Gallirea - Příspěvky uživatele

//Jak je pořadí? Někdo už pište, momentálně mám zas čas... ~ :D

Shea musela zjistit situaci, i když jí do toho vlastně nic nebylo. Dobře, kdyby byla moje vlče, pochopila bych to ještě, i když bych jí výchovně varovala, že když alfa se snaží o vyřizování alfování, nemá se do toho co cpát. Ale ona byla dospělá vlčice a troufala jsem si říct, že o smečce něco věděla. No tohle, že se nemá plést do alfování, asi ne. Pak si s ní dám řeč asi, napadlo mě, když jsem putovala za vlčicí, která vyla, aby ohlásila svou přítomnost.
Pozdravila mě. Na otázku, proč je tady, mi řekla, že by se ráda do smečky přidala. Změřila jsem si jí pohledem. Ve smečce máme už hodně členů. Ač teda nevím, kde je Kohaku, dlouho jsem nezahlédla Zakkiho, ale ten tu jistě někde bude. O Kohakovi jsem dlouho neslyšela, zamračila jsem se. "Přidala do smečky," opakovala jsem si pro sebe. Nemohla jsem už nabírat hnedle všechny vlky, kteří se tu ukáží. Ne že bych to tak dělala doposud, ale potřebovala jsem zjistit, co v nich je a v čem mi mohou být užiteční.
"Neilynn, pověz mi i ty, když tedy chceš do mé smečky... čím by si pro ni byla přínosem? V čem si dobrá? A proč bych zrovna tebe do smečky měla přijmout?" Pohlédla jsem jí do očí. Měla nějakou ozdobu na krku, nicméně zaměřila jsem se na její svalstvo. Nevypadala nijak pohuble, ačkoli za žrádlo by jistě něco obětovala, si myslím. To mi připomnělo, lovecká skupina už by se mohla vrátit, zabrouzdala jsem pohledem směrem ke hvozdu a zamžourala. Ještě nikdo nešel. Hlad jsem měla opravdu jako vlk.
"Rozmysli si odpověď a pojď se mnou, dojdeme ještě za jedním vlkem, který má taktéž zájem. Uvidíme," nedávala jsem jí naději, zároveň jsem však neříkala, že není možnost jí přijmout. Zamyslela jsem se, k čemu by nám mohl být takový vlk, jako je ten flekáč, dobrý. A zároveň i tahle vlčice. Prakticky, když je jedna alfa, musí být větší počet členů ve smečce, tím pádem... to nemůže ničemu vadit, a Kohaku opravdu nevím, kde se toulá, pomyslela jsem si. Cestou jsem přemýšlela o tom, jak asi ti dva odpoví. A jestli bude lepší přijmout spíše vlka, nebo spíše vlčici, anebo oba. Třeba se ten flekáč s někým sprskne a budou tu pobíhat malí flekáči, zasmála jsem se pro sebe, načež jsem si vzpomněla na Scrootyho. Ten je spíš takovej flirtovač, než aby do něčeho šel, ušklíbla jsem se. No ta představa s vlčaty mě trochu vyděsila. Musela jsem se oklepat.
"Samuru, Neilynn," řekla jsem, když jsem přišla k flekatému. Zrovna byl v rozhovoru se Sheou. Bylo mi to jedno, tohle bylo důležitější. Zamračila jsem se na Sheu a dala jí tím povel, aby nás nechala o samotě. Do tohohle jí nic není, je pouhá členka smečky, může klidně vyrazit do hvozdu pomoci s odnášením potravy, anebo někam jít. A něco dělat. Ale tohle byla moje činnost. "Poslouchám."

//Hezky jste to stihli a chtěla jsem dát ještě post, ale přepisovat pedagogický deník za 14 dní praxe v jeden den mě docela unavilo, takže s několika otištěnými písmenky na čele se přesouvám do postele a hlásím, že post házím zítra O:D

