Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Dostávali jsme se až do morku kosti významu Falionovi magie, což mě velmi zajímalo. Bylo zvláštní, že Smrt takhle pozměnila jeho myšlení, třeba chtěl původně něco úplně jiného. Musela jsem se nad tím trochu pousmát, byla mi v hodně věcech dost podobná (//a teď takové to z iluminátů - "náhoda? Nemyslím si. :D)
Poslouchala jsem jeho slova, načež když řekl, že dokáže ztvárnit prakticky cokoli, ušklíbla jsem se. "Tak to je zajímavé. A co sis původně přál za magii? Takže když si vymyslím jakékoli zvíře nebo něco takového, on to ztvární? Zajímavé," dumala jsem nad tím, a mít bradku, určitě bych packou po ní nejméně dvakrát přejela.
Po chvilce jsem se nabídla, že jim klidně ukážu, co všechno umím. Asi jsem neměla v plánu použít všechny magie, no když jsem cítila nově příchozího, který už z dálky nebyl vůbec příjemný, proč si všechno zase neprojet? Kývla jsem k polární lišce, že tomu rozumím a ublížit mu v plánu nemám, no vlk, který sem zrovna přicházel, mě velmi povzbudivě donutil přemýšlet, proč nezačít elektřinou a ohněm a nějak to nespojit.
Na jeho slova jsem raději nic neříkala a vycenila tesáky. Normálně bych po něm skočila a nejméně s tržnou ránou nebo pár škrábanci by odešel, ale teď se mi celkem hodil. Jakmile se přiblížil k lišce, tedy Zlodějovi, začala jsem. Pomocí magie země jsem nechala vyrůst ze sněhu silné kořeny, které mu svázaly tlapy a ocas k zemi, zároveň jeden kořen se mu obmotal kolem zad. "Začnu asi magií země," dodala jsem zcela klidně, načež jsem se jen usmívala. Kořeny nezmizely, naopak, při každém jeho pohybu se ještě více utahovaly. Nad jeho tělem se zjevil mrak, který nejen že vypouštěl štiplavé blesky,
ale zároveň z něho pršelo, takže pěkně zmokl. K tomu všemu se zapojila i magie elektřiny,
se kterou jsem mu do těla pustila pár voltů a to zavinilo jeho naježení srsti. Nemohla jsem to samozřejmě nekomentovat. "Mrak je způsobený magií počasí, která je taky velmi zajímavá, jen... je tohle asi jediné, s čím ji používám. A příčina jeho naježené srsti je magie elektřiny, hihi," ušklíbla jsem se. Díky magii vody se najednou ocital ve vodní bublině. Kořeny ho pustily, ale on se pomalu vznesl o kousek výš. Bez lišky, samozřejmě. "Magie vody," objasnila jsem. Koule zmizela a on z té nízké výšky dopadl na zem. Bylo to pár desítek centimetrů, nic strašného. Magie vzduchu zapříčinila silný vítr, který ho nutil zalehnout a držet se drápy v zemi, protože jeho silou se posouval vlk pryč. "Vysoušecí vzduch," ušklíbla jsem se. Jakmile ten ustal, před a za vlkem se zjevily plameny, které musely až štiplavě pálit. "A oheň." Jen jsem ho sledovala a ovládala všechno, abych si zase připomenula, co všechno vlastním. "Mám ještě magii iluzí, mohla bych ho dovést do takového stavu, že by si myslel že je na poušti a je tu takové horko, že by byl i zpocený. Magii myšlenek, no, nechci raději vědět, co se takovému ubožákovi honí v hlavě. A neviditelnost," ušklíbla jsem se, "tu asi vysvětlovat nemusím."
Po chvilce, když plameny ustály, jsem si vzpomněla na spešl magii. To, že dokážu celá vzplanou v ohnivou kouli jsem raději nepředváděla, moc dobře jsem to natrénované neměla. Ale tu novou, na tu jsem se těšila. "A na konec tu mám něco speciálního," ušklíbla jsem se. V tu chvíli mi zčernaly celé oči, přiskočila jsem k vlkovi a dotkla se ho. Lehký jako pírko, proběhlo mi v hlavě. V tu chvíli vlk neměl prakticky žádnou váhu a začal se vznášet volně ve vzduchu. Ani máchání packami či jakákoli snaha mu nepomáhala, naopak, vzdaloval se. "Tohle je velmi zábavné,
když se to spojí se vzduchem," řekla jsem s nadšením, ale už jsem ho raději nechala být. Oči se vrátily do stříbrné podoby a vlk opět z několika desítek centimetrů přistál na zemi. "A má to zároveň i zpětný chod, že ho můžu připoutat k zemi tak, že se nehne. Bude mít několik set kilo, to je taky sranda, ale myslím, že stačilo," řekla jsem a sedla si. Pokud vlk bude něco namítat, nemám problém mu některé magie zopakovat, samozřejmě s trochou silnějších účinků. "Je to sranda, vlk se pak nenudí no," dodala jsem si spíše pro sebe a podívala se na Falka. Očekávala jsem nějaké otázky, takže jsem byla připravená.

