Gallirea - Příspěvky uživatele

//To vůbec nevadí, odůvodnila jsem ti to hlavně proto, aby si si pak nestěžovala, že si dostala málo :D :)
Někdy se to stane, to vůbec nevadí :) Hlavní je splnit základní podmínky :)

//Přiděleno 5 ametystů :)
Malinkaté chybky - lístečky se zachvěli, ktešý... beru jako překlepy, ale příště přečíst ať můžu dát víc šutříků :)
Obě se ale shodneme, že 5 je dost, protože délku máš tip ťop :D :)

//Clawdia by se k nám mohla přidat :P

Blekotání Zakiho jsem neřešila, to, že mluvil něco o andělech mě už vážně vůbec nepřekvapovalo, vzhledem k jeho chování. Pak ještě k tomu zakloněná hlava, šílený hlasitý smích... vrtěla jsem nad tím jen nevěřícně hlavou. Připadala jsem si opravdu jak ústav pro psychicky choré. A to nejhorší teprve ještě přijde.
Jen jsem dotáhla toho trotla k masu, aby se podílel na jídle. Zrzek zřejmě odmítal jakoukoli snahu o komunikaci, nechala jsem to být. Byl svůj, prostě... byl to Mojo. Najednou mě ale něco napadlo, když jsem viděla, jak Zrzek jde po Zakim. Cc... Co když se ti dva spřáhnou?
Co když se spolčí a sesadí mě? Nebo tady všechno zničí a... ach bože, co jsem to udělala, problesklo mi hlavou. Neměla jsem tušení, jaké následky ponese tohle jejich setkání a seznámení, ačkoli zatím to vypadalo, že pozornost druhému věnuje jen Mojo a Zaki... ten se jak housenka plazil po boku k masu. Jak divadlo ústavu, nechala jsem to raději být a neřešila to, přemýšlet nad tím, že se tihle dva spojí, by mě asi úplně psychicky rozházelo a nemuselo by to dopadnout dobře.
Podívala jsem se zpátky na Scrootyho. Brblal něco, zatímco já jsem se snažila vnímat i ty dva, takže jsem slyšela každé druhé slovo. Ale vážně jsem přikyvovala a tak se i tvářila, takže to muselo důvěryhodně vypadat, že ho poslouchám. "O tom, že si šel ke Smrti vím, ale o tom, že tam proběhne i celozimní spánek, si se už nezmínil." Hořce jsem se na něj podívala a polkla tak vážně, jak jen to šlo. Zklamal mě, možná naštval, ale moc dobře věděl, že to nebudu dlouho hrotit a za chvíli bude vše při starém.
Když začal vyvádět jak ti dva, protočila jsem panenky. Vzpomněla jsem si, že Claw přišla do Maharu. "Nezůstala tam, je tady, v Maharu," ujistila jsem ho. Co se to děje?
Někde se rozdávalo šílenství nebo nějaká psychická porucha, nemoc... nevím co, ale proč to přitáhli všichni z mé smečky? Co když se to rozšíří a nakazí se zbytek? Zase jsem jen zatřepala hlavou, nesměla jsem nad tímto myslet, bylo to opravdu divné a dokázalo mě to dostatečně rozladit k tomu, abych se uzavřela na pár dní do sebe a odstrkovala veškerou veřejnou komunikaci. A tak jsem teď dopadnout nechtěla.
Rozhlédla jsem se, ještě jednou oblízla zamrzlou krev na čenichu a hledala někoho... normálního, s kým by se dalo trochu bavit. Jeden je housenka, druhý se přetrasformoval v kočku nahánějící ocasy a třetí se zbláznil, protože hledá něco, co už se dávno našlo. Jestli mě z toho nehrábne...

//To je za trest... :D :D :D

//Přiděleno 7 safírů :)

//Přiděleno 6 ametystů :)

//Přiděleno 7 opálů :)

//Přiděleno 7 ametystů :)

//Přiděleno 6 safírů :)

\\Pořadí beru to od sebe - Skylieth ~ Danique ~ Scrooty ~ Razzaki ~ Mojo
Když ožije Survaki, někam se přidá :D

