Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//Přeskočte mě, post zítra večer O:D

// Jak se přecházelo pořadí, mám v tom binčus... :D kdo je na řadě? :D

//Taky se přidám, s Calumem :)

//Hu-rá :D

Jakožto jeden z těch op naboostovaných vlků se taky ozvu...
Popravdě, dalo to šílenou práci si ty hvězdičky nasbírat. Nemluvě o tom, že jsem se účastnila poctivě úplně každé akce, která byla. Ať už herní, nebo neherní, vždy jsem si na to našla čas a snažila se, abych ten inventář prostě naplnila a pak mohla mít supersilného vlka. Sice je to teď tak nějak k ničemu, ale ta léta to opravdu zabralo. (Neříkám, že mám od Wolves stejný charakter, se Skylieth jsem začínala s Gallireou, ale i tak to byl záhul... :D)
Spešl se podle počtu příspěvků vůbec nebere, záleží na aktivitě, celkově... a hlavně kvalitě příspěvků. A pokud si myslíte, že tlapkáči se podívají jenom na profil a porovnávají čísla příspěvků, tak jste na omylu... Samozřejmě je rozdíl, když má vlk 200 příspěvků anebo 500, ale záleží to hodně na ostatní aktivitě... jestli se tu často objevujete, jestli jste se účastnili akcí - a nebojte, opravdu se tlapkáči hrabou ve všem a poté to hodnotí... Protože když už se bude kreslíř dělat se speciálním vzhledem, který mu samozřejmě zabere několik desítek hodin, určitě ho nebude kreslit někomu, kdo ho získá a po týdnu přestane být aktivní. To je pak úplně zbytečná práce a hlavně to naštve, zamrzí... Tudíž se spešl kreslí hlavně vlkům, kteří se ve hře stále drží. Samozřejmě se dá pochopit období školy a dohánění známek, to vám nikdo neříká, že se na to máte vykašlat a věnovat se Galli, ale neříkejte mi, že je problém jednou za týden se alespoň přihlásit, případně jednou za 14 dní, nebo i ten měsíc, hodit krátký post a udržet se tak aktivní. A po školním období se zase rozehrát... dobrá, někdy není chuť, někdy možnosti, tak si to aspoň hodím do profilu, že se tu cca za měsíc ukážu a je to.

Tudíž, co se týče zpětně k těm naboostovaným vlkům... asi by byl rozdíl, kdybych šla se Skyl do arény a vyzvala nějakého nováčka, nebo někoho, kdo prostě jenom hraje a neměl (nemá) zapotřebí se vyhrabat z "normálních" a být mezi "nejlepšími", jako jsem o to dříve usilovala já (a povedlo se :D) - prosím, brát s nadhledem :D Za mě jsou ty arény fajn, jen by to chtělo vyzývat prostě někoho na přiměřené úrovni...
Podle mě je dost... přepísklé to, že vlk může mít až 5 speciálních magií. Je to prostě hodně, stáhla bych to na 1, max. 2 a kdyby ty dvě nebyly prostě tak op, tak i 3. Ale to by byla nejvyšší hranice, protože mi přijde přehnané, když tu někdo má magii přivolání fénixe, nebo proměnění se ve draka nebo tak něco. Prostě buď budete mít jednu silnější a jednu slabší, nebo dvě/tři slabší. Nazdar :D Tak by to bylo za mě, těch 5 je fakt dost. To samé s normálními magiemi... 10 je moc vysoká hranice, sice je to dobrá motivace, ale podle mě... těch 5 by stačilo :D S tím, že by se daly vyměnit - máš magii dlouho, nevyužíváš a chceš jinou? Tahle se ti teda smaže a máš volné políčko, nasbírej si na to šutry a kup si ji.
Takže za mě to zdražování... no, když už zdražit, tak ale nezvyšovat odměny, to pak se nuluje a jsme zase na začátku :D Ale popravdě, přiznejme si, že je to opravdu obtížné téma a ti naboostovaní vlci tu prostě budou. Jen si nemyslím, že tak horlivě budou přibývat, aby se jich tu za rok přidalo dalších 10...
Z mého pohledu bych to vyřešila tak, že bych stáhla spešl magie, na max. 3 tedy, nebo 2, podle náročnosti, plus normální magie, jak jsem uváděla výše, s tím, že by se do vlastností teda přidalo ještě 10 hvězdiček a já se svými 100% bych byla na 50%... :D Nebo nevím, vlastnosti jak vyřešit, je to opravdu náročné a cením si Noxíny, že se snaží to nějak vyřešit a láme si s tím hlavu... Já bych to asi nechala plavat, ty vlastnosti, jen bych zdražila a toť vše, s tím, že by teda bylo více akcí, herních i neherních (rychloakce, třeba jen na týden, nebyly by tak obtížné, ale zase ne tak honosné co se odměny týče)... :D

