Gallirea - Příspěvky uživatele

//Svaly! Určitě svaly! :D

Skylieth neposiluje jen tak! :D Jsou to svaly.

Juday reagoval trochu neočekávaně, poměrně klidně. Prý není zahořklý, no poté svou odpověď vyvrátil. Měla jsem pravdu, hihi. "Šak v pohodě, to ti půjde, neboj. I mně to trochu trvalo, ale už je to lepší," řekla jsem s klidem a úšklebek opětovala.
Lehce mě ...deprimovalo? téma o partnerství, netušila jsem, proč to rozvedl, ale zaujalo mne to. Vlastně jsem nikdy partnera neměla, nikdy, ani jednou. Jediný vlk, kterému jsem věřila, byl můj otec. Žádný vlk mne nikdy nijak neoslovil a neupoutal mou pozornost. A důvěru, že by si někdo získal, z mé strany, to už byl reálnější objev vstupu do Narnie nebo proběhnutí stromem a ocitnutí se na nástupišti devět a tři čtvrtě. Ušklíbla jsem se. "Tak to já nevím, takovou zkušenost nemám, o nikom takovém ani nevím a nenapadlo by mě to, kdyby si to teď nezmínil," zazubila jsem se. Kdyby šlo dodělat efekty, jistě by se mi nad hlavou objevila andělská obruč milosrdectví. Dobré duše. Andělského myšlení. Dobrosrdečnost. A takové ty kladné vlastnosti, které mi vlastně moc neříkaly. Ale určitě by to tak bylo!
Juday se najednou ozval s ještěrkou. Věděl o ní? Zmínila jsem se? Neměla jsem tušení, že jsem se mu svěřila. Jediný, kdo o ní věděl, byl Takki. Ale že by i Juday? Je to možné, před dávnou dobou jsme spolu trochu cestovali a tak, zřejmě jsem se zmínila. "Je to tak, už si o mně s ním mluvila. A dokonce mne i viděl," řekl Toren a vytáhl z chlupů na krku hlavu. Zamrskal se, aby na sebe upoutal pozornost. "Jistě, tady je, je to můj spolumyslitel a cestovatel, moje druhá půlka, a tak podobně. Nejlepší přítel nebo co, mám ho ráda," dodala jsem, když mi vylezl na hlavu a obmotal mi ocas kolem ucha. Jeho hlava se položila na můj bílý čenich. Usmála jsem se. Viděla jsem ho při spojení pohledu očí, tudíž jsem musela šilhat a vypadat opravdu směšně, ještě s ještěrkou na hlavě.
Další zmínka padla o smečce. Řekl mi, že se dlouhou dobu toulal a rád by si našel místo, kam by se mohl vracet. Popravdě, byla jsem ráda, že tu byl někdo jako on, v mé smečce. Mohla jsem totiž s klidem odejít a vědět, že on smečku uhlídá, byl silný a tak jsem mohla být v klidu. "Uvidíme, jak mu to půjde i s kolektivem a kdo ví, kam se dostane v naší hierarchii," zazubila jsem se a poslala myšlenku Torenovi. "Mně by se líbil na betu, co se povahy a postoje týče, ale jestli ho kolektiv nevezme a nebude uznávat, bude to horší. No na to je ještě času," odpověděl mi. "Pravda. Na to je ještě času..." "Tak to jo, to chápu. Jsem na tom stejně, podobně no," ušklíbla jsem se a pohled směřovala do míst, ze kterých se ozýval podivný hluk.
Dupot tlapek, pokřik povědomého hlasu... padající žížaly z nebe mi takovou obtíž nedělaly, spíše to, že se na mě hrnul trojbarevný kožich. Takki! Pomyslela jsem si. Starý dobrý přítel, kamarád z bývalé smečky. Co ten tu dělá? Odpověď se mi však dostavila během několika sekund. Vykřikl ke mně otázku, jestli mám "tam dole" (podivná představa) klid od žížal. Naklonila jsem, stejně tak jako Juday, hlavu na stranu a nastražila uši. "Co?" Nezmohla jsem se na víc, nicméně nepochopeně jsem ho sledovala. Ani jsem nevnímala, že se mi můj ocas začal pohupovat ze strany na stranu. Znak přátelství? Možná. Bylo to divné, ale dělal to sám a já to nijak neregistrovala.
Takki, jako nějaký dlouholetý plavec, skočil šipku přímo pod mé vysoké tělo. Zneužil toho, že jsem byla o něco vyšší než ostatní, a zaplul pode mne. Zazubila jsem se. Vůbec se nezměnil, pomyslela jsem si. Byla jsem ráda, šíleného kámoše nepotkáte jen tak někde. A Takki nebyl výjimkou.
Normálně bych couvla a nepochopeně jen zamručela, ale teď jsem si uvědomila, že bych si mohla trochu zadovádět - s magiemi. Magie příkazu mi začala blikat v hlavě jako radar. A jelikož měl Takki vystrčený zadek, který sice později připevnil k zemi, pomocí magie příkazu jsem ho donutila opět ho vystrčit, roztáhnout zadní tlapy a dělat pohyby, kterým se v dnešní době říká twerk. Bylo to zajímavé, pohled z mého postoje poměrně vtipný, no nejhorší výhled měl s největší pravděpodobností Juday, který stál přímo naproti a měl přímý náhled do odkryté černé díry. Chudák.
Tímto způsobem Takki tancoval jenom chvilku, po chvíli jsem magii stáhla zpět a položila jeho tělo na zem. Ušklíbla jsem se. "Nikdy ses mi nepochlubil, že umíš tancovat, a ještě takhle... s dobou," zazubila jsem se s ďábelským výrazem. A aby mu to nebylo líto, i já jsem si lehla. Na něj. Má váha sice nebyla největší, ale poznat to musel, protože jsem zcela svou tíhu upustila na jeho tělo. Zajímavý pohled, jak sendvič. No co, jako alfa jsem měla právo na něm ležet. "Odteď si pasován na můj polštář." Ocas jsem obtočila okolo jeho hlavy - podložila jsem mu ji, aby si nestěžoval, že je to pro něj nepohodlné - a spokojeně zamlaskala. Jeho ocas, opět přes magii příkazu, jsem položila na jeho záda - trochu nepřirozené a opět odkryl místa, která by neměla být světu odkryta - ale i sobě jsem vytvořila podpěru pod hlavu. Mně to bylo pohodlné a jestli i jemu, to už mě prakticky nezajímalo. Chudák Juday, na ten pohled dozajista nikdy nezapomene.

