Příspěvky uživatele

//Chtěla jsem Launee dohodit Caluma, ale... Takki a Launee? Proč ne :D Další vlčata? :3 :D ❤️

//Nemáte za co ♥ To Mikuláš ;P

//A pořadí? Stejně jsi až na konci, ne? :D Nebo po mně? (:

Launee se opět dala do řeči. Poslouchala jsem každému jejímu slovu, každopádně odvozovala jsem si, že vlček nebude ani její vlče, ani příbuzný. Ale tak proč to dělá? Napadlo mě vzápětí. Hned na to se mi vybavil Razzaki. A ty proč to děláš? Pro sebe jsem jen kývla hlavou. Je to divný, myslela jsem si, že budu jiná, ale asi i já mám nějaký ty mateřský pudy nebo co. Kort poslední dobou,
nutí mě to se o každého starat, zavrčela jsem si pro sebe v duchu a vzpomněla si na Torena. "Je možné, že to jsou mateřské pudy?" Cítila jsem, jak se zavrtěl. Zřejmě spal, nedivila jsem se, byla pěkná zima. Ale snažila jsem se, aby se měl u mě v kožichu na krku dobře. "Ano. A k tomu jsi ve věku, kdy vlčice mívají vlčata a tak se není čemu divit..." Nechápala jsem, kde to ten malý vysledoval a zjistil. Věděl toho možná víc, jak já.
"To chápu. Dobře," kývla jsem. Poslouchala jsem i dál. "Jsi dobrá, že jsi to nevzdala, někdy je potřeba hodně tolerance a trpělivosti," řekla jsem tiše k ní a podívala se na zrzka za ní. Byl pečlivě schovaný, ale už se pustil do jídla, takže jsem věděla, že spolupráce nebude tak obtížná. Pokud mi nebude strkat větve do čenichu jako Zaki, zazubila jsem se pro sebe.
Téma o pravidlech. "Klidně bych mu je vysvětlila," řekla jsem a do široka vycenila tesáky. Ve smyslu úsměvu, samozřejmě. Sem tam se ve mně probouzel ten zlomyslný pud, ale hned jsem dala jasně najevo, že si dělám srandu. "Dobře. Zkusíme to. Aspoň když někam půjde, ať to řekne tobě a ty mi to dej vědět, aby se neztratil, něco se mu nestalo a my o něm nevěděli," vysvětlila jsem a kývla k vlčici.
Na její poslední dodatky jsem jen souhlasně přikývla a mrskla ocasem. Otočila jsem se na Takkiho, který se trochu přiblížil a sledoval situaci taky. Nemohla jsem si nevšimnout zrzka, který vykoukl zpoza Launee a už se tak neklepal. Naopak, ještě vyplázl jazyk. Co když to celé jen hraje? Třeba není takový a je velmi chytrý,
tohle všechno předstírá a má se líp jak my všichni, pomyslela jsem si. Ale nevypadalo to, jeho reakce byly opravdu reálné a důvěryhodné. Musel by být skvělý herec. Určitě si bude rozumět s Zakim, musím je hned, jak se vrátí, seznámit, napadlo mě bleskově.
"Vidím, že mu chutná," řekla jsem poznámku spíše pro sebe, s pohledem na Moja, a lehkým úšklebkem. "Rovnou vám představím jednoho z členů. Tohle je Takki, popisovat vám ho nebudu, určitě si o něm uděláte obrázek sami," zazubila jsem se. Ať se ukáže sám. Aspoň se mohl zapojit do konverzace a nestát tam jak bukvice.

Odměny rozdány (:

//Nevím jak Wolfganie, ale... já nepotřebuji, počkám na osuda (:
Nemám na co reagovat :D