Seznam akcí u vlka je super! Motivace hezká, určitě se mi to líbí a jsem pro, pochvala :3
Odměna za nové hráče... to je taky super, hlavně to, že musí pak být aktivní. To jsem určitě pro a jako odměnu bych dala něco... no, třeba právě slevy ke Smrti/Životu, určitě ne nějakou magii/hvězdičku do vlastnosti. To se ale ještě určitě promyslí.
Facebook stránka... záleží na tom, co by to obnášelo O:D
Na olympijské hry se určitě moc těším a doufám, že se mi to nebude s ničím nijak krýt a zúčastním se, zní to bombasticky :3 :D
Dále bych udělala výpravu. Nevím proč, ale hrozně mě to táhne. Vím, že je to náročné jak pro hráče, tak tlapky, ale nenabírala bych 10 hráčů, jen třeba 5, s tím, že by osudovaly a staraly se 2 tlapky... A hold by to bylo takové pomalejší, což by určitě kde kdo uvítal, aby si mohl zahrát ale zároveň se nehonit každý den pro příspěvek - druhé a třetí charaktery... někdo i s hlavními charaktery, ty naspeedované fretky by to asi stalkovaly no :D Ale to bych udělala, to se mi moc líbilo i ze Silmarionu a do toho bych se s radostí pustila :D (Jako hráč, možná i jako tlapka pomocná) :D
K bonusům... juuuj, ty jsou super! :D Sice jsem byla předtím trochu proti, ale když se to tak vezme, je to fajn. Jen nepočítejte s tím, že vám projde přehnaný bonus... i to schvalování magií bude teď trochu přísnější, tedy, aby se tu neobjevovaly magie typu - proměna na draka a chrlení ohně atd. Chápete :D
Nová skrytá území jsou super.

Ráda bych ke konci teda řekla, že změny mám moc ráda, protože to prostě ty změny chce, namotivují a dodají takovou tu energii do hry, než když je to stále stereotypní. Za což chválím opět Noxe, protože ty změny tu jsou, ať už krásného designu (chvála i Cernuňí ♥) nebo ty arény, prostě snaha o ty novinky a celkově... je to teď takové živé, doufám, že obživnou i hráči po skončení školního roku :) Aby ty změny měly vůbec význam a smysl... :) Takže ještě jednou poklona a chvála za Noxův obětovaný čas a chuť, trpělivost a snahu, neumíte si nikdo představit, co všechno to obnáší... :)
Přeji jí hodně štěstí, nervů a trpělivosti i do budoucna a jsem ráda že jsem v tlapka týmu s tak super lidmi, kteří se snaží pomáhat a zlepšovat chod stránky :) A věřím, že se tohle téma jistě vyřeší tak, aby to bylo nejvíce vyhovující. Ale nikdy nejde vyhovět všem, to asi moc dobře znáte, protože když uberete tam, budou si stěžovat jedni, když uberete támhle, budou si stěžovat druzí. Sama jsem tedy zvědavá, jak to dopadne... :)

Na má slova vlk nijak nereagoval. Vlastně jsem ani neočekávala reakci, aby se tu se mnou dohadoval a ztrácel čas o tom či onom, když na tom vlastně vůbec nezáleží a je to jenom věc názoru. Stejně ta křídla mít bude a vyprávění o tom, zda-li je to praktické či ne, už jistě několikrát zažil a proto se dalo pochopit, že se takhle na potkání do podobných debat nepouští.
Podívala jsem se směrem, kterým pravděpodobně přišel. Přivřela jsem oči a nasála do plic ten příjemný vzduch plný makového aromatu. Zhluboka jsem vydechla.
Když pověděl, že je na toulkách, zastavil se. Navázala jsem konverzaci, tadá. "Pročištění hlavy od povinností, a tak různě," stroze jsem se snažila objasnit situaci. Vlastně mě moc povinnosti netrápily, jen jsem se chtěla projít. "Spíš jenom procházka po okolí," rozhlédla jsem se. Věděla jsem, že ho to nebude zajímat a jistě neprahne po informacích z mého života, stejně tak jako já po těch z jeho. Stáhla jsem uši ke krku, když mi hlavou proletěla jeho myšlenka. Nic jsem na to neříkala, i když jsem si někde v hloubce říkala, že to je přeci normální, aby si vlk povídal sám se sebou v duchu. Od toho přeci ten hlas "v duchu" je, ne?
Potichu jsem opět zhluboka vydechla a podívala se na jeho srst. Zajímavé zbarvení,
tak prosté a přitom výjimečné, prolétlo mi hlavou. Tiše jsem zavrtěla ocasem a nechala ho volně vlát ve větru. Doufala jsem, že vzhledem k tomu, že já jsem vlčice a on je vlk, mohl by i on se pokusit o navázání konverzace. Jelikož k mé povaze... jsem už jednoduše vyčerpala možné nápady na rozhovor. Pár jich v záloze bylo, ale...