//Lehce jsem se rozepsala, hihi, no zajímavá hra, začíná mě to bavit! :D 3:)

Cítila jsem, že se Juday nezměnil. A jak jsem ho znala, nebude to s ním lehké. Uznává autoritu, ale těžko. Kort vlčici. Nechala jsem ho být, jeho názor mi byl ukradený. On byl člen, mně bylo jedno, jestli mě bude, nebo nebude uznávat. Tedy takhle - když bude, nebudu mít problém brát ho jako člena smečky. Když ne, hold... rozhodnutí je na něm. Ale cítila jsem, že pořád byl takový... "já jsem ten silný, já jsem nejzlejší." No stejně jako jsem taková byla já, věděla jsem, že v něm něco musí být, co je klidné a ne tak "vrčivé" na každého.
A jelikož byl tak trochu stejný jako já, v povaze a chování, věděla jsem, že to bude trochu těžké. No před dávnými časy jsme si docela rozuměli. Kdo ví, třeba se vzpamatuje a bude to v pohodě.
Jen stále nechápu, proč vrčí na členy smečky? To mi nešlo do hlavy. Pochopila bych, kdyby přišel někdo cizí, ale v téhle situaci? Whut?
"Hold je zvědavá a chce se sblížit se členy, já jsem jenom pro, nemusíš být stále tak zahořklý," zazubila jsem se. Myslela jsem to s vtipem, vyplázla jsem na něj jazyk a otočila se. Shea odešla za bílým flekem, Survaki. Ta na tebe vrčet nebude, dodala jsem si se špetkou humoru a byla ráda, že za ní šla. Alespoň Survaki nebude někde ukrytá a bude se ehm... družit.
"Jen jsem řekla, že se to k tvé nepříjemné historii váže, nemluvím o ni, to je rozdíl. Jen se snažím být trochu... přátelská, tak pardón, ale se členy smečky chci být zadobře," dodala jsem poté sarkasticky a protočila panenky. Poodstoupila jsem o kus dál. Počasí nabíralo zvláštní obrátky. Po chvíli se mě Juday zeptal, že jestli mám partnera, nebo vedu smečku sama. Tedy, podal to trochu víc... ošklivě. "Nemám, nepotřebuji. Vlci jsou ničemní, stejně když něco vlčice potřebuje, je lepší, když si to zařídí sama. A v tuhle dobu se nemůžeš na druhé spoléhat, nemůžeš vědět, jestli to, že tě má rád, jenom nehraje a za rohem neplánuje svrhnutí tě z hierarchie," zamručela jsem a protáhla se. Dlouho jsem nespala a cítila jsem se docela unaveně. Musím počkat, až se vrátí ostatní a trochu je... opět k nim promluvit, po dlouhé době. A možná, že by Scrooty mohl dostat vyšší post. Hmm, o tom bych měla ještě zapřemýšlet, napadlo mě. "Co blbneš? Kdyť on čte myšlenky, určitě, tak je čte i tobě. Nemůžeš takové věci mít v hlavě, když je někdo jako on na blízku," řekl mi Toren a zavrtěl se v srsti. "Ale ale, cítíš snad v něm nejistotu nebo nebezpečí? Ať si čte moje myšlenky, když to má zapotřebí, stejně se to později dozví, kdybych ho povýšila," odpověděla jsem mu. Měla jsem jistotu, že tenhle rozhovor nikdo neslyší. "Zdá se mi jako někdo, kdo by nejraději velel. Zajímalo by mě, proč se přidal do smečky a hned na druhé členy vrčí. Co na to poví taková Survaki? Tu už tu neuvidíme! Musí se krotit, vážně nechápu, proč když je takový útočný, přidal se k nám..." přelezl mi na hustou srst na hlavě a opatrně vystrčil z chlupů hlavu. "Zalez, nebo tě uvidí a ještě tě sežere," zavtipkovala jsem a oklepala se tak, aby Toren sklouzl na hřbetní srst.
"A co to, že si se vůbec rozhodl pro smečku?" Zeptala jsem se ho. Neměla jsem tušení, jestli jsem se ptala, nebo ne, tak se hold bude opakovat. Nejsem už nejmladší, takže na to mám právo, zapomínat.

