Gallirea - Příspěvky uživatele

Stála jsem vedle Faliona a vlastně mi bylo úplně jedno, co se uděje. Neměla jsem v plánu se tady s tím prašivcem nějak dohadovat nebo se snažit mu oporovat, byla to hlavně jeho slabost, ne moje.
Falionova myšlenka, která se zaměřovala na to, že už není nejmladší, mě donutila taky si zapřemýšlet. Třeba to je tím! No a to mě nenapadlo. Třeba čím jsem starší, tím jsem rozumnější. Přeci to nějaký ten pátek je, co tu, na Galli, jsem, a jednoduše jsem prostě dospěla,
zmoudřela a tak... je to možné. Třeba za to otec ani nemůže, ale určitě je rád, pomyslela jsem si pro sebe a koutkem oka se podívala na nebe.
Pohledem jsem zase sjela zpátky na prašivinu, která se nám snažila něco říct, ale teď se toho ujal Falion. Kdybych mu předtím nechtěla magie ukázat, možná bych je ani na něj nepoužila, kdo ví. Ale on vyvolal tornádo, odnesl ho trochu dál a lehce ho tam vykloktal. Zlomyslně jsem se ušklíbla. "Krása," dodala jsem s leskem v oku a podívala se na prašivce, který byl poměrně ladně na můj vkus snesen k zemi. Dobře, možná to byl metr, dva, ale já bych ho nechala z té největší výšky. Na poznámku, kterou řekl Falkovi ohledně toho, že potřebuje mě nebo toho jeho "onoho" kamaráda, řekl, že si nemyslí. To bylo jasné, mě přeci vůbec neznal a ten jeho kamarád mu akorát lezl na nervy - i když se s ním aspoň nenudil, ale se mnou zatím taky ne, nebo snad?
Jeho slova jsem úplně ignorovala, mezitím, co mluvil, jsem se podívala na Faliona a začala mluvit přes jeho snahu, abychom ho vnímali: "je docela smutné, jak někdo může takhle klesnout, aby řešil ostatní," podívala jsem se zpátky na hnědý, vypelichaný kožich a slyšela jen kousek z toho, co směřoval ke mně. "To, co si řekl, vypovídá ale o tobě, ne o mně. Smutné," s chladnou hlavou jsem dodala a lehce se usmála. Neznal mě, takže mě nemohl soudit a to, co řekl, bylo zakořeněno v něm. Potřeboval se s tím srovnat a tak to házel na druhé. Ale mně už to bylo tak nějak jedno, byla jsem spokojená. Nezáleželo mi, ale vůbec ne, na názoru nějakýho ušmudlanýho blešivce. Měla jsem smečku, vlky, které jsem měla poměrně ráda, a to mi stačí. Jeho nemám ani na koutku ocasu.
Už jsem ho nechtěla dál vnímat, ani jeho přítomnost, ale věděla jsem, že zbavit se ho nebude snadné. Každopádně, tak, jak mě to učil otec... ignorace je přeci nejlepší, no ne? "Takže jsi na Galli dlouho, jo? Já poměrně taky... jen mě zaujalo, že ten název znáš, vymýšlela jsem ho tuším sama... ale rychle se to rozkřikne, no." Podívala jsem se mu na ocas, který se sem tam zhoupl ve větru. "A líbilo se ti tam aspoň?" Ušklíbla jsem se a podívala se mu do safírově modrých očí.

//Odměny rozdány, až bude takový ten slotík, hodím vám to do profilu (:

Najít si aspoň jednoho kamaráda :( *forever alone* :D

//Člověk tady sepíše super sloh a vy odpovíte pár řádky? Pff :D

Malé divadélko jsem nebrala moc vážně, vlk byl pěkně nepříjemný a tak dostal to, co si zasloužil. Nebylo slušné přijít a hned okusovat kamarády.
To, že mluvil poté k Falionovi, a ne ke mně, mě celkem překvapilo. To já jsem ho tady několikrát vymáchala a párkrát popálila, ale on se obouval do něj. Zřejmě pochopil,
že každé slovo proti mně by ho dost bolelo, ušklíbla jsem se pro sebe a podívala se na něj. "Ano," řekla jsem mu na jeho otázku, jestli takhle zacházíme s vlky.
"Jestli máš ještě něco proti, můžeme si to klidně vysvětlit. A nech tady-" podívala jsem se na Falka a usoudila, že oslovení jménem asi nebude nejlepší, "mého přítele na pokoji. Nebo i grizzly si s tebou rád popovídá, že?" Ušklíbla jsem se a otočila se na Zloděje. Najednou mi ale došlo, že při vyřčení "mého přítele" si to mohl vzít jinak - nebyl to můj partner, ani přítel, vůbec jsme se neznali a já původně chtěla říct bratra, no to by vyšlo možná ještě hůř. Doufala jsem, že se na to tak nějak zapomene.
"Jsme poslové Života a Smrti. Zkus hádat, který je který," řekla jsem s nepředstíranou vážností. (//OH MY GOD TOJSEMSIVŽDYCKYCHTĚLANAPSATATEĎTOSEDÍ sorry :D) Neměla jsem náladu se tu teď s nějakým ubožákem dohadovat, ale zároveň alespoň nestála řeč s Falkem. I když mě to bavilo, i jeho magie byla velmi zajímavá a jako zpestření nebyl Zloděj na škodu. Ještě neví o Torenovi, třeba by... no, "Torene, třeba byste si rozuměli, hmm?" Dodala jsem ke gekonovi v mé srsti. Po chvilce jsem cítila lehké zavrtění. "Nepotřebuji kamarády," řekl chladně. "Každý potřebuje kamarády," dodala jsem vzápětí. Ale chápala jsem ho, i já jsem byla taková. "Co kdyby mě sežral?" "To přeci nejde, když je to jen takové světélko nebo co. To že nabírá takové podoby neznamená,
že zabíjí," ušklíbla jsem se. "Možná někdy příště." "Dobře." Na Torenovi bylo znát, že nemá rád zimu, protože byl prostě ještěrka. A plně jsem ho chápala, proto byl tak nevrlý. Co už.

//Jí možná! :D Calumovi nepomůže už ani osud :D :(

//Hihihi

, to se mi líbí :D Jen otázečka - jak je to teda se Setií? Abychom zase dva dny nečekali, máte na ní někdo bližší kontakt a zeptat se, nebo... prostě počkáme? :)

//Přiděleno 7 opálů :)

//Hezké, přiděleno 7 safírů :)

//Přiděleno 6 opálů :)

//Přiděleno 6 ametystů :)

//Přiděleno 6 safírů :)