// :'DDDDD yaaaay :D Hoď místo zadku odpověď :D :D

Zajímavé, problesklo mi opět hlavou, když jsem narazila do vlka. Jeho křídla byla opravdu pozornost přitahující, nedalo se soustředit na nic jiné. Zaměřila jsem se hlavně na záď, ze které vyrůstaly, a snažila se pochytit, jak tam asi drží. Jaké to asi je, když může létat? Napadlo mě. Dokázala jsem, díky své magii, změnit hmotnost molekul, ale šlo by to i na sobě?
Na jeho zrekapitulování jsem jen přikývla na souhlas a přestala upřeně civět na ta křídla. Buď trochu originální, jistě se s ním hned každý vykecává o křídlech, když je to tak neobvyklé, řekla jsem si a pocítila chvění Torena v srsti. "Ticho."
"Ani bych taková křídla nechtěla,... koupit, přijde mi to, no... nepraktické," odpověděla jsem s lehkým tónem, abych nezněla jako kdybych mu odsekla. "Pardón, nechtěla jsem urazit, jen je to opravdu neobvyklé..." ještě že si mu to řekla, určitě to sám neví, protože po cestě narazil na spoustu okřídlených vlků, sarkasticky jsem se pochválila a ušklíbla se.
Když se prodíral na druhou stranu úzké pěšinky mezi máky, snažila jsem se mu uhnout, aby mne teda opatrně s těmi nadměrnými křídly obešel, načež jsem pochytila jeho myšlenky. Vlčice, ihned mi naskočilo v hlavě a lehce jsem si pro sebe zavrčela. Ale pak mi došlo, že když má stejnou barvu očí jako já, zřejmě má magii myšlenek taktéž vrozenou a vzhledem k těm křídlům... Smrt jistě navštívil. Nevěděla jsem, jak ho oslovit nebo o čem se bavit, ani jsem nevěděla, jestli se bavit chce, vzhledem k tomu, že se stále vzdaloval. "No," jen jsem se pokusila něco říct a ještě si promyslet, o čem se vlastně chci bavit. "Na toulkách?" Nic lepšího tě nenapadlo?

<<< Třešňový háj

Vyrazila jsem z háje. Mířila jsem rovnou za čenichem, který mne vedl do neznámých končin. Neměla jsem tušení, kam jdu, ani kdy se hodlám vrátit, jen jsem si byla jistá tím, že se budu muset vrátit s čistou hlavou.
Prorážela jsem si cestu hlavou a svými myšlenkami. Cožpak to jde se takhle k někomu nabourat a vyčíst jeho minulost a všechno? To je nějaké... no, nezdá se mi to, zamyslela jsem se a zastavila se. Byla jsem na hranici u louky, která byla zajímavě zbarvená, ale moc jsem to neregistrovala. Sklopila jsem hlavu k zemi a pokračovala po čichu, plně zamyšlena. "Sama si to svedla, tak vidíš, že to jde," odvětil Toren. "Ne každý to měl v životě jednoduché a i ty sama to moc dobře víš, byla si dobrým příkladem. Každý měl, tady z nás, nějaký důvod opustit rodnou smečku nebo rodinu... a ne každý tu rodinu měl, někdo jen z části, někdo vůbec," donutil mne se opět zamyslet. Máš pravdu... ale stejně je to zajímavé, osudy každého, jak jsou předem dané, kdo a kde bude žít... A já jsem za svůj smečkový, Maharský osud vděčná... a ani nevím komu, pomyslela jsem si, když tu najednou jsem do něčeho drkla. Zvedla jsem hlavu, jelikož to "něco" mělo chlupy a bylo to... okřídlené?
Přede mnou se tyčil čokoládově zbarvený vlk se zádí pokrytou křídly. Jen jsem couvla a udiveně sledovala každý pohyb chlupu, jestli se taky promění v křídlo, nebo nějakou ploutev nebo tak něco. Co když to není vlk? Stála jsem uši ke krku a jak kamenný sloup se pomalu ani nenadechla. Při pohybu zorničkami ze strany na stranu, obkreslujíc pohyb jeho řetízku ve větru, jsem si uvědomila, že by nebylo odvěci něco říct. "J-já, omlouvám se, pardon, nevšimla jsem si... vás," zadívala jsem se mu do očí. Zajímavě mu to všechno ladilo, nicméně ta křídla byla super vychytávka. Nechci si to taky pořídit?