//Až tam za tím bude ještě jedna nula, tak pak to bude oslava :P :D

Dobrá tedy.
Odměny rozdány, s přehledem času ohledně lovu to přenechám už asi na Scrootym, ať se s tím popere. Určitě by to bylo až po akci, která se ještě trochu potáhne, plus než se sem dovalíte, snad už tu bude Takki mezitím... potom herně chci s vámi hodit alespoň jeden, dva posty o novinkách a seznámeních a povýšení atd.
Takže lov bude asi vánoční, jak to tak vidím :D :D

Za mě je to taky 1, ale i ostatní jsou pěkné.
Na omluvu... chtěla jsem se zúčastnit, ale dovolená no a pak jsem tak nějak... neměla nápad :D

Shea po chvilce vyklopila, že se jí asi něco zdálo. Pak informace o motýlu, no jo. V myšlenkách jí proletělo něco že nechce být považována za blázna. Šak ani není, ještě...
Během toho, co na ní Juday cenil tesáky - chm, to mi poměrně dost vadilo, upřímně - tak jí toho hlavou prolítlo dost. Nedivím se, asi by mě to zaskočilo taky, nechápala jsem, proč hned cení tesáky. Snad to nebude pokračovat.
No po chvíli se ho zeptala na jeho řetěz na krku. Neznala jsem ho úplně detailně, ale věděla jsem o něm poměrně dost. A zavzpomínala jsem, jak mi vyprávěl o lidech.
Otázka od Shei ohledně smeček mě taky zajímala. Asi by ho nikdo do smečky nepřijal, ušklíbla jsem se ironicky. Věděla jsem, že má magii myšlenek a určitě se mi hrabe v hlavě - pro něj tak typické - ale nevadilo mi to. Moje myšlenky jsou moje, nemusela jsem to nijak vysvětlovat, bylo mi to opravdu upřímně jedno.
Juday se na mě podíval po otázce od Shei a zeptal se mě, jestli to myslí vážně. "Nezná to, neví nic o lidech si myslím," poznamenala jsem do vzduchu a podívala se na ní. Nebrala jsem jí nijak jako nevzdělanou, já jsem to osobně taky nevěděla a neznala do doby, než mi Juday o nich vyprávěl. A poznámkou, že se tak rozhodl jí zle odpálkoval. "Ten řetěz nooo... váže se to k jeho nepříjemné historii, to se asi nedozvíš," řekla jsem už poměrně s klidem a podívala se na Judaye. "A nemusíš hned cenit na každého tesáky, je členkou smečky a těch je víc, ti jsou s námi, ne proti, ty nemusíš sežrat," řekla jsem tiše a trochu uměle, no myslela jsem to vážně. A se špetkou hořkosti a humoru to znělo moc dobře. Zamlaskala jsem a podívala se před sebe. Už by mohli přijít členi, všichni, ať je to tu pohromadě, chtělo by to už nějaké hromadné oboznámení a tak, zamyslela jsem se. Zamrskala jsem oušky a sedla si. Už jsem byla v klidu a doufala jsem, že Shea nebude mít další otázky, i když jsem jí chápala - hold co už, je zvědavá.

