Příspěvky uživatele

< návrat zpět

// Jenom dotaz, Derian s Wolfganií přišly za Sallarém s Newlinem... no... víme o tom? :D

Edit: Chudinka Derian, takhle jí opomenout... teda, vlastně za vámi přiklusla Wolfganie, která se dala s vámi do řeči a Derian stojí v pozadí :D

//Ta představa vlka, jak sedí na bobku :D :D Thumb up :D Za Derian: Odpovím zítra :)

//Jojo :D

//Teď jsem se chtěla zeptat, jestli by bylo možné mě trochu kopnout do vzkazu :D Jdu teď napsat, ale moc nemám čas to sledovat, takže by stačil jenom vzkaz že: "Už, šup šup!" O:) :D Díky

//Prosím všechny členy do konce tohoto týdne, aby se dostavili na území smečky a hodili sem post! :D

Nechápala jsem, jak je možné, že si s někým můžu docela rozumět. Většinou jsem já byla divná, která měla svoje divné názory a nevěděla, co se děje kolem. Ale teď jsem byla v plném dění a dokonce i s Takkim, který to měl stejné.
Zadívala jsem se na něj - slezla jsem, podruhé - když mi řekl, že on se na jeho výchově také podílel. Jen jsem zakývala hlavou a více se k tomu nevyjadřovala, oba jsme věděli, že Weri si jako matku nevybral dobře a kdo ví, co za vlčata mohlo vzniknout, kdyby jim kus genu nedal on.
Když začalo chumelit, Takki se ozval, že je to bílej hnus. Přikývla jsem, zima nebyla u mě v oblibě, přeci jen léto je léto... rozvalit se na rozpáleném kameni, to jsem měla s Torenem společné. "Ani mně, ani Torenovi se zima nezamlouvá, takže nejsi sám," zazubila jsem se, když jsem spatřila jeho miniaturní hlavičku v srsti Takkiho. Dokonce mi ani nevadilo, že je u něj, byla jsem poměrně ráda. Najednou však Toren vyběhl po jeho srsti a přeběhl přímo ke mně. Ukryl se, jako kdyby se schovával před nějakým neznámým nebezpečím. "Co blbneš?" Zeptala jsem se ho, když v tu ránu k nám přiklusala Shea.
Aha.
Takki mi ještě navrhl, že by se přilepil na krk mně. Že by to chtěl zkusit, pokud o něj stojím. "Ty myslíš jako... že bys byl v mé smečce? No bylo by mi potěšením," řekla jsem na oplátku. Nikdy bych do sebe neřekla, že tohle někdy řeknu, ale na druhou stranu jsem byla upřímným tvorem a takhle jsem to cítila. Byla bych ráda, kdyby byl Takki u mě ve smečce, protože si s ním poměrně dobře rozumím. "Pokud chceš, můžeš se ukrýt pod má ochranná křídla smečky," pobídla jsem ho a ještě do něj šťouchla čenichem. Mrskla jsem opět ocasem a ušklíbla se.
Shea oznámila, že je zpět. Všimla jsem si. Zeptala se mě, jestli ostatní ještě nepřišli. To by tady asi byli, ne? Moje kousavé poznámky jsem si nechávala v hlavě, někde jsem část své "zlé" a ironické povahy musela ventilovat. "Ahoj."
To bylo všechno, co jsem jí řekla. Nějak jsem její otázku ohledně ostatních nechala být, zapomněla na to, nebo co.
Když se mě však zeptala, jestli je představím, jen jsem lehce zavrčela. Představila bych vás, kdyby si mě nechala taky promluvit. Jak neslušné, my se tu bavíme, ona sem přikluše a ještě jestli bych je nepředstavila, pff, zamračila jsem se. Takki s největší pravděpodobností zjistil, že lehce vrčím, takže se představil sám. Nechala jsem to být, musela jsem trochu vychladnout.
Byla jsem ráda, že cítím silnější přítomnost Kohaka a Survaki. Že by se ti dva dali do řeči? Super. Byla jsem jenom ráda. Dokonce i vzdáleně Scrooty se blížil, možná i Clawdia. Už jsou na cestě, konečně, zazubila jsem se. Takkiho jsem už brala jako člena, počítala jsem s ním, že tu bude se mnou. Tedy, s námi.

