Gallirea - Příspěvky uživatele

//A ještě pro info... tahle rychlost je u mě normální :D

Takki s největší pravděpodobností vycítil, že jsem nejistá s tím, jak moc fyzického kontaktu na mě najednou vychrlil. Vlastně jsem si za to mohla sama, no co už. Ale nebylo to až tak proti srsti.
Když Toren vyběhl na jeho hlavu, zřejmě to Takki nečekal. Zazubila jsem se, líbilo se mi, že i Toren s ním má tak kladný vztah. A trochu mě zarazilo, že Juday o Torenovi věděl. Chudák, možná jsem ho teď úplně vynechala, ale vidět Takkiho po tak dlouhé době pro mě bylo přednější, když Judaye budu vídat častěji, jakožto člena smečky.
Takki se mě začal ptát na otázky, podobné jako měl Juday. Tedy, jen jednu - s partnerem. Rozhodla jsem se odpovídat postupně. "Měla jsem se tu bezvadně, je tu parádně, super vlci, příjemná atmosféra a už to tu ani tolik nezapáchá!" Ušklíbla jsem se. Vlastně to tu nikdy nesmrdělo a nechápala jsem, co ostatní vlci furt mají za hemzy. "Partnera?" Co s tím všichni furt mají? Kdyť jsou k ničemu!
"Tak o to nemusíš mít strach, partnera k ničemu nepotřebuji a ani si s nikým nerozumím, jsem sólová šelma a asi to tak i zůstane. A nevadí mi to, aspoň mi nikdo nekecá do smečky a mých rozhodnutí, která bych stejně neměnila," zazubila jsem se a z Takkiho konečně slezla. Toren mu zůstal zahrabaný v srsti a já se skulila o kus vedle něj, vyskočila na všechny čtyři a oklepala se. Musela jsem si srovnat srst.
Podívala jsem se na něj. "A co ty a Weriosasa? Co vlčata? Víš, že Fiér byl u mě ve smečce? A ještě asi je, jen se trochu déle neukázal..." dodala jsem trochu posmutněle, no najednou mi došlo, že jako otec by mohl mít strach z této informace. No pak mi došlo, že je to Takki. Ale stejně jsem ho chtěla trochu ujistit. "Asi je někde na výšlapu. A vůbec, co Smrková smečka? Atray na to nemá už síly si myslím, je tam ještě někdo?" Mohla jsem se plést, mohlo to tam teď žít jak v nějakém klubu pro náctileté, no ale taky nemuselo. Zajímalo mě všechno a doufala jsem, že Takki mi nějaké informace řekne a aspoň se dozvím o dění v okolí, když už teď musím být tady. Snad už ostatní brzy přijdou, potřebuji je všechny svolat!

//Post zítra, momentálně beru energii už z rezervy :D

Nikdy jsem neměla žádné přátele. Nikdy jsem se s nikým nijak soukromě nebavila a nikdy se nikdo o mě ani moji historii nezajímal. Proto se mi nestalo, že bych s někým měla jakýkoli fyzický kontakt, vyjma rvaček a bojů. Proto jsem se cítila poměrně zvláštně, když si Takki zaujal místo pode mnou a já pak na něho lehla. Bylo to divné, nikdy jsem se tak necítila a přátelský fyzický kontakt jsem neznala.
Ale docela se mi to... nezdálo tak odporné, jak jsem myslela.
Takki se taky kupodivu nebránil, naopak, vypadal, že i když to má podobně jako já, není mu to až tak proti srsti. Ušklíbla jsem se, když se zavrtěl. "Hehe," vydala jsem jen ze sebe. Ani jsem nevěděla, jestli mu dělat naschvály, nějak ho zmáčknout, zalehnout, prostě jak a kam se pohnout. Raději jsem se proto nehýbala, docela zajímavě se mi ale leželo.
Jak na chlupatém polštáři. "Polštáři?" Vyřkla jsem potichu a snažně něco ze sebe vydat. On však najednou promluvil, že vlastně přišel podívat se na jednohubku, přičemž mi hlavu zabořil do srsti na krku. Toren ihned zareagoval potěšeně. Vyběhl z mé srsti a zalezl na Takkiho, kterému se omotal na hlavě kolem ucha. Ušklíbla jsem se. "Vzkaž mu, že ho pozdravuji, a že mi taky chyběl," ozvalo se mi v hlavě. "Toren ti vzkazuje, že tě pozdravuje a prý si mu vůbec nech... teda, dělám si srandu, prej si mu chyběl," oblízla jsem si čenich a nazdvihla hlavu. Zapomněla jsem na to, že tu stále stojí Juday, který se vší pravděpodobností odejde. Nevadila by mi jeho přítomnost, ale věděla jsem, že do naší originální konverzace s Takkim se jistě nezapojí. Dříve jsem byla taky taková.