Všem je asi jasné, jaký komentář je můj :D
Měla jsem chuť toho králíčka zabít :D Pak už jsem se snažila dostat co nejvýš ne pro body, ale aby mohl spadnout z vyšší výšky a mohla jsem to přestat hrát :D Strávila jsem nad tím přes 4 a půl hodiny! A jak řekl někdo - "Už nikdy víc!" :D Ale odměny jsou super a děkuju za ně :) Příští rok to ale zkus přitáhnout a utrhnu ti křídla :D :D
Ps - krásné Vánoce :D ♥

Super dárek, popravdě jsem nečekala, že se někdy naskytne možnost mít více jak tři charaktery :O Takže jsem překvapená, že to opravdu vyšlo! :D A hlavně z toho mám radost :)
Určitě bych ráda měla i čtvrtý charakter nutněhopotřebujiachciamusímhomííít, nějaké nápady tam jsou :) A když mi stojí všechny tři chary, myslím, že by byl dost užitečný :) Zároveň bych se s ním přidala do smečky a ta by byla plnější! Výhodaaa! :D
Popravdě ani nevím, co mám říct. Aktivní si myslím že jsem až dost, mít čtvrtý charakter a vypustit tak další "experiment" do Gallirei by byla určitě sranda - jak píše Meineros :D - no a za ten pokus to určitě stojí :D
A určitě to přinese víc užitku než škody, na to se můžeš spolehnout! :D Slibujuu :D
Navíc, teď jak tam jsou dva a vedle volno, Calumovi je určitě smutno a chtěl by mít z každé strany kámošeeee... O:) :D
Zároveň přeji taky hodně štěstí ostatním :) Hodně lidí si to zaslouží, takže jsem ráda, že si konkurz vyhlásila :) A pome všichni fretky - třikrát hurá! :D

//Omlouvám se za opožděný post, ale můžeš si za to sama! - toho králíka nešlo přestat hrát...

Neměla jsem tušení, kde se ve mně brala ta... klidnost, ta štědrost a mírné chování. Pořád jsem si stála za tím názorem, že za to může vliv tohoto období a zároveň že v tom má drápy i můj otec nahoře. Podívala jsem se opět na nebe. Jestli v tom máš drápy, protože jinak si to nevysvětlím, přestaň už s tím prosím, já taková nechci být, dodala jsem s pohledem do nebes a zamračením se. Možná jsem se tomu bránila, na druhou stranu... život byl hned jiný. Všichni byli tací, jako já. Snažili se býti milí a vstřícní a... dost. Už dost!
Vrátila jsem se přítomností opět k vlkovi, který stál přede mnou. Zaujatě jsem si prohlížela jeho zajímavé odznaky na srsti, kterých jsem si všimla až teď - vzhledem k tomu, jaký pár křídel měl na zádi.
Co se týkalo toho mývala, Falion mi to vysvětlil. "Jo tak... a k čemu je to dobré? Na zastrašení?" Zeptala jsem se, ale on mi pak vysvětlil, že za to může Smrt. No jo, jak jinak. Ale třeba to může být i dobré, když ta magie nabere podobu medvěda a je na Falionově straně při rvaní... Jinou užitečnost jsem v tom neviděla.
On najednou ukradl podobu mou. Vypadal přesně jako já. Krom odrazu ve vodě jsem se ještě takhle nikdy neviděla. Dokonce byl i stejně velký jako já, vysoký. Měl zajímavou srst, prostě jsem nemohla přestat si to "ono" 'já' prohlížet. "Tak to je opravdu zajímavé. A ve skutečnosti to je kdo? Jen něco, co se prostě takhle zjeví a nabere nějakou podobu?" Nedávalo mi to moc smysl, každopádně... spousta věcí tady na Galliree nedávala smysl, proto jsem jen doufala, že mi to Falko vysvětlí, aby nestála řeč. "Jestli chceš, můžu ti ukázat i moje magie," zazubila jsem se. Dlouho jsem je nepoužívala a aspoň si to opět trochu oživím. Když to ho tedy bude zajímat...
Falion se ho snažil trochu usměrnit, nad čímž jsem se musela široce pousmát. Zloděj se pak proměnil na veverku. Vzpomněla jsem si na les, kde veverky házely šišky na severu. Oklepala jsem hlavou a sledovala jeho ocas, jak vlál ve větru - chlupy. "Falion není suchar, tak mu tak už neříkej. Není to hezké. A není ti takhle zima?" Zeptala jsem se ho. Být na jeho místě, proměním se v huňatého medvěda a dám se do zimního spánku. Kéž by.

