
<<< Úkryt
Pomalu jsem seskákala z kamenných říms na zem. Cítila jsem se tak svobodně, plna energie, cítila jsem v sobě sílu a všechno, co jsem potřebovala. Ten spánek mě opět nabil.
Radostně jsem popoklusla, ale najednou jsem zpomalila. Kam vlastně klusám? Venku začalo sněžit, na zemi se rozléhala ta bílá ošklivá věc a proto jsem před svými tlapkami vytvářela plamínky, které sníh rozpouštěly a vysoušely. Šlapala jsem do suchého. Byl to super pocit mít takovou moc a nenávist k zimě si tímhle způsobem ventilovat.
Usadila jsem se pod obrovským, mohutným stromem, kde jsem si samozřejmě také udělala místo od sněhu, v okruhu několika metrů kolem sebe. Bylo mi teplo a radostně jsem se posadila. Jak jim jde asi lov? Doufám, že Scrooty to zvládne, že to Survaki nijak nepřekazí a Juday nebude panovačný. Clawdia, no, s tou jistě nebude problém, pomyslela jsem si. Cítila jsem se jako obrovská máma, která měla pod sebou všechny ty, kteří spadali do mé smečky. A pak že vlčice potřebuje vlčata. Prdlajs, stačí být alfou a členi jsou jako moje vlčata. Starat se o ně musím a tak, zazubila jsem se pro sebe.
Přítomnost Shey a Kohaka jsem už nějak nebrala v potaz, byla jsem ráda, že jsou někde tady, i když jsem o nich nijak blíže nevěděla. A Takki? Zavětřila jsem. Nacházel se nedaleko a to mě uklidnilo. Aspoň nezdrhl, to by mu bylo podobné. Aspoň že on je se mnou ve smečce... to ještě teprve bude show.
//Pro všechny tři chary omluva, jsem v nemocnici a odpovim přibližně v neděli, snad, to už mě pustí. Napsala bych i pres telefon, ale díky ty kanile nemůžu ohýbat ruku -_- :D
//Odpovím přibližně... dneska večer, snad. Musím napsat za všechny tři chary, pff :D :D Ale jo, to zmáknu O:D
Můj spánek byl poklidný a ničím nerušený. Nikdo po mně nic nechtěl a neměl žádné otázky, nic. Prostě pohoda. Nevadilo mi, když za mnou ostatní chodili, naopak. Cítila jsem se jako někdo, ke komu vzhlíží. Radostně jsem se zavrtěla při spánku. Zdálo se mi snad něco hezkého? Kdo ví, a vlastně co je pro mě hezké? Hm. Asi to, že vedu bezproblémovou smečku plnou vlků, které mám ráda. Byli pro mě všichni jako rodina a proto pro mě bylo tak těžké, když někdo ze smečky odešel. Dobře, s Allem jsem se tak nesblížila, ale Fiéra bych ráda viděla.
Pomalu jsem se probírala. Spánek sice trval celou noc, ale já měla dar, že jsem spala jako skála. I kdyby hořelo, nic by mě neprobralo. A pro mě to bylo jako mrknutí. Akorát s tím, že jsem se cítila plná sil a energie. Co teď? Mohla bych se nenápadně podívat na lovce, jak jim to jde, jestli nemají problémy, hmmm, zabručela jsem. Z lovu se ještě nevrátili, to bych věděla, proto jsem přemýšlela, kde jsou tak dlouho. A lovit přes noc také není snadné, i když třeba pro mě to bylo lepší.
>>> Maharské močály
<<< Maharské močály
Vyskákala jsem po kamenné římse do úkrytu. Už teď jsem na sobě cítila tu únavu, ten pocit, že konečně ulehnu a budu moct si odpočinout a načerpat síly na to, abych mohla dál, bez problémů, vést smečku. Radostně jsem se zamrskala a vyšplhala po kamenech až do mé vlastní místnosti. Ležela jsem v ní sama a popravdě? Vyhovovalo mi to. Asi bych nezvládla mít někoho po svém boku, neuměla bych si to představit. A co kdyby smečka měla raději jeho než mě? Co kdyby byl lepším vůdcem? Pf, partnera bych prostě nechtěla. A kdyby, asi bych ho nechala prostě na nízkém postavení, protože mně do práce nikdo mluvit nebude.