Nic se nezměnilo. Jen jsem unaveně ležela a nabírala energii. Cítila jsem se lépe, chvílemi jsem bděla a chtěla i usnout, ale to jsem se neodvážila. Ale stále jsem byla na příjmu.
Mojovi proběhlo hlavou několik myšlenek, které jsem pochytila, ale snažila jsem se to nevnímat, abych se zbytečně neubírala o energii. Jen jsem mlčky ležela a poslouchala.
"To jsem ráda, tak to má být," reagovala jsem na Launeeninu poznámku o dobré práci členů smečky. "Podřízení," řekla jsem si pro sebe s úšklebkem. Poslouchala jsem ji i dál.
Omluvila se, na což jsem jen kývla a mávla nad tím rádoby packou, už jsem to brala jako maličkost. Měla jsem poměrně dobrou náladu.
"Aha, ty myslíš Amayu." Byla jsem ráda, že se tehdy přidala do smečky, a ačkoli s sebou měla i Sheu a já si myslela, že to jsou sestry, i za ní jsem byla ráda.
"Ano, ano. Gallirea se po té události trochu rozšířila a nabrala na velikosti. Život neleží nikde mimo původní území, je to ale o kousek dál. Stále jižně, Narrské kopce, jejich vrch. Je tam pořád, darebák jeden," poslední větu jsem si řekla spíše pro sebe a začala se zvedat na tlapy. Když jsem se postavila, podívala jsem se na Moja. "Hlavně buď klidný. Nebezpečí ti nehrozí."
Otočila jsem se na Launee. "Těšilo mne, Launee, Mojo, snad se ještě někdy setkáme. Pokud budete mít potíže, především ty," kývla jsem k Launee, "zastav se u hranic. Zatím se mějte," rozloučila jsem se. Věděla jsem jen to, že se musím trochu projít a vstřebat to všechno, co se stalo a co se událo, a hned na to se vydat do smečky.

>>> Přes Středozemní pláň Louka vlčích máků

Očekávala jsem neočekávané reakce od zrzavého, ale reagoval poměrně klidně. Nic neobvyklého. Ačkoli jsem tuhle schopnost v sobě vyvolala poprvé.
Začal mi klást otázky a koktal, ale ujala se toho hnědá. Začala mu vykládat, že ho ochrání, protože toho hodně dokáže a že tady nikdo zlý není. Špatná domněnka, problesklo mi hlavou, ale nevyjadřovala jsem se. Jen jsem tiše ležela a zhluboka dýchala.
Vlčice přišla i ke mně, tedy se slovy, že se omlouvá za nezdvořilost ohledně žádosti, zároveň se i představila. "Skylieth, alfa vedlejšího... vedlejší smečky," řekla jsem jen klidně, načež jsem pozdvihnutou hlavu dala opět na packy.
Jídlo mi Launee dokonce nabídla, tedy, již lehce... okousané. To bylo samozřejmě pod moji úroveň, ačkoli jsem hlad opravdu měla. Ku mému štěstí se nedaleko nás zablouděně potuloval zajíc. Zaměřila jsem se na něj a rozhodla se využít opět trochu magií. Pohlédla jsem na Moja a řekla: "Mojo ještě nejedl, jen ať si dá, já si ulovím zajíce," pobídla jsem ho a šťouchla do něj čenichem. Poté jsem se otočila na mou vyhlídnutou kořist a začala se soustředit.
Přišla jsem o něco blíže. Zneviditelnila jsem se. Poté jsem pomocí magie příkazu donutila zajíce přijít ke mně blíže. Nechtěla jsem do něho pustit elektřinu, maso pak není tak šťavnaté. Proto jsem ho dostala co nejblíže ke mně, pomocí magie země svázala nohy kořeny a zviditelnila se. S magií příkazu jsem tolik zkušeností ještě neměla a nevěděla jsem, jestli by ho to dostatečně dlouho udrželo. Pak už stačilo se do něho jenom zakousnout a vychutnat si lahodně čerstvé maso. V tu chvíli kořeny zmizely.