//Jen dodatek - "Schopni napsat každý den / nečeká se na ně déle, jak 2 dny"... Víte někdo něco o Setii, nebo ji přeskočíme? :/

// Allairé a její sněžení v messengeru je super nápad! :D

Jinak prosím dát to na vlčí máky :D Díky :) Szupa akcia! ♥

- Přidáno ~S.

Dobře, dotaz. Co teda chceš? Aby všechno bylo hned pro všechny přístupné a za pár měsíců měl každý nováček magii na plno a nějakou další? Nebo co je účelem téhle debaty? :) Já chápu že jste proti, ale... No, raději zůstanu jen u té otázky, jakou tohle má pointu :)

EDIT: Myslím si, že intelektu mám dost, jen pořád nechápu, o co tu jde. A zásadně si stojím za názorem, že nováčci - jak si uvedla "chtějí mít jen stejné možnosti jako staří hráči" - mají více a lepší možnosti, než měli staří hráči. Vzhledem k počtu akcí a všeho toho... podívej se jen na akci od Falka s tím králíkem. Nepřijdou ti ty odměny dost? Tohle pro staré hráče vůbec nebylo, já když jsem sama vyhrála kreslící akci, nad čímž jsem strávila přes 4 hodiny, jsem získala 30 kamenů a 50 oblázků. Za první místo, a to se zúčastnilo kolem 20ti lidí :) Takže asi tak...
Já to nemyslím nijak zle, jen se prostě ptám, zajímá mě to, čeho se tu chce dosáhnout. Chcete teda vrátit ceny zpátky a zvýšit akce? Nebo chcete jen snížit zpátky ceny a omezit akce? Nebo jak?
Zároveň souhlasím s Noxem - tato hra je o tom, abyste se bavili, zlepšovali se v psaní apod. Ne v dokazování si něčeho. A ani OP hráči nad nováčkami nemachrují, naopak. Teda, až na výjimky, kteří si to OP vybudovali pro to, aby mohli machrovat, že jo :D Ale těch se tu moc nenajde si myslím... jde tu spíše o tu hru, abyste se bavili a užili si to :)

Na jeho poznámku ohledně nosu jsem raději nereagovala, protože to mi bylo jasné. Jen jsem vymyslela ten název já, tak mi nebylo až tak pochopitelné, od koho ho znal. Ale třeba se potkal s někým ze smečky a ten někdo se chlubil a ono to pak jede…
Když mi řekl, že Močály zná déle, než-li tam existuje smečka, působilo to na mě, jako kdyby tu byl déle než já. A to už jsem tu nějaký pátek zažila, ale raději jsem to moc neřešila a nerozebírala. Jen jsem kývla. Byla tu ta možnost, ze Smrkového jsem odešla a přesunula se sice hned do Močálů, ale to už tam nějací vlci byli. Úplně jsem si vzpomněla, jak probíhal ten den „vytvoření smečky“. Byla to zábava. “Dobře, nic nenamítám,“ usmála jsem se vlídně a posadila se. Tušila jsem, že tahle konverzace bude trochu delší, což mě těšilo, vzhledem k jeho klidné povaze.
Na pochvalu, že jsem jedna z lepších alf, jsem se nenuceně usmála, což se ihned vstřebalo do neutrálního výrazu. To je milé, dodala jsem si pro sebe. “Děkuji. Snažím se no,“ řekla jsem mu zpětně a poslouchala další jeho slova.
S úsměvem jsem mu odpověděla: “Skylieth, těší mě,“ a taktéž pohlédla na zbytek kostí. Některé byly dokonce rozlámané, takže jsem z toho vyvodila, že měl zřejmě dost velký hlad.
Najednou se však vedle něho zjevil mýval. Mýval? Co to? Kde se tu vzal? Po chvilce jsem si to ale spojila s Falionem, protože se držel u něj a nebyl plachý. A najednou začal i mluvit, takže mi to bylo jasné. “Mluvící mýval? Tak to je super! Já jsem Skylieth, těší mě. Ty kradeš? Proč teda zloděj?“ naklonila jsem hlavu na stranu. Bylo to úsměvné, byl velmi roztomilý, a ten čumáček. Musela jsem se však chovat trochu jako alfa a drsná vlčice, takže jsem zase ukryla úsměv. “A s tebou je sranda? Proč si to myslíš? Mně přijde fajn,“ řekla jsem mu a pohlédla do korálkovitých očí, které se leskly jak kamínky. Byl opravdu roztomilý, ale nemohla jsem se tak rozjařovat, měla jsem tu přeci Torena, který by mohl žárlit a to bych nedopustila.