Zatřásla jsem hlavou, abych už nad takovými věcmi nepřemýšlela, a jako natěšené štěně jsem se zavrtěla do kožešin. Tak moc jsem se těšila na poklidný spánek, jako ještě nikdy.
Ulehla jsem samozřejmě do klubíčka, a mezi ocas a mé tělo jsem nechala místečko pro Torena.
"Brácho, jsem strašně vděčná za to, že tě mám. Tolik si mi pomohl při rozhodování a jsi stále se mnou. Nemám žádného přítele, jako jsi ty. Víš o mně všechno a dokonce já můžu být tebou! Už se těším na léto, až se budeme společně slunit na kameni, hihi," zamlaskala jsem a olízla si čenich. Zavřela jsem oči. "I já jsem Tobě vděčný, má vůdkyně. Jsi pro mě mocná královna, kterou bych za nikoho nevyměnil. Mám tě moc rád, dobrou," zavrtěl se a položil si maličkou hlavu do mé srsti na ocase. "Dobrou," řekla jsem mu nahlas a uklidněně usínala.
//Vy jste jak psací fretky :D To se mi líbí! *thumb up*
//Jdu to poupravit, pardóna O:D
Los Editos: Upravenos :D
Moc hezké, také přeji za Derian hezké prožití vánočních svátků :3


Ani bych neřekla, jak dobře jde vycházet s ostatními členy smečky. Asi to bylo proto, že jsem alfa a všichni se snažili vycházet se mnou dobře, anebo proto, že jsem si členy smečky volila sama a ten kdo mi byl prostě nesympatický, neměl tu co dělat. Zajímavé, jak se moje povaha postupně vyvíjela, neboť není tomu tolik zim zpátky, co jsem nenáviděla každého ochlupeného tvora a měla touhu je zabít. Změnila jsem se. A to dost. Zajímavé, trochu děsivé, ale hold každý se přizpůsobuje na podmínky, ve kterých vyrůstá. Vyvíjí se, vyrostla jsem už dost.
Na téma ohledně vlčat a plýtvání geny jsem se jen ušklíbla a všimla si, že Scrooty taky něco ututlává v hrdle, neboť na povrch vyznělo lehké zavrčení, ale potlačované. Že by se taky smál? Potvora, ušklíbla jsem se v duchu pro sebe a mrskla ocasem. Jen jsem přikývla hlavou.
Ostatní jeho slova jsem si samozřejmě poslechla a vnímala jim, nicméně nějak jsem nepokládala za důležité na všechny odpovídat. Jen jsem přikyvovala, zamručela a tak. Když mi však řekl, že děkuje za rady a vysvětlil, kam jde, jen jsem opět kývla. "Nemáš za co. Smečka ti je plně k dispozici, co se pomoci při lovu týče. Vůbec neměj strach, to zvládneš, věřím ti. Jojo, jen běž," zamumlala jsem, když už jsem viděla, jak se jeho ocas pohupuje směrem pryč.
Zamlaskala jsem. Většina ze smečky se tak nějak opět vytratila. Co asi dělají? Nikdo si prakticky území neprozkoumal, jen co byli ti noví přijati, hned zmizeli, teď se teda sešli, ale už jsou zase fuč! To je strašný, jsou to cestovatelé... ale co už, alespoň se dozvím něco o okolním světě. Sama bych mohla taky někdy někam vyrazit, ale musím potom pověřit někoho, kdo to tu ohlídá, zamyslela jsem se, když jsem odcházela pryč z místa, kde jsem už prakticky stála sama. Jen jsem zastřihala ušima a nepřeslechla poznámku od Shey. Silně mi vnutila myšlenku. "Nojo, jen běž. Dobrá, beru na vědomí," řekla jsem klidným hlasem zpátky, aby věděla, že jsem to tak nějak pochytila. Ne proto, že mi to vzkázala, ale protože mojí vrozenou magií byly myšlenky a tak to šlo tak nějak samo.
