svým křikem a hlučným během tak nějak... vyplašil." A ten chudák malej už ani neusne, promítlo se mi hned hlavou. "A ještě k tomu si mne vyrušil z lovu." Neměla jsem v povaze vlastnost vyčítání, ale naštval mě. Stále jsem měla tesáky lehce vyceněné a neměla jsem tušení, co takový vlk, ještě k tomu aj s poruchou vyjadřování, může a nemůže udělat.
Teď už to lovení bez magií asi nepůjde, hihi.

<<< Maharské močály

Vydala jsem se tedy na lov sama, Survaki nijak nereagovala na mou výzvu ke spolupráci. Její věc, až bude chtít, může se připojit a přijít, není problém. Já její život organizovat nemůžu. Z části, hihi.
Rozklusala jsem se mezi stromy. Byl to nejbližší les, který se nenacházel na mém území, a ve kterém se objevovala velká zvířata. No, nebylo by na škodu uspořádat i smečkový lov, napadlo mě hrdě. Jenomže jsem smečku dlouho neviděla pohromadě. No co už. Sice mají své životy a dělají si co chtějí, ale občas by na smečkové území mohli přijít se podívat a zjistit, že či je něco nového nebo se něco neděje. Co kdybychom byli napadeni? V hlavě se mi honila spousta myšlenek, ale nemohla jsem s tím nic dělat. Ale udělám.
Proplétala jsem se mezi stromy. Na území jsem cítila přítomnost několika dalších vlků, což jsem ignorovala a hodlala se věnovat jen své maličkosti a potravě, kterou si vyberu. Vydala jsem se tedy opačným směrem, než odkud přicházel jejich pach, aby můj lov byl ničím nerušený a nijak neovlivněný. Nepokažený hlavně. A asi si zalovím bez magií. Jako za starých časů, zazubila jsem se nad myšlenkou a zpomalila. Přišel čas na to vyhlédnout si oběť.

Po chvíli jsem se otočila na Survaki. Snažila jsem se s ní dát trochu do řeči, no bylo to o dost těžší, než jsem si myslela. Ty prostě nemůžeš mít ve smečce normální vlky, co? Zazubila jsem se nad touto myšlenkou. Najednou se Survaki ozvala, že jí ve smečce nikdo nezlobí, moc. Jen jsem cukla koutky v myšlence přátelského úsměvu, no ona najednou dodala, že si s nikým nerozumí. "Hehe, to ani já ne. Nemít To.. chci říct," zasekla jsem se. Toren se opět zavrtěl. Nemohla jsem o něm říct, byl v utajení a já chtěla být taky. S touto magií jsem si nechtěla nijak zahrávat. "Všechny ty magie, tak se asi unudím k smrti, hehe, k Smrti," ušklíbla jsem se a lehla si.

"Cítím nějakou novou kožešinu na našem území. Myslíš, že to Clawdia zvládne? No, uvidím, hmm," zamručela jsem a unaveně s sebou švihla na zem a rozvalila se. Podívala jsem se na nebe a snažila se na nic nemyslet. A kupodivu... dařilo se.

Po chvilce polehávání se najednou ozvalo mé bříško. Ano, delší dobu o něj nebylo pečováno a to se odrazilo i na žaludku, protože zakručel tak nahlas, že se zvuk musel donést až k Survaki. "Hmm, mám docela hlad. Co říkáš na malou sváču?" Pobídla jsem jí pošťouchnutím čenichem a vyskočila na všechny čtyři. Ušklíbla jsem se, zamrskala oušky a koukla do jejích studánkových modrých očí: "Jdeš?"

>>> Východní hvozd

//Tak jo, dobrá zpráva, poslední den pilného učení se do školy... zítra snad hodím nějakej ten post :P Nooo tak uvidíme, nic neslibuju, ale snad se opět trochu vrátím, aspoň kvůli smečce :)

// Dastray tento rok už nenapíše anebo... na koho se čeká? :D

Bavila jsem se se Survaki ohledně vztahu s Astonem. Neměla jsem tušení, co mezi nimi proběhlo, ale poznala jsem, že Survaki to trápí. Na druhou stranu jsem byla ráda, že mi to řekla, i tak se vlku uleví, ani o tom neví. Aspoň trošku.
Podívala jsem se jí do očí.
Neříkala mi nic, nereagovala ani na to, jak chce pomoci se zahojením tlapy. Zřejmě opět nevěděla, což mě mohlo napadnout. Nenapadlo.
Začala jsem se tedy soustředit a kolem její tlapy vytvořila vodní protézu. Ta následně trochu zamrzala, tudíž měla kolem nohy led jako nohavici. Muselo jí to pomoci, určitě. Sice se nemohla teď zrovna dvakrát hýbat, ale co už. Kdyby něco chtěla, mohla jsem jí tam dojít, že?
Ucítila jsem najednou cizí pach vlka. Vzápětí i Clawdii, která to zřejmě vzala pod kontrolu. Vstala jsem a zavětřila. Byla asi u něho, slyšela jsem chvílemi i nějaké zvuky. Toren se mi v srsti zavrněl, z čehož jsem vycítila zvláštní pocit nejistoty z nově příchozího vlka. Vetřelec? Možná, kdo ví. No jestli se přišel podívat a obhlédnout smečku za negativním účelem, vybral si špatně, odejde přinejmenším plešatý, pomyslela jsem si a podívala se zpět na Survaki. Bylo to tak pohodlné, když jsem i na ochranu území měla vlky a nemusela se do toho nijak zapájet. Stačilo jen, aby mi ho přivedla a já ho prohlédla, a následně schválila / zamítla jeho přítomnost na tomhle území. Jednoduché, pohodlné. Takový život jsem si přála... od mala, co jsem ho ztratila.
"A co jinak, všechno v pohodě? Ve smečce tě nikdo nezlobí?" Zazubila jsem se. Kdepak je asi Fiéro se Scrootyštajnem? Napadlo mě a ušklíbla jsem se. Třeba jsou někde spolu a kdo ví, co vyvádí.