Po naplnění žaludku jsem přišla zpátky k Launee a Mojovi a opět si lehla. Zhluboka jsem vydechla a čekala, co se bude dít. "Pokud budete chtít být o samotě, stačí říct. Já si tu naberu jen potřebnou sílu a vydám se zpět, hlídat smečkové území," dodala jsem klidně a zastřihala ušima. Cítila jsem slabší a slabší pach Amayi, což mě znepokojilo. Budu se tam muset co nejdříve odebrat, pobídla jsem se, položila opět hlavu na mé velké tlapy a sklopila uši ke krku.

//Mám počkat na Launee nebo hodit post? :)

Ačkoli byl vlk poněkud odolný, podlehl. Jeho bolest se násobila, což se dalo pochopit, a moje soucítila s tou jeho. Cítil se určitě o mnoho lépe, když někdo znal, jak to bylo v jeho minulosti a dokázal k němu přijít s pochopením.
Nakonec, když podlehne, tiše hledí do mých očí. Já jen pokračuji ve své činnosti a vybaluji na něho spoustu informací, které samozřejmě nečeká a je zaskočený. V hlavě je však cítit odpor. Nechce propustit mou mysl do té jeho, brání se. Avšak pronikne a zjistí až mnoho.
"V klidu," řekla jsem jen unaveně a podívala se na hnědou. "Zajímavá minulost, neměl to lehké..." tiše jsem se na ní podívala a opět vrátila pohled na Moja. Nechápal to, to bylo jasné. Vlčice jen mlčky všechno sledovala. Asi jí nic jiného nezbylo.
Nevěděla jsem, co dělat teď. Vím už o něm, mám to říct hnědé? Nebo se s ním mám začít o tom bavit? Neměla jsem tušení, jak si dál počínat. Mlčky jsem jen ležela a načerpávala ztracenou energii. "My tě rády vyslechneme a pomůžeme, nemusíš mít strach... tvůj otec byl potrestán za jeho činy a chování a matka se má dobře," ujistila jsem ho opět a sledovala situaci, jak se dál vyvine.