//Supermegaretardovaná smečka, máte někdo zájem? :D

Ulovené maso bylo ještě teplé, což byla skvělá možnost pro naplnění žaludku a skvělého trávícího procesu. Po zavytí, jako by magnetem, se tu sešlo hned několik vlků. Ale já se nejdříve plně věnovala masu. Bylo tak lahodné, nemohla jsem se nabažit, proto jsem nehleděla na nějaké etické principy a baštila jak nenažraná.
S nyní již červeným čenichem a půlkou tlamy od krve jsem zdvihla hlavu, když Dani promluvila. "Jasně," kývla jsem na ní a několikrát se olízla. Stočila jsem ocas k tlapám a usedla o kousek dál. Čekala jsem, až se i ona nají. Pustila se do toho ihned, jak jsem jí pobídla. Zřejmě byla dost hladová a využila situace, kdy tu nebyl nikdo vyššího postavení. Musí to být zajímavé... být alfa a pak se takhle přidat do smečky a být jen kappa, takový... divný, přemýšlela jsem, zatímco přišel další.
Scrooty? Nechápavě jsem jen naklonila hlavu na stranu a zabručela. Vlastně to bylo něco jako naštvané zavrčení, ale snažila jsem se to tlumit. "Měla jsem chuť tě najít a rozporcovat, máš štěstí, že si nebyl na blízku," procedila jsem skrze zuby. "Tohle se nebude opakovat! Pokud chceš někam odejít, řekneš mi to, a ne, že se vrátíš po tak dlouhé době. Nebýt na tak vysokém postavení, ve smečce už nejsi. Vkládala jsem do tebe vyšší důvěru. Kde si byl?" Nechápavě jsem zavrtěla hlavu a zhluboka jsem se nadechla. Všechen vzduch z plic hned na to vydechla a podívala se mu do očí. "Vítej zpátky, snad už to neuděláš znovu, to by byl tvůj konec," řekla jsem mu s cela upřímnou vážností jak v hlase, tak v obličeji.
"Máme pár nových členů. Danique, ah, znáš. Pak Mojo, Launee... sám uvidíš," řekla jsem. Tu mi došlo, že mi Launee říkala, že si někam odběhne, ale jelikož to bylo počas hodování, nějak jsem nevnímala. Vstala jsem a čenichem dloubla do masa. "Jídlo, které si měl obstarat," vyčítavě jsem se na něj podívala. Jen tak ti to neodpustím, proběhlo mi hlavou. "Dej si."
Najednou jsem zacítila pach Razzakiho. A Mojo, kterého jsem zahlédla, běžel od Survaki k němu. Vstala jsem. Kývla jsem na Dani ve smyslu, že jsem hned zpět.
Došla jsem k těm dvěma. Zrzoun poskakoval kolem něho, vlastně, asi mu chtěl něco udělat, ale jelikož byl ten tupoun zmrzlý na kost, nešlo mu to. Tak ho ještě zahrabával. "Oh bože,
proč já," řekla jsem si a došla k nim. "Mojo?" Promluvila jsem, aby přestal hrabat. "Nemáš hlad? Hmmm?" Bylo to jak vábit nějaké vlče na hračku. "Masooo," dodala jsem s lahodným zamlaskáním. "Je tam, čerstvé!" Mávla jsem packou ke směru, kde se povalovali dva srnci. "Utíkej si dát, nebudeš mít hlad a je to mňam!" To vážně? Mňam? Připadám si jak matka... Protočila jsem panenky a doufala, že odejde za jídlem. Potřebovala jsem tohohle druhého trochu ohřát a už jsem znala, že Mojo oheň nemusí. Pro jistotu jsem ale, kdyby neodešel a zvědavě sledoval, co dělám, vytvořila pomocí magie země keře kolem dokola mě a Razzakiho, skrze které plameny nebyly vidět. Keře byly dost husté. Rozhlédla jsem se, Mojo zde nebyl, proto jsem šťouchla packou do Zakiho a zavrtěla hlavou. Jak ústav pro psychicky choré, nechápavě jsem se zadívala na omrzlinu a díky magii ohně vytvořila kolem nás malé, ohnivé kolečko, které ohřívalo opravdu rychle. I nad Zakim se vytvořil malý ohýnek, zahříval ho zcela a úplně. A díky keřům to nebylo vidět, možná jen kouř nad nimi, ale nebyl tak tmavý a těžký, nebo smradlavý.
Když už byl Zaki v pořádku a dokonce i suchý, magie země i oheň ustoupily. Čapla jsem toho psychiatra za kůži na krku, když mi došlo, že ovládám magii, díky které ho přemístím snadněji. "Dovezu.. ehm, donesu tě k jídlu, jo? Musíš se najíst, jsi jak kostra," protočila jsem panenky a zadívala se na něj. Nečekala jsem nějakou normální reakci, každopádně po zčernání očí jsem se ho dotkla a jeho molekuly ztratily váhu. Byl lehký jako pírko. A ještě s magií vzduchu jsem ho mohla trochu korigovat. Narovnala jsem ho, takže měl packy normálně k zemi, a rozešla se k ostatním.
On levitoval za mnou, vypadal trochu jak duch a věřte mi, teď na tohle narazit, i já sama beru tlapy na ramena a utíkám tak rychle, že i Usain Bolt by byl za mnou. Když jsme došli k ostatním, pár desítek metrů, abych je nevyděsila, jsem obě magie zrušila. Zaki si jen stoupl na všechny čtyři. Mávla jsem na něj. "No pojď, ňami!" Tos to dopracovala teda...

//Poslední dobou mám slohy, ale nemůžu za to, jde to nějak samo :D

Odkaz od Nerssie by měl fungovat, jinak ho teď už najdeš i v rozcestníku :) :D

<<< Východní hvozd

Černé oči stále působily na jeleny, kteří levitovali nad námi. Vlastně před námi, nechtěla jsem toho moc využívat a tahat je příliš vysoko. Podívala jsem se po Dani, která dodala poznámku k této magii. "Nepříjemné možná, jen ne pro mě," ušklíbla jsem se trošku škodolibě a pod tlapami cítila příjemně bořící se půdu, která zase přecházela do tvrdé. Byla jsem v Maharu.
Danique mě následovala, takže jsem na ní raději počkala, abychom šly vedle sebe a nemusela jsem jít první. Nejraději jsem chodila poslední a na všechno zezadu přihlížela, nicméně teď jsem byla alfa já a tak jsem musela si trochu držet tu hierarchii i v chůzi. Takže jsem šla tak o půl kroku před ní, ani ne.
Došly jsme až ke skupince vlků. Nereagovala jsem na ně, zastavila jsem několik desítek metrů od nich a podívala se po šedé. Oči mi začaly nabírat zpátky světlé, která způsobila i pád - lehké položení - jelenů k zemi. Zamlaskala jsem a kývla na Dani. Zrovna tu nikdo výše postavený nebyl, mohla tedy v klidu jíst. Já jsem se do masa pustila ihned, jakmile jsem silně zavyla. Ohlas jídla byl určitě pro všechny dostačující, takže jsem konečně mohla zabořit tesáky do ještě teplého masa.