Gallirea - Příspěvky uživatele

//A Deruše :D

//Omluva, nějak teď nestíhám, hodím post buď zítra nebo pozítří (nejpozději) :D

Tak jo, všichni máte vzkaz :)

Musí vás být sudý počet, psala jsem Dani, ta nemá moc času, stejně jako Juday :/ Scrooty je úplně mimo a Neilynn, o té ani nemluvím. :D

Gallirea pod vodou. Při té představě mi proběhl mráz po zádech, nicméně kdo ví, třeba se to bude opakovat... ta bouře venku se stále drží a třeba se díky tomu zlomí několik stromů a udělá se výprava za semeny na nové stromy nebo tak něco...
Zatřepala jsem hlavou, abych přestala přemýšlet nad hovadinami, a soustředila se na Danina slova. Když jsem se jí zeptala na vlčata, ihned odpověděla. Řekla, že čtyři, no tři z nich běhají na Galli. To musí být divný pocit... neumím si to představit, kdybych neměla ponětí o tom, co dělají a kde jsou... aspoň vědět, jestli jsou ve smečce nebo tak... ale zase jsou dospělí, tak se o sebe postarají,
no i tak, pomyslela jsem si. Když sklopila pohled do země, jen jsem se na ní podívala a volně svěsila ocas vedle tlap. "Jestli... no, chápu, kdyby to pro tebe bylo nějak citlivé téma, nemusíš odpovídat," řekla jsem tiše a zároveň klidně, aby to nevypadalo, že z ní tahám informace.
Pověděla mi něco málo o tom, jaké to je mít vlčata. Souhlasně jsem přikývla. Na její povídaní o partnerovi jsem jí chtěla utěšit, že mu určitě nic není a že je v pořádku, ale nenapadlo mě, proč by opustil vlčici a ještě s vlčaty. Že by to neunesl? Blbost, proč by to pak dělal? Zavrtěla jsem hlavou. Nechápala jsem to, proč by to udělal... a možná proto jsem si nikdy nenašla partnera.
Změnila jsem téma a začala mluvit o členech smečky. Byli tu normální, byli tu zvláštní, byla tu Survaki a Razzaki, no... prostě to musela poznat na vlastní kožich, aby věděla, do čeho jde. Třeba tohle by mohl být důvod toho, proč většina brzy ze smečky zmizí... asi ne každý dokáže žít mezi... námi, pomyslela jsem si. Ale pak jsem usoudila, že je lepší mít smečku se stálými blázny, než přetékající plnou cizích vlků. "Někteří se delší dobu neukázali, vím, že gamma - Scrooty šel s deltou Clawdií za Životem a Smrtí. Mohli by se už v blízké době vrátit... jinak tady na území je Amaya, druhá delta, potom Aston, ten je hned po tobě nejnovější, měla by se tu pohybovat někde Neilynn, která... ani nevím, tu jsem dlouho neviděla, stejně jako vlka Samuru, který měl fleky. Potooom," vychrlila jsem toho na ní asi hodně. Chudák. "Je tady Juday, no, prostě Juday, Shea, ta za chvilku přiběhne, tu nemineš, Razzaki, šílenec... to je hroznej psychopat, ani nevím, proč tady zůstal," ušklíbla jsem se. "Ale trochu se zklidnil, jinak by šel na omegu," zazubila jsem se. "Jo a Survaki, o té nikdy nevíš, ale ona o tobě jo... to je náš takový špeh," mrskla jsem ocasem a koukla ven. Stále pršelo jako o život a sem tam se ozval hrom. Jen jsem se na ní podívala, jestli to všechno stihla. "Je toho moc, ale neboj, zvykneš si," usmála jsem se. Musela vědět, že si zvykne, ve smečce to zná když byla alfou a jistě v takových věcech není nováček.

