Gallirea - Příspěvky uživatele

Shea po chvilce vyklopila, že se jí asi něco zdálo. Pak informace o motýlu, no jo. V myšlenkách jí proletělo něco že nechce být považována za blázna. Šak ani není, ještě...
Během toho, co na ní Juday cenil tesáky - chm, to mi poměrně dost vadilo, upřímně - tak jí toho hlavou prolítlo dost. Nedivím se, asi by mě to zaskočilo taky, nechápala jsem, proč hned cení tesáky. Snad to nebude pokračovat.
No po chvíli se ho zeptala na jeho řetěz na krku. Neznala jsem ho úplně detailně, ale věděla jsem o něm poměrně dost. A zavzpomínala jsem, jak mi vyprávěl o lidech.
Otázka od Shei ohledně smeček mě taky zajímala. Asi by ho nikdo do smečky nepřijal, ušklíbla jsem se ironicky. Věděla jsem, že má magii myšlenek a určitě se mi hrabe v hlavě - pro něj tak typické - ale nevadilo mi to. Moje myšlenky jsou moje, nemusela jsem to nijak vysvětlovat, bylo mi to opravdu upřímně jedno.
Juday se na mě podíval po otázce od Shei a zeptal se mě, jestli to myslí vážně. "Nezná to, neví nic o lidech si myslím," poznamenala jsem do vzduchu a podívala se na ní. Nebrala jsem jí nijak jako nevzdělanou, já jsem to osobně taky nevěděla a neznala do doby, než mi Juday o nich vyprávěl. A poznámkou, že se tak rozhodl jí zle odpálkoval. "Ten řetěz nooo... váže se to k jeho nepříjemné historii, to se asi nedozvíš," řekla jsem už poměrně s klidem a podívala se na Judaye. "A nemusíš hned cenit na každého tesáky, je členkou smečky a těch je víc, ti jsou s námi, ne proti, ty nemusíš sežrat," řekla jsem tiše a trochu uměle, no myslela jsem to vážně. A se špetkou hořkosti a humoru to znělo moc dobře. Zamlaskala jsem a podívala se před sebe. Už by mohli přijít členi, všichni, ať je to tu pohromadě, chtělo by to už nějaké hromadné oboznámení a tak, zamyslela jsem se. Zamrskala jsem oušky a sedla si. Už jsem byla v klidu a doufala jsem, že Shea nebude mít další otázky, i když jsem jí chápala - hold co už, je zvědavá.

Juday se zajímal o to, jestli se přidal Scrooty ke smečce. Zná ho? Asi určitě, pomyslela jsem si. "Ano, je zde delší dobu a je to lovec naší smečky," řekla jsem s klidem a kamennou tváří.
"To máš pravdu," odpověděla jsem s úšklebkem, ironickým, a poté se pohledem zaměřila na jeho řetěz. Volně se pohupoval ve větru a rozehrál po okolí zvuky, které nebyly pro neznámé příjemné. Juday však, pro můj klid, řetěz přišlápl a zabránil tak jeho hudbě. Zamračila jsem se, když Shea tak trochu vyváděla. Chápala jsem jí, no chtělo to zachovat klid. Otočila jsem se zpět na Judaye.
Vycenil na ni tesáky. Je člen smečky kratší dobu než ona a hned na ní zuby cení? No, to bude zajímavé, já jsem tu ta zlá, tak uvidíme, jak to půjde... snad nebude případné zájemce odhánět, ačkoli smečka už je plná, poměrně... dost, zamyslela jsem se a koukla mu do rudých očí. Vlastně ve mně žádný respekt nevzbuzovaly, ani strach jsem neměla, to už bylo někde za mnou. Zřejmě jsem zmoudřela, vyspěla a taky jsem se tak chovala - jednala jsem s klidem.
Kamenná tvář byla opět na místě.
"Jak dlouho funguje?" Zamyslela jsem se. Přišlo mi to jako včera, kdy jsem přišla na tohle území a vymyslela si něco jako smečku. Byl to překrásný den, no nevzpomínala jsem si, kdy přesně to bylo. "Nějakou zimu už tu jsme, asi jednu, teď to bude druhá," dodala jsem. Vlastně to tak nebylo, tedy, teď to měla být první zima, jelikož přes zimu se smečka založila. Takže ve své podstatě jsem to řekla správně. Uff.
"Členů máme akorát. Ještě tě s nimi představím a seznámím, ráda bych se konečně dostala do úkrytu a obeznámila i nováčky s tím, jak to tu chodí a tak, všeobecně... no asi to potrvá, vzhledem k jejich nepřítomnosti," řekla jsem jen chladně a podívala se na něj. "Ale nyní je tu... ehm, pět členů, s tebou šest, beze mě. Se mnou sedm, počítám-li správně," řekla jsem tiše. Tušila jsem, že Survaki bude někde nablízku, pokud neopustila území s ostatními. Pohlédla jsem na nebe a poklidně vydechovala chladný vzduch. Čekala jsem ještě nějakou otázku ze strany Judaye, no zatím byl klid. Užívala jsem si to, dokud nepromluví i Shea. A já vedu smečku...