Nebyla jsem to já, kdo byl z mého až moc příjemného chování vyděšen tak, jako to byla zrovna vlčice. Launee! Problesklo mi najednou v hlavě, když začala mluvit. Vzpomněla jsem si podle jedinečné barvy hlasu.
Poděkovala, na což jsem jen přikývla. Poočku jsem sledovala i Moja, který měl zřejmě strach z ohně. Hned jsem ho proto stáhla a doufala, že nezačne vyšilovat. Ale jeho srst začínala schnout. Ušklíbla jsem se. Aspoň že tak.
Launee se najednou pustila do vysvětlování. Byla jsem ráda, že mluvila a já se v tom začala orientovat, protože jedna z dalších věcí, která mě pěkně štvala, bylo vyptávání se. Přikyvovala jsem a sem tam zamručela ve smyslu, že jí poslouchám.
Najednou z ní vypadlo, že žádá o místa ve smečce. Napůl jsem poslouchala i další věty, co se z ní sypaly, ale na druhou stranu jsem začala i přemýšlet. Přijmout dva vlky? No, ale proč ne? Stejně Samuru odešel, Neilynn taky... Sheu jsem taky neviděla... To je furt víc jak dva, pomyslela jsem si. Ale na zimu? Něco v úkrytu ještě je, ale aby to stačilo... Věděla jsem však, že s lovením není takový problém. Srnku jsem měla během chvilky ulovenou, stačilo mít jen... tu srnku.
Launee mi dokonce řekla, že po zimě nezmizí. Nevěděla jsem proč, ale v hloubi duše jsem jí věřila a to se často nestávalo. Byla jsem si tím docela jistá, i když jsem to tak občas cítila i u ostatních, u ní jsem si byla jistá. Jen jsem dál poslouchala a sem tam si přešlápla.
Nakonec se mi představila i ona samotná, co dokáže a v čem je dobrá. Byla jsem ráda, že je upřímná, vzhledem k tomu, jak moc se snaží do smečky dostat. Někdo by si navymýšlel, ale ona mi rovnou řekla i negativní stránky. Jen jsem kývala a pozorně poslouchala.
Když domluvila, chvilku jsem počkala a podívala se i na Moja. Nějak divně se mrskal, vydával podivné zvuky... "No," začala jsem. Ale ani jsem moc nevěděla, kde začít. "Takhle. I když je zima, nějaké zásoby se tu najdou a vzhledem k odchodu několika vlků je tu i ohřáté místo..." uvedla jsem jí na reálnou pozici do situace. Nechtěla jsem jí nijak lhát nebo z ní něco páčit, vzhledem k její obstojné upřímnosti. "Cením si tvé upřímnosti, vidím, že Mojo... no, jaký je, zřejmě to nemáš lehké. Nevím, jestli je to tvoje vlče nebo tvůj bratr, nebo co, nepamatuji si to. Každopádně místo se tu najde. I by tu mohl mít kamaráda, Razzakiho," zažertovala jsem, ale ihned jsem zase zvážněla, protože humor se teď moc nehodil. "Každopádně, jde mi o to, abyste prostě po zimě nebo někdy na jaře se jen tak nevypařili. V naší smečce vládnou určitá pravidla, která bych byla ráda, kdyby se dodržovala. Třeba když někam jdete, oznámit to. Abych měla přehled... a určitě se nevypařit na dlouhou dobu bez informace," pohlédla jsem přitom na Takkiho a zamračila se. Vrátila jsem se pohledem zpět k těm dvěma. "Myslím, že by to tedy neměl být problém,
v lovu by si nám byla určitě užitečná a Mojo... postarali bychom se o něho. Ale chce to i on?" Zeptala jsem se jí a pohlédla na zrzavého vlčka, který vypadal... nespokojeně. Ona ho sem dotáhne, sežene mu jídlo, stará se... a on je ještě nevděčný? Nechápala jsem jeho postoj. I Razzaki byl vděčný, a to už bylo co říct. "Aby s ním nebyly problémy, víš jak... kdyby se něco řeklo a on neposlechl.Nerozkazujeme tu, kdo má co dělat, ale občas je něco potřeba a tak se využívá co je. Chápeš..." řekla jsem jen k Launee. Tušila jsem ale, že ona by na něj měla vliv a případné neshody by řešila... ale i on je samostatný vlk a měl by vědět, co chce a co nechce.