Po chvilce jsem vstala, oklepala se a podívala se po okolí. Sníh se mi moc nelíbil a byla jsem ráda, když to na chvíli ustalo.
Zvedla jsem se, lehce si "odkašlala" a potom silně, mocně zavyla. Tak, aby to bylo slyšet i na vedlejších územích, aby se smečka konečně mohla seběhnout a všichni byli pohromadě. Možná jsem trochu použila magii příkazu k tomu, aby všichni přišli - měli nutkání přijít - sem. Zrovna jsem byla na plácku mezi stromy, kde byl prostor, navíc, malé jezírko, které trošku díky bludičkám zářilo a tak bylo snadnější sem trefit.

//Za Derian i Skylieth odpoved zitra, jsem indisponovana a totalne chora :D

//Pokousána bratrovým křečkem, kdyby byly chyby, prosím, ignor :D O:) Já jsem byla na něj hodná! To on ho nekrmí...

Takki se poměrně výrazně uklidnil po zjištění, že partnera nemám. Když jsem totiž dodala, že si s nikým nerozumím, upozornil na sebe. "Dobrá, ty jsi asi jediný," zamručela jsem, jenom pro potěšení jeho ega, a párkrát zamrskala ocasem, což mu přešlo přes hlavu jako stěrač. Hihi.
Cítila jsem z Takkiho jistou naštvanost vůči své partnerce. Prý ji neviděl přes půl roku a ani po ní netouží, poté ještě zanadával na rodinu a doporučil, ať si nic podobného jako je rodina nevymýšlím. "Ani by mě to nenapadlo. Rodina, taková blbost," protočila jsem panenky. Přišla jsem k němu blíž a šťouchla do něj packu. "Ale no tak, polštáři starostlivej, neměj strach. Vycvičila jsem ho, aby se o sebe postaral... a zmiňoval se o tobě, že tě měl rád, protože máma byla prej divná nebo co," ušklíbla jsem se. Ale to jsme přeci všichni věděli. Stále jsem nechápala Takkiho, jak s takovou medúzou, jako je Weri, mohl vydržet. A zaráželo mě, že když si založila rodinu, zmizla. A ještě od něj. Úplně blbá. Jak jinak.
Najednou se mi Takki zmínil, že ve Smrkovém chcípl pes. "Jak nečekané, s takovým nadšením ze strany alf a bet se nedivím," upřímně jsem dodala a opřela se o Takkiho. Začaly z nebe padat sněhové vločky. Oklepala jsem se, když mi jich pár dopadlo mezi oči.
"Aaaaa, už je to tady zase. Sníh, brrr," zamračila jsem se. K zimě jsem měla neutrální vztah, ale léto je léto. "No a co máš v plánu do budoucna? Bez Weri, rodiny, smečky... nebo co hodláš dělat?" Pozdvihla jsem obočí a mrkla na něj. Zajímalo mě to.
Ucítila jsem ve vzduchu, že se Kohaku potuluje po území. Dokonce i Shea, Survaki... už brzy tu bude jistě celá smečka. Věděla jsem to. Asi alfovský pud nebo co. Už aby tu byli, je načase trochu udělat systematický pořádek, představit úkryt a ták, pomyslela jsem si a podívala se zpátky na Takkiho.

No já bych radši právě nějaké normální území, když už máme močály, ty bažiny to už by bylo... moc :D Musíme mít trochu úroveň :D
Korupce? Aspoň nemám tolik práce 8) :D :D