Vlk byl opravdu zajímavým stvořením. Vypadalo to, že byl uvězněn v sám sobě. Kdyby vlk věděl, jak mu pomoci... pomoci. To slovo a já... pomáhat? Zatřásla jsem hlavou. Chtěla jsem se vrátit zpět k těm dvěma, nicméně hlavou mi prolétla opět vzpomínka nenávisti k celému světu. Ale já se změnila, jsem jiná! Snažila jsem sama sebe obhájit. Ale před kým? Nikdo se nemění... všichni jsou stejní. Před mým horším já.
"Zjistit, uklidnit?" Během mého přemýšlení mi utekla věta, kterou hnědá říkala. Něco se jménem, ale její to nebylo. Takže jsem se opět zamyslela. Magie mysli dokáže mnoho... "Proč bych to měla dělat?" Momentálně jsem zažívala souboj sama se sebou, stejně jako rezavý zde. Poslední větu jsem si řekla jen tak pro sebe, hnědá ji nemohla slyšet.
"No," víc jsem k tomu nedodala. Zamyslela jsem se. Mohla bych... je to jako trénink magie a s pokusným králíkem, škodolibě jsem se ušklíbla. Jako by se to mé zlé já ve mně zase probouzelo. "Ale notak," dodal ke mně s poněkud zarážejícím klidem Toren, jako by věděl, že to je jen chvilková záležitost - ta pranice mezi mnou a... mnou.
Neměla jsem tušení, co všechno s magií myšlenek dokážu, co všechno můžu o druhých zjistit a jak... ale chtěla jsem to zkusit, byla jsem připravená. Začala jsem se opravdu silně soustředit a dívala se hnědému do očí. Popravdě, dívala jsem se mu do hlavy. Cítila jsem jeho bolest, jeho emoce, jeho problémy... jeho minulost. V tu chvíli mě rozbolela hlava. "Bolí to, hlava," řekla jsem jen jemu a stále se mu upřeně dívala do očí. Za pomocí magie jsem se snažila dostat hlouběji a hlouběji. Dařilo se. Cítila jsem minulost,
to, jak ho otec neměl rád a jak moc zraněný tenhle jedinec je... Cítila jsem všechnu tu neoceněnou snahu a to, jak ho matka zachránila a on utekl. Bylo to těžké, ale povedlo se mi to. Zatřepala jsem hlavou a podívala se na hnědou. Bolela mne hlava a sebralo mi to velké množství energie, takže jsem si musela sednout a vydýchat se. Hlasité kručení v břiše tomu moc nepomáhalo. Najednou mi došlo, co všechno jsem viděla, čeho jsem byla svědkem. Otec ho neměl rád? Můj otec,... zamyslela jsem se a opět zatřásla hlavou. Pracně jsem se zvedla a vyčerpaně zívla. "Mojo," dodala jsem jen tiše k němu. "Nedoceněná snaha, mnoho zranění a bolestí, nejen fyzických... každý jsme si to zažil,...
věř mi." Nevěděla jsem, co takovému vlku mám říkat, ale věděla jsem toho o něm až moc. Na můj vkus. "Tvoje matka je v bezpečí jiného vlka, tvůj zlý otec... je pryč." Opět s tichým tónem jsem mu vštípila do hlavy. "Nemůžeš mu lhát," kontroloval mne Toren. Proč ne? Kdybych chtěla, můžu mu nalhat takových věcí a stal by se mým otrokem, stále ten boj s mou osobností. Uklidnila jsem se. Dobře, nebudu už na to myslet, ale neříkej, že tahle informace ho neuklidnila. Při mém vyprávění a hledění vlkovi do očí jsem ho tak trochu, pomocí magie příkazu, držela na jednom místě. Ta ihned po dokončení mé poslední věty o jeho matce ustala.
Byla jsem opravdu vyčerpaná a tak jsem si lehla. Do toho hlad, na který jsem teď myslela asi nejvíce, neboť prázdné břicho mě neustále upozorňovalo. Nespala jsem, ani bych neusnula, ale načerpávala jsem energii alespoň na to, abych chvíli mohla být v provozu a pak přešla do bezpečí se vyspat. Netušila jsem, co to s vlkem udělá. Mohlo ho to vyčerpat taky. Mohl se uklidnit a být normální. Nebo ho to mohlo poznamenat ještě více, když jsem se dotkla jeho minulosti. Kdo ví, jak to snese. Já věřila v to nejlepší. "No, vím toho až až. Jo a je to Mojo,..
mimochodem."

Neměla jsem opravdu ani zdaleka tušení, co od těch dvou očekávat. A ačkoli jsem měla lehké pochybnosti, naplnil je pouze rezavý vlk.
Vlčice na můj pozdrav odpověděla poměrně jinak, než jsem očekávala. Kupodivu to nebyl pozdrav. "V pohodě, s takovými mám zkušenosti," řekla jsem s klidem a kamennou tváří se podívala na rezavého. Kdo ví, co prožil a co se mu honilo hlavou. Já si jen vzpomněla na Razzakiho, kterého jsem málem sežrala a poté vlastně sama dobrovolně vzala pod svá ochranná křídla.
Vlk opět něco začal povídat. Bylo to lehce mimo téma, no alespoň narozdíl od Zakiho mluvil v kuse. Tedy, nyní částečně. Hnědá ho uklidňovala a snažila se ho přivést do reality, nicméně on si stále mlel své. "Ty víš, co se mu stalo? Jakože... příčinu jeho podivného chování...," zeptala jsem se a sedla si. Stále jsem byla o trochu vyšší jak oni, nicméně můj postoj nepůsobil nijak dominantně. Ale přístup vlčice se mi celkem líbil, nemluvila se mnou hned jako s ostatními, bylo z ní poznat, že má respekt k alfě a to jsem dokázala ocenit.
Počkala jsem, co dál z něho vypadne a jak se zachová. Místo vrčení začal kňučet a tak jsem sklopila uši. Neměla jsem to moc ráda, ale nedávala jsem to najevo. I Toren se nevrle zachvěl a já jen cítila lehký vánek kolem. Došlo mi, vzhledem k jeho barvě očí, že to má spojitost s výkyvem nálad. Tiše jsem seděla a doufala, že se to trochu zlepší a on se uklidní.