MRKNĚTE NA NÁSTĚNKU! :*

ALLONS-Y!
Drahá smečko ~

Blíží se konec roku a já bych s ním chtěla opět trochu aktualizovat smečkovou hierarchii. To bude to, čím začnu. Dále zmíním lov, akci a nějaké další podrobnosti.
Vzhledem k nadcházejícím svátkům, škole, apod. je mi jasné, že většina z vás nemá moc času. Už jak jsem psala níže v předchozím článku - plně to chápu. Ale chtěla bych, abyste se všichni, kdo máte zájem ve smečce ještě zůstat, alespoň přihlásili a napsali pod tento článek komentář, že zůstáváte. Mluvím hlavně o Scrootym, se kterým tedy ale vůbec nevím, co je. A zrovna u něho bych ráda, aby se ta aktivita obnovila :)
Co se týče nových členů, vrátil se Takki, který tu už snad konečně i zůstane :D Jestli ne, zakroutím mu krkem :D !
Dále vítám i veřejně Dani, kterou doufám nebudu muset tak často do psaní kopat :D Taky chápu, reálný život dělá své, ale jednou za týden/dva vás ten post na 10minut nezabije :) Nebo sem aspoň choďte :D



A jelikož jak vlci přicházejí, tak i odcházejí, loučím se tímto s Neilynn, které jsem dala opravdu dost šancí a snažila se s ní zkontaktovat. Samuru to samé, je mi líto, ale smečka nemůže být aktivní s neaktivními členy. A to, že není s kým hrát, neberu jako dobrý důvod. Hráčů je tu na hru až až... A Shea, která byla smazána... nebudu komentovat.
Judayovi dávám ještě šanci, i když mě taky slušně ignoruje. Stačí říct, že na to kašle a já se nebudu tím zabývat, jen to prostě říct. Tohle přemlouvání a chození okolo horké kaše mě vážně nebaví, to se na mě nezlob...
Scrooty se snad brzy ozve, s ním POČÍTÁM.

A k hierarchii mám jen poslední... povyšování. Ano, i to mám připravené, ačkoli nebylo moc z čeho vybírat, vzhledem k úpadku aktivity... Ale tímhle bych chtěla pochválit Razzakiho, který skvěle reprezentoval Mahar na Gallireadě, Clawdii za taky super reprezentaci a aktivitu a hlavně Amayu, která byla též aktivní a skvěle reprezentovala. Clawdii nechám ještě chvilku, ale do budoucna, pokud bude aktivní, bych jí taky vytáhla výš. A Amayu tímto povyšuji na Gammu - ochranáře. Snad ta aktivita neupadne, jako u Scrootyho :D To by mě švihlo. Takže gratuluji všem třem :)

Dále... po Novém roce bych ráda zahájila další lov. Buď pokud se ozve Scrooty, si to vezme on pod palec, nebo se toho ujmu já. Ale s lovem někdy v lednu počítejte a doufám, že bude nějaká účast :)

Co se akcí týče, jelikož se blíží Vánoce, jednu malou jsem si pro vás připravila. Nečekaně se to týká Vánoc a... není to tak zaměřené ani na kreslení, ani na psaní.

INFORMACE K VÁNOČNÍ AKCI
Jedná se o všeobecnou akci, zaměřenou na Mahar a Vánoce. Pokud se chcete zúčastnit a něco si vydělat, nechám výtvor na vás. Jestli nakreslíte nějakého vlka, nebo napíšete nějaký příběh nebo jestli ztvárníte celou smečku u stromečku... je mi to jedno. Nebo jestli vytisknete nějakého vlka z Maharu a nějak ho naaranžujete v přírodě... je mi to jedno. Nejdůležitější je, aby tam byla VÁNOČNÍ TÉMATIKA. Takže čepičky, stromečky, ozdobičky, dárečky... je to opravdu čistě na vás. Čím hezčí a originálnější výtvor, nebo vtipnější, tím zaručeně bohatší odměna. Takže se snažte, jestli něco hezkého za to chcete :)
Čas máte do 1. 1. 2018, takže si myslím, že času až až. Určitě to bude stačit. Hlavně buďte originální a nápadití :) Moc se těším na výtvory.
Všechno, co vytvoříte (může toho být klidně víc -> větší odměna!) mi pošlete DO VZKAZU s PŘEDMĚTEM => VÁNOČNÍ AKCE MAHAR - pokud bude mít váš vzkaz jiný předmět, ani to nečtu. Tak dávejte bacha ať to nepopletete :)
To by bylo k akci asi vše, samozřejmě, pokud máte dotazy - do komentáře! :)