\~/ Maharští přeživší, povinně na nástěnku :3 \~/

//A ještě pro info... tahle rychlost je u mě normální :D

Takki s největší pravděpodobností vycítil, že jsem nejistá s tím, jak moc fyzického kontaktu na mě najednou vychrlil. Vlastně jsem si za to mohla sama, no co už. Ale nebylo to až tak proti srsti.
Když Toren vyběhl na jeho hlavu, zřejmě to Takki nečekal. Zazubila jsem se, líbilo se mi, že i Toren s ním má tak kladný vztah. A trochu mě zarazilo, že Juday o Torenovi věděl. Chudák, možná jsem ho teď úplně vynechala, ale vidět Takkiho po tak dlouhé době pro mě bylo přednější, když Judaye budu vídat častěji, jakožto člena smečky.
Takki se mě začal ptát na otázky, podobné jako měl Juday. Tedy, jen jednu - s partnerem. Rozhodla jsem se odpovídat postupně. "Měla jsem se tu bezvadně, je tu parádně, super vlci, příjemná atmosféra a už to tu ani tolik nezapáchá!" Ušklíbla jsem se. Vlastně to tu nikdy nesmrdělo a nechápala jsem, co ostatní vlci furt mají za hemzy. "Partnera?" Co s tím všichni furt mají? Kdyť jsou k ničemu!
"Tak o to nemusíš mít strach, partnera k ničemu nepotřebuji a ani si s nikým nerozumím, jsem sólová šelma a asi to tak i zůstane. A nevadí mi to, aspoň mi nikdo nekecá do smečky a mých rozhodnutí, která bych stejně neměnila," zazubila jsem se a z Takkiho konečně slezla. Toren mu zůstal zahrabaný v srsti a já se skulila o kus vedle něj, vyskočila na všechny čtyři a oklepala se. Musela jsem si srovnat srst.
Podívala jsem se na něj. "A co ty a Weriosasa? Co vlčata? Víš, že Fiér byl u mě ve smečce? A ještě asi je, jen se trochu déle neukázal..." dodala jsem trochu posmutněle, no najednou mi došlo, že jako otec by mohl mít strach z této informace. No pak mi došlo, že je to Takki. Ale stejně jsem ho chtěla trochu ujistit. "Asi je někde na výšlapu. A vůbec, co Smrková smečka? Atray na to nemá už síly si myslím, je tam ještě někdo?" Mohla jsem se plést, mohlo to tam teď žít jak v nějakém klubu pro náctileté, no ale taky nemuselo. Zajímalo mě všechno a doufala jsem, že Takki mi nějaké informace řekne a aspoň se dozvím o dění v okolí, když už teď musím být tady. Snad už ostatní brzy přijdou, potřebuji je všechny svolat!

//Post zítra, momentálně beru energii už z rezervy :D

Nikdy jsem neměla žádné přátele. Nikdy jsem se s nikým nijak soukromě nebavila a nikdy se nikdo o mě ani moji historii nezajímal. Proto se mi nestalo, že bych s někým měla jakýkoli fyzický kontakt, vyjma rvaček a bojů. Proto jsem se cítila poměrně zvláštně, když si Takki zaujal místo pode mnou a já pak na něho lehla. Bylo to divné, nikdy jsem se tak necítila a přátelský fyzický kontakt jsem neznala.
Ale docela se mi to... nezdálo tak odporné, jak jsem myslela.
Takki se taky kupodivu nebránil, naopak, vypadal, že i když to má podobně jako já, není mu to až tak proti srsti. Ušklíbla jsem se, když se zavrtěl. "Hehe," vydala jsem jen ze sebe. Ani jsem nevěděla, jestli mu dělat naschvály, nějak ho zmáčknout, zalehnout, prostě jak a kam se pohnout. Raději jsem se proto nehýbala, docela zajímavě se mi ale leželo.
Jak na chlupatém polštáři. "Polštáři?" Vyřkla jsem potichu a snažně něco ze sebe vydat. On však najednou promluvil, že vlastně přišel podívat se na jednohubku, přičemž mi hlavu zabořil do srsti na krku. Toren ihned zareagoval potěšeně. Vyběhl z mé srsti a zalezl na Takkiho, kterému se omotal na hlavě kolem ucha. Ušklíbla jsem se. "Vzkaž mu, že ho pozdravuji, a že mi taky chyběl," ozvalo se mi v hlavě. "Toren ti vzkazuje, že tě pozdravuje a prý si mu vůbec nech... teda, dělám si srandu, prej si mu chyběl," oblízla jsem si čenich a nazdvihla hlavu. Zapomněla jsem na to, že tu stále stojí Juday, který se vší pravděpodobností odejde. Nevadila by mi jeho přítomnost, ale věděla jsem, že do naší originální konverzace s Takkim se jistě nezapojí. Dříve jsem byla taky taková.

//Omluva Judayovi za přeskočení, no snažila jsem se tě k tomu dokopat :D