//Omluva Judayovi za přeskočení, no snažila jsem se tě k tomu dokopat :D

//Svaly! Určitě svaly! :D

Skylieth neposiluje jen tak! :D Jsou to svaly.

Juday reagoval trochu neočekávaně, poměrně klidně. Prý není zahořklý, no poté svou odpověď vyvrátil. Měla jsem pravdu, hihi. "Šak v pohodě, to ti půjde, neboj. I mně to trochu trvalo, ale už je to lepší," řekla jsem s klidem a úšklebek opětovala.
Lehce mě ...deprimovalo? téma o partnerství, netušila jsem, proč to rozvedl, ale zaujalo mne to. Vlastně jsem nikdy partnera neměla, nikdy, ani jednou. Jediný vlk, kterému jsem věřila, byl můj otec. Žádný vlk mne nikdy nijak neoslovil a neupoutal mou pozornost. A důvěru, že by si někdo získal, z mé strany, to už byl reálnější objev vstupu do Narnie nebo proběhnutí stromem a ocitnutí se na nástupišti devět a tři čtvrtě. Ušklíbla jsem se. "Tak to já nevím, takovou zkušenost nemám, o nikom takovém ani nevím a nenapadlo by mě to, kdyby si to teď nezmínil," zazubila jsem se. Kdyby šlo dodělat efekty, jistě by se mi nad hlavou objevila andělská obruč milosrdectví. Dobré duše. Andělského myšlení. Dobrosrdečnost. A takové ty kladné vlastnosti, které mi vlastně moc neříkaly. Ale určitě by to tak bylo!
Juday se najednou ozval s ještěrkou. Věděl o ní? Zmínila jsem se? Neměla jsem tušení, že jsem se mu svěřila. Jediný, kdo o ní věděl, byl Takki. Ale že by i Juday? Je to možné, před dávnou dobou jsme spolu trochu cestovali a tak, zřejmě jsem se zmínila. "Je to tak, už si o mně s ním mluvila. A dokonce mne i viděl," řekl Toren a vytáhl z chlupů na krku hlavu. Zamrskal se, aby na sebe upoutal pozornost. "Jistě, tady je, je to můj spolumyslitel a cestovatel, moje druhá půlka, a tak podobně. Nejlepší přítel nebo co, mám ho ráda," dodala jsem, když mi vylezl na hlavu a obmotal mi ocas kolem ucha. Jeho hlava se položila na můj bílý čenich. Usmála jsem se. Viděla jsem ho při spojení pohledu očí, tudíž jsem musela šilhat a vypadat opravdu směšně, ještě s ještěrkou na hlavě.
Další zmínka padla o smečce. Řekl mi, že se dlouhou dobu toulal a rád by si našel místo, kam by se mohl vracet. Popravdě, byla jsem ráda, že tu byl někdo jako on, v mé smečce. Mohla jsem totiž s klidem odejít a vědět, že on smečku uhlídá, byl silný a tak jsem mohla být v klidu. "Uvidíme, jak mu to půjde i s kolektivem a kdo ví, kam se dostane v naší hierarchii," zazubila jsem se a poslala myšlenku Torenovi. "Mně by se líbil na betu, co se povahy a postoje týče, ale jestli ho kolektiv nevezme a nebude uznávat, bude to horší. No na to je ještě času," odpověděl mi. "Pravda. Na to je ještě času..." "Tak to jo, to chápu. Jsem na tom stejně, podobně no," ušklíbla jsem se a pohled směřovala do míst, ze kterých se ozýval podivný hluk.