Hierarchie, akce, lov... asi je to vše, co jsem chtěla. I když ještě mám poznámku. Stejně jako když sem na Gallireu přivedete hráče, který se zaregistruje a bude aktivní déle jak 3 měsíce, dostanete odměnu... pokud přivedete nějakého vlka do smečky, který bude DVA MĚSÍCE a více aktivní, získáte ODMĚNU taky :) Takže stačí jen přijít i s dotyčným za Skylieth a oznámit novouše :) A věřte, že odměna nebude jen pár kytek... :)

A pokud tohle čtou někteří, kteří v naší smečce nejsou, ale chtěli by, neváhejte se mi ozvat do vzkazu. Jak říkám, nabíráme, aktivních hráčů není nikdy dost. Mrzí mě jen, že většina dlouho nevydrží... :/ Ale s tím já už nic nenadělám. I když se snažím! :D



Shrnutí. Jediné, co po vás chci, je, abyste sem aspoň párkrát za týden chodili, sem tam napsali post, anebo pokud nemůžete / nechce se vám, jen mi napsat na fb/do vzkazu že "hele, nezlob se, nemám náladu. Napíšu někdy příští týden" nebo když jedete pryč, jen dát vědět - "dva týdny tu teď nebudu, pak se ozvu." To je celé... jen prosím nezanedbávejte tu komunikaci. Klidně to pište do Maharu do toho malého chatu (místo přehledu příspěvků), je mi to jedno kam to napíšete. Hlavně mi to napište. Určitě je lepší napsat "nechce se mi" než se vypařit a pak se tu objevit za měsíc, dva... já vám hlavu neukousnu, i když pokud to nedáte vědět, tak pak možná... :D
Dále k shrnutí. Všichni se zúčastněte akce, ať máte něco v úkrytu! :D Těším se na výtvory a doufám, že jich pár obdržím. Můžete to poslat i jako dáreček někomu dotyčnému - po vyhlášení se to vyvěsí a dotyčný se obdaruje :) Jak chcete, je to vážně na vás :) To abyste si nestěžovali, že psaní není vaše parketa / kreslení / vyrábění... :P :D


Jestli jsem na něco zapomněla, vzpomenu si a dopíšu to, nebo mi to prosím připomeňte. Jinak, přeji všem krásné a veselé Vánoce, bohatého Ježíška a takovou tu Vánoční pohodu. Hlavně si to užijte, Vánoce jsou bezva :) A rozdávejte radost! ♥ (můžete i mně svou aktivitou :D)
Zároveň i šťastný Nový rok, užijte si to taky! Ne že se opijete a pak vás tu nikdo týden neuvidí :D :D Ale ne, jen to pořádně oslavte, je to přeci jen jednou za rok :)
Nezapomeňte se pak se mnou podělit o to, co vám Ježuško naježil :P :) Budu jen ráda :)



Vaše milovaná alfa

//Ajo, četla jsem jen jsem si to pak neuvědomila :D upraveno :)