Cítila jsem ze Survaki pocity, které jsem já nikdy nezažila. No i přesto jsem byla ochotna ji jakkoli utěšit a poradit, aby se cítila lépe. Nicméně po zjištění, že odmítla přítomnost jakéhosi vlka Astona, i když ji vlastně chtěla, no na druhou stranu co by on dělal s ní, jsem se nad tím musela zamyslet. "V tom případě nevíš, co chceš. Břemenem bys pro něj nebyla i v případě, kdyby si byla zraněná, no on tě měl rád," usmála jsem se a vnukla do ní kus naděje. Avšak on opravdu odešel, možná taky nechtěl.
"Zkus počkat, až ti bude lépe a opět se za ním vydat a ujasnit si to. Řekni mu, jak si to doopravdy cítila a že si jeho přítomnost chtěla, no zároveň by si ty, tou svou, stěžovala jeho cestu," mrkla jsem na ní a sedla si. Měla jsem přeležené břicho a začalo mi v něm kručet. Hmm, mohla bych si něco malého ulovit, pomyslela jsem si a zamlaskala.
Survaki mi pověděla, co se jí vlastně stalo. "Tak to buď ráda, že si dopadla špatně jen na nohu... chceš na to třeba... nějakou studenou ortézu z vody, nebo naopak cosi teplého? Ovládám všehochuť magií, výběr je na tobě," zazubila jsem se a zastřihala ušisky. Mohla si říct, jestli to chce dát do studeného obkladu, načež bych využila magie vody a tlapu ji "obmotala" chladivou vodou. Nebo naopak kolem zapálila oheň... stačilo říct. Proto ty magie mám, abych (si) s nimi mohla pomáhat.

Cítila jsem ze Survaki pocit zklamání a pocit nejistoty. Chtěla jsem jí dokázat, že mi může věřit a že ve mně má oporu. No místo toho jsem akorát ležela a doufala, že se mi svěří s jejími problémy a já jí dokážu pomoct.
Najednou to z ní začalo pomalu lézt. Zjistila jsem, že jí údajný Aston podrazil tlapy, měl jí pomoci no místo toho odešel. Takže v tom hrál roli vlk. Jakožto vlčice, která ještě neměla žádného partnera s myšlenkou, že ho ani nepotřebuje, jsem jí prakticky nevěděla, jak poradit. Jen jsem přikývla a podívala se jí do očí. Dodala, že má ještě něco s nohou, což jsem slyšela moc dobře, no přemýšlela jsem, jak jí poradit ohledně vlka Astona. "S vlky to není jednoduché... mají myšlení na jiné úrovni než my, vlčice. A i když jim řekneme, aby odešli a nechceme, oni prostě odejdou. Nevědí, že pod tím vyjadřujeme skrytou touhu po jeho přítomnosti, nebo že právě chceme, aby tu byl. Poslechne, protože nemyslí hloubkově, ale jen povrchově," vysvětlila jsem jí. Byly to trochu zkušenosti ze života, no já jsem ale vždycky byla spíše záporný vlk, než ten, který by se dožadoval něčí společnosti. Raději jsem byla sama a vždy jsem spoléhala jen na sebe.
Podívala jsem se jí do očí. "Noha? Co se stalo?" Netušila jsem, jak jí pomoci, dříve jsem pomáhala způsobem použití rostlin a obmotání na stažení svalu, aby to tak nebolelo, no nevěděla jsem, co se stalo a co udělat. Snad jí psychická podpora pomůže...

//Psáno ve škole, kdyby nedávalo smysl, tak se omlouvám, učitelka je nepřekonatelný hlídací systém, který vidí i za roh -.- :D

Survaki vypadala na můj vkus opravdu unaveně. Nevěděla jsem, jestli se jí náhodou něco nestalo - kdo ví, mohla potkat někoho z jiné smečky a ten jí mohl vysvětlit, že se přimotala na špatné území. Fyzicky. Nicméně zajímalo mě to a proto jsem se jí došla zeptat.
Opětovala mi pozdrav, za což jsem byla ráda. Ani nebyla schopna se více pohnout, natož aby se mi ukrývala. Na jednu stranu dobře, nemusela jsem jí tu hledat a bavit se s keřem, za který by se schovala, než s ní, na druhou... byla jsem i já z toho nesvá.
Podívala jsem se jí do očí, když řekla, že všechno v pořádku není. Zamračila jsem se. "Někdo ti něco udělal? Mám někomu prokousnout krk?" Mírně jsem zavrčela na znamení, že to myslím vážně a zároveň mrskla ocasem. Nevěděla jsem, jestli to zapříčinil někdo jiný, anebo ona sama. "Povídej, mně to můžeš říct. A jestli bude potřeba, někomu dám lekci, jak se má chovat k členům mé smečky," zamrskala jsem ušima a koukla se i po okolí. Cizí pach z ní však cítit nebyl, proto jsem usuzovala, že má reakce je lehce přehnaná a Survaki bude spíše utahaná anebo poraněná z nějaké túry, ale co už. Chtěla jsem jí ukázat, že mi může věřit a že se jí vždy zastanu.