Flekatý vlk mi pověděl v krátkosti, že nějakou dobu putuje a prošel kraji. Dobrá informace, no to mi nemůže zaručit, že bude smečce věrný.
Zavětřila jsem. Cítila jsem přibližující se pach nějaké cizí vlčice. Dva nováčci naráz? Co se to děje? Zamračila jsem se. No co, nechtěla jsem klid a nudu, tak mám tohle. A nevadí mi to.
"Zajímavé místo to je, to máš pravdu," rozhlédla jsem se. Poté spustil o tom, co jsem mu řekla. Vypadal klidně, rozumě a myslím, že takový vlk by tu neměl být nijak na obtíž. Snad. "Dobrá, říkáš tedy, že tohle místo ti vyhovuje. Tak se domluvíme," zazubila jsem se. Je dobrý lovec? Mohl by pomáhat Scrootymu, žádného výkonného samce tu zatím nemáme. Dobře, Juday, ale ten se do toho moc nepohrne, si myslím. A Takki, fuh, to je lenoch, no uvidíme, co vypadne z něho, podívala jsem se zpět na flekatého.
"Řekni mi prosím tě, v čem si třeba dobrý. Proč by si právě ty měl být pro mou smečku přínosem, jak můžu věřit, že po zimě nepůjdeš na obchůzku a nepřesuneš se do jiné smečky?" K tomu všemu jsem cítila příchod Shey. "A ještě mi-" začala jsem větu, když najednou Shea naklusla mezi nás. Čekala jsem, co bude chtít, jestli něco tak důležitého potřebuje, když se mísí do rozhovoru alfy a nováčka, kterého bych ráda otestovala, zda bude pro smečku přínosem. Představila se a řekla něco o tom, že tady jsou močály. "Myslím, že si toho všiml. Co potřebuješ tak důležitého? Musím to tu vyřešit," podívala jsem se na ní přísně. Nechápala jsem její povahu, dobře, možná byla trochu jako vlče, ale už z instinktu musela poznat, že tohle se opravdu nehodí. Zamračila jsem se. "Hmm?"
Močály se ozvalo těžké vytí. No jo, no jo, pořád, už jdu, protočila jsem si v duchu panenky a podívala se tím směrem. "Víš ty co? Promysli si pořádně odpověď, Samuru, a já jsem za chvilku zpátky."
Rozklusala jsem se po zvuku. Zanedlouho jsem na obzoru viděla hnědou vlčici. Taky nováček? Jelikož Samuru čekal, neměla jsem čas na blbnutí a proto jsem vyklusla rovnou přímo k ní. "Zdravím," došla jsem k ní důstojně a postavila se. Potřebovala jsem, aby se přesunula k vlkovi, který stál nedaleko a rozmýšlel, jak mi odpoví.
"Nacházíš se na území Maharské smečky. Za jakým účelem se zde ocitáš?" Samuru musel chvilku počkat. Aspoň si to pořádně promyslí. Snad ho Shea nebude moc otravovat... Nic jsem proti té vlčici neměla, byla jsem ráda, že je v mé smečce, no občas... měla zajímavý přístup a postoj.

Vlk nevypadal zrovna dvakrát překvapeně z toho, co se děje. Nějaký mrzout, vzal to totiž důstojně. Nevadí. Reagoval přiměřeně a už z toho jsem si mohla odvodit, že bude klidnější a rozumný. Snad.
Když jsem vyšla zpoza stromů, ihned si mě všiml. Muselo mu to dojít, že jsem to měla na svědomí já, to, co se mu tady dělo. Nicméně i kdyby mu to došlo, nijak přehnaně se neozýval. Počkal, až přijdu blíž. Pozdravila jsem ho, na což mi opravdu zdvořile odpověděl. Trochu jsem povytáhla obočí, protože to bylo na můj vkus až moc zdvořilé. Hmmm, zabručela jsem si pro sebe a koukla se na něj.
Na mou otázku odpověděl strmě. Chtěl by si najít místo, kde by se rád usadil. "Opravdu?" Povytáhla jsem opět spadlé obočí. Nakrčila jsem čenich a trochu nasála jeho pach. Více smeček s největší pravděpodobností neobešel.
"A jsi si jistý, že zrovna toto území by si mohl pokládat za tvůj domov? Je zde spousta nevyzpytatelných plácků, nebezpečných jezírek, kaluže a bahna," zamlaskala jsem a přitom se rozhlížela po území. To se mi tady právě tak líbilo. Na každém rohu nějaké překvapení, zazubila jsem se. Avšak, nečítá má smečka už poměrně dost vlků? Delší dobu jsem neviděla Kohaka, doufám, že se tu někde potuluje, no. Jak vlci do smečky přicházejí, tak z ní i někteří odcházejí, odvodila jsem si. Prostě to tak bylo. Chápala jsem to, ale když už jednou se rozhodnu pro nějakou smečku, vydržím v ní, ne?