Vydala jsem se tedy do úkrytu. Po cestě jsem si ještě několikrát zívla. Konečně na chvilku klid a pokoj. Soukromí. V klidu si lehnu a budu odpočívat! No jak já se těším, spokojeně jsem zamručela, v očích se mi rozzářila malinká jiskřička. Dokonce jsem měla v plánu přeměnit se na ještěrku, ale věděla jsem, že v kožichu je tepleji.
Opatrně jsem vyskočila do jeskyně a odhodlaně, už poměrně ospale a unaveně, vplula dovnitř. Konečněěěě.
>>> Skála Mahar
V té chvíli mi nedošlo, jak Scrooty přišel k závěru, že mě vyrušil a zkazil mi plány. "Nenee, v pořádku, můj jediný plán je jít do úkrytu a trochu si odpočinout, ale to počká, ráda si s tebou popovídám," řekla jsem klidně a usmála se.
"Souhlasím, všude se ti to dostane a je to odporně studené. No, na druhou stranu jsem ráda, že tě nepostihl zimní spánek, ve smečce je potřeba aktivita! A lov se taky neudělá sám," ušklíbla jsem se a mrskla ocasem.
Kvůli poznámce o Clawdii a vlčatech byl Scrooty najednou nervózní. A možná více jak při poznámce o lovu, což mě dost rozesmálo. Ale snažila jsem se udržet vážný pohled a postoj, proto jsem se jen ušklíbla a na zamaskování si nenápadně odkašlala. "Jak to, že se s tebou teď nebaví? To bude dobrý, dones jí kytku nebo tak něco, i když v tomhle ošklivým počasí asi těžko no. To nějak vymyslíš...
Cože? Já nepotřebuju žádnýho partnera, natož šířit mojí dokonalou krev," zazubila jsem se. Myslel to s humorem, ale taky mě to šokovalo. Dobře, jsme si kvit.
Když jsem se ho zeptala na lov, docela mě překvapilo, že mi upřímně řekl, jak na tom je. Byla jsem ráda, lepší, než aby to držel v sobě a hrál si, že to zvládne, ale uvnitř cítil nejistotu.
"Něco ti povím. Zaprvý, bude tam Juday, ten ti jistě pomůže. Za druhé, mysli na to, že do smečky jsme vybírali pečlivě a proto by každý z členů měl být bezproblémový, naopak, budou ti práci ulehčovat. Ty jen přijdeš, řekneš, co a kolik se toho bude lovit a pokud možno, rozdáš i pozice a úkoly, jak to bude probíhat. Je to vcelku jednoduché, jo a ještě poznámka... kdyby jste úlovku měli příliš, než byste unesli, můžu doběhnout na pomoc, není problém," zazubila jsem se. O své spešl magii jsem se zatím nezmiňovala. Ale věděla jsem, že to jistě zvládnou, no může nastat krajní situace, kdy se na mě obrátí. Chtěla jsem, jen aby to věděl. "To zvládneš, neměj strach. Jestli chceš, klidně tedy půjdu s tebou, ale budu stát opodál a jen sledovat a kdyžtak ti pomůžu," uklidnila jsem ho. "A Survaki," zamlaskala jsem. Těžký oříšek ta vlčice. "Uvidíš, jak na tom bude, určitě ti lov nezkazí, tím jsem si jistá, nicméně myslím, že se zúčastní a když jí řekneš, co a jak má dělat, udělá si to sice po svým, ale udělá to," usmála jsem se. S nikým by neměl na lovu být problém...