Dupot tlapek, pokřik povědomého hlasu... padající žížaly z nebe mi takovou obtíž nedělaly, spíše to, že se na mě hrnul trojbarevný kožich. Takki! Pomyslela jsem si. Starý dobrý přítel, kamarád z bývalé smečky. Co ten tu dělá? Odpověď se mi však dostavila během několika sekund. Vykřikl ke mně otázku, jestli mám "tam dole" (podivná představa) klid od žížal. Naklonila jsem, stejně tak jako Juday, hlavu na stranu a nastražila uši. "Co?" Nezmohla jsem se na víc, nicméně nepochopeně jsem ho sledovala. Ani jsem nevnímala, že se mi můj ocas začal pohupovat ze strany na stranu. Znak přátelství? Možná. Bylo to divné, ale dělal to sám a já to nijak neregistrovala.
Takki, jako nějaký dlouholetý plavec, skočil šipku přímo pod mé vysoké tělo. Zneužil toho, že jsem byla o něco vyšší než ostatní, a zaplul pode mne. Zazubila jsem se. Vůbec se nezměnil, pomyslela jsem si. Byla jsem ráda, šíleného kámoše nepotkáte jen tak někde. A Takki nebyl výjimkou.
Normálně bych couvla a nepochopeně jen zamručela, ale teď jsem si uvědomila, že bych si mohla trochu zadovádět - s magiemi. Magie příkazu mi začala blikat v hlavě jako radar. A jelikož měl Takki vystrčený zadek, který sice později připevnil k zemi, pomocí magie příkazu jsem ho donutila opět ho vystrčit, roztáhnout zadní tlapy a dělat pohyby, kterým se v dnešní době říká twerk. Bylo to zajímavé, pohled z mého postoje poměrně vtipný, no nejhorší výhled měl s největší pravděpodobností Juday, který stál přímo naproti a měl přímý náhled do odkryté černé díry. Chudák.
Tímto způsobem Takki tancoval jenom chvilku, po chvíli jsem magii stáhla zpět a položila jeho tělo na zem. Ušklíbla jsem se. "Nikdy ses mi nepochlubil, že umíš tancovat, a ještě takhle... s dobou," zazubila jsem se s ďábelským výrazem. A aby mu to nebylo líto, i já jsem si lehla. Na něj. Má váha sice nebyla největší, ale poznat to musel, protože jsem zcela svou tíhu upustila na jeho tělo. Zajímavý pohled, jak sendvič. No co, jako alfa jsem měla právo na něm ležet. "Odteď si pasován na můj polštář." Ocas jsem obtočila okolo jeho hlavy - podložila jsem mu ji, aby si nestěžoval, že je to pro něj nepohodlné - a spokojeně zamlaskala. Jeho ocas, opět přes magii příkazu, jsem položila na jeho záda - trochu nepřirozené a opět odkryl místa, která by neměla být světu odkryta - ale i sobě jsem vytvořila podpěru pod hlavu. Mně to bylo pohodlné a jestli i jemu, to už mě prakticky nezajímalo. Chudák Juday, na ten pohled dozajista nikdy nezapomene.

//Lehce jsem se rozepsala, hihi, no zajímavá hra, začíná mě to bavit! :D 3:)