//Snad mne Shea nesežere, že jí lehce přeskočím, stejně s Judayem hraji bokem. Až budeš moct napsat, napiš - případně dej vědět na skype - chci to trochu popohnat, než pojedu pryč...

Zaručit, rozeznělo se po území, když to po mně Juday zopakoval. "No," musela jsem uznat, že jsem nevybrala nejlepší slovo, ale co už.
Juday mi pověděl, že mi to řekne ve zkratce. Zmínil se o třech smečkách, což byla rodná, a pak dvě další. Zamračila jsem se, když mě zase obešel. Už jsem vycenila tesáky, ale když se vrátil přede mě, pysk se vrátil zpět. Nelíbilo se mi to a já byla alfa, nikým bych se nenechala takhle obcházet. Dělala jsem to já a to že on byl vlk a měl silnou pověst neznamenalo, že si to nechám líbit. Lehce jsem i zavrčela, ale to utichlo, když začal mluvit.
Dodal, že patřil do smeček dvou, což jsem brala. Já jsem patřila do jedné, ehm, ano, musela jsem to s někým srovnat. A to byla Smrková, no odešla jsem si založit vlastní. Měla jsem na to, tak proč ne?
"No, dobrá tedy," řekla jsem k jeho konci proslovu, tedy, krátkém seznamování o jeho životě ve smečkách. Dodal, že tímto u něj o přelétavosti, nebo nevěrnosti, nemusím mít strach. Nevěrnosti? Zazubila jsem se pro sebe - myslel to snad i jako ve vztahu? Nebo proč nevěrnost? Použil snad jen špatné slovo jako já předtím? No, jestli tím narážel na vztah, tak to prrr. "Scrooty - náš lovec - bude mít sice o trošku víc práce, no aspoň tu bude více vlků na případnou obranu, ty se určitě ve smečce neztratíš," řekla jsem, čímž jsem mu naznačila, nechť vítá v mé smečce. Naší, samozřejmě.
Podívala jsem se do dálky. Přišla i Shea.
Zeptala se mě, kam se všichni poděli a něco o nějakých stvořeních. Super, mám ve smečce blázna. Fúká jí snad? Zazubila jsem se. "Někam odešli, jaká stvoření? Dobrým znamením je, že šli spolu, jistě se brzy vrátí, neboj," dodala jsem poklidným hlasem a na tváři měla stále ten kamenný, nic neříkající výraz, ze kterého nešlo nic vyčíst. Jako vždy.
To, že na území zůstala Survaki, jsem nijak neregistrovala - protože byla zase dobře ukrytá a jistě někde špehovala. Co když špehuje nás? No, i to bylo možné, kdo ví, co ta vlčice vyváděla. Zajímalo mě, jestli nezdrhne až zjistí, že naše smečka má o něco více členů.
"Sheo, to je Juday. Starý známý. Judayi, Shea, nová členka smečky," představila jsem je ve slušnosti. Podejte si tlapy na znamení přátelství, ušklíbla jsem se v duchu a podívala se na oba dva. Vlastně mi nedošlo, že Juday už je taky člen smečky, ale to jistě Shee po chvíli dojde. No, bude to zajímavé, ale Juday ve smečce nebude na škodu. Jestli se ale někam za nějakou dobu zdejchne, najdu si ho a vyčistím mu kožich.