Vlk byl klidný, čehož jsem si cenila. Nijak přehnaně nereagoval a poslouchal, s čím za ním jdu. Takže jsem mohla být i já klidná, proto jsem jen pozorně sledovala jeho pohyby, kdyby náhodou.
Po pozdravu jsem mu řekla záměr, proč ho vlastně vyrušuji. Vypadal lehce překvapeně, ale nebylo to nic v porovnání s mým překvapením, když ihned vyřkl jméno mé smečky. Dala jsem hlavu na stranu. Že by se o nás i povídalo? No a proč by ne? Jsme super smečka a jsme z... no, močálů, i když to tam tak moc nevypadá, ale... o něčem si ty blešivci musí povídat, řekla jsem si s lehkou nadsázkou a opětovala mu oční kontakt. "Jak o naší smečce víš?" Zajímalo mě to, i když mi pak řekl, že nic v plánu nemá, bylo divné, že o smečce věděl. Vzhledem k tomu, že měl křídla, mohl mít i magii neviditelnosti a tak mohl snadno prolétnout nad územím a lehce si ho zmapovat. Fuh, takovou vymoženost bych na zádi mít nemohla, využívala bych toho, problesklo mi hlavou. "Ano, je to smečka z Maharských močálů," dodala jsem klidně a usmála se. "Nespadá, to netvrdím," i když by to nebylo vůbec špatné! "jen jsem cítila blízké pachy a tak jsem se chtěla ujistit, že je vše v pořádku. Nedávno se poblíž zatoulala vlčice s přítelem v nesnázích a mé obchůzky jim pomohli, takže je to i k něčemu dobré," řekla jsem mu s úsměvem a poslední část věty jsem lehce ztlumila, aby nemohl namítat, že je to bezvýznamné.
Na jeho poznámku že klidně odejde jsem hned zavrtěla hlavou. "V pořádku, nemám oprávnění tě vyhánět z území, které nespadá pod to moje, takže si tu můžeš v klidu pokračovat v hodování," ušklíbla jsem se a pohledem sjela na zbytky masa a kostí, které pod ním zůstaly.
Ačkoli vypadal mile a nevadilo by mi si s ním povídat, jeho známost o mé smečce mě velmi zaujala a trvala jsem si na odpovědi, proto, kdyby neodpověděl upřímně nebo řekl něco podezřelého, určitě bych se na to více zaměřila. Ale vypadal klidně a v pohodě, což jsem opravdu teď cenila, neměla jsem chuť na nějaké potyčky nebo nedorozumění.

//Tak to si mě pěkně zklamala, že necháváš v klidu zemřít mého plyšáka!

//Zlatá sněhová koule, která se stala z Caluma, z tohohle by mi mrsklo :D Respekt,
taky bych to psala přes hodinu! :D

Sav: My zase nemáme Setii :D :(

Super akce, jen otázka - výběr nejlepšího dopisu bude... jakože anonymní? Že nebude uváděn autor, ale až pak? :D Nebo se rovnou řekne, od koho to je? :)