Dani se poměrně divila, že si nepamatuji, anebo jsem nezažila Trypt..něco výpravu. Zamyslela jsem se. Já jsem přišla asi později, anebo ta výprava už probíhala a byla u konce, nebo o tom nevím. Gallirea ale zatopená nebyla, pokud vím. "Ne, asi jsem přišla když už bylo po," ušklíbla jsem se. Vzpomněla jsem si na to, jak jsem utíkala před medvědem, který mi udělal jizvu na noze. Teď bych si ho podala jako malinu.
"Máš vlčata?" Zeptala jsem se. Ne, řekla to jen tak, ze srandy... "Teda, jasně, ale... jaké to je mít vlčata? A když, tak... kde máš partnera?" Možná to bylo dost osobní, na co jsem se jí zeptala, ale chtěla jsem to vědět. Možná zemřel, možná utekl, kdo ví. Bylo jen na vlčici, aby mi na to odpověděla, nebo řekla, že o tom mluvit nechce.
Po poděkování jsem na ní jen kývla. Věděla jsem, že tohohle rozhodnutí nebudu litovat. Když se rozhlédla a zeptala se, jestli má tam spát, usmála jsem se. "Chápu, že se teď asi do toho moc nepohrneš, ale až se tu se všemi seznámíš, uvidíš, bude to ještě sranda. Jsme super smečka, máme tu pár normálních, některé ani neuvidíš a přitom tu jsou, další zase žerou žáby a jezdí na srně... No, ani nevíš, co tě ještě čeká," zazubila jsem se. Myslela jsem to samozřejmě v tom dobrém. "Nebo můžeš spát na nějakém místečku v Močálech. To je na tobě," řekla jsem jí a oklepala se. Cítila jsem, že se sem ženou i ostatní. Ta bouře by už mohla ustát...

//Za všechny tři odpovím zítra :) :D

//Wochou! :D Klidně se stav hned v úkrytu :)

"Dříve jsem chtěla být nejmocnější, ale teď mám všechno, co jsem chtěla a co mi ke spokojenému životu stačí," dodala jsem a mlaskla. Líbilo se mi, že mi trochu oporovala, ale zároveň se držela zpátky.
Ze šedivé vypadlo, že byla taky alfou. Myslela jsem si to, prolétlo mi hlavou, ale poslouchala jsem ji dál. Když zmínila alfy smrkové smečky, trochu mi zatikaly oči. Atray byl taky na výpravě? No asi jo... ale muselo to být zajímavé dobrodružství, pomyslela jsem si. "Hmm, a jak jste Gallireu zachránili?" Zazubila jsem se. To by mě teda zajímalo, zastavili nebezpečnou veverku?... Musela jsem si prostě rýpnout. "Zajímavé, taková výprava," pomyslela jsem si nahlas a kývla.
Poté mi řekla něco krátce o jejích rodičích, vlastně že byli taky alfami. Jako můj otec, taky vedl smečku, zazubila jsem se pro sebe. Byla mi opravdu podobná. Příbuzná ale být nemohla, už jenom ten ocas a umístění smečky. "To je dobře, ani by mě nenapadlo si myslet,
že jsi sprostá," dodala jsem a mrskla ocasem. Rozhlédla se. Já sklonila zrak na jezírko. Danique, opakovala jsem si její jméno. "Skylieth," odpověděla jsem klidně a podívala se opět na ní. Jen jsem kývla a poté opět sledovala vodu.
"Víš, ve smečce nás je dost. Ale někdo jako ty není na škodu. Navíc, pár se jich zase už kdoví jak dlouhou dobu neukázalo,..." nechala jsem chvilku ticha. "Takže tě vítám v naší smečce."

<<< Močály

Její hadice kolem boku se pomalu uklidňovala a stáhla se, za což jsem byla trochu vděčná, protože jsem mohla být klidnější. Hlavou mi problesklo, že mít takového drsného společníka by nebylo na škodu, ale Toren... nebyl drsný, no zato dokázal se vším poradit a pomoct, byla to moje druhá duše. Takže jsem za něj byla více vděčná jak za kohokoli jiného, až na otce, samozřejmě.
Vlčice po mém boku dorazila až do úkrytu. Zastavila se. Vlastně mi stihla ještě říct, že mi nabízí moc. Cítila jsem z ní takovou... zvláštní energii, kterou jsem ještě z nikoho necítila. Něco, co se nedalo ani popsat. "Moc?" Uchechtla jsem se. "Jsem alfou smečky a vlastním tolik magií, že to ani na všech drápech u tlap nespočítáš... jak víc můžu být mocná? Musela bych být Smrt!" Zažertovala jsem ironicky. Ale tušila jsem, jak to myslí. "Mohla bys být dobrým přínosem pro naši smečku... pověz mi, ehm, dokonce jsem přeslechla tvoje jméno, byla jsi už v nějaké smečce?" Zastavila jsem se přímo vedle jezírka. Ačkoli byla ve stropě díra, déšť sem tolik neprotékal a když, voda kapala jen do jezírka. Poklidně jsem zpomalila a sedla si na zarostlou část mechem. Nechtěla jsem někam zalézat, tohle bylo otevřenější a lepší. Tak jsem jen sedla a čekala, kdo ví, co se o ní dozvím.