Jak jsem očekávala, odpověď na mou otázku, vypuštěnou takříkajíc do větru, se dostavila co nevidět. Ale bylo to dobře, aspoň nebylo trapné ticho a já jsem si mohla zase se starým známým trochu popovídat.
"Hmmm," dodala jsem, když řekl, že věří, že se změnila spousta věcí. Zamyslela jsem se. U mě je to asi pořád stejný... přibyl Toren, za kterého jsem vděčná, potom nějaké to sebevylepšení... smečka je stejná, hmm, zamyslela jsem se. Nic mě nenapadalo.
Najednou Juday zmínil, že se vlastně něco změnilo. Mám se podívat na něj, že u něj je všechno úplně jinak. To jsem samozřejmě nemohla vědět, jak je to u něho. Jestli se změnil nebo ne... byl klidný, no předpokládala jsem, že to je z důvodu naší známosti. Ale kdo ví, třeba už to není takový srdcerváč. Třeba se umoudřil - ostatně, jako já.
Na chvíli bylo vidět že vzpomíná. Chvilku ticha prorývaly zvuky okolí, na což jsem se soustředila jako já. Avšak jeho naježení chlupů ve spojitosti se vzpomínkou jsem postřehla.
Najednou se mě zeptal, co bych řekla na to, kdyby se mě zeptal na členství ve smečce. Zamyslela jsem se. "Už jsou tu tři noví členi, Zakki... nooo, tak asi čtyři, a že by pátý? Fiéra jsem neviděla ani nepamatuju a Alla taky ne, to se anuluje, takže jsou dva noví členi. Pořád to není moc. Asi by to bylo možné, není na škodu," řekla jsem k Torenovi. "Co na to říkáš?" "Hmm, takovýhle vlk není k zahození. Je silný a je z něho cítit respekt, určitě by území ochránil. Není dobrý jako lovec, ale jako ochranář," dodal Toren. Měl pravdu, určitě, kdyby přišel někdo jako protivník, by Juday byl schopný ho vypakovat. "A možná lépe než Clawdia," dodal po chvilce. Přikývla jsem.
"Nooo, máme zde za poslední dobu přírůstek několika členů, ale kdyby si měl opravdový zájem a slíbil si mi, nebo se zaručil, že budeš smečce věrný a nerozmyslíš si to třeba přes zimu, tak by mi to problém nedělalo," alespoň někdo, koho už trochu znám. Mluvila jsem upřímně, nesnesla bych vlka, který by se přidal a po pár měsících odcestoval do jiné smečky. To bych si ho našla a tak mu rozcuchala kožich, a vnitřnosti.

Černý hned po mém oslovení vylezl zpoza stromu a stoupl si na déšť vedle mě. Teď, když jsem chtěla smečku svolat, seznámit se vším a trochu v tom udělat pořádek, všichni zdrhají... no snad jim to nebude trvat dlouho, zamručela jsem si pro sebe, koukajíc, jak Zakki utíká za ostatními. Aspoň bude mít o trochu lepší náladu, to, co se stalo, nebylo pro ani jednoho z nás příjemné, sklonila jsem hlavu, ale hned na to jsem věnovala pohled Judayovi.
Řekl, že už to je pomalu rok, co jsme se neviděli. "Pravda," dodala jsem. Bylo to ještě před zimou. Rozhlédla jsem se po okolí. Tohle území bylo pro mě něčím stále tak zvláštní a zajímavé, a i když to byly močály, kde to občas nevonělo po fialkách, bylo to tu aspoň obohacené jezírky. Zajímavými jezírky, do kterých mohl kde kdo kdykoli spadnout. Nechtěně, omylem, nebo taky něčí vinou, ušklíbla jsem se pro sebe, když jsem přemýšlela, co za lumpárnu vyvedu. Ale zatím jsem musela vypadat důstojně, byla jsem alfa přeci!
"Bez žádosti, hmm," zamručela jsem, když kolem mě obešel kolečko jako nějaký bojovník v ringu. Zamračila jsem se, nelíbilo se mi to, ale vydržela jsem to. I když byl vlk a tím pádem o trochu urostlejší, já sice byla štíhlejší postavy, no síly jsem měla až až. Magií jsem ovládala nespočet a svou výškou jsem ho předehnala. Nicméně nepředpokládala jsem, že by nějak zaútočil. Neměl sebemenší důvod. "Změnilo se vůbec od té doby něco?" Pohlédla jsem na nebe. Byla to taková všeobecná otázka, možná řečnická, no počítala jsem s tím, že mi na ni Juday odpoví. Vlastně jsem ani moc nevěděla, co říct. Jestli se ho zeptat, jak se měl, co dělal, nebo mu naznačit, že už je smečka trochu plnější a že se tu nemůže jen tak promenádovat... nevěděla jsem, byla jsem ráda, docela, že ho vidím po takové době. A nevadilo mi, že tu je, ale pokud by neměl zájem přidat se do smečky, budu nucena ho odtud vyprovodit.