<<< Mahar

Přišla jsem do hvozdu. Byl plný bílého sajrajtu, který mě znepokojoval každým rokem. Zabručela jsem otráveně a vzhledem k tomu, že byla noc, místo loučí jsem nechala vedle mě vzplanout levitující plamínek, který nejen svítil, ale roztával sníh. A i vlastně ohříval, takže jsem byla spokojená. Aspoň že jsem měla tuhle super magii.
Blížila jsem se k onomu vlkovi, který s největší pravděpodobností buď někoho zabil, nebo si právě ulovil nějakou potravu a hodoval. Zastavila jsem se nedaleko, no, možná trochu dál, ale na můj vkus to bylo až moc blízko. A vzhledem k osvětlení ze strany plamínku si mě musel určitě všimnout. Nevěděla jsem, jestli pozdravit, nebo počkat, až se nažere, nebo prostě jen se dát do vyslýchání, proto jsem chvilku tiše civěla na podivnou siluetu vlka s křídly a nechápavě kroutila hlavou. To ale není ten samý, kterého jsem potkala na té červené louce, napadlo mě. Nechápavě jsem naklonila hlavu na stranu. Bratr? Nebo se teď křídla rozdávají a jsou v módě? Nebo proč to má každý druhý? Zajímavé. (//Nejsem si jistá, jestli zrovna Falko na zádech křídla má, ale dejme tomu, že jo :D).
Po chvilce jsem udělala pár kroků k němu, ale stále jsem byla dostatečně daleko. "Zdravím. Nechci rušit, ale..." na co se chci vlastně zeptat? Po pár sekundové odmlce jsem zase začala mluvit. "Hledáš něco konkrétního? Víš, aby si pochopil, mám vedle na území smečku a tvůj pach mi přišel povědomý, možná si tu už někdy byl a je mi trochu proti srsti, když se po okolních územích toulají vlci, znejistím kvůli smečce. Nechci tě z ničeho nařknout, to vůbec ne, protože si tím nejsem jistá, ale pokud máš něco za lubem... nedoporučuji ti to," řekla jsem s chladným klidem a zároveň vyceněnými tesáky ve smyslu širokého, velmi důvěrného úsměvu. Trochu takového jako pohrození, ale nechtěla jsem ho hned odsuzovat. Třeba se sem jen náhodou zatoulal a o smečce neví, není nebezpečný. Ale musí mě chápat i mé obavy, takže... pokud je rozumný, jistě si to v klidu vysvětlíme, řekla jsem si pro sebe a podívala se mu do modrých očí. Lehce jsem pozdvihla obočí a čekala na odpověď.

Přesně tak, jak jsem chtěla, se dali ostatní mezi sebou do konverzace, takže jsem lehce přestávala být potřeba. To byl i záměr, proto jsem jen spokojeně zamlaskala a sem tam přikývla na nějaké poznámky ke mně.
Přestávala jsem vnímat poblázněné kroky Mojoa (//trefa, vzpomněla jsem si na to skloňování! :D) a i to, jak se Launee očistila.
Co se Amayi týkalo, na její poznámku ohledně zklamání jsem jen přikývla. "Věřím v to," řekla jsem spíše pro sebe, ale s úsměvem jsem mrskla ocasem. Clawdii jsem očekávala každou chvilkou že dorazí, stejně tak i Razzakiho, anebo bych ho měla vyrazit hledat? Byla jsem si ale jistá, že to zvládne sám.
Amaya se pak ale ke mně naklonila a řekla mi, že Shea se už s největší pravděpodobností nevrátí. Že prý má takový pocit. "A proč, nevíš?" Zeptala jsem se. Jestli to bylo z důvodu nějakého problému smečky, zajímalo mě to, abych věděla, co napravit a zlepšit. Ale dávala jsem to za chybu spíše jí, protože smečka z mého pohledu fungovala skvěle. "No, tak nevadí, hold jak vlci přichází, tak i odchází," řekla jsem smířeně a podívala se na Launee. Bude skvělým členem, a Mojo... uvidíme, jak si zvykne.
Amaya se snažila být poměrně milá i na Takkiho, který byl však jako každý den pěkně sarkastický. "Ale notak," řekla jsem k němu. "Aby si nebyl zvolen lovcem a nelovil ty," ušklíbla jsem se stejně sakrasticky, jako on. Je to gamma,
tak opatrně s tou drzostí, řekla jsem si pro sebe. Přeci jen, i když se neměli rádi, její postavení musel respektovat.
Aston po chvilce taky odpověděl, že je to fajn, byl stejně tak tichý jako Survaki. Jen jsem se ušklíbla. Oni ho do konverzace zapojí, zazubila jsem se pro sebe a nasála do čenichu cizí pach z nedalekého území. Byl mi trochu povědomý, jako by se tu toulal delší dobu a to mě mírně znepokojovalo. Co když to je někdo,
kdo se snaží obšlápnout si území a pak se svou smečkou zaútočit? Kdo ví, musela jsem to ale zjistit.
"Omluvte mě, jdu vedle, budu hned zpátky," řekla jsem k davu. Ale věděla jsem, že jelikož si povídají mezi sebou, ani si toho nevšimnou.

>>> Třešňový háj