Jejího hada jsem... ignorovala. Do takové míry, jak se to dalo, protože znervózňoval Torena a zároveň i mě. Ale snažila jsem se ho nebrat na vědomí.
Vlčice měla stejný druh sarkastického humoru jako já, což mě trochu překvapilo. Byla mi dost podobná v jejím chování, možná... to určitě. Pomyšlení na sourozence mě donutilo se oklepat a dál se jí věnovat.
Když se otočila ke mně zády, pochopila jsem, že už asi přestala být tak drsná a jde s něčím... jiným. "Sedí v téhle silné bouřce mezi stromy a čekají, kdo bude první zasaženej, ať už bleskem, nebo stromem," opět ironicky jsem si odfrkla a podívala se jí do očí. Měla dokonce oči bílé ve smyslu magie myšlenek, což mě už docela děsilo. Ale byla jsem stále klidná a snažila se udržet si stejné místo a stejný postoj.
Nakonec z ní vypadlo, že by se chtěla přidat do mé smečky. Sarkasticky jsem se ušklíbla, ale hned na to nasadila kamennou tvář. Ještě dodala, že to záleží ale na tom, co jí může moje smečka nabídnout. "Záleží na tom, co nabídneš ty smečce." Byla poměrně drzá a tvrdohlavá, to by se mezi všechny ty podivíny (skoro všechny) hodilo. "Naše smečka má mezi sebou vztahy jako rodina. Říkáme si všechno, snažíme se spolupracovat a pomáhat a chránit jeden druhého. Zároveň tu však dodržujeme stanovená pravidla, aby vše fungovalo tak, jak má."
Bouře sílila a já jsem se snažila tomu nevěnovat tolik pozornost. Ale nešlo to. Zamračila jsem se a rozhlédla se. "Co můžeš nabídnout ty smečce mi můžeš říct po cestě do úkrytu,
ta bouře je docela nebezpečná."

>>> Skála Mahar

//Ano, zlá matka! :D Skylieth by na tebe určitě aspoň pomyslela, nemůže si tě adoptovat?
:D

Necítila jsem z vlčice hrozbu, ale kdo ví, co může taková vdova udělat. Třeba měla vlka, s ním vlčata, vlk se jí zabil, vlčata zemřela a ona zešílela a teď to odnesu já. Nebo je prostě šílená od narození. Kdo ví, jak to s ní vůbec je.
Na znamení, že i ona není nejslabší a nějakou tu magii ovládá - to mi došlo, vzhledem k těm hadům - jí zajiskřily elektrické výboje u tlapy. Jen jsem zesílila vrčení, no když ustaly výboje, ustalo i vrčení. Vyceněné tesáky jsem však neukryla.
"Docela si věříš, vlézt na smečkové území obklopena jedovatými hady... to každý vezme jako útok, než jako obranu," řekla jsem ostře a zamračila se. Vysvětlila mi, že jí sem dohnala zvědavost. Usoudila jsem, že tu asi nebude nováček. Ten had na její tlapě mě docela znervózňoval, hned potom co se přesunul na její bok. Tiše jsem k němu zase zavrčela. Toren byl tak hluboce zahrabaný v srsti, že jsem cítila, jako by se mi snažil ukrýt pod kůži. Jo, ještěrka a had... asi jsem ho plně chápala. "Klid." Vzkázala jsem mu.
"To si chodíš zjišťovat informace o všech smečkách v okolí? Uděláš si statistiku a pak se svým hadím gangem zaútočíš? Co čekáš, že ti řeknu?! Jsme smečka, jak nečekané," protočila jsem panenky a stále ježila chlupy. To její obcházení mi přišlo spíše dětinské, než hrozivé. Každý ví, že když alfa začne útočit, je za ní hned celá smečka - tedy alespoň ta část, která je na území - a když je protivník jenom jeden... má to aspoň rychle za sebou.