//Shea, Amaya a Razzaki, prosím o post, máte čas do konce víkendu, já jsem pryč do pondělí... tak ať to tu je :P :D

Elisa s Meadow odklusaly, Scrooty se trochu uklidnil a odklidil se i s Clawdiou. Ta při běhu pryč ještě něco vykřikovala. Sotva tu jsou a hned mizí. No co, určo se brzy vrátí a já konečně můžu svolat smečku, pomyslela jsem si. Hned na to se sebrala i Shea a Amaya a utekly, i s Razzakim (//pardon za "manipulaci", jen to píšu trochu dopředu)... aspoň tu bude klid na chvíli a já si můžu vše promyslet a urovnat v hlavě, optimisticky jsem si pomyslela a pozdvihla obočí. Zůstal tu se mnou jen Kohaku a Survaki.
A Juday?
Chmm, zamručela jsem si pro sebe. Ohrnula jsem čenich a zavětřila jeho pach. Juday? Co ten tu chce? Neviděla jsem ho po staletí. Byla to dlouhá doba, co jsme se neviděli a dost se toho změnilo. Ale o tom, že tu je smečka, myslím ví. Zamračila jsem se. Neměla jsem tušení, co potřebuje. Smečka, proběhlo mi hlavou. Vykrást ani nic podobného jistě neměl v úmyslu, byl to vlk sice silný, ale tohle by si nedovolil. Byl by v zápětí mrtev. Hehe. Ale byla tu smečka. Že by se chtěl přidat do smečky?
Myslí jsem zabrouzdala i do tohoto kouta myšlenek a pomalu se přemisťovala za ním. Byl u hranic, tudíž měl něco na srdci. A do toho ten déšť, k sakru. Magie jsem však nevyužila, abych si počasí zlepšila a byla v pohodě. Byla jsem už trochu vyčerpaná.
Došla jsem až k němu. Tedy, byla jsem ještě kus od něj, ale furt jsem přemýšlela. Chce se přidat do smečky? Hmm, členů je dost... ale o takového vlka by (ne?)byla nouze, zamyslela jsem se (//nevím, jestli se říká byla nebo nebyla O:D). Přijala bych ho? "Kuš, Skyl, děláš jen ukvapené závěry. Třeba tě přišel jenom navštívit," dodal Toren. Máš pravdu, jdu to zjistit.
"Hmmm," zamručela jsem v dálce. "Zdravím, Judayi," dodala jsem poté nesměle a tiše jsem přišla k němu. Bouře byla tak nějak v pozadí, musel to být dramatický nástup. Stála jsem na dešti, kdežto on se skrýval pod stromem. Mně to nijak nevadilo. "Dlouhá doba," dodala jsem si spíše pro sebe a prohlédla si ho. Byl stále stejný - co bych čekala, že mu vybledne černá od sluníčka? - akorát měl lehce pohublé břicho. Asi hlad nebo co. "Co žádáš?"