Cítila jsem, že se Juday nezměnil. A jak jsem ho znala, nebude to s ním lehké. Uznává autoritu, ale těžko. Kort vlčici. Nechala jsem ho být, jeho názor mi byl ukradený. On byl člen, mně bylo jedno, jestli mě bude, nebo nebude uznávat. Tedy takhle - když bude, nebudu mít problém brát ho jako člena smečky. Když ne, hold... rozhodnutí je na něm. Ale cítila jsem, že pořád byl takový... "já jsem ten silný, já jsem nejzlejší." No stejně jako jsem taková byla já, věděla jsem, že v něm něco musí být, co je klidné a ne tak "vrčivé" na každého.
A jelikož byl tak trochu stejný jako já, v povaze a chování, věděla jsem, že to bude trochu těžké. No před dávnými časy jsme si docela rozuměli. Kdo ví, třeba se vzpamatuje a bude to v pohodě.
Jen stále nechápu, proč vrčí na členy smečky? To mi nešlo do hlavy. Pochopila bych, kdyby přišel někdo cizí, ale v téhle situaci? Whut?
"Hold je zvědavá a chce se sblížit se členy, já jsem jenom pro, nemusíš být stále tak zahořklý," zazubila jsem se. Myslela jsem to s vtipem, vyplázla jsem na něj jazyk a otočila se. Shea odešla za bílým flekem, Survaki. Ta na tebe vrčet nebude, dodala jsem si se špetkou humoru a byla ráda, že za ní šla. Alespoň Survaki nebude někde ukrytá a bude se ehm... družit.
"Jen jsem řekla, že se to k tvé nepříjemné historii váže, nemluvím o ni, to je rozdíl. Jen se snažím být trochu... přátelská, tak pardón, ale se členy smečky chci být zadobře," dodala jsem poté sarkasticky a protočila panenky. Poodstoupila jsem o kus dál. Počasí nabíralo zvláštní obrátky. Po chvíli se mě Juday zeptal, že jestli mám partnera, nebo vedu smečku sama. Tedy, podal to trochu víc... ošklivě. "Nemám, nepotřebuji. Vlci jsou ničemní, stejně když něco vlčice potřebuje, je lepší, když si to zařídí sama. A v tuhle dobu se nemůžeš na druhé spoléhat, nemůžeš vědět, jestli to, že tě má rád, jenom nehraje a za rohem neplánuje svrhnutí tě z hierarchie," zamručela jsem a protáhla se. Dlouho jsem nespala a cítila jsem se docela unaveně. Musím počkat, až se vrátí ostatní a trochu je... opět k nim promluvit, po dlouhé době. A možná, že by Scrooty mohl dostat vyšší post. Hmm, o tom bych měla ještě zapřemýšlet, napadlo mě. "Co blbneš? Kdyť on čte myšlenky, určitě, tak je čte i tobě. Nemůžeš takové věci mít v hlavě, když je někdo jako on na blízku," řekl mi Toren a zavrtěl se v srsti. "Ale ale, cítíš snad v něm nejistotu nebo nebezpečí? Ať si čte moje myšlenky, když to má zapotřebí, stejně se to později dozví, kdybych ho povýšila," odpověděla jsem mu. Měla jsem jistotu, že tenhle rozhovor nikdo neslyší. "Zdá se mi jako někdo, kdo by nejraději velel. Zajímalo by mě, proč se přidal do smečky a hned na druhé členy vrčí. Co na to poví taková Survaki? Tu už tu neuvidíme! Musí se krotit, vážně nechápu, proč když je takový útočný, přidal se k nám..." přelezl mi na hustou srst na hlavě a opatrně vystrčil z chlupů hlavu. "Zalez, nebo tě uvidí a ještě tě sežere," zavtipkovala jsem a oklepala se tak, aby Toren sklouzl na hřbetní srst.
"A co to, že si se vůbec rozhodl pro smečku?" Zeptala jsem se ho. Neměla jsem tušení, jestli jsem se ptala, nebo ne, tak se hold bude opakovat. Nejsem už nejmladší, takže na to mám právo, zapomínat.

//Až tam za tím bude ještě jedna nula, tak pak to bude oslava :P :D

Dobrá tedy.
Odměny rozdány, s přehledem času ohledně lovu to přenechám už asi na Scrootym, ať se s tím popere. Určitě by to bylo až po akci, která se ještě trochu potáhne, plus než se sem dovalíte, snad už tu bude Takki mezitím... potom herně chci s vámi hodit alespoň jeden, dva posty o novinkách a seznámeních a povýšení atd.
Takže lov bude asi vánoční, jak to tak vidím :D :D

Za mě je to taky 1, ale i ostatní jsou pěkné.
Na omluvu... chtěla jsem se zúčastnit, ale dovolená no a pak jsem tak nějak... neměla nápad :D