Přikrčeně jsem čekala, než se objeví nějaká kořist. Tiše jsem doufala, že se Sheou lovení bude hračka, no netušila jsem, co můžu očekávat. Ale jednou byla v mé smečce, takže jsem jí věřila.
Najednou se začal zvedat vítr. Cítila jsem, jak zvěř, která byla na dohled, se rozprchla. "Něco se žene, něco... velkého," tiše jsem k ní promluvila a postavila se. Výhled jsem měla skvělý, no žádná kořist tu nebyla. Zamračila jsem se. Vítr se neuklidnil, naopak, ještě nabíral na síle. Začaly se sklánět koruny stromů až k zemi. "To není dobré," dodala jsem po chvilce. "Všechna zvěř se rozutekla," oznámila jsem. Tím jsem mohla lov prohlásit za ukončený, ale nechtěla jsem to vzdát.
Z ničeho nic se ozval hrom. Trochu jsem se lekla, ale snažila jsem se stále důstojně držet kamennou tvář a pevný postoj. "Silná bouře." Moje poznámka byla zbytečná, Shea to musela zjistit taky, že se řítí něco většího, než jen podívaná na pár blesků. Když však začalo poprchávat, nezbývalo nic jiného než se jít ukrýt. "Do úkrytu... hned!" Zavelila jsem. Hned na to jsem zavyla, aby i ostatní věděli, že se jdeme ukrýt. Tušila jsem, že na území někdo další ještě je, minimálně Amaya a Aston, takže jsem jim dala vědět a dloubla do Shey. "Jdeme!"
Po cestě jsem však ucítila nějaký pach. Neznámý, cizí. Kriste, kdo by v takovém počasí navštěvoval smečku?! Naštvaně jsem zamručela a podívala se na Sheu. "Utíkej do úkrytu, já to vyřídím. Hlavně se tam schovejte a počkejte, než se to přežene. Hned tam budu," oznámila jsem. Doufala jsem, že to vyřídí i ostatním, až je uvidí. Že by nějaký vetřelec, lupič?
Zamžourala jsem do dálky. Spatřila jsem vlčici, která... byla pro mě úplně cizí a nikdy jsem jí neviděla. Naopak jsem se zaměřila na tu spoustu hadů, které kolem sebe měla. Jde nás vykrást?! Naštvaně jsem zavrčela. Byla jsem dost daleko a k tomu jsem se stihla zneviditelnit. Potichu jsem došla až k ní a postupně jednoho hada po druhém usmrcovala. Ne tlamou, mohli být jedovatí, využila jsem k tomu svoji magii elektřiny. Postupně jsem do každého z nich pustila několik voltů. Ne hodně,
aby hned nezemřeli, ale tak akorát na to, aby sebou chvíli mrskali a pak se utrápili a až teprve odešli z tohoto světa (//:D). Vlčici se však veškerá elektřina vyhnula. Tušila jsem, že jich bude moct vytvořit další spoustu, takže jsem se rozhodla, že toho nechám. Přesunula jsem se dál, zviditelnila se a přiklusala k ní. Ačkoli jsem byla o něco vyšší a ne tak načechraná, ona měla huňatější a větší i ocas. Hustě! Po cestě k ní jsem kopla do několika mrtvých hadů a zavrčela. "Jsi na smečkovém území!
Co mají znamenat ti hadi? Chceš nás vykrást nebo co?!" Říct jí, že se nemusí ani snažit, když vlastně skoro nic nemáme, by bylo asi špatnou volbou. Proto jsem jen stála s vyceněnými tesáky a naježenou srstí. K útoku jsem se ale nechystala, pokud to nebude nezbytné.