//Pro (můj) pořádek: Až odejde Elisa a Meadow, na území zůstává Kohaku a Survaki. (Pokud by se chtěla Survaki zapojit do akce, vzkaz, máš na to čas do zítra...)

"Scrooty," dodala jsem po chvilce, když nás navštívil i další člen smečky. Všichni se tu můžeme sejít, že jo, pomyslela jsem si ironicky. Takovéhle situace bych nejraději řešila sama.
Scrooty se zmínil o tom, že šedá vlčice je alfou vedlejší, nedaleké smečky. Poznala bych to, čenich jsem měla taky, nedokázala jsem konkretizovat smečku ale to, že je alfou, jsem poznala. Zamračila jsem se, když do ni tak trochu ryl. Věděla jsem, že je teď tak nějak v klidu, je na "svém" území a kdyby vlčice vystartovala, bylo by po ní. Hned. I když já bych se do tojo nezapojila a jen se koukala, pomyslela jsem si zlomyslně.
Myšlenkami jsem se vrátila hned zpátky. Vlčice se představila jako Elisa a druhou nazvala Meadow. "Skylieth, jak již Scrooty zmínil," zabručela jsem na jeho účet a podívala se šedé do očí. Byla jsem opět o trošičku vyšší a i když to nebylo na první pohled zdaleka znatelné, já jsem to viděla a dodávalo mi to na sebevědomí. Hihi.
Elisa se rozpovídala o tom, kde leží její smečka. Tak nějak jsem tušila, pravděpodobně níže pod Smrkovou o pár území, což jsem si i blíže představila. A nabídla mi, že je tu proto, kdyby náhodou členi její smečky vkročili na mé území a členi mé smečky na jejich. Že při pohybu po hranicích se nevysvlečou vzájemně z kůže. Pozdvihla jsem obočí. "Hmm, to zní zajímavě. Určitě to není k zahození taková nabídka, nejsem proti, ale v případě, že vlci z vaší smečky budou opravdu míjet toto území po hranicích, ne že si budou šmajdat někde mezi jezírky Močálů. To samé platí i o členech naší smečky, obeznámím je tedy s tím, že mohou projít přes Asgaarský hvozd, nýbrž přes hranice. Hlouběji do území ani jedna smečka nezasáhne. V tom případě pak tedy souhlasím, a jsem ráda, že jste se zastavily. Ani já o vaší smečce blíže nevím," přiznala jsem se a lehce imitovala úsměv.
Druhá vlčice byla spíše jako doprovod, byla ticho a občas měla nějakou poznámku. To, že přišla Clawdia, jsem samozřejmě zaregistrovala a byla jsem ráda, mohla se konečně svolat smečka v nejbližší době. Amaya se oddálila, pravděpodobně i se Sheou. Byla jsem ráda, že se smečky zastaly, no jejich přístup se časem zmírní. Zřejmě jsou ve smečce - celkově - nové, neodpustila jsem si štiplavou poznámku, samozřejmě v dobrém slova smyslu.
"Dobrá tedy, s návrhem souhlasím. Pokud je to vše, děkuji za vaši návštěvu," řekla jsem tak trochu na rozloučenou. Určitě jsem je nechtěla vyhazovat, ale smečkové povinnosti byly smečkové povinnosti a pokud vlčice opravdu nic jiného nepotřebovaly, tak nač tu stále vykecávat? "Těšilo mě, Eliso, Meadow," podívala jsem se i na béžovou, která moc do konverzace zahrnuta nebyla. Mrskla jsem ocasem a doufala, že i s jinými smečkami budeme mít kladný vztah. Ale taková nepřátelská smečka, to by nebylo na škodu, byla by to celkem sranda a vzrůšo...! "Ani na to nemysli."