Během konverzace jsem se opět zasnila. Podívala jsem se do dálky a začala přemýšlet. Moje myšlenky se opět hrabaly do minulosti, kde, ač by tam neměly co hledat, stále něco hledaly. Vzpomněla jsem si opět na jediného vlka, kterého jsem si připustila k tělu, kterému jsem jako jedinému plně věřila a se kterým jsem hodlala strávit zbytek života. Byl to můj otec. Byl to jediný vlk, který se o mě postaral a jak řekl, tak udělal. Nikdy mi nelhal, neměl k tomu důvod. A měl mě rád, moc rád. Staral se o mě, vychovával mě...
Po chvilce jsem v dálce jako kdyby zahlédla jeho siluetu. Tiše jsem si pro sebe špitla jeho jméno. Silueta se přibližovala, ale byla trochu... co to je? Zdeformovaná? Tati, co se stalo? Nechápavě jsem přimhouřila oči, no místo jednoho vlka se sem hnali dva. Zatřepala jsem hlavou, abych se opět vrátila do reality a přestala přemýšlet nad otcem, který mi tak chyběl.
Podívala jsem se na Takkiho. Jen tiše stál a zřejmě se taky nad něčím zamyslel. "Omluv mě, hned se vrátím, smečkové záležitosti..." řekla jsem a kousek od něj poodešla. Ale nestál tak daleko, aby nic neslyšel.
Přiřítila se sem vlčice. S vlkem na zádech. Ačkoli jsem měla sto chutí jim ukázat, že se nacházejí na smečkovém území, neudělala jsem to. Tu vlčici jsem totiž znala. I vlka. Jediné, na co jsem si vzpomněla, bylo... Mojo. Nechala jsem je, ať dojdou až ke mně. Jen mi bylo divné, že on byl na jejích zádech.
Vyplivla nějakého jezevce a řekla pár slov. Pamatovala si mé jméno. Jen jsem nechápavě pohlížela, co mají za lubem, ale i předtím, když jsme se setkali, byli ve velmi špatné situaci. Bylo mi jich celkem líto, ale... byla jsem v rozporu. Nevěděla jsem, jestli být zlá, nebo hodná. Být zlou mě naplňovalo, ale... ale. Vypadali opravdu na dně. "Jste v pořádku?" Zeptala jsem se. Viděla jsem ale, že nejsou.
Vzala jsem tedy situaci do svých tlap. Pomocí magie jsem opět nechala kolem nás rozpálit plameny, aby ohřály zem a rozpustily sníh. Teplý vzduch proudil jako příjemná teplá sprcha a zem byla rázem ohřátá. "Je mu něco? Je zraněný?" Ptala jsem se, i když jsem i na vlčici viděla, že není úplně v pořádku. Na srsti měla zaschlou krev a celkově vypadala zuboženě. Přistrčila jsem jim půlku zajíce, která mi stačila na nasycení a celého druhého, kterého se Takki nestihl ani dotknout. "Na." Rázně jsem pověděla a přísně se podívala. Jídlo nikdy neuškodí, naopak, mělo by ihned pomoci.
"V klidu se polož, zem je teplá. Ty naber dech a pověz mi, co se stalo..." Řekla jsem k Nohovi a pak se podívala na vlčici. Nechala jsem plamínky ustát. Teplý vzduch však proudil lehce stále,
aby vlk neprochladl. Byla jsem ochotna jim pomoct. Cítila jsem, že to úplně nejsem já, ale že je ve mně někdo, kdo mi pomáhá být lepší... tati?

// Ještě dneska hodím post (:

Debata ohledně řetězu a přivazování vlků mne velmi zaujala, dokonce natolik, že jsem si to představila a chvíli si vychutnala ten pocit být zas tak zlá... ale ne. Zatřepala jsem několikrát hlavou, abych tu myšlenku z hlavy vyhnala, a řekla si, že prostě taková už nechci být. V tu chvíli Takki zavadil o jeho "řetěz" na krku. Vždycky jsem taky takový chtěla... Jak to udělal? Kde to vzal? Ale notak, náramek na tlapě taky nikdo nemá, to mi musí stačit přeci, řekla jsem si pro sebe. Nemohla jsem mít všechno, že ano. Avšak, když zavadil o svůj řetízek, ďábelsky jsem se usmála a přišla k němu trochu blíž. "Hmm," předstírala jsem, jako bych nad tím přemýšlela. Ještě jednou jsem se usmála a sedla si zase zpátky. 
Na téma lidé zřejmě Takki ještě s nikým nenarazil, protože nechápal, proč by někdo chodil po dvou. "Jsou to prý prostě hrozně zvláštní tvorové, no..." Více jsem k tomu neměla co dodat.
Více mě zajímalo, co se stalo mezi ním a Scrootym. Byla pravda, že si byli povahově trochu podobní, ale... proč by se hned kvůli tomu nemuseli až tak? Naopak, podobní vlci se většinou spojí a pak je to ještě horší, no ne? "Jenom jste si nepadli do oka? A kvůli tomu furt víříte vodu?" nechápavě jsem vrtěla hlavou. Čekala jsem, že to bude něco horšího.
Tu najednou se kolem nás prohnal zajíc. "Ha!" Křikla jsem nekontrolovatelně a vydala se po něm.
Po chvilce nahánění a zjištění, že jsou vlastně dva, použití pár magií... jsem je, pomocí speciální magie a vzduchu, donesla k Takkimu. Položila jsem je a zaculila se. Do jednoho jsem se hned pustila a druhého nechala. "Dáš si?"