Juday se zajímal o to, jestli se přidal Scrooty ke smečce. Zná ho? Asi určitě, pomyslela jsem si. "Ano, je zde delší dobu a je to lovec naší smečky," řekla jsem s klidem a kamennou tváří.
"To máš pravdu," odpověděla jsem s úšklebkem, ironickým, a poté se pohledem zaměřila na jeho řetěz. Volně se pohupoval ve větru a rozehrál po okolí zvuky, které nebyly pro neznámé příjemné. Juday však, pro můj klid, řetěz přišlápl a zabránil tak jeho hudbě. Zamračila jsem se, když Shea tak trochu vyváděla. Chápala jsem jí, no chtělo to zachovat klid. Otočila jsem se zpět na Judaye.
Vycenil na ni tesáky. Je člen smečky kratší dobu než ona a hned na ní zuby cení? No, to bude zajímavé, já jsem tu ta zlá, tak uvidíme, jak to půjde... snad nebude případné zájemce odhánět, ačkoli smečka už je plná, poměrně... dost, zamyslela jsem se a koukla mu do rudých očí. Vlastně ve mně žádný respekt nevzbuzovaly, ani strach jsem neměla, to už bylo někde za mnou. Zřejmě jsem zmoudřela, vyspěla a taky jsem se tak chovala - jednala jsem s klidem.
Kamenná tvář byla opět na místě.
"Jak dlouho funguje?" Zamyslela jsem se. Přišlo mi to jako včera, kdy jsem přišla na tohle území a vymyslela si něco jako smečku. Byl to překrásný den, no nevzpomínala jsem si, kdy přesně to bylo. "Nějakou zimu už tu jsme, asi jednu, teď to bude druhá," dodala jsem. Vlastně to tak nebylo, tedy, teď to měla být první zima, jelikož přes zimu se smečka založila. Takže ve své podstatě jsem to řekla správně. Uff.
"Členů máme akorát. Ještě tě s nimi představím a seznámím, ráda bych se konečně dostala do úkrytu a obeznámila i nováčky s tím, jak to tu chodí a tak, všeobecně... no asi to potrvá, vzhledem k jejich nepřítomnosti," řekla jsem jen chladně a podívala se na něj. "Ale nyní je tu... ehm, pět členů, s tebou šest, beze mě. Se mnou sedm, počítám-li správně," řekla jsem tiše. Tušila jsem, že Survaki bude někde nablízku, pokud neopustila území s ostatními. Pohlédla jsem na nebe a poklidně vydechovala chladný vzduch. Čekala jsem ještě nějakou otázku ze strany Judaye, no zatím byl klid. Užívala jsem si to, dokud nepromluví i Shea. A já vedu smečku...

//Snad mne Shea nesežere, že jí lehce přeskočím, stejně s Judayem hraji bokem. Až budeš moct napsat, napiš - případně dej vědět na skype - chci to trochu popohnat, než pojedu pryč...