Z černého vlka nakonec vypadlo, že by se chtěl přidat do smečky. Pokud by smečka měla zájem. "Hmmm," zamručela jsem. Podívala jsem se mu do očí. Konečně se představil.
Když řekl, že se jmenuje Kohaku, chtěla jsem mu podat packu a pogratulovat, že ho to konečně napadlo. Ale ne, byla jsem v klidu, koukla jsem mu do očí a trochu přestala dělat ty srandičky - to až dýl.
"Dobrá tedy, Kohaku," dodala jsem po chvilce. "Budiž buď vítán v naší, Maharské smečce, uvidíme, co v tobě je a jestli budeš členem, se kterým se Maharská smečka bude moct chlubit," řekla jsem lehce nesmyslně, ale musel si domyslet, jak to myslím. Určitě jo. Trochu jsem byla myšlenkami jinde.
Všimla jsem si nedaleko i Survaki. Probrala se z mrtvých? Zavtipkovala jsem si pro sebe, ale byla jsem ráda, že o sobě opět dává vědět. Stačila tu jen přítomnost Scrootyho a Clawdie a mohla jsem konečně svolat smečku. Tak nějak jsem tušila, že Fiéra neuvidím, a Allassëona už tuplem ne, bůh ví, kde se ti dva flákají. Avšak smečka musí fungovat a pokud tu nejsou, mají smůlu. Takhle to nechodí. Kdyby o smečku měli zájem, jsou tady. Nemají, tak ani smečka o ně. Bylo to jasné, o tihle dva smečka přijde. A zrovna Fiér mě mrzel, byl to malý hajzlík, ale měla jsem ho ráda, trochu, s ním by se dalo podniknout spousta srandy...
Ucítila jsem cizí pachy. Ach jo, vlk nemá ani trochu klidu pro sebe, zabručela jsem neochotně a podívala se na Kohaka. "Omluv mě, alfovské povinnosti," zazubila jsem se, mrskla ocasem a vydala se k novým návštěvníkům močálů.
Byly to dvě vlčice, jedna šedá a druhá béžová, s modrými cosi na sobě. Přimhouřila jsem oči a spatřila Amayu a Sheu (jo! Pamatuji si to!), jak u vlčic aktivně stojí a brání smečku. Hihihi, zasmála jsem se pro sebe, ale zároveň i nahlas, no byla jsem ještě daleko na to, aby to někdo z nich slyšel. Amaya a Shea byly naježené, Shea vrčela a Amaya na ně rázně tlačila, aby vyklopily důvod, proč jsou tu. Ušklíbla jsem se, bylo to vtipné, pohled, který potěší u srdce každou alfu. Z vlčic byl cítit cizí pach, jiné smečky. Že by nějací zvědi? Co asi tak mohou chtít? Ta šedá má dominantní pach, je cítit víc jak ta béžová... že by alfa? Zamračila jsem se. Neměla jsem nejmenší tušení, co tu mohou chtít. Zavrčela jsem. Amaya říkala něco o sundání z kůže. Vzhledem k jejich postavení a mohutnosti, a šedé vlčici, by to asi bylo jasné. No já jsem mohla být úplně v klidu, ovládala jsem magií nespočet. Nevěděla jsem, jak na tom obě vlčice jsou, no věděla jsem, že bych se s klidem ubránila. A byly obě na území mé smečky, tudíž... "klid." Tiše jsem vyslovila a podívala se na Sheu a Amayu. "Nebojte, vezmu si to do tlapek, díky," řekla jsem jim. Jakožto alfa jistě přišly za mnou. "Můžete v poklidu pokračovat prohlídkou území, já to zmáknu."
Podívala jsem se jim do očí a naježily se mi - asi z principu - chlupy na krku. Toren se zachvěl a já cítila jeho nejistotu. "Chmmm," zavrčela jsem, ale snažila jsem se být v klidu. Třeba nepřišly nijak konat zlo, jen něco chtějí. Co já vím. "Tak povídejte, co tu chcete?"

//Pokecat si s tebou pujde jenom Skyl, neboj :D Aaaa Survaki asi psat ted nebude, nema na co reagovat... :D Uz ale ted nikdo nepiste, chci hodit taky poooost bbboooohhhhaaaa :D :D

//Hned jak dojdu domu hazim post, kolem 8. to tu mate :) Pockajte na mnaaa :D

//Jojo, v pohode... dala bych to vedet no pres vikendy jsem mimo :D Ale potravy neni nikdy dost :P :D