Bezcílně jsem se brouzdala po území. Zaujatě jsem sledovala každý pohyb stromu ve větru, každé živé zvíře v okolí... všechno zajímavé. A čím víc času jsem na Močálech trávila, tím více se mi tu líbilo. Zrádná jezírka byla v toto roční období zakryta ledem, který byl možná ještě horší. Kdo ví.
Do čenichu se mi vetřel cizí pach. "Torene, cítíš to? Teda, ty asi ne, ale máme tady návštěvníka. Už delší dobu tu nikdo nebyl, co říkáš, uděláme si z něho trochu srandu?" Zabrouzdala jsem trochu ďábelsky k Torenovi a podívala se směrem, odkud pach přicházel. "Ty jsi zlá, no ale můžeš to svést na povahu a k tomu všemu jsi alfa, tak proč si to nedovolit," dodal Toren zpátky. V hlavě se mi rozblikalo - běž! - a tak jsem šla na to. Jen jsem musela vymyslet tajný plán.
Takže. Zneviditelním se, potom ho prohlédnu, trochu mu pročísnu srst chladným větrem a uvidím, co udělá, zazubila jsem se pro sebe. Být někdo v okolí a vidět mě, zřejmě by si myslel, že mi tam z té chvilkové samoty přeskočilo.
Zneviditelnila jsem se. Neviditelná, necítitelná a neslyšitelná jsem se dostala k vlkovi. Mohla jsem si ho v klidu prohlédnout, obejít, zjistit, co a jak. Měl zajímavý kožich, no líbil se mi. Flekatý, hnědo hnědý. A ty packy byly zajímavé. No, uvidíme, co řekne na chladný vítr, zašlebila jsem se pro sebe a postavila jsem se těsně vedle něho. Magií na výběr jsem měla nespočet, jen to chtělo vymyslet. Jeho srstí najednou začal proudit chladný vítr. Hodně studený, který mu musel být divný, přičemž k tomu všemu jsem vymýšlela další lumpárny. Co takhle magie elektřiny, má oblíbená? "Nono," napomenul mě Toren. "Jenom trošku," andělsky jsem se usmála. Stále jsem byla neviditelná a najednou se mu v tlapkách začal od země vracet lehký elektrický proud. Tlapky ho určitě brněly, chlupy na špičce ocasu měl jistě naježené. O mě však nevěděl, byla jsem stále tajemně skrytá magií neviditelností.
Tohle všechno trvalo jenom chvilku, mezitím já jsem zaběhla o kus dál a zviditelnila se. Tím pádem všechno ustalo. Tlapy ho nebrněly, vítr nefoukal, všechno v klidu. Vyšla jsem zpoza stromu a podívala se na něj zdálky. Dělala jsem, jako kdybych si ho prohlížela, i když jsem si ho už prohlídla - aby to nebylo nápadné, samozřejmě.
Přišla jsem k němu, již při prvním pohledu jsem byla vyšší. Jako vždycky, zazubila jsem se a hrdě se zastavila. Nesnažila jsem se působit nějak povýšeně, no byla jsem alfa a tak jsem zase nechtěla vypadat jako nějaký obyčejný hlídač. Koukla jsem mu do zlatých očí. "Zdravím," odkašlala jsem si a s klidem pronesla, přičemž jsem ho pohledem sjela od ucha ke špičce ocasu. "Co tě přivádí na území Maharské smečky?" Položila jsem mu rovnou otázku. Mohla jsem ho tu trochu představit, že kde se nachází atd. no ale rovnou jsem se ho zeptala. Kdyby náhodou z něho vypadlo, že by se rád přidal do smečky, pak bych ho tu teprve trochu uvedla. Co když jenom zabloudil? Mohlo to tak být. Uvidíme, co z něho vypadne. Snažila jsem se netvářit nijak, ani se neusmívat, ani nevrčet, ani nevypadat povýšeně nebo zle, ale alfa postavení ze mě bylo vidět na dálku. Byla jsem o něco vyšší a zároveň i mohutnější. No...

Ostatní z lovu se ještě nevraceli. Byla jsem poměrně nervózní. Tušila jsem, že je všechno v pořádku a žádný problém se nestal, ale co když? Co když Survaki to nějak pokazila? To by přeci nešla. A Juday i Scrooty si to určitě ošéfují. Scrooty to měl na starosti, takže určitě si udělal pořádek a Juday mu jistě pomáhal. Snad to v pořádku zvládli a mají uloveno, pomyslela jsem si a vstala. Byla mi trochu zima, tak jsem ještě udělala kolem sebe pár plamínků ohně a ohřála se. I Torenovi se to líbilo, příjemně se zavrtěl a vylezl z mého vyhřátého kožichu k teplu. "Zima, co? Už aby to bylo pryč," zabručela jsem k němu. "To teda. Leze to pod kůži." Řekla ještěrka zvyklá žití na poušti v těch největších hicech. Ironické.
Zamlaskala jsem. Do toho se mi ozvalo ještě břicho. Začínala jsem mít hlad. Už jsou na cestě? Neměla bych jim jít pomoct? Měla jsem poměrně dobrou magii na tyhle situace. Stačilo si jen pomyslet na lehkou váhu kořisti a pomocí magie větru jídlo "odnést" na území smečky. Jak snadné. Ale jelikož lov měl pod tlapou Scrooty, jistě si zařídil a zorganizoval i tohle. Navíc jich tam je dost a pochybuji, že ulovili celé stádo. Určitě to zvládnou, uklidňovala jsem se. Dokonce mě napadaly i varianty, že bych použila magii neviditelnosti a šla se tam podívat, ale nechtěla jsem do toho Scrootymu nijak zasahovat. Raději počkám tady a poté si poslechnu, jak se jim to (ne)povedlo a co a jak bylo. Kdo měl jaké zásluhy a tak. Doufám, že vážně něco přinesou, už mám obrovský hlad, a teď na zajíce chuť teda opravdu nemám.

//Samozřejmě, že plnou důvěru, jak jinak O:D :D :D

//Ať zvedne ten lenivej zadek a píše :D