Zaručit, rozeznělo se po území, když to po mně Juday zopakoval. "No," musela jsem uznat, že jsem nevybrala nejlepší slovo, ale co už.
Juday mi pověděl, že mi to řekne ve zkratce. Zmínil se o třech smečkách, což byla rodná, a pak dvě další. Zamračila jsem se, když mě zase obešel. Už jsem vycenila tesáky, ale když se vrátil přede mě, pysk se vrátil zpět. Nelíbilo se mi to a já byla alfa, nikým bych se nenechala takhle obcházet. Dělala jsem to já a to že on byl vlk a měl silnou pověst neznamenalo, že si to nechám líbit. Lehce jsem i zavrčela, ale to utichlo, když začal mluvit.
Dodal, že patřil do smeček dvou, což jsem brala. Já jsem patřila do jedné, ehm, ano, musela jsem to s někým srovnat. A to byla Smrková, no odešla jsem si založit vlastní. Měla jsem na to, tak proč ne?
"No, dobrá tedy," řekla jsem k jeho konci proslovu, tedy, krátkém seznamování o jeho životě ve smečkách. Dodal, že tímto u něj o přelétavosti, nebo nevěrnosti, nemusím mít strach. Nevěrnosti? Zazubila jsem se pro sebe - myslel to snad i jako ve vztahu? Nebo proč nevěrnost? Použil snad jen špatné slovo jako já předtím? No, jestli tím narážel na vztah, tak to prrr. "Scrooty - náš lovec - bude mít sice o trošku víc práce, no aspoň tu bude více vlků na případnou obranu, ty se určitě ve smečce neztratíš," řekla jsem, čímž jsem mu naznačila, nechť vítá v mé smečce. Naší, samozřejmě.
Podívala jsem se do dálky. Přišla i Shea.
Zeptala se mě, kam se všichni poděli a něco o nějakých stvořeních. Super, mám ve smečce blázna. Fúká jí snad? Zazubila jsem se. "Někam odešli, jaká stvoření? Dobrým znamením je, že šli spolu, jistě se brzy vrátí, neboj," dodala jsem poklidným hlasem a na tváři měla stále ten kamenný, nic neříkající výraz, ze kterého nešlo nic vyčíst. Jako vždy.
To, že na území zůstala Survaki, jsem nijak neregistrovala - protože byla zase dobře ukrytá a jistě někde špehovala. Co když špehuje nás? No, i to bylo možné, kdo ví, co ta vlčice vyváděla. Zajímalo mě, jestli nezdrhne až zjistí, že naše smečka má o něco více členů.
"Sheo, to je Juday. Starý známý. Judayi, Shea, nová členka smečky," představila jsem je ve slušnosti. Podejte si tlapy na znamení přátelství, ušklíbla jsem se v duchu a podívala se na oba dva. Vlastně mi nedošlo, že Juday už je taky člen smečky, ale to jistě Shee po chvíli dojde. No, bude to zajímavé, ale Juday ve smečce nebude na škodu. Jestli se ale někam za nějakou dobu zdejchne, najdu si ho a vyčistím mu kožich.

Jak jsem očekávala, odpověď na mou otázku, vypuštěnou takříkajíc do větru, se dostavila co nevidět. Ale bylo to dobře, aspoň nebylo trapné ticho a já jsem si mohla zase se starým známým trochu popovídat.
"Hmmm," dodala jsem, když řekl, že věří, že se změnila spousta věcí. Zamyslela jsem se. U mě je to asi pořád stejný... přibyl Toren, za kterého jsem vděčná, potom nějaké to sebevylepšení... smečka je stejná, hmm, zamyslela jsem se. Nic mě nenapadalo.
Najednou Juday zmínil, že se vlastně něco změnilo. Mám se podívat na něj, že u něj je všechno úplně jinak. To jsem samozřejmě nemohla vědět, jak je to u něho. Jestli se změnil nebo ne... byl klidný, no předpokládala jsem, že to je z důvodu naší známosti. Ale kdo ví, třeba už to není takový srdcerváč. Třeba se umoudřil - ostatně, jako já.
Na chvíli bylo vidět že vzpomíná. Chvilku ticha prorývaly zvuky okolí, na což jsem se soustředila jako já. Avšak jeho naježení chlupů ve spojitosti se vzpomínkou jsem postřehla.
Najednou se mě zeptal, co bych řekla na to, kdyby se mě zeptal na členství ve smečce. Zamyslela jsem se. "Už jsou tu tři noví členi, Zakki... nooo, tak asi čtyři, a že by pátý? Fiéra jsem neviděla ani nepamatuju a Alla taky ne, to se anuluje, takže jsou dva noví členi. Pořád to není moc. Asi by to bylo možné, není na škodu," řekla jsem k Torenovi. "Co na to říkáš?" "Hmm, takovýhle vlk není k zahození. Je silný a je z něho cítit respekt, určitě by území ochránil. Není dobrý jako lovec, ale jako ochranář," dodal Toren. Měl pravdu, určitě, kdyby přišel někdo jako protivník, by Juday byl schopný ho vypakovat. "A možná lépe než Clawdia," dodal po chvilce. Přikývla jsem.
"Nooo, máme zde za poslední dobu přírůstek několika členů, ale kdyby si měl opravdový zájem a slíbil si mi, nebo se zaručil, že budeš smečce věrný a nerozmyslíš si to třeba přes zimu, tak by mi to problém nedělalo," alespoň někdo, koho už trochu znám. Mluvila jsem upřímně, nesnesla bych vlka, který by se přidal a po pár měsících odcestoval do jiné smečky. To bych si ho našla a tak mu rozcuchala kožich, a vnitřnosti.