 Jeho snaha mě přesvědčit mě donutila se usmát. Kývla jsem tedy souhlasně taky hlavou, aby si myslel, že mu to věřím. Když dodal, že byl na procházce, ohnula jsem tlamu a velmi široce kývla hlavou ze shora až dolů. Zazubila jsem se u toho, mrskla ocasem a řekla: "To víš že jooo," asi tak stejně důvěrně, jako on, když řekl, že mi věří. 
V jeho hlavě se odehrál lehký rozhovor ohledně rýpání. Jen jsem nepochopeně přikrčila čenich a opět se ušklíbla. Nechala jsem jeho myšlenkové pochody raději na pokoji. 
Jeho nápad ohledně řetězu... "Juday měl řetěz, ano, a moc to nepomohlo. Měla jsem ho tady přivázat, týjo, to je dobrej nápad! A Neilynn měla taky něco, no," zazubila jsem se. Proč jen mě to nenapadlo dřív? "Ten mi vyprávěl odkud to má... ještě prý od.. lidí? Ano, lidí. Co chodí po dvou končetinách a divně se chovají... s těmi by asi nebyla dobrá domluva..." Ihned jsem si to pro sebe zamítla, nebyl to dobrý nápad. Hned jakmile jsem se zmínila ohledně Scrootym, ohrnoval pysky. "A co jste si vůbec vy dva udělali?" Zajímalo mě to, přeci jen, byli oba v mé smečce... a já byla jako big mamá, která musí o všem vědět. Hihi. 

Takki na mě nevěřícně hleděl, jakmile jsem dodala, že jsem byla napadena medvědem. Nechápavě jsem naklonila hlavu na stranu. Nevěřil tomu? Jizva byla dost jasný důkaz a nebylo to malé škrábnutí... ale já jsem byla již vycvičená, takže jsem se dokázala lépe ubránit. Být krvežíznivec mi tehdy zachránilo život...
Po jeho sarkastické poznámce jsem jen ohrnula čenich. "Pff, nevěříš?" Protočila jsem panenky a ušklíbla se. Ale tak co už.
Když se zeptal, kde jsou moji poddaní, tiše jsem zabručela. Štvalo mě, že se tu teď delší dobu nikdo nemotal, ale nemohla jsem s tím nic moc dělat. Jen jsem se rozhlédla. "A kde si byl ty?" Neodpustila jsem si to... "Amaya šla k Životu, myslím. Nebo ke Smrti... poslední dobou ta paměť... Razzaki je někde nedaleko, toho zase budu muset najít a přitáhnout," ušklíbla jsem se. "Clawdia je prý na cestě, Samuru ten už ani nevím jak vypadá, Juday se neukázal taky sakra dlouho, pěkně mě naštval. A ta nová, hnědá... Neilynn, po ní ani stopa. Netuším. Ani neřekli proč. Víš co, kdyby aspoň přišli a řekli - je to tu na prd, pěkně to tu smrdí a nezvykli jsme si... Vlk to pochopí, ale takhle? Nevím, co si o tom myslet," sklonila jsem hlavu k zemi a zahrabala přední packou v hlíně. Byla pěkně mokrá, od roztátého sněhu. Plamínky zhasly, byl přeci den. "Scrooty? Nevím. Ten mě naštval nejvíc. Vkládala jsem do něj nejvíc důvěry. A do Amayi, ale na tu je spolehnutí, stejně jako na Claw... i Shea mě překvapila, u té jsem si byla jistá, že tu zůstane a bude plně smečce oddaná, ale... neviděla jsem jí pěkně dlouho, no..." řekla jsem spíše pro sebe. Věděla jsem, že Takki Scrootyho nemusel, ale já jsem věděla, že by se to urovnalo. Jestli se tu ukáže, minimálně nehezkou lavinu slov schytá. 
Na jeho poznámku ohledně tlapek jsem jen s úsměvem kývla. Jak nečekané...